Invazní druhy

Od roku 2016 platí pro státy Evropské unie směrnice o invazních druzích. Tato směrnice ovlivňuje nejen soukromé chovatele, ale i zoologické zahrady. Mezi nejčastěji chované druhy u soukromých chovatelů patří želvy nádherné. Takové ty roztomilé malé, co se daly před pár lety koupit za pár korun do akvária s palmičkou. Jenže tato želva vyroste a pak se v domácnosti stane problémem. Mnoho z nich chovatelé vyházeli do řek a rybníků, kde škodí místním druhům obojživelníků a ryb. Zatím se v ČR ve volnosti údajně nemnoží, ale vzhledem k probíhající změně klimatu je to pouze otázka času.

alšími dvěma oblíbenci jsou mýval severní a nosál červený. Nosál na rozdíl od mývala není v české přírodě schopen přežít, ale v jiných oblastech Evropy bohužel ano. Mýval už je naopak v naší přírodě častým zástupcem a ve velkém se zde množí. Je to zvíře, které si potravu moc nevybírá, ale bere vše, co potká. Ať už se bavíme o živočišné složce v podobě ptáků, drobných savců, ryb, obojživelníků, hadů, vajec, škeblí či raků, nebo o rostlinné složce, jako je ovoce. Mýval nepohrdne ani našimi odpadky. Je to velice inteligentní zvíře, které umí rozebírat ploty, otevírat dveře, popelnice, ale i zámky. Proto musí být zabezpečení v chovu opravdu dostatečné.

Muntžak malý je druh drobného jelínka, který pochází z východu a jihovýchodu Asie. V těchto oblastech jeho stavy klesají, v Evropě naopak v přírodě stoupají. Podobně jako nosál červený, ani muntžak se zatím v české krajině neusadil, ale v oblastech jižní Francie či v bývalém členském státu EU, Velké Británii, je poměrně běžný.

Od roku 2026 se na seznam invazních druhů dostal i sika vietnamský, i když se tento jelen v české ani v evropské krajině nevyskytuje. Důvodem je, že se jedná o poddruh jelena siky. V evropských státech je totiž poměrně hojný jelen sika japonský, v některých oblastech dokonce extrémně přemnožený. To je větší příbuzný siky vietnamského. Legislativa nicméně nerozlišuje poddruhy, a tak je tam zahrnut celý druh Cervus nippon – jelen sika. Sika japonský byl do naší krajiny vypouštěn jako lovná zvěř a dnes jsou jeho stavy v některých oblastech opravdu vysoké. Ve velkém škodí na porostech. Problémem je i křížení s naším původním druhem jelenem evropským. Je to znát na velikosti zvířat, ale i na trofejích samců. Na druhé straně sika vietnamský je ve své domovině vyhuben a přežil jen díky chovům v zoologických zahradách a v soukromých oborách. 

Některé invazní druhy můžete potkat i v naší zoologické zahradě. Hned u vstupu například naleznete chlupaté nosály červené, jak spí stočení v klubíčku nebo různě šplhají po stromech, přehrabují se v potravě či si vás zvědavě prohlížejí. Kousek vedle v jezírku můžete vidět želvu nádhernou. Cestou do zadní části potkáte malé samčí stádo siků vietnamských, jak si spokojeně odpočívají a přežvykují potravu či okusují větve. Kousek od koní Převalského, v místě, kde jsme kdysi chovali srnce obecného, najdete expozici muntžaka malého, kde se v letošním roce narodilo první mládě.

A co pro nás znamená chovat invazní druh? Museli jsme splnit jasně stanovené podmínky, které jsou pro tyto druhy sepsané. Některé druhy jsou u nás pouze na dožití, protože je nesmíme dále množit bez jasně daného vědeckého výzkumu. Stejně jako soukromí chovatelé invazních druhů jsme museli všechny naše jedince nahlásit do registru a poslat k nim všechny údaje, které o nich víme. Všechny výběhy jsme museli změřit, sepsat zabezpečení, odchytové pomůcky, zodpovědné osoby za expozice a zvířata. Ke každému druhu máme vytvořený pohotovostní plán útěku, přesunu i převozu. U nosálů červených máme pouze samice a jsou u nás na dožití. Až umřou, budeme řešit další postup, jaký nový druh do této expozice dáme. Pro želvy nádherné jsme dokonce vytvořili záchytné centrum a sbíráme želvy z celé republiky. Jsou to želvy nalezené v přírodě, od chovatelů, kteří se jich chtějí zbavit, nebo želvy, které jsme tu již měli v chovu. Pokud tedy někde o želvě nádherné víte, klidně ji odchytněte a doneste k nám, aby nebyla ve volné přírodě a neškodila tam. My ji zavedeme do evidence a bude v uzavřeném zařízení. 

Pro muntžaky je v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) vytvořen záchovný program, což nám pomohlo získat výjimku na držení, ale i na samotný chov. Tento druh je potřeba zachovat v chovech, protože v jeho domovině je pro něj situace nejistá.

U siky vietnamského bylo získání povolení k chovu ještě složitější. Pro chovatele vydala dokonce i EAZA prohlášení a podpůrný dopis pro Evropskou unii, aby umožnila chov těchto zvířat ve členských státech a jejich přesuny do chovů v rámci Evropy. Vše je jasně sepsané v podmínkách každé zahrady, která tento druh chová.

Při úniku jakéhokoliv invazního druhu, který se nám nepodaří hned odchytit, musíme kontaktovat příslušné orgány a snažit se tento druh odchytit či z přírody jakýmkoliv způsobem odstranit.

Naštěstí jsme tuto situaci zatím nikdy nemuseli řešit, a tak pravidelně kontrolujeme zabezpečení všech našich invazních chovanců, podáváme pravidelné zprávy nadřízeným úřadům o stavu zvířat, přesunech či úhynech.

Fotogalerie