04/2025

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  4/2025

• Editorial

  V zoo můžete vidět spoustu věcí. Pravda, možná ne vždycky hned. Některá zvířata se ukážou okamžitě, jiná si dávají načas. Mají svůj režim a rytmus. Musíte je chvíli hledat, počkat, nebo se vrátit později.

  Editorial

  "Přejeme vám klidné svátky a děkujeme, že jste s námi."

  V

  zoo můžete vidět spoustu věcí. Pravda, možná ne vždycky hned. Některá zvířata se ukážou okamžitě, jiná si dávají načas. Mají svůj režim a rytmus. Musíte je chvíli hledat, počkat, nebo se vrátit později. Někdy zahlédnete jen pohyb, jindy detail, který byste při rychlém průchodu minuli. A pak jsou tu věci, které nejsou vidět vůbec – alespoň ne na první pohled. Divoká zvířata využívající areál zahrady a její okolí, data putující z vysílaček přes celou Evropu, nebo rozhodnutí, která padají daleko od očí návštěvníků…

  Třeba mláďata kajmánků, která se letos vylíhla v pavilonu Matamata. Jsou tam – ale najít je vyžaduje trpělivost a dobré oko. Dokonale splývají s okolím, a i když víte, kam se dívat, nemusíte je zahlédnout. Nebo mývali, kteří žijí v okolí zoo už roky. Nejsou to uprchlíci z našeho chovu. Přišli sami – mýval je v Evropě nepůvodním invazním druhem. A zatímco je tu potkáváme čím dál častěji, jinde sledujeme cestu racků a hus pomocí vysílaček – z jižních Čech přes Německo až do Itálie, někdy ve výšce tří tisíc metrů nad Alpami.

  Tohle všechno je také zoo. Ne jen expozice s výběhy a voliérami, ale i práce, která není pro veřejnost na první pohled vidět. Sledování dějů v přírodě, spolupráce mezi zoologickými zahradami, ochranářskými organizacemi i státní správou a důležitá rozhodnutí, která nám umožňují dlouhodobě udržovat populace zvířat v lidské péči.

  A právě proto o tom píšeme. Chcete vědět, jak to v zákulisí zoo chodí? V tomto čísle vás zveme do zákulisí odchovu tygřích mláďat – od porodu, který jsme sledovali na kameře, až po první veterinární prohlídky. A podíváme se i za hranice naší zoo. Třeba do filipínských pralesů, kde čeští odborníci ze Zoo Liberec pomáhají zachránit jednoho z nejvzácnějších dravců světa.

  Snažíme se, aby se lidé o přírodě a její ochraně dozvídali víc – prostřednictvím našich zvířat, jejich expozic, informačních prvků i vzdělávacích programů. Pořádáme ale i akce mimo zahradu – třeba filmový festival pro školy, který se letos opět povedl.

  Zoonoviny vydáváme proto, abychom vám mohli nabídnout pohled i tam, kam se běžný návštěvník při procházce zahradou nedostane. Jsme rádi, že si náš magazín nachází své čtenáře – a že jich je dnes už několik desítek tisíc. Zajímá nás ale, co si myslíte vy. Chybí vám nějaké téma? Chtěli byste se dozvědět víc o něčem konkrétním? Ozvěte se nám. Vaše zpětná vazba nám pomáhá přemýšlet nad tím, co a jak vám chceme vyprávět dál.

  Přejeme vám klidné svátky a děkujeme, že jste s námi.

   

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  Zoo noviny - prosinec 2025 (číslo 4/25)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  foto mláděte tygra ussurijského na titulní straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Obsah

  NEJVĚTŠÍM KOČKOVITÝM ŠELMÁM SE NA HLUBOKÉ DAŘÍ

  HNÍZDĚNÍ KAJMÁNKŮ TRPASLIČÍCH ANEB JAK NÁS SAMICE VYPEKLA

  LETOŠNÍ PŘÍBĚHY ZE ZÁCHRANNÉ STANICE

  JAK SE SLEDUJE MIGRACE HUSY VELKÉ?

  JAK PROBÍHAL VÝZKUM RACKŮ BĚLOHLAVÝCH V ROCE 2025

  FILMOVÝ FESTIVAL "NECHME SE PŘEKVAPOVAT" OPĚT VZDĚLÁVAL NAPŘÍČ JIHOČESKÝM KRAJEM

  MALÁ AFRIKA V ZOO HLUBOKÁ

  ZOO, Zoo nebo zoo? VÁNOČNÍ PRAVOPISNÁ ZÁHADA ZE ZVÍŘECÍ ŘÍŠE

  JAK PŘEPRAVIT PLAZA ČI ŽÁBU V ZIMĚ?

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  MÝVAL SEVERNÍ NA HLUBOCKU? ANO A NEJEDNÁ SE O UPRCHLÍKY ZE ZOO?

  CIZINEC V ZOO - OSTNOHŘBETKA AMERICKÁ

  ČESKÝ PROJEKT, KTERÝ UŽ ZACHRÁNIL TÉMĚŘ 5 MILIONŮ ŽELV

  ČEŠI POMÁHAJÍ ZÁCHRANIT ORLA OPIČÍHO: ZOO LIBEREC, ČESKÉ ZOO A EAZA RAPTOR TAG ROZVÍJEJÍ KLÍČOVÉ PARTNERSTVÍ S PHILIPPINE EAGLE FOUNDATION

• Naše tygřata

  Tygr ussurijský je největší kočkovitou šelmou na světě. Samci mohou dosahovat hmotnosti až 300 kilogramů, samice jsou přibližně poloviční. Mohutnou postavu dokresluje velká hlava s delšími licousy a široké tlapy s až deseticentimetrovými drápy. V zimním období může být jejich srst dlouhá až 10 centimetrů. To je přizpůsobení podmínkám v oblastech, kde se tato šelma vyskytuje.

  Největším kočkovitým šelmám se na Hluboké daří

  Tygr ussurijský je největší kočkovitou šelmou na světě. Samci mohou dosahovat hmotnosti až 300 kilogramů, samice jsou přibližně poloviční. Mohutnou postavu dokresluje velká hlava s delšími licousy a široké tlapy s až deseticentimetrovými drápy. V zimním období může být jejich srst dlouhá až 10 centimetrů. To je přizpůsobení podmínkám v oblastech, kde se tato šelma vyskytuje.

  O

   bývá lesy Dálného Východu, kde se nachází většina populace tygra ussurijského. Jen malé procento lze nalézt na severu Číny. Zimní teploty v těchto oblastech mohou dosahovat až -40 °C. Ve volné přírodě loví tygři převážně divoká prasata a jeleny, ale nepohrdnou ani rybou či zajícem. Ke své kořisti se snaží dostat co nejblíže a poté vyrazí. Útok je cílen na krk. Na ulovené kořisti dokáže hodovat i několik dní.

  Tygři jsou samotářská zvířata. Partnery vyhledávají pouze v období rozmnožování, po spáření se opět rozejdou. Březost trvá 90 až 110 dní. Samice rodí 1 až 6 mláďat, která se rodí slepá a jsou zcela závislá na péči matky. Samice je kojí až 6 měsíců a mláďata se osamostatňují kolem třetího roku života.

  Na světě nenajdete dva tygry se stejným pruhováním. Jejich pruhování je jedinečné stejně jako naše otisky prstů. Právě to napomáhá ochráncům tygrů při jejich sledování ve volné přírodě a jednotlivé tygry rozlišovat.

  Tato šelma se ve 30. letech 20. století nacházela na pokraji vyhynutí. Odhadovaný počet populace ve volné přírodě čítal zhruba jen 30 jedinců. Díky zákazu lovu tygra i jeho přirozené kořisti se začaly počty jedinců zvyšovat a dnes se ve volné přírodě nachází zhruba 500 tygrů. Tato důsledná ochrana pomohla k zachování tygra ussurijského. V současné době je na seznamu IUCN veden jako ohrožený druh.

   "Naše zoo se zapojila do chovu této ohrožené kočky v roce 2013, kdy jsme přivezli mladého samce Olivera ze Dvora Králové do naší nové expozice, která se v tomto roce otvírala. Na základě doporučení koordinátora jsme potom v prosinci 2014 dovezli mladou samici ze švédské zoo Nordens Ark."

  Tato šelma se ve 30. letech 20. století nacházela na pokraji vyhynutí. Odhadovaný počet populace ve volné přírodě čítal zhruba jen 30 jedinců. Díky zákazu lovu tygra i jeho přirozené kořisti se začaly počty jedinců zvyšovat a dnes se ve volné přírodě nachází zhruba 500 tygrů. Tato důsledná ochrana pomohla k zachování tygra ussurijského. V současné době je na seznamu IUCN veden jako ohrožený druh.

  Mezi lidské aktivity, které nadále ohrožují životy těchto majestátních zvířat, patří lov přirozené tygří kořisti, úbytek životního prostoru a stále pokračující pytláctví – nejen kvůli ochraně lidských životů, ale hlavně kvůli trofejím a využití v tradiční čínské medicíně. Zoologické zahrady se snaží udržet zdravou populaci v lidské péči, vzdělávají své návštěvníky a zároveň podporují ochranářské aktivity zaměřené na tygry.

  Naše zoologická zahrada je členem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a je zapojena do řady evropských záchranných chovných programů (EEP). Tyto programy se snaží udržet v lidské péči zdravé populace vybraných druhů. Z druhů chovaných u nás v zoo patří do EEP například rosomák, kočkodan husarský, tamarín pinčí, rys ostrovid nebo právě tygr ussurijský.

   "Na začátku roku 2025 jsme dostali zatím poslední doporučení k rozmnožení. V květnu jsme u samice pozorovali poslední říji, a tak jsme doufali, že se to opět povedlo. 12. srpna v dopoledních hodinách samice skutečně začala rodit v připraveném porodním boxu, který je vybavený kamerou. Mohli jsme tak sledovat porod i následnou péči o novorozená mláďata. Narodila se tři krásná koťata."

  Jednotlivé programy řídí koordinátor chovu společně se svým poradním týmem složeným z chovatelů daného druhu. Koordinátor dohlíží na genetickou rozmanitost zvířat, věkovou strukturu a určuje, kam který jedinec bude přemístěn. Vydává také doporučení k rozmnožení páru či skupiny zvířat a následně rozhoduje o mláďatech – kam které půjde, nebo zda si ho má zoo ještě nějakou dobu ponechat. Zvířata zahrnutá v chovných programech se převážně umisťují do dalších členských zoologických zahrad EAZA. Ve výjimečných případech lze zvíře přesunout i mimo členskou instituci. Jednotlivá zvířata nepatří konkrétní zoo, ale právě Evropskému chovnému programu.

  Naše zoo se zapojila do chovu této ohrožené kočky v roce 2013, kdy jsme přivezli mladého samce Olivera ze Dvora Králové do naší nové expozice, která se v tomto roce otvírala. Na základě doporučení koordinátora jsme potom v prosinci 2014 dovezli mladou samici ze švédské zoo Nordens Ark. V roce 2017 porodila své první mládě, které ale bohužel krátce po porodu uhynulo. Následující rok jsme tygry znovu spojili a po proběhlé říji a následné březosti porodila samice 4 mláďata, která úspěšně odchovala. Po jejich odjezdu do nového domova jsme dostali další povolení k rozmnožení, a tak v roce 2021 samice porodila 2 koťata, která opět úspěšně odchovala.

  Na začátku roku 2025 jsme dostali zatím poslední doporučení k rozmnožení. V květnu jsme u samice pozorovali poslední říji, a tak jsme doufali, že se to opět povedlo. 12. srpna v dopoledních hodinách samice skutečně začala rodit v připraveném porodním boxu, který je vybavený kamerou. Mohli jsme tak sledovat porod i následnou péči o novorozená mláďata. Narodila se tři krásná koťata.

  Ve dvou měsících jsme provedli první veterinární prohlídku spojenou s očkováním, nezaměnitelným označením čipem a focením. Fotografie pruhování jsou důležité, protože podle nich chceme tygřata rozlišovat. Bude to nezbytné, až některé z nich bude opouštět naši zoo – budeme tak přesně vědět, které zvíře má veterinář uspat před transportem, abychom ho mohli bezpečně naložit do přepravní bedny. Proběhlo také vážení a kontrola pohlaví, která ukázala, že máme jednoho samečka a dvě samičky. Váhově byla ve dvou měsících tygřata vyrovnaná. Při dalším očkování ve třech měsících už byl patrný váhový rozdíl – samec byl těžší a větší. I při pohledu je znát, že sameček začíná být mohutnější než samičky.

  Dnes již přijímají dospěláckou stravu, která se skládá z různých druhů masa a vnitřností. Snažíme se všechny naše šelmy krmit celými zvířaty, aby měly nejen zábavu, ale také si mohly vybrat z kořisti to, co potřebují. Samozřejmě si stále ještě chodí přisát mateřské mléko.

  Koordinátor je o této radostné události informován a jeho úkolem je nyní nalézt tygřatům nový domov. Na to, aby odjela do jiných zoo, mají ale stále ještě dost času. 

  Fotogalerie

     Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

  autorka fotografií: Michaela Jerhotová
  

• Hnízdění kajmánků

  I tuto sezónu se náš samec kajmánka trpasličího dvořil své choti velmi urputně. Samice na jeho dvoření nakonec přistoupila. Samec si ji v té době hlídal a držel se u ní jako klíště. Později jsme s kolegy začali pozorovat, jak se samice pěkně zakulacuje.

  Hnízdění kajmánků trpasličích aneb jak nás samice vypekla

  I tuto sezónu se náš samec kajmánka trpasličího dvořil své choti velmi urputně. Samice na jeho dvoření nakonec přistoupila. Samec si ji v té době hlídal a držel se u ní jako klíště. Později jsme s kolegy začali pozorovat, jak se samice pěkně zakulacuje.

  P

   ro samici bylo potřeba včas připravit hnízdo. Museli jsme zajistit vhodný materiál na jeho výstavbu, aby měla vejce do čeho zahrabat. A to nejlépe dřív, než se nás bude snažit vyhnat z expozice, ještě než do ní vlezeme. Náš pár kajmánků je bezproblémový a většinou neútočí. Pokud vejdete do expozice ve více lidech, tak se Vaší maličkosti snaží spíše vyhnout. To ovšem neplatí v době hnízdění. V tu dobu se z malé bojácné samice stává hotová dračice připravená ochránit své hnízdo.

  Už v minulé sezóně jsme se rozhodli část vajec nechat v hnízdě a většinu dát do líhně. Loňský odchov kajmánků se nám ale bohužel moc nevyvedl. Z devatenácti vajec se nakonec vylíhli jen dva kajmánci, a to z líhně. Z vajec, která zůstala na hnízdě, se nevylíhlo ani jedno mládě. Po kontrole hnízda a rozbití vajec jsme v některých našli mláďata, u nichž se vývoj pozastavil. Ostatní byli pukavci. Nutno podotknout, že už při vykladení vajec se samice nezachovala standardně. Vejce nezahrabala, místo toho je nechala povalovat mimo hnízdo. Vejce jsme následně do hnízda zahrabali až my. Nejspíš byla během kladení vyrušena návštěvníky. Proto vejce nevykladla, jak měla. Před hnízdo jsme sice dali zástěnu z rákosu, ale lidé šli o to více blíže. A o to více také bouchali na sklo v místech, kde bylo hnízdo. Proto vás prosíme: snažte se ke zvířatům chovat ohleduplně. Vaším chováním můžete značně ovlivnit chování (a kolikrát i zdraví) zvířete.

   "To, že jsou mláďata silná a zdravá, nám dokázala jejich kousavá nálada hned po vylíhnutí. Jako správný chovatel máte samozřejmě velkou radost, když se vás hned snaží zakousnout. Víte totiž, že jsou opravdu životaschopní."

  Další důvod neúspěchu bylo nejspíš i špatné složení hnízdního materiálu. Použili jsme sice hromadu listí, ale ta se brzy rozložila. Samice navrch nahrabala ještě více zeminy, takže se celé hnízdo hodně udusalo.

  Na radu ze Zoo Plzeň jsme proto letos jako hnízdní materiál použili z větší části dubové listí. Dále jsme přidali lignocel a částečně rašelinu. Listí jsem rozházela i kolem hnízda, aby ho samice upřednostňovala při hrabání. Hnízdo tak bylo kypré po celou dobu hnízdní sezóny. Dubové listí se totiž hůře rozkládá.

  Koncem června se mi zdálo, že už je samice ve své tradiční hnízdící náladě. Chtěla jsem, aby se cítila více v bezpečí. Proto jsme na přední sklo instalovali zástěnu z umělé rostlinné rohože.

  Dny ubíhaly. Ale ať jsem se na ni dívala sebevíc, neměla jsem pocit, že by vykladla. Byla trochu jiná, ale nebyla výrazně pohublá jako obvykle. V září, po návratu z dovolené, jsem ale měla pocit, že už musela určitě vyklást. Dohodli jsme se, že vejdeme do expozice a zkontrolujeme hnízdo. 

   "Cedulku „Vylíhla se mláďata“ jsme už raději sundali. Někteří návštěvníci jsou totiž zklamaní, pokud je nevidí. Ale zvířata nejsou cvičení roboti a neporučíte jim, jak se mají chovat."

  K tomu přestalo fungovat čerpadlo, které je bohužel umístěno v bazéně s kajmánky. Museli jsme je proto oba odchytit. Po odchycení jsme šli překontrolovat hnízdo a našli jsme 20 vajec. Jedno vejce bylo pukavec. Jedno bylo z půlky bez skořápky, jenom s blánou. Ostatní byla celá. Když mi je kolegyně podávala, viděla a cítila jsem pohyb ve vejci s polovinou skořápky. Už v tu chvíli jsem si říkala, že to je divné. Že musela vyklást mnohem dříve. Šest vajec jsme tedy nechali v hnízdě a zbylých čtrnáct jsme umístili do líhně. To bylo v úterý 23. září.

  Ve čtvrtek jsem měla volno. Volala mi kolegyně. Vzala jsem telefon s obavou. Obvykle mi takhle volají, když je nějaký problém. „Máš malé kajmánky," ozvalo se z druhé strany. Moje reakce byla: „Co!?" Čekala jsem, že samice vykladla dříve, ale že hned ten týden, co dáme vejce do líhně, budeme mít malé prcky? To jsem opravdu nečekala! Kajmánci se líhli sami, pak ale přestali. Týden po prvním vylíhnutí jsme raději zbylým v líhni pomohli nastřihnutím skořápky. Zdála se nám totiž dost tvrdá. Byla rozhodně tvrdší než ve chvíli, kdy jsme je dávali do líhně. To by mohlo jinak zdravým kajmánkům zabránit v líhnutí. Mohli by se ve vejci udusit. Nezachraňujeme tím slabé jedince, kteří by bez naší pomoci nepřežili. Zachraňujeme naprosto zdravé kajmánky, kteří by jinak uhynuli. I samice v přírodě svým mláďatům v této době pomáhá.

  To, že jsou jsou mláďata silná a zdravá, nám dokázala jejich kousavá nálada hned po vylíhnutí. Jako správný chovatel máte samozřejmě velkou radost, když se vás hned snaží zakousnout. Víte totiž, že jsou opravdu životaschopní. Naopak dostanete strach, pokud se tak neprojeví. Navíc se velmi brzy všichni prokázali velkou žravostí a přibýváním na váze. Z toho máte další radost. Některá mláďata se totiž nemusí tak snadno rozkrmit a slabé kusy mohou uhynout. Jediné mládě, které nepřežilo, bylo to, které mělo pouze půlku skořápky. Tam bylo už od začátku něco špatně.

  Po konzultaci jsme se rozhodli raději zkontrolovat i hnízdo. Tentokrát bez toho, abychom zbytečně stresovali rodiče odchytem. Vejce v hnízdě měla o dost křehčí skořápku. Někteří kajmánci se vyklubali z vejce doslova jen tím, že se vzalo do ruky. Malé kajmánky jsme nechali na hnízdě. Bohužel rodiče byli dost vykulení z předchozího odchytu, takže nějakou zásadní péči o mláďata nevykazovali. Nicméně prcci v bazénu u rodičů velmi dobře prospívají. I když je vidím jen sporadicky a žrát jsem je viděla pouze jednou. Ale jsou tam. 

  Kolegyně v prosinci večer, když zavírala pavilon, viděla dokonce 5 prcků pohromadě. To je doslova rekord! Bylo to po týdnu, kdy jsme neviděli ani jednoho. Ostatní mě doslova začali strašit, že tam už nejsou. Od té doby viděli další kolegové 3 až 4 kajmánky. Zatímco já jsem ráda za jednoho.

  Cedulku „Vylíhla se mláďata“ jsme už raději sundali. Někteří návštěvníci jsou totiž zklamaní, pokud je nevidí. Ale zvířata nejsou cvičení roboti a neporučíte jim, jak se mají chovat. Navíc jsou mláďata velmi špatně vidět, i když se vám vystavují na očích. Doslova imitují list nebo kůru. Snadno se tak ztratí. Několikrát jsem pomáhala návštěvníkům najít mládě, které bylo velmi dobře vidět – když víte, co hledáte.

  V pavilonu Matamata malí prcci stále jsou. Pokud se zrovna ukážou a vy budete mít dobré oko a trpělivost, třeba je i uvidíte. Štěstí a dobré oko vám ale stačit nebudou. Musíte tomu obětovat také čas delší než pár vteřin, někdy i minut. Pak je třeba uvidíte. Nebo taky ne.  

  Fotogalerie

     Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

  autorka fotografií: Michaela Jerhotová
  

• Záchranná stanice

  Letošní příběhy ze záchranné stanice

  Každý rok přijmeme do naší záchranné stanice stovky pacientů. A jinak tomu není ani letos. Nicméně značná část pacientů, kteří se k nám do stanice dostanou, naši pomoc zpravidla vůbec nepotřebuje. Mezi takové případy patří například zbytečně odebraná mláďata ptáků a savců, která čekají na své rodiče, a pouze se tváří opuštěně, nebo desítky ježků, o kterých si lidé myslí, že nedokáží přežít zimu, přestože se na toto období celý podzim intenzivně připravují a zdárně přibírají na váze. Po přijetí do záchranné stanice se proto taková zvířata snažíme co nejrychleji vypustit zpět do přírody. Aby se živočichům zbytečně nezpůsoboval stres z manipulace a přesunu, je vždy lepší zavolat do záchranné stanice předem a celou situaci zkonzultovat.

  Se závěrem roku vám přinášíme několik zajímavých příběhů a případů z naší záchranné stanice, kdy byla záchrana opravdu potřeba.

  S

  mutný konec mladého čápa

   V letních měsících jsme do stanice přijali již vzletné mládě čápa černého. Lidé ho našli ležet na své zahradě s tím, že se nedokáže postavit na nohy. Čápa se nám podařilo bez problémů odchytit, protože byl výrazně paralyzovaný. Veterinární vyšetření bohužel odhalilo mnohočetné zlomeniny páteře. Vzhledem k závažnosti zranění jsme museli přistoupit k eutanazii, abychom ptáka zbavili utrpení. Nejpravděpodobnější příčinou těchto zranění byl jeho noční letový trénink za nepříznivého počasí. Silný vítr zřejmě nezkušeného letce srazil proti nějaké překážce, což mělo fatální následky.

  Veverčí nadělení

  U veverek se setkáváme s různými důvody příjmu. Bývají různě zraněné, ať už od různých pádů, srážek s dopravními prostředky nebo pokousané od koček. Běžně se k nám ale dostávají i opuštěná veverčí mláďata, kdy samice uhyne nebo své mládě ztratí při přenášení z hnízda do jiného. Výjimkou nejsou ani mláďata vypadlá z hnízd nebo ta, která spadnou i s hnízdy při kácení stromů či prudkých větrech. Pokud mláďata nemají vnitřní zranění, je téměř jistota, že je dokážeme ručně dokrmit a následně připravit na vypuštění. Mláďata veverek jsou veselými pacienty, kteří se snaží různě zkoumat naše oblečení, prsty, vybavení a zákoutí ošetřovny, protože velmi často vyskočí ze své ubikace. Naštěstí se ochotně vrací do svého příbytku na nějaké lákavé krmení. Když už sama dokáží přijímat potravu, přesouváme je do venkovní voliéry v lese, kde již nemají tak častý lidský kontakt. Po několika týdnech jim voliéru otevřeme a mláďata si sama mohou odejít a vracet se do voliéry, kdy chtějí. V blízkosti voliéry jim ještě po nějakou dobu umisťujeme krmení, aby si mohla přijít přilepšit.

  Čáp v elektrárně

  Kuriózní záchranu mláděte čápa bílého jsme řešili v polovině letošních prázdnin. Přijali jsme hlášení o zraněném mláděti čápa bílého s podezřením na zlomené křídlo. Normálně by odchyt proběhl celkem rychle, jenže tentokrát se náš pacient pohyboval v uzamčeném areálu fotovoltaické elektrárny střeženém kamerovým systémem. Nechtěli jsme se tam proto jen tak „vloupat“, a proto jsme zavolali policisty, kteří nám pomohli situaci vyřešit. Dohledali majitele areálu, který kontaktoval bezpečnostní agenturu. Ta potom vyslala svého zaměstnance, který areál odemknul a pomohl zraněného čápa zajistit. Mládě mělo bohužel rozsáhlou zlomeninu křídla, která mu neumožnila vrátit se zpět do přírody. Mladý čáp proto zůstane natrvalo v záchranném chovu, kde mu zajistíme odpovídající péči.

  Opuštěná jezevčí mláďata

  Po dlouhé době se k nám dostala 3 mláďata jezevce lesního. Jejich věk jsme odhadovali na necelé dva měsíce. Jejich noru objevil pes, který tam vběhl a uvízl. Při následném vyprošťování psího kamaráda zachránci zjistili, že nora nepatřila jen dospělému jezevci, ale že se tam choulí tři mláďata. Místo tedy opustili a mláďata nechali na místě. Samice se pro ně ale už nevrátila a tak zavolali nás, abychom pro ně přijeli. Od začátku s nimi nebyl žádný problém a jezevčata velmi rychle začala přijímat potravu. Jedno z mláďat ale bohužel uhynulo, zřejmě na vnitřní zranění způsobená při zmatku v noře. Další byla samička, která si ale během naší péče příliš zvykla na lidský kontakt, a proto jsme ji nemohli vypustit do přírody. Předali jsme ji tedy do dalšího chovu. Zbývajícího samce se nám naopak podařilo zdivočet a po několika týdnech u nás jsme ho vypustili zpět do lesa, co nejdále od lidských sídel.

  Naděje pro malou vydří slečnu

  Při procházce kolem řeky spatřili lidé malé mládě vydry říční, které pískalo a hledalo mámu. Nálezci naštěstí raději zavolali a ptali se, co mají dělat. Po konzultaci nechali mládě ještě nějakou chvíli na místě a z velké dálky ho sledovali. Samice se pro něj bohužel nevrátila a tak ho dovezli k nám do záchranné stanice. Malá vydří samička byla hladová a prochladlá. Věk jsme odhadli na 1,5 měsíce, což je věk, kdy je mládě ještě zcela závislé na mateřském mléce a potřebuje velmi časté krmení. Přešla tedy do domácí péče, která trvala zhruba týden. Krmení probíhalo po malých dávkách, aby se jí neudělalo špatně, zahřála se a byla spokojená. Postupně jsme ji zvykali na to, že zůstane sama ve stanici v karanténní ubikaci. Zvykla si rychle. Poslední krmení vždy dostávala v pozdních večerních hodinách a první hned brzo ráno. Pomalu jsme jí začali zkoušet dávat ryby, myšky, ale třeba i kuřecí droby. Ryby zpočátku moc nechtěla. Když jsme ale vyzkoušeli filety ze pstruha, přišla své přirozené potravě na chuť a začala přijímat i opravdovou vydří stravu. Po domluvě jsme vydří mládě odvezli do specializované záchranné stanice, která se věnuje právě vydrám. Dokáží zde mláďata zařazovat do tzv. vydřích školek, kde je připravují na navrácení do přírody. Odvezli jsme tedy vydřičku do nového domova. Prošli jsme si areál a vyslechli, jak to u nich funguje. Na místě jsme vydří samičku seznámili s jejím zhruba stejně starým vydřím parťákem. V době psaní článku se už vydří slečna připravuje na vypuštění do přírody. Podle kolegů vše probíhá dobře a my držíme palce!

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Michaela Jerhotová, Markéta Jariabková a Petr Skála

• Migrace hus

  V prvním čtvrtletí roku 2025 jsme společně s Jihočeským krajem vytvořili malý projekt nesoucí název Monitoring prostorové aktivity a využití hnízdních a potravních stanovišť husy velké (Anser anser) v oblasti Českobudějovických rybníků. V rámci tohoto projektu bylo nakoupeno 5 kusů GPS GSM vysílačů. Cílem bylo označit 5 samic GPS vysílačem zabudovaným v krčním límci, který umožňuje sledovat nejen jejich migraci, ale hlavně potravní stanoviště. Husa velká totiž může být vnímána jakou konfliktní druh ze strany zemědělců. K této problematice ale nemáme přesná data a právě výsledky tohoto projektu mohou být přínosem například pro ochranu lokalit s výskytem husy velké, hrazení náhrad zemědělcům či získání dotací.

  Jak se sleduje migrace husy velké?

  V prvním čtvrtletí roku 2025 jsme společně s Jihočeským krajem vytvořili malý projekt nesoucí název Monitoring prostorové aktivity a využití hnízdních a potravních stanovišť husy velké v oblasti Českobudějovických rybníků. V rámci tohoto projektu bylo nakoupeno 5 kusů GPS GSM vysílačů. Cílem bylo označit 5 samic GPS vysílačem zabudovaným v krčním límci, který umožňuje sledovat nejen jejich migraci, ale hlavně potravní stanoviště. Husa velká totiž může být vnímána jakou konfliktní druh ze strany zemědělců. K této problematice ale nemáme přesná data a právě výsledky tohoto projektu mohou být přínosem například pro ochranu lokalit s výskytem husy velké, hrazení náhrad zemědělcům či získání dotací.

  V

  ysílač husám dle řady studií nevadí, splňuje obecně tolerovaný 3% limit hmotnosti druhu a my díky němu získáme širokou škálu dat o chování a migraci hus velkých nejen v oblasti Českobudějovicka. Vysílače od nasazení zaznamenávají a pomocí GSM sítě odesílají datum, čas, GPS pozici, nadmořskou výšku, rychlost, směr, HDOP (Horizontal Dilution of Precision) značící přesnost určení polohy, napětí baterie, proud nabíjení baterie, okamžitou akceleraci, teplotu a intenzitu magnetického pole. 

  Odchyty hus probíhaly v rámci dlouholetého projektu Sledování migrace husy velké, který vede Michal Podhrázský a zaštiťuje Safari Park Dvůr Králové a Výzkumný institut ochrany genofondů. V roce 2025 byly naplánovány odchyty hus velkých v jižních Čechách na dvou vybraných rybnících na Českobudějovicku, které bylo potřeba zahrnout do již zmiňované studie Jihočeského kraje. Odchyt probíhal během dvou červnových dnů na předem zvolených lokalitách s výskytem hus velkých vodících mláďata. V pátek 6. června jsme se sešli v odpoledních hodinách na první lokalitě, kde bylo nakonec odchyceno 13 jedinců husy velké. Sedm z nich bylo označeno krčním límcem, čtyři pouze kroužkem a dvě samice dostaly GPS GSM vysílač.

  "Všechny samice označené vysílači opustily v průběhu srpna oblast jižních Čech a ve všech případech se přesunuly severně od našich hranic."

  Při druhém odchytu, v sobotu 7. června, bylo odchyceno 48 hus velkých, z nichž 42 dostalo krční límec, dvěma byl nasazen pouze kovový kroužek a třem samicím byl opět nasazen GPS GSM vysílač. Během opakovaného monitoringu probíhajícího v dalších dnech, bylo zjištěno, že z pěti samic označených vysílačem, dvě vodí mláďata a tři jsou v letošním roce bez housat.

  I v letošním roce byly odchycené husy, které byly věkově minimálně +1K (jeden rok a starší), rentgenovány za účelem zjištění přítomnosti broků v těle. Rentgenováno bylo celkem 28 hus a broky byly MVDr. Krejcarem zjištěny u sedmi z nich. Touto cestou bychom chtěli panu doktorovi ještě jednou poděkovat za ochotu a spolupráci.

  Všechny samice označené vysílači opustily v průběhu srpna oblast jižních Čech a ve všech případech se přesunuly severně od našich hranic. Kromě jedné husy, zdržující se na německo-polském pohraničí, se všechny husy v měsíci září zdržovaly na území Německa. Dva jedinci se v druhé polovině října vrátili zpět do jižních Čech, avšak v druhé polovině listopadu tento region opět opustili a posunuli se směrem k zimovištím, tentokrát jižním směrem. U dvou ptáků byly díky satelitní telemetrii odhaleny i detaily o přesunech přes Alpy. Jedna z hus letěla při cestě z Německa do Itálie ve výšce přes 3000 m. n. m.

  
  

  Fotogalerie

  Autoři článku: Pavel Albert, Markéta Jariabková, Lukáš Hamáček, Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autor fotografií: Pavel Albert

• Výzkum racků bělohlavých

  V roce 2025 jsme nadále pokračovali ve společném projektu s Jihočeským krajem zabývajícím se sledováním migrace a chováním jihočeské populace racka bělohlavého. Projekt začal v roce 2024, kdy se nám podařilo získat GPS vysílače a označit první čtyři mláďata racků bělohlavých na Vrbenských rybnících. Kromě sledování již označených racků bylo naším cílem instalovat sledovací zařízení dalším deseti mladým rackům a otestovat odchyt dospělých jedinců na hnízdišti.

  Jak probíhal výzkum racků bělohlavých v roce 2025

  V roce 2025 jsme nadále pokračovali ve společném projektu s Jihočeským krajem zabývajícím se sledováním migrace a chováním jihočeské populace racka bělohlavého. Projekt začal v roce 2024, kdy se nám podařilo získat GPS vysílače a označit první čtyři mláďata racků bělohlavých na Vrbenských rybnících. Kromě sledování již označených racků bylo naším cílem instalovat sledovací zařízení dalším deseti mladým rackům a otestovat odchyt dospělých jedinců na hnízdišti. Podrobnější informace o projektu se dozvíte v článku z loňského čísla časopisu.

  P

  růběžným monitoringem hnízdišť na Českobudějovicku jsme si během jara vytvořili přehled, kde ptáci hnízdí a v jaké fázi inkubace na daných lokalitách se právě nacházejí. Dopředu jsme pořídili speciální odchytové zařízení, do něhož se následně ve vhodnou dobu podařilo odchytit pět dospělých racků. Tři jedinci byli nově označeni ornitologickými i přídatnými odečítacími kroužky, pomocí nichž je možné jedince identifikovat za použití dalekohledu. Dva jedinci už kroužkovaní byli. První jedinec pocházel z Třeboňska, kde byl označen jako mládě v roce 2021, rodiště druhého ptáka pak byla Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny na jižní Moravě. Ptákům bylo určeno pohlaví, byli změřeni, zváženi a vypuštěni zpět do přírody. Označení ptáci se následně po okroužkování bez problémů vrátili zpět ke svému partnerovi na hnízdo. Díky tomuto pokusu budeme v roce 2026 moci označit několik dospělých jedinců i vysílači, abychom získali detailnější přehled, kam létají pro potravu v období krmení mláďat.

   "V průběhu léta některé vysílačky hlásily z jednoho místa pozice podezřele. Po ověření všech dat jsme bohužel došli ke zjištění, že jedinci jsou uhynulí. Příčinu smrti se kromě jednoho jedince, utonulého v odkalovací nádrži s neznámými chemikáliemi v Belgii, nepodařilo objasnit. Vysílačky se nám však i díky pomoci zahraničních známých podařilo kromě jednoho případu získat zpět."

  Na začátku června jsme provedli dva plánované odchyty na rybnících Českobudějovicka. Povedlo se nám odchytit poměrně velké množství mladých ptáků. Deseti nejmohutnějším jedincům jsme umístili nové GPS vysílače, zbytek ptáků byl označen ornitologickými kroužky. Celkem jsme odchytili 46 mláďat. Mláďata se zanedlouho začala přesouvat na jiné lokality v rámci jižních Čech, ale i za hranice České republiky. Na mapách je znázorněna pohnízdní disperze mláďat z rybníků kolem obce Dívčice a z kolonie na Vrbenských rybnících u Českých Budějovic za období od června do konce října (mapy naleznete ve fotogalerii).

  V průběhu léta některé vysílačky hlásily z jednoho místa pozice podezřele. Po ověření všech dat jsme bohužel došli ke zjištění, že jedinci jsou uhynulí. Příčinu smrti se kromě jednoho jedince, utonulého v odkalovací nádrži s neznámými chemikáliemi v Belgii, nepodařilo objasnit. Vysílačky se nám však i díky pomoci zahraničních známých podařilo kromě jednoho případu získat zpět. Po domluvě jsme zahraničním kolegům poslali souřadnice, kde se daný uhynulý jedinec nachází, a jim se na základě polohy podařilo uhynulé racky nalézt a zaslat nám jejich vysílače zpět. Vysílače využijeme následující rok znovu na jiné racky. I přes těchto pár smutných událostí, ostatní mláďata létají různě napříč Evropou a my můžeme být zvědaví, kam budou směřovat jejich cesty v příštím roce.

  
  

  Fotogalerie

  Autoři článku: Markéta Jariabková a Lukáš Hamáček

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Markéta Jariabková a Pavel Albert

• Filmový festival

  Filmový festival "Nechme se překvapovat" opět vzdělával napříč Jihočeským krajem

  Ve dnech 5. a 6. listopadu jsme společně s Českou koalicí pro ochranu biodiverzity (CCBC) a za podpory Ministerstva životního prostředí uspořádali v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích filmový festival přírodovědných filmů pro žáky základních škol. Navázali jsme tak na úspěšný první ročník tohoto festivalu, který se v Českých Budějovicích konal v loňském roce. Tato akce je součástí celého cyklu festivalů „Nechme se překvapovat“ pořádaných organizací CCBC po celé České republice. Svou premiéru měl v Národním muzeu v Praze v roce 2023. V letošním roce jste už tuto událost mohli navštívit v Praze, Opavě, Jičíně, Jindřichově Hradci, Olomouci, Liberci a právě v Českých Budějovicích.

  V

   Českých Budějovicích tentokrát proběhlo ve dvou dnech celkem 11 projekcí, které byly doplněny besedami s odborníky na daná témata. Žáci a jejich pedagogové se tak mohli dozvědět například spoustu zajímavých informací o šelmách v naší krajině, práci záchranných stanic, ohrožených supech, syslech, užovkách, mlocích či netopýrech nebo pavoucích. Žáci zahrnovali během besed přednášející různými všetečnými dotazy a o jednotlivá témata projevovali velmi živý zájem. Celkově byla atmosféra obou dnů velmi příjemná a nabitá zájmem dětí i pedagogů. Nejatraktivnějšími tématy byly „Šelmy v krajině“, „Netopýři“, „Záchranné stanice“ a „Užovky“, na které se dokonce při besedě mohli žáci setkat i s živou užovkou stromovou. Těchto projekcí se zúčastnil největší počet účastníků. Mezi zúčastněnými přednášejícími byli například Josefa Krausová Volfová z organice Ochrana velkých šelem, Jan Hanel ze Zoo Liberec, fotograf Vít Lukáš nebo Olga Růžičková z České společnosti pro ochranu netopýrů. Kromě programu festivalu „Nechme se překvapovat“ měli žáci se svými učiteli možnost navštívit i veškeré expozice, které v současné době nabízí Jihočeské muzeum. Mohli zde tedy strávit příjemné vzdělávací dopoledne.

  Festivalu se zúčastnilo celkem 660 žáků a pedagogů z 12 různých škol Jihočeského kraje. Máme tedy vekou radost, že měl i tento ročník úspěch, a doufáme, že se nám podobnou akci povede v Jihočeském kraji znovu zorganizovat i příští rok.

   

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Isabela Okřinová

• Afrika

  Malá Afrika v Zoo Hluboká

  Zoo Hluboká se specializuje především na zvířata palearktické oblasti, tedy převážně mírného pásu Eurasie. Přesto, když vstoupíte do jejího areálu, první, na co narazíte, jsou expozice s exotickými zvířaty. Hned vpravo za pokladnou potkáte klokany a další australské druhy. Vlevo jsou jihoamerické expozice Koati a tropický pavilon Matamata, o kterých jsme zde již psali. Hned za nimi se nachází další exotická expozice věnovaná Africe. Na rozdíl od jiných zoologických zahrad, kde africké expozice bývají rozlehlé a zaměřené na velká zvířata, jako jsou lvi, zebry či nosorožci, je ta naše skromnější. Přesto je „Afrika“ největší z exotických částí Zoo Hluboká. Typické obyvatele velké africké fauny zde sice nenajdete, ale expozice nabízí pestrý a atraktivní pohled na menší druhy.

  P

  octa zakladateli zoo

   Africkou expozici jsme se rozhodli vybudovat nejen proto, abychom doplnili ukázky druhů z dalších zoogeografických oblastí světa, ale také na počest zakladatele naší zoo JUDr. Adolfa Schwarzenberga. Kníže Schwarzenberg často jezdil ve 30. letech minulého století na lovecké výpravy do Afriky. V době, kdy se rozhodoval v zahradě svého loveckého zámku v Hluboké nad Vltavou vybudovat veřejnou zoologickou zahradu, chvíli uvažoval i o možnosti zaměřit ji na africkou faunu. V Africe také koupil farmu, kterou pojmenoval Mpala podle impal, nejběžnějších antilop, které se tam vyskytovaly. A právě podle této farmy dostala své jméno i naše malá Afrika. V expozici můžete najít i pamětní desku, která zakladatele zoo připomíná.

  Vznik expozice

  Stejně jako obě jihoamerické expozice vypracoval základní záměr a studii pro Afriku RNDr. Bohumil Král, někdejší ředitel pražské zoo. Konkrétní detaily a stavební projekt jsme poté dokončili s českobudějovickým architektem Petrem Hetešou. Vlastní stavba byla dokončena v říjnu 2010.

   "Třetí venkovní výběh obývá skupina lemurů kata. I když se lemuři raději drží uvnitř své chýše, přece jen občas za slunného počasí vycházejí na svůj ostrov s dřevěnými prolézačkami, obklopený vodním příkopem".

  Africká vesnice

  Celá expozice expozice je stylizována jako africká vesnice s několika kruhovými chýšemi s rákosovou střechou a hrubou hliněnou omítkou. „Domorodé" chýše slouží jako teplé ubikace pro zvířata. Do některých je dokonce vidět velkými okny.

  Mezi výběhy a voliérami se zvířaty chodí návštěvníci z velké části po dřevěných lávkách. Otevřené výběhy jsou hrazené různě vysokými ploty připomínajícími tradiční africké oplocení kraal. Protože patnáct let staré kůly a větve už dosluhují, byla v letošním roce zahájena jeho postupná rekonstrukce. Venkovní výběhy surikat a suchozemských želv pardálích jsou hrazené sklem nebo velkými kameny. Ve výběhu surikat nechybí ani modely dvou druhů afrických termitů.

  Centrální část expozice tvoří čtyři výběhy. Největší je výběh pro antilopy. V současné době je v něm skupina vodušek červených. Výběh byl ale původně koncipován pro malou skupinu gazel dama – záložní skupinu samců. Za vodušky jsme je vyměnili s ukončením chovu těchto gazel v Safariparku Dvůr Králové, na němž jsme byli s naší skupinou závislí. Hned vedle je nejmenší výběh s čápem marabu. Marabu, je ve výběhu sám, ale to je jiný příběh. Ten si můžete přijít poslechnout třeba na některou z letních večerních prohlídek s průvodcem. 

  Třetí venkovní výběh obývá skupina lemurů kata. I když se lemuři raději drží uvnitř své chýše, přece jen občas za slunného počasí vycházejí na svůj ostrov s dřevěnými prolézačkami, obklopený vodním příkopem.

  Na něj navazuje biotopový bazén s krokodýlem nilským. Toho mohou návštěvníci vidět jen v teplé části roku. Na zimu se bohužel schovává do návštěvníkům nepřístupné teplé ubikace. Zvláštností je vytápění vody v krokodýlích bazénech (jak venkovním, tak skrytém vnitřním) solárními kolektory umístěnými na střeše bistra.

  Ubikace pro damany

  Zvláštním objektem je ubikace pro damany. Je to stavba z obvodové ocelové konstrukce zakryté dřevěnými sloupy. Její přední část tvoří skleněná okna, v letním období zčásti otvíratelná, a strop je z polykarbonátu, takže celá stavba se chová v podstatě jako skleník. Uvnitř je vytvořeno skalnaté pozadí s několika balvany a s velkými stromovými, nebo v našem případě spíše keřovitými pryšci – jedinými rostlinami, které damani pro jejich jedovatý latex neokusují.

  Voliéry a jejich obyvatelé

  Menší voliéry jsou postavené, jak již je v naší zoo tradiční, z dřevěných sloupů. Na nich je na lankách natažené pletivo, ať už drátěné na svislých stěnách, nebo silonová síť v horních částech voliér. Z ptáků osídlují voliéry typičtí afričtí snovači, leskoptve a frankolíni. Z vodních ptáků jsou to čápi simbilové a kladivouši. Společně s damany žijí papoušci agapornisové.

  Všechny voliéry mají připojenou vnitřní ubikaci. Návštěvníci ale mohou nahlédnout jen ke kočkám pouštním, které se ve venkovní voliéře zdržují jen málo. Teplou vnitřní část mají k venkovnímu výběhu i surikaty. Ta je ale už vně africké expozice, na straně stánků s občerstvením a suvenýry. Kromě zimy ale surikaty stejně raději zůstávají venku.

  Kočkodani husarští

  Z afrického vzhledu se trochu vymyká oplocení výběhu opic – kočkodanů husarských. To proto, že jejich výběh byl vybudován o několik let dříve než zbytek africké expozice, v roce 2002. Stylově je ale propojený rákosem zastřešeným altánem, odkud je výhled na kočkodany i k voduškám. Také vnitřní ubikace opic má stylovou africkou střechu. Výběr tohoto druhu pro chov v Zoo Hluboká je trochu symbolický, protože kočkodan husarský zde byl chován již v době prvního otevření zoo jejím zakladatelem knížetem Schwarzenbergem před 86 lety.

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Slovo zoo

  ZOO, Zoo nebo zoo? Vánoční pravopisná záhada ze zvířecí říše

  S blížícími se Vánocemi se každoročně rozhoří debaty o tom, jak se vlastně správně píše slovo Vánoce, vánoční svátky nebo Nový rok. Lidé si pilně googlují, zda má být „v“ velké nebo malé, jestli se píše „Štědrý den“ nebo „štědrý den“, a zda je správně „Silvestr“ nebo „silvestr". Jenže zatímco se nad vánočním pravopisem zamýšlí celý národ, jedno slovo si tiše žije svým vlastním životem – a píše se špatně prakticky všude. Ano, mluvíme o slově ZOO. Pardon, chtěli jsme říct zoo. Nebo snad Zoo?

  K

  dyž se i novináři a ředitelé zoo pletou

   Tady máme problém: slovo „zoo“ se píše špatně nejen v soukromých SMS zprávách, ale i v novinách, turistických průvodcích, na webových stránkách zoologických zahrad a – pozor! – dokonce v oficiálních dopisech některých ředitelů zoo. Představte si to: člověk celý život pracuje v zoologické zahradě, stará se o tygry, slony a lenochody, a přitom neví, jak se správně píše název jeho pracoviště. To je snad, jako kdyby pekař nevěděl, jak se píše „chleba“.

  Ale nebojte se, nejste v tom sami! Dokonce i my, kteří pracujeme v Zoo Hluboká, jsme se nad tím už kdysi museli zamyslet. A protože si myslíme, že i zoologická zahrada si zaslouží, aby se o ní psalo správně (koneckonců, zvířata si to zaslouží!), rozhodli jsme se tento pravopisný oříšek rozlousknout jednou provždy.

  Proč vlastně (skoro) všichni píšou ZOO?

  Je to jednoduché: : ZOO vypadá jako zkratka. A zkratky se přece píšou velkými písmeny, ne? OSN, NATO, ČR, ČSSD... Logika je jasná: když vidíme tři písmena za sebou, automaticky je napíšeme velkými.

  Jenže tady je háček: zoo není zkratka!

  Kdyby to byla zkratka, musela by vzniknout z počátečních písmen jednotlivých slov. ZOO by tedy mohla být třeba Základní Odborová Organizace (což by byla docela nuda pro zvířata), nebo Záhadná Organizace Ornitologů (což zní zajímavěji, ale pořád to není ono).

  Ve skutečnosti je slovo zoo zkrácenina – stejně jako „auto" od automobil, „foto" od fotografie nebo „krimi" od kriminalistika. Nikdo přece nepíše AUTO, FOTO nebo KRIMI, že? (No dobře, možná vaše babička v SMS, ale to se nepočítá.)

   "Podle jazykové poradny se slovo „zoo“ jako obecné podstatné jméno má psát s malým písmenem. ZOO velkými písmeny je přípustné snad jen v logu nebo reklamních textech (kde se dnes děje všelijaké pravopisné šílenstvo)."
  

  Takže jak se to píše správně?

  Připravte se na malé překvapení: záleží na kontextu!

  Malé „zoo“ používáme, když mluvíme obecně:

  „Dnes jdeme do zoo.“

  „Ta zoo má krásné pavilony.“

  „V létě navštívíme nějakou zoo.“

  Velké „Zoo“ používáme ve dvou případech:

  Na začátku věty (protože každá věta začíná velkým písmenem – to snad víme všichni):

  „Zoo v Chomutově je největší v České republice.“

  Jako součást oficiálního názvu konkrétní instituce:

  „Navštívili jsme Zoo Hluboká a Zoo Praha.“

  „Jedním z našich sponzorů je společnost Zoo Holding a.s.“

  Je to vlastně stejné jako u slova „zoologická zahrada“: obecně píšeme malými písmeny, ale když mluvíme o konkrétní instituci, píšeme „Zoologická zahrada Hluboká nad Vltavou“.

  Co na to říkají odborníci?

  Protože jsme si nebyli úplně jistí (a nechceme šířit fake news ani ve světě pravopisu), už před časem jsme se zeptali těch nejpovolanějších – Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. A víte co? Dali nám za pravdu!

  Podle jazykové poradny se slovo „zoo“ jako obecné podstatné jméno má psát s malým písmenem. ZOO velkými písmeny je přípustné snad jen v logu nebo reklamních textech (kde se dnes děje všelijaké pravopisné šílenstvo). A pokud si některá zoologická zahrada do svého obchodního jména zvolí podobu ZOO a takto ji zapíše i do obchodního rejstříku, neprovinila se proti žádnému právnímu předpisu. Neexistuje totiž žádný takový, který by usměrňoval podobu obchodních jmen a ochranných známek.

  A tady přichází zajímavost: v Českém národním korpusu (což je obrovská databáze českých textů) jasně převažuje podoba „zoo“ nad „ZOO“ v poměru 934 : 412. Takže i když se vám zdá, že všichni píšou velkými písmeny ZOO, ve skutečnosti správnou podobu používají zhruba dvě třetiny textů!

   "P.S.: A pokud se vám to pořád nechce pamatovat, máme pro vás jednoduchou pomůcku: Představte si, že „zoo" je jako „auto". Nikdo přece nepíše: „Koupil jsem si nové AUTO." Stejně tak nepište: „Šli jsme do ZOO." Jednoduché, ne?" 

  Bonus: Jak se zoo skloňuje? A co množné číslo?

  Teď to začne být opravdu zábavné!

  Slovo „zoo“ může být buď ženského rodu (ta zoo – podle „té zoologické zahrady“), nebo středního rodu (to zoo – podle zakončení na -o). V praxi se používají oba rody, takže můžete říct „ta zoo“ i „to zoo“ a obojí je správně.

  Pokud jde o skloňování, většina lidí slovo „zoo“ neskloňuje. A to je dobře! Protože představte si, že byste řekli: „Byl jsem v zoě“ nebo „Šli jsme do zoa.“ To zní, jako byste měli plnou pusu horké kaše, že?

  A co množné číslo? Angličtina má elegantní tvar „zoos“, ale my Češi raději zůstaneme u nesklonné verze. Takže neříkejte „Navštívil jsem o prázdninách tři zoa“ – to by vás zvířata mohla vyprovodit z výběhu! Správně je prostě: „Navštívil jsem tři zoo.“

  Závěrem: Nebojte se malých písmen!

  Víme, že je těžké odnaučit se něčemu, co máme zafixované přes generace. Snad ještě z dob, kdy nad vchodem do každé zoologické zahrady a na čepicích tehdejších tzv. „zřízenců“ stálo velkými písmeny napsáno „ZOO“.

  Ale časy se mění! A stejně jako jsme se naučili, že Pluto už není planeta (smutné, ale pravdivé), můžeme se naučit psát „zoo" malými písmeny.

  Takže až příště budete psát o své návštěvě zoologické zahrady, vzpomeňte si na tento článek. A pokud vás někdo opraví, že se to přece píše ZOO, klidně mu pošlete odkaz na Zoonoviny. My za vámi stojíme!    

  P.S.: A pokud se vám to pořád nechce pamatovat, máme pro vás jednoduchou pomůcku: Představte si, že „zoo" je jako „auto". Nikdo přece nepíše: „Koupil jsem si nové AUTO." Stejně tak nepište: „Šli jsme do ZOO." Jednoduché, ne? 

  
  

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Michaela Jerhotová a Milan Daněk

• Zimni transport plazů

  Jak přepravit plaza či žábu v zimě?

  Máme tu zimu a s tím i období, kdy se mi množí případy ve stylu: „A to musím mít na žáby (hada) termobox? Vždyť jdu jenom kousek a auto je vyhřáté.“

  Odpověď je jednoduchá: „Jo, musíte tam to zvíře dát!“

  V

  ždy si oddychnu, pokud si pro zvíře jde zkušený chovatel, ne začátečník, nebo ten, co chce jenom mazlíčka. Proč? Zkušený chovatel má termobox připravený bez toho, aniž bych mu to musela říkat. Nemám strach, že v přepravě udělá nějakou botu, protože si je vědom rizik.

  Pro jistotu už při prvotní komunikaci je budoucí majitel instruován o nutnosti termoboxu. A první moje otázka při příjezdu je: „Máte termobox?“ A dostávají samozřejmě i další instrukce.

  Plazi a obojživelníci nejsou stejní jako my. Jejich tělesná teplota se odvíjí od prostředí. Pokud v mrazech vyjdete ven např. s želvou, aniž byste ji ochránili před chladným vzduchem, prochladne, nadýchá se studeného vzduchu, ten jí poškodí plíce, a želva dostane zápal plic. Pokud to bude hodně zlé, tak uhyne. Pokud se nasadí včas léčba, možná to i přežije.

  Pamatuji si na případ, kdy k nám strážníci v mrazech na Silvestra přivezli leguána, kterého někdo vyhodil k popelnicím. Ten chudák to naštěstí přežil, odnesl to jenom ocas, který znekrotizoval, a tlama, kde vznikl velký zánět. Náš veterinář ho napíchal antibiotiky, která naštěstí zabrala, a leguán se začal vzpamatovávat.

  "Pak je tu ještě jedna rada. Nepořizujte si zvíře v zimě, počkejte na dny, kdy bude venku příjemně - ne zima, ne vedro. Pak to nebude tak těžké."

  Jak tedy tedy správně připravit zvíře, aby přežilo zimní přepravu? Žáby dejte do krabičky s vlhkým ubrouskem (neparfémovaným) a nějakým lístkem z rostliny, já tam přidávám navíc ještě vlhký rašeliník. Tuto krabičku, která je proděravělá, dáte do termoboxu (jinými slovy do bedny z polystyrenu). Pokud je opravdu velká zima, jedete daleko a nemůžete zajistit pokojovou teplotu v autě, přidáte do bedny ještě láhev s teplou vodou. Ne vařící! Musíte ale zajistit, aby se láhev za žádných okolností nedotýkala krabičky se žábami. Vezmete např. kartón, noviny, ručník a dáte to mezi lahev a krabičku. Žáby mohou snadno prochladnout, ale zároveň se snadno přehřejí. Tak jako tak to končí špatně. Tady to musíte vychytat, čím menší budete mít bednu, tím snadněji se vám vyhřeje a přehřeje. Pokud si nejste jistí, můžete ještě do bedny dát čidlo teploměru a na displeji teploměru kontrolovat, jak to v bedně vypadá. Nebo můžete lehoulince nadzvednout víko a rukou ozkoušet teplotu uvnitř. Ale pamatujte, že v takovém případě můžete pouštět dovnitř studený vzduch, a měníte teplotu uvnitř. Takže zvažte, zda je to v tu chvíli bezpečné.

  Místo lahve s vodou lze také použít speciální termopytlíčky, které se po aktivaci zahřívají. Ale pozor, dokážou opravdu hodně topit. Někdy v takovém případě pomáhá do víka termoboxu vyvrtat díry, aby se teplota trochu srovnala.

  Tak a teď co plaz? No, je to podobné. Některé plazy můžete dát do krabičky, bedny, jiné do pytle. Ano, slyšeli jste správně, řekla jsem do pytle. A myslela jsem plátěný pytel. Rozhodně ne igelitový! Podle velikosti zvířete někdy může stačit i malý plátěný pytlík. V tomhle případě „být v pytli“ má své výhody, zvíře je zde v bezpečí. Mnohdy je lepší prodyšný pytel, nežli velká prostorná krabice. Pokud nemáte teraristický pytel, stačí pevná bavlněná cícha z polštáře, kterou zavážete provazem. A pytel poté umístíte do termoboxu a podle potřeby přidáte lahev s teplou vodou. Mnoho ještěrů má tendenci se ve velké krabici mlátit, zatímco v pytli jsou klidní a neublíží si. Už jsem se setkala s lidmi, kterým přišel tento způsob krutý, protože pytel je přece na mrtvoly. Ale věřte mi, v zájmu zvířete, je lepší ho nepolidšťovat a nenechat vyhrát emoce nad rozumem. Samozřejmě, že velké plazy typu krokodýl musíte dát do bedny, která bude dostatečně dlouhá, aby tam mohlo být zvíře nezkroucené a zároveň tak akorát úzká, aby se nemlátilo. A opět pozor na studený vzduch!!

  No, a že jsem vám to tímto článkem vůbec neulehčila a bojíte se ještě víc, že zvíře špatně přepravíte? Pak je tu ještě jedna rada. Nepořizujte si zvíře v zimě, počkejte na dny, kdy bude venku příjemně - ne zima, ne vedro. Pak to nebude tak těžké.

  Fotogalerie

  Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autorky fotografií: Michaela Jerhotová a Lenka Janochová

• Dětská sekce 1

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  (Ne)pravdy o ostnohřbetce americké

  Přečtěte si v Zoo novinách článek, vyhledejte si informace o ostnohřbetce americké a rozhodněte, která tvrzení jsou správně a která ne?

  a) Ostnohřbetka americká má červenou barvu.

  
  

  b) Ostnohřbetka americká patří mezi pavouky.

  
  

  c) Ostnohřbetky se živí sáním rostlinných šťáv.

  
  

  d) V České republice žije 5 druhů ostnohřbetek.

  
  

  e) V České republice se ostnohřbetka americká vyskytuje hlavně na horách.

  
  

  f) Ostnohřbetka americká nepatří mezi původní druhy České republiky.

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) ne, b) ne, c) ano, d) ne, e) ne, f) ano

• Dětská sekce 2

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  
  

  Poznáš želvu karetu obrovskou?

  Obrázek plný želv, ale jen jedna z nich je kareta obrovská, jedna z velmi ohrožených mořských želv. Pořádně si obrázek prohlédněte a vyberte správnou možnost.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) želva sloní, b) kožatka velká, c) želva bahenní, d) kareta obrovská, e) kajmanka dravá

   d)

• Dětská sekce 3

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Luštění s tygry

  Vyluštěte správně celou křížovku o tygrech a dozvíte se, jak se jmenuje naše tygřice, která v Zoo Hluboká odchovala už 9 mláďat.

  
  

  1. Na kterém kontinentu se vyskytují tygři?

  
  

  2. Jakou mají tygři (nejčastěji) barvu očí?

  
  

  3. Kolik mláďat tygra ussurijského se narodilo v Zoo Hluboká v roce 2025.

  
  

  4. U tygrů se samec se samicí potkávají pouze v období rozmnožování. Znamená to tedy, že tygr je ….................................

   

  5. Do jaké skupiny šelem tygr patří?

  
  

  6. Tygři jsou často loveni kvůli čínské medicíně. Jak se říká těm, kteří loví zvířata, i když je to zakázané?

  
  

  7. Čím se téměř výhradně živí tygři?

  Pro řešení klikni.

  
  

  
  

• Dětská sekce 4

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Vyprávění o kajmánkovi trpasličím

  V následujícím textu se dozvíš mnoho zajímavého o kajmánkovi trpasličím. Do textu se nám ale vloudily 4 chyby. Dokážeš je najít a případně opravit?

  Kajmánek trpasličí je obojživelník, který pochází z Afriky. Jeho nejčastější potravou jsou ryby. Samice, které jsou vždy menší než samec, staví hnízdo z rostlin a hlíny, kam kladou pouze 1 vejce. Z toho se potom vylíhne malý kajmánek. Kajmánci trpasličí mohou vážit 6 – 10 kg a dožívají se až 100 let.

  
  

  Pro řešení klikni.

  Kajmánek trpasličí je plaz, který pochází z Jižní Ameriky. Jeho nejčastější potravou jsou ryby. Samice, které jsou vždy menší než samec, staví hnízdo z rostlin a hlíny, kam kladou 15 až 25 vajec. Kajmánci trpasličí mohou vážit 6 – 10 kg a dožívají se až 40 let.

  
  

• Dětská sekce 5

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  Kvíz o záchranných stanicích

  Přečtěte si článek, vyhledejte si informace o záchranných stanicích a správně odpovězte na otázky.

  
  

  1) Jaká zvířata zachraňují záchranné stanice?

  
  

  a) pouze zatoulané domácí mazlíčky

  b) pouze volně žijící zvířata

  c) zatoulané mazlíčky i volně žijící zvířata

  2) Kolik záchranných stanic je v České republice?

  
  

  a) pouze 1

  b) 22

  c) 47

  3) Kde se nachází záchranná stanice patřící k Zoo Hluboká?

  
  

  a) v Rozovech u Temelína

  b) v Zoo Hluboká

  c) v Týně nad Vltavou

  4) Proč se nesmí samci srnce obecného vypouštět ze záchranných stanic zpět do přírody?

  
  

  a) protože by v přírodě nepřežili

  b) protože by mohli být agresivní a ublížit člověku

  c) protože by neuměli najít partnera k rozmnožování

  5) Proč na zdánlivě opuštěná mláďata savců nalezená v přírodě nesmíme sahat?

  
  

  a) protože jsou velmi křehká

  b) protože by si pak myslela, že jsme jejich rodiče

  c) protože bychom na ně přenesli svůj pach a jejich matka by je potom opustila

  6) Jak se nazývá místo, kam jsou zvířata většinou umístěna po tom, co přijedou do záchranné stanice?

  
  

  a) karanténa

  b) expozice

  c) terárium
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  1) b, 2) c, 3) a, 4) b, 5) c, 6) a 

• Mýval severní

  Málokterý z návštěvníků Zoo Hluboká tuší, že se v jejím okolí vyskytuje početná volně žijící populace mývalů severních. Tyto původem severoamerické šelmy se do Evropy dostaly jako kožešinová zvířata, případně jako domácí mazlíčci. Ke druhé zmíněné možnosti se váže i jejich veřejnosti známější pojmenování: medvídek mýval.

  Mýval severní na Hlubocku? Ano a nejedná se o uprchlíky ze zoo!

  Málokterý z návštěvníků Zoo Hluboká tuší, že se v jejím okolí vyskytuje početná volně žijící populace mývalů severních. Tyto původem severoamerické šelmy se do Evropy dostaly jako kožešinová zvířata, případně jako domácí mazlíčci. Ke druhé zmíněné možnosti se váže i jejich veřejnosti známější pojmenování: medvídek mýval.

  M

   ývali patří mezi medvídkovité, a tudíž nejsou blízce příbuzní žádnému z našich původních druhů šelem. Výborně šplhají a dobře a ochotně plavou. Nepohrdnou rostlinnou ani živočišnou potravou. Rozmnožují se jedenkrát ročně, samice rodí většinou 3–5 mláďat. Stejně jako ostatní savci je i mýval severní živočich s převážně noční aktivitou, a proto spíše než přímé pozorování můžeme v přírodě očekávat nález jeho pobytových znaků. Mezi ty patří zejména charakteristické stopy, které mohou být v našich podmínkách otištěny nejen v blátě, ale také na sněhu. To se může na první pohled jevit jako triviální, nicméně v severnějších zeměpisných šířkách mývali v průběhu zimy neaktivují a upadají do stavu strnulosti.

  "V Evropské unii je v současnosti mýval severní hodnocen jako invazní druh. Z toho důvodu je jeho chov zakázaný a legální chovatelé musí mít udělenu příslušnou výjimku. Jaký bude v budoucnu vliv mývalů na populace našich původních živočichů, je nyní obtížné odhadovat."

  Ačkoliv mývali severní patřili k chovancům zoologické zahrady „na Ohradech“ již v čase jejího prvního otevření pro veřejnost 1. 5. 1939, jejich současný výskyt v okolí Hluboké nad Vltavou nemá s tímto jejich chovem přímou souvislost. Mývali severní se v posledních desetiletích postupně šíří střední Evropou, a právě s tím zřejmě souvisí i jejich osídlení Hlubocka. První rozmnožování mývalů nejen na Hlubocku, nýbrž v Jihočeském kraji vůbec, bylo zjištěno v roce 2013 ve vzdálenosti jen asi 800 metrů od areálu zoologické zahrady Hluboká. Od té doby zdejší volně žijící populace roste a rozmnožování mývalů je zjišťováno pravidelně. Stejně tak stoupá i počet mývalů ulovených místními myslivci, případně přibývá jejich úhynů pod koly automobilů na frekventované silnici II/105. Mývali se kromě přírodního prostředí nijak nevyhýbají ani lidským sídlům, a proto nepřekvapí, že jsou pravidelně pozorováni i přímo v areálu Zoo Hluboká.

  V Evropské unii je v současnosti mýval severní hodnocen jako invazní druh. Z toho důvodu je jeho chov zakázaný a legální chovatelé musí mít udělenu příslušnou výjimku. Jaký bude v budoucnu vliv mývalů na populace našich původních živočichů, je nyní obtížné odhadovat. Každopádně rychle rostoucí početnost této přizpůsobivé šelmy na Českobudějovicku již nyní vzbuzuje obavy…

  Pokud se v jižních Čechách s mývalem severním setkáte, podejte nám o tom zprávu!

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Václav Mikeš (Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích)

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Jaroslav Smetana, Hana Kropáčková a Isabela Okřinová

• Ostnohřbetka americká

  Cizinec v zoo - ostnohřbetka americká

  Ostnohřbetka americká patří do řádu polokřídlí, podřádu křísi a čeledi ostnohřbetky. V češtině se někdy používá i název ostnohřbetka ovocná. Dospělci se nedají splést s žádným jiným druhem hmyzu. Jsou jasně zelení (někdy i nahnědlí) a velmi nápadný je jejich trojúhelníkovitý profil při pohledu ze strany. Na hřbetní straně, tvořené prodlouženým prvním hrudním článkem, nesou dva charakteristické boční výběžky připomínající rohy bizona. Ostnohřbetky dorůstají délky 6 až 8 mm. Tento tvar, spolu s barvou, jim pomáhá maskovat se na větvičkách hostitelských rostlin, kde připomínají trny nebo pupeny. Nymfy jsou bezkřídlé, červenohnědé a mají nápadně trnité výrůstky na hřbetě. Ostnohřbetky mají specializované ústní ústrojí k sání rostlinných šťáv.

  P

   řezimuje ve stadiu vajíček, která samice klade do řezů ve větvičkách dřevin v období od července do října. Kladélkem, které má tvar čepele, nařízne kůru a do každého zářezu uloží až tucet vajíček. Tyto řezy na kůře, často ve tvaru půlměsíce, jsou hlavním zdrojem poškození mladých stromků. Nymfy se líhnou následující rok v květnu nebo červnu. Ihned po vylíhnutí opouštějí stromy a sestupují na bylinnou vegetaci (trávy, plevele, jeteloviny), kde se živí sáním šťáv. V této fázi prochází několika svlékáními a tráví na bylinách asi měsíc a půl. Dospělci se objevují v létě a vracejí se na dřeviny, kde se také živí sáním. Preferují širokou škálu rostlin, včetně jasanu, jilmu, akátu, vrb, ovocných stromů (jablka, hrušky, třešně, švestky) a vinné révy.

   "V Evropě se stala významným škůdcem, zejména v mladých ovocných sadech a vinohradech. Poškození dospělci a nymfami sáním šťáv obvykle není tak vážné, jako mechanické poškození způsobené samicemi při kladení vajíček."

  U nás žijí tři druhy ostnohřbetek, ale na rozdíl od dalších dvou není ostnohřbetka americká v České republice původním druhem. Její původní domovina se nachází ve většině ovocnářských států a provincií východní části Severní Ameriky. Do Evropy se dostala pravděpodobně zavlečením s rostlinným materiálem nebo obaly. První nález v Evropě byl zaznamenán v Maďarsku v roce 1912. Od té doby se invazně rozšířila po celé jižní a střední Evropě, včetně České republiky, a zasahuje i do Středního východu a severní Afriky. V České republice je rozšířena na většině území v nižších a středních polohách, a pokud budete mít štěstí, můžete na ni narazit i na vegetaci v zoologické zahradě.

  V Evropě se stala významným škůdcem, zejména v mladých ovocných sadech a vinohradech. Poškození dospělci a nymfami sáním šťáv obvykle není tak vážné, jako mechanické poškození způsobené samicemi při kladení vajíček. Řezy na kůře mladých větviček mohou způsobit zasychání a odumírání nad místem poškození, čímž se zpomaluje růst mladých stromků a keřů, případně dochází k deformacím. Také otvory v kůře jsou vstupní branou pro různé patogeny. V rámci integrované ochrany proti škůdcům se doporučuje odstraňování bylinné vegetace (plevelů, jetele) v okolí mladých sadů, aby se omezila potrava pro nymfy. Další možností je odřezávání infikovaných větviček s vajíčky v zimním období. V Evropě je také zkoušeno nasazení parazitické vosičky Polynema striaticorne, která je jejím přirozeným nepřítelem ze Severní Ameriky a která parazituje na jejích vajíčkách, jako forma biologické kontroly.

  
  

  Autor článku: Michal Berec

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autor fotografií: Michal Berec

• Chráníme mořské želvy

  Český projekt, který už zachránil téměř 5 milionů želv

  Mořské želvy patří mezi nejstarší obyvatele naší planety – po mořích plují už více než 110 milionů let. Dnes však patří k nejohroženějším živočichům světa. Lov, ztráta přirozeného prostředí, plastový odpad, rybářské sítě i turistický ruch způsobují dramatický pokles jejich populací. Překonat hrozby je těžké a vůbec nejhorší situace je v Indickém oceánu. A proto zejména v Indonésii a na Srí Lance želvám pomáhá přežít klíčové okamžiky jejich života (od kladení vajec až po vstup do oceánu) česká organizace Chráníme mořské želvy z.s. 

  P

  rojekt se zaměřuje na ochranu pláží, kde želvy kladou vajíčka. Na mnoha místech jsou totiž želví vejce stále ohrožena pytláky, predátory, turisty i světelným smogem a ruchem na plážích. Ochranáři na 6 místech v Indonésii a na 3 místech na jihu Srí Lanky přenáší vejce do chráněných líhní, kde se vyvíjejí v bezpečí. Jakmile se mláďata vylíhnou, jsou ještě tentýž den vypouštěna do moře, ideálně za tmy nebo při soumraku, kdy je písek chladnější a nebezpečí od predátorů minimální.

  Velkou část práce projektu tvoří také vzdělávání místních obyvatel i turistů. Mnoho lidí si neuvědomuje, že jejich chování má přímý dopad na přežití želv. Přitom malá změna chování může znamenat obrovskou pomoc. 

  "K ochraně mořských želv může přispět každý z nás, a to chováním na dovolené, podporou projektů, které pomáhají přímo v terénu nebo informováním dalších lidí."

  Jak můžeme mořským želvám pomoci?

  Volte suvenýry vyrobené z udržitelných materiálů.

  Tím podporujete řemeslníky, kteří nevyrábí produkty z želvoviny. Kvůli produktům z krunýřů karety pravé už téměř vymizely. Díky suvenýrům z kokosu, ze dřeva či jiných udržitelných materiálů tak chráníte její přežití.

  Navštěvujte pouze centra, která želvám skutečně pomáhají.

  Skutečná záchranná zařízení pracují bez turistických bazénů a zaměřují se na ochranu pláží. Pokud chcete želvy vidět, prozkoumejte centrum, kam plánujete jít na internetu, pokud na fotkách vidíte bazény plné malých želv, jde spíše o turistickou past či atrakci, která želvám škodí. Tým „Chráníme mořské želvy“ několikrát monitoroval centra na Srí Lance, doporučená místa najdete na této mapě.

  Dopřejte želvám přirozený prostor, ať už ve vodě, nebo na pláži.

  Klidné chování a odstup umožní želvám pokračovat v jejich přirozené činnosti bez stresu a vy si užijete krásný a etický zážitek. Sviťte pouze červeným světlem a fotografujte bez blesku.

  K ochraně mořských želv může přispět každý z nás, a to chováním na dovolené, podporou projektů, které pomáhají přímo v terénu nebo informováním dalších lidí.

  Mořské želvy žijí na naší planetě déle než dinosauři. Pomozme jim tu být i nadále.

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Hana Svobodová (organizace Chráníme mořské želvy z.s.)

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

   Autoři fotografií: Martin Pelánek, Vít Lukáš a Marcela Hovorková

• Orel opičí

  Češi pomáhají zachránit orla opičího:

  Zoo Liberec, české zoo a EAZA Raptor TAG rozvíjejí klíčové partnerství s Philippine Eagle Foundation

  Orel opičí, národní pták Filipín, patří k nejohroženějším dravcům světa. Ve volné přírodě zůstávají jen stovky jedinců. Philippine Eagle Foundation (PEF) v Davau se ho snaží zachránit ve spolupráci s českými zoologickými zahradami, především Zoo Liberec, a odbornou skupinou EAZA Raptor TAG. Během posledních dvou let se podařilo vybudovat moderní zázemí pro chov a odchov mláďat a proškolit filipínské ošetřovatele v nejmodernějších metodách práce s dravci.

  O

  d Mindanaa do Liberce

  PEF sídlí v Davau na ostrově Mindanao a dlouhodobě kombinuje výzkum, praktickou ochranu, práci s místními komunitami a chov v lidské péči. V chovném centru je kolem tří desítek orlů opičích, přesto se přibližně deset let nedařilo úspěšně odchovat mládě – zásadní problém pro budoucí reintrodukci.

  První krok ke spolupráci s Českou republikou proběhl v únoru 2023, kdy PEF navštívili kurátor ptáků Zoo Liberec Jan Hanel a chovatel Pavel Zoubek. Následné setkání v Liberci a na konferenci EAZA v Helsinkách v září 2023 vedlo k dohodě, že Zoo Liberec poskytne PEF know-how v oblasti chovu dravců a odchovu mláďat určených k navrácení do přírody.

  Liberecké zkušenosti: od orlosupa k orlu opičímu

  Zoo Liberec se více než padesát let specializuje na chov dravců, zejména orlů a supů. Má na kontě světové prvoodchovy (např. orla křiklavého pomocí umělé inseminace a z kryokonzervovaného spermatu) a přes dvacet let se podílí na repatriačním programu orlosupa bradatého v Alpách a ve Španělsku.

  Právě zkušenosti z těchto projektů – umělá inseminace, umělá inkubace, kryoprezervace spermatu a příprava mláďat na vypuštění – tvoří základ spolupráce s PEF. Do konzultací se zapojila i Česká zemědělská univerzita a další evropská chovná centra.

  "Všechny samice označené vysílači opustily v průběhu srpna oblast jižních Čech a ve všech případech se přesunuly severně od našich hranic."

  Projekt MZV ČR: „Nové metody v chovu dravců“

  V roce 2024 byla spolupráce formalizována v projektu „Nové metody v chovu dravců“ v rámci Agendy 2030, financovaném Ministerstvem zahraničních věcí ČR a zastupitelským úřadem v Manile. Mezi hlavní cíle tohoto projektu patří přenesení evropského know-how v oblasti umělé inseminace, umělé inkubace a kryoprezervace spermatu dravců do PEF, posílení předpokladů pro úspěšný odchov orla opičího v lidské péči, příprava podmínek pro budoucí reintrodukci do vybraných oblastí.

  V únoru 2024 navštívili PEF zástupci Zoo Liberec společně se Zoo Olomouc. Kromě inspekce chovného centra a plánovaných reintrodukčních lokalit byla domluvena také praktická školení filipínských ošetřovatelů v Evropě a rozšíření spolupráce s Univerzitou Filipín v Davau (UP Mindanao).

  Filipínští ošetřovatelé v Evropě

  Stěžejní součástí projektu jsou dvoutýdenní odborné stáže ošetřovatelů PEF v Evropě. Během let 2024 a 2025 prošli čtyři pracovníci PEF intenzivním školením v Zoo Liberec, v rakouské stanici v Haringsee a ve španělském Guadalentín Bearded Vulture Captive-breeding Centre. V těchto institucích se věnovali získání zkušeností v oblasti umělé inseminace a inkubace dravců, kryoprezervaci spermatu a také praktickým postupům při líhnutí a odchovu mláďat.

  Důležitá je i výměna zkušeností s týmy zapojenými do reintrodukcí orlosupa bradatého a dalších druhů dravců v Evropě.

   "Pro české zoologické zahrady je to příležitost ukázat, že i instituce ve střední Evropě mohou sehrát významnou roli při záchraně jednoho z nejvzácnějších dravců planety – a to nejen chovem, ale i sdílením odbornosti a podporou projektů v místě jejich přirozeného výskytu."

  Nové vybavení pro PEF

  Vedle přenosu know-how se projekt zaměřil také na modernizaci technického zázemí chovného centra PEF. Na Filipíny se podařilo dodat profesionální inkubátory ProCon Grumbach, přenosnou lednici pro bezpečný transport vajec, 3D tištěné podkladky pro manipulaci a výměnu vajec v hnízdě, odchovnu pro čerstvě vylíhlá mláďata, kontejnery na tekutý dusík a laboratorní vybavení pro kryoprezervaci spermatu.

  Díky tomuto vybavení mohou pracovníci PEF zavádět standardní postupy používané v evropských chovných centrech a významně zvýšit šance na pravidelný odchov mláďat orla opičího.

  Česká stopa: Liberec, Olomouc, Ostrava…

  Do projektu se postupně zapojují i další české zoologické zahrady. Zoo Olomouc se účastnila pracovní cesty do PEF v roce 2024 a podílí se na podpoře mezinárodní konference GBCC (Global Biodiversity Conservation Conference) na Filipínách. V roce 2025 se přidala také Zoo Ostrava, která má rozsáhlé zkušenosti s chovem ohrožených dravců.

  Neméně důležitá je role zoo v oblasti komunikace s veřejností. Prostřednictvím expozic, osvětových kampaní, přednášek a fundraisingu mohou české zoologické zahrady dlouhodobě podporovat fungování PEF a dalších partnerů na Filipínách.

  EAZA Raptor TAG jako evropský „deštník“

  Kurátor ptáků Zoo Liberec Jan Hanel je předsedou odborné skupiny EAZA Raptor TAG, která v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií koordinuje chov dravců a sov, reintrodukční programy a metodiky péče. Raptor TAG poskytuje projektu několik klíčových opor ve formě platformy pro zapojení dalších evropských zoo, sdílení zkušeností z evropských reintrodukčních programů (orlosup bradatý, sup mrchožravý aj.) a podpory při plánování dlouhodobé strategie ochrany dravců na Filipínách.

  Výhled: od chovu k návratu do přírody

  Díky Díky společnému úsilí PEF, českých zoo a evropských partnerů se, doufejme, postupně podaří naplňovat tři hlavní cíle:

  1. Stabilní chov orla opičího v lidské péči 

   Zavedení standardizovaných postupů, modernizace technického zázemí a vyšší úspěšnost odchovu mláďat. 

  2. Příprava reintrodukce 

  Plánování konkrétních lokalit, včetně ostrova Leyte, kde by měla být v příštích letech vypuštěna první skupina mladých orlů. 

  3. Široká mezinárodní spolupráce 

   Zapojení evropských Zoo, univerzit a výzkumných pracovišť, využití konferencí typu GBCC a posílení vazeb mezi ex situ a in situ ochranou.

  Pro české zoologické zahrady je to příležitost ukázat, že i instituce ve střední Evropě mohou sehrát významnou roli při záchraně jednoho z nejvzácnějších dravců planety – a to nejen chovem, ale i sdílením odbornosti a podporou projektů v místě jejich přirozeného výskytu.

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Jan Hanel a Adéla Hemelíková (Zoo Liberec)

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

  Autoři a zdroje fotografií: Adéla Hemelíková, Klaus Nigge, Jan Hanel a Phillipine Eagle Foundation

• Racci

  kuňka východní

  Dopředu jsme pořídili speciální odchytové zařízení, do něhož se následně ve vhodnou dobu podařilo odchytit pět dospělých racků. Ptákům bylo určeno pohlaví, byli změřeni, zváženi a vypuštěni zpět do přírody. 

  autor fotografie: Pavel Albert

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Povedlo se nám odchytit poměrně velké množství mladých ptáků. Deseti nejmohutnějším jedincům jsme umístili nové GPS vysílače, zbytek ptáků byl označen ornitologickými kroužky. 

  autor fotografie: Pavel Albert

  Photo 7

  Vysílače nám ukazují opravdu zajímavé informace o schopnostech racků bělohlavých. Jsou například schopní bez problémů překonávat vysoké vrcholy Alp.

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Dopředu jsme pořídili speciální odchytové zařízení, do něhož se následně ve vhodnou dobu podařilo odchytit pět dospělých racků.

  autorka fotografie: Markéta Jariabková

  skokan štíhlý

  Pohnízdní disperze mladých racků z rybníků u Dívčic od června do konce října. Žlutý čtverec značí hnízdní kolonii, kde byla mláďata označena. Poslední bod z 31. 10. 2025 zahrnutý do mapy je znázorněn špendlíkem, jehož barva odpovídá barvě znázorňující pohyby racků. Křížek označuje místo, kde pták bohužel uhynul.

  
  

  Photo 6

  Pohnízdní disperze mladých racků z Vrbenských rybníků od června do konce října. Žlutý čtverec značí hnízdní kolonii, kde byla mláďata označena. Poslední bod z 31. 10. 2025 zahrnutý do mapy je znázorněn špendlíkem, jehož barva odpovídá barvě znázorňující pohyby racků. Křížek označuje místo, kde pták bohužel uhynul.

• Kajmánci

  kuňka východní

  Mláďata jsou velmi špatně vidět, i když se vám vystavují na očích. Doslova imitují list nebo kůru. Snadno se tak ztratí.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Kajmánek na cestě na svět

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Líhnutí kajmánků trpasličích v líhni

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Týden po prvním vylíhnutí jsme raději zbylým v líhni pomohli nastřihnutím skořápky.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  V pavilonu Matamata malí prcci stále jsou. Pokud se zrovna ukážou a vy budete mít dobré oko a trpělivost, třeba je i uvidíte.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Mýval severní

  kuňka východní

  V Evropské unii je v současnosti mýval severní hodnocen jako invazní druh. Z toho důvodu je jeho chov zakázaný a legální chovatelé musí mít udělenu příslušnou výjimku.

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mýval severní velmi obratně šplhá po stromech (Vrbenské rybníky, 10. listopadu 2025)

  autorka fotografie: Hana Kropáčková

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Charakteristická stopní dráha mývala severního otištěná na sněhu (předbíhající krok neboli mimochod) (Hluboká nad Vltavou. 20. ledna 2024)

  autor fotografie: Jaroslav  Smetana

• Orel opičí

  kuňka východní

  Orel opičí je opravdu majestátním a fascinujícím dravcem.

  autor fotografie: Klaus Nigge

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Prosvěcování vejce v Zoo Liberec (školení o odchovu dravců)

  autor fotografie: Jan Hanel

  Photo 7

  Mládě orla opičího

  zdroj fotografie: Philippine Eagle Foundation

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Global Biodiversity Conservartion Conference

  zdroj fotografie: Philipine Eagle Foundation

• Želvy

  kuňka východní

  Mládě mořské želvy na své cestě do moře.

  autor fotografie: Martin Pelánek

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Klidné chování a odstup umožní želvám pokračovat v jejich přirozené činnosti bez stresu a vy si užijete krásný a etický zážitek.

  autorka fotografie: Marcela Hovorková

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Pokud chcete želvy vidět, prozkoumejte centrum, kam plánujete jít na internetu, pokud na fotkách vidíte bazény plné malých želv, jde spíše o turistickou past či atrakci, která želvám škodí.

  autor fotografie: Vít Lukáš

• Ostnohřbetka americká

  kuňka východní

  Dospělci se nedají splést s žádným jiným druhem hmyzu. Jsou jasně zelení (někdy i nahnědlí) a velmi nápadný je jejich trojúhelníkovitý profil při pohledu ze strany.

  autor fotografie: Michal Berec

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Tesařík obrovský je impozantní brouk dorůstající délky 24 až 56 mm. Má černé, lesklé tělo a charakteristická, velmi dlouhá tykadla, která jsou u samečků delší než tělo. 

  autor fotografie: Michal Berec

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Ostnohřbetky dorůstají délky 6 až 8 mm.

  autor fotografie: Michal Berec

• Transport plazů

  kuňka východní

  Pralesnička pruhovaná

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Žáby dejte do krabičky s vlhkým ubrouskem (neparfémovaným) a nějakým lístkem z rostliny, já tam přidávám navíc ještě vlhký rašeliník. Tuto krabičku, která je proděravělá, dáte do termoboxu (jinými slovy do bedny z polystyrenu). Pokud je opravdu velká zima, jedete daleko a nemůžete zajistit pokojovou teplotu v autě, přidáte do bedny ještě láhev s teplou vodou.

  autorka fotografie: Lenka Janochová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Termobox je prostě bedna z polystyrenu.

  autorka fotografie: Lenka Janochová

• Tygři

  kuňka východní

  3 letošní mláďata tygra ussurijského v Zoo Hluboká

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  V zimním období může být jejich srst dlouhá až 10 centimetrů. To je přizpůsobení podmínkám v oblastech, kde se tato šelma vyskytuje.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Pár tygrů ussurijských v Zoo Hluboká Oliver a Altaica

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Samice Altaica je několikanásobnou ukázkovou matkou

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Čipování několikaměsíčních tygřat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Záchranná stanice

  kuňka východní

  Po dlouhé době se k nám dostala 3 mláďata jezevce lesního. Jejich věk jsme odhadovali na necelé dva měsíce.

  autor fotografie: Petr Skála

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Běžně se k nám dostávají i opuštěná veverčí mláďata, kdy samice uhyne nebo své mládě ztratí při přenášení z hnízda do jiného. Výjimkou nejsou ani mláďata vypadlá z hnízd nebo ta, která spadnou i s hnízdy při kácení stromů či prudkých větrech.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Normálně by odchyt proběhl celkem rychle, jenže tentokrát se náš pacient pohyboval v uzamčeném areálu fotovoltaické elektrárny střeženém kamerovým systémem. 

  autorka fotografie: Markéta Jariabková

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  V době psaní článku se už vydří slečna připravuje na vypuštění do přírody. Podle kolegů vše probíhá dobře a my držíme palce!

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Afrika

  kuňka východní

  Zakladatel Zoo Hluboká Adolf Schwarzenberg koupil farmu, kterou pojmenoval Mpala podle impal, nejběžnějších antilop, které se tam vyskytovaly. A právě podle této farmy dostala své jméno i naše malá Afrika.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Výběh pro vodušky červené.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Ubikace pro damany

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Výběh pro kočkodany husarské

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Migrace hus

  kuňka východní

  Cílem bylo označit 5 samic GPS vysílačem zabudovaným v krčním límci, který umožňuje sledovat nejen jejich migraci, ale hlavně potravní stanoviště.

  autor fotografie: Pavel Albert

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  BVysílač husám dle řady studií nevadí, splňuje obecně tolerovaný 3% limit hmotnosti druhu a my díky němu získáme širokou škálu dat o chování a migraci hus velkých nejen v oblasti Českobudějovicka.

  autor fotografie: Pavel Albert

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  U dvou ptáků byly díky satelitní telemetrii odhaleny i detaily o přesunech přes Alpy. Jedna z hus letěla při cestě z Německa do Itálie ve výšce přes 3000 m. n. m.

  autor fotografie: Pavel Albert