Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Obojživelník roku 2022 - mlok skvrnitý
Obojživelník roku je projekt, jehož posláním je vzbudit zájem o obojživelníky naší přírody a jejich ochranu. Obojživelníci jsou jedna z nejohroženějších skupin obratlovců. Celosvětově je ohrožuje především znečišťování a ztráta přirozeného prostředí, dále také klimatické změny. Všech 21 druhů obojživelníků žijících v České republice patří k ohroženým.
M
lok skvrnitý je opředen mnoha mýty a pověrami. Naši předkové věřili, že mlok je pekelné zvíře stvořené z plamenů, a ve svých pověrách mu přisuzovali zvláštní moc. Tradovalo se, že když mlok vyleze na strom, otráví na něm všechno ovoce, a pokud spadne do studny, otráví vodu. Lidé také věřili, že když mloka vhodí do ohně, uhasí ho tím.
Mloka skvrnitého poznáme na první pohled díky nepravidelně tvarovaným, žlutým či oranžovým skvrnám, které by měli potencionálního nepřítele varovat před útokem. Tyto skvrny mnohdy přecházejí ve dva na hřbetě splývající pruhy, které jsou na lesklé černé kůži velmi zřetelné. V dospělosti dorůstá 18 až 28 cm a je tak naším největším ocasatým obojživelníkem. Má širokou hlavu s vystouplýma očima, za kterýma jsou patrné velké jedové příušní žlázy. Další žlázy se táhnout středem hřbetu až na ocas a podél boků.
Výměšky těchto žláz obsahují silně toxický alkaloid (salamandrin). Pro kořist či pro případného nepřítele v podobě menších živočichů mohou být tyto látky i smrtelné. Vyvolávají totiž silné svalové křeče a zrychlují krevní oběh, čímž znesnadňují dýchání. Pro člověka není mločí jed nebezpečný, ale při kontaktu se sliznicemi může způsobit silné pálení a zánět. Díky tomuto obrannému prostředku nemá mlok téměř žádného přirozeného nepřítele.
"Negativní vliv na populaci mloků u nás má zejména vysazování dravých druhů ryb do potoků a nešetrné zásahy v jejich korytech, odlesňování a vysazování jehličnatých monokultur nebo používání umělých hnojiv a biocidů v zemědělství a lesnictví."
Mloci jsou aktivní hlavně v noci. Během dne bývají ukrytí v nejrůznějších dutinách pod kořeny stromů, pod kameny či větvemi, které je chrání před přímým slunečním zářením. Za deštivých a vlhkých dní, zejména pokud přijdou po delším období sucha, se však s mlokem můžeme setkat i přes den.
Živí se především drobnými bezobratlými – hmyzem, plži, žížalami, pavoukovci, korýši. Na přelomu října a listopadu se s příchodem chladnějšího počasí stahují do podzemních prostor se stálou teplotou, kde zimují do konce března.
Mlok skvrnitý žije výhradně ve vlhkých lesních lokalitách v podhorských oblastech do nadmořské výšky 1200 m. Upřednostňuje listnaté a smíšené lesy a pro jeho výskyt je nezbytná přítomnost drobných potoků, studánek či pramenišť s čistou vodou, v níž se vyvíjí jeho larvy. V jižních Čechách se dnes v podstatě nevyskytuje. Nicméně v dřívějších dobách byl na některých místech vzácně pozorován.
Rozmnožuje se vždy na souši. Samec nesoucí samici na zádech odkládá spermatofor („váček spermií“), který samice nasaje do kloaky. Předání spermatoforu probíhá nejčastěji v létě a na podzim, oplozená vajíčka se vyvíjejí v těle samice. V dubnu a květnu rodí samice 40 - 60 masožravých larev do pomalu tekoucí či stojaté vody. Larvy jsou hnědošedé s nápadnými vnějšími žábrami. Koncem léta dochází k jejich metamorfóze.
Mlok skvrnitý patří mezi silně ohrožené druhy naší fauny. Největším nebezpečím je pro něj člověk, který ničí jeho přirozené prostředí. Negativní vliv na populaci mloků u nás má zejména vysazování dravých druhů ryb do potoků a nešetrné zásahy v jejich korytech, odlesňování a vysazování jehličnatých monokultur nebo používání umělých hnojiv a biocidů v zemědělství a lesnictví.
Proto je nutné mloka chránit a zejména lokality jeho výskytu. Určitě chceme, aby se z jeho krásy mohly těšit i další generace.
■
Fotogalerie
Autorka článku: Michaela Hartlová
Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová