V přírodě nejsou ohroženi jenom velikáni

Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Mnoho druhů zvířat je ve volné přírodě ohroženo nejen kvůli ničení přirozeného biotopu, ale také pro svou atraktivitu a oblíbenost (slon, nosorožec…). Jsou však druhy, které na první pohled nepůsobí příliš zajímavým dojmem, a i přesto jsou ve volné přírodě na pokraji vyhynutí.

ři pohledu do některých výběhů zoologických zahrad vás zvíře nemusí vůbec zaujmout, není atraktivní, ani nijak barevně výrazné. Za tímto pohledem se však může skrývat mnohem větší vzácnost, než si myslíte. Mnohdy je přesně takový druh ve volné přírodě kriticky ohrožen.

Král ze Sibiře na pokraji vyhynutí

Jedním z těch atraktivních druhů je zcela jistě tygr ussurijský. Je největší kočkovitou šelmou na světě. Samci mohou dosahovat hmotnosti až 300 kilogramů. Tato šelma obývá lesy Dálného východu, kde se nachází většina populace, jen malé procento lze nalézt na severu Číny. Loví převážně divoká prasata a zástupce jelenovitých, ale nepohrdne ani rybou či zajícem. Ke své kořisti se snaží dostat co nejblíže a poté vyrazí. Útočí především na krk. Na ulovené kořisti dokáže hodovat i několik dní. Na světě nenajdete tygra, který by měl stejné pruhování. Jejich pruhování je jedinečné stejně jako naše otisky prstů. Právě pruhování napomáhá ochráncům tygrů při jejich sledování ve volné přírodě. Ochránci jsou schopni díky tomu jednotlivé tygry rozlišovat.

Tato šelma byla ve 30. letech 20. století téměř vyhubena. Odhadovaný počet populace ve volné přírodě čítal přibližně 30 jedinců. Díky zákazu lovu tygra, ale i jeho přirozené kořisti se začaly počty zvedat a dnes se ve volné přírodě nachází zhruba 500 kusů. Tato důsledná ochrana pomohla k zachování tygra ussurijského. Dnes je veden v seznamu IUCN už „jen“ jako ohrožený druh. Životy těchto majestátních zvířat nadále ohrožují lidské aktivity. Jde hlavně o lov přirozené kořisti, úbytek životního prostoru, stále pokračující lov kvůli ochraně lidských životů, ale hlavně kvůli trofejím a pro tradiční čínskou medicínu. Zoologické zahrady se snaží udržet životaschopnou populaci v zajetí, vzdělávají své návštěvníky a některé z nich také podporují ochranářské aktivity na Sibiři. Naše zoo se zapojila do chovu této ohrožené kočky v roce 2013 a zabývá se hlavně jejím chovem a také vzděláváním návštěvníků.

Kolumbijský ,,punkáč" ztrácí svůj domov

Tamarín pinčí je druh drápkaté opičky žijící v rodinných skupinách, které mohou dosahovat až 30 členů. V této skupině se rozmnožuje pouze rodičovský pár a ostatní členové se věnují péči o mladší sourozence, vyhledávají potravu a chrání skupinu před nebezpečím. Samice rodí většinou dvojčata. Porodní váha mláděte je přibližně 20 % váhy matky. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje od 250 do 400 gramů. Naštěstí samice nemá s mláďaty moc práce, jelikož hlavní péči zajišťuje otec. Ten je po porodu převezme, nosí na zádech, stará se o ně a samice si mláďata bere jen na krmení.

Tato opička dnes žije pouze v severní Kolumbii, kde obývá zbytky přímořských pralesů. Mezi hlavní příčiny úbytku těchto zvířat patří ztráta přirozeného prostředí, kdy dochází k odlesňování a vypalování lesů, a nelegální odchyty živých jedinců, kteří končí v zajetí jako domácí mazlíčci. V minulosti se hojně tyto opičky využívaly jako pokusná zvířata v laboratořích. Dnes se ve volné přírodě nachází zlomek jejich populace. Právě díky zoologických zahradám je tento druh zachován a jejich chov je velmi dobře veden. Zoo Hluboká tyto tamaríny chová od roku 2008 a pravidelně je odchovává.

Komu zazvonila hrana?… zazvonila sikovi

Sika vietnamský je nejjižnější poddruh jelena siky, který obýval Vietnam a zasahoval i do Číny. Samci mají na rozdíl od samic paroží, které pravidelně shazují. Samci si své teritorium značí tak, že vyhrabávají poměrně hluboké a široké díry, do kterých často močí. Při nebezpečí dokáže upozorňovat členy stáda bez vydání hlásku a to postavením výrazných bílých chlupů na zadních nohách.

Tento jelen byl v přírodě vyhuben. Příčinou byla ztráta prostředí, lov pro maso, ale i lov kvůli paroží, které se využívalo v tradiční čínské medicíně. Vietnamský sika byl zachráněn jen díky farmovým chovům a zoologickým zahradám. Dnes se v Evropě nachází v chovech necelých 400 kusů. Jejich chov řídí Zoo Ostrava. Naše zoo se do chovu zapojila v roce 2020, kdy jsme založili záložní samčí stádo z geneticky vhodných jedinců, kteří budou následně podle potřeby využiti v chovu jiných zoologických zahrad. Sikové žijí ve stádech, která jsou složená z jednoho samce a několika samic. Přirozeně může být v chovném stádě pouze jeden dospělý samec. Zbytek samců je v přírodě vyhnán a v případě potřeby pak nejsilnější z nich starého jelena u stáda nahradí. V zoologických zahradách není tolik prostoru, aby si každá držela záložního samce navíc a proto vznikají tyto tzv. bakalářské skupiny.

Chcete supa míti, zdravé maso nechte hníti

Sup mrchožravý je nejmenší sup obývající Evropu. Vyskytuje se v jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Preferuje otevřené suché oblasti. Supi plní v přírodě úlohu zdravotní policie, jelikož sbírají zdechliny a zužitkují i tlející maso. Sup mrchožravý někdy dokáže i lovit drobnou kořist nebo vyžírá vejce. Vzhledem k tomu, že má poměrně slabý zobák, využívá k rozbíjení skořápek kamení, které vezme do zobáku a pustí ho na vejce z výšky.

Tento druh je nejvíce ohrožen nelegálním lovem a cíleným trávením. Časté jsou ale i otravy po pozření masa uhynulého dobytka, v němž se nalézají nebezpečné zbytky léčiv, a otravy těžkými kovy při požití potravy zastřelené olověnými broky. Problémem pro ně mohou být i dráty elektrického vedení či větrné elektrárny.

Naše zoo chová tento druh od roku 2012. V roce 2014 jsme dostali nový roční pár. Jelikož dospívají zhruba kolem sedmého roku života, je náš pár momentálně v ideálním věku, kdy by mohli začít hnízdit. Doufáme, že se nám podaří supy rozmnožit a třeba se i zapojit do repatriačních projektů na Balkáně.

Na kamenech si pozor dej, na Schweizerku nešlapej

Zmije Schweizerova je jeden z největších jedovatých hadů Evropy. Žije pouze na čtyřech západních ostrovech řeckých Kyklád - Mílos, Kímolos, Políegos a Sífnos. Přirozeně se vyskytuje v různých typech prostředí, ať už na kamenitých podkladech nebo ve vegetaci. Má širokou škálu zbarvení od různých odstínů šedé a hnědé až po červenohnědé, které můžete vidět u hadů v naší zoo. Díky zbarvení se dokáže ve svém prostředí skvěle maskovat. Její jed obsahuje hemotoxin.

Hemotoxiny ovlivňují krev nebo cévy: některé ničí výstelku menších krevních cév a umožňují prosakování krve do tkání, což způsobuje lokální nebo rozšířené krvácení. Tento typ jedu může také snižovat srážlivost krve nebo naopak způsobovat abnormálně rychlé srážení, což může vést ke kolapsu krevního oběhu.

Tento endemický druh je ohrožen nejen svým malým rozšířením, ale především pronásledováním kvůli své jedovatosti. Jeho jed je natolik toxický, že uštknutí může být pro člověka smrtelné. Proto je tato zmije nemilosrdně zabíjena.

Zoo Hluboká chová zmije Schweizerovy od roku 2016. Při manipulaci s nimi se i my snažíme maximálně chránit, aby nedošlo k uštknutí.

Fotogalerie

Autorka článku: Markéta Jariabková

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová