Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

„Na zmiji Schweizerovu se musí chodit ve dvou.“

Rozhovor s chovatelkou plazů Marií Zigovou

V Zoo Hluboká pracuje už  20 let a stará se především o plazy a obojživelníky. Cesta k její současné práci ale vedla přes zaměstnání v úplně jiných odvětvích. Dříve pracovala jako šička a také se starala o lidi v domově důchodců. Práci v zoo jí doporučila kamarádka. V rámci speciálního kurzu pro chovatele si pak rozšířila své vzdělání a nové zaměstnání si zcela zamilovala. Jak sama říká: „Člověk se učí celý život. A já se opravdu učím pořád.“ :-)   

K

dyž jsi nastoupila do zoo, dělala jsi hned na Teráriu u plazů, nebo tomu ještě něco předcházelo, 

Nejdříve jsem pracovala na kuchyni (přípravna krmiv - poznámka redakce). Ta moje kamarádka mi říkala, že se toho nemusím bát, že je ta práce jednoduchá. Já jsem se ale bála myší. Šíleně moc jsem se bála myší. Bylo mi tenkrát řečeno: „Neboj, ty zabíjet nebudeš“. No a pak najednou přišla ta chvíle: „ No, musíš je zabíjet“. A všechno jsem se nakonec naučila. Na kuchyni jsem vlastně občas i teď. Dělám tam záskoky často v sobotu a v neděli.

Jaký pro Tebe byl ten přechod z kuchyně k plazům? Asi ses musela naučit hodně nového.

No, do toho mě přímo hodili. :-) Mně se plazi vždycky líbili. A líbili se mi i švábi, pavouci a tyhle veškeré „mrmličky“. No a Ivan (tehdejší zoolog) mi řekl, že bych to mohla zkusit, že bych to určitě zvládla. Tak jsem s tím začala a opravdu se mi to začalo hrozně líbit a postupně jsem se do toho dostala. Hodně mi v tom určitě pomohl Roman Kössl, za kterým jsem vždycky mohla přijít pro radu. 

Co všechno, jaké úseky v zoo máš tedy v současné době na starosti? 

Tak především tady celé Terárium a pak záskoky v kuchyni, u mravenců, v tropickém pavilonu Matamata a u mořského akvária v restauraci. 

V čem spočívá péče o tvé svěřence? Co pro ně musíš každý den udělat?

"Mě ta práce šíleně baví. A když vidím, že zatím něco je. Když se o to dobře staráš, dostanou ty zvířata, co potřebují, tak ti za to dají ty mláďata. Já mám vlastně největší radost, když se potom něco narodí." 

Ráno si to nejdříve všechno projdu, podívám se, jestli jsou zvířata v pořádku, jestli souhlasí teploty… Než je všechny nakrmím, tak musím terária vyčistit, dát tam čistou vodu, vybrat „hovénka“. A teprve pak můžu krmit. No a taky každý den musím vyleštit všechna skla. A že ji tam ale mám :-) 

Nicméně ono to není jen o krmení a čištění. U plazů a obojživelníků je potřeba hlídat teplotu, vlhkost a další parametry prostředí. Je okolo toho tedy často hodně technických záležitostí, že?

Je to tak, máme na starosti filtry, vlhkoměry, teploměry, termostaty, různá topidla, světla a speciální lampy, čerpadla, ventilátory... Filtry musíme pravidelně čistit. No, je toho docela hodně.

Podílíš se třeba i nějakým způsobem na vzhledu jednotlivých expozic?

Určitě. Staráme se o veškeré rostliny v expozici. Musíme je různě sestřihávat. Prostě celkově si ty expozice upravovat.

Jak se tvůj denní program liší mezi sezónou a zimním obdobím, kdy velká část plazů a obojživelníků v Teráriu spí?

Lidé si můžou myslet, že nemáme moc práce, když ta zvířata spí. Oni teda ne všechna spí. Pořád je ale musíme kontrolovat. Koukáme do lednic, jaká je tam teplota. Nelezeme tam teda každý den, protože to by jim zase vadilo. Pořád nám ale zůstává ta práce s expozicemi. Musíme je občas zakropit, ale určitě s nimi nemáme takovou práci jako v létě. V zimě nebo spíš teď zjara taky vyměňuji komplet všechny UV lampy. Ony sice pořád svítí, ale postupně ztrácí to potřebné světelné spektrum. Terária, ve kterých v zimě zvířata nejsou, zjara pořádně vyčistím, vydezinfikuji, seženu nové parkosy (různé zajímavě tvarované větve a kořeny, které slouží k dotvoření vzhledu terária i ke šplhání pro zvířata – poznámka redakce)... Zeminu a písek vždycky speciálním způsobem dezinfikujeme, aby se zničily všechny škodlivé organismy. Přes zimu je zkrátka čas na tyhle úpravy a přípravy terárií. V létě už je pak té práce opravdu hodně. Trháme pro ně bylinky, chodíme smýkat hmyz. Ten nasmýkaný hmyz většinou dáváme žabkám a ještěrkám. Smýkat ale musíme chodit, až se přes den trochu oteplí, protože po ránu bychom toho moc nechytili. Je to příjemná práce, ale když je pak v létě hodně parno, tak to stojí za to. :-) V létě musíme taky více rosit. To děláme naopak nejpozději tak mezi devátou/desátou hodinou. A navíc nesmíme rosit moc zprudka. Většinou ten rozprašovač namíříme směrem nahoru a necháme spadávat jen ty kapičky na rostliny. Odpoledne pak nemůžeme rosit vůbec, protože je hodně horko a rychle by se nám rostliny spálily.

Co se týče jídelníčku plazů a obojživelníků, jsou ty krmné dávky pro ně v něčem složité?

Já bych řekla, že to nijak zásadně složité není. Jenom se jim to prostě snažím střídat. Hadům například dáváme rybičky, myši, ještěrky. Větším ještěrkám zase střídám cvrčky a sarančata. Musím akorát samozřejmě rozlišovat. Když jsou mláďata, tak dostávají tu potravu pochopitelně menší. A pak to prostě odvozuji podle velikosti zvířat. Důležité jsou pro ně určitě ještě vitamíny, které všem pravidelně přidáváme do krmné dávky.

U nás v zoo chováme v podstatě nejjedovatějšího evropského hada, zmiji Schweizerovu. Jaké to je mít na starosti takové zvíře? Jak s nimi třeba manipuluješ?

Tak, nebojím se jich, ale respekt mám. Asi každý člověk má prostě respekt ze zvířete, které je jedovaté nebo hodně velké. Vždycky na ně teda musíme být dvě/dva. Nemůžu u toho být sama. Většinou se mnou chodí Markéta (zooložka). Kdyby mě náhodou kously, tak ona pak bude volat záchranku. Jinak teda vždycky před tím, než je jdeme krmit, uzavřeme pavilon, aby tam nikdo nechodil. Připravíme si pro ně bedýnky, vezmeme rukavice a háčky a jedeme. :-) Každou zmiji dáme do jedné krabičky a dáme jim tam potravu. V krmné dávce jim většinou střídáme myši a potkany. Ani když jim chci čistit terárium, tak to nemůžu dělat sama. Vždycky tam se mnou někdo musí být.

Která zvířata jsou tvými nejoblíbenějšími svěřenci?

Želvy a trnorepi. :-) Říká se to těžko. Líbí se mi všichni. I třeba ty ještěrky jsou skvělé. Ale oni ti trnorepové, když jsou malí, tak se dají hezky naučit a ochočit. Je to takové fajn zvíře. 

Co máš na své práci nejradši? Co tě na tom nejvíc baví?

Mě ta práce šíleně baví. A když vidím, že zatím něco je. Když se o to dobře staráš, dostanou ty zvířata, co potřebují, tak ti za to dají ty mláďata. Já mám vlastně největší radost, když se potom něco narodí. Když bych měla porovnat šití s touhle prací, tak říkám: „Zlatá tato práce.“ :-) Šití byla taková rutinní manuální práce pořád dokola. Tady to ale můžeš různě měnit. Když mě nebaví chvilku jedna věc, můžu to vystřídat, a jít dělat zase něco jiného. Tady se taky můžu hýbat. Tam jsem akorát pořád seděla. A třeba, když jsem pracovala v domově důchodců, tak tam byli lidi vděční za to, že jim pomáhám, ale zároveň taky uměli být pěkně zlí. Ale ta zvířata jsou prostě za tu tvojí péči opravdu vděčná. Mně se tahle práce opravdu líbí. Můžeme být rádi, že jsme tady, a ne v nějaké továrně. :-)

Odchov kterého zvířete ti udělal největší radost?

Tak takový společný odchov (mě, Lenky Janochové a Pavla Kössla) byli určitě kajmánci trpasličí v loňském roce. O ty vajíčka jsme se starali všichni tři, takže na tom máme zásluhu všichni.

Co naopak opravdu nerada děláš?

No, nejméně se vždycky těším na tahání a čištění filtrů. Než já to vždycky vytáhnu, pak tam lovím různé ty šroubečky. Ty mi většinou někam spadnou, tak si u toho hezky zanadávám. :-) To uklízení mi třeba vůbec nevadí. To mě baví.

 Kdyby sis mohla vybrat jedno zvíře, které by se mohlo v Zoo Hluboká nově chovat, co by to bylo? 

I třeba něco, co sem tak úplně nepatří? No, mě se děsně líbí lachtani. :-)

A tady v teráriu by se ti líbil kdo?

Chameleon!

■

Fotogalerie

S Májou si povídala: Isabela Okřinová

Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová