03/2021

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  3/2021

• Editorial

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Editorial

  "Mnoha druhům v přírodě hrozí vyhynutí a zoologické zahrady pomáhají zabránit jejich vymizení účastí v mezinárodních chovných programech. V zoologických zahradách dnes najdeme každý sedmý ohrožený druh."

  Z

  amysleli jste se před návštěvou zoo někdy nad tím, proč se do zoo těšíte a k čemu zoologické zahrady vlastně dnes jsou? Vždyť je to jasné – zvířata jsou zábavná a vzrušující a zajímavé expozice umožňují návštěvníkům všech věkových kategorií objevit a na vlastní kůži ochutnat divoký život naší planety. Mnohem důležitější je ale to, že zoo jsou dnes centry vzdělávání a ochrany přírody. Zoologické zahrady po celém světě hrají významnou roli při zachování biodiverzity. Mnoha druhům v přírodě hrozí vyhynutí a zoologické zahrady pomáhají zabránit jejich vymizení účastí v mezinárodních chovných programech. V zoologických zahradách dnes najdeme každý sedmý ohrožený druh. Několik druhů, které ve volné přírodě již vyhynuly, nyní žije již jen v lidské péči. Dnešní číslo našeho magazínu je věnováno právě tomu. Přečtěte si, do jakých projektů je v současné době zapojena naše zoo.

  Práce u zvířat je dřina a ne vždy zrovna čistá, a také je špatně finančně ohodnocená. Ale vůbec to neznamená, že by práce chovatele v zoo nebyla naplňující a krásná. Ti, kteří u ní vydrží dlouho, ji často berou spíš jako poslání. Dnes si můžete přečíst jaké to je, starat se u nás o velké šelmy.

  Zoo Hluboká se specializuje na chov zvířat Eurasie, zejména na ohrožené druhy střední Evropy. Jejich chov je leckdy daleko složitější, než těch exotických. Na druhou stranu se ale většinou spokojí s podmínkami zdejšího klimatu a nevyžadují v chovatelském zařízení nijak zvláštní technické vybavení. Když jsme se ale rozhodli ukázat život v tropech, i v našem malém měřítku pavilonu Matamata to znamenalo zvířatům i rostlinám technicky vhodně zajistit jejich specifické životní prostředí.

  Přijďte se na to všechno k nám podívat. Pokud se ale v sychravém podzimním počasí do zoo zrovna nechytáte, alespoň si o ní něco přečtěte.
  

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  Zoo noviny - říjen 2021 (číslo 3/21)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková, Michaela Hartlová,

  foto sysla obecného na první straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Obsah

  ÚLOHA ZOOLOGICKÝCH ZAHRAD V OCHRANĚ PŘÍRODY

  V PŘÍRODĚ NEJSOU OHROŽENI JENOM VELIKÁNI

  POMÁHÁME SYSLŮM VRÁTIT SE TAM, KAM PATŘÍ

  ROZHOVOR S OŠETŘOVATELEM VELKÝCH ŠELEM MARTINEM DRHOU

   MATAMATA - TECHNICKY DŮMYSLNÝ TRPASLÍK MEZI TROPICKÝMI PAVILONY

  NENÁPADNÁ PŘÍRODNÍ ROZMANITOST, NA KTEROU SE V ZOO MÁLO KOUKÁ

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  ADAPTERRA AWARDS - JSME VE FINÁLE!

  "Plazům na stopě" aneb kdo se chytil do hledáčku

• Úloha zoologických zahrad v ochraně přírody

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Úloha zoologických zahrad v ochraně přírody

  Zoologické zahrady jsou veřejností často chápány především jako zařízení pro rekreaci. Jako turistický cíl, kam se lidé chodí pobavit a potěšit se pohledem na (nejen) exotická zvířata. Jejich obliba je v tomto ohledu opravdu výjimečná. Jen členské zoologické zahrady Unie českých a slovenských zoo každoročně navštíví v průměru téměř 7 a půl milionu lidí. 

  P

  rotože zoo nabízí nejen setkání s živými zvířaty, ale také množství zajímavých informací, odnáší si návštěvníci často i mnoho nových vědomostí. Někdy jsou přijímané aktivně, prostřednictvím informačních panelů a různých naučných prvků, pozorováním zvířat, či pomocí různých akcí nebo vzdělávacích programů. Jindy jsou vstřebávány zcela podvědomě jen působením samotného prostředí zoo. Moderní zoo totiž vytvářejí pro chované živočichy co nejlepší podmínky, které se co nejvíce podobají jejich přírodnímu biotopu. Představují je v přirozených, často i vícedruhových skupinách, kde zvířata mají možnost udržovat a rozvíjet své přirozené chování. Návštěvníci si tak mohou vytvářet představy o životě zvířat, jejich vzájemných vztazích i vazbách na své životní prostředí. Zoologické zahrady jsou instituce, které mají jedinečnou možnost ovlivňovat názory lidí na ochranu přírody, biodiverzity a na ekologii. 

  Výchovné a vzdělávací aktivity (ať už se jakkoli velká část lidí brání tomu nechat se vzdělávat) připomínající nutnost ochrany přírody jsou jednou ze základních úloh zoologických zahrad. Jako jedny z nejnavštěvovanějších turistických cílů mají zoo skvělou příležitost oslovit široké spektrum obyvatelstva a upozorňovat na to, že i oni jsou součástí přírodního světa, a že na činnostech nebo rozhodování jednotlivých lidí často závisí přežití mnoha druhů zvířat ve volné přírodě.

  "Význam chovu záložních populací v lidské péči stále více narůstá. A to především jako důsledek měnících se podmínek, ztráty přírodních stanovišť a ohrožení druhů na původních stanovištích."

  Neméně důležitou, ale pro běžnou veřejnost často více či méně skrytou činností, je zapojení zoologických zahrad do praktických ochranářských aktivit. Zoologické zahrady prošly dlouhým a složitým vývojem – od starověkých dvorů přes středověké zvěřince, renesanční menažerie plné živoucích kuriozit, jejichž posláním bylo pouze ukazovat často omezené skupině lidí jednotlivá exotická zvířata, až po moderní instituce, které jsou přístupné široké veřejnosti. Stejně tak se měnil i jejich přístup k chovu zvířat a způsob zapojení do systému ochrany přírody. Některé zoo si svůj potenciál pozitivní a vlivné síly pro ochranu volně žijících druhů zvířat začaly uvědomovat už před sto lety a od 60. let 20. století bere většina zoologických zahrad ochranu přírody stále více jako důležitou součást svého poslání.

  Přispívání k zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů je dnes jednou z hlavních úloh zoologických zahrad. Ta je naplňována zejména vytvářením a udržováním záložních populací ohrožených druhů zvířat v lidské péči (tzv. ochrana ex situ). V případě, že divoké populace daných druhů již v určitých místech vymizely, mohou být následně nahrazeny právě jedinci ze záložních populací v zoologických zahradách.   
  

  Málokterá zoo je ale schopná dlouhodobě držet životaschopnou populaci určitého druhu zvířete. Brání jí v tom především prostor, který může zvířatům věnovat, a počet zvířat, který může najednou chovat. Z tohoto důvodu zoologické zahrady mezi sebou spolupracují. Každá z nich chová určitou část takové uměle vytvořené populace a podle potřeby si jedince vzájemně vyměňují. Neustále při tom dbají na to, aby byla zachována genetická různorodost celé populace. K tomu si zoologické zahrady vytvořily řadu odborných mezinárodních sdružení, jako je například  EAZA (Evropská asociace zoo a akvárií) či Mezinárodní systém registrace živočišných druhů (Species360). V rámci těchto sdružení jsou pro nejohroženější druhy zvířat zřizovány záchovné programy a plemenné knihy. Ty mají na starosti odborní koordinátoři, kteří celý proces řídí. Členové těchto uskupení tak spojují své síly, aby tak stále zlepšovali svou práci v ochraně přírody, a udržovali úroveň své práce na co nejvyšší úrovni. Vrcholem tohoto snažení jsou pak aktivity směřující k navracení některých živočišných druhů do přírody a posilování ohrožených volně žijících populací.

  Zvláště v poslední době se především velké zoo zapojují do systému ochrany přírody dalším způsobem – ochranou v přirozených místech výskytu ohrožených druhů, tedy mimo zoo (tzv. ochrana in situ). Dnes již mnoho zoologických zahrad podporuje nebo dokonce řídí různé projekty přímo v divoké přírodě. Ať už se jedná o ochranu konkrétního druhu nebo i celého biotopu. Pro zachování biologické rozmanitosti je to nejvýznamnější způsob ochrany přírodního prostředí a jeho složek. Nicméně význam chovu záložních populací v lidské péči stále více narůstá. A to především jako důsledek měnících se podmínek, ztráty přírodních stanovišť a ohrožení druhů na původních stanovištích.    

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Ohrožené druhy

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  V přírodě nejsou ohroženi jenom velikáni

  Mnoho druhů zvířat je ve volné přírodě ohroženo nejen kvůli ničení přirozeného biotopu, ale také pro svou atraktivitu a oblíbenost (slon, nosorožec…). Jsou však druhy, které na první pohled nepůsobí příliš zajímavým dojmem, a i přesto jsou ve volné přírodě na pokraji vyhynutí.

  P

  ři pohledu do některých výběhů zoologických zahrad vás zvíře nemusí vůbec zaujmout, není atraktivní, ani nijak barevně výrazné. Za tímto pohledem se však může skrývat mnohem větší vzácnost, než si myslíte. Mnohdy je přesně takový druh ve volné přírodě kriticky ohrožen.

  Král ze Sibiře na pokraji vyhynutí

  Jedním z těch atraktivních druhů je zcela jistě tygr ussurijský. Je největší kočkovitou šelmou na světě. Samci mohou dosahovat hmotnosti až 300 kilogramů. Tato šelma obývá lesy Dálného východu, kde se nachází většina populace, jen malé procento lze nalézt na severu Číny. Loví převážně divoká prasata a zástupce jelenovitých, ale nepohrdne ani rybou či zajícem. Ke své kořisti se snaží dostat co nejblíže a poté vyrazí. Útočí především na krk. Na ulovené kořisti dokáže hodovat i několik dní. Na světě nenajdete tygra, který by měl stejné pruhování. Jejich pruhování je jedinečné stejně jako naše otisky prstů. Právě pruhování napomáhá ochráncům tygrů při jejich sledování ve volné přírodě. Ochránci jsou schopni díky tomu jednotlivé tygry rozlišovat.

  Tato šelma byla ve 30. letech 20. století téměř vyhubena. Odhadovaný počet populace ve volné přírodě čítal přibližně 30 jedinců. Díky zákazu lovu tygra, ale i jeho přirozené kořisti se začaly počty zvedat a dnes se ve volné přírodě nachází zhruba 500 kusů. Tato důsledná ochrana pomohla k zachování tygra ussurijského. Dnes je veden v seznamu IUCN už „jen“ jako ohrožený druh. Životy těchto majestátních zvířat nadále ohrožují lidské aktivity. Jde hlavně o lov přirozené kořisti, úbytek životního prostoru, stále pokračující lov kvůli ochraně lidských životů, ale hlavně kvůli trofejím a pro tradiční čínskou medicínu. Zoologické zahrady se snaží udržet životaschopnou populaci v zajetí, vzdělávají své návštěvníky a některé z nich také podporují ochranářské aktivity na Sibiři. Naše zoo se zapojila do chovu této ohrožené kočky v roce 2013 a zabývá se hlavně jejím chovem a také vzděláváním návštěvníků.

  Kolumbijský ,,punkáč" ztrácí svůj domov

  Tamarín pinčí je druh drápkaté opičky žijící v rodinných skupinách, které mohou dosahovat až 30 členů. V této skupině se rozmnožuje pouze rodičovský pár a ostatní členové se věnují péči o mladší sourozence, vyhledávají potravu a chrání skupinu před nebezpečím. Samice rodí většinou dvojčata. Porodní váha mláděte je přibližně 20 % váhy matky. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje od 250 do 400 gramů. Naštěstí samice nemá s mláďaty moc práce, jelikož hlavní péči zajišťuje otec. Ten je po porodu převezme, nosí na zádech, stará se o ně a samice si mláďata bere jen na krmení.

  Tato opička dnes žije pouze v severní Kolumbii, kde obývá zbytky přímořských pralesů. Mezi hlavní příčiny úbytku těchto zvířat patří ztráta přirozeného prostředí, kdy dochází k odlesňování a vypalování lesů, a nelegální odchyty živých jedinců, kteří končí v zajetí jako domácí mazlíčci. V minulosti se hojně tyto opičky využívaly jako pokusná zvířata v laboratořích. Dnes se ve volné přírodě nachází zlomek jejich populace. Právě díky zoologických zahradám je tento druh zachován a jejich chov je velmi dobře veden. Zoo Hluboká tyto tamaríny chová od roku 2008 a pravidelně je odchovává.

  Komu zazvonila hrana?… zazvonila sikovi

  Sika vietnamský je nejjižnější poddruh jelena siky, který obýval Vietnam a zasahoval i do Číny. Samci mají na rozdíl od samic paroží, které pravidelně shazují. Samci si své teritorium značí tak, že vyhrabávají poměrně hluboké a široké díry, do kterých často močí. Při nebezpečí dokáže upozorňovat členy stáda bez vydání hlásku a to postavením výrazných bílých chlupů na zadních nohách.

  Tento jelen byl v přírodě vyhuben. Příčinou byla ztráta prostředí, lov pro maso, ale i lov kvůli paroží, které se využívalo v tradiční čínské medicíně. Vietnamský sika byl zachráněn jen díky farmovým chovům a zoologickým zahradám. Dnes se v Evropě nachází v chovech necelých 400 kusů. Jejich chov řídí Zoo Ostrava. Naše zoo se do chovu zapojila v roce 2020, kdy jsme založili záložní samčí stádo z geneticky vhodných jedinců, kteří budou následně podle potřeby využiti v chovu jiných zoologických zahrad. Sikové žijí ve stádech, která jsou složená z jednoho samce a několika samic. Přirozeně může být v chovném stádě pouze jeden dospělý samec. Zbytek samců je v přírodě vyhnán a v případě potřeby pak nejsilnější z nich starého jelena u stáda nahradí. V zoologických zahradách není tolik prostoru, aby si každá držela záložního samce navíc a proto vznikají tyto tzv. bakalářské skupiny.

  Chcete supa míti, zdravé maso nechte hníti

  Sup mrchožravý je nejmenší sup obývající Evropu. Vyskytuje se v jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Preferuje otevřené suché oblasti. Supi plní v přírodě úlohu zdravotní policie, jelikož sbírají zdechliny a zužitkují i tlející maso. Sup mrchožravý někdy dokáže i lovit drobnou kořist nebo vyžírá vejce. Vzhledem k tomu, že má poměrně slabý zobák, využívá k rozbíjení skořápek kamení, které vezme do zobáku a pustí ho na vejce z výšky. 

  Tento druh je nejvíce ohrožen nelegálním lovem a cíleným trávením. Časté jsou ale i otravy po pozření masa uhynulého dobytka, v němž se nalézají nebezpečné zbytky léčiv, a otravy těžkými kovy při požití potravy zastřelené olověnými broky. Problémem pro ně mohou být i dráty elektrického vedení či větrné elektrárny.

  Naše zoo chová tento druh od roku 2012. V roce 2014 jsme dostali nový roční pár. Jelikož dospívají zhruba kolem sedmého roku života, je náš pár momentálně v ideálním věku, kdy by mohli začít hnízdit. Doufáme, že se nám podaří supy rozmnožit a třeba se i zapojit do repatriačních projektů na Balkáně.

  Na kamenech si pozor dej, na Schweizerku nešlapej

  Zmije Schweizerova je jeden z největších jedovatých hadů Evropy. Žije pouze na čtyřech západních ostrovech řeckých Kyklád - Mílos, Kímolos, Políegos a Sífnos. Přirozeně se vyskytuje v různých typech prostředí, ať už na kamenitých podkladech nebo ve vegetaci. Má širokou škálu zbarvení od různých odstínů šedé a hnědé až po červenohnědé, které můžete vidět u hadů v naší zoo. Díky zbarvení se dokáže ve svém prostředí skvěle maskovat. Její jed obsahuje hemotoxin.

  Hemotoxiny ovlivňují krev nebo cévy: některé ničí výstelku menších krevních cév a umožňují prosakování krve do tkání, což způsobuje lokální nebo rozšířené krvácení. Tento typ jedu může také snižovat srážlivost krve nebo naopak způsobovat abnormálně rychlé srážení, což může vést ke kolapsu krevního oběhu.

  Tento endemický druh je ohrožen nejen svým malým rozšířením, ale především pronásledováním kvůli své jedovatosti. Jeho jed je natolik toxický, že uštknutí může být pro člověka smrtelné. Proto je tato zmije nemilosrdně zabíjena.

  Zoo Hluboká chová zmije Schweizerovy od roku 2016. Při manipulaci s nimi se i my snažíme maximálně chránit, aby nedošlo k  uštknutí. 

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Sysle

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Pomáháme syslům vrátit se tam, kam patří

  Ještě v 50. letech minulého století byl sysel obecný běžným hlodavcem naší krajiny. V té době byl dokonce považován za obávaného škůdce zemědělských plodin. Vyskytoval se v podstatě na celém území České republiky, kromě příhraničních horských oblastí a jihočeských pánví. Vyšší nadmořské výšky a vlhké oblasti totiž sysel příliš v lásce nemá. Byl tedy téměř všude a lidé ho hubili podobně, jako se dnes ve velkém hubí jiní běžní hlodavci.

  S

  e změnou způsobu hospodaření ale začal sysel z české krajiny mizet. A tak jsme se z několika milionových počtů syslů rázem dostali k tomu, že v roce 2005 byl v celé České republice výskyt sysla obecného potvrzen pouze na 28 lokalitách, které byly mezi sebou navíc velmi vzdálené. A to vážně není mnoho. Pokud se chceme na celou věc dívat objektivně, je třeba uznat, že syslové jsou skutečně škůdci a dokážou s úrodou pěkně zatočit. Zároveň, ale mají své nezastupitelné místo ve fungování naší krajiny: jejich nory jsou často zaplavovány vodou, a tak se v krajině voda lépe drží, jsou důležitou součástí „jídelníčku“ dravých ptáků a dalších predátorů a na jejich život jsou pak úzce vázány různé druhy brouků, kteří se živí syslím trusem. Jsou zkrátka součástí ekosystému. Sysel se tedy stal v rámci České republiky zvláště chráněným druhem a byl pro něj vytvořen záchranný program, do kterého je aktivně zapojena i naše zoologická zahrada. Jeho hlavním cílem je udržet a rozšířit stávající počty syslích kolonií. Pečuje se tedy o původní syslí lokality, ale zakládají se i nové. 

  Jak konkrétně tedy naše zoo syslům pomáhá?

  V Zoo Hluboká sysly chováme od roku 2013, kdy se jejich expozice stala součástí komplexu Nová setkání. Do záchranného programu sysla obecného je pak zoo zapojena od roku 2015, kdy se zároveň začalo projektovat chovné zařízení v naší záchranné stanici v Rozovech u Temelína. To bylo dokončeno na jaře 2016. V létě v něm pak našlo domov celkem 57 syslů z lokality na bratislavském letišti. První velkou akcí, kterou naše zoo sysly podpořila přímo v přírodě, bylo tzv. posilování stávající populace, kdy 22 syslů z naší expozice putovalo na lokalitu Olšová Vrata - golfové hřiště v Karlových Varech. To je vůbec nejzápadnější populace sysla obecného v rámci jeho výskytu. Tady byla syslí populace zdecimována především kvůli silným přívalovým dešťům. Celkem ze Zoo Hluboká pochází přibližně 250 vypuštěných syslů. Ze všech institucí, které jsou do projektu zapojené (Zoo Hluboká, Zoo Brno, Zoo Praha, záchranná stanice Vlašim, Zoo Norimberk, Opel Zoo a Nordens Ark), bylo již do volné přírody vypuštěno okolo 480 syslů. V letošním roce pak bylo z velmi početné lokality Radouč u Mladé Boleslavi přesunuto 80 syslů na jiná místa. 

  "Z původního žalostného počtu 2000 se syslové postupně dostali na přibližně 8000 jedinců. Je to nejen zásluhou vypouštění syslů na nové nebo stávající lokality, ale i díky správné péči o lokality." 

  Jak se chytá a pouští sysel?

  Sysli se standardně chytají do živochytných pastí, což jsou v podstatě takové klícky s padacími dvířky. Poté, co jsou sysli nachytáni, projde každý zvlášť důkladnou předodjezdovou kontrolou. Nejprve se odhadne jejich věk. Mladá zvířata se od dospělých poznávají poměrně snadno především podle váhy, barvy a hrubosti srsti. Pokud se chytnou tohoroční mláďata, použijí se pro vypuštění pouze ta, která přesahují váhu 120 gramů. Hledí se samozřejmě také na pohlaví jednotlivých zvířat. Ideálně by měl být podíl pohlaví vypouštěných zvířat půl na půl, případně o něco více samiček. Každý sysel je následně očipován a zkontrolován veterinářem. Na lokalitu pak sysli cestují ve speciálním hromadném přepravním boxu, kde má každé zvíře svůj vlastní „byteček“. S sebou dostane každý sysel nějakou šťavnatou zeleninu, aby měl na cestu dostatek tekutin. Syslové totiž běžně nepijí. Vodu získávají pouze z potravy. Navíc by se mohli během transportu přehřívat, proto je důležité je na cestu dobře vybavit a převážet je v klimatizovaném prostoru. Vypouštění na lokalitě pak probíhá třemi různými způsoby. A to buď přímo do již existujících nor na stávajících lokalitách, nebo do předvrtaných nor, hlubokých zhruba 40 až 50 cm. Posledním způsobem jsou pak malé ochranné ohrádky, ve kterých se vyvrtá několik děr, do kterých jsou pak sysli vypouštěni. Jsou tak prvních pár dní dobře chráněni před predátorem. Ve všech případech noru vždy ucpeme senem a PET lahví s vodou. Tahle zdánlivě drsná akce se dělá především proto, aby se sysel v noře uklidnil a mohl si pak postupně zvykat na svoje okolí. Ze své nové nory se totiž může kdykoliv vyhrabat a začít prozkoumávat svůj nový domov. Zároveň ví, kde má svůj úkryt, a může se do něj kdykoliv běžet schovat. Pokud bychom totiž sysla jen tak vypustili do volného prostoru, velmi rychle by se stal kořistí predátorů. PET lahve se do druhého dne posbírají a ochranné ohrádky zůstávají ještě 2 - 3 dny.
  

  "Vytvořit syslí metapopulaci se již povedlo v Českém středohoří mezi lokalitami Raná a Hrádek. Sysli už mezi těmito místy velmi čile migrují."

  Z původního žalostného počtu 2000 se syslové postupně dostali na přibližně 8000 jedinců. Je to nejen zásluhou vypouštění syslů na nové nebo stávající lokality, ale i díky správné péči o lokality. Sysel potřebuje nízko sečené travnaté plochy, takže se místa jeho výskytu pravidelně udržují pasením a kosením. Dále se pak lokality chrání především proti domácím kočkám, které jsou asi nejčastějším syslím predátorem. Dnes se sysel vyskytuje na zhruba 37 lokalitách o různé početnosti (viz. mapka převzatá z dokumentu záchranného programu). Stále přetrvávajícím problémem je ale značná izolovanost jednotlivých lokalit. Sysel sice dokáže migrovat, ale pouze na velmi krátké vzdálenosti v rozmezí jednoho až dvou kilometrů. Některé syslí lokality jsou přitom od sebe vzdáleny několik desítek kilometrů. I na to autoři záchranného programu myslí a mají v plánu vytvořit tzv. metapopulace, což je vlastně několik menších syslích kolonií propojených mezi sebou. Vytvořit takovou metapopulaci se již povedlo v Českém středohoří mezi lokalitami Raná a Hrádek. Sysli už mezi těmito místy velmi čile migrují. Nedaleko jsou ještě dvě původní lokality Písečný vrch a Hliniště, které by se mohly s výše zmíněnými lokalitami propojit. Na těchto dvou lokalitách probíhá tzv. repatriace syslů. To znamená, že se sysli vracejí opravdu do původních míst, kde se dříve hojně vyskytovali. Populace se postupně propojují i na jižní Moravě. Zde jsou lokality méně přehledné, protože se většinou nachází ve starých sadech či vinicích. Sysly také neustále ohrožují přívalové deště, které jim zaplavují nory. Zvířata se pak mohou utopit nebo umírají na podchlazení. Jak už bylo řečeno, syslům rovněž ztěžují život domácí kočky. Vzhledem k tomu, že velká část syslích lokalit je v blízkosti lidských sídel, jsou pro kočky snadným terčem.  

  Doufejme tedy, že počty syslů v české přírodě se budou neustále zvyšovat, a budeme je tak moci ve volné přírodě vídat čím dál častěji. Naše zoo se o to bude rozhodně dál snažit.
  

  ■

  Fotogalerie

  Autorky článku: Isabela Okřinová a Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Rozhovor s Martinem

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  „Vždycky musíš vědět, kde ty zvířata právě jsou a tím pádem k nim nikdy nevlézt.“

  Rozhovor s ošetřovatelem velkých šelem Martinem Drhou

  Martin nastoupil do Zoo Hluboká v podstatě ihned po absolvování střední školy. Chodíval sem během studia na praxi, a když přišla pracovní nabídka, neváhal. V naší zoo už pracuje 18 let. Ze začátku se staral o menší savce a kopytníky. Když pak v roce 2013 přišel Oliver, první tygr v hlubocké zoo, začal se postupně starat o velké šelmy, u kterých nakonec zůstal.         

  P

  racuješ tedy v zoo jako ošetřovatel velkých šelem. Jaká všechna zvířata máš konkrétně na starosti?

  Tak v poslední době mám tygry, medvědy plavé, rosomáky, vlky, rysy a celé Jezevčí skály, takže lišky, jezevce a kočky divoké. 

  Jak vypadá tvůj normální pracovní den? 

  Ráno většinou začínám obchůzkou rajonu. Zjistím, jestli jsou všechna zvířata na živu :-), a jestli jim něco není. Pak následuje taková strašně blbá práce – mytí skel. Okna do výběhů, kudy zvířata pozorují návštěvníci, se myjí skoro každý den (hlavně v létě). Každé ráno pak začínám v šelminci (u tygrů). Tam teď navíc máme ještě koťata, tak je tam práce o něco složitější. Uklidím… Teda -  nejdřív počkám, až zvířata přejdou ven do výběhu (dám jim tam třeba nějaké žrádlo), to je první věc. :-) Pak tedy uklidím a nastelu vnitřní boxy slámou nebo dřevitou vatou, připravím jim tam krmení a pustím zvířata zpátky. A pak jdu uklidit výběh. Potom jdu postupně k rosomákům, vlkům a rysům… A takhle nějak to zvládnu po celém svém rajonu. Když chybí někdo z kolegů, tak ještě zastupuju na ostatních rajonech. Já nejčastěji u kopytníků.    

  Starat se o šelmy je každopádně celkem rizikové povolání. Co všechno musíš mít na paměti, když manipuluješ s našimi tygry, rosomáky nebo dalšími šelmami, aby se ti nic nestalo?

  No jasně! Nejdůležitější je se vždycky podívat, kde ty zvířata vlastně zrovna jsou, a pak zkontrolovat všechny „šubry“ a všechny dveře, jestli jsou zavřené. Nesmí se stát, že bych k některému z těch zvířat náhodou vlezl. V zázemí je také taková manipulační ulička, v které je potřeba chodit zhruba půl metru od mříží, protože třeba rosomák nebo rys jsou schopni po tobě sáhnout. Vždycky musíš zkrátka vědět, kde zvířata právě jsou, a tím pádem k nim nikdy nevlézt.  

  
  

  
  

  
  

  Máš svoje svěřence nějakým způsobem vycvičené nebo ochočené?

  Ochočená zvířata určitě nemám. Ani je ochočovat nechci. Hodně zvířat mám naučená na to, že musí chodit ven a zase pak dovnitř na nějaké zavolání. Bohužel se to teď třeba vůbec nedaří u vlků. Od té doby, co jsou tam vlčata, si prostě dělají, co chtějí. Jinak na to zvířata docela fungují.  

  Takže na ně jenom zavoláš a ona prostě jdou tam, kam potřebuješ?

  Jojo, je to většinou teda podmíněné krmením nebo nějakou drobnou odměnou. No, a Oliver, když byl malý, a ještě tu byl sám, tak jsme spolu trochu cvičili nějaké základy, aby třeba přecházel z místa na místo, aby si lehnul na palandu, vlezl na váhu, položil tlapu na mříž… To se využívá třeba při očkování, při kontrole zdravotního stavu, nebo dalších veterinárních úkonech. To vlastně čas od času děláme pořád, že si spolu tak jako zahrajeme. Aby si to osvěžil. 

  Z kterého svého svěřence máš největší respekt?

  Asi z Altajky, což je naše tygřice. Tam je to pořád takové, že i na mě je fakt hodně „vostrá.“ Moc teda nevím, čím to je.

  "Nejdůležitější je se vždycky podívat, kde ty zvířata vlastně zrovna jsou, a pak zkontrolovat všechny „šubry“ a všechny dveře, jestli jsou zavřené. Nesmí se stát, že bych k některému z těch zvířat náhodou vlezl."

  A je taková i normálně, myšleno, i když nemá mláďata?

  Když nemá mláďata, tak to není tak hrozné. Potom, když je březí, tak je úplně zlatá. Ale v okamžiku, kdy se narodí mláďata, tak to je fakt mazec. Tam se opravdu radši třikrát podívám, jestli je ten šubr fakt zatažený. :-) Potom rosomáci jsou takoví docela ostřejší. Tam bych taky úplně nebyl rád, kdyby po mě šáhnul. Zkrátka, to území je prostě jejich, no. 

  
  

  Stalo se někdy, že ti některé z těch zvířat nějak ublížilo?

  Hele, asi ne, jen možná nějaké drobné škrábnutí při manipulaci, protože občas zvířata samozřejmě musíme chytat a třeba někam transportovat, nebo očkovat a tak. Stejně to všechno děláme v ochranných rukavicích, takže se fakt maximálně stane nějaké lehké kousnutí nebo škrábnutí.

  Koho máš ze svých svěřenců nejradši? 

  No, Olivera (tygří samec). A pak určitě Altaje (samec medvěda plavého). To jsou takové dvě moje srdcovky. Ale jinak mám samozřejmě rád všechna moje zvířátka :-), ale tyhle dva jsou pro mě prostě nejvíc. 

  A je něco, co v rámci tvé práce fakt nerad děláš?

  Jo, to mytí oken. To fakt nesnáším. :-) Jinak mi nevadí nic. Nevadí mi stříhat stromy ve výběhu, nevadí mi sekat trávu, nevadí mi hrabat bobky. To všechno k tomu patří, proto jsem sem šel. Ale ty okna! To fakt ne. 

  Z jakého šelmího odchovu jsi měl zatím největší radost?

  Asi tygřata. To je dobrý. Taky to, že se povedl ten medvěd (plavý), sice jeden, ale povedl se. No ale hlavně bych ještě potřeboval, aby se mi rozmnožili rosomáci. To se teda zatím, bohužel, nedaří.

  Kdyby sis mohl vybrat jedno zvíře, které bychom nově chovali u nás v zoo, jaké by to bylo?

  Určitě ještě nějakou kočku. Asi úplně nejradši bych šel do irbisů a do levhartů. Prostě ještě nějakou velkou „kočičku“, no. :-)             

  ■

  Fotogalerie

  S Martinem si povídala: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Matamata

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Matamata - technicky důmyslný trpaslík mezi tropickými pavilony

  Tropické pavilony bývají v zoologických zahradách nejčastěji rozlehlé haly s vegetací tropických deštných lesů, s mnoha jezírky, či dokonce s řekami a vodopády. A uvnitř toho všeho jsou spousty ryb, hadů, ptáků a opic a všelijakého dalšího pralesního zvířectva. Prostě místo, kde se dá návštěvníkům zoo ukázat nezměrná druhová rozmanitost pomalu mizejících deštných pralesů a alespoň trochu jim přiblížit zážitek z pobytu na takovém exotickém místě. 

  K

  
  

  dyž jsme se v roce 2009 rozhodli doplnit malou jihoamerickou expozici Koati o takový tropický pavilon, měli jsme k dispozici prostor o ploše sotva 8 x 18 metrů. Zadání doplňovala informace, že celý objekt nesmí být vyšší než stávající historická zeď bývalé zahrady loveckého zámku v sousedství. A tak se zrodil pravděpodobně nejmenší tropický pavilon v zoologických zahradách (minimálně) střední Evropy. Navíc se jednalo o první vnitřní pavilon v historii této zoo. 

  "Centrální časový spínač a spínací hodiny u jednotlivých lamp v teráriích a akváriích hlídají světelný režim pavilonu. Světla se vypínají a zapínají postupně, aby se navodil dojem svítání či soumraku."

  Prostorový koncept pavilonu pro nás připravil jeden z nejzkušenějších, RNDr. Bohumil Král, CSc., někdejší ředitel Zoo Praha, v té době pracující v brněnské zoo, kde mimo jiné připravoval i návrhy mnoha expozičních řešení. Ve spolupráci s projektantem, ing. Nedorostem z Hluboké nad Vltavou, jsme pak už rozkreslili stavební projekt a dořešili detaily kulis tropického deštného lesa. Zároveň vše muselo splňovat požadavky na dobré životní podmínky chovaných a vystavovaných zvířat.

  Triobo

  Triobo

  Pavilon Matamata představuje faunu jihoamerických deštných lesů. Návštěvníci se mohou procházet po dřevěné lávce mezi tropickými rostlinami (bromélie, tilandsie, toulitky, orchideje a jiné epifytické rostliny, filodendrony, monstery a jiné liány) mezi volně se pohybujícími zvířaty i prosklenými ubikacemi a voliérami s dalšími druhy.

  I když se jedná o malý pavilon, je bohatě vybavený různou technikou, která hlídá specifické mikroklima tropických deštných lesů. Celoročně je v něm udržována teplota mezi 25 a 28°C a vysoká vlhkost vzduchu - ve dne 70 až 80 %, v noci od 90 až ke 100 %.

  "O vlhkost vzduchu se stará řídící jednotka automatické závlahy, která dvakrát denně nahrazuje tropický liják. A také plochy jezírek, stále vlhká půda a listy rostlin, ze kterých se voda odpařuje.."

  Uvnitř pavilonu je teplota regulována kombinovaným způsobem. Plynový kotel ohřívá radiátory a otopné registry a také podlahové vytápění udržující teplou vodu v jezírkách. Vodu v akváriích a v menších nádržích uvnitř terárií vyhřívají samostatně klasická ponorná akvarijní topítka.  Velké akvárium na konci pavilonu je pak vyhříváno výkonným průtokovým ohřívačem. Uvnitř pavilonu je celkem 23 různých svítidel. Většina lamp je výhřevných a spolu s tepelnými zářiči lokálně vyhřívají různá místa na vyšší bodové teploty, vyhovující jednotlivým druhům živočichů. Některé z lamp v teráriích vyzařují i ultrafialové záření, nahrazující skutečný sluneční svit. UV paprsky ze slunce totiž dovnitř pavilonu přes polykarbonátovou střechu neprojdou. Sice nehřejí, ale jsou důležité pro zdraví zvířat. Slunce v teplé části roku pak samozřejmě pomáhá s ohříváním vnitřku pavilonu.  Aby se naopak pavilon v případě horkých a výrazně slunečných dnů nepřehříval, je odvětráván pomocí důmyslných automatických střešních oken. Pro omezení přílivu příliš studeného vzduchu se neotevírají hned úplně, ale po krocích, v závislosti na teplotě vzduchu v pavilonu. Příjem tepla ze slunce v tomto případě také snižují automatické rolety na střeše. Krajní možností, jak větrat, jsou dva výkonné ventilátory. Ty jsou ale dost hlučné a narušují atmosféru pavilonu i komfort návštěvníků a zvířat. O stálou výměnu vzduchu se stará ventilace s rekuperací, která zajišťuje, že se, především v zimě, zbytečně nevyvětrá drahé teplo, a přitom je v našem malém pralese stále čerstvý vzduch. Některá menší terária mají i samostatné tiché, ale dostatečně výkonné ventilátorky, které trvale zajišťují cirkulaci vzduchu uvnitř. 

  
  

  
  

  
  

  
  

  Triobo

  O vlhkost vzduchu se stará řídící jednotka automatické závlahy, která dvakrát denně nahrazuje tropický liják. A také plochy jezírek, stále vlhká půda a listy rostlin, ze kterých se voda odpařuje. Občas musí chovatelka pavilon pokropit i ručně z hadice. Aby se z vodovodní vody, která se v pavilonu používá, neusazovaly na povrchu skel a listů rostlin soli, je voda předtím upravována reverzní osmózou na kvalitu destilované, respektive dešťové vody. Ta je před použitím shromažďována v objemné nádrži pod dřevěnou lávkou, po které chodí návštěvníci.

  
  

  Centrální časový spínač a spínací hodiny u jednotlivých lamp v teráriích a akváriích hlídají světelný režim pavilonu. Světla se vypínají a zapínají postupně, aby se navodil dojem svítání či soumraku.

  "Pavilon dostal jméno podle vodní želvy, která žije hned v prvním teráriu ve vstupní předsíni – Matamata. V současné době můžete v pavilonu Matamata potkat 33 druhů zvířat a několik desítek druhů tropických rostlin." 

  V pavilonu je devět různých čerpadel, která mají na starosti pohyb a filtraci vody. Mají výkon od 250 litrů za hodinu v nejmenší nádrži u anolisů až po 9000 l/hod. u vodopádu. Jsou zde 4 samostatné filtry dvou typů (tlakový a biologický komorový). Ve velkém, 1250 litrovém akváriu s neonkami a skalárami, je navíc zařízení na dávkování CO2. Oxid uhličitý slouží pro udržování správné kvality vody a jako výživa pro vodní rostliny.

  Atmosféru tropického deštného lesa doplňuje zvuková nahrávka pralesa a hlasy zvířat, která si návštěvníci mohou sami libovolně pustit na vzdělávacím prvku v podobě pařezu.

  Pavilon dostal jméno podle vodní želvy, která žije hned v prvním teráriu ve vstupní předsíni – Matamata. V současné době můžete v pavilonu Matamata potkat 33 druhů zvířat a několik desítek druhů tropických rostlin. To ovšem není nic proti skutečným počtům, které lze stále ještě objevit v pralesích Amazonie a Střední Ameriky.

  ■

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Brouci

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Nenápadná přírodní rozmanitost, na kterou se v zoo málo kouká

  V letošním roce jsme se rozhodli v areálu Zoo Hluboká opět po několika letech zrealizovat entomologický průzkum. Požádali jsme tedy budějckého entomologa Petra Kozla, aby nám určil a spočítal druhy brouků, které se v zoo vyskytují. Zajímalo nás totiž, jak to žije i mimo naše výběhy, voliéry a terária, a zároveň jsme chtěli na tyto volně žijící živočichy více poukázat, protože i oni jsou součástí biodiverzity, kterou chtějí zoologické zahrady chránit a zachovat. 

  C

  elkem bylo v zoo nalezeno 80 druhů brouků a jednalo se především o druhy, které jsou úzce vázané  na mrtvé dřevo stromů. V areálu zoo a jeho okolí se nachází desítky starých či přestárlých stromů, především dubů, a proto není divu, že velká většina určených druhů se nacházela právě tam. Kromě dubů jsou v zoo zastoupeny i další listnaté dřeviny, a to především habry, vrby, lípy, břízy a olše. Nejvzácnějším nálezem byl určitě silně ohrožený tesařík obrovský. Jeho larva se vyvíjí v čerstvě mrtvém dřevě žijících mohutných dubů. Dalším charakteristickým druhem vázaným na rozkládající se dřevo listnatých dřevin je roháč obecný, kterého při návštěvě zoo můžete také velmi často zahlédnout. Jeho požerky byly nalezeny jednak v areálu zoo, ale také v jeho okolí. Zajímavými nálezy byli brouci vázaní na dřevokazné houby, jako jsou například trojáčci a hubojedi. Pod kůrou vzrostlých dubů se pak hojně vyskytovali brouci lesáci či lesknáčci.  

  "Nálezy tesaříka obrovského a roháče obecného poukazují na důležitost mohutných a přestárlých dubů. Jejich ochrana je tedy klíčová, nejen kvůli těmto vyzdvihovaným druhům, ale i ostatním broukům, kteří vyhledávají podobné podmínky ke svému vývoji."

  Kromě druhů vázaných na mrtvé dřevo jsou v zoo hojní i brouci, kteří okusují listy dřevin a bylin. Patřili mezi ně hlavně nosatci a mandelinky. Květy našich původních rostlin pak navštěvovali hlavně stehenáči a zlatohlávci, někdy také krasci. 

  Co z toho plyne?

  Nálezy tesaříka obrovského a roháče obecného poukazují na důležitost mohutných a přestárlých dubů. Jejich ochrana je tedy klíčová, nejen kvůli těmto vyzdvihovaným druhům, ale i ostatním broukům, kteří vyhledávají podobné podmínky ke svému vývoji. Těmto monumentálním stromům můžeme pomoct například prosvětlováním porostu a ořezem větví. Ten jednak podporuje vznik nezbytných „mikrostanovišť“ pro vývoj brouků (např. dutiny nebo plodnice dřevokazných hub), ale zároveň prodlužuje život stromů a zajišťuje větší bezpečí návštěvníků v zoo. Většina brouků žijících na květech byla nalezena na přilehlých loukách či na lesních světlinách. Kvetoucí rostliny v areálu zoo brouky příliš nelákaly, což je pravděpodobně zapříčiněno tím, že se jedná hlavně o nepůvodní druhy rostlin. Na těch je možné pozorovat spíš různé zástupce blanokřídlého hmyzu nebo motýly. Z toho tedy pro nás plyne zásadní ponaučení a možný plán do budoucna. Počet a biologickou hodnotu těchto druhů brouků by totiž samozřejmě výrazně zvýšilo vysazení většího počtu našich původních bylin do areálu zoo. A plyne z toho ještě jedna věc. V příštím roce bychom průzkum rádi rozšířili o mapování nejen dalších skupin brouků, jakou jsou například brouci vázaní na vodu nebo koprofágové, tedy brouci, jejichž potravou jsou exkrementy jiných živočichů, ale i dalších skupin hmyzu (např. motýlů nebo blanokřídlých). 

  Celkový přehled druhů brouků nalezených v Zoo Hluboká, najdete na našem webu: https://zoohluboka.cz/projekty. 

  
  

  ■

  Fotogalerie

  Autorka článku: Isabela Okřinová (zpracování odborného reportu Petra Kozla)

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Zdroj fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Dětská sekce 1

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  Šelmy v zoo

  Do jaké skupiny (čeledi) patří tyto šelmy?

  medvědovitá                        lasicovitá                           kočkovitá                                  psovitá

  
  

  Které z uvedených šelem nežijí v ČR?
  

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  tygr, rys - kočkovitá

  medvěd - medvědovitá

  rosomák, vydra, jezevec - lasicovitá

  vlk, liška - psovitá

  v ČR nežije: tygr, rosomák

• Dětská sekce 2

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Naši plazi

  Které tvrzení o plazech v ČR je správně a které ne?

  a) V ČR žije vzácně želva bahenní.

  
  

  b) Ještěrky nemají schopnost odlomit ocas.

  
  

  c) Slepýš křehký je slepý.

  
  

  d) V naší přírodě žijí 4 druhy ještěrek.

  
  

  e) Jed zmije obecné neohrozí na životě zdravého dospělého člověka.

  
  

  f) V ČR žijí 3 druhy užovek (obojková, podplamatá, stromová).

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) ano, b) ne, c) ne, d) ano - obecná, zelená, živorodá a zední, e) ano - jed zmijí je velmi účinný, ale jedové žlázy ho obsahují poměrně malé množství, f) ne - ještě užovka hladká - tu si lidé často pletou se zmijí obecnou 

• Dětská sekce 3

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Kamarád sysel
  

  1) Sysel obecný je

  
  

  a) kriticky ohrožený druh

  b) hojný obyvatel naší přírody

  
  

  2) Sysel má

  
  

  a) denní aktivitu a žije v koloniích

  b) noční aktivitu a je samotář

  
  

  3) Sysel potřebuje pro svůj život

  
  

  a) místa s krátkým travnatým a pravidelně sečeným porostem

  b) vysoké křoví, nejlépe trnité

  
  

  4) Sysli obývají

  
  

  a) jednu noru se vstupem do vody

  b) systém podzemních chodeb a nor

  
  

  5) Hlavní podíl jeho potravy tvoří

  
  

  a) lesní plody a vajíčka obojživelníků

  b) rostliny a jejich části, vedlejší složkou potravy jsou drobní živočichové, např. hmyz a žížaly

  
  

  6) Zásoby potravy na zimu si vytváří

  
  

  a) sysel

  b) křeček

  
  

  7) Zoo Hluboká

  
  

  a) chová sysly obecné a je zapojena do záchranného programu

  b) chová sysly obecné, ale není zapojena do záchranného programu

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  1) a, 2) a, 3) a, 4) b, 5) b, 6) b (sysel si během léta a podzimu musí vytvořit dostatečné tukové zásoby pro dobu zimního spánku, tzv. hibernaci, zásoby na zimu si nevytváří), 7) a

• Dětská sekce 4

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  Krásní brouci

  Spoj obrázek brouka s jeho správným názvem.

  tesařík obrovský               potemník                   roháč obecný                     zlatohlávek zlatý

  Kde se vyvíjí larvy tesaříka obrovského?

  a) v tlejícím dřevě žijících mohutných dubů

  b) ve starém podhoubí

  c) v úžlabí listů olše

  d) v čerstvém kompostu

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  larva tesaříka obrovského se vyvíjí v tlejícím dřevě žijících mohutných dubů

• Adapterra

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  Adapterra Awards – jsme ve finále!

  Ještě před pár lety procházeli návštěvníci zoologické zahrady v Hluboké nad Vltavou areálem víceméně tradičního vzhledu. Mezi výběhy a voliérami byly na krátko posekané trávníky, udržované stromy a jednotlivé keře, střechy ubikací pro zvířata i další provozní budovy měly tradiční krytiny. V roce 2000 ale přišla změna celé koncepce a zoo se začala postupně proměňovat. Střechy nově postavených pavilonů jsou nyní často pokryté rostlinami a trávníky postupně nahrazují pestré trvalkové plochy. Díky tomu se zvýšila schopnost celé oblasti zadržovat vodu a panuje zde příjemnější mikroklima pro zvířata, návštěvníky i zaměstnance. Trvalkové porosty navíc vyžadují méně údržby než trávníky. Bonusem je pak to, že zahrada má nyní pro návštěvníky příjemný vzhled i v případě, že se v expozici nepodaří pozorovat vystavované zvíře. 

  N

  a doporučení partnerů se Zoo Hluboká se svým řešením zapojila do soutěže Adapterra Awards vyhlášené Nadací Partnerství. Soutěž hledá a oceňuje projekty, které ochlazují naše města a pomáhají zadržovat vodu v krajině. Projekt byl odbornou porotou hodnocen velmi dobře a dostal se až do finále. 

  Zástupce ředitele Roman Kössl odpovídá na několik otázek a detailněji celý projekt představuje.

  Co opatření konkrétně řeší?

  Nové pojetí podoby zoologické zahrady v Hluboké nad Vltavou si klade za cíl postupné snižování nároků na údržbu a zavlažování. Důležité je také zvyšování schopnosti území zadržovat dešťovou vodu a zajištění lepšího mikroklimatu.

  Vedlejším efektem je zvýšení estetického vzhledu areálu zoo, zvýšení biodiverzity volně žijících živočichů, a to zejména hmyzu. Uschlá květenství se semeny se pak v zimě stávají zdrojem potravy pro ptáky. Zároveň se také u našich návštěvníků zvýší povědomí o způsobech řešení této problematiky.

  Jak celý koncept funguje?

  "Třeba to, čemu se v běžných záhonech říká plevel, se stává součástí výsadeb a nijak pestrou vegetaci neruší. Zavlažování vyžadují tyto záhony jen v nejsušším období prvního roku po výsadbě a sami zadržují vodu z dešťů. Sečou se většinou jen jednou v předjaří, jen u části se provádí ještě obnova vegetační části  protrháním ve druhé polovině léta."

  Když se Zoo Hluboká začala rozšiřovat, na nových pavilonech a ubikacích byly postupně budovány zelené vegetační střechy. Ty neslouží jen jako náhrada přirozených zelených ploch ztracených při rozšiřování areálu, ale především řeší zmiňované hospodaření s dešťovou vodou a stabilizaci mikroklimatu.

  Vegetační střechy v Zoo Hluboká zadržují ve svém profilu dešťovou vodu a v horkých dnech ochlazují okolní prostředí i vnitřní prostory budov výparem vody. Plocha zelených střech v celém areálu nyní dosahuje téměř 1400 metrů čtverečních. Některé z nich jsou intenzivní, mají tedy větší hloubku substrátu, díky čemuž více izolují a umožňují i výsadbu větších druhů rostlin, jako keře a menší stromy. Jiné jsou extenzivní, tvořené nízkou vrstvou hlíny a suchomilnými rostlinami.

  V roce 2013 se začalo také s postupným nahrazováním udržované travnaté plochy vysoko-bylinnými mulčovanými trvalkovými záhony. Z velké části se jedná o přírodě blízkou vegetaci umocňující zážitek z konkrétní expozice se zvířaty. Tyto plochy jsou na rozdíl od trávníků nenáročné na údržbu a ve velké míře samy zadržují dešťovou vodu. V současné době je výměra těchto trvalkových ploch přibližně 970 metrů čtverečních a každoročně přibývají další. 

  
  

  
  

  
  

  Kolik budov má „zelenou“ střechu?

  "Vegetační střechy v Zoo Hluboká zadržují ve svém profilu dešťovou vodu a v horkých dnech ochlazují okolní prostředí i vnitřní prostory budov výparem vody. Plocha zelených střech v celém areálu nyní dosahuje téměř 1400 metrů čtverečních."

  Celkem je tady 11 vegetačních střech. Ne všechny jsou ale na budovách v pravém slova smyslu - třeba odchovny jsou spíš zčásti zastřešené voliéry, stáje kopytníků jsou zase lehké dřevostavby, ubikace medvědů a tygrů jsou sice betonovou budovou, ale skrytou pod „fasádou“ z umělých skal, přes které vede i chodník. Tady vás možná ani nenapadne, že se jedná o vegetační střechu.

  Jsou tady nějaké budovy bez zelených střech a proč? 

  Ano, jsou. A samozřejmě, je jich tady většina. I když zase ne vždy jde o budovy, ale střechy nad nějakým objektem - například zastřešená pozorovatelna zvířat pro návštěvníky (expozice Jezevčí skály) nebo zastřešení venkovního divadla.

  Důvod, proč zde nejsou zelené střechy, je různý. Většinou se jedná o starší objekty, kdy jsme ještě se zelenými střechami vůbec nebo tolik nepracovali. Současné projekty již většinou s vegetační střechou počítají, dříve to bylo ojedinělé. Nebo se jedná o památkově chráněné budovy, které jsou součástí Loveckého zámku, a kde takové opatření udělat nelze. Zelená střecha také není třeba na pavilonech africké expozice, které imitují domorodá obydlí. Z multifunkční provozní budovy se navíc sbírá dešťová voda, kterou následně využíváme k zalévání. 

  A jak konkrétně fungují trvalkové výsadby? Kromě toho, že jsou hodně hezké.

  U těch se využívá různých druhů mulče – ať už minerálního (štěrk či písek), nebo organického (nejlépe kompostovaná kůra stromů, jemně drcená štěpka nebo listovka – klasická kůra z jehličnanů není vhodná). To zajišťuje dobré hospodaření s vodou. Jak už jsem řekl, tyto plochy jsou na rozdíl od trávníků nenáročné na údržbu. Třeba to, čemu se v běžných záhonech říká plevel, se stává součástí výsadeb a nijak pestrou vegetaci neruší. Zavlažování vyžadují tyto záhony jen v nejsušším období prvního roku po výsadbě a sami zadržují vodu z dešťů. Sečou se většinou jen jednou v předjaří, jen u části se provádí ještě obnova vegetační části  protrháním ve druhé polovině léta. A zčásti také řeší „problémy“ se spadaným listím na podzim. Trvalkové výsadby ho do sebe hodně pojmou. Listí se nemusí vyhrabávat jako z trávníků. Naopak, rostliny ho zde spotřebují v průběhu následujícího roku jako živiny.

  Navíc, druhy trvalek ve výsadbách jsou voleny také tak, že v záhonech po celou dobu vegetace něco kvete a v průběhu roku se proto postupně mění i jejich vzhled. A hezký pohled je na ojíněnou suchou vegetaci i v zimě.

  
  

  Jaké byly největší výzvy a překážky? Co jste museli během realizace opatření řešit jako největší problém?

  První vegetační střecha u nás byla budována v roce 2005 - 2006 na obloukové střeše vzdělávacího centra. Sklon střechy se zde výrazně mění, od horizontální v horní části stavby až po 55° v nejnižší části stavby. V té době nebyla obdobná zelená střecha s tak velkým sklonem nikde v ČR s úspěchem realizována. Především proto, že u nás nebyly dostupné vhodné konstrukční techniky a prvky pro takové sklony. Zatímco vrchní část a severně exponovaná strana úspěšně zarůstala, jižní strana střechy po několika letech začala sjíždět. Proto bylo nutné část vegetační střechy s největším sklonem na vzdělávacím centru po deseti letech provozu obnovit s využitím nových konstrukčních prvků.

  Přístup k využití trvalkových výsadeb v naší zoo byl zpočátku opatrný. V té době to také nebyl v České republice příliš známý trend, zatímco dnes se dostává poměrně rychle do módy, například v podobě štěrkových záhonů. Realizovali jsme zpočátku jen část ploch na zkoušku, ale již po roce zkušeností jsme přistoupili na jejich postupné rozšiřování v celém areálu zoo.

  Líbí se vám v naší zoo trvalkové záhony a zelené střechy? Hlasujte pro nás na https://www.adapterraawards.cz/Hlasovani. 

  Hlasování běží až do 15. října.  

  ■

  Fotogalerie

  S Romanem si povídala:Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Plazům na stopě

  Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
  

  JDEME DO ZOO!

  "Plazům na stopě" aneb kdo se chytil do hledáčku?

  Letos v dubnu jsme ve spolupráci s firmou FotoŠkoda vyhlásili tematickou fotografickou soutěž s názvem "Plazům na stopě". Soutěžící mohli své zdařilé záběry posílat až do konce srpna. Jaké tedy dorazily úlovky a kdo se stal absolutním vítězem?

  S

  myslem celé fotosoutěže bylo především poukázat na důležitost ochrany našich plazů, kteří jsou mnohdy trochu opomíjenou, jindy dokonce obávanou součástí naší přírody. Soutěžící totiž neměli za úkol posílat pouze povedené snímky zástupců naší plazí fauny. Svoje fotografické úlovky totiž ještě doplňovali o podrobné informace o tom, kde a kdy dané zvíře našli a vyfotili. Napomohli tak mapování těchto vzácných a ohrožených živočichů. V rámci soutěže jsme tím pádem neoceňovaly pouze umělecky a technicky dokonalé fotografie, ale také nejpilnějšího mapovatele. Tedy toho, kdo nasbírá nejvíce unikátních nálezů plazích zástupců. Každá z kategorií (fotografická i mapovatelská) má svůj konkrétní finální výstup. Deset nejhezčích a nejzajímavějších fotek je součástí malé výstavy v našem vzdělávacím centru, kterou jsme otevřeli 1. října. Všechny informace o nálezech pak budou zapsány do databáze Biolib, která sdružuje informace o výskytu volně žijících živočichů v České republice. 

  "Nejčastěji fotografovanými plazy byli slepýš křehký a ještěrka obecná, ale nechyběly ani užovky (obojková a hladká), ještěrka živorodá nebo invazní želva nádherná."

  A jak to celé dopadlo?

  
  

  Celá soutěž neoplývala nijak velkou účastí, což bylo pravděpodobně způsobeno tím, že pořídit snímek plaza často nebývá vůbec jednoduché. Jsou to zkrátka plachá a velmi často dost rychlá zvířata. I přesto jsme zaznamenali jak velmi povedené a kvalitní záběry, tak i zajímavá nálezová data. Nejčastěji fotografovanými plazy byli slepýš křehký a ještěrka obecná, ale nechyběly ani užovky (obojková a hladká), ještěrka živorodá nebo invazní želva nádherná. Absolutní vítězkou v „mapovatelské“ kategorii se stala Zuzana Richterová se čtyřmi unikátními nálezy. Ve všech případech se jednalo o slepýše křehkého. Fotografickou soutěž pak ovládl také slepýš. Tedy přesněji Jiří Macháček, který ho nádherně vyfotografoval a zaslouženě tak získal 1. místo. Na druhé místo se „vyplazila“ samička ještěrky obecné na fotografii Žanety Konrádové. Souboj o třetí místo byl napínavý, ale nakonec jsme ocenili geniální zachycení dramatického okamžiku Františka Cermana, na kterém si užovka obojková pochutnává na skokanovi. Fotografie hodnotili zaměstnanci vzdělávacího oddělení Zoo Hluboká a také zkušený fotograf zvířat a přírody Václav Křížek. 

  Tímto bychom moc rádi poděkovali všem účastníkům soutěže a také firmě FotoŠkoda za ceny, které do soutěže poskytla. Srdečně Vás také všechny zveme na naši „plazí“ výstavu do vzdělávacího centra zoo.           

  ■

  10 nejlepších fotografií

  Autorka článku: Isabela Okřinová 

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Úloha zoo

  kuňka východní

  Kůň Převalského, do jehož záchranného programu je zapojena Zoo Praha, je jedním ze symbolů ochranářských aktivit zoologických zahrad.

  autorka fotografie: Markéta Machová (Pixabay)

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Jeden z oblíbených vzdělávacích prvků v naší zoo

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Možnost setkání s živými zvířaty z celého světa má nejen funkci zábavní, ale i výchovnou a vzdělávací.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Zoo Hluboká je v rámci svých aktivit na poli ochrany přírody zapojena do záchranného programu sysla obecného.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Kukang Rescue Program je programem na záchranu outloňů na Sumatře, který podporuje řada českých a slovenských zoologických zahrad.

  autorka fotografie: Lucie Čižmárová

• rozhovor_Martin

  kuňka východní

  Po první veterinární kontrole vrací Martin letošní vlčata zpět k jejich smečce.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  V zoo je práce pořád a ne jen na vlastním rajonu: Úprava zeleně ve voliéře bahňáků.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Očkování a čipování letošních tygřat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Transport našeho operovaného rysa.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Než do té klece vleze medvěd, je třeba jí otestovat :-)
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Terénní úpravy v nově postavené voliéře bahňáků.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo IMG_20210816_134008.jpg

  Čipování letošních vlčat a ochranné rukavice v praxi. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Orli

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

  
  

• Ohrožené druhy

  kuňka východní

  Majestátní tygr ussurijský je největší kočkovitou šelmou na světě.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Naše letošní mláďata tygra ussurijského.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Tamarín pinčí - ve volné přírodě se nachází už pouze zlomek jejich populace.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Zoo Hluboká tamaríny pinčí pravidelně odchovává.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  V Zoo Hluboká udržujeme tzv. bakalářskou skupinu složenou pouze ze samců.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Sika vietnamský, nejmenší poddruh jelena siky, je ve volné přírodě již zcela vyhuben.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Supi plní v přírodě úlohu zdravotní policie, jelikož sbírají zdechliny a zužitkují i tlející maso.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  ropucha obecná

  Doufáme, že se nám podaří supy brzy rozmnožit a třeba se i zapojit do repatriačních projektů na Balkáně.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  rosnička zelená

  Zmije Schweizerova je jeden z nejjedovatějších hadů Evropy.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  Photo mapa_vyskyt.jpg

  Tento endemický druh je ohrožen především pronásledováním kvůli své jedovatosti. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Plazi

  Photo Machacek_slepys02.jpg

  slepýš křehký, vítězná fotografie

  autor fotografie: Jiří Macháček

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  ještěrka obecná - samice, 2. místo

  autorka fotografie: Žaneta Konrádová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  užovka obojková si pochutnává na skokanovi, 3. místo

  autor fotografie: František Cerman

  skokan štíhlý

  ještěrka obecná - samec

  autor fotografie: Luděk Havlíček

  skokan štíhlý

  užovka obojková

  autor fotografie: Ladislav Rabiňák

  Photo Rabinak_uzovka_obojkova_01.jpg

  ještěrka obecná - samec

  autor fotografie: Luděk Havlíček

  Photo Plucar_uzovka_02.jpeg

  užovka obojková

  autor fotografie: Karel Plucar

  Photo Machacek_jesterka_zivoroda01.jpg

  ještěrka živorodá

  autor fotografie: Jiří Macháček

  Photo Havlicek10.jpg

  ještěrka obecná - samec

  autor fotografie: Luděk Havlíček

  Photo Konradova_jesterka_obecna_samec.jpg

  ještěrka obecná - samec

  autorka fotografie: Žaneta Konrádová

• Sysle

  kuňka východní

  Opatrný přesun sysla z transportního boxu do jeho nové nory.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Přesun sysla z "bytečku" číslo 2.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Vypouštění sysla do nory.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Před transportem je třeba každého sysla řádně prohlédnout a zkontrolovat.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Sysel lapen do živochytné pasti.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Sysli prozkoumávají živochytnou past a dobroty v ní ukryté.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Tak kolikpak váží tenhle syslí kousek?
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  ropucha obecná

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká
  

  rosnička zelená

  Těsně před naložením do transportního boxu.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  Photo mapa_vyskyt.jpg

  Mapa současného rozšíření sysla obecného (dle výsledků monitoringu v roce 2019)

  zdroj: Záchranný program sysla obecného v České republice 2020

• Matamata

  kuňka východní

  Hlavní vchod do tropického pavilonu Matamata, který je součástí jihoamerické expozice Koati.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  V pavilonu Matamata najdete několik desítek druhů tropických rostlin.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Kosman zakrslý, jeden z mála savců chovaných v našem tropickém pavilonu.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Kajmánek trpasličí
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Procházka po dřevěné lávce tropickým pralesem.
  

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  Skrytohrdlá želva matamata třásnitá dala tomuto pavilonu jméno.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  čolek horský

  Dracena guyanská je velkou milovnicí "šneků".

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  ropucha obec

  Anakonda žlutá

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  rosnička zelená

  Velké akvárium s neonkami a skalárami.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová
  

  Photo lvíček zlatý - Jerhotová 032.jpg

  Lvíček zlatý

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo ostnojazyčnatec dvouvousý - Jerhotová 05.jpg

  ostnojazyčnatec dvouvousý neboli arowana dvojvousá

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo pralesnička batiková - Jerhotová 009.jpg

  Pralesnička batiková patří mezi jedovaté, tzv. šípové žáby.

  autorka fotografií: Michaela Jerhotová

  Photo IMG_20210824_124420.jpg

  Toulcovka je jednou z mnoha tropických rostlin, kterou můžete v Matamatě pozorovat.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Adapterra

  kuňka východní

  Extrémně vysoké teploty v letních měsících mají negativní vliv na chovaná zvířata i na návštěvnost zoologické zahrady. Řešením je jejich zmírňování zadržováním dešťové vody v areálu a následné zvlhčování a ochlazování okolního prostředí jejím výparem.

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká

  vAčkoliv první vegetační střecha na vzdělávacím centru měla smysl spíše symbolický, výchovný a estetický, ukázalo se řešení ve vztahu k suchým létům jako jednoznačně výhodné. 

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká

  
  

  skokan štíhlý

  ukázka letní záplavy barev v trvalkovém záhonu.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká

  i čolek horský patří mezi chovance našeho Terária

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká

  Photo 2019_06_13_IMG_9591.JPG

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  
  

  V souvislosti s prodlužujícím se obdobím sucha v minulých letech bylo nutné řešit nejen šetření vodou, ale i zvyšující se nároky na čas zahradníků pečujících o areál. 

  zdroj fotografie: archiv Zoo Hluboká

• Brouci

  kuňka východní

  Silně ohrožený tesařík obrovský. Jeho larva se vyvíjí v čerstvě mrtvém dřevě žijících mohutných dubů.

  autor fotografie: Petr Kozel

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Roháč obecný
  

  autor fotografie: Bergadder (pixabay.com)

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Zlatohlávek zlatý je jedním z našich nejběžnějších zlatohlávků. Samice klade vajíčka do tlejícího dřeva, ale také do kompostů. Dospělci vyhledávají květy rostlin.

  autor fotografie: Petr Kozel

  skokan štíhlý

  Ohrožený potemník, který se vyvíjí ve dřevě různých listnatých stromů, hlavně dubů.

  autor fotografie: Petr Kozel

  skokan štíhlý

  Lesák rovný, který se vyskytuje pod kůrou listnatých stromů, kde pravděpodobně loví drobné živočichy.

  autor fotografie: Petr Kozel

• 201936.png
• 208580.jpg
• 208585.jpg
• 208586.jpg
• 208587.jpg
• 208588.jpg
• 208589.jpg
• 208590.jpg
• 208591.jpg
• 208592.jpg
• 208593.jpg
• 208594.jpg
• 208956.jpg
• 208958.jpg
• 208959.jpg
• 208960.jpg
• 208961.jpg
• 208962.jpg
• 208967.jpg
• 208968.jpg
• 208969.jpg
• 208979.jpg
• 208980.jpg
• 208981.jpg
• 208982.jpg
• 208983.jpg
• 208984.jpg
• 208994.jpg
• 208995.jpg
• 208996.jpg
• 208997.jpg
• 208998.jpg
• 209194.jpg
• 209196.jpg
• 209198.jpg
• 209199.jpg
• 209201.jpg
• 209202.jpg
• 209203.jpg
• 209222.jpg
• 209223.jpg
• 209224.jpg
• 209225.jpg
• 209226.jpg
• 209227.jpg
• 209228.jpg
• 209229.jpg
• 209460.jpg
• 209470.jpg
• 209471.jpg
• 209472.jpg
• 209473.jpg
• 209474.jpg
• 209486.jpg
• 209487.jpg
• 209488.jpg
• 209489.jpg
• 209490.jpg
• 209491.jpg
• 209492.jpg
• 209493.jpg
• 209494.jpg
• 209495.jpg
• 209501.jpg
• 209502.jpg
• 209503.jpg
• 209644.jpg
• 210372.jpg
• 210373.jpg
• 210374.jpg
• 210375.jpg
• 210376.jpg
• 210377.jpg
• 210378.jpg
• 210379.jpg
• 210380.jpg
• 210384.jpg
• 211007.jpg
• 211010.jpg
• 211011.jpg
• 211012.jpg
• 211013.jpg
• 211014.jpg
• 211015.jpg
• 211016.jpg
• 211017.jpg
• 211018.jpg
• 211019.jpg
• 211020.jpg
• 211021.jpg
• 211022.jpg
• 211023.jpg
• 211024.jpg
• 211025.jpg
• 211026.jpg
• 211033.jpg
• 211045.jpg
• 211046.jpg
• 211118.png
• 211123.jpg
• 211124.jpg
• 211126.jpg
• 211127.jpg
• 211128.jpg
• 211643.png
• 211647.png
• 211654.png
• 211655.png
• 211657.png
• 211658.png
• 211660.png
• 211661.png
• 211662.png
• 211663.png
• 211665.png
• 211666.png
• 211669.png
• 211671.png
• 211672.png
• 211674.png
• 211675.png
• 211680.png
• 211681.png
• 211682.png
• 211683.png
• 211686.png
• 211693.png
• 211694.jpg
• 211695.jpg
• 211696.jpg
• 211697.jpg
• 212252.jpg
• 212256.jpg
• 212257.jpg
• 212258.jpg
• 212259.jpg
• 212260.jpg
• 212266.jpg
• 212268.jpg
• 212269.jpg
• 212270.jpg
• 212271.jpg
• 212272.jpg
• 212273.jpg
• 212274.jpg
• 212275.jpg
• 212276.jpg
• 213912.jpg
• 214320.jpg
• 215367.jpg
• 215368.jpg
• 215369.jpg
• 215370.jpg
• 215371.jpg
• 215377.jpg
• 215378.jpg
• 215379.jpg
• 215380.jpg
• 215381.jpg
• 215435.jpg