Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Mravenci, kam se podíváš...

Většina lidí vezme mravence na vědomí teprve tehdy, když jim vlezou do bytu, nebo začnou na zahradě působit nějakou škodu. Narazit na ně ale můžeme takřka všude a pro život na Zemi mají nedocenitelný význam. Vzhledem ke své početnosti a rozmanitosti způsobů života ovlivňují život a vývoj mnoha druhů živočichů a rostlin.

D

robní mravenci dokáží ročně převrstvit a tím provzdušnit tuny půdy. To je výkon, který dokáží překonat snad jen žížaly. Neúrodná místa a kamenitou půdu přitom obohacují o dusík, fosfor i další minerální složky a částečky vyzrálé půdy, čímž vytvářejí předpoklad pro první osídlení rostlinami. Rozmělňováním mrtvého dřeva a dalších organických materiálů patří k důležitým rozkladným organismům, takzvaným dekompozitorům,  kteří zajišťují koloběh látek v přírodě. Mravenci mají význam i pro rozšiřování semen mnoha rostlin a patří k důležitým predátorům, regulujícím množství jiných členovců. V hnízdech mravenců se vyvíjí, přebývá a vyživuje mnoho druhů bezobratlých. Mravenci jsou také sami složkou potravy řady druhů živočichů. A v neposlední řadě, mravence pečující o mšice by měli ocenit třeba i včelaři, pokud chtějí mít dobrou produkci lesního medu…

"Nejnápadnějšími zástupci jsou zde oba druhy lesních mravenců rodu Formica - mravenec lesní (Formica rufa) a mravenec množivý (Formica polyctena), také nazývaný mravenec lesní menší - to jsou ti, kteří si budují v lesích velká kupovitá hnízda."

A tak nás v souvislosti s chovem mravenců a jejich expozicí v naší zoo samozřejmě začalo zajímat, kolik asi tak divoce žijících druhů mravenců může žít na území Zoo Hluboká. Zoologické zahrady vytvářejí kultivací svého areálu a budováním výběhů a voliér pro chovaná zvířata bohatou mozaiku velmi různorodých přírodě blízkých prostředí, která často svědčí i mnoha divoce žijícím druhům. Proč by tedy ne i mravencům? Navíc, v areálu naší zoo a v jejím okolí roste množství starých dubů, v jejichž okolí se nachází půda bohatě zá­sobená mrtvým dřevem, kousky kůry, kameny, žaludy atd., tedy pro mravence ideální prostředí. Mravenci totiž velmi rádi osidlují sluncem vyhřáté plochy s dobře odvodněnou půdou a s rozmanitou nabídkou mikroprostorů vhodných k zabydlení.

Odborník na mravence RNDr. Pavel Pech z Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové nám jich pomohl v areálu zoo najít celkem 18 druhů.

Nejnápadnějšími zástupci jsou zde oba druhy lesních mravenců rodu Formica - mravenec lesní (Formica rufa) a mravenec množivý (Formica polyctena), také  nazývaný mravenec lesní menší - to jsou ti, kteří si budují v lesích velká kupovitá hnízda. Naši lesní mravenci tady staví hnízda nejčastěji u paty velkých dubů kolem starých pařezů. Přímo ukázkovou kupu můžete najít třeba u expozice Jezevčí skály. V létě často lezou i po návštěvnických cestách a jednou nám dokonce zkratovali elektrický rozvaděč, když se do něj nastěhovali. Z rodu Formica na území zoo žije i mravenec otročící (Formica fusca) jehož mraveniště se obvykle nacházejí ve ztrouchnivělých pařezech stromů nebo pod kameny kolem alejí dubů. Své české jméno dostal podle toho, že jeho  hnízda často přepadají jiné druhy mravenců a z uloupených kukel si vychovávají pomocné dělnice. V hnízdech lesních mravenců se vyskytuje 2-3 mm velký mravenec lesknavý (Formicoxenus nitidulus). Tito malí mravenečci se přiživují na potravě svých mnohem větších domácích, kterou jim často ukusují přímo od úst, a jejich hostitelé je přitom ignorují.  

"A nesmíme zapomenout na jeden zvláštní teplomilný druh - Technomyrmex vitiensis. 

Nepůvodní druh, normálně rozšířený v jihovýchodní Asii, na ostrovech Indického oceánu po Polynésii. Dnes je zavlečený na různá místa světa a v Evropě se vyskytuje například ve sklenících botanických zahrad. Odtud se pravděpodobně s nějakou rostlinou dostal i do naší zoo."

Další skupinou jsou mravenci rodu Camponotus. Zde je to mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda), jeden z největších českých a zároveň evropských druhů, a také mravenec klamavý (Camponotus fallax). Oba tyto druhy si vyhlodávají hnízda v mrtvém dřevě starých stromů až do několika metrů nad zemí (někdy i v dřevěných částech lidských staveb). Dřevokaz tvoří na rozdíl od mravence klamavého velké kolonie a je daleko odvážnější a agresivnější. 

Hojnými jsou v zoo také drobnější mravenci rodu Lasius. Především v České republice nejhojnější mravenec obecný (Lasius niger), běžný obyvatel zahrad, měst i domácností, kde často vyhledává sladkosti. Jemu podobný mravenec zploštělý (Lasius platythorax) na rozdíl od něj běžně hnízdí v mrtvém dřevě ležícím na zemi, kterého je v zoo dostatek. Dále je to mravenec hnědý (Lasius brunneus), plachý druh, přizpůsobený životu pod kůrou a ve dřevě starých stromů, na kterých se stará o mšice, zajišťující mu obživu. Mravenec žlutý (Lasius flavus) je zase druh podzemní, který si staví kupky z hlíny mezi trávou. Zde "pase" stádečka mšic žijících na kořenech rostlin a "sklízí" jejich medovici. Na povrchu je ho ale vidět málo. 

Můžete u nás potkat i tři druhy rodu Myrmica. V Evropě široce rozšířený "zrzavý" mravenec žahavý (Myrmica rubra) je jedním z téměř poloviny evropských druhů, kteří jsou vybaveni žihadlem, jímž jsou schopni někdy i citelně bodnout. Stejně jako další dva, kteří ani nemají české jméno (Myrmica rugulosa a Myrmica sabuleti), jsou ale poměrně drobní. Zajímavostí je, že v hnízdech těchto mravenců se vyvíjí housenky motýlů modrásků, které dokonce mravenci vykrmují a ochraňují, jakoby byly jejich vlastní. 

Také tři druhy rodu Leptothorax (mravenec hromadný Leptothorax acervorum, mravenec mechový Leptothorax muscorum a Leptothorax gredleri bez českého jména) vlastní žihadla. Tito jen pár milimetrů dlouzí mravenci přebývají v zemi nebo v kůře stromů blízko země, v mrtvém dřevě v mechu i pod kameny. Jsou ale natolik malí, že nemohou lidem ublížit. 

Trpaslíkem se žihadlem je i mravenec dlouhoostný (nebo také žaludový, Temnothorax crassispinus). Jako úkryt vyhledává dutiny ve spadlých větvích nebo dutých žaludech, do kterých se vejde celá kolonie s až 200 dělnicemi i s potomstvem.

A nesmíme zapomenout ani na jeden zvláštní teplomilný druh - Technomyrmex vitiensis. Nepůvodní druh, normálně rozšířený v jihovýchodní Asii, na ostrovech od Indického oceánu po Polynésii. Dnes je zavlečený na různá místa světa a v Evropě se vyskytuje například ve sklenících botanických zahrad. Odtud se pravděpodobně s nějakou rostlinou dostal i do naší zoo. Zabydlel se nám v mravenčí expozici, kde našel příhodné prostředí. Sdílí formikária s některými vystavovanými druhy, kde je vzhledem ke své maličkosti víceméně trpěným a přehlíženým spolubydlícím. Nejvíc se ale zabydlel ve vitríně, která představuje rostlinné druhy, takzvané myrmekofyty, poskytující mravencům obydlí. Sice jsou nechtění, ale doplňují tak naši stálou výstavu mravenců, takže by si asi už zasloužili i svoji jmenovku.

Nyní naši divocí mravenci spí, ale až se na jaře ze zimního spánku probudí a vy přijdete k nám do zoo, nezapomeňte se také podívat pod nohy a vzpomenout si, jaký nedozírný význam mají pro život na naší planetě.

■

Fotogalerie

Autor článku: Roman Kössl

Redakční úpravy: Isabela Okřinová

Autorka fotografií: viz. popisky ve fotogalerii