Chov rysa ostrovida V Zoo Hluboká aneb smysluplná pomoc volně žijícím populacím.

První rys se v naší zoo objevil už v roce 1967 a žil zde zřejmě několik let. Další zvířata se tu pak občasně vyskytovala v průběhu osmdesátých let. Až v roce 1989 se rysové stali stálými obyvateli naší zoologické zahrady. Prvních mláďat jsme se dočkali v roce 1992. Na dlouhou dobu to pro nás ale byl poslední odchov rysů.

T

o se ovšem změnilo v roce 2010, kdy zoo získala mladého samce Doxe ze Slovenska. Pro celoevropský chov rysů to byl cenný zisk, jelikož tento samec pocházel z volné přírody. Tentýž rok k němu byla dovezena samice Sedmička z Tierparku Chemnitz. Ta u nás zůstala pouze 3 roky a s Doxem zplodili jedno kotě. Sedmičku následně nahradila samice Cora z Magdeburgu. Odchovala 5 koťat a později byla vyměněna za samici Maggie opět z Tierparku Chemnitz. Po třech porodech a čtyřech úspěšně odchovaných koťatech jsme Maggie společně s Doxem převezli ze zoo do našeho záchranného centra v Rozovech. Tam už se tento pár nerozmnožuje. V roce 2018 se dostal do naší záchranné stanice měsíční sameček rysa ostrovida z volné přírody. Jeho matka zřejmě uhynula a on zůstal osamocen v lese. Vzhledem k tomu, že jsme ho dokrmovali ručně náhradním mlékem, vytvořil si s člověkem blízký vztah, nemohl být proto navrácen do volné přírody. Dostal jméno podle data a místa nálezu – Boris z Čertovy stěny, ale zkráceně mu říkáme Čertík. Z Čertíka se stal náš nový chovný samec a jako partnerku jsme mu vybrali dceru Doxe a Maggie z roku 2019. V roce 2021 jsme u nich poprvé zaznamenali páření. Samice ale nakonec nezabřezla. Letos jsme pak páření pozorovali znovu. Tentokrát už bylo úspěšné a začátkem května se nám narodila koťata. Po dvou měsících od porodu jsme provedli veterinární kontrolu a zjistili počet mláďat. Celkem máme 3 samičky. Koťata prosperují a máme z nich radost nejenom my, ale i návštěvníci.

Velmi častou otázkou návštěvníků je, kam naše mláďata putují dál. Chov rysa ostrovida řídí Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), kterou zastupuje koordinátor chovu. V zoo chováme hned několik druhů, které EAZA takto koordinuje. Patří mezi ně například tygr ussurijský, vydra říční, lemur kata či kočka pouštní. Úkolem koordinátora je hlídat genetickou rozmanitost v chovu, sestavovat chovné páry, umisťovat mláďata nebo pozastavit rozmnožování konkrétních jedinců. Koťata z předchozích let odešla do Německa, Itálie či Francie, a to právě na doporučení koordinátora chovu. Ani naše rysí slečny u nás v zoo nezůstanou, ale půjdou někam dál do světa. Kam, to zatím nevíme, nicméně na to mají ještě dost času.  Minimálně rok musí zůstat u matky. 

"Je třeba říct, že řízení chovu v zoologických zahradách napomáhá i zvířatům ve volné přírodě. Všechny zoo, které jsou součástí EAZA, udržují geneticky čistou populaci zvířat v lidské péči. V případě, že by rys třeba vyhynul nebo bylo potřeba populaci v přírodě posílit, bude pak z čeho vybírat."

Je třeba říct, že řízení chovu v zoologických zahradách napomáhá i zvířatům ve volné přírodě. Všechny zoo, které jsou součástí EAZA, udržují geneticky čistou populaci zvířat v lidské péči. V případě, že by rys třeba vyhynul nebo by bylo potřeba populaci v přírodě posílit, bude pak z čeho vybírat. Na konkrétní lokality se tedy budou moci vypouštět nepříbuzná zvířata a udrží se tak genetická pestrost i ve volné přírodě. V Evropě existují i centra, která se přímo zabývají přípravami rysů na navrácení do volné přírody. Do těchto zařízení se samozřejmě nejčastěji dostávají zvířata, která se ocitla u lidí kvůli zranění a podobně. Zvířata nelze vypouštět do volné přírody jen tak, bez předem vyřízených povolení. Jedná se o složitější proces. Vzhledem k tomu, že populace rysů je u nás ve volné přírodě poměrně stabilní, není zatím potřeba vypouštění těchto šelem do přírody řešit.

Zoologické zahrady provádějí také edukační činnost a vzdělávají návštěvníky nejen o exotické fauně, ale také o zvířatech, která se vyskytují kolem nás, v naší přírodě. Tím je i rys ostrovid, největší kočkovitá šelma Evropy. V České republice se vyskytuje hlavně v pohraničních pohořích. Nejvíce jedinců se v současné době nachází na Šumavě, přičemž zdejší populace zasahuje i do Rakouska a Bavorska. Celkově zde na pomezí tří států žije zhruba 120 dospělých jedinců. Celková populace u nás se odhaduje přibližně na 140 dospělců. V současnosti se rysi rozmnožují především na Šumavě a Beskydech.  

Dnes se nejčastěji využívá tzv. fotomonitoring. V tomto případě se jedná o metodu, která jedince nijak neomezuje. Využívají se k ní fotopasti, které jsou umísťované na lokality, kde je ověřený či předpokládaný výskyt šelmy nebo na místa, kde byly nalezeny pobytové značky..."

V minulosti byl rys v českých zemích vyhuben. Do Jeseníků a Beskyd se vrátil přirozeně ze Slovenska po druhé světové válce. V Beskydech byl v sedmdesátých letech opět vyhuben. Stejný osud potkal i populaci v Jeseníkách. Na moravsko-slovenské pomezí se rysi opět vrátili. To na české i bavorské straně Šumavy bylo vše jinak. V osmdesátých letech zde bylo vypuštěno 17 rysů původem ze Slovenska. Začalo se jim zde dařit a postupně se rozšířili po celé Šumavě, Pošumaví, Novohradských horách, ale i na německou či rakouskou stranu. Znovu navrácená zvířata bylo nutné monitorovat. Náročnou a velmi přesnou  metodou pro sledování zvířat ve volné přírodě je telemetrie. Vše spočívá v odchytu několika zvířat, kterým se nasadí obojky s GPS zařízením, které pomocí satelitů lokalizuje označené zvíře. Nevýhodou této metody je, že se musí zasáhnout do života zvířete – odchyt, uspání, označení, váha samotného obojku. Díky této metodě se můžeme o zvířatech například dozvědět, jak velké areály obývají, kudy migrují, kde se zdržují, nebo kterým místům se naopak vyhýbají. Tyto informace se pak využívají například při plánování výstavby biokoridorů.

Dnes se nejčastěji využívá tzv. fotomonitoring. V tomto případě se jedná se o metodu, která jedince nijak neomezuje. Využívají se k ní fotopasti, které jsou umísťované na lokality, kde je ověřený či předpokládaný výskyt šelmy nebo na místa, kde byly nalezeny pobytové značky, jako je trus, stopy, specificky okousaná nebo ukrytá kořist. Hlavním cílem tohoto monitoringu je především určit velikost místní populace a sledování životních osudů jednotlivých zvířat na základě jednoznačné identifikace podle skvrnitosti srsti rysa ostrovida. Každý rys má totiž jedinečné zbarvení srsti již od narození. Jde tedy o stejně unikátní určovací znak jako je otisk prstů u lidí.

Fotogalerie

Autorka článku: Markéta Jariabková

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

Fotografie z fotopastí poskytla organizace Šelmy.cz