Záchranná stanice

Každý rok přijmeme do naší záchranné stanice stovky pacientů. A jinak tomu není ani letos. Nicméně značná část pacientů, kteří se k nám do stanice dostanou, naši pomoc zpravidla vůbec nepotřebuje. Mezi takové případy patří například zbytečně odebraná mláďata ptáků a savců, která čekají na své rodiče, a pouze se tváří opuštěně, nebo desítky ježků, o kterých si lidé myslí, že nedokáží přežít zimu, přestože se na toto období celý podzim intenzivně připravují a zdárně přibírají na váze. Po přijetí do záchranné stanice se proto taková zvířata snažíme co nejrychleji vypustit zpět do přírody. Aby se živočichům zbytečně nezpůsoboval stres z manipulace a přesunu, je vždy lepší zavolat do záchranné stanice předem a celou situaci zkonzultovat.

Se závěrem roku vám přinášíme několik zajímavých příběhů a případů z naší záchranné stanice, kdy byla záchrana opravdu potřeba.

mutný konec mladého čápa

 V letních měsících jsme do stanice přijali již vzletné mládě čápa černého. Lidé ho našli ležet na své zahradě s tím, že se nedokáže postavit na nohy. Čápa se nám podařilo bez problémů odchytit, protože byl výrazně paralyzovaný. Veterinární vyšetření bohužel odhalilo mnohočetné zlomeniny páteře. Vzhledem k závažnosti zranění jsme museli přistoupit k eutanazii, abychom ptáka zbavili utrpení. Nejpravděpodobnější příčinou těchto zranění byl jeho noční letový trénink za nepříznivého počasí. Silný vítr zřejmě nezkušeného letce srazil proti nějaké překážce, což mělo fatální následky.

Veverčí nadělení

U veverek se setkáváme s různými důvody příjmu. Bývají různě zraněné, ať už od různých pádů, srážek s dopravními prostředky nebo pokousané od koček. Běžně se k nám ale dostávají i opuštěná veverčí mláďata, kdy samice uhyne nebo své mládě ztratí při přenášení z hnízda do jiného. Výjimkou nejsou ani mláďata vypadlá z hnízd nebo ta, která spadnou i s hnízdy při kácení stromů či prudkých větrech. Pokud mláďata nemají vnitřní zranění, je téměř jistota, že je dokážeme ručně dokrmit a následně připravit na vypuštění. Mláďata veverek jsou veselými pacienty, kteří se snaží různě zkoumat naše oblečení, prsty, vybavení a zákoutí ošetřovny, protože velmi často vyskočí ze své ubikace. Naštěstí se ochotně vrací do svého příbytku na nějaké lákavé krmení. Když už sama dokáží přijímat potravu, přesouváme je do venkovní voliéry v lese, kde již nemají tak častý lidský kontakt. Po několika týdnech jim voliéru otevřeme a mláďata si sama mohou odejít a vracet se do voliéry, kdy chtějí. V blízkosti voliéry jim ještě po nějakou dobu umisťujeme krmení, aby si mohla přijít přilepšit.

Čáp v elektrárně

Kuriózní záchranu mláděte čápa bílého jsme řešili v polovině letošních prázdnin. Přijali jsme hlášení o zraněném mláděti čápa bílého s podezřením na zlomené křídlo. Normálně by odchyt proběhl celkem rychle, jenže tentokrát se náš pacient pohyboval v uzamčeném areálu fotovoltaické elektrárny střeženém kamerovým systémem. Nechtěli jsme se tam proto jen tak „vloupat“, a proto jsme zavolali policisty, kteří nám pomohli situaci vyřešit. Dohledali majitele areálu, který kontaktoval bezpečnostní agenturu. Ta potom vyslala svého zaměstnance, který areál odemknul a pomohl zraněného čápa zajistit. Mládě mělo bohužel rozsáhlou zlomeninu křídla, která mu neumožnila vrátit se zpět do přírody. Mladý čáp proto zůstane natrvalo v záchranném chovu, kde mu zajistíme odpovídající péči.

Opuštěná jezevčí mláďata

Po dlouhé době se k nám dostala 3 mláďata jezevce lesního. Jejich věk jsme odhadovali na necelé dva měsíce. Jejich noru objevil pes, který tam vběhl a uvízl. Při následném vyprošťování psího kamaráda zachránci zjistili, že nora nepatřila jen dospělému jezevci, ale že se tam choulí tři mláďata. Místo tedy opustili a mláďata nechali na místě. Samice se pro ně ale už nevrátila a tak zavolali nás, abychom pro ně přijeli. Od začátku s nimi nebyl žádný problém a jezevčata velmi rychle začala přijímat potravu. Jedno z mláďat ale bohužel uhynulo, zřejmě na vnitřní zranění způsobená při zmatku v noře. Další byla samička, která si ale během naší péče příliš zvykla na lidský kontakt, a proto jsme ji nemohli vypustit do přírody. Předali jsme ji tedy do dalšího chovu. Zbývajícího samce se nám naopak podařilo zdivočet a po několika týdnech u nás jsme ho vypustili zpět do lesa, co nejdále od lidských sídel.

Naděje pro malou vydří slečnu

Při procházce kolem řeky spatřili lidé malé mládě vydry říční, které pískalo a hledalo mámu. Nálezci naštěstí raději zavolali a ptali se, co mají dělat. Po konzultaci nechali mládě ještě nějakou chvíli na místě a z velké dálky ho sledovali. Samice se pro něj bohužel nevrátila a tak ho dovezli k nám do záchranné stanice. Malá vydří samička byla hladová a prochladlá. Věk jsme odhadli na 1,5 měsíce, což je věk, kdy je mládě ještě zcela závislé na mateřském mléce a potřebuje velmi časté krmení. Přešla tedy do domácí péče, která trvala zhruba týden. Krmení probíhalo po malých dávkách, aby se jí neudělalo špatně, zahřála se a byla spokojená. Postupně jsme ji zvykali na to, že zůstane sama ve stanici v karanténní ubikaci. Zvykla si rychle. Poslední krmení vždy dostávala v pozdních večerních hodinách a první hned brzo ráno. Pomalu jsme jí začali zkoušet dávat ryby, myšky, ale třeba i kuřecí droby. Ryby zpočátku moc nechtěla. Když jsme ale vyzkoušeli filety ze pstruha, přišla své přirozené potravě na chuť a začala přijímat i opravdovou vydří stravu. Po domluvě jsme vydří mládě odvezli do specializované záchranné stanice, která se věnuje právě vydrám. Dokáží zde mláďata zařazovat do tzv. vydřích školek, kde je připravují na navrácení do přírody. Odvezli jsme tedy vydřičku do nového domova. Prošli jsme si areál a vyslechli, jak to u nich funguje. Na místě jsme vydří samičku seznámili s jejím zhruba stejně starým vydřím parťákem. V době psaní článku se už vydří slečna připravuje na vypuštění do přírody. Podle kolegů vše probíhá dobře a my držíme palce!

Fotogalerie