Kočkodan husarský, rychle běhající primát žijící v harémech

Tento druh kočkodana na rozdíl od jiných kočkodanů tráví spoustu času chůzí po zemi na rozhlehlých prostranstvích subsaharské Afriky. Obývá zde travnaté savany a polopouště s rozptýlenými keři a s blízkým zdrojem vody. Jeho dlouhé a štíhlé končetiny mu umožňují velice rychlý běh, dokáže běžet rychlostí až 55km/h. Tuto rychlost využívá i při obraně před predátory. Nespoléhá na šplh do korun stromů, ale na sprint.

když žijí v harémové struktuře, kde by hlavní slovo měl mít samec, je to u nich vlastně úplně naopak. Hlavní slovo mají ve skupině samice. Celou skupinu vede dominantní samice, která má nejvíce zkušeností. Vodí celou tlupu za potravou, koordinuje denní režim, společně s ostatními samicemi brání potravní zdroje před ostatními tlupami. Velikost tlupy je určena dostupností potravy a sílou skupiny. Počty v tlupě mohou dosahovat až 30 jedinců. Na rozdíl od samců, samice zpravidla zůstávají ve své rodné tlupě. Mezi samicemi se mohou objevovat rivalské projevy, ale převládají u nich především silné mateřské sklony. A tak o mláďata často pečují i tzv. tetičky.

Samec má ve skupině samozřejmě také svou roli. V tlupě je vždy jeden dospělý samec, který funguje jako strážce. Drží se na okraji tlupy a plní roli ochránce. Z vyvýšených míst pozoruje okolí. Pokud se objeví predátor, začne samec vydávat varovný zvuk, poskakovat a utíkat pryč. Tím na sebe upoutá pozornost, zatímco se samice krčí v trávě. Za tuto svou ochranitelskou službu má privilegium pářit se samicemi a být otcem většiny mláďat, která se v tlupě narodí. Mladí samci při dosažení pohlavní dospělosti skupinu opouští, respektive jsou vyhnáni dospělým samcem, ale i samicemi. Vyhnaný samec je buď samotář, nebo se přidává k bakalářským skupinám samců. Po dosažení dospělosti a dostatečném nabrání sil zkouší jednotliví samci svrhnout samce z již fungující skupiny. Pokud mladý samec převezme roli v harémovém systému, může dokonce zabít mláďata po původním samci, aby samice přišly znovu do říje. V době rozmnožování čelí vůdčí samec náporu mladých samců. Pokud je skupina opravdu velká, nedokáže uhlídat všechny samice. Některé mohou být odvedeny mladými samci nebo se s nimi jen mladíci spáří a odejdou pryč. Samice rodí mláďata zhruba po 160 denní březosti, rodí jedno mládě. Velice často přivádí potomka na svět v bezpečí korun stromů. Po porodu nosí samice mládě na břiše a kojí ho. O mládě jeví zájem tetičky, které si ho půjčují a učí se o něj pečovat. 

A jak to funguje u nás v zoo? Velice podobně. Naše skupina se skládá z chovného samce - od ostatních ho poznáte na první pohled. Je ze skupiny největší a velmi často někde sedí opodál a sleduje okolí. Dále jsou ve skupině tři samice. Nejstarší samici Žofii je 19 let a při přes svůj věk, je stále vůdkyní celé tlupy. Velmi často sedává na sluníčku jako dáma. Žofie neměla nikdy vlastní mládě, ale mateřský pud je u ní velmi silný. Občas tedy v tlupě ukradla jiné mládě jiné samici a pak se o něj starala. Následují dvě stejně staré samice, narozené obě v roce 2014. Amy se narodila v Tierparku Berlín, ale přišla k nám ze Zoo Lipsko. Třetí samice Bára se k nám dostala ze Zoo Olomouc. Amy je ve skupině na posledním místě, je to takový otloukánek. Vlastní mládě mít nemůže, protože má závažné gynekologické problémy. Bára je ve skupině momentálně jedinou samicí, která může mít mládě, a to také můžete v současné době ve skupině pozorovat. Nejčastěji ho nosí jeho vlastní máma. Mládě už je ale poměrně samostatné, a tak běhá po okolí a chytá se tetiček. Jedná se o samičku, kterou plánujeme v naší skupině nechat. Až pohlavně dospěje, vyměníme chovného samce za jiného, aby nedocházelo k příbuzenskému křížení.

Současný chov kočkodanů husarských jsme v Zoo Hluboká započali v roce 2003. Vůbec první zástupce tohoto druhu se ale do naší zoo dostal již v roce 1939, kdy Adolf Schwarzenberg zoo poprvé otevřel pro veřejnost. Kočkodan se jménem Bobík byl tehdy pořízen ze zrušeného zookoutku v Háječku v Českých Budějovicích.

Od roku 2003 se u nás vystřídali čtyři chovní samci. Náš současný chovný samec Simon k nám přišel v létě roku 2025 ze Zoo Olomouc. Výměnou za něj jsme do Olomouce poslali našeho původního samce Zuba. Simon je otcem nejmladšího člena naší kočkodaní skupiny. 

V odděleném prostoru se momentálně nachází ještě jeden kočkodan. Jedná se o potomka Zuba. Je to mladý samec, kterého jsme museli od skupiny oddělit, protože již dospíval a vyvolával v celé skupině konflikty. Momentálně čeká na přesun do jiné zoo, kde se stane chovným samcem.

Našim kočkodanům se snažíme poskytnout velmi pestrý jídelníček. Chovatelé jim nosí potravu 3x denně. Začíná se snídaní, kdy dostávají mix zeleniny. Zároveň mají přístup k senu, v létě k trávě a okusu. K obědu dostávají speciální granule vyvinuté pro kočkodany, mix zrnin a několikrát týdně i nějaký hmyz. K večeři mají opět mix zeleniny. 2x týdně dostávají kousek českého ovoce pro zpestření stravy. I když si lidé myslí, že opice potřebují banány, tak naše opice je dostávají opravdu výjimečně a zpravidla jen kousek. Bývá to ve chvíli, kdy jim potřebujeme podat nějaké léky, jako jsou například prášky na odčervení. Jako přídavek dostávají arabskou gumu v podobě hustého sirupu.

Při úklidu expozice kočkodany zavíráme do různých částí tak, aby chovatel mohl jít uklízet. Jedná se o velká zvířata, kde by mohlo dojít i k vážným zraněním, proto si chovatel zvířata oddělí do prostor, kam nehodlá jít, a uklízí jinde, než jsou opice. Kočkodani husarští jsou naštěstí inteligentní a umí mezi prostory přecházet, jak je potřeba. Občas zlobí při zavírání na noc. Ne vždy se to povede, protože z některých chovatelů si vůbec nic nedělají a ignorují je. 

Fotogalerie