Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Zvířecí námluvy aneb hledání nejlepších genů...

Na jaře se to v přírodě i u nás v zoo hemží novými přírůstky, na které se každý rok všichni těšíme. Než se ale mláďata narodí či vylíhnou, předchází tomu ještě relativně dlouhá cesta, která začíná námluvami, a pokračuje vlastním rozmnožováním.

V

 podstatě každý živý organismus na zemi má jeden jediný úkol, a to přenést své geny do dalších generací, což je vlastně zásadním smyslem rozmnožování. Tím, že přeneseme své geny dál, zvýšíme svou tzv. zdatnost. Při oplození nicméně dojde ke kombinaci genetických výbav samce a samice. Tudíž vznikají zcela noví unikátní jedinci. Stále tedy dochází k zachovávání daného druhu, který se ale nadále vyvíjí a přizpůsobuje novým podmínkám, se kterými se během svého života setkává. Výsledkem tohoto snažení jsou tedy dobře přizpůsobiví potomci. Samozřejmě bychom ale neměli zapomenout také na nepohlavní rozmnožování, kde ke kombinacím genetických výbav nedochází a potomci jsou geneticky téměř úplně stejní jako jejich rodiče. Dá se říct, že se pouze zvyšuje počet jedinců a v podstatě vznikají klony.

Aby byla do další generace předána ta nejlepší kombinace genů, je potřeba vyhledat ideálního partnera. K tomu dochází právě během námluv, které jsou často velmi napínavé a také časově a energeticky náročné. Nejde jenom o to zaujmout a vybojovat, ale také odbourat počáteční agresivitu a vzájemně se na sebe naladit. U některých zvířat proto námluvy trvají  poměrně dlouho. A vezměte si, jak dlouho někdy probíhají takové lidské námluvy. :-) Ve zvířecí říši si během námluv většinou vybírají především samičky a samci se na ně snaží udělat co nejlepší dojem. Podle čeho to ale samička pozná, který je prostě nejlepší? A co ji hlavně zajímá? 

"Samci tukanů, zoborožců nebo brkoslavů přináší své vyvolené bobuli. Samičky při těchto rituálech žebrají podobně jako mláďata, která se dožadují krmení. Pravděpodobně to dělají proto, aby si zajistily dostatečné zásoby energie pro období snášení vajec."

Samice hodnotí hned několik kritérií. Jedním z nich je určitě velikost. Ta mimo jiné  odráží samečkovu zdatnost obhájit si své teritorium. Velcí samci mají zpravidla větší a lépe umístěná teritoria. A platí to i naopak. Samci mořských jehel, kteří se zároveň starají i o potomstvo, si vybírají ty největší samice, protože mají samozřejmě více jiker. Šanci na přežití tak bude mít pravděpodobně větší množství mláďat.

Trefit se samičce do vkusu, to je kumšt

Stejně jako u lidí, i u ostatních živočichů hrají při námluvách významnou roli dárky. Velmi časté je to především u ptáků. Samci rybáků svým vyvoleným přinášejí jako zásnubní dar rybky. A čím víc jich je, tím má uchazeč větší šanci na to, že samička svolí, a se samečkem zahnízdí. Samci tukanů, zoborožců nebo brkoslavů zase přináší své vyvolené bobuli. Samičky při těchto rituálech žebrají podobně jako mláďata, která se dožadují krmení. Pravděpodobně to dělají proto, aby si zajistily dostatečné zásoby energie pro období snášení vajec. Kromě potravy se také často daruje stavební materiál na hnízdo. Samec holoubka diamantového například přináší při námluvách stéblo trávy. Dobrý trik je také lákat rovnou na již postavené hnízdo. Afričtí snovači pořádají jakési přehlídky hnízd. Když se v okolí objeví samice, samečci přestanou se stavbou, usadí se na svém hnízdě a začnou hlasitě volat a mávat křídly. Samice pak všechna hnízda podrobí důkladnému prozkoumání a vybere si to nejdokonalejší. Vůbec největším přeborníkem v rámci námluv je určitě bělořit černý. Ten je schopen samici nanosit až 2 kg kamení. A takový bělořit váží jen asi 40 gramů.  Pomáhá tak samici se stavbou hnízda a zároveň předvádí, jaký je to silný a kvalitní budoucí otec. Dárky jsou populární i mezi bezobratlými. A tam jde často vyloženě o život. Například samci dravých much kroužilek se snaží sehnat ten vůbec největší dárek. Když totiž není dostatečně velký, tak samička samce prostě sežere. 

Milostné písně i bubenická sóla

Další vábící taktikou jsou určitě různé formy zvuků. Ať už je to ptačí zpěv, kvákání žab, cvrkání cvrčků nebo troubení jelenů. Samci aligátorů například posílají milostné zvukové vzkazy, které se šíří vodou. Hluboké zvuky, které samci vydávají, postupně rozvlní vodu a po ní se dostane zpráva až k samici. Vydávání zvuků je obecně obrovsky energeticky náročné. Je to tedy rozhodně přesvědčivá ukázka samečkovy kvality a zdatnosti. U ptačích samců ale rozhodně nejde jen o to, kdo déle a hlasitěji. Často je v tom velká míra kreativity a mohli bychom to přirovnat ke skutečnému skládání písní. Například takový kos černý při svém zpěvu může střídat až 100 různých motivů. Platí tady jasná zákonitost. Čím pestřejší má samec repertoár, tím je u samic úspěšnější. Zpěv samotný je zásadní i při mezidruhovém rozpoznávání. Velmi často hraje důležitější roli než vlastní vzhled druhu. To vám potvrdí i každý ornitolog, že je snadnější rozpoznávat ptáky podle hlasu než podle toho, jak vypadají. Nejdokonalejší a nejsložitější zpěv také často odráží hierarchické postavení. Takoví samci jsou většinou i úspěšnější při obhajobě svého teritoria. Nejhlasitěji se obvykle projevují tropičtí ptáci, kteří musí bojovat s hustou vegetací, která brání šíření zvuků. Mezi ty opravdu hodně hlasité patří jihoamerické kotingy, jejichž hlasový projev se podobá bučení krav. Vůbec nejsilnější hlas prý má vranucha ozdobná, jejíž volání se blíží řevu rozzuřeného býka :-) Zpěv ale není jediná forma zvuku, na který ptáci lákají. Například samci kakadu palmového při námluvách bubnují klacíkem do stromu. Prý skvěle drží rytmus a vždycky hrají sólo. :-) Každý samec má totiž zcela osobitý styl bubnování. Ke svému vystoupení ještě pořádně napřímí svou chocholku, začnou se pohupovat do rytmu a přidají i pár piruet. Propojení hudebních vystoupení s těmi tanečními je u ptáků časté. Můžeme vzpomenout třeba na jeřáby a jejich velmi působivé zásnubní tance.

"A proč jsou vůbec samičky výrazným zbarvením tak fascinované? Obecně platí, že vybarvenost a kvalita peří svědčí o dobrém zdravotním stavu. Samec s takovými geny bude rozhodně skvělá partie."

Taneční soutěže - pečlivě zametené pódium i důmyslné osvětlení

Namlouvací tanečky jsou mezi ptáky vůbec hodně populární. Mají při nich totiž možnost ukazovat další chlouby, na které samičky vyloženě letí. Je to především nádherně zbarvené peří a také různé chocholky, dlouhá ocasní pera a další ozdoby a parády. Asi nejznámějšími jsou v téhle disciplíně tropické rajky. Rajka šestiperá předvádí své umění na zemi, kde si nejprve pečlivě připraví a zamete své pódium. Během svého kývavého tance překlápí svých šest per přes hlavu a předvádí svou rozevlátou „sukýnku“, která se jí utvoří z per vyrůstajících z boků. Podobně se dvoří i pták jménem lyrochvost. Ten při svém tanci přes hlavu přehodí svá dlouhá ocasní péra, která potom působí jako tajemný závoj, za kterým se pták skrývá. I rajky, které tančí na větvích stromů, jsou důmyslné. Aby byly dobře ozářené slunečními paprsky a krása jejich peří dobře vynikla, uštipují konce stínících větviček. A proč jsou vůbec samičky výrazným zbarvením tak fascinované? Obecně platí, že vybarvenost a kvalita peří svědčí o dobrém zdravotním stavu. Samec s takovými geny bude rozhodně skvělá partie. Například u hýlů bylo zjištěno, že pestřeji zbarvení samci byli odolnější proti různým parazitům. A taková odolnost se většinou dědí. Takže to je zaručená výhra. Výběr podle nejdelších ocasních per, nejkrásnějších chocholek a dech beroucích tanečků má základ v tak zvaném principu handicapu. Samička v tomto smyslu přemýšlí jednoduše. Pokud je samec s takovou věcí, která mu vlastně musí akorát strašně překážet, schopen žít a navíc ho při oslnivém tanečku v barevném peří nikdo nesežere, musí to být opravdový kabrňák a silný jedinec. Stačí se přece podívat na páva a jeho parádní vějíř dlouhých per. Jak se s ním asi utíká před nepřítelem? :-) 

Zásnubní loubí i podvodní obrazy

Takzvaně optická lákadla samců, ale nejsou omezena jen na barevnou pestrost ptačího peří. Například takový krab houslista vábí svou samičku pomocí výrazně zvětšeného a většinou hodně kontrastně zbarveného klepeta, kterým na ni mává. Zapomenout určitě nemůžeme ani na světelné signály světlušek. Samci ptáků fregatek se zase předvádí tak, že nafukují své sytě červené hrdelní vaky. Známé jsou také stavby jakýchsi zásnubních loubí. Ty proslavili hlavně ptáci lemčíci. Těchto ptáků je hned několik druhů a každý má zálibu v jiné barvě. Lemčík hedvábný zdobí své loubí z větviček zásadně modrými předměty. Jeho dílo jde až tak daleko, že rozmělňuje se slinami modré bobule a pomocí klacíku natírá stěny svého loubí na modro. Loubí lemčíků nikdy nejsou dokonalá. Stále je opravují a vylepšují. Je to pravděpodobně taková přeorientovaná stavba hnízda, ale to si pak samice lemčíků staví sama bez samců. A zabrousíme ještě pod vodu. Tam pro své budoucí partnerky tvoří samci čtverzubců jakési mandaly. „Jezdí“ na boku v písku a prsní ploutví tvoří podvodní obrazy, které pak neustále kontrolují a doplňují kousky mušlí, které podrtí v ústech. Samicím se takové umělecké dary náramně líbí a navíc do žlábků „mandal“ kladou jikry. Z vyhloubených brázd, které jsou navíc ještě vyplněné mušlemi, neodnese vajíčka proud. Ryby koljušky přilepují k podvodnímu loubí řasy nebo části vodních rostlin, a nejčastěji si vybírají ty, které jsou pestře zbarvené. Jde tedy opravdu o zkrášlování. Kdo by to byl do takových rybek řekl, že? :-)

"Samičky dokáží být poměrně trpělivé. Raději několik týdnů čekají na toho správného, než by daly přednost nějakému slabšímu jedinci se špatnými geny."

Pláně plné tetřívků

Ještě na jeden fenomén námluv bychom neměli zapomenout. A tím je skupinový tok, při kterém se samci sdružují na nějakém volném prostranství, kde se předvádí. Takovému místu se říká tokaniště, aréna nebo také skandinávským slovem „lek“. Velmi známé je to u různých druhů tetřívků. Tetřívek křovinný takto toká na obrovských kanadských pláních, kde se může sejít až 400 samců najednou. Nafukují své mohutné jícnové vaky a dávají na odiv svá špičatá rýdovací pera. Samci takto tokají a svádí mezi sebou souboje klidně několik týdnů. Samice to všechno sledují a vybírají si toho nejsilnějšího. Ten se většinou nachází přímo uprostřed tokaniště. Samičky dokáží být poměrně trpělivé. Raději několik týdnů čekají na toho správného, než by daly přednost nějakému slabšímu jedinci se špatnými geny. Známými „lekovými“ ptáky jsou také jespáci bojovní, kterým v době námluv narostou bohaté pérové límce kolem krku, které při toku roztahují. Jsou dokonce barevně odlišeni. Černé límce mají teritoriální samci, kteří se snaží uhájit svůj okrsek. Samci s bílými límci své stálé teritorium nemají. U samic mají samozřejmě šanci hlavně ti teritoriální. Občas ale uspěje i některý ze samců na okraji. A to ve chvílích, kdy má dominantní samec spoustu práce s odháněním svých dalších rivalů.

Jak vidno, rozmanitost zvířecích námluv opravdu nezná mezí, a přenos genů do dalších generací je často vykoupen nejen obrovským výdejem energie, ale mnohdy je také doprovázen nebývalými uměleckými výkony.

■

Fotogalerie

Autor článku: Isabela Okřinová

Redakční úpravy: Roman Kössl

Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii