04/2021

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  4/2021

• Editorial

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Editorial

  "Přejeme vám klidné vánoce a do nového roku jen to nejlepší, pevné zdraví především. Pak také co nejvíc štěstí, spokojenosti, plno nových zážitků a zajímavých příležitostí. A co popřejete vy zvířatům? "

  Z

  ima a konec roku už jsou zase tady. Zajímá vás, jak tráví chladné období zvířata v zoo? Až na pár výjimek je u nás můžete spatřit i během tohoto období. Většina z nich je totiž na zimu dobře adaptovaná. A když ne, musíme je na zimu důkladně připravit.

  Velká část lidí se nyní, kromě příprav na Vánoce a Silvestra, začíná zabývat také jednou z nejoblíbenějších zimních kratochvílí - krmením ptactva. Rozhodli jsme se proto věnovat větší počet stránek tohoto čísla časopisu právě tomuto tématu. I ptáků v našem světě neustále ubývá. Dodržujte tedy rady odborníků, abyste jim zbytečně nepřitížili. Pokud budete přikrmovat s rozumem, ptákům pomůžete přežít obtížné období, ale také poznáte na krmítku jejich rozmanitost. Přidejte se třeba v lednu ke sčítání ptáků na krmítku. 

  I přesto, že je zima, můžeme se u nás v zoo i ohřát - nahlédněte proto tentokrát do historie vzniku i do zázemí jedné neobvyklé expozice se zvířaty, která byste možná v zoo nečekali. Zjistěte, jaké je to, starat se o její obyvatele a také jak se daří jejich volně žijícím příbuzným v areálu zahrady. O jaké živočichy se jedná, vám napoví titulní obrázek na obálce časopisu.

  Ačkoliv období mláďat v naší zoo je už dávno za námi, povedl se nám i v této době zajímavý a početný odchov u jednoho tropického druhu. Přečtěte si o něm, stojí to za to.

  Přejeme vám klidné Vánoce a do nového roku jen to nejlepší, pevné zdraví především. Pak také co nejvíc štěstí, spokojenosti, plno nových zážitků a zajímavých příležitostí. A co popřejete vy zvířatům?

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  
  

  Zoo noviny - prosinec 2021 (číslo 4/21)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková, Michaela Hartlová

  foto mravence Atta sexdens na titulní straně: Pavel Kössl

• Obsah

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Obsah

  AŽ SE ZIMA ZEPTÁ...ANEB JAK SE ZVÍŘATA V ZOO CHYSTAJÍ NA ZIMNÍ OBDOBÍ

  V PŘÍRODĚ NEJSOU OHROŽENI JENOM VELIKÁNI - 2. DÍL

  PŘIKRMOVÁNÍ PTÁKŮ: ZÁCHRANA, NEBO PROBLÉM?

  O KRMENÍ VODNÍCH PTÁKŮ INFORMUJÍ NOVÉ TABULE

  ROZHOVOR S CHOVATELEM MRAVENCŮ PAVLEM KÖSSLEM

  ZDÁNLIVĚ NEZAJÍMAVÁ EXPOZICE, KTERÁ SE STALA FENOMÉNEM

  MRAVENCI, KAM SE PODÍVÁŠ

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  PRVNÍ MLÁĎATA KAJMÁNKA TRPASLIČÍHO V ZOO HLUBOKÁ

• Zimní období

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Až se zima zeptá...aneb jak se zvířata v zoo chystají na zimní období

  S příchodem podzimu a chladnějších teplot nastává v zoo každoročně období, kdy se naše zvířata začínají připravovat na zimu. Vzhledem k tomu, že chováme především palearktické druhy (tedy druhy žijící v mírném pásu Evropy a Asie), které jsou na nízké teploty zvyklé, nejsou přípravy příliš rozsáhlé. Až na několik výjimek můžete většinu našich zvířat (asi 80 %) spatřit v zoo i během zimy. Několik přesunů do zimovišť, příprav na zimní spánek a především změn v krmných dávkách se ale udělat musí.    

  K

  e konci září už jsme přestěhovali do zázemí naši samici krokodýla nilského. Nízké teploty by venku opravdu nesnášela dobře a patří tedy zrovna mezi ta zvířata, která přes zimu v zoo neuvidíte. I všichni plazi a obojživelníci z Terária prošli velkou řadou změn, protože během zimního období spí. Z počátku je přestaneme krmit. To proto, aby jim v trávicím traktu nezůstaly zbytky potravy, které by mohly během období, kdy mají sníženou tělesnou teplotu, začít hnít, a způsobit jim nepěkné zdravotní potíže případně i smrt. Želvy se před samotným zimováním váží, aby se zjistilo, zda jsou na toto období správně připravené. Převažují se průběžně celou sezónu. Když hezky přibírají a nemají žádné zdravotní problémy, je to známka toho, že mohou bez problému zimovat. V pavilonu s chladnějšími dny postupně klesá teplota a ten přechází do zimního režimu.

  Zmije Schweizerova tráví zimu ve vinotéce…

  Některá zvířata zimují přímo ve svých teráriích. Zalezou si do úkrytů, kde celou zimu vydrží teplota mezi 3 a 8 °C. Nebo kolem 10 °C, to podle toho, o jaký typ terária se jedná. Severoafrickým trnorepům ale musíme přitopit. Topný kabel a termostat hlídají minimální teplotu nory v teráriu přibližně na 17 °C, i když v samotném teráriu je přes den jen 10 °C jako v noci na Sahaře. Jiní plazi se přesouvají do lednic, kde se jim nastaví správné teplotní podmínky. Do lednic jdou především zvířata ze zázemí. Takovou specialitou jsou potom zmije Schweizerovy, které tráví zimu ve vinotéce. :-) Tento druh zmije totiž potřebuje zimovat při teplotě 12 až 15 °C, což je teplota, kterou v lednici nenastavíte. A tak se tyto zmije na zimu umisťují do těchto zařízení na chlazení vína. Každé zvíře zimuje zvlášť ve své vlastní krabičce. Do těch se jim dává především mech rašeliník, který mimo jiné působí antibakteriálně a velmi dobře udržuje vlhkost. Ve všech prostorech, kde plazi a obojživelníci zimují, se pak pravidelně kontroluje teplota a vlhkost. Pavilon Terárium je tedy přes zimu veřejnosti nepřístupný. Zimní spánek je ale pro plazy důležitý, aby se na jaře mohli správně nastartovat k jejich rozmnožování.

  "I všichni plazi a obojživelníci z Terária prošli velkou řadou změn, protože během zimního období spí. Z počátku je přestaneme krmit. To proto, aby jim v trávicím traktu nezůstaly zbytky potravy, které by mohly během období, kdy mají sníženou tělesnou teplotu, začít hnít, a způsobit jim nepěkné zdravotní potíže případně i smrt." 

  Ptačí zimomřivci putují do svých vyhřívaných „apartmánů“…

  Zimní přípravy se tradičně týkají i některých druhů ptáků. Ještě než začnou vlastní přesuny do zimovišť je třeba tyto prostory pořádně vyčistit a doladit potřebné opravy. Co to vlastně je takové zimoviště? Jsou to vyhřívané ubikace, které jsou většinou umístěny v zázemí zoo. Teplota se zde udržuje zhruba mezi 10 - 15 stupni. Některé náchylnější druhy zde mají ještě lokální zdroje tepla například ve formě výhřevných lamp. Ptáci zde mají i bazénky a možnost chodit ven. Pokud je hezké počasí a moc nemrze, mohou být venku i přes noc. Přesun na zimoviště se týká především plameňáků růžových. Během listopadu se jim postupně začne dávat potrava do vnitřních prostor, aby se tam naučili bez problémů chodit, a nemuseli jsme je tam nějak násilně nahánět. Zimoviště plameňáků je prosklené a nachází se přímo v areálu zoo. Kochat se pohledem na plameňáky tedy můžete i v zimě. Do zázemí se pak postupně stěhují i pelikáni bílí, dytíci úhorní nebo mandelíci hajní. Pokud nastanou silnější mrazy, budeme muset přestěhovat i bahňáky. V australských a amerických expozicích máme povětšinou druhy, které jsou schopné nízké teploty vydržet. Nicméně na zimoviště téměř vždy putují hokové přílboví nebo australští papoušci kakariki. Vodním ptákům, kteří jsou ve venkovních expozicích celoročně, jako například kolpíci bílí, instalujeme do rybníčků čeřidla, aby zde nezamrzala voda. U sov přistupujeme v zimním období k úpravě jídelníčku. Dostávají v tuto dobu více kuřat a méně myší, protože nejsou v toku. Větší druhy sov, jako například puštíci bělaví, ale naopak dostávají přes zimu více myší a celkově více potravy, protože přicházejí do toku dříve. Je tedy potřeba je zavčas na tuto fázi připravit. Myši jsou pro ně totiž přirozenější potravou. Sýčci obecní přes zimu nedostávají hmyz. V přírodě by ho v tu dobu také nenašli. 

  "U sov přistupujeme v zimním období k úpravě jídelníčku. Dostávají v tuto dobu více kuřat a méně myší, protože nejsou v toku. Sýčci obecní přes zimu nedostávají hmyz. V přírodě by ho v tu dobu také nenašli."

  Na zimu je potřeba se pořádně nadlábnout…

  Během října už do svých nor zalezli i poslední sysli obecní. Ti chladné období tráví zimním spánkem. Na toto období si neukládají žádné zásoby do svých nor. Sysli tedy nesyslí. Na zimní spánek se prostě chystají tak, že více žerou. Docílí tak toho, že mají pro přežití chladné zimy dostatek tukových zásob. V průběhu léta se jim tedy zvyšuje krmná dávka, aby měli dostatek času se pořádně vykrmit. Sysly tedy během zimy v zoo také neuvidíte. O něco později se pak k zimnímu spánku ukládají i svišti horští. Typickými zimními spáči jsou samozřejmě medvědi. Takže i naši medvědi plaví dostávají před zimou větší objem tučnější potravy, protože se předpokládá, že i oni půjdou spát. Ostatní šelmy (např. lišky, jezevci, rosomáci) také dostávají přes zimu více potravy, aby měly dostatek tuku, protože ty nijak speciálně nezimují. Maximálně si mohou zalézt do svých boudiček či nor. A když už jsme u savců, nemůžeme zapomenout také na losy. Těm celé léto připravujeme sušené větve stromů i s listím, aby měli i přes zimu přísun pro ně přirozeného okusu. 

  Jak nadpis tohoto článku napovídá, děláme všechno pro to, aby zima naše zvířata v žádném ohledu nepřekvapila.  

  ■

  Fotogalerie

  Autorky článku: Isabela Okřinová a Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Ohrožené druhy_ČR

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  V přírodě nejsou ohroženi jenom velikáni - 2. díl

  Mnoho druhů zvířat je ve volné přírodě ohroženo nejen kvůli ničení přirozeného biotopu, ale také pro svou atraktivitu a oblíbenost (slon, nosorožec…). Jsou však druhy, které na první pohled nepůsobí příliš zajímavým dojmem, a i přesto jsou ve volné přírodě na pokraji vyhynutí. V minulém vydání časopisu jsme Vám představili 5 nejohroženějších zvířat, která můžete spatřit v naší zoo, a vyskytují se, případně vyskytovali, v různých částech světa. V tomto čísle pro Vás máme přehled dalších pěti velmi ohrožených druhů, tentokrát obyvatelů české přírody.

  P

  ři pohledu do některých výběhů zoologických zahrad vás zvíře nemusí vůbec zaujmout, není atraktivní, ani nijak barevně výrazné. Za tímto pohledem se však může skrývat mnohem větší vzácnost, než si myslíte. Mnohdy je přesně takový druh ve volné přírodě kriticky ohrožen.

  Tento jeřáb domy nestaví, ale v ohrožení se i šelmě postaví

  Jeřáb popelavý je poměrně velký pták vysoký zhruba 120 cm. Páry jsou trvalé, vznikají již na zimovištích při společném toku - tancích, které jsou velmi působivé a provázené typickým troubením. Jednotlivé páry hnízdí samostatně. Samec si sedící samici pečlivě střeží a odhání případné predátory, kterým může způsobit i velmi vážná zranění. Po vyvedení mláďat se ke konci léta shromažďují do hejn a migrují na svá zimoviště do jižní Evropy a Severní Afriky. V průběhu těchto cest dělají zastávky, na nichž  je možné vidět i několik tisíců jeřábů popelavých najednou.

  Ničení přírodních biotopů, především mokřadů, je hlavní příčinou ohrožení a úbytku těchto ptáků. Právě v mokřadních oblastech jeřáb popelavý hnízdí. Dalším nebezpečím pro jeřáby jsou kolize s dráty elektrického vedení. Stále dochází k častým úhynům z důvodu otrav a nelegálního lovu kvůli tomu, že způsobují zemědělcům škody na úrodě. Mláďata jsou velmi často lovena a to především liškami. Dnes je populace jeřába popelavého v Evropě na vzestupu a to díky ochraně jejich biotopů. Od 90. let pravidelně jeřábi hnízdí i v České republice a počty hnízd přibývají. 

  První jeřáby získala naše zoo již v roce 1992. V roce 2006 jsme pak měli první odchov. Mládě jsme měli i následující rok, ale poté chovná samice uhynula. Novou samici jsme získali z volné přírody a na další odchov jsme čekali až do roku 2015. Od té doby jeřáby odchováváme pravidelně.

  Vydra o kožíšek málem přišla

  Vydra říční se skvěle adaptovala na pohyb ve vodním prostředí. Má hydrodynamický tvar těla, hustou srst a plovací blány mezi prsty. Hmatové vousy jí pak pomáhají k orientaci v kalné vodě. Toto všechno slouží vydře k hbitému pohybu ve vodě, hlavně při lovu kořisti. Hlavní složkou vydří stravy jsou samozřejmě ryby, ale vydra nepohrdne ani obojživelníky, drobnými savci (mezi které může patřit i ondatra), ptáky nebo i škeblemi a raky. Složení jejího jídelníčku se mění v závislosti na ročním období, ale i na oblastech, které vydra obývá. Liší se i objem přijímané potravy. V zimním období se množství přijímané potravy zvyšuje. Může to být až přes 1kg za den.

  V přírodě se vydry dožívají mnohem nižšího věku než v lidské péči. Tam to může být klidně 15 až 22 let. Vydry byly už v minulosti intenzivně loveny zejména kvůli své kvalitní kožešině. Na některých místech došlo k úplnému vyhubení. Bohužel i přes důslednou ochranu jsou vydry nadále nelegálně loveny, především kvůli škodám na rybí obsádce. Dalším problémem, se kterým se vydry setkávají, je silniční provoz. Mnoho vyder končí pod koly automobilů. Díky jejich ochraně se stavy vyder v ČR zvedly a dnes se jejich počet odhaduje zhruba na 6500 jedinců.

  I když se vydra v expozicích naší zoo objevila poprvé v roce 1965, stálý chov tohoto druhu je u nás veden posledních 31 let. Mláďata u nás ale byla poprvé odchována až v roce 2020. Díky líbivému vzhledu se vydra říční dostala i do našeho loga.

  Božský had užovka stromová

  Dříve nazývána užovka Aeskulapova či Eskulapka. Je to náš největší, nejvzácnější ale zároveň nejedovatý had. Užovka stromová byla zasvěcena řeckému bohu lékařství Asklépiovi (Aeskulapovi) a je zobrazována na památkách starších více než 2500 let. Svá vejce nejčastěji tento had klade do různého organického materiálu (listí, hnůj, komposty, ztrouchnivělé pařezy) či dutin v zídkách nebo stromech. V České republice nalezneme tuto užovku pouze na 3 lokalitách. Nejsevernější místo současného výskytu je v Poohří, kde se nachází izolovaná populace. Druh vyžaduje teplé a mírně vlhké klima. Často je vázána na krajinu říčních údolí. Dává přednost členitému terénu s širokou nabídkou biotopů.

  Užovku stromovou ohrožují hlavně hospodářské změny v krajině. Další příčinou ohrožení je stále sílící vliv člověka jako například autodoprava, zástavba, cyklistika,  nelegální odlov či přímo cílená likvidace. Má samozřejmě také své přirozené predátory. V posledních letech se ale výrazně šíří i invazní druhy, jako je mýval severní, norek americký či psík mývalovitý, kteří vyžírají snůšky i dospělé hady.

  Užovka stromová je v Zoo Hluboká chována již 20 let. Za dobu chovu jsme ji dokázali několikrát rozmnožit. Nejen chovem, ale i aktivitami v místě výskytu se snažíme dostat užovku stromovou do povědomí lidí. Podporujeme vzdělávací aktivity spolku Zamenis, který se zabývá ochranou užovky stromové v Poohří, ale  pomáháme i manuálně při stavbě líhnišť, jejich překopávání, kontrole a dalších činnostech souvisejících s ochranou tohoto druhu (viz. fotogalerie).

  Sýčka se nebojme a radši mu pomozme 

  Sýček obecný patří k nejohroženějším ptákům v naší krajině. Tato malá sova dosahuje pouze velikosti kosa. Potravu tvoří drobní obratlovci (zejména savci), nebo různé druhy bezobratlých jako jsou můry, brouci, ale i žížaly. Hnízdí v jarních měsících v dutinách stromů, ale využívá i lidské stavby např. stodoly. Velmi ochotně využívá také připravené budky. Jejich houkání přepisované jako "půůůjď" bylo vysvětlováno jako lákání na onen svět. Tato pověra zřejmě vznikla díky zvědavosti sýčků. U těžce nemocných lidí se obvykle nechávalo světlo rozsvícené celou noc a sýčkové se občas nechali přilákat světlem a sedli si na parapet. Neprávem si tak vysloužili označení poslů smrti.

  Dříve byl sýček běžným druhem, ale od 80. let 20. století začaly jeho stavy prudce klesat, téměř až o 90 %. Dnes jich u nás žije možná jen 100 – 130 párů. Jednou z hlavních příčin je ztráta pestrosti zemědělské krajiny. Úbytek sýčka zapříčiňují také různé lidské ,,pasti“. Pod tímto pojmem si můžeme představit nezajištěné komíny, roury, nezakryté vodní nádrže, ale také dopravu, kontaminaci prostředí, úbytek hmyzu a přirozených úkrytů, či pronásledování sýčků kvůli nelegálnímu obchodu.

  Sýčka obecného chová naše zoo už řadu let. Pravidelně tento druh odchováváme a spolupracujeme přitom s ostatními zoologickými zahradami. V posledních letech se podílíme na přípravě metodiky pro jeho návrat do naší přírody.

  Budou Čechy opět bez velkých paroháčů?

  Los evropský je největším zástupcem jelenovitých v Evropě.  U samců může váha přesáhnout i 500 kg, samice jsou o něco lehčí a obvykle i nižší. Losi vidí černobíle a mají velice slabý zrak. To ale kompenzují skvělým čichem a sluchem. Los je typický okusovač, který se živí mladými letorosty listnatých dřevin a dvouděložných bylin (zvláště vodních).  V zimě pak spásá větvičky a kůru listnáčů a jehličnanů. Dospělý jedinec dokáže zkonzumovat až 50 kilogramů potravy za den. V létě losi migrují na velké vzdálenosti. V zimním období se více zdržují na jedné lokalitě.

  Na našem území los vyhynul mezi 12. a 16. stoletím. Téměř po 400 letech se ale opět do naší přírody vrátil. První narozené mládě bylo zaznamenáno v roce 1973 na Jindřichohradecku. Jeho populace rostla, ale od počátku 90. let se znovu začala snižovat. Když totiž byly odstraněny hraniční zátarasy, začali losi přecházet do Rakouska. V posledních letech se počet losů u nás snížil až o dvě třetiny na zhruba 20 jedinců. Příčinou je především pytláctví, nehody na silnicích a rozšiřování turistické infrastruktury v oblastech, které do pádu železné opony nebyly využívány návštěvníky. Další příčinou je legální lov losů v Rakousku, kam migruje řada zvířat z českého území. U nás má los jako kriticky ohrožený druh nejvyšší stupeň ochrany. Potkat  ho můžete na Třeboňsku a Lipensku.

  Chov losa je poměrně problematický hlavně kvůli jeho potravní specializaci. Pro naši zoo jsme prvního losa získali v roce 2010, od kdy jsme se dočkali již několika odchovů mláďat.

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Zdroje fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Přikrmování ptáků

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Přikrmování ptáků: záchrana nebo problém?

  Přikrmování ptáků je bezesporu oblíbenou kratochvílí obyvatel po téměř celém světě. Obecně je tento koníček považován za důležitý výchovný  prostředek, možnost, jak získat kontakt s přírodou, vést děti k její ochraně atd. Jde zároveň o tak významnou pomoc opeřencům, jak se traduje? Nebo může tato činnost naopak v některých případech dokonce škodit? To se pokusíme nastínit v následujícím textu.

  V

  
  

   zásadě lze krmení ptáků (a dalších živočichů), ale i další činnosti, které jim mají pomoci (zřizování napajedel, úkrytů, vyvěšování budek atd.) rozdělit na dvě základní kategorie. První z nich jsou činnosti cílené na jeden konkrétní druh. Často jde o aktivity, které stojí na základech odborných studií a mají za cíl odvrátit vyhynutí, nebo zvýšit populaci některého ohroženého druhu. Může se jednat o in situ projekty (tj. ochranářské, nebo i vzdělávací projekty probíhající přímo v místě výskytu cílového druhu), do kterých se, alespoň finančně, či personálně zapojuje naprostá většina našich nesoukromých (i tam jsou ale výjimky, které se zapojují) zoologických zahrad. Efekt takových opatření je průběžně sledován a vyhodnocován. Příkladem může být vyvěšování budek pro papoušky, kteří kvůli požárům a těžbě přišli o přirozené dutiny, nebo přidávání potravy kriticky ohroženému papouškovi kakapu sovímu na Novém Zélandu, což vede ke zvýšení jeho reprodukce. 

  Druhá kategorie je pak pojata šířeji, a postihuje větší spektrum druhů. Typickým příkladem je vyvěšování budek, výroba zahradních pítek pro živočichy (od včel a dalšího hmyzu, přes ptáky až po savce) a hmyzích hotelů. Může ale jít i o velmi potřebné zvyšování zimní potravní nabídky pro ptáky zemědělské krajiny (např. konopka obecná, koroptev polní, strnad obecný, vrabec polní) – ponechávání strnišť, nebo neposekaných biopásů s nabídkou v okolní krajině již nedostupných semen, ale i o zcela běžné sypání do krmítek na zahrádkách, balkónech atd. Tím se vlastně vracíme na začátek. Pokud obecně nějaká skupina ptáků v naší krajině opravdu potřebuje pomoc (ano, najdou se i jiné skupiny, které jsou u nás ohroženy a zasluhují si pozornost – někteří vodní ptáci, dravci atd., o těch ale třeba příště), jsou to druhy zemědělské krajiny.

  "Třeba o sýkorách, které jsou nejčastějšími hosty na krmítkách, se obecně ví, že jde o agresivní ptáky, kteří nemají problém uzurpovat cizí hnízdo, někdy i za cenu vraždy původního majitele."

  Už zde narážíme na první a málo známý problém přikrmování ptáků, kterému se věnuje většina obyvatel. Profitují z něj totiž převážně běžné a stálé druhy (nyní ponecháváme stranou krmení vodních ptáků), které nejsou ohrožené. Naopak, jak ukazují aktuální studie, zvýšení populací těchto ptáků může mít pro jejich další ptačí soudruhy neblahé důsledky. Třeba o sýkorách, které jsou nejčastějšími hosty na krmítkách, se obecně ví, že jde o agresivní ptáky, kteří nemají problém uzurpovat cizí hnízdo, někdy i za cenu vraždy původního majitele. Zvýší-li se tedy díky krmení jejich početnost, obsadí ještě před příletem tažných druhů většinu hnízdních dutin, popř. slabší druhy z dutin vyženou. Vyšší populace sýkor také ostatním konkuruje o potravu, například o housenky hmyzu, kterého je v naší krajině stále méně. To může v důsledku vést ke snížení druhové pestrosti ptačího společenstva. Navíc, podle další nedávné studie, je v některých státech, jako je Velká Británie, díky velké popularitě přikrmování ptáků takto ovlivněno obrovské území. Nejde tedy nad problémem mávnout rukou s konstatováním, že se tak děje jen v nejbližším okolí krmítka a jinde je to bez problému. Potravu z krmítek totiž využívají sýkory z opravdu širokého okolí.  A skutečně, ve Velké Británii druhy využívající krmítka (např. brhlík lesní, sýkora koňadra, strakapoud velký) přibývají. Druhy, které je nevyužívají, nebo využívají zřídka, mají trend opačný (např. budníček lesní, lejsek černohlavý, strakapoud malý, sýkora lužní a babka). Jednou z příčin může být podle nedávno uveřejněné studie právě neúspěšné soutěžení o zdroje s druhy, které navštěvují krmítka pravidelně a díky tomu přibývají.

  "Tam, kde se nachází bohatý zdroj potravy v zimě, nemusí být dostatek potravy pro mláďata, která pak nepřežijí do dospělosti. To je problém v centrech a dalších částech měst s nedostatkem zeleně."

  Další neblahý důsledek je nárůst počtu nepůvodních druhů. U nás naštěstí zatím nejde o významný problém, ale to je zřejmě jen otázkou času. V místech krmení ptáků dochází také ke zvýšení lokální početnosti a koncentrace predátorů ptačích hnízd (například strakapoud velký), i dospělých ptáků (například kočky). Ti si ale kořist příliš nevybírají a loví ve zvýšené míře i druhy vzácné. I z těchto důvodů pak autoři jedné ze zmiňovaných studií navrhují, že v místech výskytu chráněných druhů ptáků a v rezervacích, kde je ovlivnění skladby ptačích společenstev naprosto nežádoucí, by se mělo krmení omezit, nebo přímo zakázat. Při pohledu do některých frekventovaně navštěvovaných rezervací a přírodně cenných lokalit, kde lze napočítat až desítky krmítek, je jim potřeba dát za pravdu. 

  Vyhráno nemají ale ani opakovaně zmíněné sýkory a další druhy často navštěvující krmítka. Tam, kde se nachází bohatý zdroj potravy v zimě, nemusí být dostatek potravy pro mláďata, která pak nepřežijí do dospělosti. To je problém v centrech a dalších částech měst s nedostatkem zeleně. Podobné to je i v nově postavených satelitních městečkách, kde není dostatek původních dřevin a další vhodné zeleně. Sýkory, ale i řada dalších druhů totiž krmí svá mláďata hmyzem. Ten zase vyhledává především naše původní druhy rostlin. Ty nepůvodní mu nevyhovují, a tak se i pro ptáky stávají bezcennými. Letní přikrmování, které se v posledních letech rozmáhá, pestrou stravu, kterou mláďata potřebují, nenahradí a spíše jen výše zmíněné problémy prohlubuje. Posledními a veřejnosti již známými problémy přikrmování ptáků je pak jejich koncentrace na jednom místě a s tím spojené zvýšení přenosu chorob a kolize s lidskými stavbami, dopravou atd.

  Ač by se to z dosavadního textu mohlo zdát, cílem tohoto příspěvku není ukázat, že krmení ptáků je snad nějaká škodlivá činnost. Naopak. Jako každá naše jiná činnost je ale krmení ptáků zásahem do přírodních podmínek a jejich životního cyklu. Je tedy žádoucí upozornit na to, že nejde o všespásné řešení a že je zde řada různých úskalí. Chceme-li našim opeřeným sousedům opravdu pomoci, je potřeba přemýšlet o všech souvislostech a důsledcích této činnosti, a případné negativní vlivy nesmíme přehlížet.  Některé z těchto souvislostí dosud unikaly i velké části odborníků a až nejnovější a opravdu komplexně zaměřené studie nás posouvají dále a ukazují na některá dosud utajená fakta. Prvním ponaučením, které si ze zde uvedených argumentů lze vzít, je jistě to, že s krmením to není potřeba přehánět. Hlavně na místech, kde krmí i sousedé, nebo další lidé, stačí ptákům dávat potravy opravdu s mírou.

  "Pokud chceme ptákům pomoci ještě více, a to i mimo zimní období, opět se jen stačí přestat starat o kus zahrady. Ještě lepší je vysadit některý z našich původních druhů bobulonosných keřů, jako je bez černý, šípek, hloh atd."

  Je potřeba si uvědomit, že krmení má být jen doplněk a náhrada části chybějící potravy. Cílem nemá být, aby si ptáci odvykli na přirozené hledání potravy a stali se na nás závislými. Nepřekrmováním také zamezíme i tomu, aby se okolo krmítka hromadily zbytky, které napomáhají šíření chorob a plísní. Stejně tak je potřeba dodržovat základní hygienické podmínky, tedy čistit krmítka od trusu a zbytků. Platí, že pokud pozorujeme nemocné ptáky, musíme ihned přestat krmit (alespoň na dva týdny) a vše vydezinfikovat. Netřeba snad opakovat, že do krmítka nepatří zbytky potravin, slané i sladké pečivo, cokoli zkaženého, přepálený, nebo solený tuk. Vhodná je slunečnice, jiná semena, nebo lůj. Krmítko by také nemělo být v dosahu koček, nebo blízko prosklených ploch, o které se ptáci mohou zabít. S koncem zimy, kdy přestává mrznout, tedy zhruba v březnu končí i sezóna krmení. Jak již bylo řečeno, celoroční krmení není vhodné. Jedním z důvodů je to, že ptačí rodiče raději krmí mláďata lehce dostupnou potravou z krmítka a těm pak chybí pestrá strava a strádají. V době hnízdění by také docházelo k ještě většímu ovlivňování ptačích společenstev. Také se zvyšuje šíření chorob. Těm totiž více vyhovuje teplé počasí a šíří se lépe než za mrazů.

  Jednou z nejohroženějších skupin ptáků jsou druhy obývající zemědělskou krajinu, respektive i vesnice se v ní nacházející. Řada z nich vyhledává potravu ve formě semen plodin a plevelů na zemi, nebo v takzvaných ruderálech – plochách bez údržby, často na dříve narušeném povrchu. Tyto plochy, které dnes najdeme například okolo zemědělských objektů, na skrývkách zeminy okolo staveb, ale i na smetištích, často považujeme za bezcenné a snažíme se je kultivovat. Pro ptáky se ale jedná doslova o ráj s bohatou nabídkou potravy a možná i o jedna z posledních útočišť v námi až příliš opečovávané krajině. Vhodným „krmítkem“ pro druhy zemědělské krajiny tak v zimě může být vedle zásypu v remízku i ponechání části zemědělské půdy jako nezoraného strniště nebo biopásu. Stejně tak ptákům prospěje právě existence neobhospodařované plochy s ruderálními porosty. Podobný drobný pás, nebo záhon si můžeme vyrobit i na zahradě. Stačí omezit sečení a další péči a nejlépe dosít třeba bodláky, které navíc v létě potěší i hmyz, a jiné druhy, které produkují semena (např. slunečnice, len, vikve, štírovník, jitrocel, nižší druhy trav aj.). Pokud chceme ptákům pomoci ještě více, a to i mimo zimní období, opět se jen stačí přestat starat o kus zahrady. Ještě lepší je vysadit některý z našich původních druhů bobulonosných keřů, jako je bez černý, šípek, hloh atd. Samozřejmostí je naprosté omezení chemie a stříhání keřů v době hnízdění (ideálně úplně). Ptáci se nám za to odmění.

  
  

   

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Jan Havlíček (Katedra biologických disciplín, 

  Zemědělská fakulta 

  Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích & Jihočeský ornitologický klub)

  
  

  S využitím zdrojů:

  
  

  Shutt & Lees, 2021: https://doi.org/10.1016/j.biocon.2021.109295

  Shutt et al., 2021: https://doi.org/10.1098/rspb.2021.0480

  Havlíček 2021: https://doi.org/ 10.13140/RG.2.2.36573.13288   

  
  

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Přikrmování vodních ptáků

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  O krmení vodních ptáků informují nové cedule

  Krmení vodních ptáků je především v zimních měsících oblíbená zábava řady lidí. S přibývající popularitou této aktivity se ale stále častěji setkáváme s problémy, které může nevhodné krmení vodním ptáků způsobit. Proto vznikly z iniciativy Zoologické zahrady Hluboká, Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Jihočeského ornitologického klubu naučné cedule, které informují, jak ptáky krmit správně, a čemu se naopak vyvarovat. Tyto cedule, jejichž výrobu finančně zajistil Krajský úřad Jihočeského kraje, můžeme potkat mimo jiné na několika místech v Českých Budějovicích, v Písku, Strakonicích a Týně nad Vltavou.

  V

  odním ptákům způsobuje velké potíže slaná potrava, které mohou vést až k poškození orgánů, podobně, jako pozření plesnivé potravy. Zcela nevhodné je i jakékoli sladké a kořeněné jídlo a obecně většina lidské stravy. Co se týče krmení velmi populárním pečivem, tak se také nejedná o vhodnou potravu. Ostré hrany tvrdého pečiva mohou ptáky poranit, zároveň jde o potravu, která postrádá vitamíny a další důležité prvky. Ptáci jsou stejně jako my od přírody líní a mají-li množství této potravy, nehledají si tu přirozenou a v důsledku tím strádají. To je nejlépe patrné u mláďat labutí. Pokud si zvyknou během vývoje na pečivo a neobstarávají si pestřejší potravu jinde, může to mít za následek až takzvaný syndrom andělských křídel. Jde o vážnou růstovou vadu, která je nevratná a pták se tak stane doživotním mrzákem. 

  "Vhodným krmením jsou salát a jiná listová zelenina, obilniny jako pšenice, oves a žito, odřezky zeleniny, například slupky z mrkve. Nabídnout můžeme také vařenou bramboru (nesolenou), hrách a kukuřici (rozmražené) nebo cizrnu."

  Obecným problémem je také to, že vodní ptáky chodí krmit stále na stejná místa velké množství lidí. Existují až naprosté extrémy. V tomto roce například proběhla ornitologickými diskusemi zpráva o jedincích, kteří vozí pravidelně na shromaždiště vodních ptáků v Praze plastové popelnice plné pečiva. Snad většině čtenářů dojde, že takové konání, byť s dobrým úmyslem, už opravdu přesahuje meze soudnosti. Velké množství potravy na takových místech zůstává a množí se v něm plísně, navíc láká potkany. Mimo to na velkých shromaždištích ptáků hrozí i šíření nemocí.

  Jak tedy postupovat správně? Stejně jako u ostatních činností platí, že méně je někdy více. Určitě je lepší chodit krmit menším množstvím (třeba jen hrst nebo dvě), pravidelněji a na více míst než jednorázově, na jedno místo a ve velkém množství. Vhodným krmením jsou salát a jiná listová zelenina, obilniny jako pšenice, oves a žito, odřezky zeleniny, například slupky z mrkve. Nabídnout můžeme také vařenou bramboru (nesolenou), hrách a kukuřici (rozmražené) nebo cizrnu. Bez větších problémů lze dnes také zakoupit speciální granule pro vrubozobé ptáky.       

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Jan Havlíček (Katedra biologických disciplín, Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích & Jihočeský ornitologický klub)  

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl

  Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Rozhovor s Pavlem

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  „Z buldočích mravenců mám fakt respekt.“

  Rozhovor s chovatelem mravenců Pavlem Kösslem

  V Zoo Hluboká pracuje už téměř šest let a stará se především o různé druhy mravenců v expozici Mravenčí hnízdo. Od svých 15ti let sem chodil na brigádu a po studiu tady nakonec zakotvil natrvalo. Jaké to tedy je být chovatelem mravenců?

  P

  racoval si hned od začátku u mravenců nebo jsi dělal i něco jiného?

  Když jsem přišel do zoo, tak tu mravenci ještě nebyli, respektive byla tu jen jedna kolonie. O tu jsem se staral ještě v rámci brigády. Během těch brigád jsem se taky hodně věnoval tvoření terárií, v podstatě takových těch betonových pozadí, která jsou teď k vidění v pavilonu Terárium. Tak to jsem dělal já. A dokončoval jsem to pak ještě během prvního půl roku, co už jsem tu byl zaměstnaný. Taky jsem pomáhal zařizovat pralesní prostředí v pavilonu Matamata. 

  Budeme si povídat hlavně o mravencích, ale jaká další zvířata máš ještě na starosti?

  Můj úsek jsou samozřejmě mravenci. Pak mám na starosti ještě krokodýla nilského Kačenku a ryby, to znamená veškerá akvária. No a samozřejmě, v zoo je nás málo chlapů. Takže zaskakuji, kde to jde, když jde o nějaké těžší práce. A pak ještě pomáhám kolegyním u terárií.   

  Teď tedy rovnou přejdeme k mravencům. V čem spočívá péče o ně? Co všechno pro ně musíš každý den udělat?

  Tak začneme asi nějak z rána. Většinou to je sebrání misek s vodou nebo s cukerným roztokem, který jim tam dávám. Misky potom umyji a nechám proschnout. Pak vyndám nějaké mrtvolky, zbytky žrádla atd. A postupně čistím a krmím. Několikrát týdně pak ta terária rosím. A pak se taky musí vyleštit skla, zkontrolovat technika, která hlídá u mravenců mikroklima… 

  Tím se hned dostáváme k další otázce. Co dostávají mravenci v zoo k jídlu?

  "Všichni ti mravenci, co tu máme, respektive vždycky královna s několika prvními dělnicemi, pochází z přírody. Takže náš největší úspěch je vlastně to, že žijí, a že se jim dobře daří – to znamená, když je kolonie životaschopná a nejlíp, když se zvětšuje." 

  Máme tam vlastně různé mravence. Největší část expozice zabírají Atty, mravenci střihači. Tam je to takové docela jednoduché. Dává se jim prostě nějaké listí, v podstatě jakéhokoliv druhu. Přes léto je to nejjednodušší, protože to rostou kytky úplně všude. Teď jim nejčastěji dáváme ptačí zob. V zimě pak jezdíme dvakrát týdně na ostružiny. Na jaře zase úplně milují mladé listí z dubu. Zkoušel jsem jim dávat třeba i jmelí, což je trochu jedovaté, ale jim to vůbec nic nedělá. Dáváme jim i břečťan, pampelišky, cokoliv. Zkouším všechno možné, a buď to vezmou, nebo ne. Atty ale to listí nežerou, jen ho nosí do hnízda, kde na něm pak pěstují speciální houbu. A teprve ta je jejich jedinou potravou. No a ti ostatní mravenci jsou většinou hmyzožravci, respektive ten hmyz dávají ke konzumaci larvám. Pro sebe jen tak trošku, jinak většinou sají nektar z rostlin nebo medovici od různého hmyzu, třeba od mšic. My jim dáváme cukernatý roztok, který je z glukózy a fruktózy, a občas to trochu proložím medem. Pak jsme tu ještě mívali mravence zrnojedy. Ti vlastně místo toho cukru mají zrna – obilí, prosa nebo třeba pampelišky. Škrob v semenech je vlastně taky cukr. A trochu mrtvého hmyzu potřebují pro larvy. 

  Jak vlastně mravencům "čistíš výběh", abys jim nějak neublížil, když jsou tak malí?

  U každého mravence je to trošku jinak. Dost záleží na tom, jak jsou agresivní nebo na tom, jak se chovají. Některé si klidně nechám lézt po ruce, ale některé fakt ne. Většinu práce zvládnu udělat pinzetou. U těch větších druhů je ale těch zbytků a „bordelu“ mnohem víc, takže mám štěteček a malou lopatičku a prostě si tam „hraju“. :-) Ty mravence samozřejmě musím pořád sklepávat z pinzety, lopatky nebo štětečku. To je tak asi všechno ohledně toho uklízení. Jednou za čas samozřejmě musím vyměnit substrát. U těch pouštních mravenců měním písek. Respektive, jak ho postupně při úklidu odmetávám, tak tam zase musím jednou za čas přidat nový. Momentálně tady máme šest expozičních kolonií mravenců a nějaké další v zázemí v záloze. A pak taky termity. Prostě, oproti velkým zvířatům je to tak trochu piplačka…. 

  "Ono to není tak, že by buldočí mravenec kousnul, ale člověk od něho dostane žihadlo, a jejich jed je asi 5 krát nebo 6 krát silnější než třeba od včely nebo vosy. Vyzkoušené to ale nemám..." 

  Někteří mravenci, které v zoo chováme, umí být docela nebezpeční. Sám jsi říkal, že některé mravence si po sobě raději lézt nenecháš. Jaké to je, když tě "kousne" mravenec buldočí? :-)

  No, já jsem to ještě nezažil. Když do zoo přišli, tak jsem to samozřejmě chtěl vyzkoušet. Takže jsem si jednoho chytil, dal jsem si ho na ruku a trochu jsem ho skřípnul. Jenže pak mi někdo telefonoval, tak jsem ho zase sklepnul zpátky, protože jsem si potřeboval s někým vyřídit hovor. Od té doby jsem si to pak už nevyzkoušel, protože jsem se začal víc bát. Viděl jsem tedy různá videa. Na jednom to zkoušely děti v Austrálii a byly docela v pohodě, na druhém videu to zase zkoušel dospělý člověk a skončil v nemocnici. Ono to není tak, že by buldočí mravenec kousnul, ale člověk od něho dostane žihadlo, a jejich jed je asi 5 krát nebo 6 krát silnější než třeba od včely nebo vosy. Vyzkoušené to ale fakt nemám...

  Jak se u mravenců dá určit chovatelský úspěch? Máš je třeba nějak spočítané? :-)

  Chovatelský úspěch, no… Buď se jim daří, nebo nedaří. Buď žijí, nebo vymřou. :-) Je to spíš takový chov pokus/omyl. Někteří mravenci ty omyly zvládnou, ale někteří to prostě nedají. Co se týče nějakého rozmnožování, u některých mravenců to samozřejmě jde, ale jsou to spíš takové ty „pidi“ druhy, jako třeba všem známí faraoni. Ti se teda rozmnožují strašně jednoduše v hnízdě. Nicméně spousta mravenců se vlastně páří ve vzduchu za letu. Známe u nich různé svatební lety. Navíc jsou k tomu potřeba dvě nepříbuzné kolonie. Takže to velmi těžko uděláme někde tady v zázemí. Všichni ti mravenci, co tu máme, respektive vždycky královna s několika prvními dělnicemi, pochází z přírody. Takže náš největší úspěch je vlastně to, že žijí, a že se jim dobře daří – to znamená, když je kolonie životaschopná a nejlíp, když se zvětšuje. 
  

  "Někteří jiní mravenci, jako třeba Atty (mravenci střihači), to mají podobně jako včely. Ti se v podstatě upracují k smrti. Může to být několik týdnů, měsíc... "

  Kolik let se takový mravenec může dožít, když je mu teda dobře?

  U některých královen to může být až klidně 20 let. Většinou se ale dožijí tak kolem 10 - 15 let. U dělnic je to pak kolem dvou až tří let. Někteří jiní mravenci, jako třeba Atty (mravenci střihači), to mají podobně jako včely. Ti se v podstatě upracují k smrti. Může to být několik týdnů, měsíc… Vyzkoušené to teda ještě nemám, ale zjistit bych to chtěl. Nějak si je označit a pozorovat je. 

  Jak se vlastně takový mravenčí chov zakládá?

  Nejdřív si musíme ujasnit, jaké druhy mravenců chceme chovat, a pak udělat to jejich hnízdo. Tady máme hnízda vyrobená především z Ytongu, do kterého jsou frézkou udělané komory přelepené sklem. A odtud pak vedou hadičky do nějakého většího terária, kde mají vlastní výběh. No, a když už víme, jaké mravence chceme, tak jim musíme připravit takové podmínky, aby tam mohli žít. Sehnat dobrou a velkou mravenčí kolonii není tak úplně jednoduché. Většina v naší zoo chovaných mravenců pochází z Německa. Ti mravenci jsou většinou od nějakých soukromých chovatelů, protože pro ty soukromé účely si lidi většinou kupují nějaké malé kolonie. A když už jim taková kolonie přeroste přes hlavu, dostáváme se na řadu my, a mravence od nich odkoupíme (tedy královnu s nějakým větším počtem dělnic). 

  Existuje třeba nějaký mravenec, který by se v lidské péči chovat nedal? 

  Jo, jsou takoví. Říká se jim ohniví mravenci. Jsou to vlastně tropičtí, téměř slepí mravenci, kteří pořád putují, a nemají žádné stálé hnízdo. Dá se říct, že tu svojí kolonii nosí s sebou. V podstatě pořádají takové nájezdy pralesem a všechno za nimi zůstává mrtvé. Mají obrovské hlavy s obrovskými kusadly. Indiáni si jejich kusadly dokonce „svorkovali“ rány. Pak se samozřejmě o spoustě druhů myslelo, že jsou nechovatelní, ale vždycky to pak někdo zkusil a dokázal, že to jde. Oni asi i tihle ohniví mravenci by nějakým způsobem chovat šli, ale jen po nějakou omezenou dobu.   

  A jak jste stavěli hnízdo mravencům krejčíkům, které máme také v expozici? 

  Mravenci krejčíci si ta hnízda dělají sami na živých listech. Ty listy mezi sebou spřádají pomocí svých larev, které vezmou mezi kusadla, a zmáčknou je jako, když se vymačkává zubní pasta z tuby. Larvy pak ze sebe vysoukají pavučinku, kterou pak spřádají jednotlivé listy k sobě. A protože ti mravenci pořád vypouštějí kyselinu mravenčí, tak rostlina, na které mají upředené hnízdo, postupně usychá, protože nemůže pořádně fotosyntetizovat. Naštěstí rostlina, kterou tady máme v mravenčím teráriu, se docela dobře regeneruje. Je to tedy rostlina přímo z jihovýchodní Asie, kde ji tito krejčíci pravděpodobně využívají, a ta rostlina je na to zkrátka zvyklá. My tam dokonce v rohu máme ještě jedno suché hnízdo a pořád v tom ti mravenci jsou, což je pro nás trochu záhadou. Ale možná tím, že to rosím, a že tam nahoře je vlastně lampa pro rostliny, u které se ohřívají a dávají tam zahřívat larvičky, tak jim to vyhovuje.   

  "Ty listy mezi sebou mravenci krejčíci spřádají pomocí svých larev, které vezmou mezi kusadla, a zmáčknou je jako, když se vymačkává zubní pasta z tuby. Larvy pak ze sebe vysoukají pavučinku, kterou pak spřádají jednotlivé listy k sobě."

  A máš nějaké své mravenčí oblíbence, kteří tě baví nejvíc?

  Na koukání z těch, co tady máme, mám rád v podstatě asi všechny druhy. Je to pro mě takové těžké si vybrat nějakého favorita. Asi nejvíc je pro mě jeden z těch prvních, co jsme tu měli, a to je velemravenec obrovský, protože ti jsou fakt jako obrovští, což jsem vůbec nečekal, když jsem je viděl poprvé. No a pak samozřejmě ti buldočí mravenci. Taky jsou obrovští, mám z nich respekt. Krásně se na ně kouká. A ty prostě miluje každý, kdo sem přijde. Já když jsem sem vzal poprvé svojí babičku, tak tady v tom hnízdě strávila hodinu. :-) Teď už jsou na to lidi docela zvyklí, takže tam už třeba toho času tolik netráví, ale kdokoliv to vidí poprvé, vydrží tam hodně dlouho. A jinak další mravenci, co se mi ještě líbí… Tak jsou to samozřejmě takové ty nebezpečnější druhy se žihadlem, jako třeba Paraponera clavata. On nemá české jméno a anglicky se mu říká bullet ant, tedy něco jako „mravenec střela“ (to jako že to jeho bodnutí je prý nejbolestivější vůbec). Ty se mi tedy taky hodně líbí. Zkrátka tyhle větší druhy. 

  Co tě na práci v zoo baví nejvíc? Proč ti to dává smysl?

  Baví mě celkově práce se zvířaty a zároveň i to vytváření prostředí pro ně. Vlastně i doma si vyrábím různá akvária a terária, aby to nějak hezky vypadalo. Stylizace toho přirozeného prostředí mě prostě baví. To je asi to zásadní, vždycky nějaké to vyrábění k tomu.

  Co naopak opravdu nerad děláš?

  Uklízím :-) Celkově prostě nerad dělám takové ty uklízecí práce, které se úplně netýkají zvířat. Ono těch věcí bývá někdy i víc, nicméně ono mě to nakonec stejně baví všechno. Někdy i to uklízení mě baví. Prostě záleží na tom, do jaké nálady se zrovna dostanu. :-)

   Kdyby sis mohl vybrat jedno zvíře, které by se mohlo v Zoo Hluboká nově chovat, co by to bylo? Byl by to nějaký mravenec?

  Z mravenců by to asi byli ti bullet ant. Ti by byli zajímaví pro lidi, protože jsou taky obrovští. Pro mě by byli zajímaví, protože bych si zase musel dávat pozor. S nimi by rozhodně nebyla nuda. Z ostatních zvířat se mi pak líbí sněžní levharti. No a pak papuchalci. :-) O těch se tu bavíme celkem často, ale myslím, že spíš asi nebudou.

  ■

  Fotogalerie

  S Pavlem si povídala: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

  Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Mravenčí hnízdo

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Zdánlivě nezajímavá expozice, která se stala fenoménem

  V Zoo Hluboká můžete vidět jednu zcela ojedinělou expozici. Podobnou nenajdete v žádné jiné zoo u nás. A také v celé Evropě je podobných poskrovnu, přinejmenším v takovém rozsahu. Když neznalí návštěvníci zjistí, na co by se to měli jít do expozice vlastně podívat, zpočátku se mnozí z nich spíš opovržlivě ušklíbnou. Pak ale dokáží dlouhé minuty užasle pozorovat její drobné obyvatele. 

  Řeč je o „Mravenčím hnízdě“ - expozici s několika živými koloniemi mravenců z různých koutů světa. Nabízíme ji našim návštěvníkům již od roku 2017. 

  N

  
  

  ápad ukázat v zoo zajímavý život mravenců vznikl ale dlouho před tím. Tehdy se v areálu Zoo Hluboká objevila první divoká kolonie mravenců lesních. Ti si udělali  svoji kupu kolem starého dubového pařezu vedle cesty vedoucí po břehu Munického rybníka. Aby se kolonie mohla nerušeně rozvíjet, udělali jsme kolem mraveniště ochranné zábradlí, jakoby zde měli mravenci svůj výběh. A také jsme přidali typickou jmenovku, které jsou i u jiných zde chovaných druhů zvířat.  Pak přišla na řadu příprava informačního panelu o životě a významu lesních mravenců s pohledem do nitra mravenčí kupy. A hned za ní nápad, že by bylo pěkné ukázat návštěvníkům zoo život ve skutečném mraveništi. 

  "Chovat mravence v domácích podmínkách, kde k nim má přístup jen sám chovatel, je zcela něco jiného, než představit mravence několika desítkám tisíc lidí ročně. Vyžaduje to úplně odlišné technické provedení chovných nádrží."

  Podařilo se nám získat pěknou kolonii jihoevropských mravenců zrnojedů, pro kterou jsme v budově vzdělávacího centra vytvořili velké formikárium – tedy terárium určené pro chov mravenců. Zrnojedi se stali mezi návštěvníky velmi oblíbenými - především, když mohli být zrovna přítomni u krmení a mohli se od jejich chovatele dozvědět zajímavé informace. Když kolonie po šesti letech náhle vyhynula, slyšeli jsme v dalších sezonách od našich návštěvníků často dotazy na to, zda u nás mravence opět uvidí..
  

  Pro obnovení chovu mravenců jsme se rozhodli již v roce 2016 a vybudování expozice trvalo s malými přestávkami více než jeden rok. Stavbu jsme ale tentokrát pojali poměrně velkoryse – věnovali jsme mravencům ve vzdělávacím centru celou jednu místnost. 

  "Výběhy jsou totiž většinou svrchu otevřené a před únikem mravenců chráněné skleněným převisem. Ten musí chovatel pravidelně z vnitřní strany namazat dětským olejíčkem, přes který mravenci neprojdou."

  Chovat mravence v domácích podmínkách, kde k nim má přístup jen sám chovatel, je zcela něco jiného, než představit mravence několika desítkám tisíc lidí ročně. Vyžaduje to úplně odlišné technické provedení chovných nádrží. Navíc jsme chtěli ukázat více druhů, včetně tropických. Z toho důvodu předcházelo přípravě a otevření expozice i několik návštěv zahraničních zoologických zahrad, kde mravence vystavují. Tam se ve většině případů jedná o  atraktivní mravence střihače rodů Atta nebo Acromyrmex, pěstujících na úkrojcích listů rostlin ve svém hnízdě houbu. I u nás byla velká kolonie Atta sexdens jedna z prvních, kterou jsme získali již v roce 2016.

  Do konce roku 2017 se nám podařilo obsadit všechna výstavní formikária celkem sedmi druhy mravenců s odlišnými nároky na prostředí i způsoby obstarávání potravy. Každý druh vyžaduje jiné podmínky. Některé žijí v tropickém pralese, jiné na poušti. Některé budují mraveniště pod zemí, jiné ve dřevě a další v korunách stromů. A tomu musí odpovídat i podmínky v chovném zařízení. Naši mravenci tak návštěvníkům zoo alespoň částečně představují obrovskou rozmanitost této skupiny hmyzu. 

  Na mravence se můžete dívat prostřednictvím různě velkých oken, kudy je vidět do mravenčích „výběhů“. Ty představují výseky obvyklého životního prostředí jednotlivých druhů. Původně jste mohli mravence pozorovat také v „podzemních“ hnízdech, kde je ukrytá královna, a kde se dělnice starají o vajíčka, larvičky a kukly. Většinou to ale mravence příliš rušilo a proto jsou dnes hnízda zakrytá. Vidět je jen k mravencům Atta do jejich pěstírny hub. I tak je ale u mravenců stále co pozorovat. Navíc se tady můžete o mravencích dozvědět mnoho informací ze sympaticky ilustrovaných příběhů. Expozice je také vybavena několika nadživotními modely vystavovaných druhů a pěti obrazovkami, kde se střídají fotografie a videa ze života mravenců i termitů. 
  

  "Velmi zajímavým a neobvyklým druhem je jihoasijský velemravenec obrovský (Dinomyrmex gigas), jehož robustní vojáci, dorůstající až 3 cm délky, patří k největším mravencům světa. Jsme pravděpodobně jedinou zoo na světě, která tento druh může svým návštěvníkům ukázat."
  

  Obslužní prostor pro chovatele je ukrytý za sádrokartonovou stěnou, sem návštěvníci nemohou. Odtud se mravencům podává krmení a je zde přístup do hnízd. Je tady osvětlení výběhů, ventilátory, které udržují v mraveništích správné proudění vzduchu a vlhkost, i kontrolní teploměry, hlídající v jednotlivých nádržích teplotu. Celý prostor expozice je celoročně klimatizován na teplotu mezi 23 až 25°C. Odtud se také obsluhuje audiovizuální technika. Technické zázemí expozice je sice poněkud stísněné, přesto se sem vejde i několik menších formikárií s dalšími koloniemi mravenců, které slouží jako záloha i jako zdroj získávání nových zkušeností.

  Přístup k mravencům je pro obsluhu zpravidla velmi snadný. Výběhy jsou totiž většinou svrchu otevřené a před únikem mravenců chráněné skleněným převisem. Ten musí chovatel pravidelně z vnitřní strany namazat dětským olejíčkem, přes který mravenci neprojdou.

  Kromě již zmíněných mravenců střihačů (Atta sexdens) mohou návštěvníci v naší zoo vidět například stromové mravence krejčíky (Oecophylla smaragdina), kteří si hnízdo „sešívají“ z listí, nebo australské pouštní mravence buldočí (Myrmecia desertorum) s obávaným žihadlem. Velmi zajímavým a neobvyklým druhem je jihoasijský velemravenec obrovský (Dinomyrmex gigas), jehož robustní vojáci, dorůstající až 3 cm délky a patří tak k největším mravencům světa. Jsme pravděpodobně jedinou zoo na světě, která tento druh může svým návštěvníkům ukázat. V expozici je pro srovnání také jeden druh jihoevropských všekazů neboli termitů, které si lidé s mravenci často pletou.

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Mravenci v zoo

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Mravenci, kam se podíváš...

  Většina lidí vezme mravence na vědomí teprve tehdy, když jim vlezou do bytu, nebo začnou na zahradě působit nějakou škodu. Narazit na ně ale můžeme takřka všude a pro život na Zemi mají nedocenitelný význam. Vzhledem ke své početnosti a rozmanitosti způsobů života ovlivňují život a vývoj mnoha druhů živočichů a rostlin.

  D

  
  

  robní mravenci dokáží ročně převrstvit a tím provzdušnit tuny půdy. To je výkon, který dokáží překonat snad jen žížaly. Neúrodná místa a kamenitou půdu přitom obohacují o dusík, fosfor i další minerální složky a částečky vyzrálé půdy, čímž vytvářejí předpoklad pro první osídlení rostlinami. Rozmělňováním mrtvého dřeva a dalších organických materiálů patří k důležitým rozkladným organismům, takzvaným dekompozitorům,  kteří zajišťují koloběh látek v přírodě. Mravenci mají význam i pro rozšiřování semen mnoha rostlin a patří k důležitým predátorům, regulujícím množství jiných členovců. V hnízdech mravenců se vyvíjí, přebývá a vyživuje mnoho druhů bezobratlých. Mravenci jsou také sami složkou potravy řady druhů živočichů. A v neposlední řadě, mravence pečující o mšice by měli ocenit třeba i včelaři, pokud chtějí mít dobrou produkci lesního medu…

  "Nejnápadnějšími zástupci jsou zde oba druhy lesních mravenců rodu Formica - mravenec lesní (Formica rufa) a mravenec množivý (Formica polyctena), také nazývaný mravenec lesní menší - to jsou ti, kteří si budují v lesích velká kupovitá hnízda."

  A tak nás v souvislosti s chovem mravenců a jejich expozicí v naší zoo samozřejmě začalo zajímat, kolik asi tak divoce žijících druhů mravenců může žít na území Zoo Hluboká. Zoologické zahrady vytvářejí kultivací svého areálu a budováním výběhů a voliér pro chovaná zvířata bohatou mozaiku velmi různorodých přírodě blízkých prostředí, která často svědčí i mnoha divoce žijícím druhům. Proč by tedy ne i mravencům? Navíc, v areálu naší zoo a v jejím okolí roste množství starých dubů, v jejichž okolí se nachází půda bohatě zá­sobená mrtvým dřevem, kousky kůry, kameny, žaludy atd., tedy pro mravence ideální prostředí. Mravenci totiž velmi rádi osidlují sluncem vyhřáté plochy s dobře odvodněnou půdou a s rozmanitou nabídkou mikroprostorů vhodných k zabydlení.

  Odborník na mravence RNDr. Pavel Pech z Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové nám jich pomohl v areálu zoo najít celkem 18 druhů.

  Nejnápadnějšími zástupci jsou zde oba druhy lesních mravenců rodu Formica - mravenec lesní (Formica rufa) a mravenec množivý (Formica polyctena), také  nazývaný mravenec lesní menší - to jsou ti, kteří si budují v lesích velká kupovitá hnízda. Naši lesní mravenci tady staví hnízda nejčastěji u paty velkých dubů kolem starých pařezů. Přímo ukázkovou kupu můžete najít třeba u expozice Jezevčí skály. V létě často lezou i po návštěvnických cestách a jednou nám dokonce zkratovali elektrický rozvaděč, když se do něj nastěhovali. Z rodu Formica na území zoo žije i mravenec otročící (Formica fusca) jehož mraveniště se obvykle nacházejí ve ztrouchnivělých pařezech stromů nebo pod kameny kolem alejí dubů. Své české jméno dostal podle toho, že jeho  hnízda často přepadají jiné druhy mravenců a z uloupených kukel si vychovávají pomocné dělnice. V hnízdech lesních mravenců se vyskytuje 2-3 mm velký mravenec lesknavý (Formicoxenus nitidulus). Tito malí mravenečci se přiživují na potravě svých mnohem větších domácích, kterou jim často ukusují přímo od úst, a jejich hostitelé je přitom ignorují.  

  "A nesmíme zapomenout na jeden zvláštní teplomilný druh - Technomyrmex vitiensis. 

  Nepůvodní druh, normálně rozšířený v jihovýchodní Asii, na ostrovech Indického oceánu po Polynésii. Dnes je zavlečený na různá místa světa a v Evropě se vyskytuje například ve sklenících botanických zahrad. Odtud se pravděpodobně s nějakou rostlinou dostal i do naší zoo."

  Další skupinou jsou mravenci rodu Camponotus. Zde je to mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda), jeden z největších českých a zároveň evropských druhů, a také mravenec klamavý (Camponotus fallax). Oba tyto druhy si vyhlodávají hnízda v mrtvém dřevě starých stromů až do několika metrů nad zemí (někdy i v dřevěných částech lidských staveb). Dřevokaz tvoří na rozdíl od mravence klamavého velké kolonie a je daleko odvážnější a agresivnější. 

  Hojnými jsou v zoo také drobnější mravenci rodu Lasius. Především v České republice nejhojnější mravenec obecný (Lasius niger), běžný obyvatel zahrad, měst i domácností, kde často vyhledává sladkosti. Jemu podobný mravenec zploštělý (Lasius platythorax) na rozdíl od něj běžně hnízdí v mrtvém dřevě ležícím na zemi, kterého je v zoo dostatek. Dále je to mravenec hnědý (Lasius brunneus), plachý druh, přizpůsobený životu pod kůrou a ve dřevě starých stromů, na kterých se stará o mšice, zajišťující mu obživu. Mravenec žlutý (Lasius flavus) je zase druh podzemní, který si staví kupky z hlíny mezi trávou. Zde "pase" stádečka mšic žijících na kořenech rostlin a "sklízí" jejich medovici. Na povrchu je ho ale vidět málo. 

  Můžete u nás potkat i tři druhy rodu Myrmica. V Evropě široce rozšířený "zrzavý" mravenec žahavý (Myrmica rubra) je jedním z téměř poloviny evropských druhů, kteří jsou vybaveni žihadlem, jímž jsou schopni někdy i citelně bodnout. Stejně jako další dva, kteří ani nemají české jméno (Myrmica rugulosa a Myrmica sabuleti), jsou ale poměrně drobní. Zajímavostí je, že v hnízdech těchto mravenců se vyvíjí housenky motýlů modrásků, které dokonce mravenci vykrmují a ochraňují, jakoby byly jejich vlastní. 

  Také tři druhy rodu Leptothorax (mravenec hromadný Leptothorax acervorum, mravenec mechový Leptothorax muscorum a Leptothorax gredleri bez českého jména) vlastní žihadla. Tito jen pár milimetrů dlouzí mravenci přebývají v zemi nebo v kůře stromů blízko země, v mrtvém dřevě v mechu i pod kameny. Jsou ale natolik malí, že nemohou lidem ublížit. 

  Trpaslíkem se žihadlem je i mravenec dlouhoostný (nebo také žaludový, Temnothorax crassispinus). Jako úkryt vyhledává dutiny ve spadlých větvích nebo dutých žaludech, do kterých se vejde celá kolonie s až 200 dělnicemi i s potomstvem.

  A nesmíme zapomenout ani na jeden zvláštní teplomilný druh - Technomyrmex vitiensis. Nepůvodní druh, normálně rozšířený v jihovýchodní Asii, na ostrovech od Indického oceánu po Polynésii. Dnes je zavlečený na různá místa světa a v Evropě se vyskytuje například ve sklenících botanických zahrad. Odtud se pravděpodobně s nějakou rostlinou dostal i do naší zoo. Zabydlel se nám v mravenčí expozici, kde našel příhodné prostředí. Sdílí formikária s některými vystavovanými druhy, kde je vzhledem ke své maličkosti víceméně trpěným a přehlíženým spolubydlícím. Nejvíc se ale zabydlel ve vitríně, která představuje rostlinné druhy, takzvané myrmekofyty, poskytující mravencům obydlí. Sice jsou nechtění, ale doplňují tak naši stálou výstavu mravenců, takže by si asi už zasloužili i svoji jmenovku.

  Nyní naši divocí mravenci spí, ale až se na jaře ze zimního spánku probudí a vy přijdete k nám do zoo, nezapomeňte se také podívat pod nohy a vzpomenout si, jaký nedozírný význam mají pro život na naší planetě.

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Dětská sekce 1

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  Velký mravenčí kvíz

  Nahlédněte do života po člověku nejrozšířenějšího společenského tvora na planetě Zemi. 

  Správná odpověď nemusí být vždy jen jedna :-)

  1) Mravenci patří mezi:

  
  

  a) cizopasníky

  b) hmyz

  c) roztoče

  
  

  2) Mezi mravenci najdete:

  
  

  a) lovce a pastevce

  b) válečníky a otrokáře

  c) sběrače a zahradníky

  d) kováře a kameníky

  
  

  3) Vědci doposud popsali:

  
  

  a) 14 000 druhů mravenců

  b) 750 druhů mravenců

  c) 5 000 druhů mravenců

  
  

  
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  1) b) patří mezi blanokřídlý hmyz spolu se včelami, vosami a čmeláky

  2) a), b), c) jako svou potravu loví mnoho jiných bezobratlých, pasou mšice, od kterých dostávají medovici, sousední kolonie spolu bojují a někteří si vychovávají z ukořistěných larev a kukel své "otroky", kteří za ně pracují některé druhy sbírají jako svou potravu různá semena a jiné si dokáží vypěstovat houbu, kterou se pak živí

  3) 14 000, odhad je však nejméně 25 - 35 000 existujících druhů

• Dětská sekce 2

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Velký mravenčí kvíz

  4) Na každého mravence připadá přibližně:

  
  

  a) 1 000 mravenců

  b) 100 000 mravenců

  c) 1 milion mravenců

  
  

  5) Mohli se potkat mravenci s dinosaury? 

  Jak dlouho žijí mravenci na Zemi?

  
  

  a) ne - 2 miliony let

  b) ano - 140 milionů let

  c) ne - 35 milionů let

  
  

  6) Jaký je význam mravenců v přírodě?

  
  

  a) přemisťování půdy

  b) ovlivňování vývoje a života mnoha druhů živočichů a rostlin

  c) opylování rostlin

  
  

  
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  4) c) 1 milion, všichni mravenci váží zhruba stejně jako celé lidstvo 

  5) b) ano, mravenci žili na Zemi již před 140 miliony lety

  6) a), b) přečtěte si o významu mravenců v článku "Mravenci, kam se podíváš"

• Dětská sekce 3

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Velký mravenčí kvíz

  7) Jeden druh mravenců, známý z našich domácností, se nazývá:

  
  

  a) král

  b) císař

  c) faraon

  d) diktátor

  
  

  8) Co patří k základním komunikačním prostředkům mravenců?

  
  

  a) koulení očima

  b) pachy (feromony)

  c) cvakání kusadel

  
  

  9) Pomocí které části těla vpravují někteří mravenci jed do své kořisti?

  
  

  a) tykadly

  b) ostny

  c) žihadlem

  
  

  
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  7) c) faraon - invazivní druh, který se rozšířil do celého světa pravděpodobně z Afriky. Je teplomilný, proto se u nás vyskytuje v domácnostech

  8) b) zásadní význam mají pachové látky (feromony)

  9) c) téměř polovina českých druhů mravenců má žihadlo, jsou ale příliš malí na to, aby nám mohli ublížit

• Dětská sekce 4

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Velký mravenčí kvíz

  10) Patří termiti (všekazi) mezi mravence? Čím se živí? 

  
  

  a) ano

  b) ne

  
  

  11) Kolik druhů mravenců v současné době vystavuje Zoo Hluboká v expozici Mravenčí hnízdo?

  
  

  a) 4

  b) 6

  c) 12

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  10) b) termiti jsou hmyz příbuzný švábům a živí se především dřevem

  11) b) mravenec buldočí, velemravenec obrovský, mravenec krejčík, mravenec střihač (Atta), mravenec otročící, mravenec Technomyrmex

• Kajmánci

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  První mláďata kajmánka trpasličího v Zoo Hluboká

  Tak se to konečně povedlo a tenhle rok se můžeme pochlubit prvními mláďaty kajmánka trpasličího. Ale abych nepředbíhala, začněme pěkně od začátku.

  J

  ak už jsem v časopise psala dříve, v roce 2019 jsme získali novou mladou samičku, která byla čerstvě po vykladení vajec. V roce 2020 se sice samec vehementně samičku snažil namlouvat, ale ta neměla o páření zájem. Minulý rok jsme tedy vajíčka neměli, přestože jsme je očekávali. Kajmánci mají totiž vejce jednou za dva roky. Letos se ale situace změnila. Samec si opět namlouval samici neustálým “bubnováním”. Ta si nejdříve držela odstup, ale nakonec si ho k tělu pustila. Dokonce jsem měla pocit, že si samec samici přede mnou a ostatními chovateli hlídá. Samotné páření jsem samozřejmě neviděla, to už bych měla opravdu veliké štěstí. Postupně se ale samička začala zakulacovat. Od 23. 6. 2021 se pak připravovala na vykladení. Často přehrabovala připravenou kupu listí a bláta, která jí měla sloužit jako hnízdo, přičemž se i různě krčila a nakonec zde vajíčka i vykladla.

  "Zkuste na ně kvákat, třeba se ti ozvou, vtipkovali ošetřovatelé, když jsme si postěžovali, že se ještě nelíhnou. Mláďata se totiž ozývají z vajíčka krátce před vylíhnutím “kvákáním”."

  Tentokrát jsme vejce chtěli umístit do líhně. A tak se 2. 7. 2021  u expozice sešla skupina chovatelů. Neohrožený chovatel Pavel Kössl chytil samici chránící hnízdo do odchytové smyčky a držel jí stranou. Já jsem hlídala se štítem a dřevěnou tyčí v ruce samce, kdyby se náhodou  rozhodl zaútočit, a další chovatelka Marie Zigová vyhrabávala z hnízda vejce, která podávala dalším chovatelům. Celkem bylo 19 vajec a všechna vypadala pěkně. Vejce jsme inkubovali v líhni při teplotě 30°C a za pár dní už bylo při prosvícení vidět žilkování. Protože se mláďata kajmánků líhnou po 90 až 110 dnech, začala mučivá doba čekání. Už bylo načase, aby se začala líhnout, ale vajíčka nic. Zkuste na ně kvákat, třeba se ti ozvou, vtipkovali ošetřovatelé, když jsme si postěžovali, že se ještě nelíhnou. Mláďata se totiž ozývají z vajíčka krátce před vylíhnutím “kvákáním”. Tak jsem si to zkusila, přišla jsem k líhni a zakvákala. Pozorně jsem naslouchala a ozvalo se hrobové ticho. Prostě nic, ani kvák. Ještě, že nikdo kolem nešel, jinak by si ťukal určitě na čelo, cože to zase dělám. Uklidňovali jsme se, že ještě mají čas, nesmíme klesat na mysli. 

  "Všech 18 mláďat se má čile k světu a fungují jako malé žíraviny. Co dostanou, to taky sežerou, a žraly by furt, kdyby mohly. Potravu dostávají ale jen 3x do týdne. To aby vytrávily a správně se vyvíjely."

  A ty potvůrky si vybrali opravdu skvělé načasování. Takovou dobu jste napnutí a doufáte, že tam budete, až se vylíhne první prcek, a on si vybere zrovna den, kdy nejste v práci. A tak mi 4. 10. 2021. přišla zpráva od chovatelky Marie Zigové, která se stará o líhně, “Už se líhnou malý kajmánci, ráno vypadaly vajíčka divně, a když jsme je šli zkontrolovat po obědě, málem na mě vyskočil malej kajmánek”. Malý kajmánek se začal ozývat charakteristickými zvuky přivolávající jejich maminku a další kajmánci ještě ve vajíčkách mu začali odpovídat, postupně se jich vylíhlo 18. Posledním dvěma pomohl na svět kolega Pavel Kössl, který jim opatrně rozstřihl skořápku. Doslova je zachránil, neboť, i když byla mláďata očividně zdravá, skořápka byla na ně nejspíš moc tvrdá. I když si vaječným zubem skořápku načaly, nedokázaly jí rozbít úplně. V přírodě by s vylíhnutím pomáhala mláďatům starostlivá samička, tady jí musel zastoupit kolega. Devatenácté vejce bylo bohužel neoplozené. Mláďata měřila kolem 20 cm a vážila průměrně 47 gramů. Pro porovnání dospělí jedinci měří 100 až 170 cm. Asi po třech dnech byla mláďata přemístěna do připraveného terária a zhruba po 14 dnech začala přijímat potravu - malé rybky a hmyz. Všech 18 mláďat se má čile k světu a fungují jako malé žíraviny. Co dostanou, to taky sežerou, a žraly by furt, kdyby mohly. Potravu dostávají ale jen 3x do týdne. To aby vytrávily a správně se vyvíjely.

  Vlastně to byl dvojí úspěch, nejenom, že se povedl odchov, ale že se vylíhlo i tolik mláďat. Většinou bývá úspěšnost líhnutí kolem 50 %. Držte těm prckům palce, ať i nadále prospívají tak jako do teď.

  PS: Malé kajmánky jsem si při líhnutí nahrávala, takže příště už na vajíčka budou kvákat jejich starší bráškové a sestřičky z videa.

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl, Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Kajmánci

  kuňka východní

  Mláďata kajmánků trpasličích po narození měřila kolem 20 cm a vážila průměrně 47 gramů.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Z tuhé skořápky se mláďata dostávají pomocí tzv. vaječného zubu.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Z 19 vajec se nakonec vylíhlo 18 kajmánků. Jedno vejce zůstalo neoplozené.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Po adrenalinové akci byla všechna vejce přesunuta do líhní.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Asi po třech dnech byla mláďata přemístěna do připraveného terária a zhruba po 14 dnech začala přijímat potravu - malé rybky a hmyz. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Fungují jako malé žíraviny. Co dostanou, to taky sežerou, a žraly by furt, kdyby mohly.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo IMG_20210702_125156.jpg

  Neohrožené odchytávání samice chránící hnízdo.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo IMG_20210702_125451.jpg

  Marie Zigová vyhrabává vejce z kajmánčího hnízda.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo IMG_20210702_125935.jpg

  V hnízdě bylo nakonec 19 "kousků".

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Mravenčí hnízdo

  kuňka východní

  Hostina mravenců buldočích.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Kolonie mravenců střihačů (Atta) byla jednou z prvních, které jsme v roce 2016 získali. 
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  U mravenců je stále co pozorovat. Navíc se tady můžete o mravencích dozvědět mnoho informací ze sympaticky ilustrovaných příběhů. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Mravenec buldočí
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Skutečně obří velemravenec obrovský naše návštěvníky neustále fascinuje.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Expozice je také vybavena několika nadživotními modely vystavovaných druhů a pěti obrazovkami, kde se střídají fotografie a videa ze života mravenců i termitů. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  V expozici je pro srovnání také jeden druh jihoevropských všekazů neboli termitů, které si lidé s mravenci často pletou.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Ohrožené druhy

  kuňka východní

  U dospělého jedince jeřába popelavého je peří zbarvené do šeda. Hlava je černá s postranním širokým bílým pruhem a červenou skvrnou na zátylku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Po vylíhnutí jsou mláďata žluto – rezavo – hnědá, jak postupně rostou, získávají více šedivou barvu a hnědavá jim zůstává pouze na krku.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Na rozdíl od jiných lasicovitých šelem mají vydry oči umístěné blízko sebe v jedné rovině s nosem, takže po vynoření se mohou nejen hned nadechnout, ale zároveň okamžitě pozorovat i okolí.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Jedno z letošních mláďat vydry říční narozených v Zoo Hluboká.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  skokan štíhlý

  Zbarvení užovky stromové je velmi variabilní od odstínů žluté, hnědé, šedé až po černou barvu. Břicho je světlé, převážně žluté až bílé. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Mláďata užovky stromové se velmi podobají užovce obojkové, protože mají nažloutlé půlměsíčky za hlavou. 

  zdroj fotografie: spolek Zamenis

  čolek horský

  Zbarvení peří sýčků obecných je z vrchu tmavohnědé s bělavými skvrnami, spodní část těla je bělavá s podélnými tmavohnědými skvrnami. Obě pohlaví jsou vybarvena stejně.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  ropucha obecná

  Mláďata sýčků obecných jsou roztomile ošklivá.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  rosnička zelená

  Losí krk může nosit až 20 kilogramů a paroží může dosáhnout rozpětí až 160 cm. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo mapa_vyskyt.jpg

  Pro naši zoo jsme prvního losa získali v roce 2010, od kdy jsme se dočkali již několika odchovů mláďat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo doplnovaci_substratu_lihniste.jpg

  Doplňování substrátu do líhniště užovky stromové.

  zdroj fotografie: spolek Zamenis

  Photo ZP_uzovka.jpg

  Účelová a studijní plocha na podporu populace užovky stromové. (Přírodní park Stráž nad Ohří)

  zdroj fotografie: spolek Zamenis

  Photo Zamenis.jpg

  Spolek Zamenis se zabývá ochranou české herpetofauny.

  zdroj fotografie: spolek Zamenis

  Photo vajecne_slupky_uzovky.jpg

  Vaječné slupky užovky stromové.

  zdroj fotografie: spolek Zamenis

• Vodní ptáci

  kuňka východní

  Naučnou tabuli o přikrmování vodních ptáků v zimním období najdete i před Zoo Hluboká u přívozu na Munickém rybníku.

   autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Je lepší chodit krmit menším množstvím (třeba jen hrst nebo dvě), pravidelněji a na více míst než jednorázově, na jedno místo a ve velkém množství.

  zdroj fotografie: fotobanka Dreamstime

• Rozhovor s Pavlem

  kuňka východní

  Pavel při své každodenní péči o mravence.

  autorka fotografie: Isabela Okřinová
  

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Pavel neohroženě chytá samici kajmánka trpasličího do smyčky, aby mohla být její vajíčka přemístěna do líhně.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Většina mravenců chovaných u nás v zoo je hmyzožravá, respektive ten hmyz dávají ke konzumaci larvám. Pro sebe jen tak trošku, jinak většinou sají nektar z rostlin nebo medovici od různého hmyzu, třeba od mšic.  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Dříve u nás byli chováni i mravenci zrnojedi, kteří si pro svou obživu zvolili trochu jiný cukr - škrob z různých semen. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Kusadla buldočích mravenců jsou opravdu majestátní. Skutečné nebezpečí u těchto mravenců se ale skrývá v jejich žihadle. Jejich jed je asi 5 až 6 krát silnější než u včel nebo vos.    

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Mravenci Atta dostávají téměř stálý přísun různého listí. Tím se ale neživí, jen ho nosí do hnízda, kde na něm pak pěstují speciální houbu. A teprve ta je jejich jedinou potravou.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Mravenci krejčíci spřádají mezi sebou listy pomocí pavučinky, kterou vymáčknou ze svých larev, jakoby vymačkávali zubní pastu z tuby. Tak vzniká jejich specifické hnízdo.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  ropucha obecná

  Tzv. bullet ant, bodnutí jeho žihadlem patří mezi vůbec nejbolestivější.  

  autor fotografie: Graham Wise (fotografie podléhá licenci Creative Commons Attribution 2.0 Generic: https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/deed.en 
  

  rosnička zelená

  Mravenci buldočí si pochutnávají na cukerném roztoku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo mapa_vyskyt.jpg

  Tzv. ohnivý mravenec, tropičtí, téměř slepí mravenci, kteří pořád putují, a nemají žádné stálé hnízdo.

  zdroj fotografie: Commons.wikimedia.org

• Zimní období

  kuňka východní

  Tenkozobci opační patří mezi bahňáky a mírnou zimu snáší poměrně dobře. Pokud by ale udeřily nějaké silnější mrazy, je potřeba je přemístit na zimoviště.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  V pavilonu s chladnějšími dny postupně klesá teplota a ten přechází do zimního režimu. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Zimoviště plameňáků je prosklené a nachází se přímo v areálu zoo. Kochat se pohledem na plameňáky tedy můžete i v zimě.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Sýčci obecní přes zimu v zoo nedostávají hmyz. V přírodě by ho v tu dobu také nenašli.  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Rosomáci jsou na zimu a pohyb po sněhu dobře přizpůsobeni. I oni dostávají v zimním období více potravy, aby měli dostatek tuku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Vinotéka, v které zimu tráví zmije Schweizerovy.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Surikaty většinu zimy tráví ve své vnitřní ubikaci, kde je můžete pozorovat. Tu divnou studenou bílou hmotu ale musí jít aspoň okouknout.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  ropucha obecná

  Kočku pouštní sníh vyloženě rozladil. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  rosnička zelená

  Klokani rudokrcí snáší zimní podmínky velmi dobře. Nějaká sněhová nadílka je tedy příliš nerozhází.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Přikrmování ptáků

  kuňka východní

  Sýkora koňadra na jednom z krmítek v Zoo Hluboká.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mlynařík dlouhoocasý na krmítku s lojovými koulemi.

  Autor fotografie: Philip Myrtorp (fotografie podléhá této licenci: https://unsplash.com/license)

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Konopka obecná je typickým ptákem zemědělské krajiny.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Brhlík lesní je velmi častým návštěvníkem krmítek v Zoo Hluboká.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Sýkory krmí svá mláďata hmyzem, který vyhledává především naše původní druhy rostlin, kterých bývá nedostatek především v moderních městských zástavbách.   

  autor fotografie: Arawolf (fotografie podlého této licenci: https://pixabay.com/cs/service/license/)

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Na některé návštěvníky krmítek se opravdu skvělé kouká. 

  autor fotografie: Vidar Nordli-Mathisen (fotografie této licenci: unsplash.com/licence)

  čolek horský

  Netřeba snad opakovat, že do krmítka nepatří zbytky potravin, slané i sladké pečivo, cokoli zkaženého, přepálený, nebo solený tuk. Vhodná je slunečnice, jiná semena, nebo lůj.
  

  autor fotografie: ivabalk (fotografie podléhá této licenci: https://pixabay.com/cs/service/license/)

  ropucha obecná

  Pokud chceme ptákům pomoci ještě více, a to i mimo zimní období, opět se jen stačí přestat starat o kus zahrady. Ještě lepší je vysadit některý z našich původních druhů bobulonosných keřů, jako je bez černý, šípek, hloh atd.

  autor fotografie: Andhoj (fotografie podléhá této licenci: https://pixabay.com/cs/service/license/)
  

• Mravenci v zoo

  kuňka východní

  mravenec lesní - nejnápadnější druh mravence, který se vyskytuje v areálu Zoo Hluboká

  autor fotografie: Adam Opiola (fotografie podléhá této licenci: https://en.wikipedia.org/wiki/GNU_Free_Documentation_License)

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mravenec otročící - své české jméno dostal podle toho, že jeho hnízda často přepadají některé jiné druhy mravenců a z uloupených kukel si vychovávají pomocné dělnice. 

  autor fotografie: Mathias Krumbholz (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en)

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Před pár lety obsadili mravenci lesní jeden ze starých dubových pařezů v zoo. Byli tak inspirací pro vznik expozice Mravenčí hnízdo.

   autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  skokan štíhlý

  Mravenec množivý je jeden ze dvou lesních mravenců, kterého můžete v zoo potkat.

  autor fotografie: Pawel Bieniewski (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/)

  skokan štíhlý

  Mravenec dřevokaz - vyhlodává hnízda v mrtvém dřevě starých stromů až do několika metrů nad zemí (někdy i v dřevěných částech lidských staveb). 

  autor fotografie: Richard Bartz (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5/)

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Mravenec žlutý je druh podzemní, který si staví kupky z hlíny mezi trávou. Zde „pase“ stádečka mšic žijících na kořenech rostlin a „sklízí“ jejich medovici.

  autor fotografie: Aiwok (fotografie podléhá licenci: https://en.wikipedia.org/wiki/GNU_Free_Documentation_License)

  čolek horský

  Mravenec Myrmica rugulosa je jedním z téměř poloviny evropských druhů, kteří jsou vybaveni žihadlem, jímž jsou schopni někdy i citelně bodnout.

  autor fotografie: Gilles San Martin (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0/deed.en)

  ropucha obecná

  Maličký mravenec mechový je také jedním z druhů, které vlastní žihadlo. 

  autor fotografie: April Nobile (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/deed.en)
  

  rosnička zelená

  Teplomilný druh Technomyrmex vitiensis je zavlečený na různá místa světa a v Evropě se vyskytuje například ve sklenících botanických zahrad. Odtud se pravděpodobně s nějakou rostlinou dostal i do naší zoo.

  autorka fotografie: April Nobile (fotografie podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/deed.en)

• 201936.png
• 223798.jpg
• 223799.jpg
• 223801.jpg
• 223802.jpg
• 223807.jpg
• 223815.jpg
• 223816.jpg
• 224441.jpg
• 224442.jpg
• 224443.jpg
• 224444.jpg
• 224445.jpg
• 224456.jpg
• 224490.jpg
• 224491.jpg
• 224492.jpg
• 224493.jpg
• 224495.jpg
• 224496.jpg
• 224497.jpg
• 224499.jpg
• 224509.png
• 224513.jpg
• 224514.jpg
• 224743.jpg
• 224744.jpg
• 224745.jpg
• 224747.jpg
• 224751.jpg
• 224752.jpg
• 227226.jpg
• 227227.jpg
• 227228.jpg
• 227229.jpg
• 227230.jpg
• 227240.jpg
• 227241.jpg
• 227242.jpg
• 227243.jpg
• 227244.jpg
• 227245.jpg
• 227766.jpg
• 227767.jpg
• 227768.jpg
• 230072.jpg
• 230073.jpg
• 232006.jpg
• 232009.jpg
• 232010.jpg
• 232014.jpg
• 232015.jpg
• 232030.jpg
• 232032.jpg
• 232033.jpg
• 232034.jpg
• 232035.jpg
• 232036.jpg
• 232037.jpg
• 232038.jpg
• 232108.jpg
• 232109.jpg
• 232110.jpg
• 232111.jpg
• 232112.jpg
• 232113.jpg
• 232114.jpg
• 232115.jpg
• 232117.jpg
• 232118.jpg
• 232119.jpg
• 232121.jpg
• 232125.jpg
• 232126.jpg
• 232127.jpg
• 232143.jpg
• 232144.jpg
• 232146.jpg
• 232187.jpg
• 232199.jpg
• 232201.jpg
• 232202.jpg
• 232203.jpg
• 232205.jpg
• 232207.jpg
• 232235.jpg
• 232236.jpg
• 232237.jpg
• 232238.jpg
• 232239.jpg
• 232240.jpg
• 232241.jpg
• 232242.jpg
• 232243.jpg
• 232531.jpg
• 232568.jpg
• 232573.jpg
• 232574.jpg
• 232576.jpg
• 232577.jpg
• 232578.jpg
• 232590.jpg
• 232591.jpg
• 232592.jpg
• 232593.jpg
• 232595.jpg
• 232598.jpg
• 232599.jpg
• 232600.jpg
• 232601.jpg
• 232603.jpg
• 232604.jpg
• 232623.jpg
• 234065.jpg
• 234068.jpg
• 234069.jpg
• 234070.jpg
• 234071.jpg
• 234072.jpg
• 234073.jpg
• 234074.jpg
• 234634.jpg
• 234635.jpg
• 234646.jpg
• 234647.jpg
• 234648.jpg
• 234649.jpg
• 234650.jpg
• 234651.jpg
• 234652.jpg
• 234653.jpg
• 234654.jpg
• 234655.jpg
• 234909.png
• 234912.png
• 234913.png
• 234914.png
• 234915.png
• 234918.png
• 234920.png
• 234921.png
• 234922.jpg
• 234923.png
• 234926.png
• 234927.png
• 234928.png
• 234930.png
• 234931.png
• 234932.png