Zimni transport plazů

Máme tu zimu a s tím i období, kdy se mi množí případy ve stylu: „A to musím mít na žáby (hada) termobox? Vždyť jdu jenom kousek a auto je vyhřáté.“

Odpověď je jednoduchá: „Jo, musíte tam to zvíře dát!“

ždy si oddychnu, pokud si pro zvíře jde zkušený chovatel, ne začátečník, nebo ten, co chce jenom mazlíčka. Proč? Zkušený chovatel má termobox připravený bez toho, aniž bych mu to musela říkat. Nemám strach, že v přepravě udělá nějakou botu, protože si je vědom rizik.

Pro jistotu už při prvotní komunikaci je budoucí majitel instruován o nutnosti termoboxu. A první moje otázka při příjezdu je: „Máte termobox?“ A dostávají samozřejmě i další instrukce.

Plazi a obojživelníci nejsou stejní jako my. Jejich tělesná teplota se odvíjí od prostředí. Pokud v mrazech vyjdete ven např. s želvou, aniž byste ji ochránili před chladným vzduchem, prochladne, nadýchá se studeného vzduchu, ten jí poškodí plíce, a želva dostane zápal plic. Pokud to bude hodně zlé, tak uhyne. Pokud se nasadí včas léčba, možná to i přežije.

Pamatuji si na případ, kdy k nám strážníci v mrazech na Silvestra přivezli leguána, kterého někdo vyhodil k popelnicím. Ten chudák to naštěstí přežil, odnesl to jenom ocas, který znekrotizoval, a tlama, kde vznikl velký zánět. Náš veterinář ho napíchal antibiotiky, která naštěstí zabrala, a leguán se začal vzpamatovávat.

Jak tedy tedy správně připravit zvíře, aby přežilo zimní přepravu? Žáby dejte do krabičky s vlhkým ubrouskem (neparfémovaným) a nějakým lístkem z rostliny, já tam přidávám navíc ještě vlhký rašeliník. Tuto krabičku, která je proděravělá, dáte do termoboxu (jinými slovy do bedny z polystyrenu). Pokud je opravdu velká zima, jedete daleko a nemůžete zajistit pokojovou teplotu v autě, přidáte do bedny ještě láhev s teplou vodou. Ne vařící! Musíte ale zajistit, aby se láhev za žádných okolností nedotýkala krabičky se žábami. Vezmete např. kartón, noviny, ručník a dáte to mezi lahev a krabičku. Žáby mohou snadno prochladnout, ale zároveň se snadno přehřejí. Tak jako tak to končí špatně. Tady to musíte vychytat, čím menší budete mít bednu, tím snadněji se vám vyhřeje a přehřeje. Pokud si nejste jistí, můžete ještě do bedny dát čidlo teploměru a na displeji teploměru kontrolovat, jak to v bedně vypadá. Nebo můžete lehoulince nadzvednout víko a rukou ozkoušet teplotu uvnitř. Ale pamatujte, že v takovém případě můžete pouštět dovnitř studený vzduch, a měníte teplotu uvnitř. Takže zvažte, zda je to v tu chvíli bezpečné.

Místo lahve s vodou lze také použít speciální termopytlíčky, které se po aktivaci zahřívají. Ale pozor, dokážou opravdu hodně topit. Někdy v takovém případě pomáhá do víka termoboxu vyvrtat díry, aby se teplota trochu srovnala.

Tak a teď co plaz? No, je to podobné. Některé plazy můžete dát do krabičky, bedny, jiné do pytle. Ano, slyšeli jste správně, řekla jsem do pytle. A myslela jsem plátěný pytel. Rozhodně ne igelitový! Podle velikosti zvířete někdy může stačit i malý plátěný pytlík. V tomhle případě „být v pytli“ má své výhody, zvíře je zde v bezpečí. Mnohdy je lepší prodyšný pytel, nežli velká prostorná krabice. Pokud nemáte teraristický pytel, stačí pevná bavlněná cícha z polštáře, kterou zavážete provazem. A pytel poté umístíte do termoboxu a podle potřeby přidáte lahev s teplou vodou. Mnoho ještěrů má tendenci se ve velké krabici mlátit, zatímco v pytli jsou klidní a neublíží si. Už jsem se setkala s lidmi, kterým přišel tento způsob krutý, protože pytel je přece na mrtvoly. Ale věřte mi, v zájmu zvířete, je lepší ho nepolidšťovat a nenechat vyhrát emoce nad rozumem. Samozřejmě, že velké plazy typu krokodýl musíte dát do bedny, která bude dostatečně dlouhá, aby tam mohlo být zvíře nezkroucené a zároveň tak akorát úzká, aby se nemlátilo. A opět pozor na studený vzduch!!

No, a že jsem vám to tímto článkem vůbec neulehčila a bojíte se ještě víc, že zvíře špatně přepravíte? Pak je tu ještě jedna rada. Nepořizujte si zvíře v zimě, počkejte na dny, kdy bude venku příjemně - ne zima, ne vedro. Pak to nebude tak těžké.

Fotogalerie