Marabu

V afrických savanách byste ho nepřehlédli. Vypadá jako přísný elegán v černém plášti, ale nenechte se mýlit – pod tímto důstojným zjevem se skrývá fascinující druh čápa - marabu africký.

arabu africký je nezaměnitelně vypadající brodivý pták, který obývá subsaharskou Afriku, kde se vyskytuje v savanách, ale nevyhýbá se ani blízkosti řek a jezer. V obydlených oblastech vyhledává i skládky odpadu. Jeho výška může dosahovat až 1,5 metru s rozpětím křídel přes 3 metry. I díky velkému rozpětí křídel dokáže skvěle využívat vzdušné proudy a vystoupat do výšek přesahujících 4000 metrů. Velmi známou charakteristikou tohoto ptáka je holá hlava a krk (obvykle v červeno-růžové barvě) a výrazný hrdelní vak. Ten nafukuje při toku a zároveň je to pro něj i komunikační nástroj. Stejně jako naši čápi, totiž nemá marabu syrinx – speciální hlasové ústrojí ptáků, které jim umožňuje produkovat širokou škálu zvuků. Zvukově se tedy marabu projevuje pomocí hrdelního vaku nebo klapáním zobáku. Zbarvení peří na hřbetě a křídlech je břidlicovitě šedočerné, spodní část těla je bílá. Při pohledu zezadu připomíná jeho hřbet a křídla dlouhý plášť či frak, proto se mu v místech výskytu přezdívalo pták „pohřebák“. Marabu plní v ekosystému důležitou roli jako mrchožrout. Při hodování na mršinách se mohou zamazat krví a jinými tělními tekutinami, proto má kůži na hlavě a na krku holou. Dokáže ale i aktivně lovit různé druhy bezobratlých, drobné obratlovce (ještěrky a hlodavce), využívá i vodní organismy jako ryby, měkkýše. Nepohrdne ani lidským odpadem ze skládek.

Marabu dokáže velmi dlouho stát bez hnutí na jednom místě a vyčkávat. Zobák má opřený o hrdelní vak a sleduje okolí. Miluje slunce a tak ho lze spatřit, jak sedí na patách s roztaženými křídly a vyhřívá se. Proti přehřátí si potřísňuje nohy svým trusem, což nohám dává bílý vzhled.

Hnízdí v koloniích. V korunách stromů staví poměrně impozantní hnízdo z různých materiálů. Hnízdění je načasováno na počátek období sucha, kdy dochází k častým úhynům zvířat. Marabu tak mají dostatek potravy. Samice snáší 2 až 3 vejce. Při inkubaci vajec se střídá se samcem. Zhruba po 30 dnech se líhnou mláďata. Ta se osamostatňují přibližně po 130 dnech od vylíhnutí. Pohlavně marabu dospívají ve čtyřech letech. V přírodě se dožívají kolem 25 let, v lidské péči to může být až 40 let, s tím že nejstaršímu marabovi v chovu bylo 41 let.

I v lidské kultuře má marabu svou roli. V některých oblastech Afriky jsou části jeho těla využívány v tradiční medicíně, k ochraně proti černé magii nebo jako talismany pro splnění přání. Marabu má velmi atraktivní peří, které se využívalo ke zdobení klobouků a oděvů. Jemné bílé peří se využívalo a stále využívá k výrobě štětečků pro sběr otisků prstů. Jeho potravní specializace přispívá k odstraňování mršin a tím zamezuje šíření různých nemocí.

Náš svérázný samotář

Často se nás ptáte, proč je náš marabu v expozici sám, když jde o ptáka, který v přírodě žije v početných koloniích.  Odpověď leží v jeho specifické povaze.

Náš marabí samec pochází z volné přírody, kde se vylíhl v roce 1989 a na rozdíl od ostatních marabu je výrazný individuál. K nám přicestoval v roce 2011 ze Safari parku Dvůr Králové, kde se ukázalo, že s ostatními marabu prostě nevychází – byl k nim velmi agresivní a soužití s jinými jedinci pro něj nebylo možné. Projevoval se jako mimořádně dominantní a agresivní jedinec, který nedokázal tolerovat přítomnost jiných marabu, a to ani potenciálních partnerek. Bohužel, i s tragickým koncem. Proto se nakonec kolegové v zájmu zdraví a zachování životů ostatních marabu rozhodli samce od skupiny trvale oddělit a držet ho v zázemí parku izolovaně.

Když jsme v Zoo Hluboká budovali africkou expozici, neměli jsme ambice marabu rozmnožovat – přesto jsme chtěli návštěvníkům přiblížit pestrost a zajímavost africké fauny. Naskytla se tak příležitost: tento impozantní, leč s ostatními jedinci svého druhu neslučitelný pták našel nový domov u nás. Rozhodli jsme se mu v naší malé africké expozici dopřát klidný život a vytvořili pro něj jeho vlastní „staromládenecký“ byt, kde žije nadále sám a my mu samičku pro jistotu ani nesháníme. Přesto – nebo možná právě proto – působí spokojeně. Ke svým chovatelům je překvapivě velmi přátelský, neútočí na ně a dokonce si nechá házet potravu přímo do zobáku. Jeho jídelníček se skládá z různých druhů hlodavců, ryb, jednodenních kuřat, svaloviny z větších obratlovců a různých druhů bezobratlých. Ve svém výběhu rád využívá malé jezírko – koupe se nebo si pohrává s větvičkami, které si pouští po vodě.

Fotogalerie