02/2022

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  2/2022

• Editorial

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Editorial

  "Často se mluví o úloze záchranných stanic v ekologické výchově. Projev zájmu lidí, kteří se obrátí na záchranné stanice o pomoc pro zvířata, je třeba využít. Je třeba, aby veřejnost pochopila, že už jsme přírodu zdevastovali natolik, že se bez naší pomoci neobejde."

  R

  očně projdou záchrannými stanicemi v České republice tisíce zvířat z volné přírody. Na jejich handicapu má z velké části podíl především člověk - popálení elektrickým proudem, nárazy na dráty elektrického vedení či do skleněných ploch, střety s auty, postřelení... a také zbytečné zachraňování „opuštěných“ mláďat. Přibližně polovina z těchto zvířat se vrátí zpět do přírody, část z nich zůstane v trvalé péči člověka, protože jejich přežití v přírodě je nadále nemožné, ať už pro trvalé následky jejich zranění nebo prostě pro neschopnost samostatného života vzhledem k vytvořené vazbě na člověka. Ale i příroda je dostatečně nemilosrdná a uvedené počty jsou určitě jen zlomkem skutečných ztrát, které ani nezaznamenáme.

  V této souvislosti si musíme klást otázku, jaký význam pro ochranu přírody a pro populace volně žijících živočichů má činnost těchto zařízení? Nemrháme silami a penězi při záchraně několika jedinců, a přitom tak málo děláme pro udržení prostředí, v němž by se mohly jednotlivé druhy nerušeně rozvíjet? Není to jako s naším zdravím, kdy léčíme především následky a nevěnujeme se příliš prevenci? Nebo to děláme, abychom měli čisté svědomí? Řekněme si to na rovinu, podíl činnosti záchranných stanic na ochraně populací je přinejmenším diskutabilní, protože těch několik zachráněných jedinců skutečně nemůže spasit populaci, která je ohrožena ztrátou životního prostředí. Tím spíše, že do stanic se dostávají především běžně se vyskytující druhy. Samozřejmě, občas jsou zde ošetřovány i jedinci vzácných druhů, patřících mezi zvláště chráněné živočichy. Na ně opravdu přeci jen nahlížíme z pohledu jejich ochrany trochu jinak (ale nechci soudit, kterého handicapovaného jedince zachraňovat a kterého ne). 

  Přesto je práce těchto zařízení důležitá. Často se mluví o úloze záchranných stanic v ekologické výchově. Projev zájmu lidí, kteří se obrátí na záchranné stanice o pomoc pro zvířata, je třeba využít. Smysl osvěty v tomto případě ale nevidím v předvádění toho, jaké hrůznosti způsobuje zvířatům člověk (i když i léčba šokem může být účinná), ale především v demonstraci samotného faktu, že je třeba zvířatům i celé přírodě pomáhat - pokud tu chceme žít společně. Je třeba, aby veřejnost pochopila, že už jsme přírodu zdevastovali natolik, že se bez naší pomoci často neobejde. Je ale přitom také třeba cílenými kampaněmi tlumit snahy zasahovat v případech, kdy si umí poradit sama.

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  
  

  Zoo noviny - červen 2022 (číslo 2/22)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková, Michaela Hartlová

  foto srnce na titulní straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Obsah

  MALÉ VETERINÁRNÍ OKÉNKO - NEBEZPEČÍ LETNÍCH TEPLOT A JAK PŘED NIMI CHRÁNIT ZVÍŘATA

  30 LET CHOVU KLOKANŮ RUDOKRKÝCH SLAVÍME RARITNÍMI DVOJČATY

  CHOV JEŘÁBA POPELAVÉHO V ZOO HLUBOKÁ

  KDY JE DOBRÉ MLÁĎATA V PŘÍRODĚ (NE)ZACHRAŇOVAT

  ROZHOVOR SE SPRÁVCEM ZÁCHRANNÉ STANICE PETREM SKÁLOU

  PROMĚNA JIHOČESKÉHO STATKU NA ZÁCHRANNOU STANICI...

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  NOVÁČEK V NAŠÍ PARTĚ JEDOVATÝCH HADŮ - ZMIJE RŮŽKATÁ

• Letní teploty

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Malé veterinární okénko - nebezpečí letních teplot a jak před nimi chránit zvířata.

  Máme tu léto a s ním také vzrůstající teploty, které mohou i zvířatům v zoo způsobit přehřátí. V letních měsících se proto zvířata více schovávají ve stínu a jejich aktivita přes den klesá. Aktivní bývají především brzy ráno či v podvečer, kdy se vzduch alespoň trochu ochladí.

  A

  
  

   co vlastně mohou vysoké teploty a silné sluneční záření způsobit? Organismus se zkrátka v důsledku extrémně vysokých teplot a neodpovídajícímu výdeji tepla přehřeje. Během horkých dní, kdy je zároveň ještě vysoká relativní vlhkost a moc nefouká, se to může přihodit velmi snadno. Kromě těchto vnějších faktorů ovlivňují náchylnost k přehřátí organismu i různé vnitřní vlivy. Mezi ně mohou patřit například obezita, věk, dlouhodobá svalová vytíženost, nemoci oběhového systému a další.

  "Přes den dbáme na pravidelné doplňování tekutin. Zvířata dostávají šťavnatou potravu a některá dokonce i „zmrzlinu“. Samozřejmě, že jim netočíme vanilkovou nebo čokoládovou do kornoutku, ale například vydry či medvědi dostávají zamražené ryby. Tygrům pak dáváme čistou vodovou."

  Ve chvíli, kdy se organismus přehřeje, ztratí zároveň hodně vody (dehydratuje se) a výrazně klesne krevní tlak. To vše může vést až k poruše centrálního nervového systému, selhávání orgánů a následnému úhynu. A jak poznat přehřáté zvíře? Bývá malátné a ospalé, zrychleně dýchá a většinou nevykazuje téměř žádné obranné reakce. To vše jsou příznaky tzv. úžehu. Pokud je zvíře navíc vystaveno přímému slunci může dostat úpal, kdy se kromě již uvedených problémů může objevit i poškození pokožky (popáleniny) a očí.        

  Jak zvířata před těmito problémy uchránit? Je potřeba jim zajistit dostatek stínu v úkrytech, proudění vzduchu, ventilaci i možnost klimatizace. Samozřejmě je důležité poskytnout dostatečné množství tekutin. Zásadní je také zvířata nepřekrmovat a dávat jim potravu do stínu, aby se nekazila, popřípadě jí podávat v pozdních hodinách či brzo ráno.

  I my se jim snažíme letní horka v zoo co nejvíce zpříjemnit. Přes den dbáme na pravidelné doplňování tekutin. Zvířata dostávají šťavnatou potravu a některá dokonce i „zmrzlinu“. Samozřejmě, že jim netočíme vanilkovou nebo čokoládovou do kornoutku, ale například vydry či medvědi dostávají zamražené ryby. Tygrům pak dáváme čistou vodovou. Takto podávaná potrava či voda slouží nejenom k ochlazování zvířat, ale také k jejich zábavě a hře. 

  V případě, že již zjistíme příznaky přehřátí, je potřeba zvířata intenzivně ochladit - například je kropit vodou, větrat, umístit je do stínu či do chladnější části expozice. Tekutiny podáváme napájením. Když je nejhůř, potom i infuzí. Zároveň je třeba zabránit vzniku otoků. Ty vznikají překrvením tkáně z důvodu přehřátí, a proto je důležité v případě zjištění inkriminovaná místa ochlazovat vodou, ale ne ledovou. Ledovou vodu je pak nutné použít k oplachování spálenin. 

  I vy dbejte při vysokých teplotách o své čtyřnohé kamarády a dopřejte jim dostatek stínu, tekutin a na vycházky vyrážejte brzo ráno či v pozdních večerních hodinách.            

  ■

  Fotogalerie

  Autoři článku: MVDr. Emanuel Krejcar a Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Klokani

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  30 let chovu klokanů rudokrkých slavíme raritními dvojčaty

  Je to tak. Klokany rudokrké chováme v Zoo Hluboká nepřetržitě už 30 let. 30. července 1992 byl do naší zoo dovezen první pár a od té doby jsme zde odchovali téměř 50 mláďat. Letošní rok je ale u našich klokanů v něčem speciální. Jedna ze samic totiž porodila dvojčata.

  
  

  N

  
  

  ejsou to dvojčata v tom smyslu, že by samice měla ve vaku různě stará klokáňata, což je u klokanů časté, ale jde opravdu o dvě stejně stará a stejně velká mláďata, která nosí ve vaku jedna samice. Zatím na nás povětšinou pouze vykukují z vaku, ale postupně už se ho snaží opouštět, protože se do něj zkrátka skoro nemohou vejít. Trochu podobný případ už jsme tu v zoo jednou měli. Klokaní samice nosila ve vaku 2 velmi podobně stará mláďata. Ta se ale lišila osrstěním a zároveň i velikostí. V době, kdy začala vykukovat z vaku, bylo jedno z mláďat už pokryto srstí. To druhé ale bylo pořád růžové a téměř neosrstěné.

  Klokaní samice totiž může brzy po porodu znovu zabřeznout. A tak se stává, že se ve vaku vyvíjejí dvě nestejně stará mláďata. Zatímco jedno z nich je větší a už postupně vylézá z vaku, to druhé bývá maličký zárodek ještě pečlivě schovaný uvnitř vaku. Většinou se ale vývoj nového zárodku zastaví a čeká do doby, než první mládě opustí vak a uvolní mladšímu sourozenci místo. 

  Klokaní samice má ve vaku čtyři mléčné bradavky, z nichž každá dokáže poskytovat jiný typ mléka. Jednotlivé druhy klokaního mléka se liší složením podle toho, jaké látky zrovna mládě v dané fázi vývoje potřebuje. Mláďata se u jednotlivých struků nestřídají. Každé mládě pije jen z toho jednoho svého.

  "U nás mláďata většinou začnou vykukovat ve chvíli, kdy už vidí, ale nejsou zcela osrstěná (vypadají jako taková malá ušatá růžová prasátka). V té době váží okolo 450 gramů a je jim přibližně 5 měsíců. Vak opouští zhruba v 10 měsících, kdy se jejich váha pohybuje okolo 2,5 kilogramů."

  Samotný porod je u klokanů velmi těžko rozpoznatelný. Čerstvě narozené mládě je totiž opravdu malinké (má přibližně jen 2 - 3 centimetry) a ještě není úplně vyvinuté. Po porodu  dokáže samo přelézt z porodních cest do vaku. Jeho zadní nohy a taky ocas jsou jenom pahýlky, které jim pomáhají udržet se na mámině srsti. Zato přední nohy jsou relativně silné s velkými drápky. Samice mu navíc mezi chlupy vylíže cestičku, aby poznalo, kudy se má vydat. Ve vaku se potom přisaje k jedné z bradavek. Ta mu v tlamičce zduří, aby z ní neupadlo. Jako embryo ještě nemá zpočátku sílu, aby se na ní udrželo samo. Pak saje mateřské mléko a postupně se vyvíjí. Samice vak pravidelně čistí. Pomocí tlapek ho neustále prohrabává, zbavuje trusu a snaží se, aby tam mládě bylo v neustále čistotě. Když samice žádné mládě nemá, vak se stáhne dovnitř a zůstává uzavřený. Vidět je pouze vstup do vaku. Ten je tedy viditelný pouze u samic. U samců ho nenajdeme. Nicméně stejně jako ostatní vačnatci mají i samci zachované vakové kosti. Ty u samic slouží ke zpevnění a podepření samotného vaku.              

   Klokan rudokrký je jedním z nejběžněji chovaných druhů klokanů, proto máme k dispozici i hodně informací o vývoji jeho mláďat. Když tedy mládě vykoukne z vaku, dá se zpětně zhruba odhadnout, jak je staré, a kdy se asi narodilo. Klokaní mládě váží po porodu asi 4,5 gramu. U nás mláďata většinou začnou vykukovat ve chvíli, kdy už vidí, ale nejsou zcela osrstěná (vypadají jako taková malá ušatá růžová prasátka). V té době váží okolo 450 gramů a je jim přibližně 5 měsíců. Vak opouští zhruba v 10 měsících, kdy se jejich váha pohybuje okolo 2,5 kilogramů. Samotné opouštění vaku se ale neděje najednou. Mláďata to nejprve různě zkouší a do vaku se zase zpátky vrací.  Nejdříve jenom vykukují a pokouší se okusovat trávu. Vak jejich matky je pro ně zkrátka stálou jistotou. V případě, že nastane nějaký problém, tak do něj okamžitě skáčou zpět, a samice i s nimi zmizí pryč.

  Ve volné přírodě, kdy klokany například pronásleduje nějaký predátor, je samice schopná mládě z vaku vyhodit, aby jí nepřekáželo v útěku, a měla větší šanci na vlastní záchranu. Velké mládě už je pro ni prostě ve vaku přítěží. Možná se vám to zdá z lidského pohledu kruté, ale pokud by to neudělala, mohli by padnout za oběť oba. A dospělá samice má pro přežití druhu větší význam, než mládě. Obětuje ho, aby se mohla znovu rozmnožit.

  Doufejme, že budou naše dvojčata i ostatní klokaní mláďata dobře prospívat, a chov klokanů rudokrkých bude v Zoo Hluboká i nadále úspěšný. 

  Níže můžete shlédnout krátké video ze života našich dvojčat.

  ■

  Fotogalerie

  Autorky článku: Isabela Okřinová a Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Jeřáb popelavý

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Chov jeřába popelavého v Zoo Hluboká

  Jeřáby popelavé chováme v Zoo Hluboká už od roku 1993. Jsou to velcí tažní ptáci z řádu krátkokřídlých, trochu podobní čápům. Mají šedé peří, které má na hlavě nápadné červené znaky, dlouhý zobák, nohy s ostrými drápy a křídla s rozpětím přes dva metry. 

  J

  
  

  sou také velmi hlasití, jejich křik se rozléhá na kilometry daleko a tak je ani v naší zoo nelze přeslechnout. Jako všichni ostatní jeřábi mají i oni zajímavý námluvní tanec, kdy oba partneři za hlasitých zvuků vyskakují do výšky. Na podzim táhnou ze severu ve velkých hlasitých hejnech na jih Evropy, sever Afriky a Blízký východ. Velká hejna se často krmí na polích a tak se zejména v méně vyspělých zemích stávají lovenou zvěří. Avšak hlavní příčinou jejich ohrožení je především ztráta přirozeného prostředí pro hnízdění a vyvedení mláďat, způsobená přeměnou přírody v zemědělskou půdu či používáním pesticidů. Jeřábi si pro své hnízdění vybírají především mokřadní biotopy, které jsou v současné době velmi často intenzivně vysoušeny.

  "V České republice hnízdí velmi vzácně. První hnízdění bylo prokázáno v roce 1989 na Českolipsku a i přes stoupající počty, kdy na území ČR hnízdí již okolo 60 párů, jsou zde kriticky ohrožení."

  V naší jeřábí expozici můžete momentálně vidět pár. Samice je o trochu menší než samec a také se neprojevuje tak hlasitě. Samec, kterému říkáme Bulík (Buldozer :-)), má bohužel nemocnou nohu, a proto trochu kulhá. Nijak ho to ovšem neovlivňuje v obraně teritoria či rozmnožování. Jeřáby krmíme jednou denně ráno, kdy do menšího kyblíku dostávají kvalitní rostlino-živočišnou míchanici, kterou tvoří naklíčené zrní, vejce, syrové maso a zelenina, granule a na přilepšenou živý hmyz. Manipulace s nimi není úplně jednoduchá, protože jsou velmi křehcí a zároveň velmi nebezpeční. Náš samec i samice houževnatě brání svoje teritorium a tak je vstup do výběhu možný vždy minimálně ve dvou lidech. V přírodě bývají spíše plašší, a pokud je vyrušíte při hnízdění, je pravděpodobné, že už se na hnízdo nevrátí. V České republice hnízdí velmi vzácně. První hnízdění bylo prokázáno v roce 1989 na Českolipsku a i přes stoupající počty, kdy na území ČR hnízdí již okolo 60 párů, jsou u nás kriticky ohrožení.

  Jeřábi obvykle snáší dvě šedozelená vejce na hnízdo postavené z různých travin. Náš pár jeřábů popelavých už nepatří k nejmladším, ale za ta léta přivedl na svět 15 mláďat. I letos můžete vidět v jejich výběhu dvě krásná květnová mláďata. Ty rostou jako z vody a již nyní téměř dosahují  velikosti dospělých. Minulý rok se hnízdění nevydařilo kvůli deštivému a celkem chladnému počasí. Mláďata jeřábů jsou sice nekrmivá, rodiče jim ovšem potravu podávají alespoň před zobák minimálně do věku dvou měsíců, i když si toho spoustu najdou a sezobnou sama.

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Kateřina Bílá

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Co dělat, když...

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Kdy je dobré mláďata v přírodě (ne)zachraňovat?

  Jaro je v naší přírodě obdobím mláďat. Pro pracovníka záchranné stanice pro hendikepované živočichy je to období plné práce. Lidé mu nosí osiřelá mláďata (zvláště srnčata a zajíčky), která našli při procházkách v přírodě. Bohužel ve většině případů jde o zbytečně odebraná mláďata, která pouze o samotě čekala na svoji matku. A už se nedočkala. Jak se tedy správně zachovat v podobných situacích?

  N

  ikdy nic nezkazíte tím, když zavoláte do záchranné stanice a popíšete nastalou situaci. Pracovník záchranné stanice díky zkušenostem vyhodnotí situaci a poradí vám, co přesně byste měli udělat. Ne vždy je nutné odnášet mládě pryč.

  "Savčí mláďata celý den nehnutě leží a čekají na svou matku. Ta se k nim vrací v době krmení a to několikrát denně. Svým pachem nechce přilákat predátory. Mláďata svůj pach ještě nemají, a proto je šelmy necítí. Instinkt jim velí, aby se nehýbala, a proto před vámi neutečou. Pokud na ně sáhnete, matka ucítí váš pach a mláďata opustí."

  Co dělat, když najdete srnče nebo zajíčka?

  Pokud není zraněné, nedotýkejte se ho a tiše odejděte! Savčí mláďata celý den nehnutě leží a čekají na svou matku. Ta se k nim vrací pouze v době krmení a to několikrát denně. Svým pachem nechce přilákat predátory. Mláďata svůj pach ještě nemají, a proto je šelmy necítí. Instinkt jim velí, aby se nehýbala, a proto před vámi neutečou. Pokud na ně sáhnete, matka ucítí váš pach a mláďata opustí. 

  Nezapomínejte také na svého psa! I on může mláděti ublížit nebo na něm zanechá svůj pach a i v tomto případě ho pak matka opustí. Při procházkách v přírodě mějte svého psa pod kontrolou, nejlépe na vodítku. 

  V případě, že najdete mládě, které je zraněné nebo hlasitě píská a zmateně pobíhá nebo u něj leží mrtvá matka, zavolejte do záchranné stanice. Poradí vám, jak postupovat. Takovéto mládě potřebuje vaši pomoc. Ale je třeba dodržovat určitá pravidla. Proto než něco uděláte, raději zavolejte.

  A co s mládětem veverky?

  Již jsme zaznamenali několik případů, kdy lidé káceli strom a našli hnízdo s veverčaty. Mláďata si přinesli domů a chtěli se o ně starat. Bohužel péče o veverku není  tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. I my jsme si museli projít dlouhým obdobím, než jsme přišli na správné složení mléka a potravy, kterou krmíme malé veverky. Špatnou potravou jí můžete spíše ublížit, než pomoci. Navíc veverka patří mezi zvláště chráněné živočichy a je tedy zakázáno odnášet ji z přírody! Proto vždy zavolejte do záchranné stanice a požádejte o radu, co přesně máte udělat.

  "Pokud najdete opeřené po zemi poskakující ptáče, které vypadá zdravě, ale nemůže odletět pryč, tak se dobře rozhlédněte. Pokud není v bezprostředním nebezpečí, např. v blízkosti silnice nebo v místech, kde pobíhají psi či kočky, tak ho nechte být."

  Ptáčata vypadlá z hnízda

  V případě nálezu ať už neopeřeného nebo ochmýřeného ptáčete, které vypadlo z hnízda, záleží na tom, zda vidíte či nevidíte hnízdo, ze kterého ptáče vypadlo. Pokud ho vidíte, můžete mládě vrátit zpět do hnízda. Nebojte se na něj sáhnout. Ptákům váš pach nevadí.  Pokud ale hnízdo nevidíte, tak nedělejte nic. I když se vám to zdá kruté, šance na jeho záchranu jsou mizivé. Je lepší ho nechat v přírodě, kde se stane potravou pro další živočichy. I predátoři se musí nažrat a odstraňováním slabých a nemocných jedinců pomáhají udržovat populace v dobrém zdravotním stavu. 

  Pokud najdete opeřené po zemi poskakující ptáče, které vypadá zdravě, ale nemůže odletět pryč, tak se dobře rozhlédněte. Pokud není v bezprostředním nebezpečí, např. v blízkosti silnice nebo v místech, kde pobíhají psi či kočky, tak ho nechte být. Pokud by byl v ohrožení, pouze ho přendejte na bezpečné místo v okolí (pod keř, na větev stromu apod.). Jde o ptáče, které se učí létat, ale ještě nemá dost sil k delšímu letu. 

  Sovy a dravci

  Podobně je to i s opeřenými mláďaty sov a dravců. Často je můžete najít, jak sedí pod stromem a pískají. Pokud nejsou zraněná, promoklá nebo je neohrožují psi, nechte je na místě. 

  Učí se létat a trvá několik dní, než mají dostatek sil k delšímu letu. Rodiče o nich vědí a i na zemi je stále dokrmují. 

  A jednoduché pravidlo na závěr. Než něco uděláte, raději zavolejte do záchranné stanice! Vždy je lepší zavolat a požádat o radu, než ukvapeně jednat a zbytečně odebrat mládě z přírody. Jeho návrat do přírody je totiž prakticky nemožný. Myslete na to.

  Ve videu níže se podívejte na krátké povídání o zdánlivě osiřelých mláďatech.

  
  

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Michaela Jerhotová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Zdroje fotografií: Michaela Jerhotová a Petr Skála

• Rozhovor s Petrem

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  „Lidé bohužel dneska už nepoznají ani nejběžnější druhy ptáků.“

  Rozhovor se správcem záchranné stanice pro volně žijící živočichy Petrem Skálou

  Od malička věděl, že chce pracovat v přírodě a se zvířaty. Vystřídal různá zaměstnání, až nakonec zakotvil na samotě Rozovy nedaleko Temelína, kde již 14. rok žije a pracuje jako správce záchranné stanice pro volně žijící živočichy, která je přidruženým pracovištěm naší zoologické zahrady.  

  
  

  C

  o všechno obnáší práce v záchranné stanici? Jak vypadá tvůj standardní pracovní den?

  V současné době, když je sezona mláďat, tak první co je potřeba, je vstát a jít nakrmit mláďata. No, a pak se starám o ta zvířata, která už jsou ve stanici delší dobu. Do toho mám práci v areálu. To znamená sekání trávy, oprava voliér a další podobné práce. A pak jsou samozřejmě výjezdy. V tuhle roční dobu je to okolo 10 - 15 telefonátů denně. No, a když je potřeba, tak se jede pro zvíře. Práci, kterou dělám, přeruším, dojedu na místo, vrátím se, a zase pokračuji dál. 

  Je potřeba mít pro práci v záchranné stanice nějaké speciální vzdělání nebo kurz? 

  No, nejvíc dá člověku hlavně praxe. Člověk se vlastně pořád učí. Pořád jsou nějaké nové znalosti - od kolegů z jiných záchranných stanic, z literatury, všechno možné… Nicméně je tedy potřeba absolvovat kurz pro získání osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata. 

  Kolik zvířat máš teď v současné době na stanici na starosti? 

  Teď je jich tam zhruba kolem 45, ale samozřejmě se ty počty v průběhu roku hodně mění.

  Dá se tahle všechna práce zvládnout v jednom člověku?

  Dá, protože jsem tam opravdu jenom já. :-) S výjezdy mi ale občas pomáhají i zaměstnanci Zoo Hluboká.

  Co tě na té práci baví nejvíc baví? Co ti dává největší smysl?

  Největší smysl mi dává to, když se podaří od toho úplného holátka zvíře vypiplat až k vypuštění zpátky do přírody. Pak mi ta práce prostě dává smysl.

  Rozhodně je to skvělá smysluplná práce, ale určitě jsou tam i věci, které na ní rád nemáš. Co děláš opravdu nerad?

  Popravdě je to určitě utrácení zvířat. Zkrátka jsou případy, kdy prostě zvíře utratit musíme. Není tam šance. Úplně nejhorší je samozřejmě utrácení mláďat. Zrovna nedávno jsem takhle jel pro srnče, které mělo od sekačky useknuté 3 nohy. Tak tam bylo jasné, že není šance na záchranu. A tohle je teda na té práci to nejhorší.

  Jak funguje spolupráce se Zoo Hluboká?

  Tak ona ta stanice je vlastně součástí zoologické zahrady. Záchranná stanice je prostě jenom takové odloučené pracoviště. V zoologické zahradě také funguje příjem zvířat. Vozí se tam hlavně zvířata z okolí Českých Budějovic. Na ošetřovně se o ně postarají zaměstnanci zoo. Potom na takovou tu rehabilitaci a následnou péči jdou ke mně, kde jsou až do doby, než půjdou do volné přírody. Na stanici nenajdeme ale pouze zraněná zvířata z volné přírody. Nacházejí se zde i jedinci, kteří jsou zapojeni v záchovných programech jako je sysel obecný či puštíci bělaví. Nebo tam mám například náš starý chovný pár rysů. Ti jsou tam tak jako na důchod. :-)

  Teď se trochu podíváme na ty telefonáty. Jak tedy vypadá nejčastější telefonát do záchranné stanice?

  Musím říct, že za poslední léta díky té osvětě, kterou děláte, se dá říct, že většina těch telefonátu už je spíš taková informativní: „Našli jsme to a to, vypadá to tak a tak, chceme se poradit, co máme dělat.“ Tohle je úplně ideální. Dneska v době chytrých telefonů jim stačí říct, vyfoťte mi to a pošlete. Podle těch fotek se dá velmi rychle posoudit, jestli to zvíře potřebuje pomoct nebo ne. Pak tedy jsou samozřejmě i jiné typy telefonátů. Lidé bohužel dneska už nepoznají ani nejběžnější druhy ptáků. Často si pletou třeba rorýse s mládětem dravce. Několikrát se mi stalo, že i holuba si spletli s dravcem. Pak třeba často někam jedu úplně zbytečně, protože tam je třeba čerstvě vylíhlé mládě, které se stejně nechá na místě.

  Ty vlastně teda hodně často funguješ jako takový rádce na telefonu. Poslouchají tě lidi? :-)

  Když se jim vysvětlí, jak to funguje, tak často řeknou: „Aha, tak to jsme nevěděli. Pro příště už víme.“ Ale pak jsou zároveň i tací, kteří mají taková ta moudra z internetu, kde Máňa povídala, že Blažena říkala, že támhleta četla, a tak to prostě je! :-) A to jim pak můžu dávat jakékoliv důkazy, že takhle to fakt není, a stejně mi řeknou: „Ne, na internetu psali…tak je to pravda.“ :-) Nedají se prostě přesvědčit.

  "Ono se to na první pohled zdá, že je to kruté, ale když ho tam nechám, tak si toho poraněného ptáka uloví pravděpodobně nějaký predátor, nakrmí s ním svoje mláďata, a díky tomu neuloví nějaké jiné zcela zdravé zvíře. I tohle se těm lidem prostě snažím vysvětlit."

  Z jakých důvodů, které jsou způsobené člověkem, se zvířata nejčastěji dostávají do záchranné stanice?

  Tak určitě je to poranění elektrickým proudem a samozřejmě doprava. Velmi často se na stanici ocitají také zvířata zraněná různými domácími mazlíčky (psi, kočky).  

  Na jaké případy jsi krátký? Myslím tím, v jakých případech říkáš, že nepřijedeš nebo, že s tím nemůžeš nic dělat? Jsou vůbec takové případy?

  V podstatě , když je potřeba, tak se jede k čemukoliv. Nicméně nemá například smysl jezdit k případu typu kos poraněný dravcem s utrženým křídlem. Pro tohle opravdu nemá cenu jezdit. V rámci ochrany přírody, když si představím, že bych měl najet 180 kilometrů tam a zpátky, přestože vím, že ten kos stejně nepřežije, tak je ho opravdu lepší nechat v té přírodě. Ono se to na první pohled zdá, že je to kruté, ale když ho tam nechám, tak si toho poraněného ptáka uloví pravděpodobně nějaký predátor, nakrmí s ním svoje mláďata, a díky tomu neuloví nějaké jiné zcela zdravé zvíře. I tohle se těm lidem prostě snažím vysvětlit. Nebo když třeba někdo najde pod hnízdem ptačí holátko, které je obaleno mravenci, tak to doopravdy taky nemá smysl zachraňovat. Ve většině případů se nedá zachránit ani třeba srnčí zvěř sražená autem. Z 90 % jsou ta zvířata hodně polámaná a hlavně ty vnitřní orgány jsou prostě „napadrť“.  

  Ročně se prý do stanice dostane okolo 800 zvířat. Sleduješ nějak ten vývoj? Myslím tím, jestli se ty počty zvířat v průběhu let spíš zvyšují nebo naopak snižují?

  Ono je to v podstatě každý rok plus/mínus stejné. Akorát to tam kolísá rok od roku ve smyslu, že jednou máme víc srnčat, pak zase naopak víc dravců nebo veverek. Třeba to srnče, které si dnes povezu na stanici, už bude letos osmé v pořadí. Některý rok jsem měl třeba 15 zajíčků, letos zatím třeba jenom 4. V jednom případě to tedy bylo mládě sebrané zbytečně. Prostě klasický případ - chudáček opuštěný zajíček leží tady v trávě bez maminky. Ty zbylé přinesly kočky nebo psi. V případě, že toho zajíčka poraní kočka, tak většinou brzy uhyne, což je vlastně taková zajímavost, kterou pozorují i kolegové v jiných záchranných stanicích. Pravděpodobně ty kočky zanášejí nějaké infekce, které pak ta mláďata prostě nezvládnou. Naopak to, co poraní pes, se většinou dá zachránit.

  "Do budoucna bych ten smysl záchranných stanic viděl právě v tomhle, v té záchraně ohrožených druhů, samozřejmě ve spolupráci se zoologickými zahradami."

  Jaký nejkurióznější případ jsi ve stanici řešil?

  No, určitě odchyt dikobraza u Poněšic, kdy ho pán odněkud převážel v takové ne úplně zabezpečené přepravce, a on mu utekl. Asi týden nebo 14 dní jsem ho měl u sebe. Pak si pro něj přijel a na Vysočině mu utekl znova. :-) Pak máme občas hlášeného nějakého klokana nebo pštrosa. To mi takhle před pár lety volal pán. Bylo to hodně brzo ráno a povídal: „ Prosím vás, řeknu vám to dopředu. Nejsem opilej, nejsem zhulenej, ale jedu tady z Vyššího  Brodu a přes cestu mi přeskákal klokan.“

  A třeba nějaký hodně nebezpečný odchyt?

  V podstatě se musí dávat pozor na všechno. Třeba i ta malá poštolka, kdyby se chytala bez rukavic, tak když tím pařátkem zasekne pod nehet. To taky umí být pořádná bolest. Samozřejmě, když jsme třeba odchytávali rysa nebo nějaké ty velké dravce, tak si musíme dávat sakra pozor. Stejně tak, když se jede pro sraženého srnce, tak on těmi parůžky může udělat taky pořádné zranění. U všeho se prostě musí dávat pozor.  

  Zpátky do přírody se dostane zhruba 60 % zvířat ze záchranné stanice. Jaká zvířata mají největší šanci dostat se zpět do přírody, a která naopak vůbec ne?

  Tak šanci má v podstatě cokoliv. Už zkrátka máme ty zkušenosti, víme, co ten odchov mláďat v zajetí obnáší, jaké potřebujeme prostory a podmínky. Víme, jak je můžeme na ten život ve volné přírodě připravit. Jediné zvíře, které se opravdu vypustit nesmí, je samec srnce. Srnku odkojenou a odchovanou od malička vypustit můžeme. Srnec je ale silně teritoriální zvíře. A vlastně, když ho člověk odchovává od mláděte, tak bere člověka jako svůj druh. Kdybychom ho pak vypustili do přírody, tak prvního člověka, kterého potká, napadne. A tam opravdu může dojít k těžkému zranění a dokonce i úmrtí.

  A co třeba šelmy? Můžou se dostat zpátky do přírody?

  Tak z těch šelem se k nám nejčastěji asi dostanou lasičky a kuny. Tam to takový problém není. Horší je to pak třeba u rysů, ale tam to většinou bývá tak, že zůstávají v zajetí nebo jdou do jiné zoologické zahrady. Ale třeba v Bavorském lese je speciální rysí školka, kde mají dostatečné prostory a podmínky pro přípravu na jejich vypuštění do přírody.

  Co se pak děje s těmi zvířaty, která do volné přírody nemůžou?

  Z těch takzvaných trvalých handicapů se snažíme tvořit chovné páry. A pokud nám odchovají svá mláďata, tak ta pak vypouštíme do volné přírody. Všechno tohle jde udělat, když jsou prostory a ví se jak. Vlastně spolupracujeme i s jinými záchrannými stanicemi. Takže když například shání jedna stanice samce od nějakého zvířete, tak se může přivézt z nějaké jiné stanice, kde toho samce mají. Pak se samozřejmě také podílíme na některých záchranných programech. Například jsme zastřešovali projekt na návrat puštíka bělavého na Šumavu. To je projekt, který se opravdu povedl. Puštík bělavý už zase na Šumavě úspěšně hnízdí. Zároveň jsme taky zapojeni do záchranného programu sysla obecného. Vlastně i tohle je zásadní smysl záchranných stanic. Do budoucna bych ten smysl záchranných stanic viděl právě v tomhle, v té záchraně ohrožených druhů, samozřejmě ve spolupráci se zoologickými zahradami.      

  
  

  ■

  Fotogalerie

  S Petrem si povídala: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

  Autoři fotografií: Michaela Jerhotová a Petr Skála

• Záchranná stanice

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Proměna jihočeského statku na záchrannou stanici aneb jak se ze schwarzenberské hájovny stalo Centrum ochrany fauny

  Zoologické zahrady byly vždycky místem, kam lidé nosili zraněná nebo jinak hendikepovaná zvířata z volné přírody, která potřebovala pomoc. Tak tomu bylo i v naší zoo. Odborný personál s velkými zkušenostmi v péči o zvířata a profesionální přístup byly od počátků fungování zoo pro veřejnost zárukou, že o zvířata bude dobře postaráno. Zoo se časem stala oficiálním místem, na které se lidé mohli v takových případech obrátit, a zapojila se do Národní sítě záchranných stanic koordinované Českým svazem ochránců přírody.

  
  

  V

  té době byla hlubocká zoo ještě malou zoologickou zahradou a počty přijímaných hendikepovaných zvířat i potřeba prostoru nutného pro jejich vyléčení brzy začaly přesahovat její možnosti. Také jsme cítili, že přijímat zraněná, ale také různě nemocná divoká zvířata do areálu zoo, kde chováme mnoho dalších živočichů, je veterinární – tedy zdravotně rizikový problém. Na chovaná zvířata mohla být kdykoliv zavlečena nějaká nepříjemná choroba. Navíc, kontaktem léčených zvířat s více lidmi se také zhoršuje u některých druhů možnost jejich plnohodnotného návratu do volné přírody. Proto jsme se začali poohlížet po nějakém vhodném prostoru, který by byl mimo areál zoo a přitom v jeho dosahu. S touto žádostí se ředitel zoo obrátil v roce 2000 i na tehdejšího zřizovatele, kterým byl v té době stát zastoupený Okresním úřadem v Českých Budějovicích. O dva roky později nám byl pro tyto účely nabídnut objekt ve vlastnictví státu – opuštěná bývalá schwarzenberská hájovna, malý statek Rozova u Temelína. Samota s dostatečnou rozlohou pozemků okolo. V roce 2003 převzal zoologickou zahradu do své péče Jihočeský kraj a později přijal za své také potřebnou rekonstrukci objektu a její přeměnu na krajskou záchrannou stanici.

  "V roce 2010 získala Zoo Hluboká pro záchranou stanici v Rozovech také pověření od ministerstva životního prostředí na provozování záchranného  centra CITES, které zajišťuje péči o zadržené, zabavené či zajištěné živé exempláře ohrožených druhů živočichů chráněných Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin."

  V první řadě bylo nutné udělat nezbytné práce pro záchranu objektu, který byl ve velmi zanedbaném stavu. Protože samotné stavení je památkově chráněné, pod dohledem památkářů jsme malému statečku vyměnili střechu, opravili obvodové zdi, vyměnili vjezdová vrata i branky a zároveň obnovili dávno zaniklou příjezdovou cestu. Po sanaci podlah a zdiva byly zahájeny stavební úpravy a opravy hospodářské budovy, průčelí stanice, stodoly a úpravy zahrady. Oplotili jsme velkou část areálu, přiléhající k objektu. Rekonstruoval se byt pro správce stanice. Většina těchto prací byla financována z Programu rozvoje kraje. 

  Na konci roku 2006 už jsme mohli záchrannou stanici zkolaudovat a částečně ji uvést do provozu. Kromě oplocení v ní stála soustava až třiceti nových voliér a klecí pro péči o hendikepované živočichy a také velká rozletová voliéra pro rehabilitaci ptáků před jejich vypuštěním do přírody. Součástí stanice je i obnovený ovocný sad, který je možné využívat jako zdroj krmiva jak pro stanici, tak pro zoo. Stanice dostala název Centrum ochrany fauny Jihočeského kraje.

  V roce 2010 získala Zoo Hluboká pro záchranou stanici v Rozovech také pověření od ministerstva životního prostředí na provozování záchranného  centra CITES, které zajišťuje péči o zadržené, zabavené či zajištěné živé exempláře ohrožených druhů živočichů chráněných Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V tomto případě, vzhledem k zaměření zoo i stanice, především těch z klimaticky mírných oblastí. I proto se kapacita záchranné stanice dále rozšiřovala. V roce 2013 jsme zahájili přípravu a dostavbu nových ubikací za podpory Evropských dotačních fondů (operační program Životní prostředí). Začátkem roku 2014 jsme, až na drobné úpravy, dokončili výstavbu nových voliér a výběhů. Do stanice tak přibyly dvě sestavy voliér pro drobné až středně velké savce, zejména šelmy, sestava čtyř větších voliér pro velké dravce a sovy, ke kterým přiléhají i dva výběhy s ubikacemi pro šelmy střední velikosti (do velikosti rysa). Mezi stromy vyrostly dvě větší zasíťované voliéry pro ptáky do velikosti čápa a v nejzadnější části areálu navazujícím na luční porosty vznikl výběh pro jelenovité kopytníky s částečně krytým pastevním přístřeškem, určený pro dlouhodobé držení a postupné vypouštění vyléčených zvířat do přírody.  Ve stodole byl upraven prostor s klecemi a boxy pro zvířata, která potřebují intenzivní péči. Aby bylo možné stanici využít pro úplné spektrum druhů, vybudovali jsme na žádost pracovníků Ministerstva životního prostředí také dvě pevné klece s vnitřními ubikacemi pro střední až velké šelmy. Ty jsou určené pro intenzivní péči o taková zvířata, jako jsou vlk nebo medvěd. O rok později bylo dokončeno také několik venkovních nádrží pro obojživelníky a plazy. V současné době tedy může naše záchranná stanice a záchranné centrum CITES pečovat o většinu druhů ptáků, savců, plazů a obojživelníků mírného euroasijského pásma.

  "Naše záchranná stanice je, na rozdíl od jiných zařízení tohoto typu, pro veřejnost, až na domluvené odborné výjimky, nepřístupná."

  Centrum ochrany fauny Jihočeského kraje slouží i jako místo pro záchranné chovy v rámci záchranných projektů, do kterých jsme zapojeni. Na travnatém pozemku centra, v dostatečné vzdálenosti od vlastní záchranné stanice, jsme vybudovali výběh, respektive voliéru pro chov syslů obecných. Ta byla také spolufinancována z prostředků Evropské unie a byla provedena v rámci projektu ochrany syslů v ČR.

  Naše záchranná stanice je, na rozdíl od jiných zařízení tohoto typu, pro veřejnost, až na domluvené odborné výjimky, nepřístupná. Domníváme se, že od toho jsou jiná zařízení, jako zoologické zahrady, které umí lidem představit zvířata v daleko přirozenějších podmínkách a umožňují jim přitom pochopit způsob jejich života i významu ve společenstvech. Nejsme zastánci předvádění zraněných a různě zmrzačených zvířat. A ta, která se u nás léčí nebo se již připravují na návrat do přírody, jistě mají raději klid.

  
  

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Dětská sekce 1

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 2

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 3

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 4

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 5

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 6

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  6

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 7

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  7

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 8

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  8

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 9

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  9

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 10

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  10

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 11

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  11

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 12

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  12

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 13

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  13

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Zmije růžkatá

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Nováček v naší partě jedovatých hadů - zmije růžkatá (Vipera ammodytes)

  Své druhové jméno získala kvůli charakteristickému šupinatému „růžku“ na špičce čenichu. Její hlava má trojúhelníkový tvar a tělo je poměrně zavalité. Základní barva samců bývá světle šedá, stříbřitá až šedohnědá, u samic červenavá, hnědavá nebo matně šedobílá. Na zádech má klikatý „cik-cak“ pruh, podobně jako naše zmije obecná, ale většinou mnohem tmavší a výraznější. Kromě toho má barevný ocásek, buď zelený, nebo cihlově červený, podle poddruhu. Zmije růžkatá dorůstá obvykle délky 50 – 75 cm, největší známý jedinec ale prý měřil 110 cm (v jižním Rakousku).

  V

  
  

  yskytuje se od Istrie přes Balkánský poloostrov po deltu Dunaje, včetně mnoha řeckých ostrovů, a také v Turecku. Izolovaně žije v severní Itálii a v jižním Rakousku. 

  Zmije růžkatá obývá většinou  suché, křovinaté kopce a pahorkatiny, okraje lesů a zdivočelé zahrady; často je k vidění v blízkosti polorozbořených zídek. Prý se ráda zavrtává do písku a odtud pak pochází její vědecký název ammodytes (ámmos = řecky písek). Neznáme ale nikoho, kdo by kdy viděl zmiji růžkatou zahrabanou v písku. Nejraději má skalnatý či kamenitý terén, kde se sypký písek obvykle ani nenachází. Ráda také vylézá na větve nižších stromů a keřů, kde číhá na ptáky. Především v Chorvatsku se pak traduje, že z větví skáče na procházející lidi, aby je uštkla (také se jí tam říká „poskok“).  Její skákání ale nejpravděpodobněji souvisí s tím, že vylekaná zmije se snaží před člověkem co nejrychleji ukrýt někde mezi kameny pod stromem a z větve spíš řízeně spadne. To, že umí lézt po větvích, ale často dokazuje i náš jedinec v teráriu.

  "Mladého samečka zmije růžkaté můžete vidět v jedné z menších nově zařízených nádrží v našem pavilonu Terárium."

  V Řecku se vyskytuje až do výšek 2000 m. n. m. (na hoře Olymp), v Turecku max. do 1500 m. n. m. 

  Aktivní je především brzy po ránu nebo za soumraku, na jaře a počátkem léta i během dne. Horké letní dny tráví raději v úkrytu nebo alespoň ve stínu. 

  Jako potravu loví hlodavce, ptáky nebo ještěrky. V srpnu až říjnu rodí samice 4 – 20 mláďat, velkých 14 – 26 cm.

  V chladnějších oblastech hibernuje. Na podzim vyhledává vhodná místa k přezimování pod kameny, v děrách hlodavců apod. Vylézá až v březnu nebo dubnu.

  Mladého samečka zmije růžkaté můžete vidět v jedné z menších nově zařízených nádrží v našem pavilonu Terárium.    

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Michaela Hartlová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Fotosoutěž

• Letní teploty

  kuňka východní

  Koupací bazének je pro naše medvědy plavé v létě opravdovou spásou.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Zvířatům je potřeba v létě dopřát  dostatek stínu, kam se mohou přes den schovat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Vodová zmrzlina pro tygry.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Vydra si pochutnává na rybím nanuku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Dostatek přirozených úkrytů je pro zvířata v letních měsících zásadní.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Zmražená voda či potrava slouží nejenom k ochlazování zvířat, ale také k jejich zábavě a hře.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Záchrana mláďat

  kuňka východní

  Pokud není zraněné, nedotýkejte se ho a tiše odejděte! Savčí mláďata celý den nehnutě leží a čekají na svou matku. 

  autor fotografie: Petr Skála

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Savčí mláďata svůj pach ještě nemají, a proto je šelmy necítí. Instinkt jim velí, aby se nehýbala, a proto před vámi neutečou. Pokud na ně sáhnete, matka ucítí váš pach a mláďata opustí.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Bohužel péče o veverku není  tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Špatnou potravou jí můžete spíše ublížit, než pomoci.

  autor fotografie: Petr Skála

  skokan štíhlý

  Záchranné stanice jsou každý rok plné zachráněných ptáčat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Mláďata výra velkého.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Zachráněné opuštěné vydří mládě.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Zmije růžkatá

  kuňka východní

  Ráda vylézá na větve nižších stromů a keřů, kde číhá na ptáky.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Své druhové jméno získala kvůli charakteristickému šupinatému „růžku“ na špičce čenichu. Její hlava má trojúhelníkový tvar a tělo je poměrně zavalité.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Na zádech má klikatý „cik-cak“ pruh, podobně jako naše zmije obecná, ale většinou mnohem tmavší a výraznější. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Záchranná stanice

  kuňka východní

  Samota Rozova u Temelína  - schwarzenberská hájovna, která se proměnila v záchrannou stanici pro hendikepované živočichy.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Vůz, v kterém jezdí správce záchranné stanice zachraňovat zvířata v nesnázích.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Součástí stanice jsou i zasíťované voliéry pro větší ptáky.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Vybudovali jsme také dvě pevné klece s vnitřními ubikacemi pro střední až velké šelmy. Ty jsou určené pro intenzivní péči o taková zvířata, jako jsou vlk nebo medvěd. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Na travnatém pozemku centra, v dostatečné vzdálenosti od vlastní záchranné stanice, jsme vybudovali výběh, respektive voliéru pro chov syslů obecných.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Jeřáb popelavý

  kuňka východní

  Náš pár jeřábů popelavých už nepatří k nejmladším, ale za ta léta přivedl na svět 15 mláďat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Jeřábi obvykle snáší dvě šedozelená vejce na hnízdo z různých travin.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Jeřábi si pro své hnízdění vybírají především mokřadní biotopy, které jsou v současné době velmi často intenzivně vysoušeny.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Klokani

  kuňka východní

  Dvě stejně stará mláďata vykukujíci z matčina aneb raritní klokaní dvojčata v Zoo Hluboká.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Vak je pro klokaní mláďata stálou jistotou. Když nastane nějaký problém, ihned skáčou zpět a samice s nimi zmizí pryč.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Klokany rudokrké chováme v Zoo Hluboká už 30 let.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Opouštění klokaního vaku probíhá postupně. Nejdříve mláďata jenom vykukují a pokouší se okusovat trávu.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  "Malé ušaté růžové prasátko" vykukuje z vaku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Klokani jsou striktními býložravci.  Spásají trávu, listí ale okusují i kůru stromů a keřů.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Rozhovor s Petrem

  kuňka východní

  Petr Skála s jedním ze svěřenců záchranné stanice.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Odchyt dravých ptáků patří mezi situace, kdy si člověk opravdu musí dávat velký pozor.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Sezónní ranní rituál - krmení mláďat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Velmi často se do záchranné stanice dostávají také veverčí mláďata.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Na stanici si zaslouženého "důchodu" užívá starý chovný pár ze Zoo Hluboká.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Do stanice se také velmi často dostávají tzv. zbytečně zachráněná mláďata zajíčků, která lidé přinášejí s myšlenkou, že zachránili opuštěné mládě bez matky.

  autor fotografie: Petr Skála

  čolek horský

  Jediné zvíře, které se opravdu vypustit nesmí, je samec srnce. Když ho člověk odchovává od mláděte, tak bere člověka jako svůj druh. Kdybychom ho pak vypustili do přírody, tak prvního člověka, kterého potká, napadne.

  autor fotografie: Petr Skála

  Photo 8

  Petr se syslem obecným - ohroženým druhem, kterému Zoo Hluboká a záchranná stanice v Rozovech pomáhá s návratem zpět do přírody.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 9

  Stanice v Rozovech byla zapojena i do projektu na návrat puštíka bělavého na Šumavu, který se povedl. Puštíci bělaví už na Šumavě opět úspěšně hnízdí.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 10

  Záchranná stanice v Rozovech nedaleko Temelína.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• 201936.png
• 282826.jpg
• 285414.jpg
• 285726.jpg
• 285728.jpg
• 285729.jpg
• 285730.jpg
• 285732.jpg
• 285733.jpg
• 285734.jpg
• 285741.jpg
• 285742.jpg
• 285743.jpg
• 285744.jpg
• 285745.jpg
• 285746.mp4
• 285756.jpg
• 285757.jpg
• 285758.jpg
• 285759.jpg
• 285760.jpg
• 285761.jpg
• 285762.jpg
• 285763.jpg
• 285764.jpg
• 285765.jpg
• 289289.jpg
• 289290.jpg
• 289291.jpg
• 289292.jpg
• 289293.jpg
• 289294.jpg
• 292614.png
• 292617.png
• 292621.png
• 292641.jpg
• 292642.jpg
• 292650.png
• 292652.png
• 292653.png
• 292655.jpg
• 292656.jpg
• 292658.png
• 292660.png
• 292661.png
• 292663.jpg
• 292664.jpg
• 292665.png
• 292667.png
• 292668.png
• 292670.jpg
• 292671.jpg
• 292672.png
• 292674.png
• 292675.png
• 292677.jpg
• 292678.jpg
• 292679.png
• 292681.png
• 292682.png
• 292686.jpg
• 292687.jpg
• 292735.png
• 292737.png
• 292738.png
• 292740.jpg
• 292741.jpg
• 292742.png
• 292744.png
• 292745.png
• 292747.jpg
• 292748.jpg
• 292749.png
• 292751.png
• 292752.png
• 292754.jpg
• 292755.jpg
• 292756.png
• 292758.png
• 292759.png
• 292761.jpg
• 292762.jpg
• 292763.png
• 292765.png
• 292766.png
• 292768.jpg
• 292769.jpg
• 292770.png
• 292772.png
• 292773.png
• 292775.jpg
• 292776.jpg
• 292777.png
• 292779.png
• 292780.png
• 292787.jpg
• 292788.jpg
• 309301.jpg
• 309430.jpg
• 309431.jpg
• 309432.jpg
• 310022.jpg
• 310023.jpg
• 310024.jpg
• 310025.jpg
• 310026.jpg
• 310027.jpg
• 310427.jpg
• 310428.jpg
• 310429.jpg
• 310430.jpg
• 310431.jpg
• 310438.jpg
• 310439.jpg
• 310440.jpg
• 310441.jpg
• 310442.jpg
• 310443.jpg
• 310448.jpg
• 310449.jpg
• 310450.jpg
• 310457.jpg
• 310458.jpg
• 310459.jpg
• 310478.jpg
• 310479.jpg
• 310480.jpg
• 310481.jpg
• 310482.jpg
• 310489.jpg
• 310490.jpg
• 310491.jpg
• 310492.jpg
• 310493.jpg
• 310549.jpg
• 310550.jpg
• 310551.jpg
• 310555.jpg
• 310556.jpg
• 310557.jpg
• 310564.png
• 310566.jpg
• 310567.jpg
• 310568.jpg
• 310569.jpg
• 310570.jpg
• 310571.jpg
• 310572.jpg
• 310946.jpg
• 310950.jpg
• 312352.mp4