Dvě tváře bobrů

Nemůžeme bohužel říci, že česká příroda je v dobrém stavu. Přesto se v posledních desetiletích na naše území navracejí některé druhy živočichů, které byly v minulosti zcela nebo téměř vyhubeny. Jedná se o charismatické ikony přírody - vlk, rys, vydra a bobr. Každý z uvedených druhů je jedinečný, ale jeden z nich vybočuje z řady tím, že vedle člověka je jediným druhem, který dokáže měnit podobu krajiny. Řeč je o největším evropského hlodavci - o bobru evropském.  

N

ávrat bobrů do české kotliny však není jednoduchý. Tito hlodavci mají tu „smůlu“, že každý jejich životní projev - kácení dřevin, hloubení nor, stavba hrází - se může stát problémem. Kácením dřevin si bobři, zejména na podzim a v zimě, získávají potravu a stavební materiál.

Hloubením nor si vytváří svá obydlí. Stavbou hrází si upravují přírodní podmínky krajiny k obrazu svému. A tak se záměry lidí a bobrů v krajině potkávají a často se dostávají do vzájemného střetu. 

"Přítomnost tohoto druhu na našem území nepřináší jen problémy, ale také pozitiva, o kterých se však málo píše a mluví. Tou světlou stránkou jsou bobří hráze. Na základě výsledků řady vědeckých studií bobří hráze na většině lokalit zadržují vodu v krajině, zlepšují její kvalitu a zachycují erozní splaveniny. Dále snižují průtoky v tocích v době srážek a naopak za sucha průtoky zvyšují."

Mezi nejzávažnější konflikty patří hloubení bobřích nor, které může zapříčinit problémy na tzv. vodních dílech (tj. protipovodňových hrázích a rybnících).

Poněvadž bylo zřejmé, že nalezení způsobu soužití s tímto druhem nebude jednoduché, je od roku 2013 realizována koncepce managementu tohoto druhu, tzv. „Program péče o bobra evropského v ČR“ (dále jen „Program péče“). Jeho realizací je pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Znění Programu péče je dostupné na webových stránkách www.zachranneprogramy.cz. Cílem koncepce je, aby na území ČR existovala životaschopná populace bobrů, která bude přijatelná pro společnost. Území ČR je tak rozděleno do 3 zón (A, B, C), které se liší mírou závažnosti bobřích konfliktů a návazně pak v přístupu k jejich řešení.

Jak bylo zmíněno výše, jedním z hlavních problémů je hloubení nor v březích vodních nádrží a rybníků. Proto byla na jihu Čech vymezena oblast, tzv. zóna C, ve které je plošný výskyt bobrů z důvodu ochrany jihočeských rybničních soustav nežádoucí. Proto byl v této oblasti orgány ochrany přírody povolen odlov těchto hlodavců již v roce 2015, kdy se bobři v jižních Čechách vyskytovali jen ojediněle a do zóny C se teprve šířili po velkých tocích – Otavě, Vltavě, Malši a Lužnici. Povolení odlovu, u tohoto zákonem chráněného druhu, mělo mít preventivní charakter a v žádné z evropských zemí nebyla taková plošně rozsáhlá zóna vymezena. V současnosti je však možné konstatovat, že míra realizovaného odlovu není dostačující a v oblasti se začíná formovat trvalé osídlení předmětným druhem. V následujících letech je tak možné očekávat nárůst početnosti bobrů spjatý se zvýšením četnosti problémů spojených s jejich výskytem na rybnících. 

"Bobřími hrázemi vytvořené mokřady mohou fungovat jako „houba“, v období srážek vodu nasávají, v období sucha ji pak postupně vypouští. Zachování hrází a případnou tvorbu mokřadů však často znemožňuje hospodaření na pozemcích přiléhajících k tokům. Většinou je pro jejich majitele nepřijatelné, aby pozemky byly podmáčené či přechodně zatopené."

V životě a ani v přírodě však není nic černobílé. Stejně je tomu i u bobrů. Přítomnost tohoto druhu na našem území nepřináší jen problémy, ale také pozitiva, o kterých se však málo píše a mluví. Tou světlou stránkou jsou bobří hráze. Na základě výsledků řady vědeckých studií bobří hráze na většině lokalit zadržují vodu v krajině, zlepšují její kvalitu a zachycují erozní splaveniny. Dále snižují průtoky v tocích v době srážek a naopak za sucha průtoky zvyšují. Současně na hrázemi ovlivněných lokalitách dochází k navýšení počtu rostlinných a živočišných druhů. Z těchto důvodu jsou v zahraničí, v oblastech jejich historického výskytu, bobři jako ekologičtí inženýři cíleně vysazováni. Bobří hráze mohou zlepšit i tzv. ekologicko-morfologický stav upravených toků a přispět k jejich návratu  do přírodního stavu, tzv.  renaturaci. Z tohoto důvodu jsou v zahraničí v nadměrně zahloubených tocích bez bobřího osídlení instalovány napodobeniny hrází (tzv. beaver dam analogue), které mají zlepšit stav toku.

Předpověď vodní bilance v ČR není vzhledem k probíhajícím klimatickým změnám optimistická. Dochází k nárůstu teplot a tím i k zvýšení výparu z vodních ploch a rostlin. Objem srážek zůstane v následujících letech sice stejný, ale srážky často spadnou v letních měsících nárazově a v zimním období bude méně srážek sněhových. Což znamená, že je nutné v krajině zadržet co nejvíce vody. Bobří hráze nejsou samozřejmě klíčem k řešení tohoto problému, ale jejich přítomnost v tocích může být jedním z dílů mozaiky, která přispěje k tomu, aby nám voda v krajině zůstala. Bobřími hrázemi vytvořené mokřady mohou fungovat jako „houba“, v období srážek vodu nasávají, v období sucha ji pak postupně vypouští. Zachování hrází a případnou tvorbu mokřadů však často znemožňuje hospodaření na pozemcích přiléhajících k tokům. Většinou je pro jejich majitele nepřijatelné, aby pozemky byly podmáčené či přechodně zatopené. Pro zvýšení přijatelnosti bobřích hrází je tak nutná úprava nastavení dotačních podmínek, finančních kompenzací či směna pozemků. Jedná se však o změny, o kterých se snadno píše, ale jejich věcná realizace je často komplikovaná a dlouhodobá.

Je tedy smysluplnou výzvou  pro současnost, ale i pro budoucnost, která role bobrů, tj. pomocník či potížista, převáží v přístupu a pohledu nás, lidí. Zda dokážeme vymyslet a aplikovat taková opatření, procesy a postupy, aby konflikty s bobry byly minimalizovány, a současně, abychom dokázali v co největší míře využít to, co nám bobří činnost, resp. jejich hráze (zadarmo) nabízí.  

Fotogalerie

   Autorka článku: RNDr. Jitka Uhlíková, Ph.D., AOPK 

Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl

Autorky fotografií: RNDr. Jitka Uhlíková, Ph.D., Markéta Jariabková