01/2024

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  1/2024

• Editorial

  Editorial

  "85. rok Zoo Hluboká je pro některé z našich expozic novým začátkem."

  K

  do čte náš magazín pravidelně, jistě si vzpomíná, že v prvním čísle loňského roku jsme psali o tom, jaké problémy způsobují zvířatům návštěvníci, kteří je krmí. Po roce se k tomuto tématu vracíme se speciálním videem, které jsme letos zveřejnili. Opakování matka moudrosti. Děkujeme všem zoologickým zahradám, které se k naší kampani připojili, i všem médiím, která ho od nás převzala a pomohla nám tak šířit osvětu.

  Mezitím se zoo za pochodu připravuje do nové hlavní návštěvnické sezony. Takovou malou předpremiéru máme už za sebou - jarní prázdniny a velikonoce byly zatěžkávací zkouškou. Že je toho ale ještě zapotřebí udělat hodně si můžete přečíst třeba v článku o jarních přípravách našeho terarijního pavilonu.

  Letošního ptáka roku vám v naší zoo v žádné z expozic neukážeme, ale další dva, obojživelníka a plaza roku 2024 můžete za pár týdnů vidět dokonce ve společném teráriu v již zmiňovaném pavilonu.

  Jaké je vaše oblíbené zvíře? Není to náhodou rosomák? V naší zoo je chováme již více než deset let. A i když zatím bez úspěšného rozmnožení, mnoha lidem přirostly tyhle zajímavé kuny k srdci. Pár zajímavostí o nich vám přináší naše zooložka.

  Že se zoologické zahrady zapojují do ochrany přírody i přímo v terénu, je už samozřejmostí. I my se vás pravidelně snažíme informovat, do jakých projektů více či méně přispíváme my, stejně, jako v tomto čísle.

  85. rok Zoo Hluboká je pro některé z našich expozic novým začátkem. Po prosincové sněhové kalamitě, která předčasně ukončila životnost několika voliér (četli jste v minulém čísle), musíme konstrukce některých z nich vybudovat úplně nové. Udělat to znovu je příležitost udělat to lépe. Stejně, jako se v průběhu těch let zlepšoval přístup k chovu zvířat, zdokonalovaly se i technické postupy při výstavbě expozic. Už teď vám ale mohu sdělit, že plánujeme i výstavbu nových zařízení pro zvířata i návštěvníky. O jaká se bude jednat, to si necháme do příštího čísla.

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  Zoo noviny - březen 2024 (číslo 1/24)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  foto sovy pálené na titulní straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Obsah

  PRVNÍ MLÁĎATA LETOŠNÍHO ROKU

  KAREL RODEN PROSTŘEDNICTVÍM OSVĚTOVÉHO VIDEA PROSÍ NÁVŠTĚVNÍKY, ABY ZVÍŘATA V ZOO NETRÁPILI 

  "SPOUSTA PIPLAVÉ PRÁCE, KTERÁ NENÍ VIDĚT" ANEB JAK VYPADAJÍ PŘÍPRAVY PAVILONU TERÁRIUM NA NOVOU SEZÓNU

  ZOO HLUBOKÁ JE TADY UŽ 85 LET

  PTÁK ANI MEDVĚD - ROSOMÁK JE PROSTĚ ORIGINÁL

  VRACÍME SOVU PÁLENOU DO JIHOČESKÉ KRAJINY

  PTÁK ROKU 2024 REHEK DOMÁCÍ JE MALÝM ČESKÝM SYMBOLEM KLIMATICKÝCH ZMĚN

  OBOJŽIVELNÍK ROKU 2024 - ČOLEK HORSKÝ

  PLAZ ROKU 2024 - ZMIJE OBECNÁ - KRÁSKA OPŘEDENÁ MÝTY

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  O JIHOČESKÝCH ORLECH MOŘSKÝCH

  OCHRANA BROUKA PÁCHNÍKA HNĚDÉHO NA JIHU ČECH: CZ-SK SOUTH LIFE

• Letošní mláďata

  První mláďata letošního roku

  Přinášíme Vám krátký přehled nových přírůstků, které se narodily či vylíhly v první třetině tohoto roku.

  Agapornis Fisherův

  Prvními ptačími mláďaty letošního roku byli 2 malí agapornisové Fisherovy. Tento inteligentní malý papoušek žije v hejnech. Obývá africké travnaté savany s řídkými porosty stromů v nadmořských výškách 1 100 až 2 200 metrů. Hnízdí v dutinách stromů, ale i v různých otvorech budov 2-15 metrů nad zemí.

  Kočkodan husarský

  Chov kočkodanů husarských má v naší zoo dlouhou historii. Jednoho kočkodana husarského vystavovala zoo už v době jejího prvního otevření v roce 1939. Získala ho ze zrušeného zookoutku v Háječku v Českých Budějovicích. K chovu jsme se opět vrátili v roce 2003 a od té doby bylo u nás odchováno 17 mláďat. Naše skupina se letos opět rozrostla o nového člena, kterého tradičně porodila naše samice Bára. O své mládě se vzorně stará, ale velmi často musí čelit útokům vůdčí samice Žofky, která své silné mateřské pudy projevuje tak, že se snaží Báře mládě sebrat, aby se o něj mohla sama starat.

  Voduška červená

  Z počátku letošního roku se také narodilo mládě vodušky červené - impozantní africké antilopy, kterou můžete pozorovat v přední části naší zoo. Od té doby, co k nám před rokem a půl do zoo přicestoval mladý sameček ze Zoo Plzeň, se naše vodušky množí pravidelně. Letošní mládě je už třetí v pořadí. Po výběhu se pohybuje velmi statečně a rádo tráví svůj čas vyhříváním na sluníčku. 

  Ovce ouessantská

  Co by to bylo za jaro bez oveček. I letos se po výběhu ovcí prohání 5 černých čertíků - mláďata drobného ostrovního plemene ovcí ouessantských. Pochází z malého ostrova Ouessant ležícího necelých 20 km západně od pobřeží francouzské Bretaně. Toto drobné plemeno vypásá i velmi tuhé traviny, které ostatní plemena odmítají. 
  

  Klokan rudokrký

  Klokany rudokrké u nás chováme už 30 let. A jejich odchovy jsou u nás pravidelnou záležitostí. I letos už ve vacích zaznamenáváme pohyb. Minimálně tři mláďata už můžete i pravidelně pozorovat, jak z vaku odvážně vykukují nebo se velmi aktivně hýbají ve vaku. Určit ale přesné datum narození malého klokana je poměrně složité. Když se narodí, je mládě velké asi jako fazole a je pečlivě schované v matčině vaku, kde se postupně vyvíjí. To, že má samice mládě, prakticky poznáme až ve chvíli, kdy  právě začne vykukovat z vaku. Klokany rudokrké potkáte hned na začátku naší zoo a můžete nám v průběhu jara pomoci mláďata počítat.

  Holoubek diamantový

  Tohoto holuba pocházejícího z Austrálie jsme u nás v zoo do roku 2018 odchovávali pravidelně. Poté nastal menší výpadek, protože jsme měli k dispozici pouze samečky. Teď už se nám holoubci ale zase pravidelně rodí. Do letošního roku se v naší zoo vylíhlo celkem 61 mláďat.

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Nekrmte zvířata v zoo

  Karel Roden prostřednictvím osvětového videa prosí návštěvníky, aby zvířata v zoo netrápili 

  V reakci na loňský tragický úhyn březí losice, kterou návštěvníci zabili podáním nevhodné potravy, jsme přesně v den výročí úmrtí této losí samice a jejích mláďat uveřejnili video upozorňující na neukázněné chování návštěvníků zoologických zahrad, které může mít pro zvířata často fatální následky. Hlas i tvář videu propůjčil Karel Roden, který tuto osvětovou činnost podpořil na základě osobních zkušeností z pohledu nadšeného chovatele zvířat. Problém se totiž zdaleka netýká pouze zoologických zahrad, ale také například soukromých chovatelů koní a podobně. K této iniciativě se připojily i další tuzemské zoologické zahrady s cílem oslovit a informovat co nejširší veřejnost a snížit tak počty zvířat zbytečně trápených nevhodným nakrmením.

  "Z

  vířata v moderních zoologických zahradách jsou krmena vyváženou stravou. Chovatelé se zároveň snaží jejich krmení co nejvíce přiblížit přirozené potravě, kterou najdou ve volné přírodě. Na optimalizaci krmných dávek a jejich vyváženosti nejen pro druh, ale i pro konkrétní jedince, se pracuje i několik let“ říká zooložka Zoo Hluboká Markéta Jariabková. Řada druhů v zoologických zahradách jsou tzv. potravní specialisté. To znamená, že se živí pouze vybranou potravou a cokoliv jiného jim může způsobovat i dlouhodobé zdravotní potíže, v nejhorších případech i smrt. To byl i případ naší uhynulé losice, která čekala 2 mláďata. 

  Bohužel i přes veškerá upozorňování a napomínání se jak v zoologických zahradách, tak v soukromých chovech stále najdou návštěvníci či kolemjdoucí, kteří krmí cizí zvířata vším, co najdou po kapsách, a zvířata tak v podstatě týrají.

  Ředitel Zoo Hluboká Vladimír Pokorný k tomu dodává: „Tímto videem se snaží zoologické zahrady apelovat na to, aby se lidé ke zvířatům chovali ohleduplně a nezpůsobovali jim zbytečnou bolest.“

  Na zveřejněné video chceme navázat i sérií poměrně „naturalistických“ bannerů poukazujících na důsledky neuváženého chování některých návštěvníků. Bannery budou v průběhu roku instalovány v areálu Zoo Hluboká. 

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

  Výroba videa: Jihočeská televize

• Příprava terária

  "Spousta piplavé práce, která není vidět" aneb jak vypadají přípravy pavilonu Terárium na novou sezónu

  Celá zoo se postupně probouzí ze zimní ospalosti a na novou sezónu se pomalu připravují i obyvatelé pavilonu Terárium. Návštěvníci je sice budou moci spatřit až na konci dubna, otvírat se bude samozřejmě na svatého Jiří, ale v prostoru pavilonu je živo už teď. Co všechno je potřeba udělat, než se může celé Terárium probudit?

  S

   

   "Poté, co jsou terária připravena, je možné postupně začít probouzet zvířata. Většina z nich je po dobu asi 3 měsíců umístěna v krabičkách v lednicích či vinotékách. Některá zvířata, například blavoři, užovky obojkové nebo želvy bahenní, se z expozic vůbec nepřesouvají a zimují přímo tam."

  amotné přípravy trvají zhruba 2 měsíce. Aby se mohlo na konci dubna otevřít, je tedy třeba začít už koncem února. Nejdůležitější je samozřejmě důkladné vyčištění všech terárií, což obnáší spoustu různých činností. V teráriích s pískem je třeba tento materiál vynosit (někdy pouze část) a nahradit ho novým. Naše pouštní expozice je v zimě, kdy je přeci jen i tady větší vlhko, náchylná k růstu řas, proto se tyto prostory důkladně dezinfikují. Speciální péči vyžadují terária s vodou. Ta se samozřejmě musí vypustit, celý prostor bazénků včetně všech kamenů je třeba pečlivě umýt a vyčistit. Ke všem „vodním expozicím“ také patří filtry a čerpadla. Tato zařízení je potřeba rozebrat a důkladně vyčistit. Důležitou součástí terárií jsou tepelné a světelné zářiče, které zde udržují potřebnou teplotu, intenzitu světla a dodávají plazům nutné UV záření. Všechna svítidla se před sezónou kontrolují a případně mění za nová. Poté přichází na řadu rostliny a estetický vzhled terárií. Rostliny se musí zastřihnout, někdy doslova „lístek po lístku“, do patřičné podoby, přesazují se nebo se sází nové. Důraz je kladen především na to, aby návštěvník při pohledu do expozice viděl zvířata v prostředí, které se co nejvíce podobá místům jejich přirozeného výskytu.

  Poté, co jsou terária připravena, je možné postupně začít probouzet zvířata. Většina z nich je po dobu asi 3 měsíců umístěna v krabičkách v lednicích či vinotékách. Některá zvířata, například blavoři, užovky obojkové nebo želvy bahenní, se z expozic vůbec nepřesouvají a zimují přímo tam.  Po celou dobu je u zvířat v lednicích i expozicích udržována a kontrolována stabilní teplota a vlhkost, což je pro jejich kvalitní zimní spánek zásadní. A jak se zvířata po zimě vlastně probouzejí? Postupně se aklimatizují na zvyšující se teplotu. Vyndají se z lednic a nechají se do druhého dne v prostorách pavilonu mimo expozice. Poté se přesouvají do terárií, kde se jim zatím nesvítí. Světla v expozicích se pak postupně zapínají až třetí nebo čtvrtý den po vyndání z lednice.

  Když jsou obstarána terária i zvířata, je třeba se postarat ještě o návštěvnický prostor - všechno umýt, vymést pavučiny, zkontrolovat cedulky a jmenovky.

  Jak říká sama chovatelka Marie Zigová, která má pavilon Terárium na starosti: „Je to spousta piplavé práce, která není vidět, ale když je to hotové, dělá mi to radost, a vždycky se těším na nová mláďata, která se v nové sezóně narodí.“             

  Fotogalerie

  Autorky článku: Isabela Okřinová a Marie Zigová

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Výročí

  Zoo Hluboká je tady už 85 let

  Zoo Hluboká za necelý měsíc oslaví 85 let od svého prvního otevření pro veřejnost. Oslavy to nebudou nijak veliké, přeci jen se nejedná o žádné kulaté výročí. Dokonce i tenkrát, 1. května 1939, byla zoologická zahrada předána prvním návštěvníkům v tichu, bez oslavy. Není se čemu divit. Svět se od doby nápadu zakladatele Adolfa Schwarzenberga vybudovat malou zoo v průběhu její realizace zbláznil. Československo bylo rozděleno a českému národu nastaly těžké časy pod okupací německých nacistů. Zoo byla otevřena sotva půldruhého měsíce po vzniku protektorátu.

  P

  řesto ale stojí za to výročí při této příležitosti připomenout. Naše zoo totiž patří k nejstarším zoologickým zahradám u nás. Po liberecké (1904) a pražské zoologické zahradě (1935) byla ohradská zoo, jak se jí tenkrát říkalo, vybudována jako třetí zoologická zahrada na našem území, která má nepřerušený provoz a stojí na původním místě. 

  Pro upřesnění je třeba říci, že v České republice máme ještě několik zoo, které patří mezi nejstarší u nás, a některé z nich bychom mohli považovat i za starší, než je ta naše. Na starých základech totiž staví svou historii i zoo v Ústí nad Labem se svým předchůdcem Lumpeparkem z roku 1908, nebo Zoo Plzeň, kde od roku 1926 provozoval malou zoo spolek Iris, či Zlín, kde první zoo vznikla již na počátku 30. let. Všechny tyto zahrady ale byly původně vybudovány na jiném místě, než současné areály, nebo zanikly a současné zoo byly otevřeny jinde či později. 

   "Přijďte 1. května na malou oslavu k nám. V den výročí otevření naší zoo pro veřejnost u nás totiž pravidelně pořádáme již několik let May Day, den věnovaný ohroženým druhům. May day sice znamená „májový den“, ale také volání o pomoc. Tímto názvem symbolicky spojujeme připomínku založení Zoo Hluboká a jedné z nejdůležitějších funkcí zoologických zahrad – ochrany živočišných druhů."

  Málokdo asi ví, že i jihočeská zoo na Hluboké měla svého předchůdce. Pravděpodobně již v roce 1926 bylo v českobudějovickém Háječku, to je v parku, kde dnes stojí planetárium a letní kino, zřízena minizoo.  Byla tam dokonce i klec s opicemi a Komité pro postavení hudebního pavilonu, které zoo provozovalo, každý rok na podzim opičky prodávalo a na  jaře kupovalo nové. Jak totiž stojí ve výroční zprávě, náklady na přezimování opic by daleko převyšovaly cenu nových. Jeden ze zdejších sezónních chovanců, kočkodan husarský, se stal také jedním z prvních zvířecích obyvatel nově otevřené zoo na Hluboké. Na rozdíl od ní ale minizoo v Háječku za německé okupace osiřela a již nebyla obnovena.

  O historii Zoo Hluboká se tady ale nebudu nijak zvlášť rozepisovat. Kdo se chce dozvědět něco víc, může si koupit naši knihu „Příběhy z hlubocké zoo“. Tu jsme v průběhu několika minulých let připravili společně se spisovatelem Janem Žáčkem a vydali ji na konci léta loňského roku. 

  Anebo přijďte 1. května na malou oslavu k nám. V den výročí otevření naší zoo pro veřejnost u nás totiž pravidelně pořádáme již několik let May Day, den věnovaný ohroženým druhům. May day sice znamená „májový den“, ale také volání o pomoc. Tímto názvem symbolicky spojujeme připomínku založení Zoo Hluboká a jedné z nejdůležitějších funkcí zoologických zahrad – ochrany živočišných druhů. Kromě zajímavých aktivit a informací (a také soutěže o vstupenku do některých dalších českých zoo) vás tady bude čekat i výstava fotografií na téma „jak se staví zoo“, tedy konkrétně, ta naše zoo. 

  Kdo se chce dozvědět o historii Zoo Hluboká něco víc, může si koupit naši knihu Příběhy z hlubocké zoo. Tu jsme v minulých letech připravili společně se spisovatelem Janem Žáčkem a vydali ji na podzim loňského roku. Zakoupit ji můžete na pokladně zoo nebo si o ni můžete napsat a my vám ji pošleme. 

  Více informací ZDE.

  V minulých číslech jsme vám nabízeli články popisující jednotlivé expozice, jejich technické řešení a fungování. Od doby založení zoo se přístup k přípravě a budování prostředí pro zvířata v zoo hodně změnil. Zatímco v době jejího zakládání stavěli celou hlubockou zoo tři dělníci a k ruce měli ještě malého poníka, aby jim práce šla lépe od ruky, dnes se neobejdeme bez těžké techniky a sofistikovaných postupů. Za přípravou nových expozic se zvířaty, jejich výběhů, voliér a snahy vytvořit pro zvířata vhodné a co nejpřirozenější podmínky dnes stojí hodně úsilí a práce. Prostřednictvím fotografií se na výstavě budete moci podívat, jak vám známé expozice vznikaly. 

  František Janovský, schwarzenberský lesní správce, muž, který pro Adolfa Schwarzenberga zoo vybudoval a pak ji několik let vedl, napsal na konci roku 1937 o vzniku nové zoo u loveckého zámku Ohrada na břehu Munického rybníka článek do periodika Tradice. Poslední věta jeho textu zní: „Není pochyby, že zřízení zoologické zahrady na Ohradě bude míti značný význam netoliko pro Hlubokou, nýbrž pro celý jihočeský kraj.“ Napište nám, co si o tom myslíte Vy. Těšíme se na Vaše názory.

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Zdroje fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Rosomák sibiřský

  Pták ani medvěd - rosomák je prostě originál

  V jedné české písničce se zpívá o ptákovi rosomákovi, který velkýma očima zírá. Nicméně rosomák není pták, ale jedna z největších lasicovitých šelem na světě s nezaměnitelným vzhledem. A to i přesto, že lidem často připomíná spíše roztomilého medvídka.

  R

  osomáci mohou vážit až 30 kg, samice jsou menší než samci. Mají robustní vzhled s podsaditým tělem, velkou hlavou a malýma, zaoblenýma ušima. Mají krátké, silné končetiny s pěti prsty na každé tlapě. Ostré drápy jsou polo-zatahovací. Váhu těla při pohybu rozkládají do nártů, což jim umožňuje například lepší pohyblivost v hlubokém sněhu, a jsou schopni bez velké námahy urazit mnoho kilometrů. Pohyb ve sněhu jim usnadňují i poměrně dlouhé chlupy mezi jednotlivými prsty. Srst je obvykle hnědá až hnědočerná se žlutým pruhem po obou stranách těla, který vede od temene hlavy až k zádi a u ocasu se spojuje. V zimních měsících je srst delší a tmavší. Svou obrovskou sílu v čelistech využívají při drcení kostí. Jejich vědecký název je odvozen od latinského slova „gula“, což lze přeložit jako nenasytný či obžerství. V potravě rosomáka lze nalézt prakticky cokoliv od vajíčka po velké kopytníky. Občas si svůj jídelníček zpestřují i různými plody. Jejich strava se mění i během sezóny. Nepohrdnou ani mršinami, dokonce byli rosomáci pozorováni, jak hodují na vyplavených tělech velryb či mrožů. Obvykle ale jejich kořist tvoří malí savci jako zajíci, veverky, lumíci a další druhy hlodavců. Z velkých savců jsou to například sobi, losi, srnci či divoké ovce. Velká kořist se jim nejlépe loví v hlubokém sněhu, kdy se velcí kopytníci boří a nedokáží se tak rychle pohybovat. Rosomáci při útoku dokáží vyvinout rychlost až 48 km/h. Při hojnosti kořisti loví více, než dokáži zkonzumovat a potravu si schovávají. Svou ukrytou kořist přestříkávají sekrety pachových žláz, aby odradili případné zloděje potravy. Díky své urputnosti a agresivitě se dokáží postavit i medvědovi, pumě či vlkům, aby získali potravu nebo ochránili svá mláďata.

  "Rosomáky lze nalézt v severních oblastech Evropy, Ruska a Severní Ameriky, kde obývají oblasti tajgy a tundry. Obecně se vyskytují v oblastech s nízkou populací lidí. Lidem se snaží vyhnout. Stále jsou loveni pro svou kvalitní kožešinu, ale i pro občasnou predaci na hospodářských zvířatech, převážně na zdomácnělých sobech."

  Rosomáci jsou převážně samotáři. Samci se se samicemi potkávají v období říje, která probíhá od května do srpna. Zůstávají spolu po dobu několika dní. Samice se během své říje může spářit s několika samci, ale mláďata bývají pouze od jednoho otce. Po spáření se embryo dále nevyvíjí a zůstává v klidové fázi. Zhruba po šesti měsících od oplození vývoj embrya pokračuje a může trvat 30 až 50 dní. Mláďata přichází na svět nejčastěji v období ledna až dubna. Samice rodí 1 až 4 mláďata do předem připravené nory či sněhového úkrytu. Ta se rodí čistě bílá, slepá a jsou zcela závislá na samici. Přibližně ve dvou měsících je samice začíná vyvádět z nory. Zhruba ve věku 7 měsíců se začínají osamostatňovat. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2 až 3 letech.

  Rosomák je noční zvíře, ale aktivní může být i i během dne a to po celý rok i v době krutých mrazů. Ve velmi nepříznivých podmínkách dokáží ulehnout na krátkou dobu k nepravému zimnímu spánku. Jsou to teritoriální zvířata, která si své území značí sekrety z análních žláz, ale i močí a trusem. Jsou skvělými vytrvalostními běžci i na vzdálenosti kolem 10 kilometrů. Dokáží šplhat po stromech, ale i výborně plavat. Mají výborně vyvinutý čich a sluch.

   "Rosomáci patří v naší zoo k oblíbeným zvířatům díky své aktivitě a veselé povaze. Velmi často je můžete vidět například na stromě, jak se rozhlíží po okolí."

  V přírodě mají málo přirozených predátorů. Hrozbou pro mláďata či nezkušené rosomáky mohou být medvědi, vlci, pumy, ale i orli. Vlci jsou jejich hlavními predátory, dokáží je ulovit na otevřených pláních, kde nemají možnost uniknout na strom. 

  Rosomáky lze nalézt v severních oblastech Evropy, Ruska a Severní Ameriky, kde obývají oblasti tajgy a tundry. Obecně se vyskytují v oblastech s nízkou populací lidí. Lidem se snaží vyhnout. Stále jsou loveni pro svou kvalitní kožešinu, ale i pro občasnou predaci na hospodářských zvířatech, převážně na zdomácnělých sobech. V době nedostatku potravy se vloupávají do lidských obydlí a vybírají spíže. 

  V zoo chováme rosomáky od roku 2013, kdy k nám dorazila první samice jménem Nalka. O rok později k ní přicestoval samec Vasil. Oba tvořili poměrně harmonický pár. Nalka dokonce třikrát porodila mláďata, ale bohužel krátce po porodu všechna mláďata uhynula. Vasil uhynul v únoru 2023. Jejich chov je koordinován Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií (EAZA). A právě po domluvě s koordinátorem chovu jsme si v listopadu 2023 dovezli dvě mladé rosomáčí sestry Grif a Greyu původem z Belgie. Nalku jsme přesunuli do našeho detašovaného pracoviště v záchranné stanici. Rosomáci patří v naší zoo k oblíbeným zvířatům díky své aktivitě a veselé povaze. Velmi často je můžete vidět například na stromě, jak se rozhlíží po okolí. Především Nalka měla vždy společnost návštěvníků velmi ráda, ale i naše dvě nové samičky se pomalu „otrkávají“. 

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Sova pálená

  Vracíme sovu pálenou do jihočeské krajiny

  Sovu pálenou můžete potkat na všech světových kontinentech kromě Antarktidy. Na některé oceánské ostrovy byla vysazována jakožto likvidátor hlodavců. Vyhýbá se chladným oblastem a pouštím. Nicméně i přes velmi široké rozšíření není její početnost v některých regionech hojná. V České republice sova pálená nadále ubývá. Na seznamu zvláště chráněných druhů je zařazena v kategorii silně ohrožených druhů. Její počty v přírodě se mění podle toho, jak kolísají populace její nejčastější kořisti - hraboše polního, a to od 150 do 450 párů. Neohrožuje ji však přímé pronásledování člověkem, ale především řada civilizačních faktorů, ať už jde o změny v obhospodařování krajiny spojené s intenzivní chemizací, nebo o nárůst silniční dopravy, kdy desítky sov hynou na silnicích sraženy vozidly. Svou roli hraje i uzavírání vletových otvorů do věží a půd, kde sovy pálené rády hnízdí, nárůst početnosti populace kuny skalní a řada dalších faktorů. 

  P

  ůvodním prostředím sovy pálené je otevřená krajina se skalami nebo světlé lesy s doupnými stromy. Přizpůsobila se ale blízkosti člověka a dnes hnízdí převážně v budovách, především na půdách. Sova pálená je středně velká sova, na přední straně hlavy má výrazný srdčitý závoj, velké černé oči a charakteristické zbarvení. Spodní strana těla je bílá až žlutohnědá s tmavým skvrněním, svrchní strana tmavá – břidlicově černá s jemným bílým skvrněním. Jedná se o synantropní druh, což znamená, že se vyskytuje v blízkosti lidských obydlí. Obývá věže kostelů, stodoly a další hospodářské budovy, odkud v noci vylétá na lov do polí a zahrad. Živí se především drobnými savci, v menší míře i ptáky, obojživelníky a hmyzem. Hnízdí od dubna do srpna. Samička snáší obvykle 4 až 7 bílých vajec a zahřívá je sama; podobně jako u dalších sov jí však samec přináší potravu. Mláďatům obstarávají krmení oba rodiče. V případě hojnosti potravy se občas stává, že pár dokáže během jedné sezóny vyvést ještě druhou snůšku.

  "Díky značení a následným odečtům můžeme pozorovat, že vypouštěné sovy se dobře začleňují do přírody a jsou schopné přežít a vyvádět novou generaci sov."

  Protože sovu pálenou v Zoo Hluboká pravidelně odchováváme, začali jsme se v roce 2008 věnovat navracení této krásné sovy do krajiny jižních Čech, konkrétně v okolí Lomnice nad Lužnicí. Hned v roce 2009 bylo vypuštěno prvních 8 mláďat. V té době již bylo ve vhodných lokalitách v okolí pro sovy nainstalováno 30 kusů budek, a to převážně v zemědělských družstvech.

  Sovy se nejdříve aklimatizují ve velké rozletové voliéře umístěné na statku v Lomnici nad Lužnicí. Sem se umisťují zhruba 1 až 2 měsíce před tím, než jsou vypuštěny do volné přírody. Po samotném vypuštění je jim do rozletové voliéry ještě několik týdnů předkládána živá potrava. Všichni vypuštění jedinci jsou označeni ornitologickými kroužky. 

  V roce 2010 zahnízdila námi vypuštěná samice s divokým samcem a společně vyvedli 5 mláďat. V roce 2014 hnízdily sovy dokonce přímo v areálu statku, kde docházelo k vypouštění. Podle kroužků bylo zjištěno, že se jednalo o pár tvořený samcem vypuštěným 20. března 2013 a samicí vypuštěnou 25. února 2014. Při prvním hnízdění pár odchoval 4 mláďata a ještě v témže roce vyvedl druhou snůšku rovněž se 4 mláďaty. Jedna naše označená sova odletěla až na Slovensko, kde ale byla bohužel sražena vlakem. Byla to ztráta, ale dle záznamů tato sova dokázala v přírodě žít více jak 6 let. I nedaleko zoologické zahrady jsme sebrali sovu sraženou autem. Značení z kroužku bylo odesláno na kroužkovací stanici, a podle jejich dat se ukázalo, že se jednalo o námi odchovaného jedince, který se v krajině pohyboval 8 let.

  Díky značení a následným odečtům můžeme pozorovat, že vypouštěné sovy se dobře začleňují do přírody a jsou schopné přežít a vyvádět novou generaci sov. Také další kontrolní odchyty různých jedinců nasvědčují velmi dobrému začlenění vypouštěných ptáků do volné přírody. Letos v únoru jsme do Lomnice předali další 4 sovy. I ty už byly úspěšně vypuštěny do jihočeské krajiny. Od zapojení do projektu naše zoologická zahrada poskytla 74 jedinců sovy pálené. 

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Rehek domácí

  Pták roku 2024 rehek domácí je malým českým symbolem klimatických změn

  Letošním „Ptákem roku“ byl Českou společností ornitologickou zvolen rehek domácí. Na pomyslném trůnu tak vystřídal poláka velkého, který se tímto titulem pyšnil v roce 2023. Vybíráni jsou většinou takoví ptáci, kteří nejsou úplně vzácní a jsou tedy známí i širší veřejnosti. Zároveň na nich lze demonstrovat nějaký problém, kterému ptáci či další živočišné druhy aktuálně čelí. Ve skutečnosti si tyto často opomíjené druhy zaslouží mnohem více pozornosti, než je jim věnováno. Rehek domácí je totiž velmi výrazným ukazatelem změn klimatu. Za posledních několik let některé rehčí populace velmi výrazně změnily své chování. Tento drobný pěvec se tedy stává symbolem pochopení klimatických změn a jejich vlivu na rozšíření a chování zvířat.

  R

  ehek domácí je o něco menší než vrabec a řadíme ho do čeledi lejskovitých společně například s červenkou, slavíkem nebo bramborníčkem. Samce poznáme poměrně snadno podle jeho typického černošedého zbarvení, bílého zrcátka v křídlech a především podle rezavého ocasu, s kterým často trhavě pohybuje. Samice je hnědošedá a nemá křídelní zrcátka. Živí se různými bobulemi a plody. V hnízdním období pak konzumuje pouze živočišnou potravu - různé druhy bezobratlých živočichů.     

  Rehek domácí, neboli lidově kominíček či čermáček, je poměrně známým a běžným městským ptačím druhem. Původně je to ale druh, který se vyskytoval ve vysokých horách. Městské paneláky mu zřejmě právě prostředí skalnatých horských štítů připomínají. V těsné blízkosti lidských sídel dnes žije mnohem více rehků domácích než v jejich původním horském prostředí. Nicméně v České republice bylo zaznamenáno hnízdění rehka domácího i na vrcholu Sněžky. Horští rehci vyhledávají pro svá hnízda různé skalní pukliny nebo dutiny pod kameny. Rehci ve městech hnízdí nejčastěji pod střechami domů. 

  "Pokud bychom chtěli rehkům pomáhat i v průběhu roku, snažme se jim především nezabraňovat v hnízdění. Vzhledem k tomu, že rádi využívají naše lidská obydlí, je důležité je v hnízdním období nerušit a umožnit jim v klidu vyvést mláďata."

  Na rozdíl od některých jiných druhů ptáků rehci domácí v České republice dobře prospívají a jejich počty rostou. Odhaduje se, že v České republice hnízdí 200 000 - 400 000 párů. Ukazuje se totiž, že jejich adaptace na lidská obydlí se stala velkou výhodou. Lidské stavby jim totiž poskytují stále nové hnízdní příležitosti. Zmiňovaná reakce na klimatickou změnu se u rehků projevuje dvěma způsoby. Jedním z nich je postupný posun směrem do severní Evropy. Tím druhým je potom fakt, že někteří naši rehkové přestali na zimu létat do teplých krajin a místo toho přezimují v České republice.

  Tato změna migračního chování rehka domácího je i předmětem nového projektu občanské vědy „Rehci v zimě“, kterou vyhlásila Česká společnost ornitologická. Jeho cílem je zmapovat zimující rehky v České republice a zjistit co nejvíce informací o tom, jaké podmínky rehci u nás pro zimování potřebují. Zapojit se může úplně každý. Vaše pozorování zadávejte do faunistické databáze www.avif.birds.cz. Cenná informace je i ta, která říká, že se rehek na daném místě nenachází.

  Pokud bychom chtěli rehkům pomáhat i v průběhu roku, snažme se jim především nezabraňovat v hnízdění. Vzhledem k tomu, že rádi využívají naše lidská obydlí, je důležité je v hnízdním období nerušit a umožnit jim v klidu vyvést mláďata. V případě, že máme zahradu, snažme se jim nabídnout pestré zdroje potravy - nejenom různé bobule, ale i dostatek hmyzu. Samozřejmostí je také odstranění možných nástrah, které by mohly rehkům ublížit - například sudy s vodou, prosklené plochy a další.

  Více informací o rehkovi domácím se můžete dozvědět v tematickém čísle časopisu Ptačí svět.

  
  

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Čolek horský

  Obojživelník roku 2024 - čolek horský

  Obojživelník roku je projekt, jehož posláním je vzbudit zájem o obojživelníky naší přírody a jejich ochranu. Obojživelníci jsou jedna z nejohroženějších skupin obratlovců, celosvětově je ohrožuje především znečišťování a ztráta přirozeného prostředí, dále také klimatické změny. Všech 21 druhů obojživelníků žijících v České republice je ohroženo.

  V

   letošním roce se tímto titulem pyšní zajímavý ocasatý obojživelník - čolek horský. V České republice ho nejčastěji najdeme v lesních biotopech středních a vyšších nadmořských výšek. Objevuje se i v nížinách ale spíše v zastíněných místech s chladnějším mikroklimatem. Nevyskytuje se na jižní Moravě, což je oblast navazující na podunajské nížiny, kde tito čolci nežijí. V současné době ale také chybí v nížinách Poohří, Polabí a středního Pomoraví z toho důvodu, že zde došlo k masivnímu odlesnění a krajina je zde intenzivně zemědělsky obhospodařována. Jedná se o evropský druh, který se vyskytuje od severních oblastí Španělska přes západní a střední Evropu až na Balkán. 

  "Čolek horský přichází o místa k životu a z naší krajiny postupně ubývá vlivem přehnané péče a intenzivního lesnictví. Cesty v lesích se zpevňují a drobné lesní vodní plochy mizí. Problémem je i vysoká rybí obsádka v rybnících."   

  
  

  Lesní biotop s různými vodními nádržemi je pro čolka horského skutečně zásadní. Během své vodní fáze, tedy v období rozmnožování, využívá různé lesní rybníčky, podmáčené louky, rašeliniště, ale stačí mu i větší kaluž nebo vyjetá kolej od traktoru zatopená vodou. I během suchozemské fáze vyhledává spíše vlhčí stanoviště. V tomto období žije velmi skrytě, často zahrabaný pod různými kameny či kmeny stromů. Na souši se čolci horští živí různými drobnými půdními bezobratlými (chvostoskoci, kroužkovci…atd.). Během vodní fáze konzumují vodní larvy hmyzu nebo drobné korýši. Na rozdíl od některých jiných druhů ptáků rehci domácí v České republice dobře prospívají a jejich počty rostou. Odhaduje se, že v České republice hnízdí 200 - 400 000 párů. Ukazuje se totiž, že jejich adaptace na lidská obydlí se stala velkou výhodou. Lidské stavby jim totiž poskytují stále nové hnízdní příležitosti. Zmiňovaná reakce na klimatickou změnu se u rehků projevuje dvěma způsoby. Jedním z nich je postupný posun směrem do severní Evropy. Tím druhým je potom fakt, že někteří naši rehkové přestali na zimu létat do teplých krajin a místo toho přezimují v České republice.

  V období rozmnožování jsou samci překrásně zbarveni. Typický je modrošedý hřbet se skvrnitým hřebenem. Po stranách těla mají samci čolka horského světle modrý pruh a také pás černých skvrn. Skvrnitý je i na hlavě, krku a končetinách. Barva břicha je variabilní a pohybuje se od odstínů žluté až po sytě červenou. Zbarvení samic v období rozmnožování tak výrazné není. Barva hřbetu se pohybuje spíše v šedozelených odstínech a nikdy nemají na boku těla světle modrý pruh. Břicho mají podobně jako samci sytě zbarvené, nicméně skvrnitost těla není u samiček tak výrazná. Během suchozemské fáze jsou pak zástupci obou pohlaví podstatně méně vybarvení. Vodní fázi čolků horských můžeme pozorovat zpravidla od dubna až do července/srpna. Ač bychom to možná u takových tvorů, jako jsou čolci, nečekali, předvádí samečci zajímavé zásnubní tance, kdy samec ocasem víří vodu a posílá samičce pachové signály. Z vajíček, která samice klade na vodní vegetaci, se vylíhnou larvy, kterým trvá zhruba 3 měsíce, než se z nich stanou dospělí čolci. Larvy z pozdějších snůšek mohou dokonce přezimovat a dokončit svůj vývoj až na jaře.

  Čolek horský přichází o místa k životu a z naší krajiny postupně ubývá vlivem přehnané péče a intenzivního lesnictví. Cesty v lesích se zpevňují a drobné lesní vodní plochy mizí. Problémem je i vysoká rybí obsádka v rybnících. 

  U nás v zoo můžete čolky horské pozorovat v pavilonu Terárium v expozici společně se zmijemi obecnými.                 

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Zmije obecná

  Plaz roku 2024 - zmije obecná, kráska opředená mýty

  Plaz roku se v České republice vyhlašuje od roku 2009. Cílem tohoto dlouhodobého projektu je ukázat, že plazi jsou zajímaví živočichové a jsou součástí našeho přírodního i kulturního dědictví. Nejen proto si zaslouží pomoc lidí a především ochranu míst, kde žijí.

  L

  etos tento titul získal jediný jedovatý had vyskytující se na území České republiky - zmije obecná. Pro českou veřejnost tak trochu obávaný obyvatel krajiny, který ovšem v naší přírodě patří mezi kriticky ohrožené druhy. Jde o suchozemského hada, který má největší areál rozšíření. Na vhodných stanovištích ji najdeme téměř po celé Evropě, kromě středomořských oblastí. Dále obývá západní část Asie (až po Sachalin a Severní Koreu). Ideální stanoviště pro zmiji obecnou ale celoevropsky ubývají. Co se týče vhodného biotopu, je poměrně přizpůsobivá. Dokáže žít i v prostředí, kde velmi výrazně kolísá teplota vzduchu. Proto ji můžeme najít jak v nížinných oblastech, tak i na severu Evropy za polárním kruhem a v nadmořské výšce nad 3000 metrů nad mořem. Klíčová je pro ni především vlhkost prostředí. Často si proto vybírá lesnaté oblasti s dostatkem srážek, kde je ale zároveň dostatek osluněných míst jako jsou různé paseky, kamenité stráně nebo rašeliniště.

  "Klikatá čára má dva významy. Prvním je aposematismus - kontrastní zbarvení varuje predátora před nebezpečím. Druhým je určitá forma mimiker - klikatá čára opticky narušuje siluetu hada ležícího na zemi. "

  Dříve se zmije vyskytovala na svých ideálních stanovištích téměř na celém území České republiky. Její počty ale klesají a v současné době se její výskyt posunul spíše do podhorských a horských oblastí. Největší úbytky zaznamenávají především populace na Českomoravské vrchovině a jižní Moravě. Mohou za to velmi nešetrné zásahy člověka do krajiny. Ať už jde o drastické meliorace, zalesňování pastvin nebo frézování pod elektrovody v lesních porostech, kde se zmije rády zdržovaly. Problémem je samozřejmě také nadměrné využívání pesticidů v zemědělství a lesnictví. Pesticidy sice neohrožují zmiji přímo, ale dostávají se do potravního řetězce, na jejímž vrcholu právě zmije stojí. Tento krásný had je ale člověkem také stále pronásledován a zabíjen. Důvod je „jasný“ - zmije je jedovatá a potenciálně nebezpečná.  

   "Jak pomoci zmiji obecné v ČR? Zásadní je určitě ochrana a obnova jejích přirozených biotopů a především snížení množství pesticidů používaných v zemědělství a lesnictví. Důležité je ale také boření mýtů o přehnané nebezpečnosti a jedovatosti tohoto krásného hada."

  Zmije obecná patří mezi menší druhy hadů. Nejčastěji dosahuje délky 50 až 80 centimetrů. Velmi vzácně se objevují jedinci až metrové délky. Ve svém zbarvení je velmi variabilní. Typické je samozřejmě šedé či hnědošedé zbarvení s výraznou klikatou čárou na hřbetní části těla. Klikatá čára má dva významy. Prvním je aposematismus - kontrastní zbarvení varuje predátora před nebezpečím. Druhým je určitá forma mimiker - klikatá čára opticky narušuje siluetu hada ležícího na zemi. Velmi časté jsou také černě zbarvené zmije, které žádnou klikatou čáru na těle nemají. Černá barva lépe akumuluje teplo ze slunečních paprsků, proto tyto tmavé formy zmijí nacházíme především v chladnějších oblastech. Zmije obecná patří mezi živorodé hady. Po 3 až 4 měsíční březosti tedy samice rodí živá mláďata, jejichž počet může být velmi proměnlivý (od 4 do 24 jedinců). Nejčastější potravou tohoto hada jsou drobní hlodavci, hmyzožravci, obojživelníci, ještěrky nebo různá ptačí mláďata. 

  A jak je to tedy s obávaným jedem zmije obecné? Svým složením se podobá jedu chřestýšů a velmi dobře účinkuje především na drobné savce, které zmije nejčastěji loví. O poznání hůře pak působí například na plazy a obojživelníky. Pro dospělého zdravého člověka jed zmije obecné nepředstavuje žádné zásadní nebezpečí. Problém ale může nastat u malých dětí, starších lidí nebo lidí s alergiemi na daný jed. Smrtelná dávka pro člověka je 15 až 20 mg jedu. Zmije obecná má ale průměrně k dispozici 10 mg (objevily se ale i extrémní dávky - 39 mg). Při svém útoku had ale nikdy nevypustí celé množství jedu. 

  Jak pomoci zmiji obecné v ČR? Zásadní je určitě ochrana a obnova jejích přirozených biotopů a především snížení množství pesticidů používaných v zemědělství a lesnictví. Důležité je ale také boření mýtů o přehnané nebezpečnosti a jedovatosti tohoto krásného hada. 

  Může se stát, že objevíte zmije v blízkosti vaší chalupy či chaty. Není to důvod k panice. Zmije jsou často věrné svému místu, takže pokud je nebudete rušit, aby se odstěhovaly, můžete je dokonce chodit pravidelně pozorovat. Ukažte je z bezpečné vzdálenosti i svým dětem a i když jsou děti malé, lze jim vysvětlit, jak se mají chovat a že si s nimi nemají chodit hrát, stejně tak, jako se jim dá vysvětlit, že nemají sahat do ohně. 

   Nebo se na ně přijďte nejdříve podívat k nám do zoo. Poznáte, že nejsou tak strašné, jak si mnozí představují. A můžete si tu porovnat rozdíly s ostatními čtyřmi druhy hadů, žijícími v naší přírodě.

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Dětská sekce 1

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  (Ne)pravdy o zmiji obecné.

  Která tvrzení o zmiji obecné jsou správně a která ne?

  a) Jed zmije obecné je pro člověka smrtelně jedovatý.

  
  

  b) Samice zmije obecné rodí živá mláďata.

  
  

  c) Zmije obecná je v České republice kriticky ohrožená.

  
  

  d) Zmije obecná vyhledává především suchá stanoviště.

  
  

  e) Zmije obecná je nejrozšířenějším suchozemským hadem na světě.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) ne, b) ano, c) ano, d) ne, e) ano

• Dětská sekce 2

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Luštění se sovami

  Pokud správně vyluštíte celou křížovku o sovách, dozvíte se, jak se jmenuje speciálně pohyblivý soví prst. 

  
  

  1. Jak se nazývá váleček nestrávené potravy, který sovy vyvrhují?

  
  

  2. Který druh sovy je v České republice největší? Jeho druhý název je velký…

  
  

  3. Jak se jmenuje sova, která má ve svém názvu slovo ušatý (podle peříček na hlavě, která připomínají ouška)?

  
  

  4. Jak se nazývají části starých stromů, kde sovy nejčastěji hnízdí?

  
  

  5. Jak se správně nazývá bílá severská sova známá z knih o Harry Potterovi? Její druhý název je sněžní…

  
  

  6. Jak se jmenuje nejběžnější sova české přírody? Její název začíná na písmeno P a hrála v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Druhý název je obecný…

  
  

  7. Pro sovy jsou při lovu nejdůležitější 2 smysly: sluch a ….

  
  

  8. Jak se jmenuje naše nejohroženější sova? Jde o malý druh sovy, její název začíná na  písmeno S a druhý název je obecný.

  
  

  9. Sovám můžeme pomoci tak, že budeme odstraňovat a zabezpečovat technické …..

  Pro řešení klikni.

  
  

  
  

• Dětská sekce 3

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Jak vypadá rehek domácí?

  Obrázek plný pěvců, ale jen jeden z nich je rehek domácí. Pořádně si prohlédněte ptačí obrázek a zakroužkujte rehka domácího.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 4

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Poznáš zvířata na obrázku?

  Zkuste pojmenovat všechna zvířata na obrázku. 

  Zakroužkujte zvíře, které patří mezi obojživelníky.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 5

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  Zajímavosti o orlu mořském 

  Do textu o orlech mořských doplňte některá z následujích slov a čísel:

  žlutému, hmyzožravý, 4 m, větví, tažné, 2,5 m, černému, rybožravý, stálé, hlíny 

  Orel mořský patří mezi naše ............................... ptačí druhy. Je to velký statný pták, který je s rozpětím křídel až ................. zároveň největším druhem orla v Evropě. Kromě mořského pobřeží obývá i okolí velkých řek či jezer a rybníků. Od běžněji vídané káně lesní lze dospělé jedince orlů dobře rozeznat podle velmi světlé až bělavé hlavě a krku, mohutnému .................................... zobáku a čistě bílému klínovitému ocasu. Orel mořský je převážně ..................................... K hnízdění využívá vzrostlé lesní porosty, ve kterých si staví hnízdo z ........................ vysoko v korunách stromů. 
  

  
  

  Pro řešení klikni.

  
  

  
  

  Orel mořský patří mezi naše stálé ptačí druhy. Je to velký statný pták, který je s rozpětím křídel až 2,5 m zároveň největším druhem orla v Evropě. Kromě mořského pobřeží obývá i okolí velkých řek či jezer a rybníků. Od běžněji vídané káně lesní lze dospělé jedince orlů dobře rozeznat podle velmi světlé až bělavé hlavě a krku, mohutnému žlutému zobáku a čistě bílému klínovitému ocasu. Orel mořský je převážně rybožravý. K hnízdění využívá vzrostlé lesní porosty, ve kterých si staví hnízdo z větví vysoko v korunách stromů. 
  

  
  

• Dětská sekce 6

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  6

  Kdo je to ten rosomák?

  Který z následujících textů správně popisuje rosomáka sibiřského, kterého můžete pozorovat v naší zoo? 

  
  

  A) Rosomák sibiřský je lasicovitá šelma, která žije v lesích Eurasie. Jde o šelmu se skvělými loveckými schopnostmi. Má velice silný stisk a mohutné tlapy. Je skvěle přizpůsobený k životu v severských oblastech. Má velmi hustý kožich a mezi prsty má speciální kožní řasu, která z jeho tlapek dělá jakési sněžnice, díky kterým se nepropadne v hlubokém sněhu. Velmi často ale aktivně neloví. Raději například při lovu pronásleduje smečku vlků, kterou pak odežene od její pracně ulovené kořisti.

  
  

  B) Rosomák sibiřský je medvědovitá šelma, která žije v lesích Eurasie a Severní Ameriky. Jde o šelmu se skvělými loveckými schopnostmi. Má velice silný stisk a mohutné tlapy. Je skvěle přizpůsobený k životu v severských oblastech. Má velmi hustý kožich a mezi prsty má speciální kožní řasu, která z jeho tlapek dělá jakési sněžnice, díky kterým se nepropadne v hlubokém sněhu. Velmi často ale aktivně neloví. Raději například při lovu pronásleduje smečku vlků, kterou pak odežene od její pracně ulovené kořisti.

  
  

  C) Rosomák sibiřský je lasicovitá šelma, která žije v lesích Eurasie a Severní Ameriky. Jde o šelmu se skvělými loveckými schopnostmi. Má velice silný stisk a mohutné tlapy. Je skvěle přizpůsobený k životu v severských oblastech. Má velmi hustý kožich a mezi prsty má speciální kožní řasu, která z jeho tlapek dělá jakési sněžnice, díky kterým se nepropadne v hlubokém sněhu. Velmi často ale aktivně neloví. Raději například při lovu pronásleduje smečku vlků, kterou pak odežene od její pracně ulovené kořisti.    

  
  

  Pro řešení klikni.

  
  

  C)

  
  

• Orli mořští

  O jihočeských orlech mořských

  Jak to, že je součástí české fauny nějaký mořský orel, když nemáme moře? I když by jeho jméno mohlo někoho zmást, orel mořský (Haliaeethus albicilla) patří mezi naše stálé ptačí druhy. Jeho druhový název mořský není, pravda, příliš výstižný, jelikož tento orel neobývá jenom mořská pobřeží ale i okolí velkých řek či jezer a rybníků. Je to velký statný pták, který je s rozpětím křídel až 2,5 metru zároveň největším druhem orla v Evropě. U nás se s ním můžeme setkat především v okolí větších vodních ploch. Od běžněji vídané káně lesní lze dospělé jedince orlů dobře rozeznat podle velmi světlé až bělavé hlavě a krku, mohutnému žlutému zobáku a čistě bílému klínovitému ocasu. Mladí nedospělí orli jsou tmavě hnědí s černavým zobákem a světlého zbarvení dosahují postupně s věkem. Plného vybarvení dospělců dosahují až okolo pátého roku života.

  O

  rel mořský je převážně rybožravý. Vyhledává především nemocné a mrtvé ryby, dokáže ulovit některé vodní ptáky nebo menší savce a nepohrdne ani mršinami zvířat. K hnízdění využívá vzrostlé lesní porosty, ve kterých si staví hnízdo z větví vysoko v korunách stromů (často na borovici nebo smrku).  

  Historie hnízdění orlů v jižních Čechách

  V průběhu 19. století se populace orlů mořských v Evropě vlivem cíleného pronásledování člověkem silně snižovala a z některých států zcela vymizel. To byl případ i Českých zemí, kde poslední hnízdiště zanikla před rokem 1890. Z orlů se tak u nás na dlouhou dobu stali pouze vzácní hosté, kteří na naše území občas zaletovali v malém počtu zimovat ze severoevropských populací. Až od 70. let 20. století začal být orel mořský ve většině zemí chráněn a postupně se začal do původních teritorií navracet. Zhruba v této době se k obnovení naší hnízdní populace snažili přispět jihočeští ornitologové, kteří ve vhodných starých porostech na Třeboňsku postavili umělá hnízda, začali na několika lokalitách migrující orly přes zimu přikrmovat a bylo zde postupně vypuštěno 9 jedinců odchovaných v zajetí. Je vysoce pravděpodobné, že v letech 1981 a 1982 orli na Třeboňsku zahnízdili, nejspíš u rybníků Velká Holná a Velký Tisý – usuzuje se tak podle pozorování dospělých orlů v jarním období, kteří projevovali chování charakteristické pro hnízdící ptáky. Nicméně úspěšné hnízdění zde bylo zaznamenáno až v roce 1986, když pár orlů ze zmíněné reintrodukované skupiny vyvedl první dvě mláďata. Jednalo se o první hnízdění na území našeho státu po sto letech! O dva roky později (1988) již na Třeboňsku hnízdilo pět párů. Na vzniku nové hnízdní populace se tak podílelo jak vypouštění v zajetí odchovaných ptáků, tak přirozené šíření v Evropě. Z Třeboňska se orel mořský rozšířil na Českobudějovicko (1989), na Jindřichohradecko (1997) a do ostatních jihočeských regionů pravděpodobně až v novém tisíciletí. V současné době se velikost třeboňské populace odhaduje na 15-20 hnízdních párů, v Českobudějovické oblasti se odhaduje dalších 3-5 hnízdních párů.

  "Návrat orla mořského do české krajiny je jedním z velkých úspěchů ochrany přírody. Přestože se jedná o impozantního dravce, je vliv jeho populačního růstu na případné ekonomické škody vzhledem k jeho ekologii a potravní specializaci prakticky zanedbatelný."

  Kde se s orly mořskými můžeme setkat?

  Orel mořský se stal naším stálým druhem, kterého lze v přírodě zastihnout během celého roku. Krajina rybničních pánví s mozaikou lesů, kterou známe z Třeboňska, Českobudějovicka nebo Písecka tak orlům poskytuje ideální podmínky pro život. Dospělí jedinci se prakticky celoročně zdržují v širším okolí svého hnízda, během zimy u nás ale přezimují i orli ze severních oblastí. V případě tuhých zim se zamrzlými rybníky se orli mohou shlukovat do početnějších skupinek v místech, kde mohou snáze nalézt potravu, nejčastěji mrtvé ryby v ledu na větších vodních nádržích. Je to ideální možnost, kdy orly mořské pozorovat. Ornitologové takto pravidelně sčítají zimující jedince a získávají další poznatky o vývoji populace orlů v ČR. Při posledním koordinovaném sčítání 2. února 2024 bylo na Českobudějovicku zaznamenáno 31 jedinců a na Třeboňsku 68 jedinců. Při započtení předpokládaného počtu ptáků zdržujících se již u hnízd lze zimující populaci dohromady v obou oblastech odhadovat na minimálně 115 jedinců (zdroj AOPK ČR, 2024). Mezi oblíbené shromaždiště orlů patří velké třeboňské rybníky jako např. Velký Tisý, Rožmberk či Koclířov, na Českobudějovicku jsou to především rybníky Bezdrev, Munický u Hluboké nad Vltavou nebo Dehtář.

  Orli mořští se pravidelně vyskytují na Munickém rybníku, na jehož břehu leží naše zoologická zahrada. Nejblíže tito ptáci hnízdí například ve Staré oboře. Každým rokem se pravidelně připojujeme ke sčítání orlů mořských a při poslední akci letos v únoru jsme napočítali 8 jedinců.

  Jsou orli mořští stále ohrožení?

  Orel mořský patří podle české legislativy mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Přestože u tohoto druhu dochází v ČR v posledních 30 letech k postupnému šíření do nových oblastí a ke zvyšování hnízdních stavů, řadí jej Červený seznam (Chobot & Němec 2017) do druhé nejvyšší kategorie mezi druhy ohrožené. Důvodem je řada antropogenních vlivů, které tyto dravce neustále ohrožují. Hnízdění orlů mohou být rušena prací lesní techniky v blízkosti hnízd. Častá jsou také zranění a smrt způsobené kontaktem s elektrickým vedením. Velmi závažným problémem je nelegální kladení otrávených návnad. Jedná se o zavrženíhodný prostředek, kterým někteří lidé "bojují se škodnou". Nejčastěji zneužívanou látkou je karbofuran, hlavní složka dlouhodobě zakázaného insekticidu furadan. Od roku 2004 bylo jen v Jihočeském kraji zaznamenáno 33 případů nálezu uhynulých orlů mořských, u kterých byla prokázána nebo předpokládána otrava. Kromě orlů se stávají obětí i další druhy ptáků jako káně lesní, čáp bílý, moták pochop, luňák červený či řada dalších volně žijících živočichů. Bohužel jsou tyto případy známy prakticky ze všech krajů České republiky. (zdroj: www.karbofuran.cz).

  Návrat orla mořského do české krajiny je jedním z velkých úspěchů ochrany přírody. Přestože se jedná o impozantního dravce, je vliv jeho populačního růstu na případné ekonomické škody vzhledem k jeho ekologii a potravní specializaci prakticky zanedbatelný. Věřme, že se orlům mořským bude nejen u nás, ale i v ostatních částech jejich evropského areálu nadále dařit a že se dokážou vyrovnat se všemi hrozbami, kterým v současnosti čelí. V srdci evropské přírody mají své nezastupitelné místo.

  Literatura:

  Kloubec B., Hora J., Šťastný K. eds.: Ptáci jižních Čech. Jihočeský kraj, České Budějovice, 2015.

  Chobot K., Němec M. Červený seznam ohrožených druhů České republiky: OBRATLOVCI. Příroda č. 34. AOPK ČR, Praha, 2017.

  Hora J., Kučera Z., Němec M. Vojtěchovská E. eds. Monitorng druhů Přílohy I Směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2011–2013. Příroda č. 38. AOPK ČR, Praha, 2018.

  Keller V., Herrando S., Voříšek P. et al. European Breeding Bird Atlas 2: Distribution, Abundance and Change. European Bird Census Council & Lynx Edicions, Barcelona, 2020.

  Šťastný K., Bejček V., Mikuláš I., Telenský T. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2014-2017. Aventinum s.r.o., Praha 2021.

  Ostatní zdroje:

  www.karbofuran.cz

  Výsledky zimního sčítání orla mořského na Českobudějovicku a Třeboňsku. AOPK ČR, nepubl.

  
  

  Fotogalerie

     Autor článku: Mgr. Tomáš Bodnár, AOPK ČR 

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl

  Autoři fotografií: Jiří Neudert a Michaela Jerhotová
  

• Páchník hnědý

  Ochrana brouka páchníka hnědého na jihu Čech: projekt CZ-SK SOUTH LIFE   

  Projekt CZ-SK SOUTH LIFE  je zaměřen na zlepšení stavu a následnou ochranu ohrožených druhů rostlin, živočichů i celých přírodních stanovišť. Jedním z cílů projektu je také dosáhnout záchrany a rozšíření vhodných biotopů pro páchníka hnědého, tak, aby došlo k posílení současného velmi neuspokojivého stavu populací tohoto ohroženého druhu brouka.

  O

  chrana páchníka hnědého se věnujeme v jižních Čechách v sedmi vybraných evropsky významných lokalitách. Všechny lokality byly na začátku projektu detailně prozkoumány (kontrola několika desítek tisíců stromů) a aktuální stav byl srovnán se staršími průzkumy. Bylo konstatováno, že výskyt a velikost populace páchníka hnědého jsou na všech lokalitách víceméně srovnatelné se stavem před cca 10 lety, případně mírně ubývající, nikde však početnost páchníka hnědého není vysoká. Ke značné zranitelnosti těchto mikropopulací přispívají i zjištěné negativní faktory jako např. zanedbání péče o stromy a jejich poškozování, spontánní zarůstání vhodných dřevin náletovými dřevinami, ubývání stromů vhodných k vývoji páchníka kácením i jinými vlivy, nedostatečné zajištění kontinuity věkové struktury porostů a změny přírodních podmínek v dutinách stromů a přímé poškozování či likvidace stromových dutin.

  K zachování, zvýšení a rozšíření stávající populace páchníka hnědého byla ve všech projektových lokalitách detailně navržena opatření péče o stromy a jejich okolí, a to jak o stávající stromy s prokázaným nebo pravděpodobným výskytem, tak o stromy s různě vysokým potenciálem být později osídleny. 

  Páchník hnědý je brouk, který se živí odumřelou dřevní hmotou. Ke svému životu potřebuje staré listnaté stromy, které z naší krajiny postupně mizí. Největší ohrožení tedy pro něho představuje úbytek jeho přirozeného biotopu. Kromě toho, že jsou staré stromy zdrojem jeho obživy, kladou samice páchníka do dutin těchto stromů vajíčka. Larvy, které se z nich vyvinou, zde potom žijí zhruba 3 – 4 roky. V okolí naší zoologické zahrady se nachází hned 3 evropsky významné lokality s výskytem páchníka hnědého: Hlubocké hráze, Hlubocké obory a Vrbenské rybníky. A proč páchník? Dospělí jedinci vydávají zvláštní zápach, který připomíná pach staré kůže.

   "Ochrana biotopů a stanovišť s výskytem páchníka má zároveň pozitivní dopad i na široké spektrum entomofauny, avifauny a dalších druhů živočichů specificky vázaných na tato stanoviště."

  Návrhy ochranářských opatření jsou na jednotlivých lokalitách projednávány s vlastníky a nájemci pozemků a na základě příslušných povolení postupně realizovány.

  V průběhu realizace projektu CZ-SK SOUTH LIFE byl v Jihočeském kraji dosud proveden bezpečnostně-zdravotní ořez více jak 1000 listnatých dřevin s prioritním cílem zlepšení zdravotního stavu stromů, stabilizace korun a zvýšení bezpečnosti v jejich okolí. Každý strom je zaměřen pomocí GPS souřadnic a nese unikátní značku umístěnou přímo v terénu (plastový štítek s číselným označením stromu). Současně s prováděním ořezů probíhá vyřezávání nevhodných dřevin (nadměrně zastiňujících a ohrožujících zájmové stromy). Vhodnými arboristickými metodami je umožněn žádoucí vývoj vytipovaných stromů, především jejich stabilizace a regenerace, a současně tím zajišťujeme vhodné podmínky nejen pro výskyt páchníka, ale i celé řady dalších chráněných živočichů. Proběhla výsadba listnatých dřevin k zajištění dlouhodobé kontinuity vhodných podmínek pro výskyt páchníka. Bylo vysazeno více jak 1 000 listnatých stromů, a to konkrétně druhy dub letní, lípa srdčitá, javor mléč, javor klen, jeřáb ptačí, buk lesní, jilm habrolistý a třešeň ptačí.

  Ochrana biotopů a stanovišť s výskytem páchníka má zároveň pozitivní dopad i na široké spektrum entomofauny, avifauny a dalších druhů živočichů specificky vázaných na tato stanoviště. 

  Příspěvek byl sestaven dle informací z odborných studií projektu, tiskových zpráv projektu a vlastních zkušeností. Projekt CZ-SK SOUTH LIFE děkuje všem vlastníkům a nájemcům za spolupráci při realizaci projektu. Děkuji celému projektovému týmu za společné úsilí na poli ochrany přírody (nejen při ochraně páchníka).

  
  

  Fotogalerie

     Autorka článku: Ing. Eva Dvořáková Ježková, Ph.D., Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, KÚ Jihočeského kraje, vedoucí manažerka projektu LIFE

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl

  Zdroje fotografií: archiv projektu CZ-SK SOUTH LIFE
  

• Filmový festival

• Výročí

  kuňka východní

  Nároky na technické řešení výběhů pro zvířata nebyly dříve nijak veliké. Typické oplocení na fotografii z počátku 60. let minulého století pochází ještě z doby výstavby zoo před 2. světovou válkou. 

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  JUDr. Adolf Schwarzenberg – kníže Adolf I. ze Schwarzenbergu, majitel panství Hluboká a loveckého zámku Ohrada, u kterého nechal v letech 1937 – 1939 vystavět ze svých prostředků malou zoo. 

  zdroj fotografie: Státní zámek Hluboká nad Vltavou

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  František Janovský – knížecí Schwarzenberský vrchní lesní správce, který byl pověřen organizačním zajištěním a výstavbou zoologické zahrady, které se poté s láskou věnoval.

  zdroj fotografie: Obnovená tradice – časopis historického spolku Schwarzenberg

  Photo 4autork

  Vzpomínáte si ještě, jak se u nás stavěla malá africká expozice? Je to už 14 let! Na počest zakladatele zoo byla pojmenována po jeho africké farmě Mpala.

  autorka fotografie: Micheala Jerhotová

  Photo 5Pohhhh

  Vilém Hnilička – správce parku Háječek v Českých Budějovicích s kočkodanem husarským

  zdroj fotografie: soukromý archiv p. Milana Daňka

• Sova pálená

  kuňka východní

  Sova pálená je středně velká sova, na přední straně hlavy má výrazný srdčitý závoj, velké černé oči a charakteristické zbarvení.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Sova pálená se přizpůsobila životu v blízkosti člověka a dnes hnízdí převážně v budovách, především na půdách.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Vstup do velké rozletové voliéry ve stodole s "balkonkem", kde mohou sovy pozorovat okolní krajinu a zvykat si na ni. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Rosomák sibiřský

  kuňka východní

  Rosomák není pták, ale jedna z největších lasicovitých šelem na světě s nezaměnitelným vzhledem. A to i přesto, že lidem často připomíná spíše roztomilého medvídka. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Svou obrovskou sílu v čelistech využívají při drcení kostí. Jejich vědecký název je odvozen od latinského slova „gula“, což lze přeložit jako nenasytný či obžerství. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Rosomáci jsou převážně noční zvířata, ale aktivní mohou být i během dne a to po celý rok i v době krutých mrazů. Ve velmi nepříznivých podmínkách dokáží ulehnout na krátkou dobu k nepravému zimnímu spánku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 4autork

  Samička Nalka, která měla vždy velmi ráda společnost návštěvníků a velmi často byla k vidění, jak se zvědavě rozhlíží po okolí ze svého oblíbeného stromu.   

  autorka fotografie: Micheala Jerhotová

• Rehek domácí

  kuňka východní

  Dospělý samec rehka domácího

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Samice rehka obecného.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Vzhledem k tomu, že rehci domácí rádi využívají naše lidská obydlí, je důležité je v hnízdním období nerušit a umožnit jim v klidu vyvést mláďata.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Páchník obecný

  kuňka východní

  Brouk páchník hnědý se živí odumřelou dřevní hmotou

  zdroj fotografií: archiv projektu CZ-SK SOUTH LIFE

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Provádění bezpečnostně-zdravotního řezu.

  zdroj fotografií: archiv projektu CZ-SK SOUTH LIFE

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Den otevřených dveří projektu CZ-SK SOUTH LIFE a oslava 30. výročí programu LIFE v areálu Zoo Hluboká

  zdroj fotografií: archiv projektu CZ-SK SOUTH LIFE

  Photo 4autork

  Každý strom zařazený do projektu nese číselné označení.   

  zdroj fotografie: archiv projektu CZ-SK SOUTH LIFE

• Orli mořští

  kuňka východní

  Zimní shromaždiště orlů mořských na přikrmovacím újedišti.

  autor fotografie: Jiří Neudert

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mladí nedospělí orli (vpravo) jsou tmavě hnědí s černavým zobákem a světlého zbarvení dosahují postupně s věkem. Plného vybarvení dospělců dosahují až okolo pátého roku života.

  autor fotografie: Jiří Neudert

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Zimní shromaždiště orlů mořských

  autor fotografie: Jiří Neudert

  Photo 4autork

  Zimní sčítání orlů v Zoo Hluboká na břehu Munického rybníka. 

  autorka fotografie: Micheala Jerhotová

  Photo 5Pohhhh

  Dospělý orel mořský.

  autor fotografie: Jiří Neudert 

• Letošní mláďata

  kuňka východní

  Prvními ptačími mláďaty letošního roku byli 2 malí agapornisové Fisherovy.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  . Naše skupina kočkodanů husarských se letos opět rozrostla o nového člena, kterého tradičně porodila naše samice Bára. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Z počátku letošního roku se také narodilo mládě vodušky červené - impozantní africké antilopy, kterou můžete pozorovat v přední části naší zoo. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 4autork

  Jeden z "čertíků" - mláďat drobného ostrovního plemene ovce ouessantské.

  autorka fotografie: Micheala Jerhotová

  Photo 5Pohhhh

  Minimálně tři mláďata kočkodana rudokrkého už můžete i pravidelně pozorovat, jak z vaku odvážně vykukují nebo se velmi aktivně hýbají ve vaku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová 

  Photo 6

  Do letošního roku se v naší zoo vylíhlo celkem 61 mláďat holoubka diamantového.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová 

• Čolek horský

  kuňka východní

  Samec čolka obecného v období rozmnožování

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Lesní biotop s různými vodními nádržemi je pro čolka horského skutečně zásadní. Během své vodní fáze, tedy v období rozmnožování, využívá různé lesní rybníčky, podmáčené louky, rašeliniště, ale stačí mu i větší kaluž nebo vyjetá kolej od traktoru zatopená vodou.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Během suchozemské fáze jsou čolci horští vybarveni mnohem méně výrazně.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Příprava terária

  kuňka východní

  Jedna ze skutečně "piplavých" činností je stříhání rostlin v expozicích téměř lístek po lístku.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Speciální péči vyžadují terária s vodou. Ta se samozřejmě musí vypustit, celý prostor bazénků včetně všech kamenů je třeba pečlivě umýt a vyčistit.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Přesun probuzených ještěrek zelených do jejich expozic.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 4autork

  Důležitou součástí terárií jsou tepelné a světelné zářiče, které zde udržují potřebnou teplotu, intenzitu světla a dodávají plazům nutné UV záření. Všechna svítidla se před sezónou kontrolují a případně mění za nová.   

  autorka fotografie: Micheala Jerhotová

  Photo 5Pohhhh

  Po zimním spánku se zvířata začínají přivykat na zvyšující se teplotu. Vyndají se z lednic a nechají se do druhého dne v prostorách pavilonu mimo expozice.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová 

• Zmije obecná

  kuňka východní

  Dříve se zmije vyskytovala na svých ideálních stanovištích téměř na celém území České republiky. Její počty ale klesají a v současné době se její výskyt posunul spíše do podhorských a horských oblastí.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Klíčová je pro ni především vlhkost prostředí. Často si proto vybírá lesnaté oblasti s dostatkem srážek, kde je ale zároveň dostatek osluněných míst jako jsou různé paseky, kamenité stráně nebo rašeliniště. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Velmi časté jsou také černě zbarvené zmije, které žádnou klikatou čáru na těle nemají. Černá barva lépe akumuluje teplo ze slunečních paprsků, proto tyto tmavé formy zmijí nacházíme především v chladnějších oblastech.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 4autork

  Zásadní je určitě ochrana a obnova jejích přirozených biotopů a především snížení množství pesticidů používaných v zemědělství a lesnictví. Důležité je ale také boření mýtů o přehnané nebezpečnosti a jedovatosti tohoto krásného hada.      

  autorka fotografie: Micheala Jerhotová

• 1096212.png
• 1096214.png
• 1096216.png
• 1096440.png
• 1096443.png
• 1096447.png
• 1096448.png
• 1096449.png
• 1096450.jpg
• 1096451.jpg
• 1096452.png
• 1096454.png
• 1096455.png
• 1096458.png
• 1096459.png
• 1096460.png
• 1096462.png
• 1096463.png
• 1096465.png
• 1096466.jpg
• 1100909.jpg
• 1101418.jpg
• 1101419.jpg
• 1101420.jpg
• 1101424.jpg
• 1101425.jpg
• 1101426.jpg
• 1101430.mp4
• 1101431.jpg
• 1101448.jpg
• 1101452.jpg
• 1101453.jpg
• 1101454.jpg
• 1101458.jpg
• 1101459.jpg
• 1101460.jpg
• 1101491.jpg
• 1101492.jpg
• 1101493.jpg
• 1101494.jpg
• 1101498.jpg
• 1101499.jpg
• 1101500.jpg
• 1101501.jpg
• 1102943.jpg
• 1102944.jpg
• 1102945.jpg
• 1102949.jpg
• 1102950.jpg
• 1102951.jpg
• 1103403.jpg
• 1103404.jpg
• 1103405.jpg
• 1103410.jpg
• 1103411.jpg
• 1103412.jpg
• 1103413.jpg
• 1103414.jpg
• 1103421.png
• 1103591.jpg
• 1103601.jpg
• 1103602.jpg
• 1103603.jpg
• 1103604.jpg
• 1103605.jpg
• 1103606.jpg
• 1103612.jpg
• 1103613.jpg
• 1103614.jpg
• 1103615.jpg
• 1103616.jpg
• 1103617.jpg
• 1103650.png
• 1103652.png
• 1103653.png
• 1103659.png
• 1103759.png
• 1103761.png
• 1103762.png
• 1103763.png
• 1103772.jpg
• 1103773.jpg
• 1103775.jpg
• 1103776.jpg
• 1103777.jpg
• 1103783.jpg
• 1103784.jpg
• 1103785.jpg
• 1103786.jpg
• 1103787.jpg
• 1103988.jpg
• 1103989.jpg
• 1103990.jpg
• 1103995.jpg
• 1103996.jpg
• 1103997.jpg
• 1103998.jpg
• 1104507.jpg
• 1104508.jpg
• 1104509.jpg
• 1104510.jpg
• 1104516.jpg
• 1104517.jpg
• 1104518.jpg
• 1104519.jpg
• 1104701.jpg
• 1104702.png
• 1104703.jpg
• 1104704.jpg
• 1104705.jpg
• 1104706.jpg
• 1104707.jpg
• 1105006.jpg
• 1105020.jpg
• 1105021.jpg
• 1105255.jpg
• 1105256.jpg
• 1105257.jpg
• 1105351.png
• 1105378.jpg
• 1105379.jpg
• 1105380.jpg
• 1105381.jpg
• 1105387.jpg
• 1105394.jpg
• 1105398.jpg
• 1105535.jpg