Ropucha obecná

Obojživelník roku je projekt, jehož posláním je vzbudit zájem o obojživelníky naší přírody a jejich ochranu. Obojživelníci jsou jedna z nejohroženějších skupin obratlovců, celosvětově je ohrožuje především znečišťování a ztráta přirozeného prostředí, dále také klimatické změny. Všech 21 druhů obojživelníků žijících v České republice je ohroženo.

 letošním roce se tímto titulem pyšní známá neznámá – ropucha obecná. Pro někoho možná nezajímavá hnědá žába, pro zoologa však fascinující příklad evolučního úspěchu a odolnosti. Ropucha obecná je robustní bezocasý obojživelník vykazující výrazný pohlavní dimorfismus. Samice dosahují délky až 12–15 cm, zatímco samci bývají o třetinu menší (cca 8 cm). Její zbarvení je monotónně hnědé, šedohnědé až olivové. Kůže je výrazně hrubá s četnými bradavicemi. Má nádhernou měděnou až zlatavou duhovku s vodorovnou zornicí. Za očima má nápadné zduřeniny zvané parotidy (příušní jedové žlázy). Ty v případě ohrožení vylučují bělavý sekret obsahující bufadienolidy – látky, které fungují jako kardiotoxiny (ovlivňují srdeční rytmus predátora). Pro člověka nejsou nebezpečné, pokud tedy ropuchu zrovna nezkoušíte ochutnat, ale pro psa nebo kunu je to lekce, na kterou nezapomenou. Její pokožka prochází procesem keratinizace (zrohovatění), díky čemuž je mnohem sušší a odolnější než u jiných žab. To ropuše umožňuje osidlovat i místa vzdálená od vody, kde by jemnější skokani rychle vyschli.

Ropuchy jsou známé svou extrémní filopatrií – silnou vazbou na místo, kde se narodily. Jarní migrace k vodním plochám je spouštěna fotoperiodou a nárůstem teploty nad 5 °C, přičemž dospělci jsou schopni překonat vzdálenosti přesahující 2 km. Během této migrace můžeme pozorovat tzv. amplexus – pářící objetí, kdy mnohem menší sameček pevně obejme samici v podpaží a nechá se donést až k vodě. Aby mu samice nevyklouzla, narůstají mu na předních končetinách tmavé pářící mozoly, které fungují jako jakýsi „protiskluzový systém“. Ve vodě pak samice klade dlouhé dvouřadé šňůry vajíček, které mohou měřit 3 až 5 metrů a obsahovat až 6 000 vajíček. Ty namotává na vodní rostliny jako korálky, což slouží jako mechanická kotva proti odplavení.

Ačkoliv je pro rok 2026 oslavována ropucha obecná, není to jediná ropucha naší přírody. Ropucha obecná je tak zvaný generalista. To znamená, že obývá široké spektrum prostředí. Žije v lesích a zahradách, sází na nenápadné hnědé maskování a robustní stavbu těla s měděnýma očima. Její příbuzná, ropucha zelená, zvolila opačnou cestu. Je to termofilní (teplomilný) druh, který se díky svým atraktivním zeleným skvrnám (připomíná vojenské „maskáče“) a schopnosti snášet sucho stal „městským typem“ obývajícím parky a rumiště. Třetí do party je vzácná ropucha krátkonohá, fascinující pionýrský druh, který osidluje nehostinná místa jako například pískovny. Tato „běhající žába“ s typickým žlutým proužkem na hřbetě má extrémně krátké končetiny, což z ní dělá spíše sprintera než skokana. Zatímco ropucha obecná klade vajíčka v dlouhých dvojřetězcích do hlubších vod, krátkonohá se spokojí s mělkou louží. Samci ropuchy zelené lákají samičky vysokým trylkováním, které laik snadno zamění za hlas cvrčka. Ačkoliv jsou si tyto 3 druhy příbuzné, jejich ekologické nároky (požadavky na prostředí) se liší natolik, že se jen málokdy potkají na jedné lokalitě.  

Přestože je ropucha obecná u nás stále nejčastějším obojživelníkem, její stavy klesají. Hlavním nepřítelem je fragmentace krajiny – tedy rozkouskování přírody silnicemi a zástavbou. Pro ropuchu putující k vodě je dálnice nepřekonatelnou a často smrtelnou bariérou. Pokles hladiny podzemních vod a eutrofizace rybníků (nadměrný přísun živin) zhoršují podmínky pro vývoj pulců, kteří jsou citliví na anoxii (nedostatek kyslíku) u dna.

Ochrana ropuchy obecné nemusí probíhat jen v režii vědců, začíná totiž u každého z nás. Klíčem je především podpora druhové rozmanitosti přímo v našich zahradách. Místo sterilního, nízko sekaného trávníku ponechte v koutě zahrady hromadu tlejícího dřeva, kamení nebo listí – vytvoříte tak ideální místo pro bezpečné přezimování i denní úkryt před predátory a sluncem. Naprostým tabu by mělo být používání pesticidů a moluskocidů (jedů proti měkkýšům); ropucha je totiž nejefektivnější přirozený „bioregulátor“ a jeden dospělý jedinec za sezónu zlikviduje stovky slimáků. Pokud máte na zahradě bazén se svislými stěnami, nezapomeňte na něj umístit plovoucí rampu nebo prkno zabraňující utonutí žab, které do něj nešťastnou náhodou spadnou. A konečně, buďte ohleduplní na silnicích během jarních nocí, kdy žáby migrují krajinou a jsou velmi zranitelné. 

Fotogalerie