01/2022

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  1/2022

• Editorial

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Editorial

  "I zvířata se, často  už od konce zimy, oddávají svým namlouvacím rituálům a některým se již dokonce narodila či vylíhla mláďata. Většinou těm z teplých krajů, která zase až tak nerespektují naše roční období."

  T

  ak tady máme zase jaro! Čas pučení a množení. Pro někoho nejhezčí období roku. I v naší zoo vyrazily první květy jarních rostlin a rozkvetly první keře. Jistě tomu pomohly i slunné a teplé březnové dny a ani ochlazení posledního týdne tomu nemůže na dlouho zabránit. Snad jenom trochu pozdržet. Vždyť začíná duben a takové počasí k dubnu odjakživa patří.

  I zvířata se, často už od konce zimy, oddávají svým namlouvacím rituálům a některým se již dokonce narodila či vylíhla mláďata. Většinou těm z teplých krajů, která zase až tak nerespektují naše roční období. Věřme ale, že boom v počtu narozených mláďat naši zoo teprve čeká, tak, jako to bylo i v minulých letech. Které druhy se na to ale opravdu budou cítit, se teprve uvidí. V mnoha případech tomu dopomáhá také předchozí pečlivá péče jejich ošetřovatelů. Nemějte strach, o nových přírůstcích vás jistě budeme zavčas informovat.

  Zimní spáči se postupně probouzí. Ve svém výběhu vylezli z nor první syslové. Zato horští svišti si dávají trochu na čas. Slunce přes polykarbonátová okna našeho Terária prohřívá příbytky ještěrek, hadů a želv a už je také vytáhlo z jejich zimních úkrytů. Jiné plazy musí z technikou hlídaných zimovišť vyndat jejich chovatelé. Na to, abyste je ale viděli, si musíte ještě chvíli počkat. Konec zimy a jaro je totiž v zoo přípravou na novou sezónu. Nejen tu chovatelskou, ale i návštěvnickou. Spokojená musí být u nás nejenom zvířata, ale i návštěvníci, kteří se o nich přicházejí něco dozvědět. Proto teď daleko častěji můžete v některém z pavilonů, voliér nebo výběhů vidět pracovníky zoo při práci na jejich úpravách. Někde krotí přebujelou zeleň, jinde ji naopak dosazují, čistí jezírka a potůčky, doplňují budky a upravují hnízdní podložky. Někde je třeba vyměnit písek a jiné substráty, kameny, větve nebo pařezy, dokreslující vzhled expozice…

  
  

  Až přijdete k nám do zoo, zkuste tady najít všechna zvířata, která byla letos vyhlášena českým druhem roku. Jejich příběhy jsou zajímavé. A i když se vám může zdát, že je dobře znáte, každý z nich čelí nějakému problému, způsobenému většinou lidskou činností.

  A o tom všem je toto číslo našeho e-magazínu.

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  
  

  Zoo noviny - duben 2022 (číslo 1/22)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková, Michaela Hartlová

  foto zmije Schweizerovy na titulní straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Obsah

  ZVÍŘECÍ NÁMLUVY ANEB HLEDÁNÍ NEJLEPŠÍCH GENŮ

  PRVNÍ MLÁĎATA LETOŠNÍHO ROKU

  KAM SE PODĚL ZVONEK ZELENÝ...ANEB PTÁK ROKU V OHROŽENÍ PARAZITY

  OBOJŽIVELNÍK ROKU 2022 - MLOK SKVRNITÝ

  PLAZ ROKU 2022 - UŽOVKA OBOJKOVÁ

  ROZHOVOR S CHOVATELKOU PLAZŮ MARIÍ ZIGOVOU

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  MINULOST I SOUČASNOST CHOVU PLAZŮ V ZOO HLUBOKÁ

• Námluvy

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Zvířecí námluvy aneb hledání nejlepších genů...

  Na jaře se to v přírodě i u nás v zoo hemží novými přírůstky, na které se každý rok všichni těšíme. Než se ale mláďata narodí či vylíhnou, předchází tomu ještě relativně dlouhá cesta, která začíná námluvami, a pokračuje vlastním rozmnožováním.

  V

  
  

   podstatě každý živý organismus na zemi má jeden jediný úkol, a to přenést své geny do dalších generací, což je vlastně zásadním smyslem rozmnožování. Tím, že přeneseme své geny dál, zvýšíme svou tzv. zdatnost. Při oplození nicméně dojde ke kombinaci genetických výbav samce a samice. Tudíž vznikají zcela noví unikátní jedinci. Stále tedy dochází k zachovávání daného druhu, který se ale nadále vyvíjí a přizpůsobuje novým podmínkám, se kterými se během svého života setkává. Výsledkem tohoto snažení jsou tedy dobře přizpůsobiví potomci. Samozřejmě bychom ale neměli zapomenout také na nepohlavní rozmnožování, kde ke kombinacím genetických výbav nedochází a potomci jsou geneticky téměř úplně stejní jako jejich rodiče. Dá se říct, že se pouze zvyšuje počet jedinců a v podstatě vznikají klony.

  
  

  Aby byla do další generace předána ta nejlepší kombinace genů, je potřeba vyhledat ideálního partnera. K tomu dochází právě během námluv, které jsou často velmi napínavé a také časově a energeticky náročné. Nejde jenom o to zaujmout a vybojovat, ale také odbourat počáteční agresivitu a vzájemně se na sebe naladit. U některých zvířat proto námluvy trvají  poměrně dlouho. A vezměte si, jak dlouho někdy probíhají takové lidské námluvy. :-) Ve zvířecí říši si během námluv většinou vybírají především samičky a samci se na ně snaží udělat co nejlepší dojem. Podle čeho to ale samička pozná, který je prostě nejlepší? A co ji hlavně zajímá? 

  "Samci tukanů, zoborožců nebo brkoslavů přináší své vyvolené bobuli. Samičky při těchto rituálech žebrají podobně jako mláďata, která se dožadují krmení. Pravděpodobně to dělají proto, aby si zajistily dostatečné zásoby energie pro období snášení vajec."

  Samice hodnotí hned několik kritérií. Jedním z nich je určitě velikost. Ta mimo jiné  odráží samečkovu zdatnost obhájit si své teritorium. Velcí samci mají zpravidla větší a lépe umístěná teritoria. A platí to i naopak. Samci mořských jehel, kteří se zároveň starají i o potomstvo, si vybírají ty největší samice, protože mají samozřejmě více jiker. Šanci na přežití tak bude mít pravděpodobně větší množství mláďat.

  Trefit se samičce do vkusu, to je kumšt

  Stejně jako u lidí, i u ostatních živočichů hrají při námluvách významnou roli dárky. Velmi časté je to především u ptáků. Samci rybáků svým vyvoleným přinášejí jako zásnubní dar rybky. A čím víc jich je, tím má uchazeč větší šanci na to, že samička svolí, a se samečkem zahnízdí. Samci tukanů, zoborožců nebo brkoslavů zase přináší své vyvolené bobuli. Samičky při těchto rituálech žebrají podobně jako mláďata, která se dožadují krmení. Pravděpodobně to dělají proto, aby si zajistily dostatečné zásoby energie pro období snášení vajec. Kromě potravy se také často daruje stavební materiál na hnízdo. Samec holoubka diamantového například přináší při námluvách stéblo trávy. Dobrý trik je také lákat rovnou na již postavené hnízdo. Afričtí snovači pořádají jakési přehlídky hnízd. Když se v okolí objeví samice, samečci přestanou se stavbou, usadí se na svém hnízdě a začnou hlasitě volat a mávat křídly. Samice pak všechna hnízda podrobí důkladnému prozkoumání a vybere si to nejdokonalejší. Vůbec největším přeborníkem v rámci námluv je určitě bělořit černý. Ten je schopen samici nanosit až 2 kg kamení. A takový bělořit váží jen asi 40 gramů.  Pomáhá tak samici se stavbou hnízda a zároveň předvádí, jaký je to silný a kvalitní budoucí otec. Dárky jsou populární i mezi bezobratlými. A tam jde často vyloženě o život. Například samci dravých much kroužilek se snaží sehnat ten vůbec největší dárek. Když totiž není dostatečně velký, tak samička samce prostě sežere. 

  Milostné písně i bubenická sóla

  Další vábící taktikou jsou určitě různé formy zvuků. Ať už je to ptačí zpěv, kvákání žab, cvrkání cvrčků nebo troubení jelenů. Samci aligátorů například posílají milostné zvukové vzkazy, které se šíří vodou. Hluboké zvuky, které samci vydávají, postupně rozvlní vodu a po ní se dostane zpráva až k samici. Vydávání zvuků je obecně obrovsky energeticky náročné. Je to tedy rozhodně přesvědčivá ukázka samečkovy kvality a zdatnosti. U ptačích samců ale rozhodně nejde jen o to, kdo déle a hlasitěji. Často je v tom velká míra kreativity a mohli bychom to přirovnat ke skutečnému skládání písní. Například takový kos černý při svém zpěvu může střídat až 100 různých motivů. Platí tady jasná zákonitost. Čím pestřejší má samec repertoár, tím je u samic úspěšnější. Zpěv samotný je zásadní i při mezidruhovém rozpoznávání. Velmi často hraje důležitější roli než vlastní vzhled druhu. To vám potvrdí i každý ornitolog, že je snadnější rozpoznávat ptáky podle hlasu než podle toho, jak vypadají. Nejdokonalejší a nejsložitější zpěv také často odráží hierarchické postavení. Takoví samci jsou většinou i úspěšnější při obhajobě svého teritoria. Nejhlasitěji se obvykle projevují tropičtí ptáci, kteří musí bojovat s hustou vegetací, která brání šíření zvuků. Mezi ty opravdu hodně hlasité patří jihoamerické kotingy, jejichž hlasový projev se podobá bučení krav. Vůbec nejsilnější hlas prý má vranucha ozdobná, jejíž volání se blíží řevu rozzuřeného býka :-) Zpěv ale není jediná forma zvuku, na který ptáci lákají. Například samci kakadu palmového při námluvách bubnují klacíkem do stromu. Prý skvěle drží rytmus a vždycky hrají sólo. :-) Každý samec má totiž zcela osobitý styl bubnování. Ke svému vystoupení ještě pořádně napřímí svou chocholku, začnou se pohupovat do rytmu a přidají i pár piruet. Propojení hudebních vystoupení s těmi tanečními je u ptáků časté. Můžeme vzpomenout třeba na jeřáby a jejich velmi působivé zásnubní tance.

  "A proč jsou vůbec samičky výrazným zbarvením tak fascinované? Obecně platí, že vybarvenost a kvalita peří svědčí o dobrém zdravotním stavu. Samec s takovými geny bude rozhodně skvělá partie."

  Taneční soutěže - pečlivě zametené pódium i důmyslné osvětlení

  Namlouvací tanečky jsou mezi ptáky vůbec hodně populární. Mají při nich totiž možnost ukazovat další chlouby, na které samičky vyloženě letí. Je to především nádherně zbarvené peří a také různé chocholky, dlouhá ocasní pera a další ozdoby a parády. Asi nejznámějšími jsou v téhle disciplíně tropické rajky. Rajka šestiperá předvádí své umění na zemi, kde si nejprve pečlivě připraví a zamete své pódium. Během svého kývavého tance překlápí svých šest per přes hlavu a předvádí svou rozevlátou „sukýnku“, která se jí utvoří z per vyrůstajících z boků. Podobně se dvoří i pták jménem lyrochvost. Ten při svém tanci přes hlavu přehodí svá dlouhá ocasní péra, která potom působí jako tajemný závoj, za kterým se pták skrývá. I rajky, které tančí na větvích stromů, jsou důmyslné. Aby byly dobře ozářené slunečními paprsky a krása jejich peří dobře vynikla, uštipují konce stínících větviček. A proč jsou vůbec samičky výrazným zbarvením tak fascinované? Obecně platí, že vybarvenost a kvalita peří svědčí o dobrém zdravotním stavu. Samec s takovými geny bude rozhodně skvělá partie. Například u hýlů bylo zjištěno, že pestřeji zbarvení samci byli odolnější proti různým parazitům. A taková odolnost se většinou dědí. Takže to je zaručená výhra. Výběr podle nejdelších ocasních per, nejkrásnějších chocholek a dech beroucích tanečků má základ v tak zvaném principu handicapu. Samička v tomto smyslu přemýšlí jednoduše. Pokud je samec s takovou věcí, která mu vlastně musí akorát strašně překážet, schopen žít a navíc ho při oslnivém tanečku v barevném peří nikdo nesežere, musí to být opravdový kabrňák a silný jedinec. Stačí se přece podívat na páva a jeho parádní vějíř dlouhých per. Jak se s ním asi utíká před nepřítelem? :-) 

  Zásnubní loubí i podvodní obrazy

  Takzvaně optická lákadla samců, ale nejsou omezena jen na barevnou pestrost ptačího peří. Například takový krab houslista vábí svou samičku pomocí výrazně zvětšeného a většinou hodně kontrastně zbarveného klepeta, kterým na ni mává. Zapomenout určitě nemůžeme ani na světelné signály světlušek. Samci ptáků fregatek se zase předvádí tak, že nafukují své sytě červené hrdelní vaky. Známé jsou také stavby jakýchsi zásnubních loubí. Ty proslavili hlavně ptáci lemčíci. Těchto ptáků je hned několik druhů a každý má zálibu v jiné barvě. Lemčík hedvábný zdobí své loubí z větviček zásadně modrými předměty. Jeho dílo jde až tak daleko, že rozmělňuje se slinami modré bobule a pomocí klacíku natírá stěny svého loubí na modro. Loubí lemčíků nikdy nejsou dokonalá. Stále je opravují a vylepšují. Je to pravděpodobně taková přeorientovaná stavba hnízda, ale to si pak samice lemčíků staví sama bez samců. A zabrousíme ještě pod vodu. Tam pro své budoucí partnerky tvoří samci čtverzubců jakési mandaly. „Jezdí“ na boku v písku a prsní ploutví tvoří podvodní obrazy, které pak neustále kontrolují a doplňují kousky mušlí, které podrtí v ústech. Samicím se takové umělecké dary náramně líbí a navíc do žlábků „mandal“ kladou jikry. Z vyhloubených brázd, které jsou navíc ještě vyplněné mušlemi, neodnese vajíčka proud. Ryby koljušky přilepují k podvodnímu loubí řasy nebo části vodních rostlin, a nejčastěji si vybírají ty, které jsou pestře zbarvené. Jde tedy opravdu o zkrášlování. Kdo by to byl do takových rybek řekl, že? :-)

  "Samičky dokáží být poměrně trpělivé. Raději několik týdnů čekají na toho správného, než by daly přednost nějakému slabšímu jedinci se špatnými geny."

  Pláně plné tetřívků

  Ještě na jeden fenomén námluv bychom neměli zapomenout. A tím je skupinový tok, při kterém se samci sdružují na nějakém volném prostranství, kde se předvádí. Takovému místu se říká tokaniště, aréna nebo také skandinávským slovem „lek“. Velmi známé je to u různých druhů tetřívků. Tetřívek křovinný takto toká na obrovských kanadských pláních, kde se může sejít až 400 samců najednou. Nafukují své mohutné jícnové vaky a dávají na odiv svá špičatá rýdovací pera. Samci takto tokají a svádí mezi sebou souboje klidně několik týdnů. Samice to všechno sledují a vybírají si toho nejsilnějšího. Ten se většinou nachází přímo uprostřed tokaniště. Samičky dokáží být poměrně trpělivé. Raději několik týdnů čekají na toho správného, než by daly přednost nějakému slabšímu jedinci se špatnými geny. Známými „lekovými“ ptáky jsou také jespáci bojovní, kterým v době námluv narostou bohaté pérové límce kolem krku, které při toku roztahují. Jsou dokonce barevně odlišeni. Černé límce mají teritoriální samci, kteří se snaží uhájit svůj okrsek. Samci s bílými límci své stálé teritorium nemají. U samic mají samozřejmě šanci hlavně ti teritoriální. Občas ale uspěje i některý ze samců na okraji. A to ve chvílích, kdy má dominantní samec spoustu práce s odháněním svých dalších rivalů.

  Jak vidno, rozmanitost zvířecích námluv opravdu nezná mezí, a přenos genů do dalších generací je často vykoupen nejen obrovským výdejem energie, ale mnohdy je také doprovázen nebývalými uměleckými výkony.

  
  

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Letošní mláďata

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  První mláďata letošního roku

  Přinášíme Vám krátký přehled nových přírůstků, které se narodily, vylíhly či "metamorfovaly" :-) v první třetině tohoto roku.

  Tamarín vousatý

  Opravdu prvním mládětem letošního roku byl tamarín vousatý. Narodil se hned 4. ledna 2022. Nicméně jeho pohlaví zatím stále nevíme. Tyto jihoamerické drápkaté opičky chováme v Zoo Hluboká už od roku 2010 a celkem pravidelně je odchováváme. Letošní mládě je v pořadí dvacáté. Drápkaté opičky jsou známé svým ne úplně typickým rodičovským chováním. O mláďata se totiž z velké části stará především otec a matce ho předává jen ke kojení. Na zádech ho ale většinou nosí i ostatní členové skupiny. Často se u nich také rodí dvojčata. 

  Holoubek diamantový

  Na začátku ledna se také vylíhla 3 mláďata holoubka diamantového, což je holub pocházející z Austrálie. Do roku 2018 jsme u nás holoubky odchovávali pravidelně. Poté nastal menší výpadek, protože jsme měli k dispozici pouze samečky. Do letošního roku se v naší zoo vylíhlo celkem 39 mláďat těchto ptáků. Holoubata jsou zatím v zázemí, ale brzy poputují do venkovní expozice.

  Klokan rudokrký

  V lednu jsme poprvé pozorovali 2 mláďata i u klokanů rudokrkých. Určit ale přesné datum narození malého klokana je poměrně složité. Když se narodí, je mládě velké asi jako fazole a je pečlivě schované v matčině vaku, kde se postupně vyvíjí. To, že má samice mládě, prakticky poznáme až ve chvíli, kdy začne vykukovat z vaku. Je tedy klidně možné, že letošní klokaní mláďata přišla na svět už v prosinci roku loňského. Klokany rudokrké u nás chováme 30 let. A jejich odchovy jsou u nás pravidelnou záležitostí. Celkem se jich u nás narodilo 47! 

  Ovce walliská

  Tyto bílo-černé ovečky původem ze Švýcarska si u nás velmi rychle oblíbili, jak návštěvníci, tak zaměstnanci zoo. Vloni v dubnu k nám byly zapůjčeny od soukromého chovatele a doplnily tak kozy girgentánské v jejich výběhu. Vypadá to ale, že se u nás ještě nějakou dobu zdrží. Na konci ledna letošního roku se jim u nás narodilo již třetí jehně.  

  Antilopa jelení

  Na začátku února přišla na svět také další antilopa jelení. Tyto kopytníky chováme v zoo od roku 2016. Za tu dobu u nás bylo odchováno již 14 mláďat této asijské antilopy, která je známá svou výraznou pohlavní dvojtvárností - tedy tím, že samec vypadá výrazně jinak, než samice.

  Koza holandská

  S "holandskými kůzlaty" se tradičně roztrhl pytel. V současné době jich máme dohromady osm - 4 samečky a 4 samičky. Rodila se nám v průběhu celého února. Toto plemeno koz se v Zoo Hluboká chová více jak 25 let.

  
  

    

  Kočkodan husarský

  Chov kočkodanů husarských má v naší zoo opravdu dlouhou historii. Jednoho kočkodana husarského vystavovala zoo už v době jejího prvního otevření v roce 1939. Získala ho ze zrušeného zookoutku v Háječku v Č. Budějovicích (tam, kde se dnes nachází letní kino). K chovu jsme se opět vrátili v roce 2003 a od té doby bylo u nás odchováno 15 mláďat. To letošní přišlo na svět 18. února. 

  Pralesnička harlekýn

  Obávaným šípovým žábám se u nás daří. K odchovům nedochází přímo v tropickém pavilonu Matamata, kde je můžete vidět v teráriu, ale v zázemí zoo, kde jsme schopni jim poskytnout optimální podmínky pro rozmnožování a vývoj. Pralesničky harlekýn chováme v zoo od roku 2019 a odchovali jsme zde už 80 jedinců. Letos zatím prošly kompletní přeměnou v dospělé žáby 3 tyto pralesničky.

  
  

  Po uzávěrce časopisu:

  ...se nám ještě narodila 4 jehňata ovcí ouessantských a ve výběhu klokanů se to začalo hemžit již ve více vacích. Sami si můžete zkusit počet klokaních mláďat spočítat :-) 

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Zvonek zelený

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Kam se poděl zvonek zelený...aneb "Pták roku" v ohrožení parazity

  Letošním „Ptákem roku“ byl Českou společností ornitologickou zvolen zvonek zelený. Vystřídal tak asi nejznámějšího českého dravce káni lesní, která se titulem „Pták roku“ pyšnila v roce 2021. Vybíráni jsou většinou takoví ptáci, kteří nejsou úplně vzácní a jsou tedy známí i širší veřejnosti, a zároveň na nich lze demonstrovat nějaký problém, kterému ptáci aktuálně čelí. Ve skutečnosti si tyto často opomíjené druhy zaslouží mnohem více pozornosti, než je jim věnováno. Třeba z toho důvodu, že v naší krajině dramaticky ubývají. Takový je i případ zvonka zeleného.  

  Z

  vonek zelený je pěnkavovitý pěvec, kterého můžete zahlédnout v podstatě ve všech koutech České republiky. Je to typický druh otevřené krajiny s přítomností rozptýlené zeleně. Najdeme jej tedy často v zemědělské krajině s remízky, jednotlivými stromy, i lesíky. Běžně se vyskytuje i v městských parcích, zahradách, či na hřbitovech. Nalézt je ale můžeme i v lesích a hlavně na jejich okrajích. Vyhledává spíše nižší a střední polohy, ale občas se objevuje i ve vyšších nadmořských výškách, v jižních Čechách typicky na Šumavě a v Novohradských horách. Jde o ptáka částečně tažného. Větší část zůstává v České republice i přes zimu a spolu se zvonky ze severnějších hnízdišť tvoří hejna, která táhnou krajinou a hledají potravu. Společně s nimi se často potulují i strnadi nebo pěnkavy. Určitá část se ale vydává na svá zimoviště do Středomoří.

  "Zvonek zelený byl dlouhá léta běžným druhem naší krajiny. Během posledních deseti let se však jeho početnost dost výrazně snížila. A dost výrazně znamená v jeho případě téměř o dvě třetiny populace!"

  Tohoto poměrně výrazně zbarveného ptáka v krajině jistě nepřehlédnete. Tedy obzvláště samečky, kteří jsou svrchu zelení, břicho je žlutozelené a po stranách hlavy a křídel přechází tato barva až do šedé. Při letu vynikne výrazný žlutý pásek v křídlech. Samičky jsou méně nápadné. Zbarvují se spíše do hnědo nebo šedozelené. Zvonek má také typický hlasový projev, který se ztotožňuje s jeho jménem. Už brzy zjara se ozývá zvuky podobnými cinkání klasických zvonečků, které mohou přecházet do něčeho, co se podobá spíše drnčení elektrického domovního zvonku. Sameček vždy sedí na nějakém vyvýšeném místě, často je to na větvi jehličnatého stromu, a láká tak svou samičku. Ta poté, nejčastěji v jehličnatých větvích, postaví hnízdo, kam naklade zpravidla 4–6 vajec. Zvonci obvykle hnízdí 2 krát ročně a velmi často si pro své druhé hnízdění staví hnízdo nové. Zpravidla už ne na jehličnanech, ale na olistěných větvích listnáčů. Zvonek je typický také svým kuželovitým zobákem, z čehož je poměrně jasné, že jde o semenožravého ptáka. Nicméně svým mláďatům často dopřává i trochu té živočišné potravy v podobě různého hmyzu.

  
  

  Proč zvonek zelený mizí z naší krajiny?

  Jak jsme se již pokusili naznačit, zvonek zelený byl dlouhá léta běžným druhem naší krajiny. Během posledních deseti let se však jeho početnost dost výrazně snížila. A dost výrazně znamená v jeho případě téměř o dvě třetiny populace! Jak je to možné? Zvonky zelené ohrožují změny v naší krajině, především kvůli intenzifikaci zemědělství, která má za následek ztrátu potravní nabídky i hnízdišť.  V posledních letech se přidává závažné onemocnění zvané trichomonóza, které se také často říká „krmítková nemoc.“ Trichomonóza je způsobená parazitickým prvokem bičenkou drůbeží. Ta se v roce 2005 objevila ve Velké Británii a rychle se rozšířila  po celé Evropě. Tento parazit se velmi často přenáší právě na krmítcích, kde se v jednu chvíli shlukuje hodně ptáků najednou. Stačí totiž, aby zdravý pták sezobl kus krmení, které měl před tím v zobáku již nakažený pták, a dojde k přenosu parazita. Ten napadá ptákům jícen a vole, kde se tvoří ošklivé záněty. Zvířata pak nemohou správně polykat a zanedlouho umřou hlady. Nakaženého ptáka lze poznat docela snadno. Na krmítku pospává, při vyrušení nezvládá odletět, často špatně dýchá, vyplivuje potravu, tečou mu sliny a mívá mokré peří okolo zobáku. Tito parazité nejsou přenosní na člověka ani na jiné savce, ale pro ostatní ptáky jsou velmi infekční. 

  Nabízí se tedy otázka, zda naše bohulibá činnost v podobě přikrmování ptáků na krmítcích skutečně pomáhá nebo spíše škodí? Odpověď je samozřejmě někde mezi… Pokud budeme mít na paměti pár základních rad, budou naše krmítka dělat radost nám i ptákům.

  
  

  "Ještě lépe ale uděláme, když zvonkům (a nejenom jim) vytvoříme pestré a zajímavé prostředí třeba v našich zahradách, kde by mohli nacházet dostatek potravy v podobě různých semen a bobulí, případně hmyzu pro mláďata."

  Jak můžeme tedy zvonkům a dalším ptákům skutečně pomoct?

  Rozhodně správným přístupem k zimnímu přikrmování a pravidelným pozorováním ptactva, které se nám na krmítcích objevuje. Obecně je lepší používat spíše závěsné zásobníky na krmení, kde se ptáci nemohou tolik shlukovat, než velká dřevěná krmítka. Krmítka je také potřeba pravidelně čistit, aby v něm nezůstávaly zbytky potravy a trusu. Pokud by se na vašem krmítku nebo v jeho blízkosti vyskytnul nakažený pták, krmítko okamžitě sundejte, pořádně vyčistěte, a alespoň dva týdny ptáky raději nekrmte. O pozorované nemoci také informujte ČSO například pomocí formuláře na tomto webu: https://www.birdlife.cz/zapojte-se/obcanska-veda/choroby/ 

  Ještě lépe ale uděláme, když zvonkům (a nejenom jim) vytvoříme pestré a zajímavé prostředí třeba v našich zahradách, kde by mohli nacházet dostatek potravy v podobě různých semen a bobulí, případně hmyzu pro mláďata. Podpořit je také můžeme v hnízdění a to především tím, že v hnízdní sezóně nebudeme prořezávat keře a kácet stromy. Od jara do podzimu bychom pak ptáky určitě neměli přikrmovat. Většina nemocí, nejenom trichomonóza, se při vyšších teplotách samozřejmě rychleji šíří. Kompletní přehled rad, jak ptákům nejlépe prospět pak najdete v minulém čísle našeho časopisu: https://zoonoviny.zoohluboka.cz/04-2021/prikrmovani-ptaku

  Chcete se o zvonkovi dozvědět ještě víc? Navštivte web ČSO: https://www.birdlife.cz/ptak-roku-2022-zvonek-zeleny/

  ■

  Fotogalerie

  Autoři článku: Isabela Okřinová a Jan Havlíček

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroje fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Obojživelník roku

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Obojživelník roku 2022 - mlok skvrnitý

  Obojživelník roku je projekt, jehož posláním je vzbudit zájem o obojživelníky naší přírody a jejich ochranu. Obojživelníci jsou jedna z nejohroženějších skupin obratlovců. Celosvětově je ohrožuje především znečišťování a ztráta přirozeného prostředí, dále také klimatické změny. Všech 21 druhů obojživelníků žijících v České republice patří  k ohroženým.

  
  

  M

  
  

  lok skvrnitý je opředen mnoha mýty a pověrami. Naši předkové věřili, že mlok je pekelné zvíře stvořené z plamenů, a ve svých pověrách mu přisuzovali zvláštní moc. Tradovalo se, že když mlok vyleze na strom, otráví na něm všechno ovoce, a pokud spadne do studny, otráví vodu. Lidé také věřili, že když mloka vhodí do ohně, uhasí ho tím.

  Mloka skvrnitého poznáme na první pohled díky nepravidelně tvarovaným, žlutým či oranžovým skvrnám, které by měli potencionálního nepřítele varovat před útokem. Tyto skvrny mnohdy přecházejí ve dva na hřbetě splývající pruhy, které jsou na lesklé černé kůži velmi zřetelné. V dospělosti dorůstá 18 až 28 cm a je tak naším největším ocasatým obojživelníkem. Má širokou hlavu s vystouplýma očima, za kterýma jsou patrné velké jedové příušní žlázy. Další žlázy se táhnout středem hřbetu až na ocas a podél boků.

  Výměšky těchto žláz obsahují silně toxický alkaloid (salamandrin). Pro kořist či pro případného nepřítele v podobě menších živočichů mohou být tyto látky i smrtelné. Vyvolávají totiž silné svalové křeče a zrychlují krevní oběh, čímž znesnadňují dýchání. Pro člověka není mločí jed nebezpečný, ale při kontaktu se sliznicemi může způsobit silné pálení a zánět. Díky tomuto obrannému prostředku nemá mlok téměř žádného přirozeného nepřítele.

  "Negativní vliv na populaci mloků u nás má zejména vysazování dravých druhů ryb do potoků a nešetrné zásahy v jejich korytech, odlesňování a vysazování jehličnatých monokultur nebo používání umělých hnojiv a biocidů v zemědělství a lesnictví."

  Mloci jsou aktivní hlavně v noci. Během dne bývají ukrytí v nejrůznějších dutinách pod kořeny stromů, pod kameny či větvemi, které je chrání před přímým slunečním zářením. Za deštivých a vlhkých dní, zejména pokud přijdou po delším období sucha, se však s mlokem můžeme setkat i přes den.

  Živí se především drobnými bezobratlými – hmyzem, plži, žížalami, pavoukovci, korýši. Na přelomu října a listopadu se s příchodem chladnějšího počasí stahují do podzemních prostor se stálou teplotou, kde zimují do konce března.

  Mlok skvrnitý žije výhradně ve vlhkých lesních lokalitách v podhorských oblastech do nadmořské výšky 1200 m. Upřednostňuje listnaté a smíšené lesy a pro jeho výskyt je nezbytná přítomnost drobných potoků, studánek či pramenišť s čistou vodou, v níž se vyvíjí jeho larvy. V jižních Čechách se dnes v podstatě nevyskytuje. Nicméně v dřívějších dobách byl na některých místech vzácně pozorován.  

  Rozmnožuje se vždy na souši. Samec nesoucí samici na zádech odkládá spermatofor („váček spermií“), který samice nasaje do kloaky. Předání spermatoforu probíhá nejčastěji v létě a na podzim, oplozená vajíčka se vyvíjejí v těle samice. V dubnu a květnu rodí samice 40 - 60 masožravých larev do pomalu tekoucí či stojaté vody. Larvy jsou hnědošedé s nápadnými vnějšími žábrami. Koncem léta dochází k jejich metamorfóze.

  Mlok skvrnitý patří mezi silně ohrožené druhy naší fauny. Největším nebezpečím je pro něj člověk, který ničí jeho přirozené prostředí. Negativní vliv na populaci mloků u nás má zejména vysazování dravých druhů ryb do potoků a nešetrné zásahy v jejich korytech, odlesňování a vysazování jehličnatých monokultur nebo používání umělých hnojiv a biocidů v zemědělství a lesnictví.

  Proto je nutné mloka chránit a zejména lokality jeho výskytu. Určitě chceme, aby se z jeho krásy mohly těšit i další generace.

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Michaela Hartlová

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Plaz roku

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Plaz roku 2022 - užovka obojková

  Plaz roku se v České republice vyhlašuje od roku 2009. Cílem tohoto dlouhodobého projektu je ukázat, že plazi jsou zajímaví živočichové a jsou součástí našeho přírodního i kulturního dědictví. Nejen proto si zaslouží pomoc lidí a hlavně ochranu míst, kde žijí.

  M

  
  

  ezi užovky řadíme množství nejedovatých nebo jen slabě jedovatých hadů z čeledi užovkovitých. Ta zahrnuje i bojgy, korálovky nebo vejcožrouty. Mezi užovkami najdeme hady různorodé velikosti, vzhledu i způsobu života.

  Užovka obojková (můžete ji znát i pod starším názvem - užovka obecná) je nejznámějším zástupcem polovodních užovek u nás a řádíme ji mezi ohrožené druhy. I když  je znám výskyt na vhodných stanovištích i na území velkých měst, není možné říci, že by tento druh u nás neubýval.

  Za hlavou má užovka obojková nápadné světlé (žlutavé či bělavé, někdy až oranžové) skvrny, podle nichž získal tento had svůj český druhový název. Tělo je svrchu zbarveno šedavě či šedohnědě s drobnými tmavými skvrnkami. Břišní strana je tmavá, po stranách světle lemovaná. Samci měří maximálně 100 - 120 cm, samice až okolo 150 cm.

  "Užovka obojková používá několik způsobů obrany. Nejčastěji jen rozšiřuje hlavu a naznačuje výpady proti nepříteli. Nikdy nekouše. Je-li uchopena, vypouští trus s páchnoucími výměšky análních žláz a někdy vyvrhuje i natrávený obsah žaludku."

  Většinou obývají stanoviště v blízkosti vody a na vlhkých místech. Přítomnost vody ale není nutná, někdy je najdeme i poměrně daleko od ní, třeba v lese nebo na zahradách. Do vody ale lezou velmi často. Tam  obratně a vytrvale plavou a potápějí se. 

  Užovka obojková je aktivní ve dne. Sluní se nejčastěji ráno a navečer, zbytek dne pátrá po potravě. Loví hlavně obojživelníky (skokany, ropuchy), vzácněji ryby a výjimečně drobné savce a plazy. 

  Užovky jsou vzájemně snášenlivé a na vhodných stanovištích mohou být velmi hojné. Na jaře jsou známy případy hromadného páření, kdy se o jednu nebo více samic uchází najednou větší počet samců. Kladou obvykle 8 – 30 vajíček s kožovitým obalem. Pro snůšky vyhledávají vrstvy tlejících rostlinných zbytků (např. rákosu, listí a trouchu). Využívají i komposty, hnojiště a hromady pilin.

  Rozšířena je v Evropě kromě Irska a části Skandinávie, v severozápadní Africe, zasahuje do jihozápadní Asie, severozápadní Číny a severozápadního Mongolska.

  Užovka obojková používá několik způsobů obrany. Nejčastěji jen rozšiřuje hlavu a naznačuje výpady proti nepříteli. Nikdy nekouše.  Je-li uchopena, vypouští trus s páchnoucími výměšky análních žláz a někdy vyvrhuje i natrávený obsah žaludku. Vzácněji předstírá, že je mrtvá. Převrátí se na hřbet, znehybní a z pootevřené tlamy nechá volně viset jazyk. I případný predátor ji pak většinou nechá na pokoji pod dojmem, že se jedná o „odpornou mršinu“.

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Michaela Hartlová

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Rozhovor s Májou

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  „Na zmiji Schweizerovu se musí chodit ve dvou.“

  Rozhovor s chovatelkou plazů Marií Zigovou

  V Zoo Hluboká pracuje už  20 let a stará se především o plazy a obojživelníky. Cesta k její současné práci ale vedla přes zaměstnání v úplně jiných odvětvích. Dříve pracovala jako šička a také se starala o lidi v domově důchodců. Práci v zoo jí doporučila kamarádka. V rámci speciálního kurzu pro chovatele si pak rozšířila své vzdělání a nové zaměstnání si zcela zamilovala. Jak sama říká: „Člověk se učí celý život. A já se opravdu učím pořád.“ :-)   

  
  

  K

  dyž jsi nastoupila do zoo, dělala jsi hned na Teráriu u plazů, nebo tomu ještě něco předcházelo, 

  Nejdříve jsem pracovala na kuchyni (přípravna krmiv - poznámka redakce). Ta moje kamarádka mi říkala, že se toho nemusím bát, že je ta práce jednoduchá. Já jsem se ale bála myší. Šíleně moc jsem se bála myší. Bylo mi tenkrát řečeno: „Neboj, ty zabíjet nebudeš“. No a pak najednou přišla ta chvíle: „ No, musíš je zabíjet“. A všechno jsem se nakonec naučila. Na kuchyni jsem vlastně občas i teď. Dělám tam záskoky často v sobotu a v neděli.

  Jaký pro Tebe byl ten přechod z kuchyně k plazům? Asi ses musela naučit hodně nového.

  No, do toho mě přímo hodili. :-) Mně se plazi vždycky líbili. A líbili se mi i švábi, pavouci a tyhle veškeré „mrmličky“. No a Ivan (tehdejší zoolog) mi řekl, že bych to mohla zkusit, že bych to určitě zvládla. Tak jsem s tím začala a opravdu se mi to začalo hrozně líbit a postupně jsem se do toho dostala. Hodně mi v tom určitě pomohl Roman Kössl, za kterým jsem vždycky mohla přijít pro radu. 

  Co všechno, jaké úseky v zoo máš tedy v současné době na starosti? 

  Tak především tady celé Terárium a pak záskoky v kuchyni, u mravenců, v tropickém pavilonu Matamata a u mořského akvária v restauraci. 

  V čem spočívá péče o tvé svěřence? Co pro ně musíš každý den udělat?

  "Mě ta práce šíleně baví. A když vidím, že zatím něco je. Když se o to dobře staráš, dostanou ty zvířata, co potřebují, tak ti za to dají ty mláďata. Já mám vlastně největší radost, když se potom něco narodí." 

  Ráno si to nejdříve všechno projdu, podívám se, jestli jsou zvířata v pořádku, jestli souhlasí teploty… Než je všechny nakrmím, tak musím terária vyčistit, dát tam čistou vodu, vybrat „hovénka“. A teprve pak můžu krmit. No a taky každý den musím vyleštit všechna skla. A že ji tam ale mám :-) 

  Nicméně ono to není jen o krmení a čištění. U plazů a obojživelníků je potřeba hlídat teplotu, vlhkost a další parametry prostředí. Je okolo toho tedy často hodně technických záležitostí, že?

  Je to tak, máme na starosti filtry, vlhkoměry, teploměry, termostaty, různá topidla, světla a speciální lampy, čerpadla, ventilátory... Filtry musíme pravidelně čistit. No, je toho docela hodně.

  Podílíš se třeba i nějakým způsobem na vzhledu jednotlivých expozic?

  Určitě. Staráme se o veškeré rostliny v expozici. Musíme je různě sestřihávat. Prostě celkově si ty expozice upravovat.

  
  

  Jak se tvůj denní program liší mezi sezónou a zimním obdobím, kdy velká část plazů a obojživelníků v Teráriu spí?

  Lidé si můžou myslet, že nemáme moc práce, když ta zvířata spí. Oni teda ne všechna spí. Pořád je ale musíme kontrolovat. Koukáme do lednic, jaká je tam teplota. Nelezeme tam teda každý den, protože to by jim zase vadilo. Pořád nám ale zůstává ta práce s expozicemi. Musíme je občas zakropit, ale určitě s nimi nemáme takovou práci jako v létě. V zimě nebo spíš teď zjara taky vyměňuji komplet všechny UV lampy. Ony sice pořád svítí, ale postupně ztrácí to potřebné světelné spektrum. Terária, ve kterých v zimě zvířata nejsou, zjara pořádně vyčistím, vydezinfikuji, seženu nové parkosy (různé zajímavě tvarované větve a kořeny, které slouží k dotvoření vzhledu terária i ke šplhání pro zvířata – poznámka redakce)... Zeminu a písek vždycky speciálním způsobem dezinfikujeme, aby se zničily všechny škodlivé organismy. Přes zimu je zkrátka čas na tyhle úpravy a přípravy terárií. V létě už je pak té práce opravdu hodně. Trháme pro ně bylinky, chodíme smýkat hmyz. Ten nasmýkaný hmyz většinou dáváme žabkám a ještěrkám. Smýkat ale musíme chodit, až se přes den trochu oteplí, protože po ránu bychom toho moc nechytili. Je to příjemná práce, ale když je pak v létě hodně parno, tak to stojí za to. :-) V létě musíme taky více rosit. To děláme naopak nejpozději tak mezi devátou/desátou hodinou. A navíc nesmíme rosit moc zprudka. Většinou ten rozprašovač namíříme směrem nahoru a necháme spadávat jen ty kapičky na rostliny. Odpoledne pak nemůžeme rosit vůbec, protože je hodně horko a rychle by se nám rostliny spálily.

  Co se týče jídelníčku plazů a obojživelníků, jsou ty krmné dávky pro ně v něčem složité?

  Já bych řekla, že to nijak zásadně složité není. Jenom se jim to prostě snažím střídat. Hadům například dáváme rybičky, myši, ještěrky. Větším ještěrkám zase střídám cvrčky a sarančata. Musím akorát samozřejmě rozlišovat. Když jsou mláďata, tak dostávají tu potravu pochopitelně menší. A pak to prostě odvozuji podle velikosti zvířat. Důležité jsou pro ně určitě ještě vitamíny, které všem pravidelně přidáváme do krmné dávky.

  U nás v zoo chováme v podstatě nejjedovatějšího evropského hada, zmiji Schweizerovu. Jaké to je mít na starosti takové zvíře? Jak s nimi třeba manipuluješ?

  Tak, nebojím se jich, ale respekt mám. Asi každý člověk má prostě respekt ze zvířete, které je jedovaté nebo hodně velké. Vždycky na ně teda musíme být dvě/dva. Nemůžu u toho být sama. Většinou se mnou chodí Markéta (zooložka). Kdyby mě náhodou kously, tak ona pak bude volat záchranku. Jinak teda vždycky před tím, než je jdeme krmit, uzavřeme pavilon, aby tam nikdo nechodil. Připravíme si pro ně bedýnky, vezmeme rukavice a háčky a jedeme. :-) Každou zmiji dáme do jedné krabičky a dáme jim tam potravu. V krmné dávce jim většinou střídáme myši a potkany. Ani když jim chci čistit terárium, tak to nemůžu dělat sama. Vždycky tam se mnou někdo musí být.

  Která zvířata jsou tvými nejoblíbenějšími svěřenci?

  Želvy a trnorepi. :-) Říká se to těžko. Líbí se mi všichni. I třeba ty ještěrky jsou skvělé. Ale oni ti trnorepové, když jsou malí, tak se dají hezky naučit a ochočit. Je to takové fajn zvíře. 

  Co máš na své práci nejradši? Co tě na tom nejvíc baví?

  Mě ta práce šíleně baví. A když vidím, že zatím něco je. Když se o to dobře staráš, dostanou ty zvířata, co potřebují, tak ti za to dají ty mláďata. Já mám vlastně největší radost, když se potom něco narodí. Když bych měla porovnat šití s touhle prací, tak říkám: „Zlatá tato práce.“ :-) Šití byla taková rutinní manuální práce pořád dokola. Tady to ale můžeš různě měnit. Když mě nebaví chvilku jedna věc, můžu to vystřídat, a jít dělat zase něco jiného. Tady se taky můžu hýbat. Tam jsem akorát pořád seděla. A třeba, když jsem pracovala v domově důchodců, tak tam byli lidi vděční za to, že jim pomáhám, ale zároveň taky uměli být pěkně zlí. Ale ta zvířata jsou prostě za tu tvojí péči opravdu vděčná. Mně se tahle práce opravdu líbí. Můžeme být rádi, že jsme tady, a ne v nějaké továrně. :-)

  Odchov kterého zvířete ti udělal největší radost?

  Tak takový společný odchov (mě, Lenky Janochové a Pavla Kössla) byli určitě kajmánci trpasličí v loňském roce. O ty vajíčka jsme se starali všichni tři, takže na tom máme zásluhu všichni.

  Co naopak opravdu nerada děláš?

  No, nejméně se vždycky těším na tahání a čištění filtrů. Než já to vždycky vytáhnu, pak tam lovím různé ty šroubečky. Ty mi většinou někam spadnou, tak si u toho hezky zanadávám. :-) To uklízení mi třeba vůbec nevadí. To mě baví.

   Kdyby sis mohla vybrat jedno zvíře, které by se mohlo v Zoo Hluboká nově chovat, co by to bylo? 

  I třeba něco, co sem tak úplně nepatří? No, mě se děsně líbí lachtani. :-)

  A tady v teráriu by se ti líbil kdo?

  Chameleon!

  
  

  ■

  Fotogalerie

  S Májou si povídala: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Dětská sekce 1

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  Kdo není plaz?

  Vyber, kdo nepatří mezi plazy. 

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  žába

  úhoř

  mlok

• Dětská sekce 2

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  (Ne)pravdy o plazech 

  Platí tato tvrzení o plazech?

  a) Kůže plazů je slizká.

  
  

  b) Společný vývod trávicí, vylučovací a pohlavní soustavy plazů se nazývá KLOAKA.

  
  

  c) Želvy mohou vylézt ze svého krunýře.

  
  

  d) Hadi rostou po celý život.

  
  

  e) Teplota plazů je stálá.

  
  

  f) Krokodýlové mají tělo kryto rohovitými štíty, které jsou na hřbetě podložené kostěnými deskami.

  
  

  g) Hadi mají srostlá a průhledná oční víčka.

  
  

  h) Hadi jsou tak ohební, protože nemají kosti.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) ne, b) ano, i ptáci ji mají, c) ne, d) ano, e) ne, f) ano, g) ano, h) ne

• Dětská sekce 3

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Želvy v České republice?

  Žije některý druh želv na území České republiky?

  
  

  
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  Ano, želva bahenní a želva nádherná. Želva nádherná je v ČR nepůvodní neboli zavlečená člověkem.

• Dětská sekce 4

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Něco o ješterkách

  Která druhová jména se pojí k našim ještěrkám? Vyber z nabídky.

  
  

  vodní, keřová, zední, zelená, obojková, živorodá, slunná, obecná

  
  

  Jaká schopnost je pro ještěrky typická?

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  zední, zelená, živorodá, obecná

  V případě nebezpečí mohou odhodit konec ocásku. Slepýš to také dovede, i proto nepatří mezi hady, ale k ještěrům.

• Dětská sekce 5

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  Naši hadi

  Kolik druhů hadů žije v ČR a které to jsou? 

  Víš, který z nich je nejdelší a kterého si nejčastěji lidé pletou se zmijí?

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  zmije obecná, užovka obojková, užovka podplamatá, užovka hladká, užovka stromová - všechny můžeš pozorovat u nás v zoo v Teráriu

  Nejdelší had - užovka stromová (v dospělosti 170 cm, max. 2 m)

  Podobná zmiji - užovka hladká

• Dětská sekce 6

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  6

  Poznávačka našich plazů

  K obrázku přiřaď správný název plaza.

  zmije obecná                        užovka obojková                           slepýš křehký                      želva bahenní           ještěrka zelená          

  
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Terárium

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Minulost i současnost chovu plazů v Zoo Hluboká - od legendárního "hadince" po moderní pavilon plný terárií

  Když se řekne "terárium", každému se pravděpodobně vybaví něco trochu jiného. Někteří se při představě jeho obyvatel oklepou odporem, druzí se s posvátnou hrůzou těší, až se na ty zvláštní tvory, o kterých neví, co si mají myslet, budou moci podívat přes sklo, a jiní jsou zvědaví, co nového jim jejich návštěva u těch zajímavých zvířat přinese a jestli by náhodou něco takového nemohli mít doma. Věřím, že těch prvních je opravdu málo a že k tomu, aby jich bylo stále méně, pomáhají mimo jiné i zoologické zahrady. Ke každé správné zoo totiž určitě nějaké to terárium patří.

  P

  
  

  lazi byli v zoo na Hluboké chováni už v době jejího založení v roce 1939. Tehdy nechal vrchní lesní správce František Janovský, který pro Adolfa Schwarzenberga zoo budoval, a pak ji i vedl, postavit venkovní terárium. To stálo v místě, kde se nyní nachází vnitřní ubikace krokodýla nilského. Tehdejší zděné nádrži v koutku zoologické zahrady dlouho všichni říkali „hadinec“, protože v něm přes léto vždy žilo několik užovek a zmijí každoročně pochytaných ve schwarzenberském polesí nebo na Šumavě.  Aby hadi nevylezli, byly stěny hadince hladké a vrchní okraj chránil malý převis. Kníže Adolf Schwarzenberg také nechal v době budování zoo dovézt z Maďarska asi 70 želv bahenních, které dal umístit do nově vybudovaného jezírka. Další plazi přijeli s dodávkou zvířat z Hamburku od obchodníka Hagenbecka. O jaké druhy se jednalo, se historické dokumenty bohužel nezmiňují. A o tom, jaké že to dvě „velmi vzácné želvy, pět ještěrek a tři plazy“ tehdy dodala firma Ornis, už můžeme pouze spekulovat. V každém případě v té době v zoo nestála žádná budova, kde by mohla být vnitřní terária. Na konci 2. světové války a v 50. letech hady ve venkovním teráriu nahradily suchozemské želvy z Balkánu a zbylé želvy bahenní z jezírka. Později chov plazů v naší zoo dlouho skomíral. Evropské druhy želv byly drženy spíše v zázemí a jen na léto byly umisťovány ven do volných prostorů mezi výběhy ostatních zvířat. Na jiné plazy nebylo místo ani odborný personál.

  "Nový pavilon s příznačným názvem Terárium byl návštěvníkům zoo zpřístupněný v létě roku 2013. I když se jedná o pavilon, deset velkých terárií s plochou od 3,2 do 11,3 metrů čtverečních je zároveň venkovních, tak jako bývalo to historicky první. Ještěři, hadi i želvy si zde tedy mohou užívat opravdového slunečního záření. Nebo také deště."

  První veřejné terárium bylo v hlubocké zoo otevřeno až v roce 2006, kdy byla pro tyto účely provizorně upravena jedna místnost v nově postaveném vzdělávacím centru (někteří z vás si jistě pamatují, že to bylo v místech, kde je nyní expozice Mravenčí hnízdo). Většinou se jednalo o terária s evropskými druhy hadů. Byli tam ale k vidění také někteří exotičtí plazi, kteří zde zůstali po putovní výstavě „Afrika zblízka“. Později přibylo několik terárií se zajímavými tropickými druhy v jihoamerickém pavilonu Matamata (o něm a jeho obyvatelích si můžete přečíst v čísle 3/2021 našeho časopisu) a několik druhů afrických želv a krokodýl v expozici M´pala. V té době už se ale projektoval regulérní pavilon s terárii v rámci projektu „Nová setkání s ohroženou přírodou Evropy“.

  Nový pavilon s příznačným názvem Terárium byl návštěvníkům zoo zpřístupněný v létě roku 2013. I když se jedná o pavilon, deset velkých terárií s plochou od 3,2 do 11,3 metrů čtverečních je zároveň venkovních, tak jako bývalo to historicky první. Ještěři, hadi i želvy si zde tedy mohou užívat opravdového slunečního záření. Nebo také deště. Návštěvníci je přitom mohou pozorovat z pohodlí chodby. Na jaře, na podzim a také v chladnějším letním počasí mohou ale chovatelé jednotlivá terária zavřít polykarbonátovými deskami, přisvítit v nich výhřevnými lampami nebo infrazářiči a vytvořit tak plazům teplejší prostředí. Tak mohou tato teplomilná zvířata udržet pro návštěvníky aktivní i v nepříznivém počasí.

  "Vedle pavilonu je potom venkovní jezírko, které je celoročně domovem naší další skupiny želv bahenních. Jezírko má plochu 15 metrů čtverečních a maximální hloubku vody 1,4 m. Je izolované fólií, ale vegetace v něm vyvolává dojem skutečného prostředí, v jakém tyto želvy žijí v přírodě. K želvám se brzy nastěhovaly i divocí skokani skřehotaví."

  V Teráriu můžete vidět především všechny druhy plazů žijící v přírodě České republiky, některé plazy jižní Evropy a severní Afriky a také několik středoasijských druhů. Zvířata mají v teráriích vytvořená prostředí, která se co nejvíce podobají těm v přírodě. Například tři terária mají různě velká jezírka, kde přebývají užovky obojkové a podplamaté a také vodní želvy bahenní, které je tak možné sledovat i pod vodou. Jiná se podobají lesnímu rašeliništi, kde žijí ještěrky živorodé, nebo horskému vřesovišti se zmijemi obecnými. Největší terárium se suchozemskými želvami, velkými ještěrkami perlovými nebo beznohými ještěry blavory vám může připomenout dovolenou u Jadranu s fíky, olivami a voňavými rozmarýny. Jedno z terárií má pak téměř suché pouštní prostředí.  S jejich obyvateli, želvami stepními a agamami, se tak podíváte do daleké Střední Asie.

  O něco později byl pavilon dovybaven několika klasickými vnitřními terárii, do kterých slunce nemůže a kde je tedy nutné plazům svítit a topit celou sezónu umělými zdroji. V nich je možné lépe kontrolovat podmínky pro život zvířat, a tak mezi jejich obyvatele patří spíše teplomilnější druhy ze Středomoří, jako například severoafričtí trnorepi skalní nebo nejjedovatější evropský had zmije Schweizerova z ostrova Milos. Nicméně najdeme zde i chladnomilné mloky skvrnité, jedny z mála obojživelníků v pavilonu Terárium. Vedle pavilonu je potom venkovní jezírko, které je celoročně domovem naší další skupiny želv bahenních. Jezírko má plochu 15 metrů čtverečních a maximální hloubku vody 1,4 m. Je izolované fólií, ale vegetace v něm vyvolává dojem skutečného prostředí, v jakém tyto želvy žijí v přírodě. K želvám se brzy nastěhovaly i divocí skokani skřehotaví. Stejně jako jezírka v teráriích i v tomto je voda čištěna výkonným filtrem.

  V době vydání tohoto čísla je pavilon stále ještě uzavřená a probíhá v něm velká příprava na nadcházející sezónu. Chovatelé upravují terária, stříhají a dosazují rostliny, vyměňují písek a jiné substráty, po zimě zprovozňují filtry a kontrolují výhřevné lampy..."

  Vzhledem k místu původu všech obyvatel Terária musí všichni projít v zimě obdobím klidu. Z tohoto důvodu je pavilon v zimních měsících pro návštěvníky uzavřen. O zimování plazů si můžete více přečíst v minulém čísle našeho magazínu.

  Pavilon má také relativně prostorné zázemí, které funguje jako líhně, odchovny mláďat, přípravna krmiv nebo jako zimoviště. Návštěvníci mohou do tohoto prostoru nahlédnout přes okno ve vstupních dveřích.

  V době vydání tohoto čísla je pavilon stále ještě uzavřený a probíhá v něm velká příprava na nadcházející sezonu. Chovatelé upravují terária, stříhají a dosazují rostliny, vyměňují písek a jiné substráty, po zimě zprovozňují filtry a kontrolují výhřevné lampy… O tom ostatně detailně vypráví chovatelka plazů Mája Zigová v rozhovoru tohoto čísla časopisu. Jak se v pavilonu postupně otepluje, probouzejí se ze zimního spánku jednotlivé druhy plazů. Čtyři nejmenší z vnitřních terárií prochází v současné době úpravou a tak, až příště naše Terárium navštívíte, máte se zase na co těšit. Otevíráme nejpozději na svatého Jiří. Protože to přeci vylézají hadi a štíři. A nejenom oni.

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Velikonoce

• Terárium

  kuňka východní

  Výjev ze společného středomořského terária ještěrek perlových a želv vroubených.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Výjev ze stepního terária s agamami a želvami stepními. 
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Vchod do pavilonu Terárium, které bylo návštěvníkům zpřístupněno v roce 2013.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Expozice horského vřesoviště se zmijemi obecnými.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  když se jedná o pavilon, deset velkých terárií s plochou od 3,2 do 11,3 m2 je zároveň venkovních, tak jako bývalo to historicky první. Ještěři, hadi i želvy si zde tedy mohou užívat opravdového slunečního záření. Nebo také deště. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  terárium s trnorepy skalními a scinky válcovitými. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Typický biotop želvy bahenní, který je želvami obydlen celoročně.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 8

  Středomořské terárium tentokrát i se zvláštními beznohými ještěry blavory.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 9

  Odchovna mláďat v zázemí pavilonu Terárium.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Mlok skvrnitý

  kuňka východní

  Mlok skvrnitý je opředen mnoha mýty a pověrami. Naši předkové věřili, že mlok je pekelné zvíře stvořené z plamenů, a ve svých pověrách mu přisuzovali zvláštní moc. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mlok skvrnitý žije výhradně ve vlhkých lesních lokalitách v podhorských oblastech do nadmořské výšky 1200 m. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Mloka skvrnitého poznáme na první pohled díky nepravidelně tvarovaným, žlutým či oranžovým skvrnám, které by měli potencionálního nepřítele varovat před útokem.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Mlok skvrnitý patří mezi silně ohrožené druhy naší fauny. Největším nebezpečím je pro něj člověk, který ničí jeho přirozené prostředí. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 5

  Mloci jsou aktivní hlavně v noci. Během dne bývají ukrytí v nejrůznějších dutinách pod kořeny stromů, pod kameny či větvemi, které je chrání před přímým slunečním zářením. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Užovka obojková

  kuňka východní

  Za hlavou má užovka obojková nápadné světlé (žlutavé či bělavé, někdy až oranžové) skvrny, podle nichž získal tento had svůj český druhový název.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Užovky jsou vzájemně snášenlivé a na vhodných stanovištím mohou být velmi hojné. Na jaře jsou známy případy hromadného páření, kdy se o jednu nebo více samic uchází najednou větší počet samců.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Loví hlavně obojživelníky (skokany, ropuchy), vzácněji ryby a výjimečně drobné savce a plazy.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Vajíčka s kožovitým obalem užovky obojkové.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Letošní mláďata

  kuňka východní

  Jubilejní 20. mládě tamarína vousatého v Zoo Hluboká.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Do letošního roku se v naší zoo vylíhlo celkem 39 mláďat holoubka diamantového.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Klokanů rudokrkých už se v Zoo Hluboká narodilo celkem 47.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Od dubna loňského roku je tento beránek již 3. jehnětem našich ovcí walliských.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  14. mládě antilopy jelení v Zoo Hluboká

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Celkem 8 "holandských kůzlat" můžete v současné době pozorovat v jejich výběhu.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Od roku 2003 je toto mládě již 15. přírůstkem do rodinky kočkodanů husarských v naší zoo.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  ropucha obecná

  Pralesničky harlekýn chováme v zoo od roku 2019 a odchovali jsme zde už 80 jedinců.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

• Rozhovor s Májou

  kuňka východní

  Mája se svým oblíbencem trnorepem.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Májina výzbroj na odchyt zmijí Schweizerových.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Součástí práce chovatele jsou i pravidelné úpravy expozic. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Vybírání vajec kajmánka trpasličího a jejich přemisťování do líhně.     

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Na odchyt a krmení zmijí Schweizerových se vždycky musí chodit ve dvou.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Mája se téměř pořád usmívá. I to je známka toho, že si práci v zoo opravdu užívá. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Péče o kajmánčí vajíčka v líhni.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Námluvy

  kuňka východní

  Pár jeřába Antigonina při zásnubním rituálu.

  autor fotografie: Rodrick rajive lal (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en)

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Samci ptáků fregatek se předvádí tak, že nafukují své sytě červené hrdelní vaky.

  autor fotografie: Haplochromis (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en)

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Samci brkoslavů předávají své vyvolené jako zásnubní dar bobuli. Samičky při těchto rituálech žebrají podobně jako mláďata, která se dožadují krmení.

  autor fotografie: Minette Layne (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0/deed.en)

  skokan štíhlý

  Troubení jelenů je typickým projevem jejich říje.

  autor fotografie: lagunabluemolly (fotografie podléhá této licenci: https://pixabay.com/pt/service/license/) 

  skokan štíhlý

  Samci kakadu palmového při námluvách bubnují klacíkem do stromu. Ke svému vystoupení ještě pořádně napřímí svou chocholku, začnou se pohupovat do rytmu a přidají i pár piruet. 

  autor fotografie: Wildfaces (fotografie podléhá této licenci: https://pixabay.com/pl/service/license/

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Lyrochvost při svém zásnubním tanci přehodí přes hlavu svá dlouhá ocasní pera, která potom působí jako tajemný závoj, za kterým se pták skrývá. 

  autorka fotografie: Deborah Pickett (fotografie podléhá této lincenci: https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/deed.en)

  čolek horský

  Pro své budoucí partnerky tvoří samci čtverzubců jakési mandaly. „Jezdí“ na boku v písku a prsní ploutví tvoří podvodní obrazy, které pak neustále kontrolují a doplňují kousky mušlí, které podrtí v ústech.

  autorka fotografie: Tiia Monto (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en)

  ropucha obecná

  Tetřívek křovinný takto toká na obrovských kanadských pláních, kde se může sejít až 400 samců najednou. Nafukují své mohutné jícnové vaky a dávají na odiv svá špičatá rýdovací pera. 
  

  autor fotografie: Ron Knight (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/deed.en)
  

  rosnička zelená

  Známými „lekovými“ ptáky jsou také jespáci bojovní, kterým v době námluv narostou bohaté pérové límce kolem krku, které při toku roztahují.

  autor fotografie: Arjan Haverkamp

  Photo 10

  Lemčík hedvábný zdobí své loubí z větviček zásadně modrými předměty. Jeho dílo jde až tak daleko, že rozmělňuje se slinami modré bobule a pomocí klacíku natírá stěny svého loubí na modro. 
  

  autor fotografie: picman2 (fotografie podléhá této licenci: https://pixabay.com/pl/service/license/)

  Photo 11

  Krab houslista vábí svou samičku pomocí výrazně zvětšeného a většinou hodně kontrastně zbarveného klepeta, kterým na ni mává. 
  

  autor fotografie: Charles J. Sharp (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en) 

  Photo 12

  Afričtí snovači pořádají jakési přehlídky hnízd. Když se v okolí objeví samice, samečci přestanou se stavbou, usadí se na svém hnízdě a začnou hlasitě volat a mávat křídly.

  autor fotografie: Charles J. Sharp (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en)

  Photo 13

  Samci dravých much kroužilek se snaží sehnat ten vůbec největší dárek. Když totiž není dostatečně velký, tak samička samce prostě sežere. 

  autor fotografie: Richard Bartz (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5/deed.en)

• Zvonek zelený

  kuňka východní

  Tohoto poměrně výrazně zbarveného ptáka v krajině jistě nepřehlédnete. Tedy obzvláště samečky, kteří jsou svrchu zelení, břicho je žlutozelené a po stranách hlavy a křídel přechází tato barva až do šedé. Při letu vynikne výrazný žlutý pásek v křídlech. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Samičky jsou méně nápadné. Zbarvují se spíše do hnědo nebo šedozelené.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Zvonek zelený je typický druh otevřené krajiny s přítomností rozptýlené zeleně. Najdeme jej tedy často v zemědělské krajině s remízky, jednotlivými stromy, i lesíky. Běžně se vyskytuje i v městských parcích, zahradách, či na hřbitovech. 

  autor fotografie: susannp4 (fotografie podléhá této licenci: https://pixabay.com/es/service/license/)

  skokan štíhlý

  V posledních letech je zvonek zelený ohrožován hlavně trichomonózou, které se také přezdívá "krmítková nemoc". Je způsobena parazitem, který se přenáší právě na krmítcích, kde se v jednu chvíli shlukuje hodně ptáků najednou.

  autor fotografie: phr159 (fotografie podléhá této licenci: https://pixabay.com/es/service/license/)

• 201936.png
• 254596.jpg
• 254597.jpg
• 254598.jpg
• 254599.jpg
• 254609.jpg
• 254610.jpg
• 254611.jpg
• 254612.jpg
• 254777.jpg
• 255620.jpg
• 255655.jpg
• 255656.jpg
• 255657.jpg
• 255665.jpg
• 255667.jpg
• 255668.jpg
• 255669.jpg
• 255670.jpg
• 256973.jpg
• 256974.jpg
• 256975.jpg
• 256976.jpg
• 256977.jpg
• 256978.jpg
• 256979.jpg
• 256980.jpg
• 256981.jpg
• 257091.jpg
• 257092.jpg
• 257093.jpg
• 257095.jpg
• 257669.jpg
• 257670.jpg
• 257672.jpg
• 257673.jpg
• 257850.jpg
• 257851.jpg
• 257852.jpg
• 257863.jpg
• 257864.jpg
• 257865.jpg
• 257866.jpg
• 257867.jpg
• 257868.jpg
• 257869.jpg
• 257879.png
• 257881.jpg
• 258059.jpg
• 258060.jpg
• 258061.jpg
• 258062.jpg
• 258064.jpg
• 258065.jpg
• 258066.jpg
• 258067.jpg
• 258068.jpg
• 258083.jpg
• 258084.jpg
• 258085.jpg
• 258086.jpg
• 258087.jpg
• 258088.jpg
• 258089.jpg
• 258090.jpg
• 258549.jpg
• 258550.jpg
• 258551.jpg
• 258552.jpg
• 258553.jpg
• 258558.jpg
• 258559.jpg
• 258560.jpg
• 258561.jpg
• 258562.jpg
• 258568.jpg
• 258570.jpg
• 258571.jpg
• 258572.jpg
• 258578.jpg
• 258579.jpg
• 258580.jpg
• 258581.jpg
• 258717.jpg
• 258718.jpg
• 258719.jpg
• 258720.jpg
• 258721.jpg
• 258764.png
• 258767.png
• 258774.png
• 258776.png
• 258777.png
• 258778.png
• 258779.png
• 258780.png
• 258781.png
• 258782.png
• 258783.png
• 258784.png
• 258785.png
• 258788.png
• 258789.png
• 259043.png
• 259044.png
• 259046.png
• 259049.png
• 259050.png
• 259051.png
• 259052.png
• 259055.png
• 259056.png
• 259057.png
• 259058.png
• 259059.png
• 259076.png
• 259078.png
• 259080.png
• 259087.png
• 259088.png
• 259089.png
• 259092.png
• 259099.png
• 259100.png
• 259101.png
• 259102.png
• 259103.png
• 259106.png
• 259107.jpg
• 259108.png
• 261419.jpg
• 261426.jpg
• 261427.jpg
• 261428.jpg
• 261429.jpg
• 261430.jpg
• 261431.jpg
• 261432.jpg
• 261434.jpg
• 261442.jpg
• 261443.jpg
• 261444.jpg
• 261445.jpg
• 261446.jpg
• 261447.jpg
• 261448.jpg
• 261450.jpg
• 261451.jpg
• 261452.jpg
• 261454.jpg