Mokřad u Maříže

Pražská firma vykupuje poničené přírodní lokality s cílem je obnovit a dlouhodobě spravovat. První lokalitou, kde se to společnosti Refugium podařilo, je mokřad u obce Maříž v České Kanadě.

 ovodobý příběh mělkého údolí za drobnou obcí Maříž se začal psát zhruba před 10 lety. Tehdy se na místo, které je protkané několika potoky a prameništi, přistěhovali bobři.

Velmi rychle se ve zhruba 10hektarovém území zorientovali – údolí se postupně svažuje k výtopě Janova rybníku, voda však musí překonávat vyvýšený násep. Ten tu zbyl po železné oponě. Maříž totiž leží na trojmezí Jihočeské kraje, Jihomoravského kraje a Rakouska, pár set metrů od státních hranic, a ještě před 40 lety tak byla ostře sledována.

V náspu, dříve „ozdobeném“ železnými dráty, byly dva velké propustky, kterými voda z údolí proudila pryč. Bobři je však hned po svém příchodu ucpali, a tím vytvořili trvalou zátopu o velikosti zhruba 1 hektaru. Přezdívá se jí „bobří mokřad“. 

Sladká nevědomost

O pár let později si tento kus nové divočiny pořídil Prokop Svoboda, pražský podnikatel se vztahem nejen k přírodě, ale i blízkým Slavonicím. „Pohyboval jsem se tu pravidelně a když se mokřadní pozemky u Maříže objevily na trhu, byl jsem nadšený. Myslel jsem si, že si pořizuji krásný kus krajiny plný vody, o který se vůbec nebudu muset starat,“ vzpomíná.

Brzo byl vyveden z omylu. Na místo dorazil zkušený ekolog Filip Lysák, lokalitu prozkoumal a Prokopovi oznámil, že mokřad u Maříže zdaleka nemá vyhráno. A tak vznikl velký plán na jeho obnovu a s ním i environmentální společnost Refugium. U jejího zrodu stála i Eliška Kolomazníková, která dnes zastává pozici výkonné ředitelky.

Pomoc bobrovi

"Bobr to má těžké, spousta lidí ho nemá ráda – třeba když někomu na zahradě u potoka porazí oblíbený strom, to přináší hodně vzteku. U nás to bylo naopak, bobry jsme vnímali jako ty nejlepší parťáky, perfektní správce našeho mokřadu,“ vypráví dnes s úsměvem Eliška Kolomazníková. „Bohužel, i bobr má při práci v krajině své limity a neporadí si se vším,“ dodává.

Louky, které jsou součástí mařížského mokřadu, byly ještě v minulém století opečovávány v duchu tradičního hospodaření. Kolektivizace zemědělství během minulého režimu ale přinesla velký rozmach systematického odvodňování krajiny, a tak se ani Maříži nevyhnulo podkopání rozsáhlou sítí podzemních trubek a uměle narovnaných vodních koryt.

Radikální operace

"Příjezd bagrů působil trochu brutálně, ale bez nich by to vůbec nešlo. Míra poškození lokality si žádala radikální operaci“, vysvětluje zakladatel Refugia Prokop Svoboda. Bagry pod vedením Filipa Lysáka na místě za několik měsíců zrušily více než kilometr melioračních trubek a příkopů, vytvořily přes 300 metrů meandrujících potoků a bezmála 2 tisíce metrů čtverečních citlivě navržených tůní.

Extrémně důležité bylo i to, že bagry na více než hektaru půdy strhly drn, tedy veškerý porost i s tenkou svrchní vrstvou zeminy. Tím dostaly pryč desítky let hromaděné nežádoucí porosty a daly šanci rozvoji nových společenstev s méně průraznými, o to však vzácnějšími druhy rostlin.

„To by samozřejmě nefungovalo bez navazující péče – první jaro a léto po zásahu nastal boom živin a s ním rychlé zarůstání, kosili jsme celkem třikrát za sezónu,“ popisuje Eliška Kolomazníková. „Druhá sezóna už byla lepší, seče stačily dvě a objevily se i první druhy, které nám udělaly radost,“ dodává.

Výsledky obnovy

Mokřadní louky u Maříže dnes zdobí bujné porosty vachty trojlisté a suchopýru úzkolistého, dále také kozlík dvoudomý, čertkus luční, krvavec toten a rašeliník. Změnu prostředí a rozšíření nabídky biotopů kvitují i ptáci a potvrzen byl výskyt skokana ostronosého, ikonicky modrající žáby, v jejíž „příchod“ na lokalitu tým Refugia doufal.

„Tuším, že letošní sezóna bude ještě lepší, jak pro vegetaci, tak pro živočichy. V kosení, drobném vyřezávání náletů a křovin nebo likvidaci netýkavky budeme pokračovat i nadále a ještě nás čeká spousta práce. Už teď ale vidíme, že místní ekosystém má nakročeno dobrým směrem,“ usmívá se Svoboda.

Funkční mokřady, ať už jde o „bobří mokřad“, nebo mokré louky či rašeliniště, jsou v dnešní krajině neskutečně cennými prvky. Poskytují životní prostředí rozmanitému množství rostlin i živočichů, zpomalují odtok vody a fungují jako přirozená ochrana proti povodním, čistí vodu i vzduch. Dokážou také ochlazovat lokální mikroklima a zadržovat uhlík.

„Mokřady si zaslouží péči a ochranu. Tam, kde není bobr, může nastoupit a pomoct i člověk. Nebo ještě líp – bobr a člověk můžou fungovat jako docela dobrý tým,“ uzavírá příběh o Maříži a společnosti Refugium Eliška Kolomazníková.

Více na: www.refugium.eu. 

Fotogalerie