Editorial

Editorial

řestože nás přes den ještě hřeje slunce připomínající horké letní dny, rána bývají stále chladnější, nad Munickým rybníkem se usazují mlhy a cesty pomalu mizí pod spadaným listím. Dny se zkracují a tmy kolem nás přibývá, i když se my, jakožto denní tvorové, snažíme tomuto přirozenému cyklu alespoň trochu uniknout pomocí umělého osvětlení. Snad právě proto je docela symbolické, že se v tomto čísle věnujeme i nočnímu světu zvířat. Zjistíte v něm, že noční aktivita není žádný náhodný vrtoch přírody, ale promyšlená evoluční strategie, která zvířatům pomáhá efektivně využívat prostor i čas a vyhnout se rizikům, jež na ně číhají ve dne. Stojí ale za zamyšlení, jak křehká tahle dokonale vyladěná strategie může být, a jak snadno do ní dokážeme i nevědomky zasáhnout – třeba právě tím umělým světlem, kterým si noc sami prodlužujeme.

V tomto čísle se hned dvakrát věnujeme syslům, a není to náhoda. Letos uplynulo deset let od vypuštění prvního sysla obecného v rámci jeho záchranného programu, a jen tento rok jsme společně s partnerskými zoo z Česka i ze zahraničí vypustili 138 zvířat. Celý tenhle příběh přitom dobře ukazuje, jak důležitou roli mohou zoologické zahrady při praktické ochraně přírody hrát, pokud dokážou propojit vlastní chovatelské know-how s aktivní spoluprací se státní ochranou přírody a partnerskými zahradami napříč Evropou. Tahle spolupráce navíc funguje – vypuštění sysli na lokalitách zůstávají, přežívají a rozmnožují se, což je pro ochranu silně ohroženého druhu ten nejlepší možný výsledek. K úspěchu může pomoci i výzkum, který ukazuje, že sysli do svého zdánlivě jednoduchého pískání dokážou zakódovat víc informací, než se dosud čekalo, a že toto dobře vyvinuté antipredační chování může rozhodovat o tom, zda vypuštěné zvíře ve volné přírodě obstojí.

Zajímavý paradox přináší článek o invazních druzích. Dočtete se v něm, jak se dva ohrožení asijští jeleni paradoxně ocitli na seznamu invazních zvířat, přestože zoologické zahrady usilují o opak – udržet jejich populaci při životě. Článek dobře ukazuje, jak širokou odpovědnost dnes zoo nesou: na jedné straně musí invazní druhy bezpečně a kontrolovaně chovat (nebo je naopak z přírody aktivně odstraňovat, jako je tomu například u želvy nádherné), na druhé straně prostřednictvím mezinárodní spolupráce, například v rámci EAZA, usilují o zachování těch druhů, které jsou sice u nás „na černé listině“, ale ve své domovině kriticky ohrožené. Nemalou roli přitom hraje i osvěta - veřejnost totiž často nevědomky k šíření těchto druhů do přírody přispívá.

Ne každý chovaný druh ale musí být ohrožený nebo problematický, aby měl pro zoo smysl. Například kočkodan husarský, druh, kterého v přírodě nijak zvlášť neubývá, může být pro zoologické zahrady významný díky možnosti detailně dokumentovat a prezentovat jeho komplexní sociální chování, čímž přispívá k vědeckému poznání a k osvětě veřejnosti o fungování přírodních společenstev.

V tomto čísle časopisu pokračujeme také v našem seriálu, který vám postupně přibližuje jednotlivé expozice v zoo – tentokrát se podíváme na to, jak se za sedmdesát let proměnilo medvědí bydlení, od první klece až po dnešní přírodní výběh. A když jsme u dlouhých příběhů – připomeneme si i historii čapího hnízda na komíně zámku Ohrada, která je totiž stejně stará jako samotná zoo. Možná vás překvapí, že snahu přilákat čápy na tohle místo měl už dávno před námi František Janovský, schwarzenberský vrchní lesní správce a muž, který zoo pro jejího zakladatele Adolfa Schwarzenberga vybudoval. Sám byl zanícený ornitolog a nechal na komín umístit vozové kolo jako základ pro hnízdo. Čápů se ale nedočkal – na ty si zámek a zoo musely počkat ještě dlouhá desetiletí. Podobnou trpělivost, i když v mnohem kratším měřítku, museli mít i chovatelé čápa černého – na první mláďata samice si museli počkat dvanáct let, než si našla vhodného partnera.

Příjemné podzimní počtení Vám přeje,

Roman Kössl

zástupce ředitele

Zoo noviny - září 2026 (číslo 3/26)

vychází 4x ročně

Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

foto kočkodana husarského na titulní straně: Michaela Jerhotová