Po patnácti letech se opět podařil odchov želvy bahenní.

Konečně se to povedlo, po několika letech máme znovu malé želvy bahenní. Želva bahenní v přírodě nežije, jak by se mohlo zdát podle jejího českého názvu, nikde v bahně. Obývá místa podél řek s převážně stojatou nebo pomalu tekoucí vodou, jako jsou slepá ramena, přirozené tůně, někdy i rybníky. Na rozdíl od želvy nádherné, která se do naší přírody dostala od nezodpovědných chovatelů a v České republice patří mezi invazivní druhy, se jedná o náš původní druh, bohužel, kriticky ohrožený. Dnes se s ní můžete velmi vzácně setkat třeba na jižní Moravě. Tu a tam jsou ojediněle želvy bahenní nalezeny i jinde. S velkou pravděpodobností se ale také většinou jedná o vypuštěné nebo uniklé jedince z chovů. Možnosti původního výskytu či případného návratu tohoto vzácného druhu se snaží objasnit projekt, jehož iniciátorem je naše zoologická zahrada. O něm ale zase až později. Od želvy nádherné želvu bahenní rozpoznáme snadno. Zbarvení jejího krunýře je obvykle tmavé až černé s drobnými nažloutlými tečkami a čárkami.

Ž

elvy bahenní jsou přerušovaně součástí naší zoo už od jejího založení Adolfem Schwarzenbergem v roce 1939, nepřetržitě pak od roku 1978. Odchov těchto zajímavých vodních a částečně i suchozemských želviček se nám ale zatím příliš nedařil.  Želvy neměly po celé roky stálou expozici a tak se také mláďata líhla jen náhodně jednou za čas. Naposledy se u nás želvy bahenní vylíhly v roce 2007. Od roku 2013 už mají želvy bahenní svoje místo v pavilonu Terárium. Tady jsme jim navíc ve venkovním prostoru vytvořili jezírko s vodními rostlinami a dostatkem místa na souši s úkryty (keře a další rostliny) a písčitou, řídce zarostlou a osluněnou plochou pro ničím nerušené vykladení vajíček. V průběhu dalších let pak několik našich chovatelů, včetně jejich dnešní hlavní opatrovnice Marie Zigové, sice zaznamenalo, jak se samice v určitou dobu až moc často a dlouho pohybuje na souši a chová se, jako by něco hledala. Nejspíš vhodné místo, kam by zahrabala svou snůšku vajec. Minulý rok jsme dokonce objevili na písku vykladené želví vejce, bohužel jenom jedno a už rozbité. Chovatelka se snažila najít místo, kde by mohl být zahrabaný zbytek vajec, ale nepovedlo se jí to. I přesto jsme doufali, že někde zbylá vejce jsou a že se třeba malé želvičky vylíhnou. Ale bohužel nic takového se nestalo. 

"Kdo by řekl, že od tohoto okamžiku už to přece muselo být jednoduché, by se velmi mýlil.Povrch vajec začal praskat ještě před očekávaným termínem líhnutí, nejdříve u jedné snůšky, poté i u druhé. Něco bylo špatně. Už jsme to viděli zase celé černě. Ale nakonec se 11. srpna přeci jenom podařilo vylíhnout alespoň třem  prckům."

Tento rok se ale chovatelka Marie rozhodla smůle zatnout tipec. Kolegovi sebrala z jeho rajónu akvárko, protože všechna terária u ní už svého obyvatele měla. Mně sebrala lampu se stojanem. Z akvárka se tak stalo provizorní terárium. Samici, která opět začala nápadně pochodovat po souši, odchytila a umístila ji do připraveného terária s dobře udusanou vrstvou písku smíchaného se zemí. To, aby zde měla prostor a klid na vykladení vajec. Pár dní na to, 16. června, samice opravdu zahrabala do substrátu  devět vajec. Chovatelka ji poté vrátila zpátky do jezírka. Vajíčka velmi opatrně přendala do krabičky a umístila do líhně. Druhou samici, která v sobě také měla vajíčka (lze to snadno zjistit opatrným pohmatem), našla bohužel mrtvou. Marie ale měla spásný nápad. „Co kdyby doktor samici pitval a vyndal jí z těla zadržená vajíčka?“ S touto otázkou vstoupila do kanceláře zoologa. Doktor i zooložka s tím souhlasili. A tak byla mrtvé samici vajíčka odebrána. Tím byly v líhni najednou dvě snůšky vajec od želv bahenních.

"Teď už želvičky jí i v naší přítomnosti. To vždycky chovatel chovatel vidí, jak se po nasypání potravy do terária někde na hladině vody nadzvedne okřehek a pod ním vykoukne malá hlava, která si uchramstne svou kořist."

Kdo by řekl, že od tohoto okamžiku už to přece muselo být jednoduché, by se velmi mýlil. Povrch vajec začal praskat ještě před očekávaným termínem líhnutí, nejdříve u jedné snůšky, poté i u druhé. Něco bylo špatně. Už jsme to viděli zase celé černě. Ale nakonec se 11. srpna přeci jenom podařilo vylíhnout alespoň třem  prckům. Poslední želvička byla nejmenší a dlouho trvalo, než se jí zatáhl pupík. O ní jsme měli největší strach, ale i ta se má čile k světu. 

Velkou zábavou je pozorovat malé želvičky, jak se krmí. Ze začátku jsme hodili do terárka krmení  a to přes noc zmizelo, aniž bychom viděli želvičku jíst. Mizely patentky, cvrčci, rybičky i okřehek, ale želva vidět nebyla. Pak v jednom momentu, když už si želvy myslely, že v místnosti nikdo není, jedna malá želvička připlavala ke cvrčkovi a pustila se s chutí do jídla. Pak ale zaznamenala okolní pohyb a opět zmizela mezi vodními rostlinami. Teď už želvičky jí i v naší přítomnosti. To vždycky chovatel vidí, jak se po nasypání potravy do terária někde na hladině vody nadzvedne okřehek a pod ním vykoukne malá hlava, která si uchramstne svou kořist.

Želvy bahenní nejsou jediné želvičky, které se letošní rok vylíhly. Kromě nich jsme opět měli mláďata želvy žlutohnědé. To jsou pro změnu želvy čistě suchozemské. Líhnou se vždy přímo v expozičním teráriu. Samice vajíčka pečlivě zahrabou do země, což je pro ně opravdu velká fuška. A když přijde čas líhnutí, malé želvičky se vyhrabávají ven. Jsou věru malé a snadno splývají s okolím. Lze je snadno přehlédnout. Ale my už víme, po čem a kde se máme dívat. Malé želvičky pak přendáme do menšího terária, kde jim dáváme listy různých bylin, hlavně pampelišky a pampeliškové květy. Po pampeliškových květech se vždy želvy můžou utlouct. Žlutá je prostě žlutá. Tento rok jsme sebrali čtyři  želvičky. Tedy přesněji dvě  želvičky jsme sebrali z povrchu půdy. Zbylé dvě chovatelka Mája vyhrabávala ze země. Doslova malou lopatičkou přehrabala celou expozici ve snaze najít další želvičky, které byly v zemi uvězněné a neuměly se z kamenitého substrátu vyhrabat. Práce to nebyla lehká, musela postupovat pomalu a opatrně, aby jim náhodou ještě neublížila.  Ale za to úsilí to stálo. 

Video, kde můžete vidět přesun malých želv bahenních do terária i jejich první plavecká tempa :-)

Fotogalerie

Autorka článku: Lenka Janochová

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

Autorky fotografií: Michaela Jerhotová a Lenka Janochová