04/2023

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  4/2023

• Editorial

  Editorial

  "Přejeme krásné prožití následujících svátků a do nového roku hodně štěstí."

  T

  ak nás zima zaskočila! Asi jste slyšeli o tom, že nám první pořádný sníh na začátku prosince zničil několik voliér. Sníh jsme samozřejmě čekali, ale nikdo z nás nepředpokládal, že ho napadne během pár nočních hodin přes půl metru. Zaměstnanci zoo ho potmě shazovali, jak mohli, ale kvůli jeho množství, počtu voliér i nepříjemné práci v nočních hodinách to zkrátka nebylo možné zvládnout. Nejstarší z poškozených voliér v zoo stála už 20 let, takže nějakou tu zimu zažila, i ty s bohatou sněhovou nadílkou. Možná i větší než teď. Jen nikdy před tím nenapadlo tolik sněhu za tak krátkou dobu.

  Zima v posledních letech byla spíš nijaká, sněhu málo, teploty nejčastěji lehce nad nulou. Pak často hned teplé jaro a suché léto... To všechno jsou projevy klimatické změny. Vlny veder, přívalové deště (nebo husté sněžení), dlouhé období sucha nebo počasí s rizikem lesních požárů jsou extrémní projevy počasí, které se s postupující klimatickou změnou vyskytují častěji než dříve a přicházejí s větší intenzitou. Jedním z přístupů, jak klimatické změně čelit, je se na ni adaptovat. Proto u nás v zoo například sázíme místo trávníků trvalkové záhony méně náročné na údržbu, budujeme zelené střechy (psali jsme o tom již v čísle 3/2021) a také zachycujeme dešťovou vodu, kterou pak využíváme pro zalévání. Extrémní množství sněhu je tedy další výzvou, kde a jak se přizpůsobit.

  Aby se se přírodní systém s klimatickou změnou lépe vyrovnával, je důležité zachování co největší míry biodiverzity. Organismy reagují na probíhající změny různým způsobem, a čím větší bude jejich rozmanitost, tím lépe se celý systém uvede do rovnováhy.  A tím se dostávám zpátky k zoologickým zahradám, které dnes hrají důležitou roli při budování rozmanité a udržitelné budoucnosti pro přírodu i lidi.

  Podívejte se v posledním letošním čísle našeho e-magazínu, co dalšího pro to děláme a do čeho se s našimi partnery zapojujeme.

  Přejeme krásné prožití následujících svátků a do nového roku hodně štěstí.

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  Zoo noviny - prosinec 2023 (číslo 4/23)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  foto užovky stromové na titulní straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Obsah

  MÁME 2 NOVÉ SAVČÍ DRUHY

  PROJEKT BAREVNÉHO ZNAČENÍ VRABCŮ DOMÁCÍCH V ZOO HLUBOKÁ MÁ ZA CÍL HLEDÁNÍ PŘÍČIN ÚBYTKU TOHOTO DŘÍVE SUPERPOČETNÉHO DRUHU

  LEUCISTICKÝ VRABEC V PROJEKTU "VRABCI V ZOO HLUBOKÁ"

  POMÁHÁME ZACHRAŇOVAT TAMARÍNA PINČÍHO

  PODPORA UŽOVKY STROMOVÉ (ZAMENIS LONGISSIMUS) V POOHŘÍ V ROCE 2023

  HORY NA HLUBOKÉ

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  ZIMNÍ POZOROVÁNÍ "JIHOČESKÝCH HUS" VELKÝCH ANEB NENÍ HUSA JAKO HUSA

  PTAČÍ PARK NA ZBUDOVSKÝCH BLATECH

  PROBĚHLÉ AKCE V ZOO

• Nové savčí druhy

  Máme 2 nové savčí druhy

  Na konci října k nám do zoo přibyly dva nové druhy savců, které jsme u nás nikdy dříve nechovali. Jedná se o kozorožce kavkazské a mary slaništní. Zástupci obou zmiňovaných druhů k nám doputovali ze Zoo Olomouc.

  Kozorožec kavkazský

  Jedná se o velmi vzácný druh kopytníka, který se vyskytuje jen na velmi omezeném území západního Kavkazu, v rámci kterého obývá plochu velkou zhruba 4500 kilometrů čtverečních. Je tedy skutečně velmi striktním endemitem této oblasti. Znamená to, že ho nikde jinde na světě ve volné přírodě nenajdeme. Obývá místa ve velmi širokém rozpětí nadmořských výšek (800 - 4200 metrů nad mořem). K pohybu po strmých horských srázech jsou kozorožci skvěle přizpůsobeni. Jejich kopýtka mají pružný okraj a jsou mírně prohloubená. Fungují tak trochu jako přísavka. Kozorožec kavkazský je poměrně mohutné zvíře, které může dosahovat váhy až 65 - 80 kilogramů. Jeho majestátní zahnuté rohy mohou u samců dosahovat délky až přes jeden metr. Zajímavostí je, že je aktivní především za soumraku a v noci, kdy se pase na otevřených horských planinách.

  V přírodě přežívá posledních přibližně 5 až 6 tisíc jedinců těchto kozorožců. Jedná se tedy o velmi ohrožené zvíře. Od roku 2016 je také kozorožec kavkazský zařazen na seznamu CITES, v kategorii CITES II. O jeho zařazení na tento soupis zvířat, s kterými se nesmí obchodovat, se velkou měrou zasloužili čeští zoologové a pracovníci ochrany přírody. Zoo Olomouc vede od roku 1996 plemennou knihu tohoto druhu a zároveň je koordinátorem Evropského záchovného programu (EEP). Vzhledem k ubývajícím stavům ve volné přírodě bylo zapotřebí začít regulovat lov a obchod s trofejemi. Kozorožci kavkazští jsou totiž ohroženi především nelegálním lovem kvůli trofejím samčích rohů, ale také pro maso a kůži.

  V Zoo Hluboká nahradili kozorožci kamzíky horské, kterým se zde bohužel dlouhodobě nedařilo. Pro začátek máme pouze samčí skupinu, na které si osvojíme všechny náležitosti péče o tyto vzácné svěřence. Pokud vše půjde dobře, přibudou k našemu stádečku i samice. 

  Mara slaništní

  Mara slaništní je zajímavým a málo chovaným druhem hlodavce z Jižní Ameriky blízce příbuzným morčatům. Je výrazně menší než mnohem známější mara stepní. Vzhledem ke své velikosti se jí dříve říkalo mara zakrslá. Na nohách mají tito hlodavci místo drápů drobná kopýtka. Tento menší druh mary se vyskytuje v suchých pampách na území Paraguaye, jihu Bolívie a severozápadu Argentiny. Díky poměrně dlouhým nohám po těchto rozlehlých pláních velmi rychle běhají a dokáží vyskočit až 2 metry vysoko. Na rozdíl od mary stepní, jejíž tělesná hmotnost se pohybuje okolo 9 kilogramů, dosahuje mara slaništní pouze hmotnosti okolo 2,5 kilogramů. Slaništní mara se ve většině případů vyskytuje v menších rodinných skupinkách. Před predátory se většinou schovávají v nízké vegetaci nebo v norách. Ty si buď samy vyhrabávají, nebo obsazují opuštěné nory jiných zvířat. Živí se výhradně rostlinnou potravou, která je ale v jejich případě velmi pestrá. Není to jen tráva, ale také různé dřeviny, plody a semena. V obdobích sucha pak nejčastěji konzumují různé sukulentní rostliny. Mary opětovně požírají vlastní výměšky slepého střeva (cekotrofie) tak, jak to známe u králíků a zajíců. 

  V jihoamerické části Zoo Hluboká mary slaništní nahradily jejich větší příbuzné mary stepní.  

  Autorka článku: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Vrabci v zoo

  Projekt barevného značení vrabců domácích v Zoo Hluboká má za cíl hledání příčin úbytku tohoto dříve superpočetného druhu

  
  

  Vrabec domácí (Passer domesticus) se v průběhu posledních tisíciletí dokonale přizpůsobil životu v lidských sídlech a patří tak k blízkým souputníkům člověka. Jeho původní domovina se pravděpodobně nacházela v suchých oblastech jihozápadní Asie, odkud se s expanzí zemědělské činnosti a lidských sídel začal šířit do dalších oblastí. Nyní má téměř kosmopolitní rozšíření (zahrnující všechny kontinenty, vyjma Antarktidy), kterému pomohlo vysazování vrabců do oblastí nepůvodního výskytu (např. do Severní a Jižní Ameriky, Jižní Afriky, Austrálie či na Nový Zéland). Jeho celková populace se odhaduje na 1,6 miliardy jedinců a podle některých studií je vrabec domácí nejpočetnějším ptačím druhem na celém světě.

  I

  na našem území patří vrabec domácí mezi nejpočetnější ptáky kulturní krajiny, zejména pak různých lidských sídel, od vesnických sídel po větší města. Ještě před stoletím byl vrabec tak početný, že byl považován za významného škůdce v zemědělství. Například za dob vlády Marie Terezie patřilo hubení vrabců k povinnostem poddaných a i později byla vydávána úřední nařízení k jeho hubení. Zejména od 80. let minulého století ale populace vrabců na našem území začala výrazně ubývat, nicméně od počátku tohoto tisíciletí je jeho početnost víceméně stabilní. Bohužel přesná data o změnách jeho početnosti nemáme, a to zejména kvůli tomu, že tak běžnému druhu dříve nikdo nevěnoval speciální pozornost. Ze západní Evropy máme ale dobrou evidenci o jeho výrazném populačním poklesu, zejména pak z městských oblastí, kde jeho početnost nyní dosahuje nepatrného zlomku stavu oproti minulým desetiletím. Například městské populace vrabců v některých západoevropských městech (např. Hamburk, Londýn, Edinburgh) poklesly až o 95 % a objasnění příčin úbytku „obyčejného“ a dříve superpočetného vrabce domácího se náhle stalo vědeckou prioritou v mnoha regionech.

   "Například mezi roky 2017–2022 jsme v Zoo Hluboká okroužkovali 1280 vrabců, z toho 590 samic a 646 samců (u zbytku ptáků nebylo možné určit pohlaví, protože byli mladí, ještě nevybarvení). 352 vrabců bylo minimálně 1x odečteno či zpětně odchyceno, přičemž nejčastěji kontrolovaný samec má 44 záznamů, a samice 29 záznamů."

  
  

  Příčiny poklesu počtů vrabce domácího mohou být různé, přičemž k němu jistě přispívají různé faktory a jejich kombinace. Navíc se příčiny ohrožení mohou lišit v různých typech prostředí (například v městech a vesnických/rurálních oblastech). Faktory jako nedostatek vhodných hnízdišť (zejména z důvodu modernizace lidských sídel, či ztráty a nevhodné údržby městské zeleně), predace (např. krahujci, kočky), nemoci (např. ptačí malárie) mohou hrát výraznou roli v jeho populačním poklesu, nicméně nejčastější hypotézou vysvětlující úbytek vrabců patří nedostatek potravy, zejména pak ve dvou kritických obdobích roku – v průběhu hnízdění a zimy. Nedostatek kvalitní potravy v průběhu hnízdění, kdy je potrava zejména složena z živočišné složky (hmyzu), negativně ovlivňuje úspěšnost hnízdění a přežívání mláďat, zato nedostatek potravy rostlinné povahy (zrna a semena hospodářských i planě rostoucích rostlin) v průběhu zimy může vést k horšímu přežívání tohoto období. Potravně kvalitní stanoviště s vysokou nabídkou živočišné i rostlinné potravy v průběhu celého roku, pak mohou být zásadní pro přežívání vrabců v různých oblastech. Jaké ale je přežívání vrabců a jak se liší v různých typech prostředí, nevíme. 

  Nalezení odpovědi na tuto otázku bylo hlavní motivací při zrodu pravidelného a dlouhodobého projektu zaměřeného na kroužkování vrabců, které jsme před dekádou začali v zemědělském družstvu v Žabovřeskách a od roku 2017 v Zoologické zahradě Hluboká. Metoda tohoto výzkumu je jednoduchá. Každý rok v průběhu jara a podzimu se do ornitologických sítí snažíme pochytat co nejvíce vrabců v různých typech prostředí a každému vrabci nasadíme hliníkový ornitologický kroužek nesoucí nápis N. MUSEUM PRAHA. Dále určíme pohlaví, věk a každého ptáka také důkladně proměříme a zvážíme. V Zoo Hluboká navíc vrabcům nasazujeme barevné odečítací kroužky (na jedné noze má vrabec hliníkový ornitologický kroužek a jeden kroužek barevný, na druhé dva barevné kroužky), které slouží k identifikaci jedinců bez nutnosti opakovaného odchytu. Při zpětném odchytu či odečtu jedince s kroužkem pak získáme řadu informací, jako je vnitro- či meziroční přežívání, změny kondice a přesuny jednotlivých ptáků.

   "Do projektu se můžete zapojit i vy, návštěvníci zoologické zahrady. Je to jednoduché a zábavné! Staňte se „lovcem“ snímků vrabců! Pořiďte detailní fotky vrabců, kteří jsou označeni barevnými kroužky (nicméně pro přesnou identifikaci je nutné vyfotit vrabce tak, aby na fotce byly vidět všechny 4 kroužky!)."

  Například mezi roky 2017 – 2022 jsme v Zoo Hluboká okroužkovali 1280 vrabců, z toho 590 samic a 646 samců (u zbytku ptáků nebylo možné určit pohlaví, protože byli mladí, ještě nevybarvení). 352 vrabců bylo minimálně 1 krát odečteno či zpětně odchyceno, přičemž nejčastěji kontrolovaný samec má 44 záznamů, a samice 29 záznamů. Minimálně dva vrabci (obě samičky kroužkované jako dospělí ptáci) byli odchyceni po pěti letech, a proto víme, že jejich věk byl minimálně 6 let. O detailních výsledcích týkající se přežívání vás budeme v budoucnu informovat, přičemž projekt byl od začátku koncipován jako dlouhodobý, který kromě vědecké stránky má i důležitý vzdělávací a společenský rozměr. Řádné fungování jednotlivých odchytových akcí není možné bez velkého nasazení řady kolegů a dobrovolníků, což v průběhu let vedlo k vzniku celé „vrabčí komunity“ a řadě nových přátelství. Odchyty jsou pro nás vždy fantastickým časem pro setkávání, propojování a předávání zkušeností, včetně zapojování mladé generace do systematického výzkumu, přičemž už nyní se rýsují nadějní mladí pokračovatelé tohoto výzkumu.

  Do projektu se můžete zapojit i vy, návštěvníci zoologické zahrady. Je to jednoduché a zábavné! Staňte se „lovcem“ snímků vrabců! Pořiďte detailní fotky vrabců, kteří jsou označeni barevnými kroužky (nicméně pro přesnou identifikaci je nutné vyfotit vrabce tak, aby na fotce byly vidět všechny 4 kroužky!). Označte místo a datum pozorování a pošlete snímky na naše facebookové stránky „Vrabci v Zoo Hluboká“, či na email martin.sali@post.cz. Nebo se za námi zastavte během kroužkování, které každým rokem probíhá v březnu a září. Závěrem bychom rádi poděkovali vedení a zaměstnancům Zoo Hluboká za dlouhodobou podporu a možnost zde tento projekt realizovat.  

  Fotogalerie

  Autor článku: Martin Šálek (Ústav biologie obratlovců AVČR v.v.i.)

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Bílý vrabec

  Leucistický vrabec v projektu "Vrabci v Zoo Hluboká"

  V projektu "Vrabci v Zoo Hluboká", kde pomocí fotoaparátu odečítám barevně označené vrabce domácí, pracuji jako terénní pracovník již pátým rokem. V rámci tohoto projektu má jeho vedoucí Martin Šálek za cíl získat detailní informace o přežívání vrabců domácích v Zoo Hluboká.

  P

  ři svých toulkách po zoo za odečty jsem jednoho dne narazil na bíle zbarveného jedince, kterého jsem pojmenoval Renda. Jedná se o leucistického jedince, který na rozdíl od albína nemá červené oči. Rendu jsem pak v zoo při pozorování a odečtech vrabců průběžně potkával. Dvakrát v roce se totiž v zoo v rámci projektu „Vrabci v Zoo Hluboká” koná odchytová a kroužkovací akce, při které vrabce domácí odchytáváme a značíme. Doufal jsem tedy, že Rendu odchytíme a podaří se nám na něj podívat z blízka. Bohužel se jeho odchyt nezdařil, i když poletoval v blízkosti odchytových sítí. Rendu jsem pak vídal ještě pár měsíců po kroužkovací akci, jak si v zoo užíval vrabčí život. 

  Později při dalších návštěvách jsem ho už ale neviděl. Myslel jsem si, že jsem byl nepozorný, ale bohužel, už jsem ho nespatřil. 

   "Renda 2.0 přežil zimu a chystal se na hnízdění. Dne 26.6. 2023 jsem v zoo objevil dutinu, kam zaletoval s hnízdním materiálem."

  
  

  O rok později, 28. srpna 2022, se objevil další bíle zbarvený jedinec. A jako minule to bylo opět několikatýdenní mládě. Byl jsem nadšen, že opět vidím bílého vrabce. Jméno bylo hned jasné...  Renda 2.0. 

  Při odečítání vrabců jsem Rendu 2.0 potkával pravidelně a vypadalo to, že se mu daří. Přežil až do kroužkovací akce, kdy se chytil. Byl jsem štěstím bez sebe a nejen já. Mé nadšení se mnou sdíleli i zkušení ornitologové, kteří si při měření a vážení uvědomovali zvláštnost tohoto okamžiku. Ono totiž chytit bílého vrabce není každodenní záležitost.  

  Renda 2.0 přežil zimu a chystal se na hnízdění. 

  Dne 26. 6. 2023 jsem v zoo objevil dutinu, kam zaletoval s hnízdním materiálem. Po několika týdnech z hnízdní dutiny již vykukovala dvě mláďata, která byla normálně zbarvená. Pravděpodobně se jedná o první prokázané a úspěšné hnízdění leucistického vrabce domácího u nás.  

  I „obyčejný” vrabec domácí může být vzácný...

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Jakub Handschuh

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Michaela Jerhotová a Jakub Handschuh

• Titi projekt

  Pomáháme zachraňovat tamarína pinčího

  Tamarín pinčí je druh drápkaté opičky žijící v rodinných skupinách, které mohou čítat až 30 členů. V této skupině se rozmnožuje pouze rodičovský pár a ostatní členové se věnují péči o mladší sourozence, vyhledávají potravu a chrání skupinu před nebezpečím. Samice rodí většinou dvojčata. Porodní váha mláděte je zhruba 20 % váhy matky. Váha dospělého jedince se pohybuje od 250 do 400 gramů. Naštěstí samice nemá s mláďaty moc práce, jelikož hlavní rodičovskou péči přebírá  otec. Ten mláďata po porodu převezme, vozí na zádech a samice si je bere pouze na krmení.

  T

  ato opička se dnes vyskytuje pouze na severu Kolumbie, kde obývá zbytky přímořských pralesů. Mezi hlavní příčiny úbytku těchto zvířat jsou ztráta přirozeného prostředí, kdy dochází k odlesňování a vypalování lesů,  a také nelegální lov živých jedinců. Tito roztomilí primáti jsou totiž velmi populárními domácími mazlíčky. V minulosti se tyto opičky hojně využívaly také jako pokusná zvířata v laboratořích. Dnes se ve volné přírodě nachází jen zlomek původní populace.

  Zoo Hluboká chová tamaríny pinčí od roku 2008. Uvědomujeme si ohroženost tohoto primáta a při komentovaných prohlídkách či setkání u zvířat se snažíme veřejnost o jeho zranitelnosti informovat. I proto jsme hledali způsob, jak tamarínům pomoci i mimo chov. Společně s dětmi ze Zookroužku, které k nám docházejí pravidelně již 15 let, jsme vymysleli, že budeme sbírat hliníkové plechovky od nápojů a prodejem kovu získávat peníze, které zašleme organizaci Proyecto Tití a tím pomůžeme ochraně druhu přímo v místě jeho výskytu.

  Projekt Proyecto Tití se zabývá ochranou jednoho z nejohroženějších primátů více jak 35 let. Hlavním posláním programu je chránit biologickou rozmanitost Kolumbie, a to především tamaríny pinčí a jejich přirozené prostředí kombinací terénního výzkumu, vzděláváním místních komunit, zapojením místních obyvatel do ochrany přírody a ochranou biotopů. Svůj název projekt dostal podle španělského pojmenování pro tamarína = „titi“. 

   Podle Červeného seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN Red List) patří tamarín pinčí mezi kriticky ohrožené druhy.

  Projekt je koordinován ve třech regionech Kolumbie – Sucre, Bolívar a Atlantíco. Ochrana místní fauny a flóry probíhá na více jak 12 600 akrů původních biotopů. Dále zaměstnává místní obyvatelstvo v pěstírnách, kde se pěstují původní stromy, které jsou následně vysazovány a rozšiřují tak prales nejen pro tamaríny pinčí. Primárně se pěstují stromy, které tamaríni využívají jako úkryty nebo se jimi živí. Projekt se také snaží bojovat proti nelegálnímu lovu a odchytům těchto primátů pro jejich využívání jakožto domácích mazlíčků.

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autorky fotografií: Michaela Jerhotová a Isabela Okřinová

• Užovka stromová

  Podpora užovky stromové (Zamenis longissimus) v Poohří v roce 2023

  Populace užovky stromové v Poohří je naší jedinou izolovanou populací, čímž nabývá nadnárodního významu. Tato populace je mimořádně ohrožená a velmi zranitelná. Během posledních desetiletí zde byl zaznamenán výrazný úbytek počtu jedinců i zmenšení areálu vlivem mnoha ohrožujících faktorů.

  Z

  dejší populace je vůbec nejsevernějším výskytem v rámci areálu druhu a zřejmě díky suboptimálním klimatickým podmínkám je nezvykle silně vázána na člověka a jeho hospodaření v krajině. Systematický výzkum této populace prokázal, že více než 95 % populace je vázáno na antropogenní prvky v krajině – nalezneme ji nejen na kamenných zídkách, zahradách a kompostech, ale dokonce i v interiérech chat, domů, garáží a různých jiných staveb. Díky výše uvedeným skutečnostem má zcela zásadní význam nejen péče o biotop, monitoring druhu a další výzkum, ale také trvalá a intenzivní osvěta mezi místním obyvatelstvem i náhodnými návštěvníky území.

  
  

   "V letošním roce činí celkový počet nakladených vajec (do všech námi obhospodařovaných líhnišť) neuvěřitelných 393 a navíc byla zjištěna velmi vysoká úspěšnost líhnutí, vylíhla se až na 1 kus všechna vajíčka (99,74 %)."

  Všem výše uvedeným aktivitám se dlouhodobě věnuje spolek Zamenis. Ten vznikl v roce 2006 a do dnešní doby má více než 30 členů napříč různými profesemi a všemi kouty České republiky. Díky dobrovolnické práci zapálených členů jsme v letošním roce byli schopni zbudovat 2 zcela nová líhniště a zajistit péči o 18 již stávajících, vytvořených v předchozích letech. Tato líhniště mohou (nejen) užovky stromové využívat jako vhodný úkryt či do nich naklást svá vejce. A že jsou líhniště pro užovkou stromovou užitečná, jasně hovoří následující graf.

  V letošním roce činí celkový počet nakladených vajec (do všech námi obhospodařovaných líhnišť) neuvěřitelných 393 a navíc byla zjištěna velmi vysoká úspěšnost líhnutí, vylíhla se až na 1 kus všechna vajíčka (99,74 %). Je jasné, že zdaleka ne všechna mláďata se dožijí dospělosti. V Poohří je čeká mnoho úskalí v podobě nepředvídatelných přírodních podmínek (např. tuhá a dlouhá zima) i nástrah lidské civilizace (doprava, nepůvodní predátoři). Přesto se jedná o velmi pozitivní výsledek, který musí zahřát u srdce každého, komu osud užovky stromové není lhostejný.

  Zoo Hluboká a její zaměstnanci podporují činnost spolku Zamenis ve formě zapůjčování vzdělávacích pomůcek pro osvětové akce a také pravidelnou výpomocí při údržbě líhnišť.

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Ing. Radka Musilová, Ph.D. (spolek Zamenis)

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Markéta Jariabková a archiv spolku Zamenis

• Expozice horské fauny

  Hory na Hluboké

  Expozice horské fauny vznikla jako součást velkého expozičního komplexu, kterému říkáme „Nová setkání“. Jeho součástí jsou i výběhy velkých palearktických šelem, expozice stepí a také terárium, které byly pro návštěvníky zpřístupněny společně před deseti lety - v létě 2013 a o kterých jsme v našem magazínu již psali. Jejich výstavba byla tehdy podpořena z fondů Evropské unie.

  E

  xpozice horské fauny nemá mnoho obyvatel, jsou zde jen tři druhy zvířat, přesto je poměrně rozsáhlá. Plošně největší je výběh pro horské kopytníky, původně kamzíky horské, dnes s kozorožci kavkazskými. Velmi výraznou stavbou je velká voliéra s orly skalními. A součástí je i menší výběh se skupinou svišťů horských. Expozice má našim návštěvníkům přiblížit přírodu vysokých hor a chovaným zvířatům zabezpečit život v podmínkách co nejpodobnějších jejich přirozenému prostředí.

  Vytvořit na plochém terénu naší zoo horské výběhy znamenalo pracovat s velkým množstvím zeminy, kterou bylo třeba navršit do potřebné výšky, a také s velkým množstvím kamene, bez kterého se žádné hory neobejdou. Naštěstí jsme už dlouho dopředu s výstavbou takovéto expozice počítali a na ploše jsme měli zásobu zeminy z  předchozích staveb v areálu zoo. Další přibyla ze stavby Nových setkání, třeba z výkopu bazénu u tygrů. 

   "Obecně je více vegetace okolo výběhů zvířat. U nástupu do expozice z její jižní strany se vine do „hor“ klikatá cesta.  Přes, kamením jen symbolicky naznačený, horský potok musíte přejít po dřevěné lávce. Tuto část jsme pojali jako zmenšeninu horské krajiny s pomocí aranžování a výsadeb v japonském stylu s pečlivě tvarovanými borovicemi a dalšími dřevinami. "

  Terén byl byl pečlivě navršen a vytvarován do podoby „horského hřebene“ s výškou 3 až 4 metry nad úrovní okolí. Tomu předcházelo i rozkreslení plánu do vrstevnicové mapy a příprava reálného modelu, podle kterých se potom dodavatelská stavební firma při výstavbě řídila. Po zhutnění zeminy byl kopec překrytý vrstvou kamení a štěrku ze ševětínského lomu. S instalací největších balvanů musely pomoci jeřáb a bagry. Iluzi horských výšin pomohla vytvořit také cesta pro návštěvníky. Z jedné strany výběhu horských kopytníků vede mírným stoupáním přes ubikace medvědů a tygrů, které jsou tak pod cestou ukryté. Návštěvníci se po ní dostanou do úrovně vrcholů pahorků ve výběhu kopytníků.

  Ze spodního pohledu na výběh (od výběhu rysů) pahorek trochu zakrývá rampu návštěvnického chodníku a také tygří a medvědí ubikaci. Na ní je ze strany výběhu výsadba borovice kleče a také zakrslých a pokroucených kultivarů smrku, z tohoto pohledu imitující klečové pásmo na vrcholcích hor. Mezi klečí můžete také vidět velké balvany, podobně jako ve výběhu. Jsou to ale věrné imitace kamene z lehkého polyuretanu, abychom zbytečně nezatěžovali strop ubikací šelem. Ve fázi realizace výsadeb už by sem stejně skutečné kameny této velikosti nedostala žádná technika – takhle je sem donesly ve svých rukou dvě brigádnice. Protože návštěvnický chodník vede okolo výběhu hned ze třech jeho stran, výsadby mají ještě druhou funkci -  vytváří optickou clonu, která chrání zvířata před vyrušováním. Podobný účel má i část oplocení u výběhu svišťů, které je tvořeno neprůhlednou palisádou z dřevěných kulatin. Přes samotný výběh svišťů už je ale vrchol pahorku zase dobře viditelný. Může se tedy stát, že návštěvníci uvidí sviště a horské kopytníky zároveň. 

  Výběh svišťů byl původně také koncipovaný jako malá kamenná skalka. Na původní jílovité podloží byla navezena vysoká vrstva štěrku, na kterou byly usazeny velké balvany. Mezi nimi si svišti posléze sami vyhrabali labyrint nor, kde zimují i odchovávají svá mláďata. Kameny kvůli podhrabání postupně sesedly, takže skalka už není po deseti letech provozu tak vysoká jako dříve. Aby se svišti z výběhu nepodhrabali ven, má jeho oplocení poměrně hluboké betonové základy. Ze strany pozorovatele je ale výběh ohrazený jen nízkým, zčásti proskleným oplocením, takže na sviště můžete dobře vidět.

  Dominantou horské expozice je téměř 14 metrů vysoká voliéra kruhového půdorysu o průměru 19 a půl metru, která slouží orlům skalním. Tvoří ji jednoduchá ocelová konstrukce s vrchlíkem obloukovitého profilu, opláštěná klasickým pletivem. I uvnitř této voliéry je terén tvarovaný štěrkem, kameny a různě velkými balvany. Je tady ale také malé jezírko, do kterého vtéká „horský“ potůček. 

  Uvnitř voliéry je ponecháno torzo velkého suchého dubu, které slouží jako podklad pro orlí hnízdo. Na rozdíl od výběhu kozorožců, kde kromě trávy, nějakých dalších divoce rostoucích bylin a skupinky modřínů, a svištího výběhu, kde by neobstála žádná vegetace, je voliéra poměrně bohatě osázena rostlinami. Rostou zde především různé keře, kleče, smrky, ale také břízy nebo mladé duby.

  Obecně je více vegetace okolo výběhů zvířat. U nástupu do expozice z její jižní strany se vine do „hor“ klikatá cesta. Přes, kamením jen symbolicky naznačený, horský potok musíte přejít po dřevěné lávce. Tuto část jsme pojali jako zmenšeninu horské krajiny s pomocí aranžování a výsadeb v japonském stylu s pečlivě tvarovanými borovicemi a dalšími dřevinami. Než dorazíte do horského pásma s kosodřevinou v její horní části, musíte projít kolem skalní stěny, kde jakoby horolezci nechali zatlučené skoby s nataženým lanem. V expozici můžete dokonce nahlédnout do jejího zázemí.

  Právě z cesty vedoucí nahoru je dobře vidět do nepřístupné služební části, kde jsou dřevěné stáje kozorožců s vegetační střechou a malý oplocený dvorek sloužící k oddělení zvířat. 

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Michaela Jerhotová a Roman Kössl

• Dětská sekce 1

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  Není husa jako husa

  Obrázek plný hus, ale jen jedna z nich je naše husa velká. Pořádně si prohlédni husí obrázek a zakroužkuj husu velkou.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 2

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Kvíz o tamarínovi pinčím

  1) Tamarín pinčí žije pouze na malém území státu

  
  

  a) Argentina

  b) Kolumbie

  
  

  2) Tamarín pinčí žije

  
  

  a) ve skupinách

  b) samotářsky

  
  

  3) Samice tamarína pinčího velmi často rodí

  
  

  a) dvojčata

  b) 3 - 5 mláďat

  
  

  4) Tamarín pinčí je

  
  

  a) býložravec

  b) všežravec

  
  

  5) Mláďata tamarínů na zádech nejčastěji nosí

  
  

  a) matka 

  b) otec

  
  

  6) Tamarína pinčího nejvíce ohrožuje

  
  

  a) kácení pralesů a nelegální obchod s domácími mazlíčky

  b) lov pro kožešinu a vysoušení mokřadů

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  1) b, 2) a, 3) a, 4) b, 5) b, 6) a 

• Dětská sekce 3

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  (Ne)pravdy o užovce stromové

  Která tvrzení o užovce stromové jsou správně a která ne?

  a) Užovka stromová se vyskytuje kromě Eurasie také v Severní Americe.

  
  

  b) Užovka stromová je nejdelší český had.

  
  

  c) Užovka stromová je považována za symbol lékařů. Dříve se jí říkalo užovka Aeskulapova, podle římského boha lékařství Aeskulapa.

  
  

  d) Užovka stromová je běžným hadem naší přírody.

  
  

  e) Samice užovky stromové může naklást až 30 vajec.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) ne, b) ano, c) ano, d) ne, e) ano

• Dětská sekce 4

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Kdo se nám zamotal mezi jihoamerická zvířata?

  Jedním z nových druhů v naší zoo je mara slaništní žijící v Jižní Americe. Na našem obrázku jsou i další zástupci jihoamerické fauny. Zamotala se nám tam ale i zvířata, která z Jižní Ameriky nepochází. Tato zvířata vyškrtej...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 5

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  Který z nich je vrabec domácí?

  V naší zoo žije opravdu početná populace vrabce domácího. V České republice se ale vyskytuje ještě jeden druh vrabce: vrabec polní. Který z následujících textů popisuje vrabce domácího?

   1) Má světle žlutě podbarvené peří. Na bocích hlavy je zbarvený čistě bíle a má výraznou černou skvrnu na tváři. Samec i samice jsou vybarveni stejně. Méně výrazné zbarvení mají pouze mladí jedinci. Vyskytuje se v Evropě i Asii, ale lidé ho zavlekli také do Severní Ameriky a Austrálie.  

   2) Má hnědošedé čelo a krk. Přes oko vede nevýrazný bílý proužek. Tváře má zbarveny šedobíle. Samicím chybí černé zbarvení na krku a jsou celkově světlejší. Je pravděpodobně nejrozšířenějším ptákem na světě. Dnes ho najdeme na všech světových kontinentech, kromě Antarktidy. 

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  1) vrabec polní, 2) vrabec domácí

• Dětská sekce 6

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  6

  Vyprávění o kozorožcích kavkazských

  V následujícím textu se dozvíš mnoho zajímavého o kozorožcích kavkazských. Do textu se nám ale vloudily 4 chyby. Dokážeš je najít a případně opravit?

  Kozorožci kavkazští patří mezi velmi vzácné kopytníky. Odhaduje se, že jich ve volné přírodě zbývá posledních 10 - 15 tisíc. Vyskytují se v západní polovině Kavkazu a také v horách Arménie a Íránu. Jedná se o velmi mohutné zvíře, které může vážit až 120 kilogramů. Jsou aktivní hlavně přes den, kdy se pasou na otevřených horských planinách. 

  
  

  Pro řešení klikni.

  
  

  Kozorožci kavkazští patří mezi velmi vzácné kopytníky. Odhaduje se, že jich ve volné přírodě zbývá posledních 5 - 6 tisíc. Vyskytují se pouze v západní polovině Kavkazu. Jedná se o velmi mohutné zvíře, které může vážit 65 až 80 kilogramů. Jsou aktivní hlavně přes noc, kdy se pasou na otevřených horských planinách. 

  
  

  
  

• Zimní husy

  Zimní pozorování "jihočeských" hus velkých aneb není husa jako husa

  V zimních měsících lze na rybnících a polích na Českobudějovicku a Třeboňsku pozorovat poměrně velká hejna hus. Jsou to ty samé, co zde vídáme v  ostatních ročních obdobích? Co tu dělají? A odkud skutečně jsou? Odlétají husí rodiny společně?

  A

  no, část z nich jsou opravdu ty naše, které pocházejí z České republiky. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak se většina těchto hus nejprve připojí začátkem srpna k těm rakouským a maďarským, které přes naše území protahují na cestě do severovýchodního Německa. Některé naše husy tam zůstanou zimovat a některé se vrátí zpět během podzimních měsíců a zůstanou u nás, nebo se ještě přesunují na jiné lokality. Neodlétají tedy do „teplých krajin“, ale k zimování si vybírají lokality s vhodnou nabídkou potravy a většími plochami vody. Je zajímavé, že některé naše husy zimují severněji, než hnízdí. Dalšími místy kromě Německa, kde naše husy zimují, jsou Itálie, Rakousko a Maďarsko. Naopak, oproti dřívějším dobám, už nelétají zimovat do Španělska a severní Afriky. Jejich migrační vzdálenost se tím zkrátila.

   Husí rodiny odlétají na zimoviště společně. Drží se pospolu po celou zimu. Společně se i (nejčastěji během ledna) vrací na své domovské lokality, kde se potom tyto rodiny rozpadají. Mladí se oddělí od svých rodičů.

   "Husy dokáží i při teplotách hluboko pod nulou udržet na rybníce takzvaná oka, na která několikrát za den z polí přilétají, aby se napily a očistily. Na těchto místech i nocují, plavou, čistí se a tím pohybují vodou v oku, která pak nezamrzne."

  
  

  V době od listopadu do února u nás můžeme pozorovat početná hejna hus, od několika stovek až po tisíce jedinců. Ve větších počtech jsou k vidění právě na Českobudějovicku a Třeboňsku. Největším zimovištěm v České republice je pak jižní Morava, vodní nádrž Nové Mlýny a její okolí, kde jejich počty dosahují až k desítkám tisíců jedinců. To jsou husy, které u nás skutečně zimují. Přilétly ze severu na jih. A stále častěji se v těchto hejnech objevují i naše husy, které neodlétly na zimoviště, nebo se zde zastavily při průtahu.

  Vzhledem k mírným zimám, které u nás v posledních letech máme, zůstávají severské husy  na našem území po celou zimu.  Dochází pouze ke změnám počtu hus v hejnech vzhledem k jejich přesunům na jednotlivých lokalitách a zimovištích. Odletí jen v případě, že jim pole pokryje na delší dobu vyšší pokrývka sněhu, nebo zamrzne voda v rybníce. Husy dokáží i při teplotách hluboko pod nulou udržet na rybníce takzvaná oka, na která několikrát za den z polí přilétají, aby se napily a očistily. Na těchto místech i nocují, plavou, čistí se a tím pohybují vodou v oku, která pak nezamrzne. Pár centimetrů sněhu, co u nás několikrát za zimu způsobí kalamitu, husám nevadí a dokáží si potravu na polích obstarat. Takovými místy jsou nejčastěji  kukuřičná strniště nebo pole s ozimem.

   "V zimním  období se v  hejnech vyskytují husy s různě barevnými označovacími límci, což ukazuje, že na území České republiky zimují husy z různých koutů Evropy."

  A teď konečně to nejzajímavější

  Každé takové hejno hus vypadá od silnice nebo cesty stejně. Husy, husy, husy… Během roku zde můžeme potkávat husy velké, ale v zimním období jsou to smíšená hejna několika druhů hus. Najdeme zde nejčastěji husu běločelou, husu velkou a husu tundrovou. Mezi vzácné hosty, které zde můžeme také výjimečně  pozorovat, ale jen v jednotlivých kusech nebo maximálně v rodině, patří husa malá, husa krátkozobá a husa polní. To vše může ještě doplnit berneška rudokrká a berneška bělolící.

  Při podrobném prohlížení hejn, které se běžně protáhne na několik hodin, je vhodné zvolit vhodnou vzdálenost. Raději větší, v řádu stovek metrů, aby pozorovatel husy nerušil svojí přítomností. Proto je dobré být vybaven nejen teplým oblečením a kávou v termosce, ale i stativovým dalekohledem.

  Husy běločelé, které bývají zastoupeny v těchto hejnech nejpočetněji, jsou totiž velmi ostražité a někdy i jen tak, bez zjevného důvodu, celé hejno zvednou, udělají několik koleček ve vzduchu nad polem a sednou zpět nebo odletí na rybník.

  V zimním  období se v  hejnech vyskytují husy s různě barevnými označovacími límci, což ukazuje, že na území České republiky zimují husy z různých koutů Evropy. Jejich odečtením, následným odesláním na Kroužkovací stanici při Národním muzeu Praha a zadáním do mezinárodní databáze se dozvídáme další zajímavé informace o pohybu těchto ptáků po Evropě. 

  Více se o označování hus barevnými límci můžete dočíst v jednom z našich starších článků.

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Pavel Albert

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autor fotografií: Pavel Albert

• Zbudovská blata

  Ptačí park na Zbudovských blatech

  Za devatero loukami a dvěma rybníky, tedy téměř na dohled od Zoo Hluboká, založila Česká společnost ornitologická (ČSO) v roce 2023 nový ptačí park. V řadě již pátý ptačí park se nachází na Zbudovských blatech, jedněch z nejrozsáhlejších luk v celém Česku. Toto místo bývalo před téměř celoplošnou meliorací skutečným rájem lučních a mokřadních ptáků a dodnes zůstává zajímavou lokalitou s velkým ornitologickým potenciálem.

  M

  ožná si vzpomenete na černobílé bahňáky čejky chocholaté, které dříve hnízdily všude na podmáčených loukách a polích. Dnes musíte mít opravdu štěstí, abyste je vůbec někde zahlédli. A tak je to i s jinými dříve běžnými druhy ptáků, které dnes z krajiny mizí, mezi nimi především koroptve, sýčci, skřivani a vodouši. ČSO chce tento trend změnit alespoň v ptačích parcích, kde vytváří vhodné a atraktivní prostředí pro život ptáků. Například podporou mokřadů, budováním menších i větších tůní lze dosáhnout vrácení vody do krajiny, která bude pestřejší a bohatší. V ptačích parcích se daří nejen ptákům, ale i obojživelníkům, plazům, vzácnému hmyzu i rostlinám. Ptačí parky vybudované v dřívějších letech leží v blízkosti České Lípy (Mnišské louky), Jaroměře (Josefovské louky), Dubňan na Hodonínsku (Kosteliska) a Přerova (Malá Lipová). Všude slouží nejen ptákům, ale i lidem k jejich odpočinku i poznání. Ptačí parky totiž ČSO vytváří v duchu hesla Společně pro ptáky a pro lidi. Pro ptáky obnovuje prostředí, aby měli kde nacházet potravu a hnízdit, pro lidi pak chystá naučné stezky, informační cedule, pozorovatelny, odpočívadla, pořádá vzdělávací a osvětové exkurze pro širokou veřejnost i pro školy. Ptačí parky jsou výhradně nekomerční, lidé do nich  mají volný vstup  po celý rok, jen v období hnízdění ptáků se vymezují klidové zóny. I v budoucích letech má ČSO vyhledávat vhodné lokality a otevírat další ptačí parky. 
  

   "Na vykoupených pozemcích chceme vytvářet mělké tůně a zamokřené plochy. Podporujeme společný projekt Povodí Vltavy, okolních obcí a Jihočeského kraje, který  si dává za cíl vrátit zregulovanému Bezdrevskému potoku jeho původní přirozené meandry. Vzniklé mokřady plánujeme udržovat kombinací sečení a osvědčené pastvy odolných velkých kopytníků, ostatně i v minulosti sedláci na blatech běžně pásli."

  Území pro ptačí parky ČSO postupně vykupuje z peněžitých darů tisíců individuálních dárců, které spojuje sen o pestřejší krajině poskytující domov celé řadě živočichů a rostlin. Dárci jsou ze všech koutů Česka, ale v případě Zbudovských blat jich je mnoho z jihočeského kraje, z Českobudějovicka, ale i přímo z blatských obcí. Jsou to převážně lidé, kteří by si moc přáli vidět alespoň část Zbudovských blat tak, jak pamatují buď sami nebo skrze vyprávění svých prarodičů nebo tak, jak byly zachycené ve starém českém filmu Mlhy na Blatech podle Karla Klostermanna – plné vody a ptáků. Všem dárcům a podporovatelům ptačích parků srdečně děkujeme!

  Česká společnost ornitologická www.birdlife.cz  je spolek, který v Česku působí již opravdu dlouho – v roce 2026 to bude již sto let od založení tehdy Československé ornithologické společnosti. Členem tehdejší ČSO byl i František Janovský, který pro Adolfa Schwarzenberga vybudoval zoologickou zahradu na Hluboké, a také ji v prvních letech vedl.  Dnes má přes sedm tisíc členů a desetitisíce příznivců – milovníků ptáků a přírody ze všech koutů Česka, kteří se věnují pozorování, ochraně a výzkumu ptáků.  Vydává časopis Ptačí svět zaměřený na volně žijící ptactvo, pořádá množství akcí pro veřejnost, jako jsou např. vycházky za ptáky Vítání ptačího zpěvu nebo Festival ptactva, kurzy určování ptáků nebo populární sčítání ptáků na krmítkách Ptačí hodinka.

  
  

  Původní podobu - rozsáhlé podmáčené louky prostoupené sítí meandrů a slepých ramen Bezdrevského potoka - Zbudovská blata ztratila v průběhu druhé poloviny dvacátého století. Narovnání Bezdrevského potoka a následné odvodnění systémem melioračních kanálů způsobilo výrazné vysušení a tím zmizela i většina ptáků vyhledávající mokřadní biotopy. Přesto svým charakterem Zbudovská blata tyto druhy ptáků stále lákají a to především na tahu a v období s větším přísunem srážek, kdy jsou části blat opět dočasně podmáčená. Jeden z našich nejvzácnějších bahňáků břehouš černoocasý se v jejich blízkém okolí dokonce pravidelně pokouší hnízdit. Jde o poslední hnízdící páry v rámci celé České republiky. Na Zbudovských blatech lze zastihnout i v České republice již nehnízdící kolihu velkou. Místní rozlehlé louky představují její oblíbenou migrační zastávku. Výjimečně rozsáhlé luční plochy lákají také množství dravých ptáků, kteří zde loví hraboše a další hlodavce. Na blatech můžete pozorovat velké počty kání lesních, zimují zde káně rousná nebo moták pilich. V noci pak na zdejších loukách převezme štafetu kalous pustovka. Zbudovská blata proto stále představují cennou ornitologickou lokalitu a navíc třímají velký potenciál pro možnost obnovy jejich původní podoby. Z tohoto důvodu byla Zbudovská blata jihočeskými ornitology navržena jako vhodný kandidát pro vznik ptačího parku. A začátkem léta roku 2023 se zde podařilo vykoupit první pozemky. 

  Tak jako v jiných ptačích parcích, i na Zbudovských blatech chce ČSO dobře spolupracovat s místními lidmi, zemědělci a obcemi. I proto se o tento ptačí park bude starat pracovní skupina složená převážně ze členů Jihočeského ornitologického klubu – pobočky ČSO sídlící v Českých Budějovicích.  Na vykoupených pozemcích chceme vytvářet mělké tůně a zamokřené plochy. Podporujeme společný projekt Povodí Vltavy, okolních obcí a Jihočeského kraje, který  si dává za cíl vrátit zregulovanému Bezdrevskému potoku jeho původní přirozené meandry. Vzniklé mokřady plánujeme udržovat kombinací sečení a osvědčené pastvy odolných velkých kopytníků, ostatně i v minulosti sedláci na blatech běžně pásli. Při hospodaření budeme dbát zejména na ekologické nároky hlavních cílových druhů, kterými jsou pro Zbudovská blata břehouš a koliha. Nový domov zde při správném hospodaření ale mohou nalézt i čejky chocholaté, vodouši rudonozí a bekasiny otavní. 

  Více se o ptačích parcích ČSO, i o tom jak jim pomoci, můžete dozvědět na birdlife.cz/rezervace/

  
  

  Fotogalerie

  Autoři článku: Lucie Hošková (vedoucí oddělení práce s veřejností, ČSO)

  Martin Bacílek (vedoucí oddělení územní ochrany ptáků, ČSO)

  Kryštof Chmel (správce ptačího parku Zbudovská blata)

  Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Tomáš Bělka, Kryštof Chmel, Petr Janeček

• Proběhlé akce

  Proběhlé akce v zoo...

  Přinášíme vám krátký přehled akcí, které v zoo proběhly v minulém čtvrtletí...

  Den zvířat

  V sobotu 30. září proběhl v Zoo Hluboká Den zvířat. Ten byl letos zaměřen především na mláďata. Ta jsou především velmi hravá. V rámci tradiční tvořivé dílničky si proto děti mohly vyrobit jednoduchou hračku pro své domácí mazlíčky (především pro kočky). I některá komentovaná setkání se zvířaty byla tentokrát věnována tak zvanému enrichmentu. Tedy různým způsobům, jak zvířata v zoologické zahradě zabavit. Nejčastěji se většinou jedná o potravu, která je ukryta v různých předmětech. K vidění tak byly například „hračky“ pro surikaty, kočku pouštní, nebo potravní enrichment pro klokany v podobě dlouhých olistěných větví. Návštěvníci mohli v tento den také absolvovat komentovanou prohlídku našeho sovince.   

  Strašidelná zoo

  V pátek 27. října naši zoo obsadila strašidla. Ta si pro návštěvníky připravila několik soutěžních stanovišť. Patřila mezi ně například chalupa ježibaby, kde děti hledaly v miskách s červíky různé předměty. Za svou odvahu pak dostaly drobnou odměnu. Vyzkoušet si mohly také let na koštěti, dlabání dýní, chůzi na chůdách nebo procházku čarodějnickou stezkou. Nechyběl ani řemeslný jarmark, kde si mohli návštěvníci dopřát, jak dobrou kávu, tak i něco dobrého k ní. U včelařského stánku zase bylo možné ochutnat výbornou domácí medovinu nebo zakoupit lahodný med. Počasí, které bylo od rána velice deštivé, se nakonec umoudřilo a celá akce se vydařila. Strašidelnou zoo navštívilo 2142 návštěvníků. 

  Autorky textů: Lucie Pejšová a Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Expozice horské fauny

  kuňka východní

  V horském výběhu, který byl původně projektován pro kamzíky, se dnes prohánějí kozorožci kavkazští.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  I díky malému převýšení výběhu pro horské kopytníky může fotograf pořídit zajímavé horské scenérie tady na Hluboké.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Výběh svišťů v pozadí se skalnatou expozicí pro horské kopytníky

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Dominantou horské expozice je téměř 14 metrů vysoká voliéra kruhového půdorysu o průměru 19 a půl metru, která slouží orlům skalním.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 63

  Tuto část jsme pojali jako zmenšeninu horské krajiny s pomocí aranžování a výsadeb v japonském stylu s pečlivě tvarovanými borovicemi a dalšími dřevinami. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 6

  Může se stát, že návštěvník uvidí sviště a horské kopytníky zároveň.

  autor fotografie: Roman Kössl

  Photo 7

  Voliéra orlů skalních je poměrně pestře osázená. Rostou zde především různé keře, kleče, smrky, ale také břízy nebo mladé duby.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Vrabci v zoo

  kuňka východní

  Metoda výzkumu je jednoduchá. Každý rok v průběhu jara a podzimu se do ornitologických sítí snažíme pochytat co nejvíce vrabců v různých typech prostředí a každému vrabci nasadíme hliníkový ornitologický kroužek nesoucí nápis N. MUSEUM PRAHA. Dále určíme pohlaví, věk a každého ptáka také důkladně proměříme a zvážíme.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Nejčastější hypotézou vysvětlující úbytek vrabců patří nedostatek potravy, zejména pak ve dvou kritických obdobích roku – v průběhu hnízdění a zimy.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Zpětný odchyt vrabce domácího do sítě

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  skokan štíhlý

  Tento dlouhodobý projekt má kromě vědecké stránky i důležitý vzdělávací a společenský rozměr.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 63

  Staňte se "lovcem" snímků vrabců. Pořiďte detailní fotky vrabců, kteří jsou označeni barevnými kroužky (nicméně pro přesnou identifikaci je nutné vyfotit vrabce tak, aby na fotce byly vidět všechny 4 kroužky!).

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Zbudovská blata

  kuňka východní

  Břehouš černoocasý

  autor fotografie: Tomáš Bělka

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Zbudovská blata zahalená do své typické ranní mlhy
  

  autor fotografie: Kryštof Chmel

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Koliha velký

  autor fotografie: Tomáš Bělka
  

  skokan štíhlý

  Pohled na Zbudovská blata s patrnými původními meandry Bezdrevského potoka
  

  autor fotografie: Petr Janeček

• Titi projekt

  kuňka východní

  Podle Červeného seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody patří tamarín pinčí mezi kriticky ohrožené druhy.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Zookroužek ve spolupráci s DDM v Českých Budějovicích u nás funguje už 15 let.

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Veškerou rodičovskou péči, kromě kojení, u tamarínů obstarává otec.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Užovka stromová

  kuňka východní

  Užovka stromová je navzdory svému jménu na stromě pozorována vzácně

  autorka fotografie: Markéta Jariabková

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Výsledky systematického monitoringu líhnišť – počty líhnišť v letech 2008–2023

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Ukázka jednoho z líhnišť pro užovku stromovou

  zdroj fotografie: archiv spolku Zamenis
  

  skokan štíhlý

  Novorozené mládě užovky stromové spolu se zbytky vaječných slupek

  zdroj fotografie: archiv spolku Zamenis

• Bílý vrabec

  kuňka východní

  Fotka Rendy 2.0 z června roku 2023.

  autor fotografie: Jakub Handschuh

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Dvakrát v roce se v zoo v rámci projektu „Vrabci v Zoo Hluboká” koná odchytová a kroužkovací akce, při které vrabce domácí odchytáváme a značíme. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Autor článku Jakub Handschuh je nadějným mladým ornitologem.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Zimní husy

  kuňka východní

  V zimních měsících lze na rybnících a polích na Českobudějovicku a Třeboňsku pozorovat poměrně velká hejna hus.

  autor fotografie: Pavel Albert

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Husy běločelé, které bývají v hejnech zastoupeny nejpočetněji, jsou velmi ostražité.

  autor fotografie: Pavel Albert

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Husy dokáží i při teplotách hluboko pod nulou udržet na rybníce takzvaná oka, na která několikrát za den z polí přilétají, aby se napily a očistily. Na těchto místech i nocují, plavou, čistí se a tím pohybují vodou v oku, která pak nezamrzne

  autor fotografie: Pavel Albert
  

  skokan štíhlý

  Husy běločelé na strništi

  autor fotografie: Pavel Albert

  Photo 63

  V zimních měsících u nás můžeme zahlédnout i husy tundrové

  autor fotografie: Pavel Albert