Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Pomáháme syslům vrátit se tam, kam patří

Ještě v 50. letech minulého století byl sysel obecný běžným hlodavcem naší krajiny. V té době byl dokonce považován za obávaného škůdce zemědělských plodin. Vyskytoval se v podstatě na celém území České republiky, kromě příhraničních horských oblastí a jihočeských pánví. Vyšší nadmořské výšky a vlhké oblasti totiž sysel příliš v lásce nemá. Byl tedy téměř všude a lidé ho hubili podobně, jako se dnes ve velkém hubí jiní běžní hlodavci.

S

e změnou způsobu hospodaření ale začal sysel z české krajiny mizet. A tak jsme se z několika milionových počtů syslů rázem dostali k tomu, že v roce 2005 byl v celé České republice výskyt sysla obecného potvrzen pouze na 28 lokalitách, které byly mezi sebou navíc velmi vzdálené. A to vážně není mnoho. Pokud se chceme na celou věc dívat objektivně, je třeba uznat, že syslové jsou skutečně škůdci a dokážou s úrodou pěkně zatočit. Zároveň, ale mají své nezastupitelné místo ve fungování naší krajiny: jejich nory jsou často zaplavovány vodou, a tak se v krajině voda lépe drží, jsou důležitou součástí „jídelníčku“ dravých ptáků a dalších predátorů a na jejich život jsou pak úzce vázány různé druhy brouků, kteří se živí syslím trusem. Jsou zkrátka součástí ekosystému. Sysel se tedy stal v rámci České republiky zvláště chráněným druhem a byl pro něj vytvořen záchranný program, do kterého je aktivně zapojena i naše zoologická zahrada. Jeho hlavním cílem je udržet a rozšířit stávající počty syslích kolonií. Pečuje se tedy o původní syslí lokality, ale zakládají se i nové. 

Jak konkrétně tedy naše zoo syslům pomáhá?

V Zoo Hluboká sysly chováme od roku 2013, kdy se jejich expozice stala součástí komplexu Nová setkání. Do záchranného programu sysla obecného je pak zoo zapojena od roku 2015, kdy se zároveň začalo projektovat chovné zařízení v naší záchranné stanici v Rozovech u Temelína. To bylo dokončeno na jaře 2016. V létě v něm pak našlo domov celkem 57 syslů z lokality na bratislavském letišti. První velkou akcí, kterou naše zoo sysly podpořila přímo v přírodě, bylo tzv. posilování stávající populace, kdy 22 syslů z naší expozice putovalo na lokalitu Olšová Vrata - golfové hřiště v Karlových Varech. To je vůbec nejzápadnější populace sysla obecného v rámci jeho výskytu. Tady byla syslí populace zdecimována především kvůli silným přívalovým dešťům. Celkem ze Zoo Hluboká pochází přibližně 250 vypuštěných syslů. Ze všech institucí, které jsou do projektu zapojené (Zoo Hluboká, Zoo Brno, Zoo Praha, záchranná stanice Vlašim, Zoo Norimberk, Opel Zoo a Nordens Ark), bylo již do volné přírody vypuštěno okolo 480 syslů. V letošním roce pak bylo z velmi početné lokality Radouč u Mladé Boleslavi přesunuto 80 syslů na jiná místa. 

"Z původního žalostného počtu 2000 se syslové postupně dostali na přibližně 8000 jedinců. Je to nejen zásluhou vypouštění syslů na nové nebo stávající lokality, ale i díky správné péči o lokality." 

Jak se chytá a pouští sysel?

Sysli se standardně chytají do živochytných pastí, což jsou v podstatě takové klícky s padacími dvířky. Poté, co jsou sysli nachytáni, projde každý zvlášť důkladnou předodjezdovou kontrolou. Nejprve se odhadne jejich věk. Mladá zvířata se od dospělých poznávají poměrně snadno především podle váhy, barvy a hrubosti srsti. Pokud se chytnou tohoroční mláďata, použijí se pro vypuštění pouze ta, která přesahují váhu 120 gramů. Hledí se samozřejmě také na pohlaví jednotlivých zvířat. Ideálně by měl být podíl pohlaví vypouštěných zvířat půl na půl, případně o něco více samiček. Každý sysel je následně očipován a zkontrolován veterinářem. Na lokalitu pak sysli cestují ve speciálním hromadném přepravním boxu, kde má každé zvíře svůj vlastní „byteček“. S sebou dostane každý sysel nějakou šťavnatou zeleninu, aby měl na cestu dostatek tekutin. Syslové totiž běžně nepijí. Vodu získávají pouze z potravy. Navíc by se mohli během transportu přehřívat, proto je důležité je na cestu dobře vybavit a převážet je v klimatizovaném prostoru. Vypouštění na lokalitě pak probíhá třemi různými způsoby. A to buď přímo do již existujících nor na stávajících lokalitách, nebo do předvrtaných nor, hlubokých zhruba 40 až 50 cm. Posledním způsobem jsou pak malé ochranné ohrádky, ve kterých se vyvrtá několik děr, do kterých jsou pak sysli vypouštěni. Jsou tak prvních pár dní dobře chráněni před predátorem. Ve všech případech noru vždy ucpeme senem a PET lahví s vodou. Tahle zdánlivě drsná akce se dělá především proto, aby se sysel v noře uklidnil a mohl si pak postupně zvykat na svoje okolí. Ze své nové nory se totiž může kdykoliv vyhrabat a začít prozkoumávat svůj nový domov. Zároveň ví, kde má svůj úkryt, a může se do něj kdykoliv běžet schovat. Pokud bychom totiž sysla jen tak vypustili do volného prostoru, velmi rychle by se stal kořistí predátorů. PET lahve se do druhého dne posbírají a ochranné ohrádky zůstávají ještě 2 - 3 dny.

"Vytvořit syslí metapopulaci se již povedlo v Českém středohoří mezi lokalitami Raná a Hrádek. Sysli už mezi těmito místy velmi čile migrují."

Z původního žalostného počtu 2000 se syslové postupně dostali na přibližně 8000 jedinců. Je to nejen zásluhou vypouštění syslů na nové nebo stávající lokality, ale i díky správné péči o lokality. Sysel potřebuje nízko sečené travnaté plochy, takže se místa jeho výskytu pravidelně udržují pasením a kosením. Dále se pak lokality chrání především proti domácím kočkám, které jsou asi nejčastějším syslím predátorem. Dnes se sysel vyskytuje na zhruba 37 lokalitách o různé početnosti (viz. mapka převzatá z dokumentu záchranného programu). Stále přetrvávajícím problémem je ale značná izolovanost jednotlivých lokalit. Sysel sice dokáže migrovat, ale pouze na velmi krátké vzdálenosti v rozmezí jednoho až dvou kilometrů. Některé syslí lokality jsou přitom od sebe vzdáleny několik desítek kilometrů. I na to autoři záchranného programu myslí a mají v plánu vytvořit tzv. metapopulace, což je vlastně několik menších syslích kolonií propojených mezi sebou. Vytvořit takovou metapopulaci se již povedlo v Českém středohoří mezi lokalitami Raná a Hrádek. Sysli už mezi těmito místy velmi čile migrují. Nedaleko jsou ještě dvě původní lokality Písečný vrch a Hliniště, které by se mohly s výše zmíněnými lokalitami propojit. Na těchto dvou lokalitách probíhá tzv. repatriace syslů. To znamená, že se sysli vracejí opravdu do původních míst, kde se dříve hojně vyskytovali. Populace se postupně propojují i na jižní Moravě. Zde jsou lokality méně přehledné, protože se většinou nachází ve starých sadech či vinicích. Sysly také neustále ohrožují přívalové deště, které jim zaplavují nory. Zvířata se pak mohou utopit nebo umírají na podchlazení. Jak už bylo řečeno, syslům rovněž ztěžují život domácí kočky. Vzhledem k tomu, že velká část syslích lokalit je v blízkosti lidských sídel, jsou pro kočky snadným terčem.  

Doufejme tedy, že počty syslů v české přírodě se budou neustále zvyšovat, a budeme je tak moci ve volné přírodě vídat čím dál častěji. Naše zoo se o to bude rozhodně dál snažit.

■

Fotogalerie

Autorky článku: Isabela Okřinová a Markéta Jariabková

Redakční úpravy: Roman Kössl

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová