Losa evropského chováme v zoo již 10 let. Výročí oslavujeme oživením chovu.

Los evropský je největším zástupcem jelenovitých kopytníků v Evropě. V kohoutku může měřit až 235 centimetrů. Váha samců dosahuje až 500 kilogramů. Samice jsou menší. Mají krátké tělo na vysokých nohách a protáhlou hlavu. Tlama je ukončena přečnívajícím horním pyskem. Samcům na hlavě vyrůstá paroží, které může vážit až 20 kilogramů. Jednou do roka (zpravidla v únoru či březnu) ho pak shazují. Samice paroží nemají. Na spodní straně krku vyrůstá oběma pohlavím kožovitý lalok pokrytý dlouhou srstí. Zbarvení losů je většinou tmavohnědé, šedé až černé se světlejší lysinou na hlavě a bělošedými končetinami. Široká kopyta jim umožňují pohyb v měkké půdě a bažinatém terénu. Dokáží se pohybovat až padesátikilometrovou rychlostí a navíc jsou i velice dobrými plavci.

T

ento obrovský kopytník patří mezi takzvané okusovače. To znamená, že se živí listím, mladými letorosty listnatých dřevin, vodními rostlinami a v zimním období větvemi a kůrou listnáčů i jehličnanů. Nepohrdne ani borůvčím či brusnicí. Je tedy potravním specialistou. Za den dokáže zkonzumovat až 50 kg potravy. Vzhledem ke konzumaci tak velkého množství specifické potravy jsou losi nuceni v průběhu roku migrovat z místa na místo. V zimním období se pak více zdržují na jedné lokalitě.

Losi žijí samotářsky. Samci se potkávají se samicemi či dalšími samci v období říje, která začíná již v srpnu a končí v říjnu. V té době samci vyhledávají samice a bojují mezi sebou. Je to období, kdy jsou velmi agresivní, a mohou být nebezpeční jak pro ostatní losy, tak i pro případné nezvané návštěvníky. Samci netvoří se samicemi harémy, jako je tomu třeba u jelenů. Při říji se samci ozývají sténavými a kvílivými hlasovými projevy. Samice rodí po 35 až 38 týdenní březosti obvykle jedno mládě. Výjimkou ale nejsou ani dvojčata či dokonce trojčata. Mláďata často zůstávají se samicí až do jejího následujícího porodu. Mladí losi se poměrně často stávají kořistí medvědů nebo vlků.

Na našem území los vyhynul mezi 12. a 16. stoletím. Téměř po 400 letech se ale opět do naší přírody vrátil. První losí mládě bylo zaznamenáno v roce 1973 na Jindřichohradecku. Jeho populace rostla, ale od počátku 90. let se znovu začala snižovat. Když totiž byly odstraněny hraniční zátarasy, začali losi přecházet do Rakouska. V posledních letech se počet losů u nás snížil až o dvě třetiny na přibližně 20 jedinců. Příčinou je především pytláctví, nehody na silnicích a rozšiřování turistické infrastruktury v oblastech, které do pádu železné opory nebyly návštěvníky využívány. Další příčinou je legální lov losů v Rakousku, kam migruje řada zvířat z českého území. U nás má los jako kriticky ohrožený druh nejvyšší stupeň ochrany. Potkat  ho můžete na Třeboňsku a Lipensku.

Zoo Hluboká se zaměřuje na zvířata zoogeografické oblasti Palearkt, tedy oblasti zahrnující Evropu a severní část Afriky, Asie a Arabského poloostrova. Proto u nás v zoo můžete najít největší kočkovitou šelmu – tygra ussurijského, ale i největšího jelenovitého kopytníka Evropy a Asie - losa evropského.

"Do naší zoo byl první los přivezen před začátkem léta 2012. Jednalo se o samce Bruta, který se narodil v chovné stanici Zoo Praha v Dolním Dobřejově."

Do naší zoo byl první los přivezen před začátkem léta 2012. Jednalo se o samce Bruta, který se narodil v chovné stanici Zoo Praha v Dolním Dobřejově. Na jaře roku 2013 byly přivezeny dvě losí slečny z Mnichova. O rok později v listopadu jsme bohužel o jednu z nich přišli. Neukáznění návštěvníci ji nakrmili sušenkami, čímž narušili správný metabolismus citlivé losí trávicí soustavy, a losice uhynula. Další smutnou zprávou bylo to, že pitva prokázala březost této samice. První porod jsme v naší zoo zaznamenali v roce 2014. Mládě se ale bohužel narodilo mrtvé. Jednalo se o velmi komplikovaný porod. Samice byla mladá a navíc rodila mimo obvyklý termín. Ještě téhož roku ale zabřezla znovu a v červnu 2015 porodila dvě zdravé samičky, které nalezly nový domov v jiných zoologických zahradách. Téhož roku náš chov obohatila mladá samice z Finska a v roce 2017 se jí tady narodilo první mládě. Na podzim roku 2018 jsme o ni ale bohužel přišli. U samce tou dobou ještě probíhalo agresivní říjné období a Brutus ji parožím smrtelně zranil. V roce 2020 jsme byli nuceni našeho samce Bruta z důvodu stáří a zhoršujícího se zdravotního stavu utratit. Ještě v témže roce jsme ale získali mladého losa Cézara ze Slovinska. Od něj jsme zatím mládě neměli, jelikož samice Madita, která tu zůstala z původního tria, je už stará. Letos na začátku října jsme však dovezli dvě nové mladé samičky z Dánska, konkrétně z Ree Park Safari. Jedna je narozená v roce 2020 a druhá o rok později. Obě jsme měli možnost vidět na vlastní oči ještě před přivezením a mohli jsme se také seznámit s místním chovem i jejich chovnou skupinou. Otec těchto dvou samic se nám moc ukázat nechtěl, ale i na tu krátkou dobu, co jsme ho zahlédli, jsme uznali, že se jedná opravdu o impozantní zvíře.

"Je třeba říct, že chov losa je poměrně složitý, právě proto, že se jedná o potravního specialistu. Po celý rok se tedy snažíme losům zajistit, co nejvíce čerstvého okusu. Primárně jim vozíme různé druhy vrb, osiku, břízu, duby, habry, v malé míře i větve ovocných stromů."

Je třeba říct, že chov losa je poměrně složitý, právě proto, že se jedná o potravního specialistu. Po celý rok se tedy snažíme losům zajistit, co nejvíce čerstvého okusu. Primárně jim vozíme různé druhy vrb, osiku, břízu, duby, habry, v malé míře i větve ovocných stromů. V zimním období se jedná pouze o holé větve bez listí a samozřejmě o jehličnaté stromy. Občas u nás skončí i neprodané vánoční stromky, převážně jedle a borovice. Losi velmi dobře přijímají i sušený okus. Po celé léto se tedy snažíme o nasušení různých druhů listnatých stromů. Letos jsme poprvé sami zkusili naložit takzvanou listáž, což je v podstatě listová obdoba siláže, kterou v jiných zoo používají. Nyní čekáme na výsledek, zda se nám tento experiment podařil. Dále losi dostávají výhradně vojtěškové seno, speciální granule, sušené byliny a kůry vyráběné přímo pro losy. Nedílnou součástí chovu je i neustálé sledování zdravotního stavu, pravidelné kontroly trusu na parazity a případně následné odčervování.

Celkem se u nás narodilo deset losích mláďat, z toho čtyři se narodila mrtvá, či uhynula krátce po porodu. Odchovali jsme jich tedy dohromady šest. Odrostlá mláďata byla následně odeslána do různých zoologických zahrad, jako např. do pražské zoo či do Zoo Opole v Polsku. S příchodem nových mladých losic doufáme, že se náš chov opět dočká potomků.  

Fotogalerie

Autorka článku: Markéta Jariabková

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

Autorky fotografií: Michaela Jerhotová a Markéta Jariabková