Stručné opakování pravidel zimního přikrmování ptáků.

S příchodem zimy opět nastala hlavní sezóna krmení ptáků, čehož si v dnešní době asi nelze nevšimnout. Je to patrné nejen podle množství krmítek, která se objevují na oknech, zahradách, i ve volné krajině, ale také podle řady různých diskusí a fotografií na sociálních sítích a v médiích. Krmení ptáků je zkrátka stále populárnější a zapojuje se do něj řada lidí. Pro mnohé je to příležitost, jak se přiblížit přírodě a odreagovat se od stresu při pozorování okřídlených návštěvníků krmítka. Nezastupitelnou roli má krmení ptáků také při výchově dětí. Nezapomínejme ani na dobrý pocit, který se dostaví vždy, když přírodě „pomáháme“. Není nic špatného na tom, přiznat si, že minimálně z části krmíme ptáky tak trochu kvůli sobě.

S

tále větší popularita této činnosti s sebou ale nese i riziko, že v dobré víře ptákům můžeme uškodit. Málokdo si uvědomuje, že i to „obyčejné sypání ptáčkům“ je zásah do jejich života, který ovlivňuje nejen několik málo jedinců, kteří zrovna létají na naše krmítko, ale má mnohem větší dosah. V důsledku může působit i poměrně daleko od místa, kde krmíme a má vliv na vztahy mezi jednotlivými druhy, včetně těch, které zrovna nyní zimují „v teplých krajinách“. Pokud chceme, aby naše činnost byla prospěšná, nebo minimálně nebyla škodlivá, stačí se držet několika jednoduchých pravidel.

Na prvním místě je samozřejmě volba vhodného krmení. Mezi ptáky jde nejvíce na dračku slunečnice, ale ocení i oves, proso, další obiloviny či luštěniny. Při nákupu krmení se tedy snažme o to, aby bylo pestré. Z vlastní zkušenosti lze ale říct, že koupíme-li směs, kde je větší podíl pšenice, kterou obchodníci „nastavují“ hlavně levnější krmítkové mixy, nejspíše nám jí v krmítku také hodně zbude. Stačí ji tedy přimíchat jako doplněk v menším množství.  Kosi a další drozdovití ptáci ocení jablka, jeřabiny a další bobuloviny. Pro strakapoudy, brhlíky a sýkory je největší pochoutkou hovězí lůj, nebo tuková směs se semínky. Do krmítka naopak nepatří plesnivé a jinak zkažené krmivo, nic kořeněného, slaného, uzeného, připáleného, nebo sladkého. Krmítko totiž není popelnice. Z kuchyně lze ale použít vařenou nesolenou rýži a brambory, strouhanou mrkev, obilné vločky, syrové maso nebo lůj. 

"Kvůli možnosti ovlivnění skladby ptačích společenstev nepatří běžná krmítka do přírodních rezervací a dalších chráněných území. To samé platí také u lokalit, kde se vyskytují vzácné druhy ptáků, a to včetně těch, které přilétají až na jaře."

Podobná pravidla platí také v případě krmení vodních ptáků. Pro ně je vhodný salát a jiná listová zelenina, obilniny, odřezky zeleniny, například slupky nebo nudličky z mrkve, hrášek, kukuřice (rozmražené), vařená nesolená brambora, nebo speciální granule. Nevhodné je tvrdé pečivo, které nejen, že může ostrými hranami poranit ptákům jícen, ale především neobsahuje potřebné výživové a stavební látky. Pokud si na něj ptáci navyknou, přestávají si hledat přirozenou potravu, což vede až k růstovým vadám.

Velkým tématem je používání plastových sítěk na lojové koule. Traduje se, že se do nich ptáci zamotávají a  následně hynou. Toto nebezpečí je zcela minimální, větší ale hrozí psům, ježkům, ale i dalším savcům, kteří síťku pozřou. Navíc tento zbytečný jednorázový plast často zůstává v přírodě jako odpad.

Co se týče množství krmiva, platí, že přikrmujeme, nikoli, že překrmujeme. Klidně si lze stanovit určité množství a pokud jej ptáci během dne sezobou, nasypeme jim opět až na další den. Dvojnásob toto pravidlo platí opět u vodních ptáků, které chodí přikrmovat mnoho lidí. Méně je někdy opravdu více!

Samozřejmostí je pak dodržování hygieny, které zahrnuje především pravidelné odstraňování zbytků potravy a trusu z krmítka. Tím zabráníme šíření nemocí a plísní. Hromadí-li se pod krmítkem větší množství zbytků, můžeme ho přemístit. Pokud na krmítku spatříme nemocného ptáka, je nutné přestat na dva týdny krmit a krmítko i jeho okolí pečlivě vyčistit a vydezinfikovat. Také na březích řek a rybníků, kde se shromažďují vodní ptáci by se krmení nemělo hromadit a plesnivět.

Svá pravidla má také umístění krmítek, které má být pro ptáky samozřejmě co nejbezpečnější. Pozor tedy musíme dávat na vzdálenost od prosklených ploch, do kterých mohou ptáci narazit, ale také na dopravu, nebo kočky. Kvůli možnosti ovlivnění skladby ptačích společenstev nepatří běžná krmítka do přírodních rezervací a dalších chráněných území. To samé platí také u lokalit, kde se vyskytují vzácné druhy ptáků, a to včetně těch, které přilétají až na jaře.

Námětem mnoha diskusí je pak období kdy krmit a nekrmit. Nejnovější poznatky, potvrzené i vědeckými studiemi říkají, že krmení má probíhat pouze v zimním období při nízkých teplotách a sněhové pokrývce. Tehdy kdy je pro druhy nejtěžší najít dost potravy, navíc mimo zimní období hrozí vyšší riziko přenosu chorob. Řada druhů má také mimo zimní období jiné potravní nároky a přikrmovat tak, abychom omylem neublížili, je mnohem obtížnější. Opět může také dojít k tomu, že ptáci krmící mláďata budou preferovat námi předkládanou potravu a jejich ratolestem pak bude hrozit vyhladovění, nebo růstové poruchy z nedostatku potřebných látek, které získávají z přirozené potravy.

Pokud chceme ptákům pomoci i mimo zimu, je mnohem vhodnější udržovat pro ně pestré a bezpečné prostředí, a to jak na zahradě, tak kdekoliv v okolí našeho bydliště.

Doporučené čtení a a použité zdroje:

Jan Havlíček (2021): https://bit.ly/3Wi39Mg

Věra Sychrová (2022): https://bit.ly/3uPeYO8

Alena Jechumtál Skálová (2021): https://bit.ly/3Ftslsa

Zdeněk Vermouzek (2022): https://bit.ly/3uPHEXq

Jan Havlíček (2022): https://bit.ly/3Fvgc64

Fotogalerie

Autor článku: Jan Havlíček (Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, Krajský úřad Jihočeského kraje & Jihočeský ornitologický klub)

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii