Afrika

Zoo Hluboká se specializuje především na zvířata palearktické oblasti, tedy převážně mírného pásu Eurasie. Přesto, když vstoupíte do jejího areálu, první, na co narazíte, jsou expozice s exotickými zvířaty. Hned vpravo za pokladnou potkáte klokany a další australské druhy. Vlevo jsou jihoamerické expozice Koati a tropický pavilon Matamata, o kterých jsme zde již psali. Hned za nimi se nachází další exotická expozice věnovaná Africe. Na rozdíl od jiných zoologických zahrad, kde africké expozice bývají rozlehlé a zaměřené na velká zvířata, jako jsou lvi, zebry či nosorožci, je ta naše skromnější. Přesto je „Afrika“ největší z exotických částí Zoo Hluboká. Typické obyvatele velké africké fauny zde sice nenajdete, ale expozice nabízí pestrý a atraktivní pohled na menší druhy.

octa zakladateli zoo

 Africkou expozici jsme se rozhodli vybudovat nejen proto, abychom doplnili ukázky druhů z dalších zoogeografických oblastí světa, ale také na počest zakladatele naší zoo JUDr. Adolfa Schwarzenberga. Kníže Schwarzenberg často jezdil ve 30. letech minulého století na lovecké výpravy do Afriky. V době, kdy se rozhodoval v zahradě svého loveckého zámku v Hluboké nad Vltavou vybudovat veřejnou zoologickou zahradu, chvíli uvažoval i o možnosti zaměřit ji na africkou faunu. V Africe také koupil farmu, kterou pojmenoval Mpala podle impal, nejběžnějších antilop, které se tam vyskytovaly. A právě podle této farmy dostala své jméno i naše malá Afrika. V expozici můžete najít i pamětní desku, která zakladatele zoo připomíná.

Vznik expozice

Stejně jako obě jihoamerické expozice vypracoval základní záměr a studii pro Afriku RNDr. Bohumil Král, někdejší ředitel pražské zoo. Konkrétní detaily a stavební projekt jsme poté dokončili s českobudějovickým architektem Petrem Hetešou. Vlastní stavba byla dokončena v říjnu 2010.

Africká vesnice

Celá expozice expozice je stylizována jako africká vesnice s několika kruhovými chýšemi s rákosovou střechou a hrubou hliněnou omítkou. „Domorodé" chýše slouží jako teplé ubikace pro zvířata. Do některých je dokonce vidět velkými okny.

Mezi výběhy a voliérami se zvířaty chodí návštěvníci z velké části po dřevěných lávkách. Otevřené výběhy jsou hrazené různě vysokými ploty připomínajícími tradiční africké oplocení kraal. Protože patnáct let staré kůly a větve už dosluhují, byla v letošním roce zahájena jeho postupná rekonstrukce. Venkovní výběhy surikat a suchozemských želv pardálích jsou hrazené sklem nebo velkými kameny. Ve výběhu surikat nechybí ani modely dvou druhů afrických termitů.

Centrální část expozice tvoří čtyři výběhy. Největší je výběh pro antilopy. V současné době je v něm skupina vodušek červených. Výběh byl ale původně koncipován pro malou skupinu gazel dama – záložní skupinu samců. Za vodušky jsme je vyměnili s ukončením chovu těchto gazel v Safariparku Dvůr Králové, na němž jsme byli s naší skupinou závislí. Hned vedle je nejmenší výběh s čápem marabu. Marabu, je ve výběhu sám, ale to je jiný příběh. Ten si můžete přijít poslechnout třeba na některou z letních večerních prohlídek s průvodcem. 

Třetí venkovní výběh obývá skupina lemurů kata. I když se lemuři raději drží uvnitř své chýše, přece jen občas za slunného počasí vycházejí na svůj ostrov s dřevěnými prolézačkami, obklopený vodním příkopem.

Na něj navazuje biotopový bazén s krokodýlem nilským. Toho mohou návštěvníci vidět jen v teplé části roku. Na zimu se bohužel schovává do návštěvníkům nepřístupné teplé ubikace. Zvláštností je vytápění vody v krokodýlích bazénech (jak venkovním, tak skrytém vnitřním) solárními kolektory umístěnými na střeše bistra.

Ubikace pro damany

Zvláštním objektem je ubikace pro damany. Je to stavba z obvodové ocelové konstrukce zakryté dřevěnými sloupy. Její přední část tvoří skleněná okna, v letním období zčásti otvíratelná, a strop je z polykarbonátu, takže celá stavba se chová v podstatě jako skleník. Uvnitř je vytvořeno skalnaté pozadí s několika balvany a s velkými stromovými, nebo v našem případě spíše keřovitými pryšci – jedinými rostlinami, které damani pro jejich jedovatý latex neokusují.

Voliéry a jejich obyvatelé

Menší voliéry jsou postavené, jak již je v naší zoo tradiční, z dřevěných sloupů. Na nich je na lankách natažené pletivo, ať už drátěné na svislých stěnách, nebo silonová síť v horních částech voliér. Z ptáků osídlují voliéry typičtí afričtí snovači, leskoptve a frankolíni. Z vodních ptáků jsou to čápi simbilové a kladivouši. Společně s damany žijí papoušci agapornisové.

Všechny voliéry mají připojenou vnitřní ubikaci. Návštěvníci ale mohou nahlédnout jen ke kočkám pouštním, které se ve venkovní voliéře zdržují jen málo. Teplou vnitřní část mají k venkovnímu výběhu i surikaty. Ta je ale už vně africké expozice, na straně stánků s občerstvením a suvenýry. Kromě zimy ale surikaty stejně raději zůstávají venku.

Kočkodani husarští

Z afrického vzhledu se trochu vymyká oplocení výběhu opic – kočkodanů husarských. To proto, že jejich výběh byl vybudován o několik let dříve než zbytek africké expozice, v roce 2002. Stylově je ale propojený rákosem zastřešeným altánem, odkud je výhled na kočkodany i k voduškám. Také vnitřní ubikace opic má stylovou africkou střechu. Výběr tohoto druhu pro chov v Zoo Hluboká je trochu symbolický, protože kočkodan husarský zde byl chován již v době prvního otevření zoo jejím zakladatelem knížetem Schwarzenbergem před 86 lety.

Fotogalerie