Jak se staví step.

Cestou od výběhu tygrů k restauraci míjíte po pravé ruce poměrně velký, jednoduše oplocený výběh, který dnes obývají antilopy jelení. Doufám tedy, že ho jen neminete a že se u něj také zastavíte, abyste si prohlédli jeho obyvatele a třeba i vzdělávací prvek odkazující na rozdíly položení očí kopytníků a člověka. Tyto rozdíly souvisí s potřebou gazel sledovat široké okolí kvůli predátorům. Nepřehlédněte také přiléhající tabuli, která informuje o typickém vzhledu a obyvatelích stepí. Výběh byl původně koncipován pro chov a prezentaci džejranů neboli gazel perských, kteří měli společně se sysly, korsaky a jeřáby panenskými představovat typické zástupce stepní fauny. 

V

zrůstem drobná gazela perská v přírodě obývá širokou škálu stepních a polopouštních biotopů. Ve Střední Asii vystupuje i do podhůří a proniká do horských údolí. V Mongolsku se vyskytuje až do nadmořské výšky 2700 metrů. Ačkoli se tedy na první pohled zdá, že vybudovat výběh pro takové kopytníky je jednoduchou záležitostí, přeci jen to není ohrádka pro domácí kozy. V podmínkách Střední Evropy, kde je zcela jiné, především vlhčí podnebí, již musíme přemýšlet, jak takový prostor mikroklimaticky přizpůsobit zvířatům ze suchých oblastí, kde je sucho i v zimě, přestože tam může být sníh a mrzne. Džejrani totiž na počátku zimy zasněžené oblasti opouštějí a stahují se do teplejších údolí s menším množstvím srážek. Již v době, kdy jsme tedy výběh projektovali, jsme přemýšleli o tom, jak ho přizpůsobit, aby byl teplejší a sušší, než je tady u nás běžné.

Stepní charakter krajiny je v našich klimatických podmínkách podmíněn kromě jiného zejména jižní expozicí terénu. Jižní a jihozápadní svahy jsou teplejší, protože jsou lépe osluněné (naopak severní svahy jsou chladnější, vlhčí a mají tedy vhodnější podmínky pro růst stromů). Prvním předpokladem pro stavbu výběhu tedy bylo, že v něm vytvoříme terénní vlnu, umělé návrší, jehož pozvolnější svah bude směřovat zejména k jižní straně. Zároveň jsme využili toho, že za terénní vlnou bude alespoň částečně ukrytá stáj pro zvířata. Ta, společně s palisádovým oplocením chrání výběh také před větrem od severu a severozápadu. K tomuto řešení jsme přistoupili i za cenu, že pokud se zvířata zdržují u stáje, jsou zrakům návštěvníků trochu ukrytá. Pozorovat je, je možné z jiné strany oplocení. Návrší navíc umožňuje pozorovat zvířata ve výběhu z netradičního pohledu, přes expozici lišek korsak, se kterým pak zdánlivě tvoří jeden celek.

"Džejrany jsme v tomto speciálně pro ně vybudovaném výběhu chovali pouhé čtyři roky. Bohužel se nám nedařilo získat větší dlouhodobě udržitelné stádo. V celé Evropě je chová jen 9 zoologických zahrad a několik dalších v Asii. Až na tureckou zoo v Izmiru je ve většině z nich těchto zvířat po málu. Počet narozených mláďat tedy sotva stačí udržet stávající populaci v lidské péči. Proto jsme se nakonec rozhodli vyměnit je za antilopy jelení."

Důležité bylo bylo také zajistit suchý podklad, aby se gazely nebrouzdaly v kalužích nebo rozbahněném terénu. Celá plocha výběhu byla tedy drenážována, podobně, jako se dříve dělaly meliorace na polích. Do vyhloubených rýh byly položeny plastové perforované drenážní hadice, které byly obsypané štěrkem. Tento drenážní systém odvádí vodu mimo výběh. Kromě toho je celá plocha výběhu pokryta geotextilií, na které je vrstva přibližně 20 cm štěrku. Teprve na něm je ještě asi 15 cm praného říčního písku. Tyto vrstvy zajišťují dobrý odvod vody do podloží a k drenážním trubkám. Aby plocha výběhu nebyla tak jednotvárná, je zde několik kamenitých míst, které výběh trochu ozvláštňují a dávají mu přirozený charakter. Původně byla plocha expozice osetá suchomilnými trávami, kterým nevadilo růst v písku. Současní obyvatelé výběhu ale tento porost z větší části spásli nebo rozšlapali. Suché místo vytváří také plochá střecha stáje, která je široce přetažená před její jižní průčelí. Zvířata tady můžou stát v suchu i při dešti, nebo se tady můžou hřát v závětří i na zimním slunci. Stáj samotná navíc poskytuje zvířatům útočiště před nejhorším deštivým počasím a chovatelům možnost oddělit zvířata. Pro větší „stepní“ efekt je střecha dřevěné stáje extenzivně vegetační. To znamená, že je osázená trávami, rozchodníky, a dalšími suchomilnými bylinami. Pro oddělení zvířat slouží i menší dvorek vedle stáje.

Džejrany jsme v tomto speciálně pro ně vybudovaném výběhu chovali pouhé čtyři roky. Bohužel se nám nedařilo získat větší dlouhodobě udržitelné stádo. V celé Evropě je chová jen 9 zoologických zahrad a několik dalších v Asii. Až na tureckou zoo v Izmiru je ve většině z nich těchto zvířat po málu. Počet narozených mláďat tedy sotva stačí udržet stávající populaci v lidské péči. Proto jsme se nakonec rozhodli vyměnit je za antilopy jelení. Tyto podobně malé antilopy se v přírodě vyskytují v Indii a Pákistánu na suchých kamenitých a písčitých plochách řídce porostlých trávou, takže jim charakter výběhu vyhovuje. Oproti džejranům jsou to ale trochu větší plašani, a tak jim dlouho trvá, než si zvyknou na přítomnost návštěvníků. Vyskakují při každém jen trochu větším vzruchu v okolí výběhu, umí rychle běhat a především daleko a vysoko skákat.

Fotogalerie

Autorka článku: Roman Kössl

Redakční úpravy: Isabela Okřinová

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová