Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Na ideální partnerku čekal samec orla skalního skoro 8 let

Orel skalní je jedním z největších českých dravců. S rozpětím křídel 195 – 220 cm mu velikostí může konkurovat už jen orel mořský s rozpětím až 2,4 m. Hmotnost tohoto druhu orla se pohybuje kolem pěti kilo. Hlavní potravou jsou drobnější savci, ale troufne si i na lišky, kamzíky a případně i menší jeleny. 

K

dyž je v zimě nouze o potravu, nepohrdne ani mršinou. Orel se při pátrání po kořisti pohybuje ve vysokých výškách, kdy ostrým zrakem prohledává krajinu pod sebou. Pohybuje se při tom rychlostí kolem 50 km/h. Dokáže se ovšem pohybovat i rychlostí 120 km/h. Když zpozoruje kořist, pustí se za ní střemhlav. Při tomto manévru zvládne dosáhnout i rychlosti 300 km/h . Se svým úlovkem se pak většinou usadí na vyvýšeném místě, kde ho natrhá a spolyká. Orli loví často ve dvojicích. Jedná se převážně o pár obývající teritorium. Orli si svá teritoria chrání a každý vetřelec je bez milosti vykázán.

Orla skalního můžete potkat ve voliéře naší zoologické zahrady od roku 2013. Nepřehlédnutelnou voliéru v podobě velké kopule najdete naproti výběhu s vlky. Pro důkladné prohlédnutí je možný i pohled z ochozu vedoucího od expozice tygrů, kdy se dostanete do stejné úrovně, kterou obývá náš pár.

V naší zoo si orli v jídelníčku vybrali křepelky japonské, na které byli ochotni čekat i několik dnů. Teprve po pěti až osmi dnech se začali více zajímat i o jiné druhy předložené potravy (potkani, maso, kuřata, myši, králíci…).

Tok orlů začíná v naší zoo už v lednu, kdy samec začne volat samici a lákat ji k hnízdu. Našeho samce poznáte od naší samice snadno podle světlejších per na hlavě. Samice je v našem páru o něco málo větší než samec. U dravců je toto charakteristickým znakem a naši orli nejsou výjimkou. Když orlice začne projevovat zájem o hnízdo, je samec spokojen a už v průběhu páření začnou společně stavět.

Chov v Zoo Hluboká

Chov orla skalního se u nás v zoo vyvíjel docela dobrodružně. Orlí pár jsme měli sestavený už před stavbou velké voliéry. Samec nám ale tehdy uletěl z nedovřené staré voliéry. I takové věci se občas můžou přihodit. Až teprve potom jsme dovezli současného samce, který se vylíhnul v roce 2011 v Zoo Kaunas v Litvě. Ten u nás postupně vystřídal 4 samice. Trvalo to skoro osm let, než se podařilo najít ideální partnerku. Řekněme, že měl na samice docela smůlu.

První samice uhynula na dnu. To je onemocnění, které se většinou spojuje s jednostrannou stravou. Snažili jsme se našim orlům předkládat potravu poměrně pestrou, proto jsme diagnóze zpočátku nechtěli uvěřit. Ukázalo se ale, že orlové, kteří v přírodě nepohrdnou ani mršinou, dokáží být poctiví plánovači, a klidně si i několik dní počkají na to, co jim chutná. Ani v přírodě nežerou každý den, nebo se ke své kořisti vrací, když uloví větší. A pak na ní postupně hodují. Mezi krmením klidně může uplynout i týden, než seženou něco nového do žaludku. 

Teprve až čtvrtá samice se dokázala dobře sžít s voliérou a porozumět si s naším samcem.

V naší zoo si orli v jídelníčku vybrali křepelky japonské, na které byli ochotni čekat i několik dnů. Teprve po pěti až osmi dnech se začali více zajímat i o jiné druhy předložené potravy (potkani, maso, kuřata, myši, králíci…). Museli jsme tedy začít krmit jinak. Především se snažit orlům podávat různé druhy potravy zcela nahodile, to znamená nedávat stejnou potravu ve stejný den. Druhá samice měla vrozenou srdeční vadu a při letu se jí velmi špatně dýchalo. V zimě při velkých mrazech uhynula, protože jí srdce v tak náročných podmínkách zkrátka selhalo. Tuto vadu bohužel ukázala až pitva. Třetí samice pak zemřela na následky nárazu a komplikací spojených se zraněním.

Teprve až čtvrtá samice se dokázala dobře sžít s voliérou a porozumět si s naším samcem. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat a pár se již v roce 2019 pokusil o stavbu hnízda. Nebylo to ale první hnízdo orlů v naší zahradě. Už jedna z předchozích samic se o stavbu hnízda pokoušela. Bohužel ale nespolupracovala se samcem a každý si jel tenkrát svůj vlastní stavební projekt. I v roce 2019 ale zůstalo jen u stavby hnízda. Orli skalní dosahují pohlavní dospělosti někdy dokonce až v pátém či šestém roce života. Naše samice v té době byla teprve dvouletá.

Jak bydlí orli

S materiálem na stavbu hnízda jsou orli velmi vybíraví. Základem skoro dvoumetrového hnízda, které můžete vidět v rozsoše stromu v expozici, jsou jedlové a borové větve. Na změkčení hnízda pak používají rostlinný materiál (chrastice rákosová, velké kusy mechu) a kusy kůží, které jim nabízíme. Oproti přírodě, kde orli začínají hnízdit až v březnu, u nás začali stavět hnízdo v druhé polovině února. V přírodě snáší běžně 1-2 vejce a jinak tomu nebylo ani u nás. V roce 2020 jsme konečně mohli potvrdit dvě bílá vejce pod samicí, která na ně dávala bedlivý pozor. Samec ji na hnízdě střídal pouze na krátké chvíle, kdy se samice z hnízda snesla na vykoupání či nakrmení.

Následně se vylíhnul jeden potomek, který bohužel uhynul vlivem vytrvalého deště, se kterým si náš pár neuměl poradit.

■

Fotogalerie

A jak jsou na tom naši orli dnes?

V průběhu ledna 2021 úspěšně zvládli tok a od začátku února společnými silami staví hnízdo. A i když se loni hnízdění nepovedlo dovést do šťastného konce, víme, že náš pár je schopný reprodukce. A to je dobré zjištění. Tak doufáme, že na to naši orli letos navážou.

Autor článku: Ondřej Srb

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká