Jižní Amerika doslova jako na dlani - to je expozice s názvem Koati

Zoo Hluboká se specializuje především na zvířata Evropy a mírného pásu Asie. Přesto u nás hned za pokladnou narazíte na dvě expozice ryze exotické. Australskou, s názvem Tarrawonga, a jihoamerickou Koati. Pojďme si dnes blíže představit tu druhou jmenovanou.

N

ázev expozice Koati je odvozený od jednoho ze zde chovaných druhů zvířat – nosála červeného. Tomu totiž domorodí obyvatelé Jižní Ameriky nejčastěji říkají právě coati (čtěte „koaty“).

Hned na začátku je ale třeba říct, že jeden z obyvatelů expozice Koati vůbec nezapadá do skladby zvířecích druhů, které by společně se sousedním pavilonem Matamata (o něm jsme psali v čísle 3/2021) měli návštěvníkům přiblížit faunu Jižní Ameriky. Je to psoun prériový. Ten totiž žije v Americe severní, v rozsáhlé oblasti severoamerických stepí,  zvaných prérie. Celá expozice totiž vznikala postupně, a původně měla představovat prostě „jen“ americké živočichy. Výběh psounů a voliéra s ukřičenými papoušky mnišími a patagonskými byly vybudovány před dvaadvaceti lety jako první - ještě jako součást původní koncepce rozvoje zoo. 

Návštěvníci se často ptají, jak je možné, že psouni neutečou. Proč se z výběhu nepodhrabou, když umí budovat tak hluboké nory? Je to proto, že betonové základy jinak skleněného oplocení zasahují do hloubky 130 cm pod úroveň terénu. V této hloubce je tady už jen vrstva hutného vlhkého jílu, ve kterém se psounům opravdu hrabat nechce. Navíc je zde pod navezenou ornicí také vrstva štěrku, která funguje jako drenáž pro odvod vody. I ta zabraňuje psounům hrabat hlouběji. Jen dostatečná vrstva ornice slouží psounům, příbuzným našich syslů, k budování  labyrintu nor, které obývají. Poměrně bytelná stavba psouního výběhu a také jejich obliba mezi návštěvníky jsou důvodem, proč tento druh v expozici, která se později  rozvíjela jako výhradně jihoamerická, už zůstal.

"O exotickou atmosféru se zejména v létě starají zajímavá aranžmá rostlin, připomínajících americký kontinent. Suché oblasti polopouští a pouští zastupují mrazuvzdorné kaktusy (zejména z rodu Opuncia) a juky. Mnohé druhy travin imitují americké prérie, pampy i savany."

Papoušci patagonští jako jeden z mála papoušků v přírodě nehnízdí v dutinách stromů. Vyhrabávají  si hluboké nory ve stěnách pískovcových skal, nebo v kolmých hlinitých či písčitých březích řek a moří. Jejich voliéra je proto doplněna umělou skálou, představující jakousi vrstevnatou usazenou horninu, kterou později vyzvedly, vypreparovaly a zvrásnily zemské síly. Nory jsou samozřejmě nahrazeny dřevěnými budkami, skrytými uvnitř tohoto „skaliska“. Vrstevnatá skála později doplnila vzhled celé expozice Koati a vtiskla jí typický charakter.

Konečnou podobu dostala celá expozice v roce 2008. Řešení prostoru a návrh druhového složení pro nás připravil RNDr. Bohumil Král, CSc. Ten původně dokonce navrhoval celou expozici uzavřít do jedné velké voliéry, kde se budou papoušci pohybovat volně mezi návštěvníky (nebo návštěvníci mezi papoušky?). To jsme si ale především z technických důvodů přeci jen netroufli. Projekt podle návrhu pak připravil architekt Petr Heteša. K výběhu psounů prériových a voliéře papoušků patagonských a papoušků mniších přibyly dva nové výběhy a vnitřní ubikace pro jihoamerická zvířata. Celková rozloha expozice není nijak velká, proto jihoamerickou faunu reprezentují navíc jen další čtyři druhy – nosál červený (koati), tamarín pinčí, mara stepní a ve voliéře vedle papoušků zajímavý pták hoko přilbový. 

V místech, kde dříve stával oblíbený výběh pro kozy domácí, vznikl výběh pro nosály červené, a kozy byly přestěhovány k restauraci. Ze strany návštěvníků je nosálí výběh hrazený vodním příkopem. Ubikace pro zvířata je ve stylu dřevěné chýše amazonských indiánů postavené na kůlech nad hladinou jihoamerické řeky a zastřešené palmovým listím. Ve vodním příkopu, který začíná vodopádem ve výběhu nosálů a vede až pod domorodou chýši, se mohou návštěvníci v létě podívat také na vodní želvy nádherné a ryby, které představují bohatost tropických řek. Tropické druhy ryb jsou ovšem nahrazeny odolnými druhy našich zeměpisných šířek.

O exotickou atmosféru se zejména v létě starají zajímavá aranžmá rostlin, připomínajících americký kontinent. Suché oblasti polopouští a pouští zastupují mrazuvzdorné kaktusy (zejména z rodu Opuncia) a juky. Mnohé druhy travin imitují americké prérie, pampy i savany. Amazonské pralesy musely ovšem ve výběhu nosálů a mar nahradit typické stromy mírného pásu. U mar ale přeci jen můžeme najít i jeden ze zástupců jehličnatých stromů Jižní Ameriky – blahočet čilský. Ten zde nyní může zdárně růst především kvůli změnám klimatu. V Čechách ještě před dvěma desítkami let v zimě pravidelně silně namrzal.

Tamaríni pinčí mohli původně využívat jako svůj výběh dva vzrostlé listnaté stromy ve výběhu mar stepních a také zarostlou střechu pavilonu Matamata. Volný prostor mezi expozicemi ani vysoká hustota návštěvníků ale tyto malé pralesní primáty neodradily. Tamaríni si postupně zvětšovali svoje území a pořádali výpravy do širokého okolí. Některé návštěvníky trochu obtěžovali, jiné zase lekalo, že opice utekly. Opičky také na svých výpravách kradly krmení ostatním zvířatům. Nejvíc ale začaly ohrožovat samy sebe. Návštěvy v medvědí kleci nebo u afrického marabu už byly opravdu neopatrným kouskem. I kvůli covidu, na který jsou stejně jako lidé citliví, jsme je tedy přestali pouštět ven, a nyní pro ně řešíme vybudování nové voliéry.

Fotogalerie

Autor článku: Roman Kössl

Redakční úpravy: Isabela Okřinová

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová