Pták roku 2023 polák velký se stal symbolem boje s českým rybníkářstvím

Letošním „Ptákem roku“ byl Českou společností ornitologickou zvolen polák velký. Na pomyslném trůnu tak vystřídal drobného pěvce zvonka zeleného, který se tímto titulem pyšnil v roce 2022. Vybíráni jsou většinou takoví ptáci, kteří nejsou úplně vzácní a jsou tedy známí i širší veřejnosti. Zároveň na nich lze demonstrovat nějaký problém, kterému ptáci či další živočišné druhy aktuálně čelí. Ve skutečnosti si tyto často opomíjené druhy zaslouží mnohem více pozornosti, než je jim věnováno. Především z toho důvodu, že z naší krajiny začínají nenápadně ubývat. Takový je i případ poláka velkého.

P

olák velký patří mezi středně velké, takzvané potápivé kachny. To znamená, že na rozdíl třeba od kachny divoké při hledání potravy potápí celé své tělo a dostává se tak do hlubších vrstev vody. Je u něho patrný poměrně výrazný pohlavní dimorfismus. Samec se tedy ve svém vzhledu značně liší od samice. Jak už to tak bývá, mnohem výrazněji zbarvený je právě samec. Má zrzavo-hnědou hlavu a krk, černou hruď a zbytek těla je pak světle šedý. Pokud byste samce poláka velkého pozorovali opravdu zblízka, určitě byste nepřehlédli jeho krásné červenohnědé oči. Samice je nevýrazně hnědá, aby byla při hnízdění patřičně maskovaná před případnými predátory.   

Jde o druh, který můžeme zatím ještě poměrně běžně potkávat na českých rybnících. Tam se ovšem musel přesunout ze svých oblíbených mokřadů s dostatkem rákosí a další mokřadní vegetace. Takových míst, ale v Čechách už bohužel moc nenajdeme. Nicméně ani prostředí našich rybníků  není pro poláka velkého v současné době ideální a za posledních třicet let se jeho populace snížila o třetinu. Z druhé nejpočetnější české kachny se postupně stává ohrožený druh.

"Že byl kapr v rybnících vždy? To je sice pravda, ale jeho obsádky byly ještě před pár desítkami let mnohem menší než nyní (např. v 60. – 70. letech zhruba poloviční a do 50. let dokonce přibližně jen čtvrtinové). Problém tedy není tolik v kaprovi jako takovém, ale právě v jeho množství."

Příčin jeho úbytku je hned několik. Především přichází o místa k hnízdění. Přirozená příbřežní vegetace rybníků postupně mizí a břehy nekontrolovaně zarůstají. Dříve běžné pozvolné přechody mezi rybníky a podmáčenými loukami s trsy ostřic byly navíc značně zdevastovány vyhrnováním s cílem odbahnění, a především zvětšení plochy vodní hladiny. Pokud se polákům zahnízdit podaří, mají pak často problém uživit svá mláďata. Všechny tyto komplikace souvisí s rozvojem intenzivního rybníkářství v České republice. České rybníky už totiž dávno pro ptáky nepředstavují ty oázy s členitými příbřežními porosty, kde mohli nerušeně hnízdit či shánět potravu. Tak tomu bylo ještě v polovině 20. století. Dnes je ale většina rybníků pouze „přehnojená továrna na kapry“. Díky neustálému vyhrnování bahna na břehy ty původně pestré příbřežní porosty mizí a na jejich místo přicházejí rychle rostoucí náletové dřeviny. Z příbřežní vegetace dělají neprostupnou džungli, která odděluje rybníky od okolní krajiny. Víceméně jednodruhové rybí obsádky, tvořené v našich podmínkách kaprem, kterými jsou české rybníky přeplněné, jsou zároveň důvodem nedostatku potravy pro mláďata poláků. Ta se živí především vodními bezobratlými, tedy různým hmyzem a jeho larvami, měkkýši, korýši. O tuto potravu je ale připravují právě kapři, kteří populace drobných bezobratlých likvidují bleskovou rychlostí.

"Zoo Hluboká chová poláka velkého téměř padesát let. První písemná zmínka je z roku 1973, kdy sem do zoo byly přivezeny dva páry. Od té doby se jedná o pravidelného chovance."

Že byl kapr v rybnících vždy? To je sice pravda, ale jeho obsádky byly ještě před pár desítkami let mnohem menší než nyní (např. v 60. – 70. letech zhruba poloviční a do 50. let dokonce přibližně jen čtvrtinové). Problém tedy není tolik v kaprovi jako takovém, ale právě v jeho množství. Důležité je také podotknout, že došlo k nárůstu živin v rybnících ze zemědělství, díky neexistujícím, nebo nefungujícím čistírnám odpadních vod, ale opět i kvůli příliš intenzivnímu rybničnímu hospodaření – např. hnojení rybníků. To je dnes už z pohledu obsahu živin pro chov ryb zbytečné, ale přesto se stále aplikuje, a problém se tím jen zhoršuje. Výsledkem kombinace všech těchto faktorů, které jsou propojeny složitými chemickými procesy, působením rybích obsádek a řady dalších vlivů je současný neutěšený stav rybníků. Ty v současné době přestávají plnit další funkce, jako je čištění vody, její zadržování v krajině, udržování přirozené rovnováhy v krajině atd. Mezi ochranáři se současným jihočeským rybníkům často proto přezdívá kapřín, s dovětkem „podle vzoru vepřín“. Doprovodnými jevy této situace je i znečištění řek, do kterých voda z rybníků přitéká, a následně i vodních nádrží nacházejících se po proudu pod velkými rybničními soustavami. Aby toho nebylo málo, do problematiky vstupují invazní (nepůvodní a expandující) druhy ryb, šířící se často s rybí násadou.

V neposlední řadě je pak tato kachna stále na seznamu lovné zvěře. V tomto směru ale nedávno došlo alespoň k malému posunu. V půlce února letošního roku byl totiž v celé Evropské unii stanoven zákaz lovu olověnými broky v mokřadních oblastech. Ptáci už tak nebudou zbytečně hynout na otravu olovem. Broky, které spadnou do mokřadů, ptáci totiž mohou pozřít při filtrování potravy z bahna. Evropským nařízením se snad také konečně rozlouskne svérázný český výklad zákazu lovu olověnými broky v mokřadech, který sice již platil, ale jak se ukázalo, bylo možné jej obejít. 

Zoo Hluboká chová poláka velkého téměř padesát let. První písemná zmínka je z roku 1973, kdy sem do zoo byly přivezeny dva páry. Od té doby se jedná o pravidelného chovance. Nejen, že tento druh úspěšně držíme, ale i pravidelně rozmnožujeme. Poláka velkého najdete v naší expozici rybníků, kde se nachází ve společnosti dalších zajímavých českých druhů vodního ptactva.

Volba poláka velkého jakožto letošního Ptáka roku tedy nebyla nijak náhodná. Naopak, veškeré aktivity spojené s touto kampaní chtějí především poukázat na opravdu likvidační vliv intenzivního rybníkářství na českou krajinu a její obyvatele. Je to problém, před kterým už v České republice nelze zavírat oči. Druhým zásadním cílem je pak vyřazení poláka velkého ze seznamu lovné zvěře.

Kampaň se ale neomezuje jen na ornitology. Ochraně poláka velkého i dalších druhů ptactva může pomoct každý z nás svým pozorováním. I data od laické veřejnosti jsou totiž pro odborníky velmi důležitým zdrojem informací.

Více informací o polákovi velkém se můžete dozvědět v tematickém čísle časopisu Ptačí svět: https://bigfiles.birdlife.cz/PS/PS_2023_01.pdf

Fotogalerie

Autoři článku: Isabela Okřinová a Jan Havlíček

Redakční úpravy: Roman Kössl a Markéta Jariabková

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová