Jeřáb panenský

V teplých letních měsících může návštěvník projít kolem výběhu tygrů a všimnout si expozice zakryté rákosem, která se nachází hned přes cestu. Pokud dovolí své zvědavosti zvítězit, může za rákosem vidět rodinku podivných ptáků, podobných volavkám, jak prozkoumávají voliéru. Ti ptáci jsou čtyři, rodiče a jejich potomci.

edná se o jeřába panenského, jehož pár si na začátku dubna postavil nenápadné hnízdo u vchodu do zázemí. Do něj snesl dvě vejce, o které zpočátku vlastně nejevil ani moc zájem. To nás úplně nepřekvapilo. Zkušenost s tímto druhem v naší zoo nebyla valná. Jeřáby panenské máme v zoo již od roku 2008, kdy je návštěvníci mohli vídat ještě ve staré voliéře „bažantnice“ naproti expozici s vydrami. Po nějaké době se ale zjistilo, že zvířata, o kterých jsme si mysleli, že tvoří pár, jsou ve skutečnosti 2 samice. Jedna samice tedy putovala do jiné zoologické zahrady a my jsme si přivezli nového samce. Tento nový pár jsme poté přestěhovali do nové voliéry v rámci expozice Nová setkání. Zásadní chovatelský úspěch se ale nekonal. Tomuto páru se do hnízdění příliš nechtělo a tak jsme si v roce 2017 do zoo přivezli ještě jednu samičku, která utvořila se samcem nový pár a původní samička byla zatím ve voliéře umístěna samostatně. Po této obměně páru se ale zdálo, že to konečně klaplo a budou kuřata.

Počkali jsme třicet dní a těšili se… a nic. Samec i samice snůšku opustili a dál neprojevovali zájem. Vajíčka jsme sebrali, prozkoumali a byla čistá, neoplozená. Jelikož zahnízdili hned koncem března, nepřekvapilo nás, že zvládli další snůšku. Zarazilo nás ovšem, že po dalším měsíci byla vejce opět opuštěná a neoplozená. V roce 2020 jsme tedy přistoupili k další obměně páru. Do jiných zoo jsme poslali jak samečka, tak i osamocenou samičku, která u nás byla od roku 2008. Zůstala nám jen jedna samice, která na svého vyvoleného čekala pouze několik měsíců. Nový samec se časem otrkal a začal přebírat postupně vedení páru. Hned rok po spojení se pokusili o první snůšku. Jejich plán byl dobrý, ale umístění hnízda hned u návštěvníků nebylo úplně vhodně zvolené. Oba byli většinu času na nohou a svá vajíčka bránili. Druhý a třetí pokus už byl lepší. Oba budoucí rodiče zvolili místo dále od lidí, ale jejich netrpělivost a nezkušenost si vybrala opět svou daň.

Rok 2024 měl být právě tím rokem, kdy jsme si říkali, že už to musí vyjít. Ale v tu dobu se z našich jeřábů stali bezdomovci. Expozici nám v začátku prosince 2023 zasypal sníh a sítě i sloupy povolily. Voliéra spadla a naši jeřábi trávili tak svoji další hnízdní sezonu v Zoo Na Hrádečku. Ani tam nám nedělali ostudu. I tam si našli místo, kde zahnízdit, ale se stejným výsledkem. Když se nám vrátili, byl tu pořád ten samý otazník: proč vlastně nemáte mladé?

Začali jsme tedy víc pracovat s voliérou. Vytvořili jsme prostředí, které nebylo úplně podobné jejich prostředí v přírodě. V přírodě byste našli jeřáby na otevřených travnatých pláních, stepích až polopouštích. Tento otevřený prostor se u nás ukázal jako jeden z možných problémů. Vysadili jsme trošku jinou skladbu rostlin, podpořili to opět bambusovým plotem okolo… a zase nic. Rok 2025 opět nebyl tím rokem.

Pak přišel rok 2026. Popravdě, ani jsme už moc nedoufali. Nikdo neviděl páření. Materiál na stavbu hnízda naši ptáci se zájmem a agresivitou jim vlastní roztahali po celé voliéře. Navíc samice už začala být letitá dáma. Když se objevilo na začátku dubna první vejce hned vedle nové hromádky s hnízdním materiálem, moc jsme tomu už nevěřili. Výběr místa byl špatný, hned u vstupu do krmné místnosti. Hnízdo zčásti leželo na betonu a o hnízdu se vlastně skoro ani nedalo mluvit. Pak ale přibylo druhé vejce a samice zasedla. Tentokrát bylo ale sezení trošku jiné. Roli ochránce převzal naplno samec. Jeho už tak agresivní chování se začalo stupňovat. Ale to byl ještě běžný postup. Co nebylo běžné, bylo to, že samice samce nenásledovala při zahánění nepřátel. Z vajec se sice zvedla, ale po pár krocích se vždy vrátila zpět. Byla to drobná změna, ale důležitá.

 Na jejím konci se na začátku května vylíhla mláďata. Ta zpočátku vypadala jako běžná žlutá kuřata na dosti nejistých dlouhých nožkách. Většinu času tak trávila pod křídly samice nebo žraním. Ukrmit hmyzožravá kuřata jeřábů není jednoduché. Vyžaduje to několik návštěv denně s krabičkou hmyzu. Rodiče se samozřejmě snažili mladé nakrmit tím, co našli v expozici, ale krabička cvrčků a později červů byla přeci jen jistota. Stejně jako rodiče i kuřata rychle přišla na to, že krabička s hmyzem není nebezpečí, a začala si pro hmyz běhat i bez rodičů. A zatímco krabička plná hmyzu byla vítána a očekávaná, prázdná krabička byl opět problém a ten se musí z teritoria vyhnat.

K našemu překvapení to ale všechno klaplo a nám se tak podařilo rozmnožit druh, který je u nás už od roku 2008. Trvalo to trochu déle, změnili jsme expozici, změnili jsme zvířata, ale nakonec to vyšlo. 

Fotogalerie