Šumavské mokřady

Mokřady jsou v krajině velmi cennými biotopy. Na Šumavě se s nimi setkáváme často, a to v mnoha různých podobách. Jednak to mohou být rašelinné lesy, otevřená horská vrchoviště, ale i podmáčené louky, drobná prameniště, či říční nivy. Dohromady zaujímají téměř třetinu rozlohy národního parku Šumava, tedy zhruba 200 km2. Všechny mokřady však mají jedno společné. Jedná se o místa přirozené akumulace vod a mají rovněž nezastupitelnou roli v koloběhu živin nebo třeba zadržování uhlíku v půdě. Jejich ekologický význam pro krajinu je obrovský. Zároveň jsou však i velmi zranitelné. Většina z  nich byla v minulosti zasažena lidskou činností, zejména odvodněním, a proto společně s postupující klimatickou změnou některé mokřady degradují a neplní své přirozené funkce. Tento neblahý trend však lze zvrátit, například na Šumavě probíhají revitalizace mokřadů už přes dvacet let, a v poslední době i díky projektu Life for Mires – Život pro mokřady se voda a život do mokřadů vrací ještě rychleji.

íra a způsob poškození mokřadů se mohou lišit – nejviditelnější bývají povrchové odvodňovací kanály, ale masivní odvodnění krajiny vzniká často působením aktivní podzemní drenáže z betonových trubek, nebo bývá i důsledkem manuální či průmyslové těžby rašeliny. Princip revitalizace je ale ve všech případech podobný. Je třeba zastavit zrychlený odtok tím, že se přehradí a zasypou odvodňovací kanály, případně se přeruší a zasype podzemní drenáž. V tu chvíli vzroste výška hladiny podzemní vody na úroveň, která je přirozená pro daný biotop – někdy až o několik desítek cm. Voda v prameništi se dostane opět na povrch a voda, která kdysi proudila v hlubokých odvodňovacích kanálech, se navrátí do původních mělkých a meandrujících koryt. Tento postup sice může znít jednoduše, ale samotné revitalizační práce vyžadují maximální pečlivost a při jejich provádění je třeba zohlednit řadu drobných technických detailů, které však ve výsledku rozhodují o úspěchu každé revitalizační akce. Navíc jde zpravidla o velmi cenná území, která vyžadují citlivý přístup, přestože je většinou nutné opatření provádět s využitím techniky.

Pozitivní výsledek revitalizace je viditelný prakticky okamžitě po ukončení prací. Jako konkrétní příklad z mnoha obnovených mokřadů v rámci zmíněného projektu můžeme uvést rašelinné louky v nivě Teplé Vltavy nedaleko Soumarského Mostu u obce Dobrá. Části podzemních drenáží byly odstraněny, odvodňovací kanály přehrazeny, zasypány a drobné potůčky byly vyvedeny z betonových skruží zpět na povrch. Obnovily se hydrologické vazby v krajině, vznikla spousta zamokřených míst, která se i nadále propojují a zarůstají mokřadní vegetací. Kdysi násilně vysušená podmáčená louka opět ožila. Jako první začali nová útočiště objevovat bezobratlí, zejména vážky se v revitalizovaných místech objevily velice rychle. Během revitalizace vznikla i spousta drobných sníženin, jež zůstaly trvale zamokřeny. Můžeme v nich na jaře nalézt především obojživelníky, přirozené tůňky jsou často plné pulců skokanů hnědých, ale občas tam lze spatřit i čolky. Velmi dobře na revitalizaci reagují i ptáci, zejména ti, kteří se bez vody neobejdou, například čírka nebo bekasina. V případě luk u Dobré jsme po revitalizaci zaznamenali i výskyt kriticky ohroženého jeřába popelavého. Velmi prospěšná je pak revitalizace ve vztahu k dalšímu kriticky ohroženému druhu - tetřívku obecnému. Ten ke svému životu potřebuje rašelinné enklávy, tudíž takovou revitalizaci vítá, navíc v době toku vyhledává otevřená místa, a proto jsme do projektu zařadili i vhodný management ve formě kosení luk. S velkou radostí jsme poté pozorovali, že i tato nově pokosená místa si vybral jako svá tokaniště.

Primárním cílem revitalizace je tzv. biotopová ochrana, což jinými slovy znamená náprava poškozeného a degradujícího mokřadu. Určující podmínkou úspěšné revitalizace mokřadů je funkční a komplexní řešení převážně z hydrologického hlediska. Zvýší se akumulace vody v krajině, jelikož půda je schopna opět zadržovat vodu. Vodní toky dostanou možnost rozlivu, čímž se může efektivně zpomalovat odtok, ale především opět získávají svůj přirozený charakter a schopnost propojovat krajinu. Opětovné zavodnění mokřadu už samo o sobě zajistí všechny navazující přirozené procesy související s návratem rostlinných a živočišných druhů, které se v daných biotopech vyskytují, tak jako se tomu stalo třeba na uvedeném příkladu rašelinných luk pod obcí Dobrá. Příroda si rychle bere svá místa zpět a již po několika málo letech byste ani nepoznali, že zde nějaká revitalizace proběhla, jelikož vše vypadá přirozeně a je plné vody a života. Podobných příkladů Šumava nabízí mnohem více. Během přeshraničního projektu Life for Mires (2018-2024) bylo takto na Šumavě zrevitalizováno 43 mokřadních lokalit o celkové rozloze více než 2000 ha. Zahradilo se přes 200 km odvodňovacích kanálů a 35 km revitalizovaných vodních toků se opět rozvlnilo krajinou. Dobrá zpráva je, že revitalizace na Šumavě stále pokračují i po skončení projektu, jen se z přísně chráněného území dostávají blíž ke kulturní krajině.

Fotogalerie