02/2025

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  2/2025

• Editorial

  Prázdniny začaly a s nimi přichází i nové číslo našeho e-magazínu Zoonoviny. Léto je pro zoologické zahrady obdobím, kdy se jejich brány otevírají tisícům návštěvníků, kteří hledají nejen zábavu, ale i poučení a inspiraci. A my jsme si pro vás připravili opravdu bohaté čtení, které vás provede nejen naší zoo, ale i světem zvířat a přírody...

  Editorial

  "Tématem tohoto čísla je nový domov koní Převalského, který jsme v Zoo Hluboká otevřeli po rozsáhlé rekonstrukci. Tři klisny tohoto fascinujícího druhu si užívají moderní výběh inspirovaný mongolskou stepí."

  P

  rázdniny začaly a s nimi přichází i nové číslo našeho e-magazínu Zoonoviny. Léto je pro zoologické zahrady obdobím, kdy se jejich brány otevírají tisícům návštěvníků, kteří hledají nejen zábavu, ale i poučení a inspiraci. A my jsme si pro vás připravili opravdu bohaté čtení, které vás provede nejen naší zoo, ale i světem zvířat a přírody.

  Léto je také obdobím, kdy se příroda potýká s extrémními teplotami. Jak se s úmorným vedrem vyrovnávají zvířata, která žijí v pouštích a polopouštích? Představíme vám fascinující adaptace, díky kterým tato zvířata přežívají v těch nejdrsnějších podmínkách. Od velkých uší fenků až po unikátní schopnosti saharských mravenců – budete překvapeni, jak geniálními způsoby si příroda poradila.

  Tématem tohoto čísla je nový domov koní Převalského, který jsme v Zoo Hluboká otevřeli po rozsáhlé rekonstrukci. Tři klisny tohoto fascinujícího druhu si užívají moderní výběh inspirovaný mongolskou stepí. Co všechno nový výběh nabízí, se dozvíte v samostatném článku. A pokud vás zajímá více o těchto ohrožených zvířatech a našem začínajícím chovu, určitě si nenechte ujít další článek v tomto čísle.

  Představíme vám také další nový přírůstek – drobného jelínka muntžaka, který se stal součástí naší kolekce. Dozvíte se, proč je tento druh považován v Evropě za invazní, ale je zároveň podporován v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). A když už jsme u EAZA – víte, co tato organizace znamená pro zoologické zahrady a proč je tak důležité být její součástí? I o tom se dočtete v našem magazínu.

  Nezapomněli jsme ani na ochranu přírody. Přinášíme vám informace o Záchranném programu Kukang, který se zaměřuje na ochranu ohrožených outloňů a luskounů na Sumatře. Tento projekt, za kterým stojí i čeští zoologové, ukazuje, jak důležitá je spolupráce s místními komunitami a jak velký rozdíl může udělat i malá změna – třeba v podobě šetrného pěstování kávy.

  A co by to bylo za léto bez našich mláďat? Letos se v Zoo Hluboká narodila koťata kočky pouštní, mládě orla skalního a sovice krahujové. Přijďte se na ně podívat a užít si radost z nového života. A pokud rádi fotíte, zapojte se do naší fotosoutěže „Tohle fakt žeru!“ – hledáme ty nejvtipnější a nejzajímavější snímky zvířat při konzumaci jejich oblíbené potravy.

  Tak tedy příjemné čtení a krásné léto – ať už ho strávíte v divočině, na pláži, nebo třeba u nás v Zoo Hluboká!

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  Zoo noviny - červenec 2025 (číslo 2/25)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  foto koně Převalského na titulní straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Obsah

  DALŠÍ PŘÍVAL MLÁĎAT

  DALŠÍ KLENOT V ZOO HLUBOKÁ - KŮŇ PŘEVALSKÉHO

  NOVÝ DOMOV KONÍ PŘEVALSKÉHO

  MUNTŽAK MALÝ - ŠTĚKAJÍCÍ JELÍNEK

  KDYŽ SE "UČÍ" UČITELÉ

  "OSVĚTA ZACHRAŇUJE" A "POZNÁVÁME ZVÍŘATA" - PROJEKTY, KTERÉ OTEVŘELY CESTU K NOVÉ FORMĚ VZDĚLÁVÁNÍ U NÁS V ZOO

  VÍTE, CO JE TO EAZA?

  POUŠTNÍ SUPERHRDINOVÉ - GENIÁLNÍ VYCHYTÁVKY S ÚMORNÝM VEDREM

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  ZMIJE OBECNÁ - NÁŠ JEDINÝ JEDOVATÝ HAD

  LEJSEK BĚLOKRKÝ - ČERNOBÍLÝ POKLAD JIHOČESKÝCH RYBNIČNÍCH HRÁZÍ

  ZÁCHRANNÝ PROGRAM KUKANG

  PROBĚHLÉ AKCE V ZOO

• Mláďata

  Další příval mláďat

  Přinášíme Vám krátký přehled dalších přírůstků, které se narodily či vylíhly v další části roku 2025.

  Rys ostrovid

  Dva roky jsme čekali na novou samici k našemu rysímu samci Čertovi. Tu se nám povedlo získat na jaře roku 2024, což ale bylo bohužel až po období rysích námluv. Na druhou stranu měl tím pádem náš nový rysí pár téměř celý rok na důkladné seznámení, což nakonec přineslo své ovoce. Ráno 9. května zaslechli chovatelé slabé hlásky koťat z prostoru pod boudou, který si samice vybrala pro porod mláďat. Po několika týdnech začala koťata objevovat svět a ukazovat se i návštěvníkům. V brzké době bude naše rysata čekat první veterinární kontrola, při které zjistíme pohlaví, budou nezaměnitelně označena a dostanou první dávku očkování.

  Díky tomu, že náš samec pochází ze šumavské přírody, je náš rysí pár velmi geneticky cenný v rámci Evropského ex-situ programu (EEP) a jejich koťata budou zařazena do dalšího chovu.

  Sýc rousný

  Je typickým obyvatelem lesního prostředí, kde hnízdí v přirozených dutinách stromů či v dutinách, které vytvoří datel či žluna. Nepohrdne ani vyvěšenými budkami pro jiné druhy ptáků. Své hnízdní místo si vystýlá zbytky kořisti a vývržků. Snáší 2 až 8 čistě bílých vajec, ze kterých se po 4 týdnech líhnou mláďata. V zoo sýce rousné chováme přes dvacet let a odchovali jsme více jak 30 mláďat. Ani letošní rok není výjimkou a mláďata již vylétla ze své dutiny.

  Sovice krahujová

  Tato středně velká sova je typická svým zbarvením na hrudníku, které připomíná krahujce obecného a díky tomu dostala i své české jméno. I obličejová část je nezaměnitelně vybarvená výraznou kresbou; tvář je bílá, lemovaná svislým černým pruhem, obočí je tvarované do bílého "V". Je typickým obyvatelem severské tajgy, kde ji nejčastěji můžeme spatřit, jak sedí na špičce stromu a vyhlíží kořist. Velmi často obsazuje opuštěná hnízda jiných větších ptáků. Samice snáší v hnízdní sezoně jen jednu snůšku a hnízdí od května do června. Obvykle naklade 5 až 13 vajec v 1 až 2 denním intervalu. Na vejcích sedí samice, občas ji vystřídá i samec, který pro ni většinou přináší potravu. Inkubační doba je 23 až 30 dní a oba rodiče si hnízdo nepřetržitě chrání. Chov sovic krahujových je poměrně náročný a odchovy mláďat nejsou moc časté. Proto jsme velmi rádi, že oba naše páry, které chováme, vyvedly letos mláďata. V zoo jste je mohli pozorovat jen chvíli. Museli jsme je přemístit do zázemí, protože mláďata dokázala utéct z voliéry.

  Tereka jednovousá

  Želvy z čeledi terekovitých patří mezi tzv. želvy skrytohlavé. Nedokážou zatáhnout krk do krunýře, ale svou hlavu vtáhnou do krku a krk ohnou na stranu k nohám. Hlava tereky jednovousé je barevně výrazná, po stranách má žluté skvrny, které jsou nejvýraznější u mláďat. Mezi očima se táhne typický podélný žlábek a na bradě mají jediný vousek. Tereky se vyskytují v jezerech Kolumbie, Brazílie a zasahují i do Peru. Živí se jak živočišnou, tak i rostlinnou potravou. Tereky patří mezi druhy ohrožené vyhynutím.

  Poprvé od počátku chovu těchto krásných želv se nám v letošním roce povedl odchov. Bylo to i poměrně překvapivé, jelikož jsme samici neviděli klást. Jednoho dne prostě v jezírku v tropickém pavilonu Matamata plavala mláďata. Celkem se vylíhlo 21 mláďat, které jsme postupně přemístili do zázemí. 

  Puštík bělavý

  Puštík bělavý je dnes už zase typickým obyvatelem lesů Šumavy. I díky naší zoologické zahradě byl tento druh na Šumavě zachráněn. Od roku 1997 probíhal repatriační program. Do roku 2010 bylo do šumavských lesů postupně vypuštěno 107 jedinců ze zoologických zahrad a záchranných stanic, které se do projektu zapojily. Puštíky bělavé odchováváme i nadále a mláďata jsou poskytována do dalších chovů. Od letošního roku se navíc připojujeme do rakouského záchranného projektu a 2 z letošních mláďat budou vypuštěna právě do volné přírody v Rakousku.

  Kočka pouštní

  Kočka pouštní není dobrý lezec ani skokan. Nicméně dokáže velmi dobře hrabat a vyhrabávat si nory, kde se ukrývá před horkem během dne. Ve svém teritoriu může mít několik úkrytů. Velmi často jsou kočky pozorovány, jak leží na zádech před norou a uvolňují tím své teplo. Je to zvíře s typicky noční aktivitou, kdy vylézá ze svého doupěte a vydává se na průzkum svého teritoria. Obývá velmi suché a teplé biotopy od plání s nízkou vegetací až po skaliska s keři. V těchto oblastech dochází v průběhu dne k poměrně velkým výkyvům teplot, kdy denní teploty mohou dosahovat až 50°C a noční klesnout k bodu mrazu.

  Kočky pouštní chováme v zoo od roku 2010 a první odchov se podařil až v roce 2023, kdy se nám narodilo 1 kotě. Následující rok kočka sice porodila, ale koťata po několika dnech zabila. Letos na apríla čekalo v úkrytu koček pouštních na jejich chovatelku milé překvapení v podobě několika koťat. Samici jsme nerušili a až v jednom měsíci jsme provedli rychlou kontrolu, kolik vlastně koťat máme. Radost nám nakonec dělají tři krásná, zdravá koťata – 2 samečci a 1 samička. 

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Kůň Převalského

  Kůň Převalského je poslední žijící divoký kůň na světě. Je přizpůsobený drsným podmínkám středoasijských stepí, kde se v letních měsících objevují silné pouštní bouře a teploty dosahují až ke 40°C, zatímco v zimě naopak klesají pod minus 40°C. Ze své domoviny postupně vymizel nejen kvůli lovu, rozmachu pastevectví a s tím souvisejícím zabíráním napajedel domácími zvířaty, ale i díky rozšiřování pouští. Ke konci 60. let 20. století již nebyl ve volné přírodě spatřen ani jeden kůň Převalského. Paradoxně byl pro svět popsán jen několik desítek let před svým vyhubením v přírodě. Ke konci 19. století totiž dostal generál Przewalski darem lebku a kůži, kterou převezl do muzea v Petrohradě, kde v roce 1881 zoolog Poljakov popsal nový druh a pojmenoval ho právě po generálu Przewalskim.

  Další klenot v Zoo Hluboká - kůň Převalského

  Kůň Převalského je poslední žijící divoký kůň na světě. Je přizpůsobený drsným podmínkám středoasijských stepí, kde se v letních měsících objevují silné pouštní bouře a teploty dosahují až ke 40°C, zatímco v zimě naopak klesají pod minus 40°C. Ze své domoviny postupně vymizel nejen kvůli lovu, rozmachu pastevectví a s tím souvisejícím zabíráním napajedel domácími zvířaty, ale i díky rozšiřování pouští. Ke konci 60. let 20. století již nebyl ve volné přírodě spatřen ani jeden kůň Převalského. Paradoxně byl pro svět popsán jen několik desítek let před svým vyhubením v přírodě. Ke konci 19. století totiž dostal generál Przewalski darem lebku a kůži, kterou převezl do muzea v Petrohradě, kde v roce 1881 zoolog Poljakov popsal nový druh a pojmenoval ho právě po generálu Przewalskim.

  P

  opulace koně Převalského zůstala zachována jen díky lidské péči, kdy se na konci 19. století dostalo několik jedinců do evropských chovů. Do České republiky se dostali první zástupci tohoto druhu v roce 1921, kdy profesor František Bílek koupil 3 zvířata ze zemědělské školy v Halle. V roce 1932 byl hřebec Ali a klisna Minka převezena do nově otevřené zoologické zahrady v Praze. Od roku 1959 vede Zoo Praha mezinárodní plemennou knihu. V té době bylo v knize zapsáno 54 exemplářů. 

  Jedná se o podsaditého koně s krátkýma nohama a krátkým krkem. Hlava je klabonosá s bílým polem kolem nozder. Silné čelisti jsou uzpůsobené ke spásání tuhé trávy. Hříva je načernalá a ve většině případů vztyčená. Kořen ocasu je porostlý srstí a žíně vyrůstají až níže. U domácích koní žíně vyrůstají přímo od kořene ocasu. V létě je srst krátká a hladká, hřbet a boky jsou světle skořicové. Na nohách bývá náznak příčného pruhování. V zimě je srst delší, hustější a světlejší. Na hřbetě je výrazný černý pruh, který se nazývá úhoří. Váhově se pohybují mezi 200 až 350 kilogramy. Základním typem stáda je harém, který tvoří 5 až 25 klisen s hříbaty a jedním dospělým hřebcem. Hřebec své stádo hlídá a stará se o jeho bezpečí. Podle hřebcova chování vedoucí klisna dává stádu signály, zda je třeba uprchnout nebo naopak stádo uklidňuje. Mladí hřebci opouští rodné stádo zhruba do dvou let od narození, kdy je dospělý samec vyžene. Po odchodu se shlukují do mládeneckých stád, ve kterých žijí do doby, než získají vlastní harém. Březost klisen trvá 11 až 12 měsíců. Klisna rodí každé jaro jediné hříbě, které váží při narození přibližně 30 kilogramů. Již pár hodin po porodu mládě následuje svou matku.

   

   "Pro začátek budou v zoo tři klisny, ale není vyloučen ani chov tohoto vzácného druhu."  

  Kůň Převalského je typický spásač. Úlohou těchto velkých býložravců v původních ekosystémech polopouští je udržovat rovnováhu ve stepi spásáním vegetace a rozšiřovat semena travin. Zároveň jsou také potravou původních šelem, jako jsou vlci. Tento druh dlouhodobě ohrožovalo a stále může ohrožovat křížení s domácími koňmi. Bohužel prakticky všichni koně Převalského, kteří dnes žijí, v sobě mají malou příměs krve domácích koní. Proto je velmi důležité pečlivě sledovat rodokmeny a plánovat důkladně plemenitbu, aby byla posílena jejich genetická variabilita. Nikdy však nebyly nalezeny záznamy o tom, že by byli cvičeni v cirkusech či se na nich jezdilo. Jedinou popsanou výjimkou byl hřebec Vasca zapsaný pod číslem 1 v plemenné knize, který byl sedlán v rezervaci a chovné stanici Askania Nova. Důvodem, proč nebyli koně Převalského sedláni, je jejich tvrdá a nezkrotná povaha.

  Zoo Hluboká se připojila do chovu koně Převalského teprve v dubnu 2025, kdy do zoo dorazila první klisna Puk z Dánska, krátce po ní byla přivezena druhá klisna Zara z pražské aklimatizační stanice v Dolním Dobřejově. Jako poslední přijela kolem poloviny května poslední klisna Omnia z Polska. Pro začátek budou v zoo tři klisny, ale není vyloučen ani chov tohoto vzácného druhu. Samozřejmě vše bude záležet na společné domluvě vedení zoo a koordinátora chovu v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Pokud by byl dovezen chovný hřebec, jedna z klisen odjede do nového domova, a kdo ví, může jím být i volná příroda. 

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

  autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Výběh Převaláci

  Nový domov koní Převalského

  O výstavbě nového výběhu a stájí pro koně Převalského jsme vás informovali už přibližně před rokem. Dnes již nová expozice stojí a vy v ní můžete obdivovat tři klisny tohoto úžasného tvora. Více informací o koních Převalského a našem rozvíjejícím se chovu se dozvíte v jiném článku tohoto čísla. Jak se podařila stavba, se můžete nyní podívat v naší fotogalerii a pak samozřejmě také naživo při vaší návštěvě Zoo Hluboká.

  P

  rostor, kde nyní žijí první koně Převalského v historii Zoo Hluboká, původně sloužil jako výběh pro poníky a osly domácí. Dříve také pro australské emu a ještě dříve také třeba pro daňky nebo jeleny sika… Výběh a dřevěné stáje z počátku 90. let minulého století zažily leccos a už dávno neodpovídaly současným standardům. Po letech provozu nevypadaly příliš vábně, a proto bylo rozhodnuto o jejich demolici a kompletní přestavbě. Jednou z výhod tohoto prostoru bylo, že byl dobře drenážovaný a zpevněný betonovými zatravňovacími tvárnicemi, které byly položeny už při původní výstavbě. To zajistilo kvalitní základ s dostatečnou nosností pro tak velké kopytníky. Vylepšili jsme ho ještě vrstvou hutněného štěrku a jemnějším, také dobře hutněným povrchem z netříděné štěrkodrti.

  Aby výběh nepůsobil jednotvárně, je jeho povrch mírně zvlněný a doplněný několika velkými balvany a kmeny stromů, které koním mohou sloužit jako drbadla. Val z balvanů, kamení a štěrku navíc částečně zakrývá betonovou stěnu stáje. Zeleň není ve výběhu prakticky žádná, až na jeden velký strom. Jasan, který zde roste už desítky let a může zvířatům poskytovat příjemný stín. S ohledem na velikost a stravovací návyky těchto velkých býložravců by jiné rostliny v přibližně 1000 m2 velkém výběhu stejně dlouho nevydržely. A tak výběh spíš snad trochu připomíná přirozené prostředí, ve kterém koně Převalského žijí v přírodě Mongolska.

  Nové stáje jsou moderní stavbou z pohledového betonu s extenzivní vegetační střechou, která je jednou z mnoha, jež v naší zoo máme. Uvnitř byste našli tři propojené boxy pro koně, seník a manipulační prostor se zázemím pro chovatele. Stáje jsou pro návštěvníky nepřístupné, což nijak nevadí - divocí koně Převalského, zvyklí na venkovní podmínky, je stejně zatím příliš nevyužívají. Většinu času tráví ve výběhu, kde je můžete dobře pozorovat. 

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Muntžak malý

  Muntžak malý - štěkající jelínek

  Kůň Převalského není jediným novým druhem v Zoo Hluboká. Počty našich chovaných druhů totiž rozšířil také drobný asijský jelínek muntžak malý.

  P

   ůvodním domovem muntžaka malého jsou subtropické lesy jihovýchodní Číny a Taiwanu. Žijí zde skrytě ve vegetaci a pohybují se ve spleti travin a křovisek po vyšlapaných cestičkách, které si sami vytváří. Ve 20. století byl vypuštěn ve Velké Británii, kde se úspěšně rozmnožuje a populace vzrůstá. Lze ho najít i na různých místech Francie, kde unikl ze zájmových chovů. Díky šíření v Británii se dostal na seznam invazních druhů pro Evropskou unii. Ve své domovině je podle IUCN dle ohroženosti považován za málo dotčeného, nicméně jeho stavy stále klesají.

  Tento drobný jelen má kaštanově zbarvenou srst s tím, že krátký ocas je svrchu černý a spodní část je bílá. Muntžak dosahuje výšky zhruba 45 cm v kohoutku a váhově se pohybuje kolem 18 kilogramů. Nejtěžší jedinci mohou dosáhnout váhy až 27 kg. Samice bývají o něco lehčí. Samci mají krátké parohy, které jednou do roka shazují. Další zajímavostí u samců jsou prodloužené horní špičáky, které využívají při soubojích o samice a při obraně. Obě pohlaví mají poměrně výrazné předoční žlázy, které produkují světlou tekutinu používanou ke značkování teritoria.

  "I když je muntžak malý na seznamu invazních druhů, jedná se o druh, který je podporovaný Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií. Důvodem k jeho chovu je zachování populace v lidské péči, protože v přirozeném prostředí tento druh ubývá."   

  
  

  Je to nenáročný jedlík, který se pase na různých travinách, okusuje listy, ale dokonce dokáže aktivně lovit menší obratlovce či konzumovat mršiny a houby. Při shánění potravy nosí hlavu nízce drženou a vydává při tom slabé vrčivé zvuky. Při ohrožení a setkání s ostatními muntžaky vydává ostré zvuky podobající se štěkotu psa.

  Muntžaci nemají období říje a samice tedy mohou zabřeznout kdykoliv v průběhu roku. Samci při soubojích o samice se snaží svého soka vyvézt z rovnováhy svými parohy a následně mu zasadit úder svými špičáky. Snaží se útočit na oblast hlavy a krku. Vítězný samec vydává bzučivé zvuky, na které samice reaguje lehnutím, vrtěním ocásku a zvuky podobnými kočičímu mňoukání. Březost trvá 209 až 230 dní. Rodí jedno mládě, ale výjimečně mohou mít i dvojčata. Mládě se rodí světle hnědé se světlými tečkami. 

  V Zoo Hluboká chováme muntžaky krátce. S jejich chovem jsme začali v červnu 2025. Nalézt je můžete vedle pelikánů v bývalém výběhu pro srnce. I když je muntžak malý na seznamu invazních druhů, jedná se o druh, který je podporovaný Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií. Důvodem k jeho chovu je zachování populace v lidské péči, protože v přirozeném prostředí tento druh ubývá.

   

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Seminář pro pedagogy

  Když se "učí" učitelé

  Protože si uvědomujeme, že vzdělávání a edukaci je potřeba směřovat nejen k dětem, ale také k jejich učitelům, kteří sami často i naši pomoc v některých tématech vyhledávají, uspořádali jsme i letos pod záštitou primátorky města České Budějovice seminář pro pedagogy všech typů a stupňů škol s podtitulem „Podíl zoologických zahrad při environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě“. Zájem o akci byl opět veliký a tak jsme se v úterý 8. dubna sešli u nás ve Vzdělávacím centru se 40 pedagogy z různých koutů především Jihočeského kraje.

  V

   rámci programu semináře jsme se pověnovali různým aktuálním tématům. Mezi nimi byl například Záchranný program želvy bahenní nebo ochrana volně žijících ptáků před nárazy do skel. Hlavním tématem pak byly samotářské včely a jejich podpora. O včelách přijel pohovořit náš kolega ze Zooparku Chomutov Ondřej Vácha. Vzhledem k tomu, že rok 2025 byl organizací UNICEF vyhlášen jako rok ochrany ledovců, zaměřila se předsedkyně Klubu ekologické výchovy Doc. Dr. Milada Švecová, CSc. ve své přednášce právě na téma polárních oblastí. Představili jsme i naše nové výukové video o syslovi obecném a pozvali pedagogy na Den pro školy, který završoval práci školních kolektivů na projektech „Osvěta zachraňuje“ a „Poznáváme zvířata“. O projektech se více dozvíte v samostatném článku v tomto čísle časopisu. Představili jsme také nabídku vzdělávacích programů a aktivit, kterými mohou pedagogové zpestřovat svou výuku nebo výlety do naší zoo.  

  Celý seminář jsme potom zakončili komentovanou prohlídkou naší zoo, která byla zaměřena především na vzdělávací prvky v areálu. Během prohlídky bylo také více času dále probrat témata, která jsme v průběhu semináře nastínili.  

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Projekty

  K nejdůležitějším funkcím zoologických zahrad neodmyslitelně patří vzdělávání. V Zoo Hluboká je tato činnost pevně zakořeněná již mnoho let, a to především v podobě tematicky zaměřených programů pro školy všech stupňů (od mateřských školek až po středoškoláky). Všechno se ale vyvíjí a tak jsme se v loňském roce pokusili vykročit novým směrem a s několika školami jsme se pustili do dlouhodobějších projektů, které měly za cíl nejen posílit spolupráci mezi zoo a školními institucemi, ale především zvýšit zájem mladé generace o témata ochrany přírody, motivovat je k šíření osvěty a podpořit jejich odvahu a schopnosti ovlivňovat dění kolem sebe. Projekt jsme nazvali „Osvěta zachraňuje“. O tento typ spolupráce nakonec projevily zájem i mateřské školy a tak jsme pro ně připravili projekt „Poznáváme zvířata“, v rámci kterého se blíže seznamovali s vybranými druhy zvířat z naší zoo.

  "Osvěta zachraňuje" a „Poznáváme zvířata“ – projekty, které otevřely cestu k nové formě vzdělávání u nás v zoo

  K nejdůležitějším funkcím zoologických zahrad neodmyslitelně patří vzdělávání. V Zoo Hluboká je tato činnost pevně zakořeněná již mnoho let, a to především v podobě tematicky zaměřených programů pro školy všech stupňů (od mateřských školek až po středoškoláky). Všechno se ale vyvíjí a tak jsme se v loňském roce pokusili vykročit novým směrem a s několika školami jsme se pustili do dlouhodobějších projektů, které měly za cíl nejen posílit spolupráci mezi zoo a školními institucemi, ale především zvýšit zájem mladé generace o témata ochrany přírody, motivovat je k šíření osvěty a podpořit jejich odvahu a schopnosti ovlivňovat dění kolem sebe. Projekt jsme nazvali „Osvěta zachraňuje“. O tento typ spolupráce nakonec projevily zájem i mateřské školy a tak jsme pro ně připravili projekt „Poznáváme zvířata“, v rámci kterého se blíže seznamovali s vybranými druhy zvířat z naší zoo.

  D

  o projektů se přihlásilo celkem 6 škol a školek z Jihočeského kraje a celý proces jsme započali již v loňském roce, kdy si jednotliví zájemci vybrali svá témata, kterým se pak dále věnovali. Začátkem roku 2025 následovaly první schůzky u nás v zoo, během kterých jsme si jednotlivá témata blíže představili, diskutovali o nich, a s malými dětmi z mateřských školek jsme pozorovali zvířata. Hlavní částí projektů byla samostatná práce jednotlivých školních kolektivů, v rámci které si žáci sháněli další informace, zpracovávali je a připravovali závěrečné výstupy. A je třeba říct, že do celého procesu se pustili s opravdu neuvěřitelným nasazením. Vymýšleli způsoby prezentace, tvořili, trénovali své výstupy, hýřili nápady, ale zároveň se vyrovnávali s různými problémy například v podobě nedostatku času nebo občasných chvil demotivace. Jsme proto rádi, že se se všemi těmito komplikacemi nakonec vyrovnali, a velmi si vážíme jejich času a úsilí, které celému projektu věnovali. V rámci celého procesu mohli také žáci svoje nápady a dotazy probrat s lektorkou ze zoo během konzultační návštěvy přímo u nich ve škole. Jedním z úkolů žáků zapojených do projektu „Osvěta zachraňuje“ bylo seznámit své spolužáky s jejich tématem prostřednictvím libovolné formy prezentace. V rámci celého projektu si tak žáci trénovali i další užitečné schopnosti a dovednosti jako je například týmová práce, prezentace vlastní práce, diskuze, kritické myšlení i umění dobře plánovat.

  "Dělalo nám opravdu velkou radost pozorovat žáky, jak si sami aktivně shání další informace, sdílí je se svými vrstevníky i učiteli, učí se nové dovednosti a přispívají tak k osvětě i často velmi kontroverzních ochranářských témat. "

  Vyvrcholením obou projektů byl potom Den pro školy, který proběhl v úterý 27. května 2025 v Zoo Hluboká. Tady účastníci zúročili všechno své úsilí a předvedli své výstupy. Žáci základních škol měli po celé dopoledne pro návštěvníky připravené informační panely, zábavné aktivity, hry a kvízy pro všechny věkové kategorie. Za splněné úkoly pak měli přichystané drobné tematické odměny. Návštěvníci se tak mohli zábavnou a interaktivní formou dozvědět více o tématech jako návrat velkých šelem do ČR, invazní druhy, nelegální obchod se zvířaty nebo funkce zoologických zahrad. Děti z mateřských škol předváděly pohybové divadlo o životě vydry říční, zpívaly písničky o medvědech a dalších zvířatech, vyrobily hnízdo výra velkého nebo medvědí brloh.

  První ročník této pro nás nové formy vzdělávání máme za sebou, což samozřejmě vybízí k bilancování, objektivní kritice a hledání inspirací pro další ročníky. Celý proces nás toho hodně naučil a ukázal nám, co funguje, a co naopak až tolik ne. Víme tedy, na kterých věcech ještě zapracovat, a zároveň na kterých naši další práci dále stavět. Dělalo nám opravdu velkou radost pozorovat žáky, jak si sami aktivně shání další informace, sdílí je se svými vrstevníky i učiteli, učí se nové dovednosti a přispívají tak k osvětě i často velmi kontroverzních ochranářských témat. Tímto bychom chtěli poděkovat všem odvážným účastníkům projektů, ať už z řad žáků či jejich pedagogů, kteří se nezalekli velké výzvy a nebáli se s námi do takového projektu pustit. Zároveň také zveme další potencionální účastníky, kteří by se chtěli zapojit do příštího ročníku realizace projektů.

  
  

  Fotogalerie

     Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Isabela Okřinová

• Co je to EAZA?

  Možná jste už někdy při návštěvě zoo zahlédli na cedulce u výběhu zvířat logo EAZA. Co se ale za těmito čtyřmi písmeny skrývá a proč je pro zoologické zahrady tak důležité být její součástí? Pojďme si společně přiblížit, co EAZA znamená nejen pro zvířata, ale i pro vás návštěvníky.

  Víte, co je to EAZA?

  Možná jste už někdy při návštěvě zoo zahlédli na cedulce u výběhu zvířat logo EAZA. Co se ale za těmito čtyřmi písmeny skrývá a proč je pro zoologické zahrady tak důležité být její součástí? Pojďme si společně přiblížit, co EAZA znamená nejen pro zvířata, ale i pro vás návštěvníky.

  E

  AZA, celým názvem Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (anglicky European Association of Zoos and Aquaria), je mezinárodní organizace, která sdružuje více než 400 zoologických zahrad a akvárií ze 47 zemí Evropy a západní Asie. Vznikla v roce 1992 a sídlí v Amsterdamu. Je poradním orgánem Evropské unie, Evropského parlamentu a Rady Evropy. Jejím hlavním posláním je spojovat síly zoologických zahrad a akvárií v ochraně přírody, vzdělávání veřejnosti a vědeckém výzkumu.

  Proč EAZA vznikla a k čemu slouží?

  Dnešní zoologické zahrady už dávno nejsou jen „výstavou zvířat“. Staly se z nich moderní instituce, které mají za úkol chránit ohrožené druhy, vzdělávat veřejnost a přispívat k vědeckému poznání. Právě EAZA pomáhá svým členům tyto úkoly plnit – a to nejen radou, ale i konkrétními programy a projekty.

  Členské zoologické zahrady pečují o desítky tisíc zvířat. Mnohá z nich patří v přírodě k vyhynulým či kriticky ohroženým druhům. Jedním z nejdůležitějších nástrojů EAZA jsou tzv. Evropské záchovné programy (EEP – EAZA Ex situ Programmes). Tyto programy zajišťují to, že ohrožené druhy zvířat jsou v evropských zoo chovány tak, aby byla zachována jejich genetická rozmanitost a zdraví populace. Koordinátoři EEP pečlivě sledují rodokmeny zvířat, doporučují, která zvířata by se měla rozmnožovat a která je vhodné přesunout do jiné zoo. Díky tomu se daří předcházet příbuzenskému křížení a udržovat silné a životaschopné populace.

   "Možná si říkáte, proč by vás jako návštěvníka mělo zajímat, jestli je vaše oblíbená zoo členem EAZA. Odpověď je jednoduchá: protože právě díky EAZA se evropské zoo mění v místa, kde se nejen bavíme, ale i učíme a pomáháme chránit naši planetu."

  Jak EAZA funguje?

  EAZA má propracovanou organizační strukturu, která zajišťuje efektivní řízení i vysokou odbornost. Nejvyšším orgánem je valné shromáždění členů, které tvoří oficiální zástupci všech členských zoologických zahrad a akvárií – obvykle ředitelé nebo pověření vedoucí pracovníci těchto institucí. Každá členská organizace může vyslat svého zástupce, který má hlasovací právo při rozhodování o zásadních otázkách směřování celé asociace. Výkonný výbor je pak složen z volených zástupců členských institucí, kteří jsou obvykle zkušenými odborníky nebo vedoucími pracovníky významných evropských zoo a akvárií. Důležitou roli mají také odborné komise, které sdružují specialisty jednotlivých zoo z různých oblastí. Patří sem například Komise pro chov zvířat, Komise pro vzdělávání, Komise pro ochranu přírody nebo Komise pro veterinární záležitosti.

  Tyto orgány stanovují standardy péče o zvířata, etický kodex i pravidla pro vzdělávání a komunikaci s veřejností. Členství v EAZA není samozřejmost – každá zoo musí splnit přísná kritéria a pravidelně procházet kontrolami kvality.

  EAZA také pořádá vzdělávací programy pro odborníky a sdílí nejnovější poznatky z oblasti chovu zvířat a ochrany přírody. Vydává vlastní časopis, má vlastní internetové stránky (eaza.net), provozuje vědeckou knihovnu. K upozornění na různá ochranářská témata vyhlašuje kampaně, které jsou zaměřené na jednotlivé druhy či skupiny zvířat, obchodování se zvířaty či ohrožené ekosystémy. Například kampaň Amphibian Ark – žáby bijí na poplach, Silent forest – Ztichlý les řešící ohroženost zpěvných ptáků či poslední kampaň Vietnamazing, která upozorňuje na rozmanitost nejen fauny Vietnamu a její ohroženost.

  Spolupracuje s dalšími významnými organizacemi, jako je Světová asociace zoo a akvárií (WAZA) nebo Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN).

  WAZA - světová špička mezi zoo

  Naše zoologická zahrada je také členem WAZA, tedy Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (World Association of Zoos and Aquariums). Tato organizace sdružuje zoologické zahrady celého světa, které mají zájem globálně získávat nové zkušenosti a dovednosti a používat je pro další zlepšování své vlastní práce. Členství ve WAZA znamená pro zoologické zahrady a akvária prestižní uznání a je také známkou toho, že zoo patří mezi důvěryhodné a kvalitní. Pro nás to znamená především možnost sdílet zkušenosti a poznatky s kolegy z různých koutů planety.

  Co přináší členství v EAZA zoologickým zahradám?

  Pro zoologické zahrady znamená členství v EAZA prestiž, ale hlavně možnost spolupracovat s ostatními institucemi v Evropě. Získávají přístup k nejnovějším vědeckým poznatkům, mohou se účastnit mezinárodních projektů a vyměňovat si zvířata v rámci záchovných programů. To vše přispívá k tomu, že i menší zoo mohou chovat vzácné druhy a podílet se na jejich ochraně.

  Proč je EAZA důležitá i pro vás?

  Možná si říkáte, proč by vás jako návštěvníka mělo zajímat, jestli je vaše oblíbená zoo členem EAZA. Odpověď je jednoduchá: protože právě díky EAZA se evropské zoo mění v místa, kde se nejen bavíme, ale i učíme a pomáháme chránit naši planetu. Každý lístek do zoo, která je členem EAZA, je malým příspěvkem na záchranu ohrožených druhů a podporu vzdělávání o přírodě. Členství zoo v EAZA je zárukou, že o zvířata je postaráno podle nejvyšších standardů a že jejich návštěvou podporujete smysluplné projekty na ochranu přírody.

  Tak až příště půjdete do zoo, zkuste si všimnout, jestli je členem EAZA. A pokud ano, můžete být pyšní, že jste součástí velkého evropského příběhu ochrany zvířat a přírody.

  EARAZA - spolupráce na východě Evropy

  Kromě EAZA a WAZA je naše zoo také členem EARAZA, což je Euroasijská regionální asociace zoologických zahrad a akvárií (Eurasian Regional Association of Zoos and Aquariums). EARAZA sdružuje zoologické zahrady především z východní Evropy a Asie a zaměřuje se na spolupráci v oblasti chovu zvířat, výměny zkušeností a společných ochranářských projektů v tomto regionu. Díky členství v EARAZA může naše zoo navazovat kontakty s dalšími institucemi a podílet se na ochraně druhů, které jsou typické právě pro euroasijský prostor, na který se Zoo Hluboká specializuje.

  
  

  Fotogalerie

     Autoři článku: Roman Kössl a Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  zdroje fotografií: viz. popisky ve fotogalerii
  

• Adaptace zvířat na vysoké teploty

  V předvánočním čísle našeho časopisu jsme se věnovali tomu, jak se zvířata nejčastěji vyrovnávají s nízkými teplotami. Řeč byla především o zimním spánku a jeho různých alternativách. Teď se nám ale přiblížilo léto, tropické teploty a s tím vším i různé dobré rady, jak vysoké teploty přežít ve zdraví. Jak se ale s takovým obdobím vyrovnávají zvířata? Během evoluce se u různých druhů živočichů vyvinula pestrá škála více či méně sofistikovaných adaptací na vysoké teploty. Mnozí z nich se tak dokázali přizpůsobit životu v opravdu extrémních podmínkách.

  Pouštní superhrdinové – geniální vychytávky pro boj s úmorným vedrem

  V předvánočním čísle našeho časopisu jsme se věnovali tomu, jak se zvířata nejčastěji vyrovnávají s nízkými teplotami. Řeč byla především o zimním spánku a jeho různých alternativách. Teď se nám ale přiblížilo léto, tropické teploty a s tím vším i různé dobré rady, jak vysoké teploty přežít ve zdraví. Jak se ale s takovým obdobím vyrovnávají zvířata? Během evoluce se u různých druhů živočichů vyvinula pestrá škála více či méně sofistikovaných adaptací na vysoké teploty. Mnozí z nich se tak dokázali přizpůsobit životu v opravdu extrémních podmínkách.

  M

  y se budeme v článku věnovat hlavně tak zvanému „suchému teplu“, tedy podmínkám typickým pro stepi, pouště a polopouště, které jsou charakteristické především výraznými výkyvy teplot mezi dnem a nocí. Zvířata mohou na takové podmínky reagovat například přizpůsobením svého chování. Takovým adaptacím říkáme behaviorální. U mnohých živočichů žijících v takto extrémním prostředí se ale vyvinuly i mnohem propracovanější adaptace (anatomické či fyziologické), které jim život v těchto oblastech výrazně usnadňují.

  Nejjednodušší strategií, jak se vyhnout velkému horku, je samozřejmě schovat se do úkrytu, ať už ve formě nějaké nory, jako to můžeme pozorovat u různých pouštních a polopouštních savců – například tarbíků, surikat či fenků, nebo vyhledávání stínu pod různými skalními převisy či dokonce rostlinami. To je typické spíše pro plazy nebo bezobratlé živočichy. Přes den jsou tato zvířata schovaná a jejich aktivita začíná zpravidla až za soumraku. Mezi behaviorální adaptace můžeme také zařadit různé změny poloh těla. Pouštní plazi se například orientují tak, aby na ně dopadalo co nejméně přímého slunce. Supi, kteří se také často vyskytují ve velmi suchých a teplých oblastech, zvyšují plochu pro odvod přebytečného tepla tak, že do široka roztahují svá křídla. Velmi razantním řešením pro zvířata žijící v extrémně horkých a suchých oblastech je estivace neboli letní spánek. Podobně jako u zimního spánku snižují zvířata v estivaci svou tělesnou teplotu, dechovou frekvenci a celkově zpomalí svůj metabolismus. Tím zároveň snižují i odpařování vody z dýchacích cest. Velice často „estivují“ různé druhy obojživelníků nebo plazů – zahrabou se do nějakého substrátu a přečkají tímto způsobem krizové období vysokých teplot a nedostatku vody.

  "Opravdovými přeborníky v boji s úmorným vedrem jsou velbloudi. Kromě toho, že mají právě dlouhé nohy a často velmi světle zbarvenou srst, dokáží také opravdu dlouho vydržet bez vody. V případě, že se setkají s opravdu velkým nedostatkem vody, začne jejich tělo vykazovat výrazně výkyvy tělesné teploty. Během dne jim nevadí, když se trochu přehřejí. Přebytečně teplo totiž využijí během chladné noci a zbytečně tak přes den neztrácí vodu vypařováním. "

  Vysoké teploty představují pro zvířata (i člověka) dvě velká rizika, kterým musím předcházet a snažit se jim vyhnout. Jedná se o nebezpečí přehřátí a s tím spojené rychlé ztráty vody. Vyhnout se přehřátí lze různými behaviorálními adaptacemi zmíněnými výše, ale jsou i další možnosti. Člověk a některé další druhy savců se proti přehřátí brání pomocí pocení, které výrazně pomáhá termoregulaci. Naopak spousta zvířat potní žlázy vůbec nemá a musí si poradit jinak. A to například zrychleným dýcháním, které můžeme typicky pozorovat u psů. Poněkud bizarně se chladí čápi. Močí si totiž na nohy. S velkými ztrátami vody se pouštní živočichové často vyrovnávají tak, že produkují malé množství koncentrované moči a téměř suchý trus. 

  A kde vlastně vodu v poušti získávají? Většina zvířat si vystačí pouze s vodou přijímanou v potravě. Někteří mají tak specializovaný metabolismus, že dokáží přijímat vodu i ze sukulentních rostlin. Ty sice obsahují vody hodně, ale mají v sobě také kyselinu šťavelovou, z které se potom v těle stane šťavelan vápenatý. Tuto látku musí tělo dále zpracovat a zbavit se ho skrz ledviny ve formě uhličitanu vápenatého. Díky této schopnosti metabolismu dokáží různé drobné druhy pouštních savců poměrně efektivně získávat vodu a zároveň se účinně zbavovat škodlivé kyseliny šťavelové. Velmi zvláštní taktiku používá australský ještěr moloch ostnitý. Vodu dokáže nasávat z vlhkého písku pomocí kožních kapilár, z kterých pak zvláštními kanálky tekutina doputuje do tlamy. 

  V boji s úmorným vedrem pomáhají i různá anatomická a strukturální přizpůsobení. Tím nejznámějším jsou určitě velké uši pouštních savců, příkladem mohou být například fenci, tarbíci nebo kočka pouštní. Jejich uši jsou bohatě prokrvené. Krev v nich proudí, ochlazuje se a do těla se pak vrací výrazně chladnější. Pomáhají i dlouhé nohy. Čím výš je zvíře nad povrchem, tím méně tepla do těla vstřebává. Výhodou je samozřejmě také světlé zbarvení srsti nebo kůže, které nepohlcuje tolik slunečního záření jako tmavé barvy. Důležitou roli hraje i tloušťka srsti nebo peří. Slabší nebo řidší vrstva tělního pokryvu lépe odvádí teplo.

  Opravdovými přeborníky v boji s úmorným vedrem jsou velbloudi. Kromě toho, že mají právě dlouhé nohy a často velmi světle zbarvenou srst, dokáží také opravdu dlouho vydržet bez vody. V případě, že se setkají se skutečně velkým nedostatkem vody, začne jejich tělo vykazovat výrazné výkyvy tělesné teploty. Během dne jim nevadí, když se trochu přehřejí. Přebytečně teplo totiž využijí během chladné noci a zbytečně tak přes den neztrácí vodu vypařováním. Ve chvíli, kdy se opět dostanou ke zdroji vody, jsou schopni vypít opravdu velké množství tekutin najednou, aniž by jejich tělo utrpělo nějaký výrazný šok. 

  Skutečnými extrémisty v tomto směru jsou saharští mravenci Cataglyphis bombycina. Ti se dokáží vyrovnat i se zahřátím těla až na 50 °C. Jejich tělo produkuje zvláštní bílkoviny, které se aktivují ve chvíli, kdy mravenci opouští hnízdo, aby se vyrovnali s rychlým teplotním šokem. Díky těmto bílkovinám můžou dále fungovat buněčné procesy, přestože je tělo zahřáté na velmi vysoké teploty. Tito mravenci na rozdíl od ostatních živočichů opouští svá hnízda během dne, kdy je největší parno. Vyhýbají se tak svým predátorům. Navíc tito mravenci patří mezi nejrychlejší na světě a k pohybu po horkém písku většinou využívají pouze čtyři nohy ze šesti. Také mají velmi dobře vyvinutou orientaci. Neustále sledují polohu slunce, a proto jsou schopni bezchybně zaměřit polohu svého hnízda a rychle se do něj vrátit. Na rozpálené poušti se tedy přes den pohybují pouze po dobu nezbytně nutnou (většinou pár minut denně). To vše z nich dělá nejodolnější pouštní živočichy na světě.

  Fotogalerie

     Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroje fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Dětská sekce 1

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  Kvíz o koních Převalského

  Dobře si přečtěte článek o koních Převalského a správně odpovězte na otázky.

  
  

  1) Kolik koní Převalského v současné době chová Zoo Hluboká?

  
  

  a) 5

  b) 3

  c) 2

  
  

  2) Která charakteristika správně popisuje hřívu koně Převalského?

  
  

  a) má černou barvu a nesplývá na stranu

  b) má plavou barvu a nesplývá na stranu

  c) má černou barvu a splývá na stranu
  

  
  

  3)  Koně Převalského žijí:

  
  

  a) samotářsky (samci i samice)

  b) v početném stádu samic, které hlídá jeden dominantní samec = harém

  c) ve stádech složených pouze ze samců, samice jsou samotářské
  

  
  

  4)  Koně Převalského pochází ze:

  
  

  a) Střední Asie

  b) Severní Afriky

  c) Západní Evropy

  
  

  5) Která zoologická zahrada vlastní plemennou knihu Koně Převalského?

  
  

  a) Zoo Vídeň

  b) Zoo Praha

  c) Zoo Frankfurt nad Mohanem

  
  

  6)   Jak se jinak také říká koni Převalskému?

  
  

  a) kulan

  b) tarpan

  c) kertak
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  1) b, 2) a, 3) b, 4) a, 5) b, 6) c 

• Dětská sekce 2

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Vyprávění o lejskovi bělokrkém

  V následujícím textu se dozvíš mnoho zajímavého o lejskovi bělokrkém. Do textu se nám ale vloudily 4 chyby. Dokážeš je najít a případně opravit?

  Lejska bělokrkého řadíme do čeledi lejskovitých. Černobílé zbarvení samců se vyznačuje výraznou bílou náprsenkou, která přechází v bílý límec. Samice jsou zbarveny v různých odstínech hnědé. Zpěv lejska bělokrkého, kterým obhajuje teritorium a láká samici, se vyznačuje chrochtavými zvuky. Lejsci patří mezi zrnožravé ptáky. Lejsek bělokrký vyhledává listnaté lesy a své hnízdo si na stromě staví z větviček.

  
  

  Pro řešení klikni.

  Lejska bělokrkého řadíme do čeledi lejskovitých. Černobílé zbarvení samců se vyznačuje výraznou bílou náprsenkou, která přechází v bílý límec. Samice jsou zbarveny v různých odstínech šedé. Zpěv lejska bělokrkého, kterým obhajuje teritorium a láká samici, se vyznačuje skřípavými zvuky. Lejsci patří mezi hmyzožravé ptáky. Lejsek bělokrký vyhledává listnaté lesy a hnízdí ve stromových dutinách.

  
  

• Dětská sekce 3

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  
  

  
  

  Poznáš outloně váhavého?

  Obrázek plný primátů, ale jen jeden z nich je outloň váhavý, kterému se věnuje ochranářská organizace Kukang. Pořádně si obrázek prohlédněte a vyberte správnou možnost.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) nártoun filipínský, b) outloň váhavý, c) komba ušatá, d) lemur kata, e) kotul veverovitý

   d)

• Dětská sekce 4

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  (Ne)pravdy o muntžakovi malém

  Přečtěte si v Zoo novinách článek o muntžakovi malém a rozhodněte, která tvrzení jsou správně a která ne?

  a) Muntžak malý pochází z Afriky.

  
  

  b) Muntžak malý je na seznamu invazních druhů Evropské unie.

  
  

  c) Muntžaci nemají období říje.

  
  

  
  

  d) Muntžak malý je striktní býložravec.

  
  

  
  

  e) Samci muntžaků mají prodloužené horní špičáky.

  
  

  
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) ne, b) ano, c) ano, d) ne, e) ano

• Dětská sekce 5

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  
  

  Luštění s adaptacemi zvířat na vysoké teploty

  Vyluštěte správně celou křížovku o adaptacích zvířat na vysoké teploty a doplňte do textu chybějící slovo.

  Velmi razantním řešením pro zvířata žijící v extrémně horkých a suchých oblastech je ......................... neboli letní spánek.

  
  

  1. Jak se jmenuje zvíře, které vydrží velmi dlouho bez vody, a na zádech nosí tukové zásoby?

  
  

  2. Některá zvířata dokáží získávat vodu z pouštních tučnolistých rostlin. Jak těmto rostlinám říkáme?

  
  

  3. Během letního spánku zpomalují zvířata svůj ……………………………

  
  

  4. Jak se jmenuje známá drobná šelma z jižní Afriky, která si hrabe rozsáhlé podzemní nory?

  
  

  5. Z kyseliny šťavelové se v těle zvířat vytvoří látka s názvem ………………… vápenatý.

  
  

  6. Jak se jmenuje pouštní hlodavec s velkýma ušima, který svým vzhledem a způsobem pohybu připomíná malého klokana. Znáte ho z Večerníčku :-)

  
  

  
  

  7. Pouštní zvířata jsou aktivní především v ………………………

  
  

  8. Jak se jmenuje velmi suchý, teplý a travnatý biotop, který můžeme místy najít i v Evropě. Nejtypičtější je ale pro střední Asii. Žije tam například kůň Převalského.

  
  

  Pro řešení klikni.

  
  

  
  

• Zmije obecná

  Zmije obecná - náš jediný jedovatý had.

  Především v letních měsících u mnohých z nás stoupá strach ze setkání s hady, obzvláště s těmi jedovatými. Nejčastěji se lidé obávají zmijí. Strach z nich často přerůstá v nepřiměřené reakce a dokonce v zabíjení všech hadů na potkání, včetně těch nejedovatých a opravdu neškodných. Obavy jsou ale zcela zbytečné. Při troše opatrnosti a s dobrým obutím nám žádné nebezpečí nehrozí. Setkání s jakýmkoliv hadem je u nás v přírodě již natolik vzácné, že bychom si ho měli spíše vážit.

  Z

  mije se v létě vyhřívají nejčastěji po ránu a navečer a potravu (především různé hlodavce, mladší jedinci i ještěrky nebo žáby) loví dokonce v noci - den přečkávají v úkrytu. Na jaře a na podzim, kdy slunce tolik nehřeje, jsou venku i v průběhu dne. Pokud jsou ale letní dny chladnější, přesouvá se jejich aktivita i v tomto období do světelné části dne, aby získaly co nejvíce tepla. Počet setkání lidí se zmijemi v období prázdnin, umocněný delším časem stráveným v přírodě a strachem z nich, může pak v takových chladnějších obdobích budit mezi veřejností dojem, že jsou zmije přemnožené, nebo se opakovaně objevují fámy o vypouštění zmijí ochranáři. Naopak - zmije stále patří mezi ohrožené druhy naší přírody (je to dokonce kriticky ohrožený druh). Existují sice místa, kde jsou jejich populace relativně stabilizované, ale často jsou ohroženy ničením biotopů různými zásahy do krajiny.

  "Může se stát, že objevíte zmije v blízkosti vaší chalupy či chaty. Ani to není důvod k panice. Zmije jsou často věrné svému místu, takže pokud je nebudete rušit a nutit, aby se odstěhovaly, můžete je dokonce chodit pravidelně pozorovat. Ukažte je z bezpečné vzdálenosti i svým dětem."

  Náš jediný jedovatý had zmije obecná dorůstá do délky maximálně 80 cm (většinou je ale daleko menší, spíš kolem 50 cm). Je velmi plachá a na člověka sama nikdy neútočí. Báchorky o tom, jak zmije pronásledují člověka kutálením z kopce nebo skokem, nebo jak pijí kravské mléko, se opravdu nikdy nestaly. A dnes tomu už snad ani nikdo nevěří. Výpadem hlavou, při kterém chce zmije zasáhnout jedovými zuby kořist, nebo se pomocí nich bránit, dosáhne maximálně do vzdálenosti 20 - 30 cm. Budeme-li tedy od zmije stát 1 m, je to dostatečně daleko, abychom nebyli vůbec ohroženi.

  Pokud se přesto chcete přímému setkání se zmijí a také náhodnému uštknutí v přírodě vyhnout, stačí, když v místech, kde by se mohly zmije vyskytovat, budete trochu opatrní, vezmete si dobré obutí a dlouhé kalhoty, přes které nemůže had svými zuby zasáhnout nohu. V případě, že si chcete sednout na zem, můžete například klackem prošmátrat okolí, aby se případní hadi stačili odplazit. Pokud uvidíte zmiji někde na cestě, stačí se zastavit a plachá zmije se vám bude co nejrychleji klidit z cesty. 

  Když náhodou dojde k uštknutí, je dobré zůstat v klidu, abychom nezrychlili krevní oběh, a vyhledat co nejdříve lékaře. Statisticky je ale u nás uštknutí zmijí obecnou velice vzácné. Ročně je zaznamenáno přibližně 25 až 30 případů. Porovnejte těch několik případů třeba s počtem zranění při automobilových nehodách. Přesto se většina z nás nebojí dennodenně nasedat do auta či chodit přes silnici. Smrtelné případy uštknutí zmijí obecnou jsou extrémně vzácné – za posledních 30 let byl údajně zaznamenán pouze jeden, a to před 25 lety.

  Může se stát, že objevíte zmije v blízkosti vaší chalupy či chaty. Ani to není důvod k panice. Zmije jsou často věrné svému místu, takže pokud je nebudete rušit a nutit, aby se odstěhovaly, můžete je dokonce chodit pravidelně pozorovat. Ukažte je z bezpečné vzdálenosti i svým dětem. I když jsou děti malé, lze jim vysvětlit, jak se mají chovat a že si s nimi nemají chodit hrát, stejně tak, jako se jim dá vysvětlit, že nemají sahat do ohně.

  Nebo se na ně přijďte nejdříve podívat k nám do zoo. Poznáte, že nejsou tak strašné, jak si mnozí představují, a můžete si zde porovnat rozdíly s ostatními čtyřmi druhy hadů, žijícími v naší přírodě.

  
  

   

  Fotogalerie

     Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela OKřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Lejsek

  Lejsek bělokrký: černobílý poklad jihočeských rybničních hrází

  Jihočeským Ptákem roku byl letos zvolen lejsek bělokrký. V rámci kampaně Pták roku JOKu jej vybrali ornitologové z Jihočeského ornitologického klubu (JOK), který je regionální pobočkou České společnosti ornitologické. Cílem této každoroční kampaně je mapování vybraného cílového (zájmového) druhu, popř. jeho výzkum, a to vždy na území Jihočeského kraje.  Součástí je také seznámení členů a dalších zájemců s druhy ptáků, které jsou opomíjeny, nebo o nichž chybí informace důležité pro jejich ochranu. První ročník kampaně se uskutečnil v roce 2020, tedy v 51. roce fungování klubu, kdy se cílovým druhem stala labuť velká, následoval skřivan lesní, oba druhy bramborníčků a čáp černý. Kampaň je inspirována celorepublikovou kampaní Pták roku, kterou vyhlašuje Česká společnost ornitologická, a regionálními akcemi Pobočkový pták roku, které organizují pobočky ČSO v jiných krajích.

  L

  ejska bělokrkého řadíme do čeledi lejskovitých. Jedná se o drobného pěvce známého svým nápadným vzhledem a zpěvem. Černobílé zbarvení samců se vyznačuje výraznou bílou náprsenkou, která přechází v bílý límec. Samice jsou zbarveny v různých odstínech šedé. Občas se tento lejsek zaměňuje s podobným druhem – lejskem černohlavým. U něj ale nenajdeme typický bílý límec. Zpěv lejska bělokrkého, kterým obhajuje teritorium a láká samici, se vyznačuje skřípavými zvuky. Lejsci patří mezi hmyzožravé ptáky a svou kořist loví většinou za letu, ke kterému za kořistí vyrazí ze své pozorovatelny, například z větve. Tomuto způsobu lovu v letu se přezdívá „lejskování“. Díky této lovecké strategii patří lejsci mezi velmi efektivní predátory škodlivého hmyzu.

  Lejsek bělokrký vyhledává především listnaté lesy, parky, zahrady či aleje v nižších až středních polohách, kde je dostatek starých stromů s dutinami, které využívá k hnízdění. V jižních Čechách má tedy vhodné podmínky hned na několika lokalitách, a to především na rybničních hrázích Třeboňska a Českobudějovicka. Výjimkou není ani hnízdění v porostech podél vodních toků. Jedná se o tažného ptáka, který zimuje v subsaharské Africe a na jaře se vrací zpět do Evropy. 

  V České republice patří lejsek bělokrký mezi ohrožené druhy. Příčinami jeho ohrožení jsou především změny v lesním hospodaření, se kterými souvisí úbytek listnatých lesů. Pro tento druh lejska to potom znamená menší množství hnízdišť a také nedostatek potravy, protože hmyz, kterým se lejsci živí, je často vázán právě na staré listnaté lesy. Populaci lejsků bělokrkých ovlivňují i podmínky na zimovištích, například odlesňování a velká sucha, což má také za následek nedostatek potravy. Důležitá je tedy především ochrana jeho přirozeného prostředí – starých listnatých lesů. V některých místech jim můžeme také pomoci vyvěšováním budek. To je ale dobré konzultovat s odborníky, například z Jihočeského ornitologického klubu.

  Důležitý je také monitoring výskytu lejska bělokrkého. Chtěli byste se do něj v jižních Čechách zapojit? V tom případě, prosíme, zadávejte veškerá svá pozorování lejska bělokrkého (i opakovaná) do databáze Avif. Touto činností si můžete zpestřit běžnou procházku, či můžete v rámci systematičtějšího mapování a cestování po krajině navštěvovat vhodná stanoviště. Těmi jsou, jak již bylo uvedeno výše, listnaté porosty, aleje, či rybniční hráze se starými stromy. Při zadávání jakýchkoli záznamů do databází pozorování živočichů a rostlin platí, že lze zadávat pouze ty druhy, které bezpečně poznáme a umíme odlišit od podobných či příbuzných druhů! Pokud si určením nejsme stoprocentně jistí, je lepší takový záznam nezadávat.

  Fotogalerie

  Autoři článku: Isabela Okřinová a Jan Havlíček (Jihočeský ornitologický klub)

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  zdroje fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Záchranný program Kukang

  Zoologové a ochránci přírody z týmu Kukang usilují již od roku 2014 o ochranu především ohrožených outloňů váhavých a outloňů sumaterských – primátů, kteří, ač jsou jedinými jedovatými primáty na světě, se stávají obětí své roztomilosti kvůli pytlačení pro obchod s domácími mazlíčky. Češi na ostrově Sumatra v Indonésii založili iniciativu The Kukang Rescue Program (Záchranný program Kukang) s hlavním cílem bojovat proti nelegálnímu obchodu s divokými zvířaty. Zaměřují se také na luskouny ostrovní přirozeně se vyskytující na Sumatře. Tito jediní šupinatí savci na světě se nyní řadí mezi nejobchodovatelnější divoké savce na světě. Především se ale program již od svého počátku zabývá ochranou již zmíněných outloňů. Ti patří mezi chráněné druhy zařazené do přílohy I CITES (Úmluva o mezinárodním obchodě s ohroženými druhy divokých zvířat a planě rostoucích rostlin) a jsou taktéž chráněni indonéským zákonem, kde se řadí mezi „absolutně chráněné druhy“, i přesto je však tato poloopice jedna z nejvíce obchodovatelných druhů primátů v Indonésii.

  Záchranný program Kukang

  Zoologové a ochránci přírody z týmu Kukang usilují již od roku 2014 o ochranu především ohrožených outloňů váhavých a outloňů sumaterských – primátů, kteří, ač jsou jedinými jedovatými primáty na světě, se stávají obětí své roztomilosti kvůli pytlačení pro obchod s domácími mazlíčky. Češi na ostrově Sumatra v Indonésii založili iniciativu The Kukang Rescue Program (Záchranný program Kukang) s hlavním cílem bojovat proti nelegálnímu obchodu s divokými zvířaty. Zaměřují se také na luskouny ostrovní přirozeně se vyskytující na Sumatře. Tito jediní šupinatí savci na světě se nyní řadí mezi nejobchodovatelnější divoké savce na světě. Především se ale program již od svého počátku zabývá ochranou již zmíněných outloňů. Ti patří mezi chráněné druhy zařazené do přílohy I CITES (Úmluva o mezinárodním obchodě s ohroženými druhy divokých zvířat a planě rostoucích rostlin) a jsou taktéž chráněni indonéským zákonem, kde se řadí mezi „absolutně chráněné druhy“, i přesto je však tato poloopice jedna z nejvíce obchodovatelných druhů primátů v Indonésii.

  P

  rogram se neustále rozvíjí převážně pomocí spolupráce s místními komunitami na několika úrovních. Ve škole „Kukang School“ vzdělává místní děti, v nichž rozvíjí kladný vztah k přírodě. Zaměstnává bývalé pytláky, kteří jsou nyní terénními asistenty. Z místních farmářů rovněž vytváří ochránce přírody prostřednictvím projektu šetrného pěstování kávy „Kukang Coffee“ (www.kukang-coffee.org). Mimo to také aktivně bojuje proti pašerákům zvířat.

  Provoz školy „Kukang School“ a „Školy na konci světa“

  Vzdělávání dětí je velmi důležitou součástí ochrany přírody, jelikož právě ony budou jednou rozhodovat o přístupu budoucí generace k ochraně přírody. Pod tímto heslem Kukang tým vybudoval Kukang školu, kde se děti zdarma učí angličtinu a environmentální výchovu. Kukang Program také vyslyšel prosbu komunity z odlehlé vesnice nedaleko Kukang centra a pomohl jí vybudovat její vlastní anglicko-environmentální školu pro děti, kterou také pomáhá provozovat.

  Eliminace pytláctví

  Od roku 2016 program zaměstnává bývalé pytláky, ze kterých byl sestaven tým ochránců přírody. Bývalí pytláci Kaban a Wahyudi byli schopni každý měsíc ulovit i několik desítek outloňů, ale i mnoho dalších druhů zvířat. Nyní jsou důležitými členy ochranářského týmu.

  "Jako autentická vizitka aktivit Záchranného programu Kukang byl v minulém roce dokončen snímek „Kukang Movie: Příběh o outloních a lidech“, časosběrný dokument pohledem dvou dokumentaristů, kteří se rozhodli zachytit reálný příběh ochrany přírody na indonéském ostrově Sumatra s nepřehlédnutelnou českou stopou. Snímek se dá již nyní spustit na Oneplay a v letošním roce bude k vidění i v České televizi. "

  Monitoring nočních divokých zvířat

  Díky dlouhodobému zaznamenávání zvířat pozorovaných na šesti vytyčených trasách podle dané metodiky Kukang tým odhaduje velikosti populací outloňů na vymezeném území. Jedná se o lokality Kuta Male (od roku 2019), Bandar Baru (od roku 2021) a Basukum (od roku 2024). Tým se naučil zvířata sledovat a sbírat ucelená data, která jim pomáhají tato zvířata chránit. Za jeden večer jsou schopni nalézt až kolem deseti outloňů, a to často i v okolí vesnice. Je tedy zřejmé, že po ukončení loveckých aktivit se tu zvířata cítí bezpečně a vracejí se.

  Boj proti pašerákům divokých zvířat

  S pomocí vyšetřovatelů nelegálního obchodu s divokými zvířaty program bojuje proti pašerákům s cílem zabavit zvířata či jejich části a pašeráky potrestat. Jedním z významných úspěchů bylo zatčení velkého pašeráka luskounů, primátů, plazů a dalších zvířat s přezdívkou Greed, kterého se mezinárodnímu týmu v čele s českými ochránci přírody na Sumatře podařilo dopadnout po čtyřech měsících intenzivního vyšetřování a shromažďování důkazů. Podařilo se zabavit také několik nelegálně držených siamangů a gibonů, luskouna, outloně či binturonga a Kukang tým byl nápomocen u zadržení mnohých dalších vzácných zvířat. Práce na vyšetřování nelegálního obchodu s divokými zvířaty či jejich držení stále pokračuje.

  Projekt "Kukang Coffee“ 

  V rámci něho Kukang Program založil komunitu farmářů kávy „Kukang Coffee“, kteří dodržují zákaz lovu chráněných druhů zvířat a odměnou za to od nich Kukang odkupuje kávu za pro ně výhodnou cenu. Díky vzniklé kávové komunitě mají místní lidé větší zisk ze své kávy a zároveň vyšší motivaci a pochopení k ochraně místních ohrožených druhů zvířat. Kvalitní, ochranářskou kávu „Kukang Coffee“ si mohou dopřát i lidé v Česku. Káva z této oblasti se totiž dováží do České republiky, konkrétně do kavárny Kukang Coffee v Ústí nad Labem, která tento ochranářský příběh šíří mezi širokou veřejnost. Objednat ji lze také na e-shopu.

  Jako autentická vizitka aktivit Záchranného programu Kukang byl v minulém roce dokončen snímek „Kukang Movie: Příběh o outloních a lidech“, časosběrný dokument pohledem dvou dokumentaristů, kteří se rozhodli zachytit reálný příběh ochrany přírody na indonéském ostrově Sumatra s nepřehlédnutelnou českou stopou. Snímek se dá již nyní spustit na Oneplay a v letošním roce bude k vidění i v České televizi.

  The Kukang Rescue Program by nemohl fungovat bez svých hlavních partnerů, kterými je hned 10 českých i zahraničních zoologických zahrad. Pokud byste také rádi přispěli k fungování tohoto programu, podívejte se na možnosti na webové stránce www.kukang.org.

  
  

  Fotogalerie

     Autorka článku: Lucie Čižmářová

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Lucie Čižmářová

• Proběhlé akce

  Proběhlé akce v zoo...

  Přinášíme vám krátký přehled akcí, které v zoo proběhly v minulém čtvrtletí...

  May day

  To je den věnovaný ohroženým druhům, který v zoo proběhl tradičně 1. května. Soutěž pro děti a komentovaná setkání u zvířat byly tematicky zaměřené na ohrožené druhy. V kreativní dílně si děti vyzdobily podkovu pro štěstí. Celkem v tento den do zoo přišlo 1590 návštěvníků.

  Dětské divadelní dny

  Ve všedních dnech od 26. 5. do 6. 6. 2025 probíhaly 47. Dětské divadelní dny. Návštěvníky jsou hlavně kolektivy dětí mateřských škol a nižšího stupně škol základních. Bylo odehráno 17 představení, na které přišlo 1952 platících dětí.

  26. - 30. 5. Divadlo Nosálci  – představení Ronja, dcera loupežníka

  Známá pohádka podle předlohy od Astrid Lindgrenové, tentokrát s ekologickým přesahem. Zasazená do prostředí lesa a odpadků v něm.

  2. – 6. 6. Divadlo Matýsek – představení Příběh šneka Bedřicha

  Autorská činoherně-loutková pohádka s písničkami o šnekovi Bedřichovi, který je zalezlý ve své ulitě, ale nakonec pochopí, že je mnohem lepší být s druhými kamarád.

  Den sov

  7. června proběhl v zoo Den sov se soutěží pro děti, při které se mj. naučily rozpoznávat soví peří od peří jiných druhů ptáků, v kreativní dílničce si pak mohly vymalovat sádrové sovy. Tradičně proběhla i komentovaná setkání u zvířat. Návštěvnost bohužel ovlivnilo špatné počasí. Celkem přišlo 534 lidí.

  Autorka textů: Michaela Jerhotová

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Fotosoutěž

• Převaláci druh

  kuňka východní

  Jedná se o podsaditého koně s krátkýma nohama a krátkým krkem. Hlava je klabonosá s bílým polem kolem nozder. Silné čelisti jsou uzpůsobené ke spásání tuhé trávy. Hříva je načernalá a ve většině případů vztyčená.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Základním typem stáda je harém, který tvoří 5 až 25 klisen s hříbaty a jedním dospělým hřebcem. Hřebec své stádo hlídá a stará se o jeho bezpečí.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Zoo Hluboká se připojila do chovu koně Převalského teprve v dubnu 2025, kdy do zoo dorazila první klisna Puk z Dánska, krátce po ní byla přivezena druhá klisna Zara z pražské aklimatizační stanice v Dolním Dobřejově. Jako poslední přijela kolem poloviny května poslední klisna Omnia z Polska.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Lejsek bělokrký

  kuňka východní

  Lejska bělokrkého řadíme do čeledi lejskovitých. Jedná se o drobného pěvce známého svým nápadným vzhledem a zpěvem. Černobílé zbarvení samců se vyznačuje výraznou bílou náprsenkou, která přechází v bílý límec.

  autor fotografie: Andrej Chudý

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Samice jsou zbarveny v různých odstínech šedé. 

  autor fotografie: Václav Radovan

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Lejsek bělokrký vyhledává především listnaté lesy, parky, zahrady či aleje v nižších až středních polohách, kde je dostatek starých stromů s dutinami, které využívá k hnízdění. V jižních Čechách má tedy vhodné podmínky hned na několika lokalitách, a to především na rybničních hrázích Třeboňska a Českobudějovicka.

  autor fotografie: Frank Vassen

• Převaláci výběh

  kuňka východní

  Prostor, kde nyní žijí první koně Převalského v historii Zoo Hluboká, původně sloužil jako výběh pro poníky a osly domácí. Dříve také pro australské emu a ještě dříve také třeba pro daňky nebo jeleny sika…

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Nové stáje jsou moderní stavbou z pohledového betonu s extenzivní vegetační střechou, která je jednou z mnoha, jež v naší zoo máme.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová 

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Zeleň není ve výběhu prakticky žádná, až na jeden velký strom. Jasan, který zde roste už desítky let a může zvířatům poskytovat příjemný stín.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Aby výběh nepůsobil jednotvárně, je jeho povrch mírně zvlněný a doplněný několika velkými balvany a kmeny stromů, které koním mohou sloužit jako drbadla. Val z balvanů, kamení a štěrku navíc částečně zakrývá betonovou stěnu stáje.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Uvnitř byste našli tři propojené boxy pro koně, seník a manipulační prostor se zázemím pro chovatele. Stáje jsou pro návštěvníky nepřístupné, což nijak nevadí - divocí koně Převalského, zvyklí na venkovní podmínky, je stejně zatím příliš nevyužívají. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Většinu času tráví naše tři klisny koně Převalského ve výběhu, kde je můžete dobře pozorovat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Zmije obecná

  kuňka východní

  Na jaře a na podzim, kdy slunce tolik nehřeje, jsou venku i v průběhu dne. Pokud jsou ale letní dny chladnější, přesouvá se jejich aktivita i v tomto období do světelné části dne, aby získaly co nejvíce tepla.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Existují sice místa, kde jsou jejich populace relativně stabilizované, ale často jsou ohroženy ničením biotopů různými zásahy do krajiny. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Když náhodou dojde k uštknutí, je dobré zůstat v klidu, abychom nezrychlili krevní oběh, a vyhledat co nejdříve lékaře. Statisticky je ale u nás uštknutí zmijí obecnou velice vzácné. Ročně je zaznamenáno přibližně 25 až 30 případů. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Může se stát, že objevíte zmije v blízkosti vaší chalupy či chaty. Ani to není důvod k panice. Zmije jsou často věrné svému místu, takže pokud je nebudete rušit a nutit, aby se odstěhovaly, můžete je dokonce chodit pravidelně pozorovat. Ukažte je z bezpečné vzdálenosti i svým dětem.   

  autor fotografií: Michaela Jerhotová

• Kukang

  kuňka východní

  Outloň při nočním monitoringu

  autorka fotografie: Lucie Čižmářová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Česko-indonéský Kukang tým

  autorka fotografie: Lucie Čižmářová 

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Kukang School

  autor fotografie: Lucie Čižmářová

  skokan štíhlý

  Zapisování dat při nočním monitoringu divokých zvířat

  autorka fotografie: Lucie Čižmářová

  skokan štíhlý

  Zabavená zvířata pašerákovi Greedovi Kukang týmem

  autorka fotografie: Lucie Čižmářová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Kočka divoká se zálibně lísá k chlupové pasti v Javorníkách.

  zdroj fotografie: archiv Hnutí DUHA Šelmy

• Muntžak

  kuňka východní

  Tento drobný jelen má kaštanově zbarvenou srst s tím, že krátký ocas je svrchu černý a spodní část je bílá. Muntžak dosahuje výšky zhruba 45 cm v kohoutku a váhově se pohybuje kolem 18 kilogramů. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Je to nenáročný jedlík, který se pase na různých travinách, okusuje listy, ale dokonce dokáže aktivně lovit menší obratlovce či konzumovat mršiny a houby. Při shánění potravy nosí hlavu nízce drženou a vydává při tom slabé vrčivé zvuky.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Původním domovem muntžaka malého jsou subtropické lesy jihovýchodní Číny a Taiwanu. Žijí zde skrytě ve vegetaci a pohybují se ve spleti travin a křovisek po vyšlapaných cestičkách, které si sami vytváří.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Adaptace

  kuňka východní

  Pouštní a polopouštní zvířata se před velkým vedrem schovávají do svých podzemních nor.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Velké uši jsou typickým strukturálním přizpůsobením pouštních savců. Jejich uši jsou bohatě prokrvené. Krev v nich proudí, ochlazuje se a do těla se pak vrací výrazně chladnější.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Opravdovými přeborníky v boji s úmorným vedrem jsou velbloudi. Kromě toho, že mají právě dlouhé nohy a často velmi světle zbarvenou srst, dokáží také opravdu dlouho vydržet bez vody. 

  zdroj fotografie: pixabay.com

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Velmi zvláštní taktiku používá australský ještěr moloch ostnitý. Vodu dokáže nasávat z vlhkého písku pomocí kožních kapilár, z kterých pak zvláštními kanálky tekutina doputuje do tlamy.   

  zdroj fotografií: pixabay.com

• Projekty

  kuňka východní

  Žáci ze ZŠ Dříteň mluvili o rizicích nelegálního obchodu se zvířaty a věnovali se i tématu návratu šelem do české krajiny

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Žáci ze ZŠ Grünwaldova v Českých Budějovicích si pro svůj projekt vybrali téma funkcí zoologických zahrad

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  Photo 7

  Život vydry říční v podání dětí z MŠ Hlincová hora 

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Žáci ze ZŠ Bezdrevská v Českých Budějovicích měli připravené aktivity i pro ty nejmenší, kteří se díky nim dozvěděli něco o invazních druzích v České republice   

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

• Mladata

  kuňka východní

  Díky tomu, že náš samec pochází ze šumavské přírody, je náš rysí pár velmi geneticky cenný v rámci Evropského ex-situ programu (EEP) a jejich koťata budou zařazena do dalšího chovu.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  V zoo sýce rousné chováme přes dvacet let a odchovali jsme více jak 30 mláďat. Ani letošní rok není výjimkou a mláďata již vylétla ze své dutiny.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová 

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Chov sovic krahujových je poměrně náročný a odchovy mláďat nejsou moc časté. Proto jsme velmi rádi, že oba naše páry, které chováme, vyvedly letos mláďata.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Poprvé od počátku chovu těchto krásných želv se nám v letošním roce povedl odchov. Bylo to i poměrně překvapivé, jelikož jsme samici neviděli klást. Jednoho dne prostě v jezírku v tropickém pavilonu Matamata plavala mláďata.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Puštíky bělavé odchováváme i nadále a mláďata jsou poskytována do dalších chovů. Od letošního roku se navíc připojujeme do rakouského záchranného projektu a 2 z letošních mláďat budou vypuštěna právě do volné přírody v Rakousku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Radost nám nakonec dělají tři krásná, zdravá koťata – 2 samečci a 1 samička. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• EAZA

  kuňka východní

  Logo organizace EAZA

  zdroj: eaza.net

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Ikonické zvíře naší zoo - vydra říční patří mezi tzv. EEP druhy, jejichž chov je koordinován právě pomocí programu organizace EAZY 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  K upozornění na různá ochranářská témata vyhlašuje kampaně, které jsou zaměřené jednotlivé druhy či skupiny zvířat, obchodování se zvířaty či ohrožené ekosystémy. 

  zdroj fotografie: vietnamazing.eu

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Kriticky ohrožený druh naší přírody - želva bahenní také patří mezi EEP druhy v rámci EAZA  

  autorka fotografie: Michaele Jerhotová