Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

„Vždycky musíš vědět, kde ty zvířata právě jsou a tím pádem k nim nikdy nevlézt.“

Rozhovor s ošetřovatelem velkých šelem Martinem Drhou

Martin nastoupil do Zoo Hluboká v podstatě ihned po absolvování střední školy. Chodíval sem během studia na praxi, a když přišla pracovní nabídka, neváhal. V naší zoo už pracuje 18 let. Ze začátku se staral o menší savce a kopytníky. Když pak v roce 2013 přišel Oliver, první tygr v hlubocké zoo, začal se postupně starat o velké šelmy, u kterých nakonec zůstal.         

P

racuješ tedy v zoo jako ošetřovatel velkých šelem. Jaká všechna zvířata máš konkrétně na starosti?

Tak v poslední době mám tygry, medvědy plavé, rosomáky, vlky, rysy a celé Jezevčí skály, takže lišky, jezevce a kočky divoké. 

Jak vypadá tvůj normální pracovní den? 

Ráno většinou začínám obchůzkou rajonu. Zjistím, jestli jsou všechna zvířata na živu :-), a jestli jim něco není. Pak následuje taková strašně blbá práce – mytí skel. Okna do výběhů, kudy zvířata pozorují návštěvníci, se myjí skoro každý den (hlavně v létě). Každé ráno pak začínám v šelminci (u tygrů). Tam teď navíc máme ještě koťata, tak je tam práce o něco složitější. Uklidím… Teda -  nejdřív počkám, až zvířata přejdou ven do výběhu (dám jim tam třeba nějaké žrádlo), to je první věc. :-) Pak tedy uklidím a nastelu vnitřní boxy slámou nebo dřevitou vatou, připravím jim tam krmení a pustím zvířata zpátky. A pak jdu uklidit výběh. Potom jdu postupně k rosomákům, vlkům a rysům… A takhle nějak to zvládnu po celém svém rajonu. Když chybí někdo z kolegů, tak ještě zastupuju na ostatních rajonech. Já nejčastěji u kopytníků.    

Starat se o šelmy je každopádně celkem rizikové povolání. Co všechno musíš mít na paměti, když manipuluješ s našimi tygry, rosomáky nebo dalšími šelmami, aby se ti nic nestalo?

No jasně! Nejdůležitější je se vždycky podívat, kde ty zvířata vlastně zrovna jsou, a pak zkontrolovat všechny „šubry“ a všechny dveře, jestli jsou zavřené. Nesmí se stát, že bych k některému z těch zvířat náhodou vlezl. V zázemí je také taková manipulační ulička, v které je potřeba chodit zhruba půl metru od mříží, protože třeba rosomák nebo rys jsou schopni po tobě sáhnout. Vždycky musíš zkrátka vědět, kde zvířata právě jsou, a tím pádem k nim nikdy nevlézt.  

Máš svoje svěřence nějakým způsobem vycvičené nebo ochočené?

Ochočená zvířata určitě nemám. Ani je ochočovat nechci. Hodně zvířat mám naučená na to, že musí chodit ven a zase pak dovnitř na nějaké zavolání. Bohužel se to teď třeba vůbec nedaří u vlků. Od té doby, co jsou tam vlčata, si prostě dělají, co chtějí. Jinak na to zvířata docela fungují.  

Takže na ně jenom zavoláš a ona prostě jdou tam, kam potřebuješ?

Jojo, je to většinou teda podmíněné krmením nebo nějakou drobnou odměnou. No, a Oliver, když byl malý, a ještě tu byl sám, tak jsme spolu trochu cvičili nějaké základy, aby třeba přecházel z místa na místo, aby si lehnul na palandu, vlezl na váhu, položil tlapu na mříž… To se využívá třeba při očkování, při kontrole zdravotního stavu, nebo dalších veterinárních úkonech. To vlastně čas od času děláme pořád, že si spolu tak jako zahrajeme. Aby si to osvěžil. 

Z kterého svého svěřence máš největší respekt?

Asi z Altajky, což je naše tygřice. Tam je to pořád takové, že i na mě je fakt hodně „vostrá.“ Moc teda nevím, čím to je.

"Nejdůležitější je se vždycky podívat, kde ty zvířata vlastně zrovna jsou, a pak zkontrolovat všechny „šubry“ a všechny dveře, jestli jsou zavřené. Nesmí se stát, že bych k některému z těch zvířat náhodou vlezl."

A je taková i normálně, myšleno, i když nemá mláďata?

Když nemá mláďata, tak to není tak hrozné. Potom, když je březí, tak je úplně zlatá. Ale v okamžiku, kdy se narodí mláďata, tak to je fakt mazec. Tam se opravdu radši třikrát podívám, jestli je ten šubr fakt zatažený. :-) Potom rosomáci jsou takoví docela ostřejší. Tam bych taky úplně nebyl rád, kdyby po mě šáhnul. Zkrátka, to území je prostě jejich, no. 

Stalo se někdy, že ti některé z těch zvířat nějak ublížilo?

Hele, asi ne, jen možná nějaké drobné škrábnutí při manipulaci, protože občas zvířata samozřejmě musíme chytat a třeba někam transportovat, nebo očkovat a tak. Stejně to všechno děláme v ochranných rukavicích, takže se fakt maximálně stane nějaké lehké kousnutí nebo škrábnutí.

Koho máš ze svých svěřenců nejradši? 

No, Olivera (tygří samec). A pak určitě Altaje (samec medvěda plavého). To jsou takové dvě moje srdcovky. Ale jinak mám samozřejmě rád všechna moje zvířátka :-), ale tyhle dva jsou pro mě prostě nejvíc. 

A je něco, co v rámci tvé práce fakt nerad děláš?

Jo, to mytí oken. To fakt nesnáším. :-) Jinak mi nevadí nic. Nevadí mi stříhat stromy ve výběhu, nevadí mi sekat trávu, nevadí mi hrabat bobky. To všechno k tomu patří, proto jsem sem šel. Ale ty okna! To fakt ne. 

Z jakého šelmího odchovu jsi měl zatím největší radost?

Asi tygřata. To je dobrý. Taky to, že se povedl ten medvěd (plavý), sice jeden, ale povedl se. No ale hlavně bych ještě potřeboval, aby se mi rozmnožili rosomáci. To se teda zatím, bohužel, nedaří.

Kdyby sis mohl vybrat jedno zvíře, které bychom nově chovali u nás v zoo, jaké by to bylo?

Určitě ještě nějakou kočku. Asi úplně nejradši bych šel do irbisů a do levhartů. Prostě ještě nějakou velkou „kočičku“, no. :-)             

■

Fotogalerie

S Martinem si povídala: Isabela Okřinová

Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová