Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Chov kajmánka trpasličího v Zoo Hluboká
Lov vajec z vody i divoké námluvy
„Zoo zvířetem“ roku byl pro letošek vyhlášen krokodýl. Ochranářský projekt, který je s touto iniciativou Zoologické společnosti pro ochranu druhů a populací (ZGAP) a dalších institucí spojen, je zaměřen na 3 druhy velmi ohrožených krokodýlů: krokodýla filipínského, krokodýla kubánského a krokodýla siamského. My si ale při této příležitosti představíme jednoho ze zajímavých druhů krokodýlů, kterého chováme v naší zoo, a to kajmánka trpasličího.
J
ak už název napovídá, tento jihoamerický druh z čeledi aligátorovitých nepatří v krokodýlí říši k velikánům jako třeba krokodýl nilský, krokodýl mořský nebo krokodýl americký. Zatímco jmenovaní „obři” můžou měřit přes 5 metrů, kajmánek trpasličí naproti tomu měří maximálně 170 cm, a to pouze samci. Samice jsou menší. Řadí se proto k těm nejmenším druhům.
V období páření se samci ozývají charakteristickými zvuky, připomínajícími bubnování. Pokud se budete procházet v tomto období tropickým pavilonem Matamata, a budete mít to štěstí, že se zrovna samec ozve, možná se i leknete. Z čista jasna se ozve opravdu hlasitá rána, u které nejdřív ani nevíte, cože to vlastně bylo. Pokud páření proběhne úspěšně, samice se začne postupně zakulacovat, jak v ní dozrávají vajíčka. Blížící se dobu jejich kladení, poznáme podle toho, že se samici začne propadat břicho, hrbí se, hrabe a intenzivně hledá vhodné místo, kam svoje vejce naklást. K tomuto účelu si pak staví hnízdo z bahna a listí. Takové hnízdo potom funguje jako inkubátor. Podobně jako v kompostu se v něm při tlení rostlinného materiálu uvolňuje teplo, které udržuje nakladená vejce v teple.
Zpočátku naší samici žádné místo v našem poměrně velkém teráriu nevyhovovalo, a tak vždy snášela vejce zásadně do vody, odkud jsme je pak museli lovit. Po delším pobytu vajec pod vodou ale nebyla šance, že by se z nich něco vylíhlo. V roce 2018 jsme proto zkusili upravit místo na kladení tak, aby bylo prostornější, a bylo zde více spadaného listí a substrátu pro stavbu hnízda. V říjnu tady samice úspěšně nakladla vejce a pečlivě hnízdo hlídala zhruba 100 dní. Ani tentokrát se ale z vajec žádná mláďata nevylíhla a samice asi týden po předpokládaném termínu líhnutí nakonec hnízdo opustila.
Příští rok na jaře jsme o samici kajmánka nešťastnou náhodou přišli, ale hned v červenci se nám podařilo získat novou. Ta byla čerstvě po vykladení vajec a četné kousance po těle naznačovaly, že námluvy se u původního majitele neobešly bez hrubého zacházení od jejího bývalého partnera. Projevovala se velmi bázlivě. Proto jsme ji ze začátku umístili do zázemí, aby si zvykla na nové prostředí. Teprve potom jsme ji pustili k samci do pavilonu Matamata. Zpočátku si od samce držela odstup a zdržovala se převážně v horním bazénu expozice. Přesto ji samec v době námluv napoprvé pokousal. Samice se ho pravděpodobně bála a nesdílela jeho náladu k páření. Rány měla především na bocích, ale nebylo to nic vážného, takže se rychle zhojily.
Tento rok už jsou námluvy v plném proudu. Ze začátku se samice opět držela v ústraní. Teď už je ale mnohem odvážnější a nedošlo zatím ani k žádné výrazné potyčce. Páření samotné jejich ošetřovatelka zatím neviděla. Tak snad se to tento rok podaří!
■
Fotogalerie
Autorka článku: Lenka Janochová
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková
Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká