Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Přikrmování ptáků: záchrana nebo problém?

Přikrmování ptáků je bezesporu oblíbenou kratochvílí obyvatel po téměř celém světě. Obecně je tento koníček považován za důležitý výchovný  prostředek, možnost, jak získat kontakt s přírodou, vést děti k její ochraně atd. Jde zároveň o tak významnou pomoc opeřencům, jak se traduje? Nebo může tato činnost naopak v některých případech dokonce škodit? To se pokusíme nastínit v následujícím textu.

V

 zásadě lze krmení ptáků (a dalších živočichů), ale i další činnosti, které jim mají pomoci (zřizování napajedel, úkrytů, vyvěšování budek atd.) rozdělit na dvě základní kategorie. První z nich jsou činnosti cílené na jeden konkrétní druh. Často jde o aktivity, které stojí na základech odborných studií a mají za cíl odvrátit vyhynutí, nebo zvýšit populaci některého ohroženého druhu. Může se jednat o in situ projekty (tj. ochranářské, nebo i vzdělávací projekty probíhající přímo v místě výskytu cílového druhu), do kterých se, alespoň finančně, či personálně zapojuje naprostá většina našich nesoukromých (i tam jsou ale výjimky, které se zapojují) zoologických zahrad. Efekt takových opatření je průběžně sledován a vyhodnocován. Příkladem může být vyvěšování budek pro papoušky, kteří kvůli požárům a těžbě přišli o přirozené dutiny, nebo přidávání potravy kriticky ohroženému papouškovi kakapu sovímu na Novém Zélandu, což vede ke zvýšení jeho reprodukce. 

Druhá kategorie je pak pojata šířeji, a postihuje větší spektrum druhů. Typickým příkladem je vyvěšování budek, výroba zahradních pítek pro živočichy (od včel a dalšího hmyzu, přes ptáky až po savce) a hmyzích hotelů. Může ale jít i o velmi potřebné zvyšování zimní potravní nabídky pro ptáky zemědělské krajiny (např. konopka obecná, koroptev polní, strnad obecný, vrabec polní) – ponechávání strnišť, nebo neposekaných biopásů s nabídkou v okolní krajině již nedostupných semen, ale i o zcela běžné sypání do krmítek na zahrádkách, balkónech atd. Tím se vlastně vracíme na začátek. Pokud obecně nějaká skupina ptáků v naší krajině opravdu potřebuje pomoc (ano, najdou se i jiné skupiny, které jsou u nás ohroženy a zasluhují si pozornost – někteří vodní ptáci, dravci atd., o těch ale třeba příště), jsou to druhy zemědělské krajiny.

"Třeba o sýkorách, které jsou nejčastějšími hosty na krmítkách, se obecně ví, že jde o agresivní ptáky, kteří nemají problém uzurpovat cizí hnízdo, někdy i za cenu vraždy původního majitele."

Už zde narážíme na první a málo známý problém přikrmování ptáků, kterému se věnuje většina obyvatel. Profitují z něj totiž převážně běžné a stálé druhy (nyní ponecháváme stranou krmení vodních ptáků), které nejsou ohrožené. Naopak, jak ukazují aktuální studie, zvýšení populací těchto ptáků může mít pro jejich další ptačí soudruhy neblahé důsledky. Třeba o sýkorách, které jsou nejčastějšími hosty na krmítkách, se obecně ví, že jde o agresivní ptáky, kteří nemají problém uzurpovat cizí hnízdo, někdy i za cenu vraždy původního majitele. Zvýší-li se tedy díky krmení jejich početnost, obsadí ještě před příletem tažných druhů většinu hnízdních dutin, popř. slabší druhy z dutin vyženou. Vyšší populace sýkor také ostatním konkuruje o potravu, například o housenky hmyzu, kterého je v naší krajině stále méně. To může v důsledku vést ke snížení druhové pestrosti ptačího společenstva. Navíc, podle další nedávné studie, je v některých státech, jako je Velká Británie, díky velké popularitě přikrmování ptáků takto ovlivněno obrovské území. Nejde tedy nad problémem mávnout rukou s konstatováním, že se tak děje jen v nejbližším okolí krmítka a jinde je to bez problému. Potravu z krmítek totiž využívají sýkory z opravdu širokého okolí.  A skutečně, ve Velké Británii druhy využívající krmítka (např. brhlík lesní, sýkora koňadra, strakapoud velký) přibývají. Druhy, které je nevyužívají, nebo využívají zřídka, mají trend opačný (např. budníček lesní, lejsek černohlavý, strakapoud malý, sýkora lužní a babka). Jednou z příčin může být podle nedávno uveřejněné studie právě neúspěšné soutěžení o zdroje s druhy, které navštěvují krmítka pravidelně a díky tomu přibývají.

"Tam, kde se nachází bohatý zdroj potravy v zimě, nemusí být dostatek potravy pro mláďata, která pak nepřežijí do dospělosti. To je problém v centrech a dalších částech měst s nedostatkem zeleně."

Další neblahý důsledek je nárůst počtu nepůvodních druhů. U nás naštěstí zatím nejde o významný problém, ale to je zřejmě jen otázkou času. V místech krmení ptáků dochází také ke zvýšení lokální početnosti a koncentrace predátorů ptačích hnízd (například strakapoud velký), i dospělých ptáků (například kočky). Ti si ale kořist příliš nevybírají a loví ve zvýšené míře i druhy vzácné. I z těchto důvodů pak autoři jedné ze zmiňovaných studií navrhují, že v místech výskytu chráněných druhů ptáků a v rezervacích, kde je ovlivnění skladby ptačích společenstev naprosto nežádoucí, by se mělo krmení omezit, nebo přímo zakázat. Při pohledu do některých frekventovaně navštěvovaných rezervací a přírodně cenných lokalit, kde lze napočítat až desítky krmítek, je jim potřeba dát za pravdu. 

Vyhráno nemají ale ani opakovaně zmíněné sýkory a další druhy často navštěvující krmítka. Tam, kde se nachází bohatý zdroj potravy v zimě, nemusí být dostatek potravy pro mláďata, která pak nepřežijí do dospělosti. To je problém v centrech a dalších částech měst s nedostatkem zeleně. Podobné to je i v nově postavených satelitních městečkách, kde není dostatek původních dřevin a další vhodné zeleně. Sýkory, ale i řada dalších druhů totiž krmí svá mláďata hmyzem. Ten zase vyhledává především naše původní druhy rostlin. Ty nepůvodní mu nevyhovují, a tak se i pro ptáky stávají bezcennými. Letní přikrmování, které se v posledních letech rozmáhá, pestrou stravu, kterou mláďata potřebují, nenahradí a spíše jen výše zmíněné problémy prohlubuje. Posledními a veřejnosti již známými problémy přikrmování ptáků je pak jejich koncentrace na jednom místě a s tím spojené zvýšení přenosu chorob a kolize s lidskými stavbami, dopravou atd.

Ač by se to z dosavadního textu mohlo zdát, cílem tohoto příspěvku není ukázat, že krmení ptáků je snad nějaká škodlivá činnost. Naopak. Jako každá naše jiná činnost je ale krmení ptáků zásahem do přírodních podmínek a jejich životního cyklu. Je tedy žádoucí upozornit na to, že nejde o všespásné řešení a že je zde řada různých úskalí. Chceme-li našim opeřeným sousedům opravdu pomoci, je potřeba přemýšlet o všech souvislostech a důsledcích této činnosti, a případné negativní vlivy nesmíme přehlížet.  Některé z těchto souvislostí dosud unikaly i velké části odborníků a až nejnovější a opravdu komplexně zaměřené studie nás posouvají dále a ukazují na některá dosud utajená fakta. Prvním ponaučením, které si ze zde uvedených argumentů lze vzít, je jistě to, že s krmením to není potřeba přehánět. Hlavně na místech, kde krmí i sousedé, nebo další lidé, stačí ptákům dávat potravy opravdu s mírou.

"Pokud chceme ptákům pomoci ještě více, a to i mimo zimní období, opět se jen stačí přestat starat o kus zahrady. Ještě lepší je vysadit některý z našich původních druhů bobulonosných keřů, jako je bez černý, šípek, hloh atd."

Je potřeba si uvědomit, že krmení má být jen doplněk a náhrada části chybějící potravy. Cílem nemá být, aby si ptáci odvykli na přirozené hledání potravy a stali se na nás závislými. Nepřekrmováním také zamezíme i tomu, aby se okolo krmítka hromadily zbytky, které napomáhají šíření chorob a plísní. Stejně tak je potřeba dodržovat základní hygienické podmínky, tedy čistit krmítka od trusu a zbytků. Platí, že pokud pozorujeme nemocné ptáky, musíme ihned přestat krmit (alespoň na dva týdny) a vše vydezinfikovat. Netřeba snad opakovat, že do krmítka nepatří zbytky potravin, slané i sladké pečivo, cokoli zkaženého, přepálený, nebo solený tuk. Vhodná je slunečnice, jiná semena, nebo lůj. Krmítko by také nemělo být v dosahu koček, nebo blízko prosklených ploch, o které se ptáci mohou zabít. S koncem zimy, kdy přestává mrznout, tedy zhruba v březnu končí i sezóna krmení. Jak již bylo řečeno, celoroční krmení není vhodné. Jedním z důvodů je to, že ptačí rodiče raději krmí mláďata lehce dostupnou potravou z krmítka a těm pak chybí pestrá strava a strádají. V době hnízdění by také docházelo k ještě většímu ovlivňování ptačích společenstev. Také se zvyšuje šíření chorob. Těm totiž více vyhovuje teplé počasí a šíří se lépe než za mrazů.

Jednou z nejohroženějších skupin ptáků jsou druhy obývající zemědělskou krajinu, respektive i vesnice se v ní nacházející. Řada z nich vyhledává potravu ve formě semen plodin a plevelů na zemi, nebo v takzvaných ruderálech – plochách bez údržby, často na dříve narušeném povrchu. Tyto plochy, které dnes najdeme například okolo zemědělských objektů, na skrývkách zeminy okolo staveb, ale i na smetištích, často považujeme za bezcenné a snažíme se je kultivovat. Pro ptáky se ale jedná doslova o ráj s bohatou nabídkou potravy a možná i o jedna z posledních útočišť v námi až příliš opečovávané krajině. Vhodným „krmítkem“ pro druhy zemědělské krajiny tak v zimě může být vedle zásypu v remízku i ponechání části zemědělské půdy jako nezoraného strniště nebo biopásu. Stejně tak ptákům prospěje právě existence neobhospodařované plochy s ruderálními porosty. Podobný drobný pás, nebo záhon si můžeme vyrobit i na zahradě. Stačí omezit sečení a další péči a nejlépe dosít třeba bodláky, které navíc v létě potěší i hmyz, a jiné druhy, které produkují semena (např. slunečnice, len, vikve, štírovník, jitrocel, nižší druhy trav aj.). Pokud chceme ptákům pomoci ještě více, a to i mimo zimní období, opět se jen stačí přestat starat o kus zahrady. Ještě lepší je vysadit některý z našich původních druhů bobulonosných keřů, jako je bez černý, šípek, hloh atd. Samozřejmostí je naprosté omezení chemie a stříhání keřů v době hnízdění (ideálně úplně). Ptáci se nám za to odmění.

■

Fotogalerie

Autor článku: Jan Havlíček (Katedra biologických disciplín, 

Zemědělská fakulta 

Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích & Jihočeský ornitologický klub)

S využitím zdrojů:

Shutt & Lees, 2021: https://doi.org/10.1016/j.biocon.2021.109295

Shutt et al., 2021: https://doi.org/10.1098/rspb.2021.0480

Havlíček 2021: https://doi.org/ 10.13140/RG.2.2.36573.13288   

Redakční úpravy: Isabela Okřinová

Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii