Ostnohřbetka americká

Ostnohřbetka americká patří do řádu polokřídlí, podřádu křísi a čeledi ostnohřbetky. V češtině se někdy používá i název ostnohřbetka ovocná. Dospělci se nedají splést s žádným jiným druhem hmyzu. Jsou jasně zelení (někdy i nahnědlí) a velmi nápadný je jejich trojúhelníkovitý profil při pohledu ze strany. Na hřbetní straně, tvořené prodlouženým prvním hrudním článkem, nesou dva charakteristické boční výběžky připomínající rohy bizona. Ostnohřbetky dorůstají délky 6 až 8 mm. Tento tvar, spolu s barvou, jim pomáhá maskovat se na větvičkách hostitelských rostlin, kde připomínají trny nebo pupeny. Nymfy jsou bezkřídlé, červenohnědé a mají nápadně trnité výrůstky na hřbetě. Ostnohřbetky mají specializované ústní ústrojí k sání rostlinných šťáv.

 řezimuje ve stadiu vajíček, která samice klade do řezů ve větvičkách dřevin v období od července do října. Kladélkem, které má tvar čepele, nařízne kůru a do každého zářezu uloží až tucet vajíček. Tyto řezy na kůře, často ve tvaru půlměsíce, jsou hlavním zdrojem poškození mladých stromků. Nymfy se líhnou následující rok v květnu nebo červnu. Ihned po vylíhnutí opouštějí stromy a sestupují na bylinnou vegetaci (trávy, plevele, jeteloviny), kde se živí sáním šťáv. V této fázi prochází několika svlékáními a tráví na bylinách asi měsíc a půl. Dospělci se objevují v létě a vracejí se na dřeviny, kde se také živí sáním. Preferují širokou škálu rostlin, včetně jasanu, jilmu, akátu, vrb, ovocných stromů (jablka, hrušky, třešně, švestky) a vinné révy.

U nás žijí tři druhy ostnohřbetek, ale na rozdíl od dalších dvou není ostnohřbetka americká v České republice původním druhem. Její původní domovina se nachází ve většině ovocnářských států a provincií východní části Severní Ameriky. Do Evropy se dostala pravděpodobně zavlečením s rostlinným materiálem nebo obaly. První nález v Evropě byl zaznamenán v Maďarsku v roce 1912. Od té doby se invazně rozšířila po celé jižní a střední Evropě, včetně České republiky, a zasahuje i do Středního východu a severní Afriky. V České republice je rozšířena na většině území v nižších a středních polohách, a pokud budete mít štěstí, můžete na ni narazit i na vegetaci v zoologické zahradě.

V Evropě se stala významným škůdcem, zejména v mladých ovocných sadech a vinohradech. Poškození dospělci a nymfami sáním šťáv obvykle není tak vážné, jako mechanické poškození způsobené samicemi při kladení vajíček. Řezy na kůře mladých větviček mohou způsobit zasychání a odumírání nad místem poškození, čímž se zpomaluje růst mladých stromků a keřů, případně dochází k deformacím. Také otvory v kůře jsou vstupní branou pro různé patogeny. V rámci integrované ochrany proti škůdcům se doporučuje odstraňování bylinné vegetace (plevelů, jetele) v okolí mladých sadů, aby se omezila potrava pro nymfy. Další možností je odřezávání infikovaných větviček s vajíčky v zimním období. V Evropě je také zkoušeno nasazení parazitické vosičky Polynema striaticorne, která je jejím přirozeným nepřítelem ze Severní Ameriky a která parazituje na jejích vajíčkách, jako forma biologické kontroly.