01/2021

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  1/2021

• Editorial

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Editorial

  I když jste k nám ne­moh­li, výrazně se zvýšil počet adopcí zvířat, běhali jste pro naše medvědy, či jste nám poskytli jiné spon­zorské dary. Moc si toho vážíme.

  N

  aše zoologická zahrada byla od března loňského roku až do současnosti pro veřejnost uzavřena celých 223 dní. V mezidobí, kdy jsme mohli zoo otevřít, byly návštěv­níkům z části nepřístupné ales­poň vnitřní expozice – tro­pic­ký pavilon Matamata, Terárium i tolik oblí­be­ní mravenci. Za normální situace jsme za tuto dobu obvykle rea­li­zovali vzdě­lá­va­cí programy pro více než 5000 dětí. Teď školy do zoo nejezdily a ani my jsme ne­moh­li do škol za dětmi. A zatímco jsme se narychlo učili, jak změnit způsob práce s ve­řej­ností a na­pře­li všechny síly do so­ci­álních sítí, na­táčeli videa na YouTube a při­pra­vovali pracovní listy pro on-line výuku ve školách, uvnitř zoo se jelo dál v téměř normálních kolejích. Zvířata nepočkají, až se svět dá zase do pořádku. I práce ošetřovatelů zvířat v zoo je ale v této době náročnější.

  Jednou ze změn, které do naší zoo přinesla doba covidová, je i tento elektronický časopis, jehož první číslo právě otevíráte ve svém počítači nebo tabletu. Nahrazuje naše tištěné Zoonoviny, které vycházely ve spo­lu­prá­ci se studiem Gabreta od roku 2007. Partnerům děkujeme. Jejich poslední vydání se nám ale už ne­po­da­řilo kvůli zavřenému areálu našim návštěvníkům předat. V zoo se toho přitom hodně přihodilo a chceme vám toho tolik sdělit.

  Víme, že jste na nás nezapomněli. I když jste k nám nemohli, výrazně se zvýšil počet adopcí zvířat, běhali jste pro naše medvědy, či jste nám poskytli jiné sponzorské dary. Moc si toho vážíme.

  Přesto jsme ale moc rádi, že zoo­lo­gic­ké zahrady už mají zase otevřeno. Obzvlášť teď na jaře, kdy zahrada rozkvétá a čeká nás to nejkrásnější období s mláďaty. Přeji Vám příjemné čtení a až budete moci, přijďte to k nám zase okouknout naživo.

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  Zoo noviny - květen 2021 (číslo 1/21)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Michaela Hartlová

  foto na první straně: autor Mhy, fotografie podléhá licenci: https://pixabay.com/tr/service/license/

• Obsah

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Obsah

  KDYŽ SE ŘEKNE VAJÍČKO ANEB FASCINUJÍCÍ POKLAD ŽIVOČIŠNÉ ŘÍŠE

  NA IDEÁLNÍ PARTNERKU ČEKAL SAMEC ORLA SKALNÍHO SKORO 8 LET

  PTÁK ROKU 2021 - KÁNĚ LESNÍ

  SOVY V ZOO HLUBOKÁ Z POHLEDU CHOVATELE

   ROZHOVOR SE ZOOLOŽKOU MARKÉTOU JARIABKOVOU

  SPECIÁL O ODCHOVECH V PAVILONU MATAMATA

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  OBOJŽIVELNÍK ROKU 2021

  PLAZ ROKU 2021 - JEŠTĚRKA OBECNÁ

  HISTORICKÝ CHOVATELSKÝ ÚSPĚCH - 2 MLÁĎATA VYDRY ŘÍČNÍ

  „V MOŘI JE MÍSTA DOST“, ALE ABY VŮBEC BYLO PRO KOHO

• Když se řekne vajíčko

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Když se řekne vajíčko aneb fascinující poklad živočišné říše

  Když bychom mezi lidmi udělali anketu, kde se jich zeptáme, jaké zvíře si jako první spojí se slovem vajíčko, největší procento odpovědí by asi ob­sa­hovalo různé druhy ptáků. Nicméně vajíčko jako ta­ko­vé je ve své podstatě především samičí pohlavní buňka a až po jejím oplození může dojít k vývoji nového jedince, který se pak líhne, po­pří­pa­dě rodí.

  N

  a druhou stranu vejcem samozřejmě zároveň ozna­ču­jeme zárodky ptáků, plazů a také vejcorodých sav­ců. Tyto pojmy je tedy třeba rozlišovat a ne­za­mě­ňo­vat. Zkrátka není vejce jako vejce.

  Jeho fenomén se nese celým tímto číslem časopisu a až na některé výjimky se v něm věnujeme především roz­mno­žo­vání ptáků, plazů a obojživelníků. Vejce je vlastně jedním z nej­větších pokladů živočišné říše. Na jeho správ­ném vývoji závisí přežití druhu. Proto do péče o něj zvířata velmi často hodně investují. V tomto článku si představíme typické skupiny živočichů, se kterými si vajíčko/vejce při­ro­zeně nejčastěji spojujeme, a také některé příklady jejich péče o vajíčka.

  Když má vajíčko svou vlastní spižírnu…

  Vajíčko je na počátku vývoje také u bezobratlých. Vzhledem k jejich početnosti bychom na ně rozhodně neměli zapomínat. Vyskytují se mezi nimi i případy vejcoživorodosti (vejce se až do porodu vyvíjí v těle matky, která mu poskytuje ochranu, ale nijak ho nevyživuje) nebo živorodosti, ale líhnutí z vajíček je nejčastější variantou. Ve spoustě případů se vajíčkům dostává až nadstandardní péče. Za zmínku stojí například samotářské včely a vosy, které pro své potomstvo staví v půdě z hlíny a slin jakési spižírny. Jsou to úkryty, do kterých ještě před nakladením vajíček ukryjí potravu, kterou mají vylíhnuté larvy hned k dispozici. Známějším příkladem jsou potom určitě různé druhy pavouků, kteří svá vajíčka nosí stále u sebe, často v ochranném kokonu.

  Plovoucí schránka pro embryo…

  I u žraloků najdeme více typů rozmnožování. Nicméně vejcorodost u nich přece jenom převládá. Samice vejcorodých žraloků kladou na mořské dno vejce, ze kterého se zhruba po devíti měsících vylíhne mládě. I žraloci vyvinuli pro svá vajíčka způsob ochrany. Vajíčka jsou uzavřena v typickém hranatém pouzdře z kolagenových vláken. Toto pouzdro je zpravidla velmi odolné. Mezi jednotlivými druhy se tyto schránky liší funkčními vlastnosti podle toho, na jaký typ povrchu se obvykle uchycují. Tyto obaly v sobě většinou ukrývají jedno embryo. U některých druhů rejnoků ale můžeme v jedné schránce najít až 7 embryí.

  Vaječní megalomani…

  Kromě živorodých a vejcoživorodých ryb vypadá standardní oplození u ryb tak, že samička naklade vajíčka (jikry) na nějaké bezpečné místo, kde je samec následně oplodní. Nicméně ryby jsou zrov­na příkladem trochu jiné strategie, jak zajistit pře­žití svého druhu. Mnoho zástupců ryb zkrát­ka pro jistotu naklade velké množství jiker. Tím si zajistí, že aspoň nějaká část vajíček se vyvine v životaschopné jedince. V tomto případě se samičky o nakladená vajíčka už nijak zvlášť nestarají. Tuhle strategii používá například i náš kapr. Známe ale samozřejmě i výjimky. Například otcovskou péči mořských koníků, kteří jikry ukrývají v kožním lemu, asi netřeba představovat. Zabrousit můžeme i do české přírody. Oplozená vajíčka hořavky duhové jsou vkládána do plášťové dutiny škeblí, kde se pak mohou bez problému vyvíjet.

  I mateřská láska prochází žaludkem…

  Zástupci obojživelníků jsou na tom s rozmnožovacími strategiemi podobně jako ryby. Najdeme mezi nimi druhy, které nakladou obrovské snůšky, o které se následně nestarají, ale i druhy, které se svým snůškám poměrně intenzivně věnují. Pro vývoj vajíček je samozřejmě důležité vodní prostředí. Žába, která má péči o své potomstvo obsaženou dokonce i ve svém rodovém jméně, je ropuška starostlivá. Samec nosí vajíčka přilepená na zadních nohách a chodí je pravidelně namáčet. Opravdu bizarním příkladem péče o potomstvo je pak australská tlamorodka, jejíž samičky přechovávají oplozená vajíčka ve svém žaludku. Samice během té doby nežerou a neprodukují žádné trávicí enzymy.

  Na teplotě záleží…

  Plazi jsou typicky vejcorodí a vejcoživorodí. Naopak živorodost je u nich velice vzácná. O svá vajíčka se starají například aligátoři. Samice staví pro svá vajíčka hnízda, která potom hlídají. Před vylíhnutím mláďat s nimi komunikují a následně jim pomáhají vylézt. U krokodýlů je také známá závislost pohlaví mláďat na teplotě prostředí. Při vyšší teplotě se líhne více samců, při nižší naopak více samiček. Tento fenomén můžeme pozorovat i u želv. Tam je ale závislost postavená opačně. Při vyšší teplotě se líhne více samic. Z hadů se o svá vejce starají krajty, které se kolem nich ovíjí a pomocí záškubů svých svalů je zahřívají.
  

  Sezení na vejcích není jen výsadou samic…

  Rozmnožovací strategie ptáků by vydaly na samostatný článek. Jejich péče o vajíčka se u jednotlivých druhů samozřejmě liší. Nicméně vše začíná, až na několik výjimek (např. tučňáci), u stavby hnízda, na které se buď podílí oba rodiče, nebo jenom jeden z nich. Variabilita ptačích hnízd je obrovská. Kromě klasických hnízd na stromech ptáci například obsazují stromové dutiny (sýkorky), budují nory (ledňáček), staví hnízda na zemi (bahňáci) i na vodě (potápky). Sezením na vejcích zajišťují vhodnou teplotu pro vývoj zárodku, ale také ochranu před případnými predátory. Na vejcích nemusí vždy sedět jenom samice. Například u pštrosů zahřívá vejce výhradně samec. Velmi často se oba rodiče v zahřívání vajec střídají.

  Kojící savci s kloakou…

  Vejcorodí savci jsou opravdovou specialitou ve zvířecí říši. Vykazují několik typicky savčích znaků, jako například teplokrevnost, bránici nebo srst. Mají dokonce i mléčné žlázy, ale nemají bradavky. Místo nich mají tzv. žláznatá políčka na břiše, do kterých vedou samostatné vývody mléčných žláz. Mláďata jsou tedy krmena mateřským mlékem, ale líhnou se z vajec. Mezi vejcorodé savce patří ptakopysk a několik druhů ježur. Stejně jako ptáci a plazi mají tato zvířata kloaku, z které pak snáší vejce s měkkou blanitou skořápkou. Ptákům se také podobají přítomností tzv. vaječného zubu, kterým se líhnoucí mláďata dostávají z vaječného obalu. Ježura snáší vždy jedno vejce do vaku na břiše, který má pouze v období rozmnožování. Samice ptakopyska klade vajíčka do hnízda, kde je zahřívá zhruba 10 dní.

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroj fotografií: viz popisky ve fotogalerii

• Orli

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Na ideální partnerku čekal samec orla skalního skoro 8 let

  Orel skalní je jedním z největších českých dravců. S rozpětím křídel 195 – 220 cm mu velikostí může konkurovat už jen orel mořský s rozpětím až 2,4 m. Hmotnost tohoto druhu orla se pohybuje kolem pěti kilo. Hlavní potravou jsou drobnější savci, ale troufne si i na lišky, kamzíky a případně i menší jeleny. 

  K

  dyž je v zimě nouze o potravu, nepohrdne ani mršinou. Orel se při pátrání po kořisti pohybuje ve vysokých výškách, kdy ostrým zrakem prohledává krajinu pod sebou. Pohybuje se při tom rychlostí kolem 50 km/h. Dokáže se ovšem pohybovat i rychlostí 120 km/h. Když zpozoruje kořist, pustí se za ní střemhlav. Při tomto manévru zvládne dosáhnout i rychlosti 300 km/h . Se svým úlovkem se pak většinou usadí na vyvýšeném místě, kde ho natrhá a spolyká. Orli loví často ve dvojicích. Jedná se převážně o pár obývající teritorium. Orli si svá teritoria chrání a každý vetřelec je bez milosti vykázán.

  Orla skalního můžete potkat ve voliéře naší zoologické zahrady od roku 2013. Nepřehlédnutelnou voliéru v podobě velké kopule najdete naproti výběhu s vlky. Pro důkladné prohlédnutí je možný i pohled z ochozu vedoucího od expozice tygrů, kdy se dostanete do stejné úrovně, kterou obývá náš pár.

  V naší zoo si orli v jídelníčku vybrali křepelky japonské, na které byli ochotni čekat i několik dnů. Teprve po pěti až osmi dnech se začali více zajímat i o jiné druhy předložené potravy (potkani, maso, kuřata, myši, králíci…).

  Tok orlů začíná v naší zoo už v lednu, kdy samec začne volat samici a lákat ji k hnízdu. Našeho samce poznáte od naší samice snadno podle světlejších per na hlavě. Samice je v našem páru o něco málo větší než samec. U dravců je toto charakteristickým znakem a naši orli nejsou výjimkou. Když orlice začne projevovat zájem o hnízdo, je samec spokojen a už v průběhu páření začnou společně stavět.

  Chov v Zoo Hluboká

  Chov orla skalního se u nás v zoo vyvíjel docela dobrodružně. Orlí pár jsme měli sestavený už před stavbou velké voliéry. Samec nám ale tehdy uletěl z nedovřené staré voliéry. I takové věci se občas můžou přihodit. Až teprve potom jsme dovezli současného samce, který se vylíhnul v roce 2011 v Zoo Kaunas v Litvě. Ten u nás postupně vystřídal 4 samice. Trvalo to skoro osm let, než se podařilo najít ideální partnerku. Řekněme, že měl na samice docela smůlu.

  První samice uhynula na dnu. To je onemocnění, které se většinou spojuje s jednostrannou stravou. Snažili jsme se našim orlům předkládat potravu poměrně pestrou, proto jsme diagnóze zpočátku nechtěli uvěřit. Ukázalo se ale, že orlové, kteří v přírodě nepohrdnou ani mršinou, dokáží být poctiví plánovači, a klidně si i několik dní počkají na to, co jim chutná. Ani v přírodě nežerou každý den, nebo se ke své kořisti vrací, když uloví větší. A pak na ní postupně hodují. Mezi krmením klidně může uplynout i týden, než seženou něco nového do žaludku. 

  Teprve až čtvrtá samice se dokázala dobře sžít s voliérou a porozumět si s naším samcem.

  V naší zoo si orli v jídelníčku vybrali křepelky japonské, na které byli ochotni čekat i několik dnů. Teprve po pěti až osmi dnech se začali více zajímat i o jiné druhy předložené potravy (potkani, maso, kuřata, myši, králíci…). Museli jsme tedy začít krmit jinak. Především se snažit orlům podávat různé druhy potravy zcela nahodile, to znamená nedávat stejnou potravu ve stejný den. Druhá samice měla vrozenou srdeční vadu a při letu se jí velmi špatně dýchalo. V zimě při velkých mrazech uhynula, protože jí srdce v tak náročných podmínkách zkrátka selhalo. Tuto vadu bohužel ukázala až pitva. Třetí samice pak zemřela na následky nárazu a komplikací spojených se zraněním.

  Teprve až čtvrtá samice se dokázala dobře sžít s voliérou a porozumět si s naším samcem. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat a pár se již v roce 2019 pokusil o stavbu hnízda. Nebylo to ale první hnízdo orlů v naší zahradě. Už jedna z předchozích samic se o stavbu hnízda pokoušela. Bohužel ale nespolupracovala se samcem a každý si jel tenkrát svůj vlastní stavební projekt. I v roce 2019 ale zůstalo jen u stavby hnízda. Orli skalní dosahují pohlavní dospělosti někdy dokonce až v pátém či šestém roce života. Naše samice v té době byla teprve dvouletá.

  Jak bydlí orli

  S materiálem na stavbu hnízda jsou orli velmi vybíraví. Základem skoro dvoumetrového hnízda, které můžete vidět v rozsoše stromu v expozici, jsou jedlové a borové větve. Na změkčení hnízda pak používají rostlinný materiál (chrastice rákosová, velké kusy mechu) a kusy kůží, které jim nabízíme. Oproti přírodě, kde orli začínají hnízdit až v březnu, u nás začali stavět hnízdo v druhé polovině února. V přírodě snáší běžně 1-2 vejce a jinak tomu nebylo ani u nás. V roce 2020 jsme konečně mohli potvrdit dvě bílá vejce pod samicí, která na ně dávala bedlivý pozor. Samec ji na hnízdě střídal pouze na krátké chvíle, kdy se samice z hnízda snesla na vykoupání či nakrmení.

  Následně se vylíhnul jeden potomek, který bohužel uhynul vlivem vytrvalého deště, se kterým si náš pár neuměl poradit.

  ■

  Fotogalerie

  A jak jsou na tom naši orli dnes?

  V průběhu ledna 2021 úspěšně zvládli tok a od začátku února společnými silami staví hnízdo. A i když se loni hnízdění nepovedlo dovést do šťastného konce, víme, že náš pár je schopný reprodukce. A to je dobré zjištění. Tak doufáme, že na to naši orli letos navážou.

  Autor článku: Ondřej Srb

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Pták roku 2021

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Pták roku 2021 - káně lesní

  Jak pečuje o svou snůšku a mláďata nejznámější český dravec?

  Česká společnost or­ni­to­lo­gic­ká vyhlásila letošním „Ptákem roku“ káně lesní. Nenápadného drav­ce, kte­rý patří mezi nej­zná­měj­ší druhy české fauny. Často se s ním setkáváme v okolí silnic, kde ho mů­že­me po­zo­ro­vat, jak se­­dí na stromě nebo na ně­ja­kém vy­vý­še­ném místě.

  S

  amice káněte lesního jsou větší než samci, což je mezi dravci poměrně běžné. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2 až 3 letech. Svá hnízda si staví na stromech většinou při kraji lesa, občas na skalách a výjimečně i na zemi. Ve svém teritoriu většinou staví hnízd víc, ale mláďata pak vyvádějí pouze v jednom, které si nakonec vyberou. Páry bývají stálé a své revíry většinou nemění. Zajímavým fenoménem je jejich „zdobení“ hnízd zelenými větvičkami. Důvody tohoto chování zatím nejsou spolehlivě vysvětleny. Zvažuje se, že by se mohlo jednat o způsob označování teritoria, ale i o snahu odpuzovat parazity.

  Samice snáší zpravidla 2 až 4 vejce s červenohnědými nebo šedohnědými skvrnami, která pak zahřívá po dobu zhruba jednoho měsíce. Samec ji střídá jen ve velmi výjimečných případech. I po vylíhnutí je s mláďaty na hnízdě především samice. Samec, alespoň po dobu prvních 3 týdnů po vylíhnutí, má za úkol zajistit dostatek potravy. Později začíná lovit i samice a mláďata se začínají učit zpracovávat kořist. Mláďata káňat se často velmi rychle osamostatňují a celkem brzy začínají být nezávislá na svých rodičích. Hnízdní úspěšnost káňat je úzce vázána na populační cykly hrabošů, na kterých jsou potravně závislé. V našich podmínkách, tedy těch středoevropských, jeden hnízdní pár většinou vyvede 2 mláďata.

  Ve chvíli, kdy jsou si mláďata sama schopna obstarat potravu, opouštějí hnízdo. Nejprve na průzkumné potulky, z kterých se ještě vracejí zpět do domovského teritoria. Vlastní okrsky obsazují až později. Káňata vyskytující se v České republice jsou částečně tažná a jejich migrační cesta většinou vede na jihozápad (Francie, Německo). Jedinci, kteří žijí ve východní části ČR, někdy směřují i na Balkán.

  ■

  V Zoo Hluboká káně lesní nechováme, ale poměrně často se objevuje v naší záchranné stanici v Rozovech. V loňském roce zde bylo přijato celkem 23 káňat. Do stanice se dostala z různých důvodů. Ať už byla vysílená, popálená od elektřiny nebo různě pohmožděná a poraněná. Zpátky se jich do volné přírody vrátilo pouze 9. Jedno zvíře z těchto loňských odchytů a nálezů v záchranné stanici zatím zůstává. Ostatní zvířata bohužel uhynula nebo musela být utracena.

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Sovy

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Sovy v Zoo Hluboká z pohledu chovatele

  Zoo Hluboká se může jako málokterá zoo pochlubit ucelenou kolekcí sov ži­jí­cích v ČR a Evropě. V naší expozici sov, která prá­vě prochází re­kon­struk­­cí, jsme cho­vali sovy ve vel­kých dřevěných vo­li­é­rách, vsa­zených mezi buj­ný ke­řový a stromový po­rost. Náv­štěvník tak měl po­cit, že vstoupil do lesa, ve kte­rém bylo třeba trochu pá­trat, aby objevil soví oby­vatele každé vo­li­é­ry. Tr­pě­livost pak byla od­mě­něna pohledem na roz­ma­nité druhy našich so­vích svě­řenců. 

  N

  a sovinci, jak říkáme naší expozici sov, se bohužel podepsal zub času a z technických důvodů musel být na konci minulého roku srovnán se zemí. Sovy tak byly prozatím přestěhovány do zázemí zoo a sovinec nyní čeká na svou novou podobu.

  Co se týká chovu, daří se nám rozmnožovat více jak polovinu chovaných druhů.

  Puštík obecný

  Jedna z nejběžnějších sov, které chováme, je puštík obecný. Náš pár těchto sov, jsou velice dobří rodiče, kteří většinou jako první sovy v sovinci vyvedou 1 - 3 mláďata. Dalšími druhy, které u nás většinou mívají mladé brzy v dubnu, jsou sýci rousní, sovy pálené a puštíci bělaví.

  Sýc rousný

  Sýc rousný u nás vyvádí 2 – 4 mláďata, a když je dobrá sezóna, mívá snůšku i dvakrát (podruhé začátkem května).

  Sova pálená

  Stejně tak je to u sov pálených, které u nás mívají také 2 snůšky. Ptáčata „pálenek“ jsou asi nejméně hezká soví mláďata, přesto z nich pak vyrostou jedny z nejkrásnějších a nejelegantnějších sov.

  Puštík bělavý

  Puštíci bělaví, tyto velké a v ČR ohrožené sovy, u nás mívají ve většině případů jedináčka, i přesto, že snesou vajec více. Již od února, kdy jsou v toku, začínají být útoční se snahou nalétávat na každého vetřelce, který se vyskytne v jejich voliéře. V době toku a hnízdění není zcela bezpečné lézt jim do jejich teritoria alespoň bez pokrývky hlavy a koštěte :-), jak by mohl potvrdit leckterý chovatel sov. I zkušeného chovatele dokáže také znejistit zvětšením své velikosti načepýřením peří do ohromné koule a mohutným klapáním zobákem.

  Sýček obecný

  Po zhruba měsíční inkubaci se koncem dubna až začátkem května líhnou sýčci obecní. V roce 2020 se nám podařilo odchovat od více párů 31 mláďat. Přestože se nám u některých zkušených sovích rodičů nevedlo, udělaly nám radost s úspěšným rozmnožením druhy, u kterých se nám v minulosti dlouho nedařilo. Největší radost jsme měli z mláďat puštíků bradatých a výrečků malých.

  Puštík bradatý

  U puštíků bradatých předcházel loňskému hnízdění nápadný tok. Koncem dubna jsme při kontrole budky ověřili 4 vejce a počátkem května se začalo ozývat z boudy pískání. Během května jsme postupně z dálky pozorovali 4 mláďata. Otec nosil potravu do boudy samici a ta ji rozdělovala potomkům. Přibližně po 5 týdnech začaly postupně vylétat mladé sovičky. Vypadaly jako plyšové hračky rozmístěné po stromech po celé voliéře. Velké zklamání přinesl úhyn nejmladšího mláděte a za pár dní i samice (z neznámých příčin). Samec však zachránil situaci a o zbylá 3 mláďata se k naší úlevě postaral.

  Sovice sněžní

  Jedním z největších opozdilců v rozmnožování jsou u nás severské sovice sněžní. Začínají tokat v březnu a jsou při tom velice nápadné a trochu legrační. Znatelně menší a submisivní samec hloubí na zemi jamky, ke kterým láká legračními pohyby a zvuky samici a krmí ji. Samice si nakonec nějakou jamku vybere a během dubna/ května sedí na vejcích. Vajec snese často více, než se nakonec koncem května a začátkem června vylíhne (mívá 1 – 4 mláďata). Naše samice je v době hnízdění velice agresivní a nepřipadá v úvahu lézt do voliéry a uklízet. Samice často visí na pletivu voliéry a chce nás důrazně odehnat dříve, než se vůbec pokusíme otevřít dveře. Úklid se proto v této době minimalizuje (jako u puštíků bělavých), pouze se mění voda a rychle se seberou zbytky potravy. Do voliéry spolu vstupují vždy dva ošetřovatelé, jeden z nich má funkci hlídače a případného „odháněče“ :-)

  Výreček malý

  Nejdéle na čas s hnízděním si u nás minulý rok dával výreček malý. Po přivezení několika mladých jedinců a doplnění páru se podařilo po několika letech neúspěchů s neoplozenými vejci zahnízdit dvěma párům. Na vajíčka zasedli koncem května, mláďátka se začala líhnout koncem června a nakonec bylo úspěšně vyvedeno 5 soviček.

  Snad zase brzy budete mít možnost obdivovat tyto krásné opeřence v úplně nové expozici.

  My už se těšíme.

  ■

  Fotogalerie

  Chcete se o sovách dozvědět ještě něco víc? Koukněte na naše video!

  

  Autorka článku: Monika Tesařová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Michaela Hartlová, Markéta Jariabková

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Rozhovor s Markétou

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  „Ochrana přírody je důležitý bod práce zoologických zahrad“

  Rozhovor se zooložkou Markétou Jariabkovou

  Markéta Jariabková pracuje v Zoo Hluboká jako zoolog. Studovala na Jihočeské univerzitě obor Biologie a ochrana zájmových organismů a ná­sled­ně v Praze na České zemědělské univerzitě obor Záj­mové chovy. V té době pracovala v Zoo Praha ja­ko brigádník a získávala postupně potřebnou praxi. Ve svém studiu se věnovala etologii savců. Největší smysl vidí v možnosti zapojovat se do záchranných pro­gramů ohrožených živočichů. V Zoo Hluboká pra­cuje již osmý rok.

  J

  ak dlouho pracuješ jako zoolog v Zoo Hluboká a jak ses k té práci dostala?

  Když jsem nastoupila sem do zoo, tak jsem pracovala jako ošetřovatel. Vyfasovala jsem zadní část zoo. To znamená dětský koutek, losy a nové expozice (stepi a hory). Pak jsem občas zastupovala na šelminci a ve staré části zoo, kde jsou další savci. Později jsem přešla do kanceláře, kde jsem dělala asistenta zoologa, což znamenalo, že jsem se zabývala především transporty a evidencí zvířat. 

  Zároveň jsem se taky věnovala enrichmentu a záchranným programům. Jako zoolog pracuju rok a půl. S tím, že jsem si z té předchozí práce ponechala záchranné programy, protože ty mě fakt baví. To nikomu nedám. :-) Ochrana přírody musí jít prostě ruku v ruce se zoo. Je to zkrátka důležitý bod té práce.

  Co si má čtenář pod touhle funkcí představit? Co má zoolog všechno na starosti?

  Tak jednak jsem zodpovědná za lidi, kteří u těch zvířat pracují. Oni samozřejmě vědí, jak se mají o zvířata starat, co mají dělat, ale k tomu je i další spousta práce navíc. Takže hlídám například, jak vypadají expozice, jak se dodržuje jejich údržba. A zároveň jsem zodpovědná samozřejmě za zvířata. A to především za jejich zdravotní stav. To zahrnuje zajištění veterinární péče, komunikaci s veterinářem, ošetřovateli a kurátory, ale i hlídání nákazové situace. 

  Dál zajišťuju transporty, kdy nějakou část dělá Tomáš (asistent zoologa), a já už mám na starosti jen takové ty složitější zahraniční transporty, například se třetími zeměmi. Pak jsem zodpovědná za dotace a za celkovou veterinární práci v zoo. To zahrnuje komunikaci se Státní veterinární správou, s ministerstvem, s krajským úřadem, s Inspekcí životního prostředí… 

  S krajským úřadem řešíme hlavně evidenci našich zvířat. Musíme žádat o registrační listy, o výjimky z komerčních činností, výjimky na česká zvířata. No a pak fakticky musím řešit všechno, co se za ten den stane - dotazy od lidí, spolupráci s dalšími odděleními zoo, s televizí. Prostě co se namane.

  Jak teda vypadá tvůj běžný pracovní den?

  Ideální den začíná tak, že hned ráno máme poradu, kde si řekneme, co je nového, co je potřeba udělat, doplnit, jestli je třeba zavolat veterináři… Probereme třeba i to, co se děje v rámci transportů. Pokud už je připravený nějaký termín, tak je potřeba, aby se na to lidi připravili. Následně jdu vyřídit požadavky na technické oddělení. Ideální stav je to, když jenom nahlásím, támhle nám praskla žárovka, potřebujeme ji vyměnit, nebo potřebujeme dovézt seno. To je vlastně úplně ideální den. No pak třeba přijdou ošetřovatelé, že vypozorovali u zvířete nějaký problém nebo novou situaci (že by třeba mohlo rodit, že viděli zvířata se pářit, že se třeba něco nového narodilo). 

  Samozřejmě přichází i zprávy o úrazech nebo úhynech zvířat. To pak řešíme s veterinářem, včetně odvozu na Státní veterinární správu na vyšetření. Mezitím vyřizuju e-maily, komunikuju se zahraničními i českými zoologickými zahradami, ať už v rámci transportů, nebo nějaké spolupráce. A pak dělám třeba nějakou svojí práci pro EAZU (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií). Ono se to nezdá, ale docela rychle to uteče. 

  Potom jsou samozřejmě dny, kdy přijdu do práce, a už je hned nějaký průšvih. Jako třeba teď popraskaná filtrace u mořského akvárka, prasklé čerpadlo, nebo nedávno spadlá voliéra kvůli velkému množství sněhu. To jsou pak nejhorší dny. Všechny původní plány v tu chvíli musí jít stranou, a je třeba ty záležitosti řešit operativně. Protože ty důležité věci se musí řešit většinou hodně rychle.

  Co je pro tebe na té práci nejnáročnější? Případně, co bys nejraději vůbec nedělala?

  Asi nejhorší jsou takové ty chvíle, kdy musím rozhodnout, že se nějaké zvíře má utratit. Ať už kvůli úrazu nebo kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Když si člověk říká, že on to ještě prostě nějak dá, ale pak vidíte, že už to zkrátka dát nejde. Tak to rozhodnutí je pak zkrátka těžký. Zvlášť u těch zvířat, které má člověk hodně rád. 

  Asi nejhorší jsou takové ty chvíle, kdy musím rozhodnout, že se nějaké zvíře má utratit. Ať už kvůli úrazu nebo kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Když si člověk říká, že on to ještě prostě nějak dá, ale pak vidíte, že už to zkrátka dát nejde. Tak to rozhodnutí je pak zkrátka těžký. Zvlášť u těch zvířat, které má člověk hodně rád.

  Já mám úplně nejradši savce a ve chvíli, kdy jsme museli například utratit jednatřicetiletého medvěda, který měl podle pitvy sice zdravé srdce, ale bohužel mu selhaly nohy, tak to rozhodnutí bylo složité. Obzvlášť, když se o něj člověk nějakou dobu sám staral, tak o to to bylo ještě horší. I když víte, že to tomu zvířeti pomůže, rozhodnout to není lehké. Takže tohle je trochu psychicky náročné. 

  No a pak samozřejmě v tomhle ohledu komunikace s lidmi, kdy je jasné, že se jim některá rozhodnutí nelíbí, ale já pro ty rozhodnutí zkrátka mám nějaké jasné důvody.

  Co tě naopak na té práci nejvíc baví? Co ti dělá největší radost? Proč to vlastně děláš?

  Tak od malička miluju zvířata. Zvířata mám i doma. A pracovat s nimi byl od malička můj sen. I když třeba rodiče byli proti, tak jsem si stejně šla za svým. Největší radost mi určitě udělá, když se něco narodí, ať už je to malý kolpík, malý plameňák nebo třeba i poník. Když to zvíře pak vypadá dobře, prosperuje… Samozřejmě ještě větší radost mám, když je to nějaké zvíře, které se tu nikdy neodchovalo. Pak když se narodí, tak to úplně dychtivě sleduju, jestli vydrží do druhého dne, vydrží týden…Takže tyhle očekávání, jak to dopadne, to je taky pěkný. 

  Pak mě baví možnost dělat záchranné programy. Díky zaměření zoo (Eurasie, česká fauna) těch programů, do kterých bychom se mohli zapojit, moc není, ale doufám, že to bude lepší. Nicméně například už několik let vypouštíme do volné přírody sysly. Tak mě pak těší, když přijedu na lokalitu, kde nikdy před tím nebyli, a najednou tam běhá spousta malinkatých syslíků. Jenom díky nám, díky tomu, že jsme tam odvezli zvířata z našeho chovu. Tak to mě fakt potěší, že to má nějaký smysl.

  Ovlivnila nějakým způsobem tvoji práci pandemie covidu?

  No docela dost se toho změnilo. Vloni na jaře, kdy byla Evropa v podstatě úplně zavřená, a nikam se nejezdilo, jsme měli pozastavené transporty. Tím pádem jsme neměli tolik té kancelářské práce, protože ono to samotné plánování transportu zabere docela dost času. Takže jsme spíš šli a pomáhali na rajonech. 

  V tu dobu byli zaměstnanci vlastně rozděleni tak, aby se mohli střídat na směnách. Takže na práci, kterou často dělali třeba 3 lidi, byl najednou jen jeden člověk. Víc jsme tedy pomáhali ošetřovatelům. Byla to taková momentální improvizace. Hlavně jsme prostě museli zabezpečit zvířata.

  Na jaký úspěch/moment, za tu dobu, co jsi zoolog, jsi nejvíc hrdá?

  Tak prvně zmíním jeden takový úspěch, který teda není úplně chovatelský. Nicméně, když jsem přebírala tuhle pozici, tak se na nás blížil tzv. EAZA screening, který nás měl prověřit, zda stále můžeme být členy této asociace. Měli jsme tu takové dvoudenní jednání s komisí, kdy si procházeli expozice, evidenci zvířat atd. Strávili jsme s nimi opravdu hodně času. Všechno jsme jim vysvětlovali, komentovali dokumentaci atd. A nakonec jsme uspěli a v asociaci si nás nechali. Je to sice taková úřednická věc, ale když chceme spolupracovat s evropskými zahradami, které v té asociaci jsou, a chceme získávat vhodná zvířata, aby byla zachována genetická diverzita, tak musíme s těmi zahradami komunikovat, a lépe se komunikuje, když jsme také členy. 

  No a z těch chovatelských úspěchů, i když to třeba nebyla úplně úspěšně vyvedená mláďata. Tak takový prvoúspěch byl určitě orel skalní, který se nám tady v loňském roce vlastně poprvé vylíhnul. Potěšilo nás, že ten chovný pár si k sobě sednul. Samička snesla dvě vajíčka a poctivě na nich seděla. Z jednoho vajíčka jsme nakonec měli mláďátko, které ale zhruba po 2 - 3 dnech uhynulo. Bylo to částečně i nezkušeností té samice. V tu dobu, kdy ho krmila, přišly velké deště a výrazné ochlazení, a ta samice to bohužel nezvládla. Nicméně je skvělé, že samice je plodná, a že si s tím samcem sedli. Tak doufáme, že spolu zase něco zplodí. 

  Pak jsou to samozřejmě vydry, které se vůbec poprvé v prostorách naší zahrady narodily. Všechny vydry, co se sem dostaly, pocházely z volné přírody. Ať už to byla nalezená mláďata ve věku třeba dvou měsíců, nebo i starší mláďata, která měl někdo nějakou dobu doma. Nikdy se tady ale žádná vydra nenarodila. A v loňském roce rovnou dvakrát. To je zatím asi takový největší chovatelský úspěch. 

  Samozřejmě i takoví plameňáci jsou pro nás úspěch každý rok. Ať už je to 10 nebo 20 mláďat, tak jsme samozřejmě rádi.

  Máš nějaký chovatelský sen, který bys ráda v Zoo Hluboká uskutečnila?

  No, manula. :-) I když je to chovatelsky strašně náročné zvíře, tak prostě manul je skvělá kočka…No a když ne manula, tak irbise. Tyhle dvě kočky jsou takovým mým chovatelským snem. A když se odpoutám od koček, tak by to určitě byl kůň Převalského.

  ■

  Fotogalerie

  S Markétou si povídala: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Matamata

• Osm malých anolisů

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Osm malých anolisů

  Pavilon Matamata v Zoo Hluboká je malou ukázkou různorodosti tropických lesů Jižní Ameriky od bra­zil­ských pralesů až po ostrovní společenstva Ka­rib­ské­ho moře. Typickými představiteli tamějších biotopů jsou také drobní ještěři anolisové, příbuzní na­pří­klad známým a daleko větším leguánům zeleným.

  A

  nolisové jsou velmi různorodá skupina ještěrů s nej­hoj­nějším rozšířením ve Střední Americe a na početných Karibských ostrovech. Vzhledem k izolaci jednotlivých ostrovů se zde vyvinulo množství unikátních druhů, které se nevyskytují nikde jinde, takzvaných en­de­mitů. Dnes je známo již více než 400 druhů anolisů. Přísavné lamely na prstech jim umožňují dobře šplhat po kmenech stromů, skalách nebo hladkých zdech. Dokáží se udržet i na skle, stejně jako gekoni. Podobně jako chameleoni dokáží měnit barvu, i když ne tak výrazně. Dokáží být proto velmi nenápadní. Na druhou stranu mají často velmi výrazně zbarvená hrdélka, každý druh jinak. Ta používají k vzájemné optické komunikaci.

  Teprve nedávno začala naše zoologická zahrada chovat jeden druh anolise z ostrova Marie-Galante jihovýchodně od Portorika, který dokonce nemá ani svůj český název (latinsky se jmenuje Anolis ferreus). Patří spíše k větším druhům. Samci měří až 35 cm a jsou výrazně větší než samice. Dvě třetiny délky ale připadá na ocas. Kromě rozdílu ve velikosti mají samci oproti samicím ještě poměrně vysoký hřeben na ocase.
  

  Anolisové dokáží, podobně jako chameleoni, měnit barvu - i když ne tak výrazně.

  anolis rudokrký

  Na podzim roku 2019 jsme do zoo získali 3 dospělé samce a 7 mladých jedinců, ze kterých se nakonec vyklubaly většinou samice. Zvířata jsme rozdělili na dvě skupinky - chovnou, kde byly 2 samci a 2 sa­mič­ky, a na expoziční (tedy tu, kterou mo­hou vidět návštěvníci v tropickém pa­vi­lonu Matamata) se 4 samci a 2 sa­mičkami.

  anolis šedý

  Hned od samého začátku si samci v obou teráriích důkladně střežili svá teritoria, ale nebyly u nich pozorovány žádné známky bojů. Jen si vzájemně ukazovali svá světle žlutá hrdélka. První páření jsme zaznamenali v expozičním teráriu. Našli jsme dokonce i vejce, ale mláďata nikde. Mláďata jsou velmi malá a nenápadná a terárium prostorné, členité a zarostlé rostlinami. Proto jsme pro jistotu do terária dávali i drobnou potravu, aby měla případná skrytá mláďata co lovit.

  Přestože jsme u chovné skupinky v zázemí páření nepozorovali, po nějaké době bylo zřejmé, že samice jsou plné vajec (v každé snůšce kladou samičky obvykle po dvou vajíčkách a zahrabávají je do kypré půdy). Ta zvládla svůj vývoj na výbornou a 14. září 2020 jsme v teráriu objevili první čtyři mláďata. Při úpravě terária v únoru 2021 jsme potom tuto skupinu rozdělili na 2 chovné páry. Přestože jsme předtím byli schopni odhadovat, že v teráriu už je mláďat šest, ukázalo se nakonec, že je jich tady dokonce osm. Všechny malé anolisy jsme pochytali a přemístili do samostatného terária.

  ■

  
  

  
  

  .

  Fotogalerie

  Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Chov kajmánka trpasličího

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Chov kajmánka trpasličího v Zoo Hluboká

  Lov vajec z vody i divoké námluvy

  „Zoo zvířetem“ roku byl pro letošek vyhlášen kro­ko­dýl. Ochranářský projekt, který je s touto iniciativou Zoologické společnosti pro ochranu druhů a po­pu­la­cí (ZGAP) a dalších institucí spojen, je zaměřen na 3 druhy velmi ohrožených kro­ko­dý­lů: krokodýla filipínského, krokodýla ku­bán­ské­ho a krokodýla siamského. My si ale při této příležitosti před­sta­ví­me jednoho ze zajímavých druhů kro­ko­dý­lů, kte­ré­ho chováme v naší zoo, a to kajmánka tr­pa­sličího.

  J

  ak už název napovídá, tento jihoamerický druh z čeledi ali­gá­to­ro­vitých nepatří v krokodýlí říši k velikánům jako třeba krokodýl nilský, krokodýl mořský nebo krokodýl americký. Zatímco jmenovaní „obři” můžou měřit přes 5 metrů, kajmánek trpasličí naproti tomu měří maximálně 170 cm, a to pouze samci. Samice jsou menší. Řadí se proto k těm nejmenším druhům.

  V období páření se samci ozývají charakteristickými zvuky, připomínajícími bubnování. Pokud se budete procházet v tomto období tropickým pavilonem Matamata, a budete mít to štěstí, že se zrovna samec ozve, možná se i leknete. Z čista jasna se ozve opravdu hlasitá rána, u které nejdřív ani nevíte, cože to vlastně bylo. Pokud páření proběhne úspěšně, samice se začne postupně zakulacovat, jak v ní dozrávají vajíčka. Blížící se dobu jejich kladení, poznáme podle toho, že se samici začne propadat břicho, hrbí se, hrabe a intenzivně hledá vhodné místo, kam svoje vejce naklást. K tomuto účelu si pak staví hnízdo z bahna a listí. Takové hnízdo potom funguje jako inkubátor. Podobně jako v kompostu se v něm při tlení rostlinného materiálu uvolňuje teplo, které udržuje nakladená vejce v teple.

  Zpočátku naší samici žádné místo v našem poměrně velkém teráriu nevyhovovalo, a tak vždy snášela vejce zásadně do vody, odkud jsme je pak museli lovit. Po delším pobytu vajec pod vodou ale nebyla šance, že by se z nich něco vylíhlo. V roce 2018 jsme proto zkusili upravit místo na kladení tak, aby bylo prostornější, a bylo zde více spadaného listí a substrátu pro stavbu hnízda. V říjnu tady samice úspěšně nakladla vejce a pečlivě hnízdo hlídala zhruba 100 dní. Ani tentokrát se ale z vajec žádná mláďata nevylíhla a samice asi týden po předpokládaném termínu líhnutí nakonec hnízdo opustila.

  Příští rok na jaře jsme o samici kajmánka nešťastnou náhodou přišli, ale hned v červenci se nám podařilo získat no­vou. Ta byla čerstvě po vykladení vajec a četné kousance po těle naznačovaly, že námluvy se u původního majitele ne­obešly bez hrubého zacházení od jejího bývalého partnera. Projevovala se velmi bázlivě. Proto jsme ji ze začátku umístili do zázemí, aby si zvykla na nové prostředí. Teprve potom jsme ji pustili k samci do pavilonu Matamata. Zpočátku si od samce držela odstup a zdržovala se převážně v horním bazénu expozice. Přesto ji samec v době námluv na­poprvé pokousal. Samice se ho pravděpodobně bála a nesdílela jeho náladu k páření. Rány měla především na bocích, ale nebylo to nic vážného, takže se rychle zhojily.

  Tento rok už jsou námluvy v plném proudu. Ze začátku se samice opět držela v ústraní. Teď už je ale mnohem odvážnější a nedošlo zatím ani k žádné výrazné potyčce. Pá­ře­ní samotné jejich ošetřovatelka zatím neviděla. Tak snad se to tento rok podaří!

  ■

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Překvapivé rozmnožení anakond žlutých

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Nejsou tak malé jak se zdají 

  Překvapivé rozmnožení anakond žlutých

  Anakonda žlutá obývá místa blízko vody v tro­pic­ké oblas­ti Jižní Ameriky. Na roz­díl od své příbuzné ana­­kon­­dy velké, kte­rá do­růs­tá délky až 7 m, re­kord­ně 9 metrů, mě­ří ana­kon­da žlutá 3,5 až 5 metrů. U obou pla­tí, že tě­mi del­ší­mi jsou samice, ne samci.

  Malá vsuvka o vej­co­ži­vo­ro­dos­ti, aneb když hadi ro­dí

  Možná si říkáte, že jsem se „přepsala“. Hadi přece kladou vejce a nerodí přímo živá mláďata. U anakond je to trochu jinak. Způsobu, kterým se anakondy rozmnožují, se říká vejcoživorodost. To znamená, že oplozená vejce se až do porodu vyvíjí v těle matky. Mláďata jsou uzavřena ve vaječných obalech a matka jim poskytuje pouze teplo a ochranu. Z těla matky totiž nezískávají žádné živiny. Z vajec se pak líhnou těsně před porodem, přímo během něj nebo hned po porodu. Zrovna u anakond je to ideální strategie, jak může samice stále zůstávat ve vodě. Ale i někteří plazi z naší přírody jsou vejcoživorodí. Třeba užovka hladká nebo slepýš.
  

  V

   Zoo Hluboká máme páreček anakond žlutých v tropickém pavilonu Matamata. Jednoho dne mi při krmení přestal žrát samec. Ono to není u hadů nic neobvyklého. Někdy prostě nabídnutou potravu nepřijmou a vezmou si jí jindy. Jenom­že jemu to trvalo déle než obvykle, vypadal v pořádku, a navíc mi přišel více akční, jakoby stále něco hledal. Pokud nemají hlad, obvykle většinu dne tráví nicneděláním, maximálně se přemístí ze souše do vody a zase nic nedělají.

  Bylo mi to společně s tím, že odmítal už poněkolikáté potravu, prostě podezřelé, a začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že se chce pářit. S touto myšlenkou jsem pak přišla i na ranní poradu. Nejdřív tomu nikdo nechtěl moc věřit, vždyť ty naše jsou na tohle ještě malé. Musím uznat, že nejsou zrovna největší. Po pátrání, kolik jim vlastně je, jsem ale zjistila, že věk by na to už měly. Společně s dalšími kolegy jsme je nakonec viděli i pářit. K tomu samice nějak hodně „na­ky­nu­la” a z přemíry potravy to rozhodně nebylo. I když vytrávila, zůstala stále „oplácaná”. I další kolegové si všimli, že samice nabyla na tloušťce. Teď už jsme jen čekali, kdy porodí mláďata. 

  V březnu 2019 jsem je viděla poprvé pářit a 9. srpna 2019 porodila samice 5 mláďat. Ta jsme přemístili do zázemí a po prvním svléknutí pokožky za­čí­naly malé anakondy žrát. Jednomu mláděti se ze začátku moc nechtělo, ale nakonec se rozkrmilo na ještě růžovém myším mláděti. Takže nemuselo dojít na nucené krmení, kdy se had chytí a potrava se mu naláduje do tlamy tak trochu násilím. Ostatní mláďata baštila od začátku větší mláďata myší. Dávala jsem jim už osrstěná, ale ještě slepá myšata.

  V roce 2020 se schéma opakovalo, samec opět přestal přijímat potravu a několikrát jsem zaznamenala páření. 19. srpna samice porodila mláďata. Tentokrát to nestihla před mojí dovolenou, tak si přemísťování mláďat užili kolegové. Ony anakondy nepatří zrovna k „mazlícím” hadům. Sice mi přijde, že si ty naše dospělé už tak nějak zvykly, a nemají tak časté kousavé výpady, jako měly na začátku, ale rozhodně to u nich nikdy nebude jako třeba s krajtou královskou nebo hroznýšem. Pokud chcete hada, abyste si ho mohli občas i vyndat a pohladit, anakondu z toho seznamu hned vynechte. A mláďata jsou v tomhle ještě horší. Jsou to takoví malí vzteklouni.

  Tento rok už samec opět drží hladovku a několikrát se se samicí stihnul spářit, poprvé jsem ho viděla 8. ledna. Pokud pominou do té doby proticovidová opatření, možná se Vám poštěstí vidět, jak anakonda rodí mláďata.

  ■

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Jak přimět žáby kvákat?

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Jak přimět žáby kvá­kat?

  Aneb o chovu pra­les­ni­ček v Zoo Hlu­bo­ká

  Pralesničky jsou skupinou jihoamerických žab zná­mých především jako ší­po­vé žáby. Jejich jed, který vylučují na povrchu těla, používají jihoameričtí in­di­áni na hroty svých šípů. Jedovatost pra­les­ni­ček se mezi jednotlivými druhy liší. Za vůbec nej­je­do­va­těj­­ší je po­va­žo­vána pra­les­nič­ka straš­ná. Na rozdíl od vět­­ši­ny ostatních druhů pra­­les­ni­ček, které varují před svým jedem pestrými bar­va­mi, je právě tento druh je­den z nej­mé­ně ba­rev­ně vý­raz­ných.

  Pralesničky jsou v naší zoo nenápadnou, ale krásnou ozdobou jihoamerického pavilonu Matamata. V sou­čas­né době chováme tři druhy pralesniček: pralesničku pruhovanou, pralesničku harlekýn a pralesničku batikovou, a naším cílem je udržet u nás tyto žabky v dlouhodobě udržitelném chovu.

  T

  yto žabky si svůj jed nevyrábí, ale získávají ho z potravy, kterou se v přírodě živí. V lidské péči tedy jedovaté zpravidla nejsou, protože se jim potrava s jedovatými látkami ne­dá­vá. Svou jedovatost v chovech po čase ztratí i pralesničky z přírody, i když to může být klidně až za několik let. Přesto je vhodné brát tyto žabky vždy do ruky v rukavicích. Můžete je to­tiž pro změnu ohrozit vy. Žáby mají vel­mi citlivou kůži, propustnou pro vodu, kyslík a oxid uhličitý, tudíž velmi citlivě reagují na všechno, s čím při­jdou do kontaktu. Proto je obecně dobré při zacházení s žabkami udr­žo­vat čistotu.

  Zatímco pralesničky pruhované se u nás odchovávají úspěšně už druhou sezónu, zbylé dva druhy se i přes dobré podmínky k množení moc neměly. Párkrát se objevila vajíčka pralesniček batikových přímo ve výstavním teráriu tro­pic­ké­ho pavilonu Matamata, ale v prostředí s trvale vysokou teplo­tou a vlhkostí rychle zplesnivěla. Z tohoto důvodu u nás probíhá snáze kontrolovatelný chov pra­les­ni­ček v zázemí a do pavilonu umisťujeme jen výstavní jedince.

  Původně byly pralesničky batikové ve společném teráriu s „harlekýnkami“. Poté, co jsme si pořídili menší chovná terária, jsme „harlekýnky“ rozdělili do chovných skupinek. Nicméně ani tahle akce nepřiměla samce k namlouvání. Kromě pralesniček pruhovaných se z místnosti jiné „kvá­kání”, lépe řečeno charakteristický zpěv samců, neozýval. Přišli jsme ale na to, jak s těmito dvěma druhy pralesniček zacházet, aby byl odchov úspěšný.

  Někdy se totiž žabky musí tzv. „nastartovat”. To znamená, že po období, kdy měly všeho dostatek, jsme jim naordinovali 6 týdnů kon­tro­lo­va­ného strádání. To znamená, že dostávaly mnohem méně krmení a terárium se jim tolik nerosilo. Žáby vstupovaly do tohoto období ve výborné kondici a pra­vi­del­ně jsme je kontrolovali. Pokud by se jejich stav nějak zhor­šo­val, okamžitě by se žábám opět začala nabízet bohatá strava a přešlo by se opět k období hojnosti. K tomu ale naštěstí ne­mu­se­lo dojít.

  Po šesti týdnech jsme zase vrátili žabky do normálního režimu. Do týdne se samci začali ozývat cha­rak­te­ris­tickým zpěvem a „harle­kýn­ky“ snesly první vajíčka. Na rozdíl od pra­lesniček pruhovaných, které rády snášely vajíčka do plastových krabiček od filmů, preferovaly harlekýnky zakrytou mističku, a stávalo se, že snesly vajíčka přímo do misky s vodou. I když v přírodě se o vajíčka pra­les­ni­ček poctivě starají samci, nám se ponechání vajíček v teráriu už v předchozí době u pralesniček pru­ho­vaných neosvědčilo. Vajíčka jsme proto přemístili do salátové krabičky a zalili slabým odvarem z olšových šišek, který má antiseptické účinky a chrání tak vajíčka před plísněmi. Přibližně po dvou týdnech se začali líhnout malí pulci.

  U pulců pralesniček harlekýn se velmi často vyskytuje kanibalismus, proto museli být v malých krabičkách každý samostatně, aby se navzájem ne­sež­ra­li. I v přírodě totiž sameček po vy­líh­nutí roznáší pulce po stromě, kde každého zvlášť rozmisťuje do vodních nálevek listů epifytických bromélií. Zhruba po měsíci se pulcům začali objevovat zadní nohy. Vývoj pulců je ovlivňován především teplotou. Při příliš vysokých teplotách, ale může docházet k vývojovým vadám. Ideální teplota pro správný vývoj je 25°C. Poté, co se pulcům vyvinuly i přední nohy, dokončily svůj vývin v mírně nakloněných krabičkách, kde díky náklonu měli k dispozici vodu i suchý prostor. Zhruba za měsíc už mladé žabky putovaly do terárií. A co takové malé žabky vlastně žerou? Zatímco pulci dostávají tetramin pro akvarijní rybičky, malé žabky nejčastěji krmíme chvostostoky, mšicemi nebo čerstvě vylíhlými cvrčky.

  Bude to znít možná trochu divně, ale nakonec byly pra­les­nič­ky harlekýn extrémně produktivní a vůbec ne­chtě­ly s rozmnožováním přestat. Když nám začalo docházet vybavení pro jejich odchov (krabičky, terária…), museli jsme jejich množení „utnout“. Vajíčka jsme jim už z terárií nesbírali a nechali žabky, ať se o ně pokusí postarat samy. Zabralo to a po několika měsících žabího zpěvu nastalo v místnosti opět ticho. Teda aspoň na chvíli.

  A co pralesničky batikové? Ty byly minulý rok od startovacího ex­pe­ri­men­tu ušetřeny. Ale pokud se ani ten­to rok nezačnou rozmnožovat samy, přijde řada i na ně. Takže nám držte palce, ať to vyjde.

  ■

  
  

  
  

  .

  Fotogalerie

  Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Dětská sekce 1

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  Vlaštovka nebo jiřička?
  

  Vlaštovky a jiřičky jsou symbolem změny počasí. Říká se, že když létají nízko, bude pršet. Lidé často vlaštovky zaměňují s jiřičkami. A co vy, rozeznáte je bezpečně?

  Zkus správně přiřadit, která tvrzení patří k vlaštovce a která k jiřičce.

  vlaštovka obecná

  jiřička obecná

  1. Dlouhý vidlicovitý ocas vykrojený do malého obloučku

  2. Dlouhá špičatá křídla

  3. Kratší ocas

  4. Spodní část těla bílá a rezavě hnědé nebo červené hrdlo

  5. Spodní část těla i hrdlo bílé

  6. Větší velikost těla

  7. Menší velikost těla

  8. Hnízda nahoře otevřená (tvar půlmisky)

  9. Hnízdo uzavřené, pouze s malým vletovým otvorem

  10. Je synantropní (žije v blízkosti lidských sídel)

  11. Na podzim odlétá na zimoviště v Africe

  Správné odpovědi

  Vlaštovka: 1, 2, 4, 6, 8, 10, 11

  Jiřička:  3, 5, 7, 9, 10, 11

• Dětská sekce 2

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Barvy vajíček
  

  Dalším symbolem jara a nového života je vajíčko. Vy děti, máte asi nejraději krásně barevná vajíčka velikonoční.

  Víš, proč někteří ptáci mají vajíčka bílá a jiní barevná nebo kropenatá?

  Barvu vaječných skořápek ovlivňují barviva (pigmenty), která se ukládají do skořápky během tvorby (vzniku) vajíčka.

  Vejce snesená v dutinách bývají většinou bílá, vejce v hnízdě na povrchu bývají zbarvená. V dutinách jsou chráněná před predátory, není tedy nutné barevné maskování.

  Vyber ze 4 možností, který pták snáší vajíčka do hnízd jiných ptáků a je tak ušetřen mateřských povinností.

  A) čáp

  B) kos

  C) kukačka

  D) skřivan

  Kukačka

  A jak to přesně dělá? Aby si majitel hnízda nevšiml, že má v hnízdě vajíčka navíc, kukačka před snesením alespoň jedno vajíčko z původního hnízda vyhodí. Vajíčko kukačky vzhledem  připomíná vajíčko hostitele, toho druhu, do jehož hnízda své vajíčko snáší. Dobrá vychytávka, že? :-)

• Dětská sekce 3

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Nalezená mláďata
  

  Jaro je v přírodě ve znamení mláďat. I vy můžete spatřit při procházkách přírodou zdánlivě opuštěná mláďata. V případě ptáčat vypadlých z hnízda, je možné ptáče vyzvednout do hnízda nebo na nejbližší větev. Rodiče ho brzy najdou.

  
  

  Když narazíte v přírodě na mláďata savců, jako jsou srnčata nebo zajíčci, platí ale důležité pravidlo:

  NIKDY NA NĚ ………….( chybějící slovo najdeš v tajence).

  
  

  Do křížovky doplň správné názvy mláďat. Jejich rodiče žijí v naší přírodě.

  
  

  1. muflon,      2. srnec,     3. prase divoké,      4. daněk,      5. jelen,       6. kachna divoká

  Proč to tak je?

  Tito savci mají mnohem lepší čich než lidé a lidského pachu se přirozeně bojí. Když tedy přeneseme lidský pach na mládě, jeho maminka se o něj přestane starat.

• Dětská sekce 4

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Krmit nebo nekrmit
  

  Mláďata opeřenců dělíme na 2 skupiny - krmivá a nekrmivá. 

  Podle toho, jestli se o ně rodiče po vylíhnutí starají a nosí jim potravu přímo „do zobáčku“, nebo jsou ptáčata po vylíhnutí už samostatná, krmení si obstarávají sama a péči rodičů potřebují jen omezeně.

  
  

  Roztřiď mláďata ptáků napravo nebo nalevo, podle toho zda jsou krmivá nebo nekrmivá.

  KRMIVÁ

  rodiče mláďata krmí

  mláďata nejsou opeřená

  NEKRMIVÁ

  rodiče mláďata nekrmí

  mláďata jsou opeřená

  
  

  Roztřiď mláďata ptáků napravo nebo nalevo, podle toho zda jsou krmivá nebo nekrmivá.
  

  
  

  sýkora    husa    vlaštovka    kachna    labuť    holub   bažant   puštík   káně   kur   papoušek

  Správné odpovědi

  KRMIVÁ 

  sýkora, vlaštovka, holub, puštík, káně, papoušek

  NEKRMIVÁ 

  husa, kachna, labuť, bažant, kur

• Dětská sekce 5

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  Znáš druhého největšího dravce naší přírody?
  

  První místo obsadil orel mořský.

  
  

  Seřaď správně písmena a dovíš se jeho jméno.

  Více se o tomto impozantním dravci dočteš právě v tomto čísle.
  

  
  

  L S R A    L E Í K O N

  .

  
  

  Správná odpověď

  O R E L    S K A L N Í

• Dětská sekce 6

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  6

  Není pták jako pták

  Na světě existuje přes 10 000 druhů ptáků, které řadíme do několika skupin.

  
  

  Který pták nepatří do řady a proč?

  a) kulíšek – puštík – výr - poštolka

  b) havran - husa – kachna – labuť  - čírka

  c) korela - kakadu – datel - ara

  
  

  Řešení

  a) poštolka - nepatří mezi sovy, ale k dravcům

  b) havran - nepatří mezi vrubozobé (kachny), ale mezi pěvce

  c) datel - nepatří mezi papoušky, ale mezi šplhavce

• Dětská sekce 7

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  7

  Vývoj žabek
  

  Na jaře se líhne nebo rodí spoustu mláďat.

  Víš ale, kde se berou žabky? Pojď si v tom udělat jasno.

  Na jaře naklade žabí máma do vody hromádku nebo řetízek průhledných vajíček ve slizovitém obalu. Z nich se časem vylíhnou malinkaté larvy s ocáskem - pulci. Jak rostou, objeví se jim na tělíčku nejprve zadní nožky, potom dorostou i přední. Teprve když pulci zmizí ocásek, je z něho žába, která může vylézt ven z vody. Celý proces trvá přibližně 3 měsíce a říká se mu cizím slovem METAMORFÓZA. 

  
  

  Pojmenuj jednotlivé fáze vývoje žabek na obrázku a seřaď je ve správném pořadí do kruhu.

  Čím dýchá pulec a čím žába?

  Řešení

  pulec dýchá žábrami kyslík z vody

  žába dýchá plícemi kyslík ze vzduchu (jako např. lidé)

• Dětská sekce 8

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  8

  Plazi se jen neplazí
  

  Traduje se, že na sv. Jiří (24. dubna) vylézají hadi a štíři. V tomto období začínají být aktivní kro­mě ha­dů i další plazi. 

  
  

  Který zástupce plazů je na obrázku?

  
  

  Setkat se s ním můžeš i v naší přírodě. A také pro letošní rok vyhrál titul Plaz roku.

  a) ještěrka obecná

  b) gekončík noční

  c) slepýš křehký

  d) agama vousatá

  Správná odpověď

  a) ještěrka obecná

• Obojživelník roku

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Obojživelník roku 2021

  Obojživelník roku je projekt, jehož posláním je vzbudit zájem o obojživelníky naší přírody a jejich ochranu. Obojživelníci jsou jedna z nej­oh­ro­že­nějších skupin obratlovců, celosvětově je ohrožuje především znečišťování a ztráta přirozeného pro­stře­dí, dále také klimatické změny. Všech 21 druhů obojživelníků žijících v České republice je ohroženo.

  Proč bychom se měli snažit obojživelníky chránit?

  V přírodě mají mnoho důležitých funkcí. Například slouží jako potrava pro jiné živočichy. Dospělé obojživelníky požírají různí savci (např. vydra, norek, kuny, divoká prasata a další), ptáci (čápi, volavky, různí dravci, kachny aj.) a ryby (zejména dravé druhy). 

  Zároveň jsou důležitými konzumenty různých drobných bezobratlých živočichů, zejména hmyzu. Pomáhají tak v boji člověka proti škůdcům v zahradách nebo komárům. Tam, kde je dostatek obojživelníků, se komáři v přirozených vodních plochách přemnožují jen zřídka - komáří larvy jsou totiž pro ně velmi kvalitní potrava.

  Obojživelníci jsou také významnými ukazateli kvality životního prostředí, odráží se v nich stav jak suchozemského prostředí, tak vodního, ve kterém se rozmnožují.

  V neposlední řadě nám mohou tito krásní a zajímaví tvorové dělat radost v rámci chovu i v domácích podmínkách (např. tropické druhy jedovatých pralesniček uchvátily svojí krásou a elegancí už nejednoho chovatele).

  Jak jim pomoci?

  Na své zahradě můžete např. vybudovat vodní nádrž, rozměry jsou už na vašich možnostech a prostoru. Okrasné nebo koupací jezírko se ve vaší zahradě ozdobou a místem relaxace, a pro žáby, čolky a další živočichy představuje ideální místo k životu. Do malých jezírek ale nevysazujte ryby, které by sežraly vajíčka i larvy obojživelníků.

  Obojživelníkem pro letošní rok se stal SKOKAN ŠTÍHLÝ.

  Dorůstá délky 6,5 - 9 cm. Tělo, jak už jeho název napovídá, je štíhlé, na bocích s kožními lištami. Hřbetní strana je zbarvena v různých odstínech hnědé. Od ostatních skokanů ho můžeme rozlišit díky nápadně dlouhým zadním nohám.

  Hlasově se projevují pouze samečci, a to velmi tichým hlasem připomínající rychlé kvokání slepice.

  Hlasově se projevují pouze samečci, a to velmi tichým hlasem připomínající rychlé kvokání slepice. Obývá zejména různé světlé listnaté a smíšené lesy, také louky a lesní mýtiny. Vyskytuje se především v nižších polohách do 500 m n. m. Rozmnožuje se v různě velkých vodních plochách, od tůní po velké rybníky, většinou s přítomností vodní vegetace. Zimuje nejčastěji na souši (v dírách, norách, hromadách materiálu aj.), méně často ve vodě. Jako potrava mu slouží zejména mandelinky, potápníci a jiní brouci, vosy, pavouci, žížaly a suchozemští plži. Pulci se živí řasami, rostlinami, odumřelými vodními živočichy a drobným hmyzem. Páření a kladení vajíček probíhá obvykle od března do dubna. Samice klade kolem vegetace jeden velký a tuhý chuchvalec, který obsahuje stovky vajíček. Vývin pulců probíhá od dubna do června (až července).

  Některé zástupce našich obojživelníků chováme v pavilonu Terárium, tak snad je v dohledné době bude možné navštívit. :-).

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Michaela Hartlová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

• Plazi

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Plaz roku 2021 - ještěrka obecná

  Plaz roku se v České republice vyhlašuje od roku 2009. Cílem tohoto dlouhodobého projektu je ukázat, že plazi jsou zajímaví živočichové, jsou součástí našeho kulturního a přírodního dědictví, a zaslouží si pomoc lidí a hlavně ochranu míst, kde žijí.

  M

  alou ještěrku si asi každý dokáže představit. I když velká část lidí za ještěrku klidně označí jakéhokoliv jiného ještěra s dlouhým ocasem, se čtyřma nohama, se šupinatým tělem, jsou „ještěrky“ jen malou podskupinou plazů, označovaných jako „ještěři“.

  Ještěrky jsou jen jednou z mnoha skupin, do kte­rých se ještěři dělí. K ješ­tě­rům patří třeba i le­gu­áni, varani, gekoni… Ale i chameleoni, kteří už ješ­těrkám zase tak po­dob­ní nejsou. A do­kon­ce i sle­pýši bez nohou!

  Ještěrek existuje na světě přibližně 100 druhů. Kromě štíhlého těla se čtyřma nohama je pro ně charakteristický dlouhý ocas, který ale ještěrky v případě nebezpečí dokážou odlomit. To je způsob jejich ochrany - poskytne jim čas na útěk. Ocas později opět doroste, i když už to není taková krása. V Česku žijí čtyři druhy ještěrek - ještěrka obecná, zelená, živorodá a zední.

  I když ještěrka obecná je stále ještě jednou z nejhojnějších a nejrozšířenějších ještěrek, kterou můžeme u nás v přírodě pozorovat, patří v České republice již k silně ohroženým druhům. Vyskytuje se na vhodných místech téměř na celém území státu. Má ráda sušší a teplejší místa, jako jsou slunné stráně, pastviny, okraje lesů, ale ráda se zabydlí i na méně udržované zahradě.

  V posledních dvou desetiletích se stavy ještěrky obecné na většině našeho území prudce snížily. V přírodě se běžně stává kořistí spousty dravých zvířat, mezi ně patří například lišky, volavky, čápi, hadi, kolem měst a vesnic i domácí kočky a další predátoři. Na jejím početním úbytku v přírodě má ale největší podíl člověk a jeho nešetrné zásahy v krajině.

  U ještěrky obecné je možné snadno rozpoznat samičku od samečka – zatímco samice má nenápadnou hnědošedou barvu s tmavě hnědými až černými skvrnkami, dospělí samci mají hnědý jen hřbet a boky jsou zelené. Lidé si přitom často myslí, že se jedná o dva různé druhy ještěrek.

  Ještěrka obecná se živí hlavně hmyzem, pavouky, červy a žížalami. Vzácně mohou ulovit i mláďata ještěrek, včetně mláďat vlastního druhu. Zatímco noc tráví v norách, které si sama vyhrabe, přes den neúnavně hledá potravu, nebo se vyhřívá na osluněných místech, jako jsou kameny nebo klády. Zdržuje se převážně na zemi, po dřevinách šplhá jen vzácně a nevysoko.

  V chladném období roku se ukládá k zimnímu spánku. Na jaře se samci vydávají na výpravy za samičkami a svádějí o ně souboje s případnými soupeři. S vybranou samičkou pak vítězný samec tráví mnoho času společným vyhříváním. Samice klade jednou až dvakrát za sezónu 4 až 16 vajec do půdy na slunných místech, nepečuje o ně. Mláďata se líhnou v závislosti na teplotě za 1,5 až 3 měsíce a dospívají po druhém zimování.

  Tato krásná zvířata stojí za to v přírodě pozorovat nebo fotografovat, nesnažte se je při tom ale chytat! Jak už jsme psali, ještěrky ve stresu odhazují ocas - stažením ocasních svalů mohou oddělit jeho uchopenou část - ocas jim sice znovu naroste, ale stojí je to hodně životní energie.

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Michaela Hartlová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Vydry

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Historický chovatelský úspěch - 2 mláďata vydry říční

  Vydra říční je se Zoo Hluboká neodmyslitelně spojená. Vysloužila si dokonce i čestné místo v jejím zna­ku. Vydry zde nepřetržitě chováme od roku 1991. Za 30 let stálého chovu prošlo zoologickou za­hra­dou 17 vyder a téměř všechny (15 z nich) po­chá­zely z volné přírody. Nejdéle u nás žila samice Ža­neta, která se dožila téměř 17ti let. Až doteď se tu ale žádná vydra nenarodila.

  V

  elký vydří úspěch jsme slavili až vloni. V květnu se totiž v Zoo Hluboká narodilo první vydří mládě a přesně za 2 měsíce přišlo na svět druhé. Oběma matkám i otci těchto mláďat byly v té době 3 roky. Dostali se k nám jako zhru­ba půl roční mláďata a nejsou mezi sebou nijak příbuzní. Mat­ka prvního mláděte si v době před porodem urputně bránila svou noru, a tak musela být od samce oddělena, aby mohla porodit v klidu. Druhá samice zvládla bez problému po­rod, a nakonec i výchovu mláděte, i za přítomnosti samce.

  Vydry dostávají krmení 2x denně. Z toho jedna dávka jsou vždycky ryby, které jsou jejich nejčastější potravou ve volné přírodě. Dál si vydry v zoo pochutnávají na malých kuřátkách, křepelkách nebo drůbežích vnitřnostech.

  Obě mláďata skvěle prospívají a v současné době tedy máme v zoo celkem 5 vyder. Jak říká sama zooložka Markéta Jariabková: "Úspěšný odchov vyder je vždycky o souhře několika faktorů. A jeden z nejdůležitějších samozřejmě je vzá­jemný soulad chovného páru.“ Díky narození těchto dvou vyd­řích mláďat tedy víme, že to v našem chovu jde, a dou­fáme v další úspěchy.

  Jak se o vydry staráme?

  V Zoo Hluboká mají vydry říční celoročně přístup do venkovního výběhu s velkým bazénem, kde se rády pro­hánějí pod vodou a předvádí se návštěvníkům. Součástí jejich ubikace jsou samozřejmě i vnitřní boudy s po­de­stýl­kou, kde mohou nerušeně odpočívat. A co mají vydry na jídelníčku? Krmení dostávají 2 krát denně. Z toho jedna dávka jsou vždycky ryby, které jsou jejich nejčastější potravou ve volné přírodě. Dál si vydry v zoo pochutnávají na malých kuřátkách, křepelkách nebo drůbežích vnitřnostech. Jedna vydra většinou za den sní kolem 800 gramů potravy. 

  Vydry jsou velmi hravá zvířata, a tak nechceme, aby se ve výběhu příliš nudily. Dny jim zpestřujeme například tím, že jim potravu neservírujeme pouze do misek, ale házíme ji i do vody. Vydry si tak mohou svou „kořist“ ulovit i u nás v zoo. Občas dostanou syrové vajíčko ve skořápce, aby se do něj samy dostaly. V letních měsících jim potravu zamrazujeme do ledových bloků. Vyřádit se mohou také na vodní skluzavce, která je součástí jejich výběhu. Poměrně dost zábavy jim zajistí také různé gumové míče a kamínky, které si mezi sebou posílají a točí se s nimi. Hrají si samozřejmě i spolu navzájem. Občas se jim také dává podestýlka mimo boudy, aby si ji tam samy nanosily. 

  Pro tyto různé formy zábav pro zvířata se již docela vžil anglický název enrichment, což v podstatě znamená obohacení. Zdánlivě nezábavný život v zoo se jim tedy snažíme co nejvíce obohatit a ozvláštnit. Nezapomínáme rozhodně ani na jejich veterinární péči. Vzhledem k tomu, že vydry patří mezi šelmy, je samozřejmostí, že jsou všechny naše vydry naočkované proti vzteklině. Naší povinností je také mít všech­na zvířata očipovaná.

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

  Zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká

• Ryby

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  „V moři je místa dost“, ale aby vůbec bylo pro koho

  Which fish? - „Kdyby ryby.“ EAZA kampaň

  E

  vropská asociace zoologických zahrad a akvárií vyhlásila na roky 2020-2021 kampaň upozorňující na nadměrný a nevyvážený lov moř­ských ryb. Hlavním cílem této kam­paně je samozřejmě zabránit zni­če­ní mořských ekosystémů, které sku­teč­ně stojí na prahu zhroucení. Česká re­pub­li­ka s dalšími asi 47 státy patří mezi stá­ty vnitrozemské, což ale ne­zna­me­ná, že by se nás pro­ble­ma­ti­ka moří a oceánů netýkala.

  Jak konkrétně nadměrný rybolov ohrožuje oceány?

  Narušuje ekologickou rovnováhu. U mnoha druhů došlo k obrovskému snížení početnosti populací a jsou tedy před vyhynutím. Jedná se o velký zásah do potravního řetězce. Vybití obrovského množství mořských predátorů, ke kterému došlo během druhé poloviny 20. století, způsobuje přemnožení druhů, kterými se tito predátoři živili. Tyto přemnožené druhy se pak potýkají s úbytkem své přirozené potravy a musejí se adaptovat na jinou.

  Jak se vlastně pozná nadměrný rybolov?

  Pokud v rybolovné oblasti výrazně klesne průměrná velikost lovených druhů a jejich kvantita, jedná se s největší pravděpodobností o nad­měr­ný rybolov. Poznáme ho sa­mo­zřej­mě také na zvýšené rybí mortalitě.

  Co je potřeba dělat jinak?

  ZÁKLADEM JE ZAJISTIT DOSTATEČNĚ POČETNÉ POPULACE. PŘEDEVŠÍM TÍM, ŽE SE NEBUDOU LOVIT NEDOSPĚLÍ JEDINCI, KTEŘÍ SE JEŠTĚ NEROZMNOŽILI. JE TEDY TŘEBA LOVENÉ JEDINCE VELIKOSTNĚ SELEKTOVAT. LOV BY SE TAKÉ MĚL ZPESTŘIT. V SOUČASNÉ DOBĚ JE OMEZEN POUZE NA NĚKOLIK MÁLO DRUHŮ, JEJICHŽ POPULACE RYCHLE UBÝVAJÍ A NEMAJÍ ŠANCI SE UDRŽET.

  PROBLÉMEM JE TAKÉ VYUŽÍVÁNÍ MOŘSKÝCH ŽIVOČICHŮ KE KRMENÍ JINÝCH ZVÍŘAT. I ZDE JE TŘEBA ZMĚNIT A ZPESTŘIT „SORTIMENT“ A ZAMĚŘIT SE NA MÉNĚ ZRANITELNÉ DRUHY.

  
  

  UDRŽITELNÉ BY TAKÉ MĚLO BÝT ZÍSKÁVÁNÍ MOŘSKÝCH ZVÍŘAT DO CHOVŮ. ORGANIZACE, KTERÉ SE CHOVEM ZABÝVAJÍ (AKVÁRIA, ZOOLOGICKÉ ZAHRADY), BYLY TEDY VYZVÁNY K OBEZŘETNÉMU PLÁNOVÁNÍ SVÝCH SBÍREK A POŘIZOVÁNÍ DRUHŮ, KTERÉ NEJSOU ZATÍŽENÉ NADMĚRNÝM RYBOLOVEM.

  Jak můžeme pomoct my?

  DÁT SI K OBĚDU RYBU ČI JINÉHO MOŘSKÉHO ŽIVOČICHA, KTERÝ NENÍ MEZI NADMĚRNĚ LOVENÝMI DRUHY.

  PROBLÉMEM JE TAKÉ VYUŽÍVÁNÍ MOŘSKÝCH ŽIVOČICHŮ KE KRMENÍ JINÝCH ZVÍŘAT. I ZDE JE TŘEBA ZMĚNIT A ZPESTŘIT „SORTIMENT“ A ZAMĚŘIT SE NA MÉNĚ ZRANITELNÉ DRUHY.

  
  

  ŠÍŘIT INFORMACE O NEBEZPEČÍ NADMĚRNÉHO RYBOLOVU VŠEMI MOŽNÝMI PROSTŘEDKY.

  HTTPS://ZOOHLUBOKA.CZ/WHICH-FISHRYBOLOVEM

  Graf 1: Statistika světového rybolovu a akvakultury - Setkání k cílům udržitelného rozvoje, Řím 2018. Žlutě - produkce rybolovu, modře - produkce akvakultury.

  
  

  Graf 2: Statistika světového rybolovu a akvakultury - Setkání k cílům udržitelného rozvoje, Řím, 2018. Žlutá - nadměrný rybolov; tmavě modrá - maximálně udržitelný rybolov; světle modrá - podloveno.

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroj fotografií: https://whichfish.eu/resources

• Fotosoutěž

• Anakonda žlutá

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  Anakonda žlutá
  

  
  

• Vydry

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

• Plazi

  Mláďata ještěrky obecné

  
  

  Samec ještěrky obecné

  
  

  Rozdíl mezi samcem a samičkou ještěrky obecné je poměrně dost výrazný.

  
  

  Samička ještěrky obecné

  
  

  Slepýš křehký

  
  

  Skupina ještěrek obecných

  
  

• Vejce

  Pavouk třesavka velká s kokonem vajíček.

  autor fotografie Olei,  fotografie podléhá licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/
  

  Krajta tmavá zahřívající vajíčka.

  autor fotografie Tigerpython, fotografie podléhá licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs
  

  Vaječná schránka žraloků rodu Manta

  autor fotografie Xtylee, fotografie podléhá licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs
  

  Pštrosí samec hlídající a zahřívající vejce

  autor fotografie Ivan Corvin, fotografie podléhá licenci: https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/deed.en
  

  Líhnoucí se mláďě aligátora

  autor fotografie Belle Aungst, fotografie podléhá licenci: https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/deed.en
  

  Pštrosí péče o snůšku

  autor fotografie Patsasha, fotografie podléhá licenci: https://pixabay.com/cs/service/license/
  

  Mořský koník

  autor fotografie David Clode, zdroj: Unsplash
  

  Pár skokanů hnědých se svou snůškou

  autor fotografie Dorothea Oldani, zdroj: Unsplash
  

  Ježura

  autor fotografie pen_ash, fotografie podléhá licenci: https://pixabay.com/cs/service/license/

  Ropuška starostlivá se svou snůškou

  autor fotografie Bernard Dupont, fotografie podléhá licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0/deed.en

  Ptáče deroucí se na svět

  autor fotografie Pixabay, fotografie podléhá licenci: https://www.pexels.com/creative-commons-images/

• Markéta

  Markéta se syslem

  Markéta se intenzivně věnuje projektu na záchranu syslů v české krajině.
  

  Markéta se sovou pálenou

  
  

  Na venkovní poradě s ošetřovateli

  
  

  Markéta vypomáhá při veterinárním zákroku u tygra

  
  

  U svého asistenta Tomáše má Markéta náležitou autoritu  :-)

  
  

  S ošetřovateli při čištění tygřího bazénu

  
  

  Při odchytu syslů

  
  

  S kolegou Pavlem při pozorování ptactva na Munickém rybníku

  
  

  Vydra s mláďětem

  
  

• Obojživelník roku

  kuňka východní

  Tento druh v České republice nežije, ale u nás v Teráriu si ji můžete prohlédnout. V naší přírodě můžete potkat jiné dva druhy tohoto rodu: kuňku obecnou a kuňku žlutobřichou.
  

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká
  

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká
  

  skokan štíhlý

  autor fotografie: Konstantinos Kalaentzis, fotografie podléhá licenci https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en
  

  skokan štíhlý

  autor fotografie: Dimitar Boevski, fotografie podléhá licenci https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en
  

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká
  

  čolek horský

  zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká
  

  ropucha obecná

  zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká
  

  rosnička zelená

  zdroj fotografií: archiv Zoo Hluboká
  

• Orli

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

• Sovy

  malý puštík obecný

  
  

  Lehce vykulené mládě puštíka bradatého

  
  

  malý puštík bělavý

  
  

  mládě sýce rousného

  
  

  Nebojácné mládě sýčka obecného

  
  

  Výreček malý v hnízdní budce

  
  

  mláďata sovy pálené

  
  

  Sovice sněžní se svými potomky

  
  

• Anolisové

  anolis rudokrký

  
  

  anolis šedý

  
  

  Mláďata druhu Anolis ferreus
  

  
  

  Mláďata druhu Anolis ferreus
  

  
  

• Pralesničky

  Pralesničká pruhovaná

  
  

  Pralesnička harlekýn

  
  

  Pralesnička batiková
  

  
  

  Mladé pralesničky harlekýn
  

  
  

  Pulci pralesniček harlekýn

  
  

  Odchovna malých pralesniček

  
  

  Vajíčka pralesniček harlekýn

  
  

• Kajmánek trpasličí

  Kajmánek trpasličí opravdu nepatří mezi velikány této skupiny plazů.

  
  

  Pár kajmánků trpasličích

  
  

  
  

  
  

• 192702.jpg
• 192703.jpg
• 192704.png
• 192721.jpg
• 192722.jpg
• 192724.jpg
• 192725.jpg
• 192726.jpg
• 192727.jpg
• 192728.jpg
• 192729.jpg
• 192918.jpg
• 192919.jpg
• 192920.jpg
• 192921.jpg
• 192922.jpg
• 192923.jpg
• 192924.jpg
• 192925.jpg
• 192926.jpg
• 192927.jpg
• 192928.jpg
• 192929.jpg
• 192930.jpg
• 192931.jpg
• 192932.jpg
• 192933.jpg
• 192934.jpg
• 192938.jpg
• 192939.jpg
• 192940.jpg
• 192941.jpg
• 192942.jpg
• 192943.jpg
• 192944.jpg
• 192945.jpg
• 192946.jpg
• 192947.png
• 192948.png
• 192949.jpg
• 192950.jpg
• 192951.jpg
• 192952.png
• 192953.png
• 192954.jpg
• 192955.jpg
• 192956.jpg
• 192957.jpg
• 192958.jpg
• 192959.jpg
• 192960.jpg
• 192961.jpg
• 192991.jpg
• 192992.jpg
• 192993.jpg
• 192994.jpg
• 192995.jpg
• 192996.jpg
• 192997.jpg
• 192998.jpg
• 192999.pdf
• 193029.jpg
• 193030.jpg
• 193031.jpg
• 193032.jpg
• 193033.jpg
• 193034.jpg
• 193036.jpg
• 193037.jpg
• 193038.jpg
• 193039.jpg
• 193073.jpg
• 193074.jpg
• 193075.jpg
• 193076.jpg
• 193077.jpg
• 193078.jpg
• 193079.jpg
• 193210.jpg
• 193211.jpg
• 193216.jpg
• 193217.jpg
• 193218.jpg
• 193219.jpg
• 193228.jpg
• 193229.jpg
• 193230.jpg
• 193231.jpg
• 193232.jpg
• 193233.jpg
• 193234.jpg
• 193235.png
• 193236.png
• 193237.jpg
• 193238.jpg
• 193240.png
• 193242.png
• 193243.png
• 193244.jpg
• 193245.png
• 193246.png
• 193247.png
• 193248.png
• 193249.jpg
• 193250.jpg
• 193251.png
• 193252.png
• 193253.png
• 193254.png
• 193260.png
• 193261.jpg
• 193263.jpg
• 193264.png
• 193265.png
• 193266.png
• 193267.jpg
• 193268.png
• 193269.png
• 193271.jpg
• 193272.jpg
• 193273.jpg
• 193274.jpg
• 193275.jpg