Naše sovy už bydlí v novém, tedy v staronovém

Tak se sovy konečně dočkaly! A my také. V prvních týdnech července bude návštěvníkům zpřístupněna nová expozice evropských sov. No, nová… vlastně staronová. První moderní sovinec jsme v Zoo Hluboká vybudovali již na konci roku 2004 a tenhle nový ji po devatenácti letech nahradil. Na původním místě a v téměř původním půdorysu.

A

le raději od začátku. Sovy byly součástí naší kolekce zvířat od počátků zoo. První souhrnná expozice ale vznikla někdy na začátku 70. let minulého století a zastaralá, celkem v ostudném stavu vydržela na stejném místě v téměř nezměněné podobě až do počátku nového tisíciletí. Jednalo se tenkrát o řadu malých kovových voliér na betonovém základě naproti výběhu s muflony (kdo si ještě pamatuje v místech, kde dnes stojí africká expozice Mpala, muflony?). Byly zde téměř všechny větší druhy sov žijící v naší přírodě. A bylo je docela době vidět, protože voliérky byly malé a mělké. Sovy, i když se tísnily u zadní stěny, seděly vlastně téměř vždy blízko pletiva. Jak se zoo začala rozšiřovat na pozemky získané v 90. letech, stala se nová expozice sov jednou z prvních v tomto novém areálu. Kolem ní a za ní v té době byla už jenom louka… a další velké plány. Nový soví areál nám umožnil zlikvidovat již dlouho nevyhovující ubikace pro sovy ve staré části zoo. Celkem 12 druhů evropských sov zde dostalo k dispozici odpovídající velké voliéry, které byly osázeny stromy, keři a dalšími rostlinami, odpovídajícími biotopu konkrétního druhu. Protože se stavělo doslova a do písmene „na zelené louce“, a lesní vegetace zde chyběla, rychlý dojem z procházky lesem jsme se snažili vytvořit také pergolou a lanky nad cestičkami pro návštěvníky, které měly porůst různými popínavými rostlinami. Ty měly co nejrychleji vytvořit dojem stromových korun nad hlavou. Expozice potřebovala trošku zarůst, aby byl dojem dokonalý. Proto jsme jí dali chvíli čas a expozice byla tehdy pro návštěvníky zpřístupněna až následující rok. A náš sovinec se líbil - jak návštěvníkům, tak i kolegům z jiných zoologických zahrad. Sovy byly dobře pozorovatelné i ve velkých voliérách. Navíc v „přirozeném“ prostředí, kde fotografové mohli udělat fotky skoro jako z přírody. Jenže, konstrukce voliér byla z dřevěných trámků a prken, což nevydrží věčně.   

 "Až všechny rostliny dorostou, bude každá voliéra napodobovat prostředí, které je pro jednotlivé druhy sov typické. Voliéra puštíků bělavých je například osázena zejména buky. Ty navozují atmosféru bukových lesů, ve kterých se tyto sovy ve Střední Evropě vyskytují nejčastěji. Výr velký zase nejraději vyhledává oblasti s balvany, proto jich jeho voliéra obsahuje nejvíc."

Dřevo se začalo po letech pod vlivem podmínek rozpadat a ve vlhkém, teď už „lesním“ prostředí ho napadly dřevokazné houby. Už v roce 2019 proto bylo rozhodnuto, že voliéry je nutné obnovit. Projektant zpracoval projekt, který respektoval podle našich požadavků potřeby sov i stávající vzrostlé stromy, aby byl co nejvíce zachován charakter původní expozice. S rozmístěním voliér se tedy nedalo příliš hýbat. Navrhl ale na jejich stavbu trvanlivější materiály, a voliéry se většinou zvětšily do výšky. Pod vlivem pandemie covidu se začalo stavět až v červnu loňského roku. Stavbu jsme museli několikrát přerušit. Například se nepracovalo celé prázdniny, což je pro nás hlavní návštěvnická sezona. V září pak celý měsíc pršelo. Práce byly přerušeny i na vánoční svátky, kdy je v zoo opět velký pohyb návštěvníků. V podstatě jsme mohli pracovat, jen když byl v zoo relativní klid, protože přístup k soví expozici je jen přes návštěvnickou trasu.

Do roka pak na původním místě vyrostly nové moderní voliéry. Jejich kostru tvoří ocelová konstrukce, která je v zadních částech voliér opláštěná trvanlivými cementotřískovými deskami. Pohledové části jsou zasíťované silonovou sítí, přes kterou je do voliér lépe vidět než přes klasické drátěné pletivo. Viditelné ocelové sloupy nesoucí sítě byly skryty za dubové nebo akátové klády a působí tedy spíše jako kmeny vzrostlých stromů. Po úpravě cestiček pro návštěvníky se naši zaměstnanci postarali ještě o dosázení chybějících keřů, nových stromků a velkého množství různých lesních bylin a kapradin do podrostu. Návštěva sovince tak má imitovat procházku přirozeným smíšeným lesem. Až všechny rostliny dorostou, bude každá voliéra napodobovat prostředí, které je pro jednotlivé druhy sov typické. Voliéra puštíků bělavých je například osázena zejména buky. Ty navozují atmosféru bukových lesů, ve kterých se tyto sovy ve Střední Evropě vyskytují nejčastěji. Výr velký zase nejraději vyhledává oblasti s balvany, proto jich jeho voliéra obsahuje nejvíc. Kalous pustovka žije v otevřené krajině, jako jsou mokřady, vlhké louky nebo vřesoviště a často sedí na zemi. Velké stromy tedy ve voliéře úplně chybí a dno voliéry je vyvýšené, aby návštěvníci mohli tuto sovu pozorovat v její úrovni. Do voliéry k sovám páleným jsme umístili ještě i poštolky obecné, jako ukázku synantropních druhů (tj. druhů, které žijí v blízkosti lidských sídel nebo v krajině hodně upravené člověkem) – proto je jejich expozice vybavena starými trámy a imituje nějakou starou zarostlou stodolu, nebo chcete-li půdu.

Na poslední chvíli jsme se ještě rozhodli doplnit povrch cestiček pro návštěvníky o pryžovou nášlapnou vrstvu. Tu již s úspěchem používáme v několika dalších expozicích. Jedná se o materiál, který se dnes často používá jako dopadové plochy na dětských hřištích. Dobře se po něm chodí, propouští vodu, snadno se uklízí a vypadá přitom přirozeně, téměř jako přírodní materiál. To je hlavní důvod, proč se otevření expozice pro veřejnost o několik týdnů oddálilo. Navíc, sovy potřebují pár dní klid, aby si na nové prostředí zvykly.

Fotogalerie

   Autor článku: Roman Kössl

Redakční úpravy: Isabela Okřinová

Autorky fotografií: Michaela Jerhotová a Isabela Okřinová