Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Jak přimět žáby kvákat?
Aneb o chovu pralesniček v Zoo Hluboká
Pralesničky jsou skupinou jihoamerických žab známých především jako šípové žáby. Jejich jed, který vylučují na povrchu těla, používají jihoameričtí indiáni na hroty svých šípů. Jedovatost pralesniček se mezi jednotlivými druhy liší. Za vůbec nejjedovatější je považována pralesnička strašná. Na rozdíl od většiny ostatních druhů pralesniček, které varují před svým jedem pestrými barvami, je právě tento druh jeden z nejméně barevně výrazných.
Pralesničky jsou v naší zoo nenápadnou, ale krásnou ozdobou jihoamerického pavilonu Matamata. V současné době chováme tři druhy pralesniček: pralesničku pruhovanou, pralesničku harlekýn a pralesničku batikovou, a naším cílem je udržet u nás tyto žabky v dlouhodobě udržitelném chovu.
T
yto žabky si svůj jed nevyrábí, ale získávají ho z potravy, kterou se v přírodě živí. V lidské péči tedy jedovaté zpravidla nejsou, protože se jim potrava s jedovatými látkami nedává. Svou jedovatost v chovech po čase ztratí i pralesničky z přírody, i když to může být klidně až za několik let. Přesto je vhodné brát tyto žabky vždy do ruky v rukavicích. Můžete je totiž pro změnu ohrozit vy. Žáby mají velmi citlivou kůži, propustnou pro vodu, kyslík a oxid uhličitý, tudíž velmi citlivě reagují na všechno, s čím přijdou do kontaktu. Proto je obecně dobré při zacházení s žabkami udržovat čistotu.
Zatímco pralesničky pruhované se u nás odchovávají úspěšně už druhou sezónu, zbylé dva druhy se i přes dobré podmínky k množení moc neměly. Párkrát se objevila vajíčka pralesniček batikových přímo ve výstavním teráriu tropického pavilonu Matamata, ale v prostředí s trvale vysokou teplotou a vlhkostí rychle zplesnivěla. Z tohoto důvodu u nás probíhá snáze kontrolovatelný chov pralesniček v zázemí a do pavilonu umisťujeme jen výstavní jedince.
Původně byly pralesničky batikové ve společném teráriu s „harlekýnkami“. Poté, co jsme si pořídili menší chovná terária, jsme „harlekýnky“ rozdělili do chovných skupinek. Nicméně ani tahle akce nepřiměla samce k namlouvání. Kromě pralesniček pruhovaných se z místnosti jiné „kvákání”, lépe řečeno charakteristický zpěv samců, neozýval. Přišli jsme ale na to, jak s těmito dvěma druhy pralesniček zacházet, aby byl odchov úspěšný.
Někdy se totiž žabky musí tzv. „nastartovat”. To znamená, že po období, kdy měly všeho dostatek, jsme jim naordinovali 6 týdnů kontrolovaného strádání. To znamená, že dostávaly mnohem méně krmení a terárium se jim tolik nerosilo. Žáby vstupovaly do tohoto období ve výborné kondici a pravidelně jsme je kontrolovali. Pokud by se jejich stav nějak zhoršoval, okamžitě by se žábám opět začala nabízet bohatá strava a přešlo by se opět k období hojnosti. K tomu ale naštěstí nemuselo dojít.
Po šesti týdnech jsme zase vrátili žabky do normálního režimu. Do týdne se samci začali ozývat charakteristickým zpěvem a „harlekýnky“ snesly první vajíčka. Na rozdíl od pralesniček pruhovaných, které rády snášely vajíčka do plastových krabiček od filmů, preferovaly harlekýnky zakrytou mističku, a stávalo se, že snesly vajíčka přímo do misky s vodou. I když v přírodě se o vajíčka pralesniček poctivě starají samci, nám se ponechání vajíček v teráriu už v předchozí době u pralesniček pruhovaných neosvědčilo. Vajíčka jsme proto přemístili do salátové krabičky a zalili slabým odvarem z olšových šišek, který má antiseptické účinky a chrání tak vajíčka před plísněmi. Přibližně po dvou týdnech se začali líhnout malí pulci.
U pulců pralesniček harlekýn se velmi často vyskytuje kanibalismus, proto museli být v malých krabičkách každý samostatně, aby se navzájem nesežrali. I v přírodě totiž sameček po vylíhnutí roznáší pulce po stromě, kde každého zvlášť rozmisťuje do vodních nálevek listů epifytických bromélií. Zhruba po měsíci se pulcům začali objevovat zadní nohy. Vývoj pulců je ovlivňován především teplotou. Při příliš vysokých teplotách, ale může docházet k vývojovým vadám. Ideální teplota pro správný vývoj je 25°C. Poté, co se pulcům vyvinuly i přední nohy, dokončily svůj vývin v mírně nakloněných krabičkách, kde díky náklonu měli k dispozici vodu i suchý prostor. Zhruba za měsíc už mladé žabky putovaly do terárií. A co takové malé žabky vlastně žerou? Zatímco pulci dostávají tetramin pro akvarijní rybičky, malé žabky nejčastěji krmíme chvostostoky, mšicemi nebo čerstvě vylíhlými cvrčky.
Bude to znít možná trochu divně, ale nakonec byly pralesničky harlekýn extrémně produktivní a vůbec nechtěly s rozmnožováním přestat. Když nám začalo docházet vybavení pro jejich odchov (krabičky, terária…), museli jsme jejich množení „utnout“. Vajíčka jsme jim už z terárií nesbírali a nechali žabky, ať se o ně pokusí postarat samy. Zabralo to a po několika měsících žabího zpěvu nastalo v místnosti opět ticho. Teda aspoň na chvíli.
A co pralesničky batikové? Ty byly minulý rok od startovacího experimentu ušetřeny. Ale pokud se ani tento rok nezačnou rozmnožovat samy, přijde řada i na ně. Takže nám držte palce, ať to vyjde.
■
.
Fotogalerie
Autorka článku: Lenka Janochová
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková
Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká