Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Matamata - technicky důmyslný trpaslík mezi tropickými pavilony

Tropické pavilony bývají v zoologických zahradách nejčastěji rozlehlé haly s vegetací tropických deštných lesů, s mnoha jezírky, či dokonce s řekami a vodopády. A uvnitř toho všeho jsou spousty ryb, hadů, ptáků a opic a všelijakého dalšího pralesního zvířectva. Prostě místo, kde se dá návštěvníkům zoo ukázat nezměrná druhová rozmanitost pomalu mizejících deštných pralesů a alespoň trochu jim přiblížit zážitek z pobytu na takovém exotickém místě. 

K

dyž jsme se v roce 2009 rozhodli doplnit malou jihoamerickou expozici Koati o takový tropický pavilon, měli jsme k dispozici prostor o ploše sotva 8 x 18 metrů. Zadání doplňovala informace, že celý objekt nesmí být vyšší než stávající historická zeď bývalé zahrady loveckého zámku v sousedství. A tak se zrodil pravděpodobně nejmenší tropický pavilon v zoologických zahradách (minimálně) střední Evropy. Navíc se jednalo o první vnitřní pavilon v historii této zoo. 

"Centrální časový spínač a spínací hodiny u jednotlivých lamp v teráriích a akváriích hlídají světelný režim pavilonu. Světla se vypínají a zapínají postupně, aby se navodil dojem svítání či soumraku."

Prostorový koncept pavilonu pro nás připravil jeden z nejzkušenějších, RNDr. Bohumil Král, CSc., někdejší ředitel Zoo Praha, v té době pracující v brněnské zoo, kde mimo jiné připravoval i návrhy mnoha expozičních řešení. Ve spolupráci s projektantem, ing. Nedorostem z Hluboké nad Vltavou, jsme pak už rozkreslili stavební projekt a dořešili detaily kulis tropického deštného lesa. Zároveň vše muselo splňovat požadavky na dobré životní podmínky chovaných a vystavovaných zvířat.

Triobo

Triobo

Pavilon Matamata představuje faunu jihoamerických deštných lesů. Návštěvníci se mohou procházet po dřevěné lávce mezi tropickými rostlinami (bromélie, tilandsie, toulitky, orchideje a jiné epifytické rostliny, filodendrony, monstery a jiné liány) mezi volně se pohybujícími zvířaty i prosklenými ubikacemi a voliérami s dalšími druhy.

I když se jedná o malý pavilon, je bohatě vybavený různou technikou, která hlídá specifické mikroklima tropických deštných lesů. Celoročně je v něm udržována teplota mezi 25 a 28°C a vysoká vlhkost vzduchu - ve dne 70 až 80 %, v noci od 90 až ke 100 %.

"O vlhkost vzduchu se stará řídící jednotka automatické závlahy, která dvakrát denně nahrazuje tropický liják. A také plochy jezírek, stále vlhká půda a listy rostlin, ze kterých se voda odpařuje.."

Uvnitř pavilonu je teplota regulována kombinovaným způsobem. Plynový kotel ohřívá radiátory a otopné registry a také podlahové vytápění udržující teplou vodu v jezírkách. Vodu v akváriích a v menších nádržích uvnitř terárií vyhřívají samostatně klasická ponorná akvarijní topítka.  Velké akvárium na konci pavilonu je pak vyhříváno výkonným průtokovým ohřívačem. Uvnitř pavilonu je celkem 23 různých svítidel. Většina lamp je výhřevných a spolu s tepelnými zářiči lokálně vyhřívají různá místa na vyšší bodové teploty, vyhovující jednotlivým druhům živočichů. Některé z lamp v teráriích vyzařují i ultrafialové záření, nahrazující skutečný sluneční svit. UV paprsky ze slunce totiž dovnitř pavilonu přes polykarbonátovou střechu neprojdou. Sice nehřejí, ale jsou důležité pro zdraví zvířat. Slunce v teplé části roku pak samozřejmě pomáhá s ohříváním vnitřku pavilonu.  Aby se naopak pavilon v případě horkých a výrazně slunečných dnů nepřehříval, je odvětráván pomocí důmyslných automatických střešních oken. Pro omezení přílivu příliš studeného vzduchu se neotevírají hned úplně, ale po krocích, v závislosti na teplotě vzduchu v pavilonu. Příjem tepla ze slunce v tomto případě také snižují automatické rolety na střeše. Krajní možností, jak větrat, jsou dva výkonné ventilátory. Ty jsou ale dost hlučné a narušují atmosféru pavilonu i komfort návštěvníků a zvířat. O stálou výměnu vzduchu se stará ventilace s rekuperací, která zajišťuje, že se, především v zimě, zbytečně nevyvětrá drahé teplo, a přitom je v našem malém pralese stále čerstvý vzduch. Některá menší terária mají i samostatné tiché, ale dostatečně výkonné ventilátorky, které trvale zajišťují cirkulaci vzduchu uvnitř. 

Triobo

O vlhkost vzduchu se stará řídící jednotka automatické závlahy, která dvakrát denně nahrazuje tropický liják. A také plochy jezírek, stále vlhká půda a listy rostlin, ze kterých se voda odpařuje. Občas musí chovatelka pavilon pokropit i ručně z hadice. Aby se z vodovodní vody, která se v pavilonu používá, neusazovaly na povrchu skel a listů rostlin soli, je voda předtím upravována reverzní osmózou na kvalitu destilované, respektive dešťové vody. Ta je před použitím shromažďována v objemné nádrži pod dřevěnou lávkou, po které chodí návštěvníci.

Centrální časový spínač a spínací hodiny u jednotlivých lamp v teráriích a akváriích hlídají světelný režim pavilonu. Světla se vypínají a zapínají postupně, aby se navodil dojem svítání či soumraku.

"Pavilon dostal jméno podle vodní želvy, která žije hned v prvním teráriu ve vstupní předsíni – Matamata. V současné době můžete v pavilonu Matamata potkat 33 druhů zvířat a několik desítek druhů tropických rostlin." 

V pavilonu je devět různých čerpadel, která mají na starosti pohyb a filtraci vody. Mají výkon od 250 litrů za hodinu v nejmenší nádrži u anolisů až po 9000 l/hod. u vodopádu. Jsou zde 4 samostatné filtry dvou typů (tlakový a biologický komorový). Ve velkém, 1250 litrovém akváriu s neonkami a skalárami, je navíc zařízení na dávkování CO2. Oxid uhličitý slouží pro udržování správné kvality vody a jako výživa pro vodní rostliny.

Atmosféru tropického deštného lesa doplňuje zvuková nahrávka pralesa a hlasy zvířat, která si návštěvníci mohou sami libovolně pustit na vzdělávacím prvku v podobě pařezu.

Pavilon dostal jméno podle vodní želvy, která žije hned v prvním teráriu ve vstupní předsíni – Matamata. V současné době můžete v pavilonu Matamata potkat 33 druhů zvířat a několik desítek druhů tropických rostlin. To ovšem není nic proti skutečným počtům, které lze stále ještě objevit v pralesích Amazonie a Střední Ameriky.

■

Fotogalerie

Autor článku: Roman Kössl

Redakční úpravy: Isabela Okřinová

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová