Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

„Z buldočích mravenců mám fakt respekt.“

Rozhovor s chovatelem mravenců Pavlem Kösslem

V Zoo Hluboká pracuje už téměř šest let a stará se především o různé druhy mravenců v expozici Mravenčí hnízdo. Od svých 15ti let sem chodil na brigádu a po studiu tady nakonec zakotvil natrvalo. Jaké to tedy je být chovatelem mravenců?

P

racoval si hned od začátku u mravenců nebo jsi dělal i něco jiného?

Když jsem přišel do zoo, tak tu mravenci ještě nebyli, respektive byla tu jen jedna kolonie. O tu jsem se staral ještě v rámci brigády. Během těch brigád jsem se taky hodně věnoval tvoření terárií, v podstatě takových těch betonových pozadí, která jsou teď k vidění v pavilonu Terárium. Tak to jsem dělal já. A dokončoval jsem to pak ještě během prvního půl roku, co už jsem tu byl zaměstnaný. Taky jsem pomáhal zařizovat pralesní prostředí v pavilonu Matamata. 

Budeme si povídat hlavně o mravencích, ale jaká další zvířata máš ještě na starosti?

Můj úsek jsou samozřejmě mravenci. Pak mám na starosti ještě krokodýla nilského Kačenku a ryby, to znamená veškerá akvária. No a samozřejmě, v zoo je nás málo chlapů. Takže zaskakuji, kde to jde, když jde o nějaké těžší práce. A pak ještě pomáhám kolegyním u terárií.   

Teď tedy rovnou přejdeme k mravencům. V čem spočívá péče o ně? Co všechno pro ně musíš každý den udělat?

Tak začneme asi nějak z rána. Většinou to je sebrání misek s vodou nebo s cukerným roztokem, který jim tam dávám. Misky potom umyji a nechám proschnout. Pak vyndám nějaké mrtvolky, zbytky žrádla atd. A postupně čistím a krmím. Několikrát týdně pak ta terária rosím. A pak se taky musí vyleštit skla, zkontrolovat technika, která hlídá u mravenců mikroklima… 

Tím se hned dostáváme k další otázce. Co dostávají mravenci v zoo k jídlu?

"Všichni ti mravenci, co tu máme, respektive vždycky královna s několika prvními dělnicemi, pochází z přírody. Takže náš největší úspěch je vlastně to, že žijí, a že se jim dobře daří – to znamená, když je kolonie životaschopná a nejlíp, když se zvětšuje." 

Máme tam vlastně různé mravence. Největší část expozice zabírají Atty, mravenci střihači. Tam je to takové docela jednoduché. Dává se jim prostě nějaké listí, v podstatě jakéhokoliv druhu. Přes léto je to nejjednodušší, protože to rostou kytky úplně všude. Teď jim nejčastěji dáváme ptačí zob. V zimě pak jezdíme dvakrát týdně na ostružiny. Na jaře zase úplně milují mladé listí z dubu. Zkoušel jsem jim dávat třeba i jmelí, což je trochu jedovaté, ale jim to vůbec nic nedělá. Dáváme jim i břečťan, pampelišky, cokoliv. Zkouším všechno možné, a buď to vezmou, nebo ne. Atty ale to listí nežerou, jen ho nosí do hnízda, kde na něm pak pěstují speciální houbu. A teprve ta je jejich jedinou potravou. No a ti ostatní mravenci jsou většinou hmyzožravci, respektive ten hmyz dávají ke konzumaci larvám. Pro sebe jen tak trošku, jinak většinou sají nektar z rostlin nebo medovici od různého hmyzu, třeba od mšic. My jim dáváme cukernatý roztok, který je z glukózy a fruktózy, a občas to trochu proložím medem. Pak jsme tu ještě mívali mravence zrnojedy. Ti vlastně místo toho cukru mají zrna – obilí, prosa nebo třeba pampelišky. Škrob v semenech je vlastně taky cukr. A trochu mrtvého hmyzu potřebují pro larvy. 

Jak vlastně mravencům "čistíš výběh", abys jim nějak neublížil, když jsou tak malí?

U každého mravence je to trošku jinak. Dost záleží na tom, jak jsou agresivní nebo na tom, jak se chovají. Některé si klidně nechám lézt po ruce, ale některé fakt ne. Většinu práce zvládnu udělat pinzetou. U těch větších druhů je ale těch zbytků a „bordelu“ mnohem víc, takže mám štěteček a malou lopatičku a prostě si tam „hraju“. :-) Ty mravence samozřejmě musím pořád sklepávat z pinzety, lopatky nebo štětečku. To je tak asi všechno ohledně toho uklízení. Jednou za čas samozřejmě musím vyměnit substrát. U těch pouštních mravenců měním písek. Respektive, jak ho postupně při úklidu odmetávám, tak tam zase musím jednou za čas přidat nový. Momentálně tady máme šest expozičních kolonií mravenců a nějaké další v zázemí v záloze. A pak taky termity. Prostě, oproti velkým zvířatům je to tak trochu piplačka…. 

"Ono to není tak, že by buldočí mravenec kousnul, ale člověk od něho dostane žihadlo, a jejich jed je asi 5 krát nebo 6 krát silnější než třeba od včely nebo vosy. Vyzkoušené to ale nemám..." 

Někteří mravenci, které v zoo chováme, umí být docela nebezpeční. Sám jsi říkal, že některé mravence si po sobě raději lézt nenecháš. Jaké to je, když tě "kousne" mravenec buldočí? :-)

No, já jsem to ještě nezažil. Když do zoo přišli, tak jsem to samozřejmě chtěl vyzkoušet. Takže jsem si jednoho chytil, dal jsem si ho na ruku a trochu jsem ho skřípnul. Jenže pak mi někdo telefonoval, tak jsem ho zase sklepnul zpátky, protože jsem si potřeboval s někým vyřídit hovor. Od té doby jsem si to pak už nevyzkoušel, protože jsem se začal víc bát. Viděl jsem tedy různá videa. Na jednom to zkoušely děti v Austrálii a byly docela v pohodě, na druhém videu to zase zkoušel dospělý člověk a skončil v nemocnici. Ono to není tak, že by buldočí mravenec kousnul, ale člověk od něho dostane žihadlo, a jejich jed je asi 5 krát nebo 6 krát silnější než třeba od včely nebo vosy. Vyzkoušené to ale fakt nemám...

Jak se u mravenců dá určit chovatelský úspěch? Máš je třeba nějak spočítané? :-)

Chovatelský úspěch, no… Buď se jim daří, nebo nedaří. Buď žijí, nebo vymřou. :-) Je to spíš takový chov pokus/omyl. Někteří mravenci ty omyly zvládnou, ale někteří to prostě nedají. Co se týče nějakého rozmnožování, u některých mravenců to samozřejmě jde, ale jsou to spíš takové ty „pidi“ druhy, jako třeba všem známí faraoni. Ti se teda rozmnožují strašně jednoduše v hnízdě. Nicméně spousta mravenců se vlastně páří ve vzduchu za letu. Známe u nich různé svatební lety. Navíc jsou k tomu potřeba dvě nepříbuzné kolonie. Takže to velmi těžko uděláme někde tady v zázemí. Všichni ti mravenci, co tu máme, respektive vždycky královna s několika prvními dělnicemi, pochází z přírody. Takže náš největší úspěch je vlastně to, že žijí, a že se jim dobře daří – to znamená, když je kolonie životaschopná a nejlíp, když se zvětšuje. 

"Někteří jiní mravenci, jako třeba Atty (mravenci střihači), to mají podobně jako včely. Ti se v podstatě upracují k smrti. Může to být několik týdnů, měsíc... "

Kolik let se takový mravenec může dožít, když je mu teda dobře?

U některých královen to může být až klidně 20 let. Většinou se ale dožijí tak kolem 10 - 15 let. U dělnic je to pak kolem dvou až tří let. Někteří jiní mravenci, jako třeba Atty (mravenci střihači), to mají podobně jako včely. Ti se v podstatě upracují k smrti. Může to být několik týdnů, měsíc… Vyzkoušené to teda ještě nemám, ale zjistit bych to chtěl. Nějak si je označit a pozorovat je. 

Jak se vlastně takový mravenčí chov zakládá?

Nejdřív si musíme ujasnit, jaké druhy mravenců chceme chovat, a pak udělat to jejich hnízdo. Tady máme hnízda vyrobená především z Ytongu, do kterého jsou frézkou udělané komory přelepené sklem. A odtud pak vedou hadičky do nějakého většího terária, kde mají vlastní výběh. No, a když už víme, jaké mravence chceme, tak jim musíme připravit takové podmínky, aby tam mohli žít. Sehnat dobrou a velkou mravenčí kolonii není tak úplně jednoduché. Většina v naší zoo chovaných mravenců pochází z Německa. Ti mravenci jsou většinou od nějakých soukromých chovatelů, protože pro ty soukromé účely si lidi většinou kupují nějaké malé kolonie. A když už jim taková kolonie přeroste přes hlavu, dostáváme se na řadu my, a mravence od nich odkoupíme (tedy královnu s nějakým větším počtem dělnic). 

Existuje třeba nějaký mravenec, který by se v lidské péči chovat nedal? 

Jo, jsou takoví. Říká se jim ohniví mravenci. Jsou to vlastně tropičtí, téměř slepí mravenci, kteří pořád putují, a nemají žádné stálé hnízdo. Dá se říct, že tu svojí kolonii nosí s sebou. V podstatě pořádají takové nájezdy pralesem a všechno za nimi zůstává mrtvé. Mají obrovské hlavy s obrovskými kusadly. Indiáni si jejich kusadly dokonce „svorkovali“ rány. Pak se samozřejmě o spoustě druhů myslelo, že jsou nechovatelní, ale vždycky to pak někdo zkusil a dokázal, že to jde. Oni asi i tihle ohniví mravenci by nějakým způsobem chovat šli, ale jen po nějakou omezenou dobu.   

A jak jste stavěli hnízdo mravencům krejčíkům, které máme také v expozici? 

Mravenci krejčíci si ta hnízda dělají sami na živých listech. Ty listy mezi sebou spřádají pomocí svých larev, které vezmou mezi kusadla, a zmáčknou je jako, když se vymačkává zubní pasta z tuby. Larvy pak ze sebe vysoukají pavučinku, kterou pak spřádají jednotlivé listy k sobě. A protože ti mravenci pořád vypouštějí kyselinu mravenčí, tak rostlina, na které mají upředené hnízdo, postupně usychá, protože nemůže pořádně fotosyntetizovat. Naštěstí rostlina, kterou tady máme v mravenčím teráriu, se docela dobře regeneruje. Je to tedy rostlina přímo z jihovýchodní Asie, kde ji tito krejčíci pravděpodobně využívají, a ta rostlina je na to zkrátka zvyklá. My tam dokonce v rohu máme ještě jedno suché hnízdo a pořád v tom ti mravenci jsou, což je pro nás trochu záhadou. Ale možná tím, že to rosím, a že tam nahoře je vlastně lampa pro rostliny, u které se ohřívají a dávají tam zahřívat larvičky, tak jim to vyhovuje.   

"Ty listy mezi sebou mravenci krejčíci spřádají pomocí svých larev, které vezmou mezi kusadla, a zmáčknou je jako, když se vymačkává zubní pasta z tuby. Larvy pak ze sebe vysoukají pavučinku, kterou pak spřádají jednotlivé listy k sobě."

A máš nějaké své mravenčí oblíbence, kteří tě baví nejvíc?

Na koukání z těch, co tady máme, mám rád v podstatě asi všechny druhy. Je to pro mě takové těžké si vybrat nějakého favorita. Asi nejvíc je pro mě jeden z těch prvních, co jsme tu měli, a to je velemravenec obrovský, protože ti jsou fakt jako obrovští, což jsem vůbec nečekal, když jsem je viděl poprvé. No a pak samozřejmě ti buldočí mravenci. Taky jsou obrovští, mám z nich respekt. Krásně se na ně kouká. A ty prostě miluje každý, kdo sem přijde. Já když jsem sem vzal poprvé svojí babičku, tak tady v tom hnízdě strávila hodinu. :-) Teď už jsou na to lidi docela zvyklí, takže tam už třeba toho času tolik netráví, ale kdokoliv to vidí poprvé, vydrží tam hodně dlouho. A jinak další mravenci, co se mi ještě líbí… Tak jsou to samozřejmě takové ty nebezpečnější druhy se žihadlem, jako třeba Paraponera clavata. On nemá české jméno a anglicky se mu říká bullet ant, tedy něco jako „mravenec střela“ (to jako že to jeho bodnutí je prý nejbolestivější vůbec). Ty se mi tedy taky hodně líbí. Zkrátka tyhle větší druhy. 

Co tě na práci v zoo baví nejvíc? Proč ti to dává smysl?

Baví mě celkově práce se zvířaty a zároveň i to vytváření prostředí pro ně. Vlastně i doma si vyrábím různá akvária a terária, aby to nějak hezky vypadalo. Stylizace toho přirozeného prostředí mě prostě baví. To je asi to zásadní, vždycky nějaké to vyrábění k tomu.

Co naopak opravdu nerad děláš?

Uklízím :-) Celkově prostě nerad dělám takové ty uklízecí práce, které se úplně netýkají zvířat. Ono těch věcí bývá někdy i víc, nicméně ono mě to nakonec stejně baví všechno. Někdy i to uklízení mě baví. Prostě záleží na tom, do jaké nálady se zrovna dostanu. :-)

 Kdyby sis mohl vybrat jedno zvíře, které by se mohlo v Zoo Hluboká nově chovat, co by to bylo? Byl by to nějaký mravenec?

Z mravenců by to asi byli ti bullet ant. Ti by byli zajímaví pro lidi, protože jsou taky obrovští. Pro mě by byli zajímaví, protože bych si zase musel dávat pozor. S nimi by rozhodně nebyla nuda. Z ostatních zvířat se mi pak líbí sněžní levharti. No a pak papuchalci. :-) O těch se tu bavíme celkem často, ale myslím, že spíš asi nebudou.

■

Fotogalerie

S Pavlem si povídala: Isabela Okřinová

Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii