Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Kam se poděl zvonek zelený...aneb "Pták roku" v ohrožení parazity

Letošním „Ptákem roku“ byl Českou společností ornitologickou zvolen zvonek zelený. Vystřídal tak asi nejznámějšího českého dravce káni lesní, která se titulem „Pták roku“ pyšnila v roce 2021. Vybíráni jsou většinou takoví ptáci, kteří nejsou úplně vzácní a jsou tedy známí i širší veřejnosti, a zároveň na nich lze demonstrovat nějaký problém, kterému ptáci aktuálně čelí. Ve skutečnosti si tyto často opomíjené druhy zaslouží mnohem více pozornosti, než je jim věnováno. Třeba z toho důvodu, že v naší krajině dramaticky ubývají. Takový je i případ zvonka zeleného.  

Z

vonek zelený je pěnkavovitý pěvec, kterého můžete zahlédnout v podstatě ve všech koutech České republiky. Je to typický druh otevřené krajiny s přítomností rozptýlené zeleně. Najdeme jej tedy často v zemědělské krajině s remízky, jednotlivými stromy, i lesíky. Běžně se vyskytuje i v městských parcích, zahradách, či na hřbitovech. Nalézt je ale můžeme i v lesích a hlavně na jejich okrajích. Vyhledává spíše nižší a střední polohy, ale občas se objevuje i ve vyšších nadmořských výškách, v jižních Čechách typicky na Šumavě a v Novohradských horách. Jde o ptáka částečně tažného. Větší část zůstává v České republice i přes zimu a spolu se zvonky ze severnějších hnízdišť tvoří hejna, která táhnou krajinou a hledají potravu. Společně s nimi se často potulují i strnadi nebo pěnkavy. Určitá část se ale vydává na svá zimoviště do Středomoří.

"Zvonek zelený byl dlouhá léta běžným druhem naší krajiny. Během posledních deseti let se však jeho početnost dost výrazně snížila. A dost výrazně znamená v jeho případě téměř o dvě třetiny populace!"

Tohoto poměrně výrazně zbarveného ptáka v krajině jistě nepřehlédnete. Tedy obzvláště samečky, kteří jsou svrchu zelení, břicho je žlutozelené a po stranách hlavy a křídel přechází tato barva až do šedé. Při letu vynikne výrazný žlutý pásek v křídlech. Samičky jsou méně nápadné. Zbarvují se spíše do hnědo nebo šedozelené. Zvonek má také typický hlasový projev, který se ztotožňuje s jeho jménem. Už brzy zjara se ozývá zvuky podobnými cinkání klasických zvonečků, které mohou přecházet do něčeho, co se podobá spíše drnčení elektrického domovního zvonku. Sameček vždy sedí na nějakém vyvýšeném místě, často je to na větvi jehličnatého stromu, a láká tak svou samičku. Ta poté, nejčastěji v jehličnatých větvích, postaví hnízdo, kam naklade zpravidla 4–6 vajec. Zvonci obvykle hnízdí 2 krát ročně a velmi často si pro své druhé hnízdění staví hnízdo nové. Zpravidla už ne na jehličnanech, ale na olistěných větvích listnáčů. Zvonek je typický také svým kuželovitým zobákem, z čehož je poměrně jasné, že jde o semenožravého ptáka. Nicméně svým mláďatům často dopřává i trochu té živočišné potravy v podobě různého hmyzu.

Proč zvonek zelený mizí z naší krajiny?

Jak jsme se již pokusili naznačit, zvonek zelený byl dlouhá léta běžným druhem naší krajiny. Během posledních deseti let se však jeho početnost dost výrazně snížila. A dost výrazně znamená v jeho případě téměř o dvě třetiny populace! Jak je to možné? Zvonky zelené ohrožují změny v naší krajině, především kvůli intenzifikaci zemědělství, která má za následek ztrátu potravní nabídky i hnízdišť.  V posledních letech se přidává závažné onemocnění zvané trichomonóza, které se také často říká „krmítková nemoc.“ Trichomonóza je způsobená parazitickým prvokem bičenkou drůbeží. Ta se v roce 2005 objevila ve Velké Británii a rychle se rozšířila  po celé Evropě. Tento parazit se velmi často přenáší právě na krmítcích, kde se v jednu chvíli shlukuje hodně ptáků najednou. Stačí totiž, aby zdravý pták sezobl kus krmení, které měl před tím v zobáku již nakažený pták, a dojde k přenosu parazita. Ten napadá ptákům jícen a vole, kde se tvoří ošklivé záněty. Zvířata pak nemohou správně polykat a zanedlouho umřou hlady. Nakaženého ptáka lze poznat docela snadno. Na krmítku pospává, při vyrušení nezvládá odletět, často špatně dýchá, vyplivuje potravu, tečou mu sliny a mívá mokré peří okolo zobáku. Tito parazité nejsou přenosní na člověka ani na jiné savce, ale pro ostatní ptáky jsou velmi infekční. 

Nabízí se tedy otázka, zda naše bohulibá činnost v podobě přikrmování ptáků na krmítcích skutečně pomáhá nebo spíše škodí? Odpověď je samozřejmě někde mezi… Pokud budeme mít na paměti pár základních rad, budou naše krmítka dělat radost nám i ptákům.

"Ještě lépe ale uděláme, když zvonkům (a nejenom jim) vytvoříme pestré a zajímavé prostředí třeba v našich zahradách, kde by mohli nacházet dostatek potravy v podobě různých semen a bobulí, případně hmyzu pro mláďata."

Jak můžeme tedy zvonkům a dalším ptákům skutečně pomoct?

Rozhodně správným přístupem k zimnímu přikrmování a pravidelným pozorováním ptactva, které se nám na krmítcích objevuje. Obecně je lepší používat spíše závěsné zásobníky na krmení, kde se ptáci nemohou tolik shlukovat, než velká dřevěná krmítka. Krmítka je také potřeba pravidelně čistit, aby v něm nezůstávaly zbytky potravy a trusu. Pokud by se na vašem krmítku nebo v jeho blízkosti vyskytnul nakažený pták, krmítko okamžitě sundejte, pořádně vyčistěte, a alespoň dva týdny ptáky raději nekrmte. O pozorované nemoci také informujte ČSO například pomocí formuláře na tomto webu: https://www.birdlife.cz/zapojte-se/obcanska-veda/choroby/ 

Ještě lépe ale uděláme, když zvonkům (a nejenom jim) vytvoříme pestré a zajímavé prostředí třeba v našich zahradách, kde by mohli nacházet dostatek potravy v podobě různých semen a bobulí, případně hmyzu pro mláďata. Podpořit je také můžeme v hnízdění a to především tím, že v hnízdní sezóně nebudeme prořezávat keře a kácet stromy. Od jara do podzimu bychom pak ptáky určitě neměli přikrmovat. Většina nemocí, nejenom trichomonóza, se při vyšších teplotách samozřejmě rychleji šíří. Kompletní přehled rad, jak ptákům nejlépe prospět pak najdete v minulém čísle našeho časopisu: https://zoonoviny.zoohluboka.cz/04-2021/prikrmovani-ptaku

Chcete se o zvonkovi dozvědět ještě víc? Navštivte web ČSO: https://www.birdlife.cz/ptak-roku-2022-zvonek-zeleny/

■

Fotogalerie

Autoři článku: Isabela Okřinová a Jan Havlíček

Redakční úpravy: Roman Kössl

Zdroje fotografií: viz. popisky ve fotogalerii