-
Zoo noviny
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody.
03/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
Titulka
Zoo noviny
magazín Zoo Hluboká
3/2023
Obsah
Obsah
MÁME PRVNÍ KOTĚ FASCINUJÍCÍ KOČKY POUŠTNÍ
PŘIROZENÝ ODCHOV TENKOZOBCŮ OPAČNÝCH
JAK JSME "SÁZELI SYSLY" NA STRAKONICKÉM LETIŠTI
JE TO TADY, VYDALI JSME KNIHU!
HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI
JAK BYDLÍ NAŠI TYGŘI?
FASCINUJÍCÍ VODNÍ MIKROSVĚT ANEB V ČEM SE KOUPOU TYGŘI
JAK SE SPOLEK ALTAICA BIJE ZA ZÁCHRANU POSLEDNÍCH TYGRŮ NA PLANETĚ
FOTOSOUTĚŽ "DIVOKÁ ZOO" ZNÁ SVÉ VÍTĚZE
PROBĚHLÉ AKCE V ZOO
Editorial
Editorial
"Počasí nám pořád přeje a podzim v zoo je také hezký. Až k nám tedy přijdete, nezapomeňte si na pokladně koupit se vstupenkou i naši novou knihu „Příběhy z hlubocké zoo“, kde se dozvíte, jak to celé od začátku bylo."
T
ygři jsou charismatická zvířata obdivovaná v zoologických zahradách na celém světě. Bohužel, jejich krása, velikost, síla i nebezpečí, které mohou pro člověka představovat, je dohnaly na pokraj vyhubení. Světová populace tygrů se nebezpečně zmenšila kvůli lovu a zničení jejich přirozeného životního prostředí během posledního století. 93 % původního rozšíření tygrů zničili lidé. I to je důvod, proč jsme se rozhodli zapojit do záchovného programu pro tygry ussurijské. V dnešním čísle se můžete dočíst, jak jsou u nás tygři ubytovaní, nebo jak je možné pomáhat chránit jejich populaci v přírodě.
Zoologické zahrady jsou často označovány za jakési Noemovy archy chránící biodiverzitu. Kromě chovaných druhů ale také v jejich výbězích a okolí vytvářejí pestré prostředí pro mnoho dalších divoce žijících druhů. Podívejte se například jen do tygřího bazénu. Pestrost volně žijících zvířat v areálu zoo ukázaly také soutěžní snímky našich návštěvníků. Fotosoutěž „Divoká zoo“ už má své vítěze a vy si teď můžete prohlédnout vítězné fotografie.
Samozřejmě, nezapomněli jsme ani na zajímavá mláďata. I jeden z nejmenších kočičích druhů, kočka pouštní, již patří mezi téměř ohrožené. Její odchov není úplně častý, protože nepatří k nejjednodušším. Proto máme z našeho prvního kotěte opravdu velkou radost. Při odchovech mláďat si stále ještě někdy musíme pomoci technikou, jako například u ptáků umělou líhní. A když už nám to jde, můžeme si zkusit trochu experimentovat a nechat to zase na přírodě, třeba jako u tenkozobců opačných.
Počasí nám pořád přeje a podzim v zoo je také hezký. Až k nám tedy přijdete, nezapomeňte si na pokladně koupit se vstupenkou i naši novou knihu „Příběhy z hlubocké zoo“, kde se dozvíte, jak to celé od začátku bylo.
Roman Kössl
zástupce ředitele
Zoo noviny - září 2023 (číslo 3/23)
vychází 4x ročně
Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková
foto kotěte kočky pouštní na titulní straně: Michaela Jerhotová
Kočka pouštní
Máme první kotě fascinující kočky pouštní
Jedna z nejmenších kočkovitých šelem na světě má areál výskytu ve třech oblastech: v severní Africe (Maroko, Alžírsko, Niger), na Arabském poloostrově a v části Střední Asie (Írán, Pákistán, Afgánistán). Obývá velmi suché biotopy od plání s nízkou vegetací až po křovinatá skaliska. V těchto oblastech dochází k poměrně velkým výkyvům teplot v průběhu dne, kdy mohou denní teploty dosahovat až 50°C a ty noční klesnout k bodu mrazu.
U
kočky pouštní jsou samci větší, dosahují hmotnosti až 3,5 kg, samice jsou drobnější a váhově se pohybují od 1,5 – 3 kg. U této kočky jsou nejvíce nápadné uši. Boltce jsou velké a na vnitřní straně jsou pokryté světlými dlouhými chlupy, které zabraňují navátí písku do uší. Jakožto noční zvíře spoléhá na svůj velmi citlivý sluch, aby mohlo lokalizovat kořist i pod povrchem země.
Hustá středně dlouhá srst je pískově žlutá až do šeda, končetiny bývají lehce mourovaté. Ocas je zakončen černou špičkou. Hrudník, břicho a brada jsou vždy bílé. Poměrně drsná, tmavá srst pokrývá polštářky tlapek. Tato adaptace chrání chodidla před horkými povrchy, po kterých se kočka pouštní často pohybuje, a zároveň jí to usnadňuje pohyb po písku. Díky těmto chlupům je prakticky nemožné podle otisků tlapek kočku vystopovat.
"Náš první „pouštní prcek“ se narodil 28. června 2023. Kočka si podhrabala boudu a tam porodila."
Kočky pouštní jsou samotáři, potkávají se pouze v době rozmnožování. V této době se ozývají štěkavými zvuky a vyhledávají si tak partnery. Období páření závisí na lokalitě výskytu. V saharské oblasti reprodukční období začíná v lednu a končí v dubnu. V Pákistánu probíhá od září do října. Březost u samice trvá 59 - 63 dní. Průměrně rodí 4 mláďata. Nicméně byly zaznamenány i vrhy o 8 koťatech. O mláďata se stará pouze samice. Ta se začínají osamostatňovat zhruba od 6 měsíců. Pohlavně dospívají v 9. – 14. měsíci od narození, což je poměrně brzo. U tohoto druhu je bohužel velká úmrtnost koťat. Délka života je známá pouze ze zajetí a to přibližně 13 let.
Kočky pouštní nejsou dobrými lezci ani skokany. Za to dokáží velmi dobře hrabat a vyhrabávají si nory, kde se během dne ukrývají před horkem. Ve svém teritoriu mohou mít i několik úkrytů. Velmi často jsou pozorovány, jak leží na zádech před norou a uvolňují tím své teplo. Jsou to noční tvorové a jejich aktivita začíná se soumrakem, kdy vylézají ze svých úkrytů a vyhledávají potravu. Prakticky berou veškerou živočišnou potravu, kterou najdou. Ať už jsou to různé druhy pískomilů, hrabošů, zajíců, ptáků, plazů nebo i bezobratlí živočichové jako například pavouci či sarančata. Kočka pouštní téměř nepije. Příjem tekutin je zajišťován hlavně z ulovené kořisti.
Mezi její nepřátele patří velcí hadi, šakali, sovy a samozřejmě člověk. Kočka pouštní je totiž často z volné přírody nelegálně odchytávána, aby mohla následně skončit jako domácí mazlíček. Často je také nepřímo hubena v případě, že pozře otráveného hlodavce. Na červeném seznamu IUCN je řazena jako druh téměř ohrožený. Z důvodu nelegálních odchytů je zatím druh řazen na seznamu CITES v příloze II, pro Evropu v příloze B.
Prvním kocourem, který přišel do naší zoo, byl Ady z brněnské zoo v roce 2010. Jednalo se o mladého kocoura, který u nás několik let čekal na samici. V roce 2015 mu dorazila partnerka z Paříže. Po počátečním seznamování přes oddělovací dveře si skvěle sedli, ale bohužel mláďat jsme se u nich nikdy nedočkali. Ady uhynul v roce 2018 a poté jsme k naší kočce získali mladého kocourka z Lyonu. S kočkou si výborně rozuměl, ale jen mimo období říje. V říji kočku bohužel vážně zranil a ta svým zraněním později podlehla. Proto jsme na doporučení koordinátora chovu dostali starší kočku ze Zoo Mulhouse. Vzhledem k jejímu věku jsme od ní ale neočekávali mláďata. Po pár letech vyškolování jsme po domluvě s koordinátorem přivezli mladou kočku Makedu ze Zoo Eskilstuna ve Švédsku. Starou samici jsme bohužel museli utratit kvůli velkému nádoru v tlamě. Z Eskilstuny přicestovala mladá samička v první polovině března roku 2023. Po krátkém seznamování jsme ji pustili k samečkovi a v druhé polovině dubna jsme pozorovali páření. Na kočce bylo patrné narůstající bříško a tak jsme samečka přemístili do zázemí, aby měla kočka na svůj první porod klid. Vinou špatného odhadu dne porodu jsme kocoura oddělovali přesně v den narození našeho vůbec prvního kotěte. Náš první „pouštní prcek“ se narodil 28. června 2023. Kočka si podhrabala boudu a tam porodila. Nechávali jsme ji v naprostém klidu a zakryli jsme také část vnitřní expozice, aby měla klid i od návštěvníků. Zhruba po 14 dnech ošetřovatelka nahlédla do jejího úkrytu a viděla jedno živé kotě. Až ve věku dvou měsíců jsme ho poprvé vzali do ruky a provedli všechna potřebná veterinární vyšetření a také nezaměnitelné označení čipem. V průběhu prohlídky jsme samozřejmě zkontrolovali pohlaví. A je to sameček. Ve třech měsících ho ještě čeká druhé očkování. S mámou pak bude ještě několik měsíců v expozici. V průběhu této doby mu společně s koordinátorem chovu budeme hledat nový domov v jiné zoologické zahradě.
Fotogalerie
Autorka článku: Markéta Jariabková
Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Tenkozobci
Přirozený odchov tenkozobců opačných
Letošní rok byl v bahňáčí voliéře, jak jí pracovně říkáme, jiný než ty předchozí. Zkusili jsme totiž nechat naše tenkozobce opačné vysedět a odchovat své potomky přirozeně. A povedlo se!
T
enkozobci jsou jeden z několika druhů skupiny bahňáci (řád dlouhokřídlí), které ve voliéře chováme. Slovo „bahňáci“ krásně vystihuje, jak tito ptáci žijí. Vyskytují se převážně u vody nebo v její blízkosti. Brodí se v bahnitých mělkých březích a hledají potravu pomocí tenkých zobáků různé délky a tvaru. Hnízdí většinou na zemi, mívají nejčastěji 2 - 4 vajíčka a jejich mláďata jsou nekrmivá.
Tenkozobci jsou krásní elegantní černobílí ptáci s dlouhýma nohama a dlouhým tenkým nahoru ohnutým zobákem. Tím loví kývavými pohyby ze strany na stranu vodní živočichy pod hladinou mělké vody. V České republice jsou kriticky ohrožení a vyskytují se zde jen na několika místech. Rádi žijí ve skupinách. V naší voliéře cupitá kolem vody hejno čítající v této chvíli kolem 60 ptáků. Návštěvníci mohou obdivovat, jak se společně vyhřívají na sluníčku nebo se brodí vodou a hledají, co by sebrali do zobáčku…
"Bylo napínavé sledovat, jak vajíčka v hnízdech přibývají, ale také bohužel i mizí. V tuto dobu se do výběhu chodilo maximálně jedenkrát denně rychle zkontrolovat z dálky stav hnízd, aby nebyli ptáci při hnízdění rušeni."
Každý rok uměle odchováváme něco mezi 15 - 30 ptáčaty těchto krásných ptáků. V dubnu a květnu sbíráme vajíčka, která snáší do mělkého důlku na zemi střídmě vystlaného krátkými stébly suché trávy a kousky jemných větviček. Vajíčka umisťujeme do inkubátoru a po vylíhnutí se o mláďata staráme do doby, než jsou vypuštěna mezi ostatní dospělé ptáky.
Hlavním důvodem sběru vajíček je zvýšení pravděpodobnosti vylíhnutí alespoň některých mláďat. Kdykoliv byla totiž vajíčka ponechána rodičům ve výběhu, byla většina z nich rozbita, rozklována nebo sežrána Na vině byly nejspíš především volavky, které tu byly v minulých letech chovány, ale i slípky nebo ostatní druhy bahňáků, částečně i šarvátky mezi samotnými tenkozobci, ke kterým dochází v době hnízdění. Tenkozobci rádi hnízdí v menších koloniích, ale přesto si každý pár urputně brání své hnízdečko a jeho okolí. Nevyhnutelně tak některá vajíčka vezmou za své.
"Při zářijovém odchytu a sčítání všech našich tenkozobců jsme celí napnutí zjistili, že se dospělosti dožilo šest z devíti přirozeně odchovaných tenkozobečků."
V minulém roce jsme se rozhodli přesunout volavky jinam a po nasbírání dostatečného množství vajec k umělé inkubaci jsme se rozhodli, ponechat tenkozobčí páry, aby si zkusily vyvést mladé přirozeně. Neměli jsme velká očekávání, ale povedlo se. Na začátku června si postavilo 6 párů hnízdečka nedaleko potůčku protékajícího voliérou. Bylo napínavé sledovat, jak vajíčka v hnízdech přibývají, ale také bohužel i mizí. V tuto dobu se do výběhu chodilo maximálně jedenkrát denně rychle zkontrolovat z dálky stav hnízd, aby nebyli ptáci při hnízdění rušeni. Rodiče, ale i ostatní ptáci, bránili svá hnízda velice hlasitě a nebáli se útočit na každého, kdo se v okolí hnízda vyskytl. Při posledním sčítání vajíček se ukázalo, že 4 páry si uchránily 3 vajíčka, 1 pár 1 a 1 pár dokonce všechna 4 vejce. Začátkem července jsme všichni netrpělivě čekali, zda se alespoň nějaké ptáčátko vylíhne. A povedlo se. 5. července se začala líhnout první mláďata a o týden později vodil každý rodičovský pár alespoň 1 ptáče. 13. července jsme zjistili, že 4 páry mají 1 mládě, 5. pár 2 a 6. pár dokonce 3 mláďata. Celkově se tedy vylíhlo 6 párům 9 mláďat. Ačkoliv se může zdát, že je to málo, podle mne je to velký úspěch.
Každý rodičovský pár si zabral část úseku protékajícího potůčku, u kterého vyhnízdil a ten si urputně bránil před ostatními tenkozobci. Museli jsme vymyslet, jak zajistit, aby se k mláďatům dostala potrava. Běžně krmíme ptáky do vnitřních prostor ubikace, ale to s ptáčaty nešlo. Házeli jsme proto potravu (speciální granule a sušené korýše) několikrát denně na vodu, z které si ji mláďata sbírala. Navíc jsme rozmístili několik misek s potravou i kolem potůčku. Tato metoda se osvědčila. Zhruba po týdnu se začala mláďata mezi sebou mísit a pobíhat kolem celého potůčku a do 3 týdnů stáří se naučila chodit s rodiči pro potravu do domečku jako ostatní dospělí ptáci. V srpnu bohužel několik mláďat uhynulo, což se stává i v přírodě, ale většině se dařilo dobře a časem byla k nerozeznání od ptáčat, která jsme odchovali uměle.
Při zářijovém odchytu a sčítání všech našich tenkozobců jsme celí napnutí zjistili, že se dospělosti dožilo šest z devíti přirozeně odchovaných tenkozobečků. S našimi 19 uměle odchovanými to dává krásné číslo 25 mláďátek vylíhnutých v letošním roce.
Fotogalerie
Autorka článku: Monika Tesařová
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová a Markéta Jariabková
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Sysli na letišti
Jak jsme "sázeli sysly" na strakonickém letišti
Naše zoologická zahrada již několik let spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR na záchranném programu pro sysla obecného. Pro repatriace na původní lokality a na posilování stávajících populací s nízkým počtem jedinců jsme z našeho chovu poskytli již několik stovek zvířat. Ani letošní rok nebyl výjimkou.
J
edinou lokalitou, kde lze v jižních Čechách sysla obecného potkat, je strakonické letiště. Populace se zde dokonce několik posledních let hodně zvedala. Odhadovaný počet zvířat byl 150 jedinců. V červnu 2021 však přišly velké přívalové deště, celé letiště bylo pod vodou a většina populace uhynula. V roce 2022 bylo pak na letišti maximálně 10 jedinců. Ten samý rok jsme měli v plánu naše sysly na letišti vypouštět, ale bohužel jsme tuto akci museli odložit. V přípravné fázi se totiž v chovech nepodařilo nachytat dostatečné množství zvířat. Při jarním monitoringu v roce 2023 byl pak na strakonickém letišti spatřen pouze jediný sysel. Dohodli jsme se tedy, že místní populaci musíme posílit minimálně 20 jedinci. Takováto podpora populací již zachránila populace sysla v Karlových Varech nebo na letišti v Hodkovicích nad Mohelkou.
Odchyty v našich chovech začaly na přelomu června a července letošního roku. Podařilo se nám pro Strakonice odchytit 35 mláďat narozených v průběhu května 2023. Všechna tato odchycená zvířata byla v dobré zdravotní kondici, což je pro takový přesun zásadní.
"Díky posilování slabých populací se podařilo již dříve zvýšit počty syslů na několika lokalitách. První lokalitou, kterou jsme takto podpořili, bylo golfové hřiště Olšová vrata v Karlových Varech."
Vypouštění syslů proběhlo 13. července. Nejprve byly na lokalitě vyvrtány díry, do nichž byli vpuštěni sysli. Díry byly poté ucpány PET lahvemi s vodou. Samotný prostor s novými syslími norami nebyl nijak ohrazený. Ucpání PET lahví se používá proto, aby sysel z nory rychle nevyběhl a zmateně neběhal v novém prostředí. Mohl by se tak snadno stát obětí nějakého predátora. Sám se zpod lahve dokáže vyhrabat, ale zdrží ho to a sysel se zde uklidní. Námi připravenou noru využívá jako svůj úkryt. Připravená nora zároveň slouží i jako ochlazovací místo, protože syslové se nepotí, ale ochlazují se právě ve svých norách. Námi připravované nory jsou cca 40 centimetrů hluboké. Přestože jsme měli vše skvěle připravené, překvapila nás zde tvrdost půdy. Klasicky vrtáme ručním vrtákem a vše i s vypuštěním zvířat bývá hotové během hodinky. Tentokrát jsme ale museli využít dokonce i půjčovnu nářadí a zapůjčit si motorový vrták. Ten nám velmi usnadnil práci. Po opravdu namáhavé práci se nakonec povedlo vyvrtat potřebný počet děr a mohlo se začít takzvaně ,,sázet“.
Než byli sysli do nory „vysazeni“, nasypali jsme do ní zrní a po okolí vstupu rozházeli zeleninu společně s trochou zrní. Poté přišel na řadu sysel. Do každé díry jeden. Rychle jsme ho pustili do nory, ucpali jsme ji senem a utěsnili PET lahví. Takto jsme postupně vypustili všech 35 syslů. Po několika dnech pak byly lahve uklizeny. Při následných kontrolách již syslové okupovali větší plochu a byli viděni i v blízkosti letištního občerstvení.
Díky posilování slabých populací se podařilo již dříve zvýšit počty syslů na několika lokalitách. První lokalitou, kterou jsme takto podpořili, bylo golfové hřiště Olšová vrata v Karlových Varech. Před samotným vypouštěním zvířat byl odhad místní populace do 10 jedinců. V roce 2016 a 2017 jsme zde společně se Zoo Norimberk vypustili 42 jedinců. Dnes se tady populace odhaduje zhruba na 200 zvířat.
Podobně se nám podařilo obnovit populace na letištích v Roudnici nad Labem se současným odhadem 150 zvířat a v Hodkovicích nad Mohelkou, kde ze dvou zbývajících jedinců a těch, které jsme přidali, vznikla populace čítající 250 syslů.
Fotogalerie
Autorka článku: Markéta Jariabková
Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Ing. Lenka Čolobentičová, AOPK
Prezentace knihy
Je to tady, vydali jsme knihu!
Na pokladně zoo je nyní v prodeji nová a vlastně naše úplně první kniha, kterou jsme vydali vlastním nákladem, s názvem "Příběhy z hlubocké zoo." O napsání takové knížky jsme uvažovali už dlouho, nejvíce v souvislosti s 80. výročím otevření zoo pro veřejnost, které jsme slavili v roce 2019.
N
echtěli jsme ale vydat jen faktografickou knihu o historii zoo, s mnoha fotografiemi a strohými historickými daty, která by jistě zaujala především jen zoologické nadšence. Proto se jejího sepsání ujal zkušený spisovatel Jan Žáček, kterému jsme „jen“ poskytovali vhodné náměty z průřezu historie této třetí nejstarší zoologické zahrady v České republice. Rozvoj zoo od jejích počátků až do současnosti si tedy můžete přiblížit v podobě příběhů. V humorných a někdy i vážnějších historkách se mísí příběhy nejrůznějších zvířat i lidí, kteří k zoo neodmyslitelně patřili. Zároveň jsou zde popisovány i problémy a úspěchy, které zahradu v průběhu let provázely. I když autor používá určitou dávku nadsázky, jsou příběhy psány na základě skutečných událostí, z vyprávění přímých účastníků či pamětníků, nebo i z útržků popisovaných v historických dokumentech. Kniha je doplněna ilustracemi dlouholetého ilustrátora Zoo Hluboká Přemysla Vranovského, jehož obrázky zvířat můžete vidět v zoo na jmenovkách zvířat i na informačních panelech u expozic. Přílohou knihy je nakonec i stručný faktografický přehled historie zoo a několik stran černobílých historických i současných fotografií, které dokreslují autentičnost jednotlivých příběhů. Především ty historické, z alba Františka Janovského z doby budování a prvních měsíců provozu zoo nebo ze soukromých archivů našich návštěvníků, byly publikovány úplně poprvé.
Vydání knihy mělo trochu zpoždění. To bylo zapříčiněno především obdobím covidu, během kterého se například rapidně zvedly ceny papíru, a vydání knihy si tedy žádalo podstatně vyšší náklady. Příští rok, 1. května 2024, slavíme již 85. výročí naší zoo. Do té doby se můžete o historii zoo něco dozvědět z naší knihy.
Kniha je k zakoupení na pokladně zoo za 349,- Kč.
Pokud nemáte možnost koupit knihu u nás na pokladně, rádi vám ji pošleme poštou, cena je vyšší o poštovné a balné. Více se dozvíte na našich stránkách: www.zoohluboka.cz
Další krátké úryvky z knihy si můžete přečíst na naší webové stránce nebo na Facebooku.
Obálka knihy a ukázky
Autor článku: Roman Kössl
Redakční úpravy: Isabela Okřinová
Dětská sekce 1
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
1
Syslí jídelníček
Máme tu pěknou syslí hostinu. Vloudilo se nám tam ale pár dobrot, které do syslího jídelníčku nepatří a sysel je nejí. Které to jsou? Přeškrtni je.
Pro řešení klikni.
Řešení
Dětská sekce 2
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
2
Bahňáci z naší voliéry
Zkus pojmenovat všechny ptáky - bahňáky, se kterými se můžeš setkat i u nás v zoo.
Vybírat můžeš z těchto názvů: ústřičník velký, ibis hnědý, čejka chocholatá a tenkozobec opačný
Který z těchto ptáků se vyskytuje v České republice?
Pro řešení klikni.
Řešení
Dětská sekce 3
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
3
Drápkaté opičky - tajemní skřítci jihoamerických lesů
VYŠKRTEJ všechna rodová jména jihoamerických primátů, které v osmisměrce najdeš. Je jich celkem 11. Ze zbylých písmen poskládej slova, která chybí v textu.
Jedná se o drobné primáty, kteří se vyskytují pouze v Jižní a Střední Americe. Mezi ty nejznámější patří různé druhy ..............................., lvíček nebo ti vůbec nejmenší - kosmani. Místo nehtů mají na rozdíl od ostatních primátů na prstech drobné drápky. Jsou to všežravci a mimo jiné se u nich vyskytuje tzv. ......................................... - pojídají mízu a pryskyřici ze stromů. Nejčastěji žijí ve skupinách a obvykle se u nich rodí ................................... O potomstvo se starají oba rodiče. Nicméně nošení mláďat zajištuje téměř výhradně samec.
Nápověda: Mezi jihoamerické primáty patří i zvířata s poměrně neobvyklými názvy jako třeba titi, kalimiko, kotul nebo mirikina.
Pro řešení klikni.
řešení:
vynechaná slova: tamarínů, gumivorie, dvojčata
Dětská sekce 4
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
4
(Ne)pravdy o kočce pouštní.
Která tvrzení o kočce pouštní jsou správně a která ne?
a) Kočka pouštní má mezi polštářky na tlapkách hustou a hrubou srst, díky které se může dobře pohybovat po rozpáleném písku.
b) Kočka pouštní nepije. Vodu získává pouze z potravy, případně z rosy.
c) Nosní dírky kočky pouštní jsou chráněny speciální kožní řasou, která zabraňuje vniknutí písku do nosu.
d) Nápadně velké uši kočky pouštní slouží k jejímu ochlazování.
e) Kočka pouštní se na rozdíl od jiných kočkovitých šelem potí.
Pro řešení klikni.
Řešení
a) ano, b) ano, c) ne, d) ano, e) ne
Dětská sekce 5
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
5
Tygří kořist
Která z těchto zvířat by ve volné přírodě nikdy nemohl ulovit tygr a proč?
Pro řešení klikni.
Řešení
žádné z nich by nemohl ulovit, všechna se vyskytují jinde než tygr: zebra žije v Africe, lama v Jižní Americe, psoun v Severní Americe, svišť v Evropě a klokan v Austrálii
Tygří výběh
Jak bydlí naši tygři?
Když jsme se rozhodovali, že se zapojíme do záchovného programu pro tygra ussurijského a zvažovali, jak bude vypadat jeho budoucí expozice, samozřejmě jsme v té době obhlíželi výběhy tygrů v ostatních zoologických zahradách. Jako základní vzor jsme si vzali jednoho z nejzkušenějších – Zoo Lipsko. V této zoologické zahradě je chov tygrů dlouhodobě tradiční a zoo také dlouho vedla plemennou knihu těchto kočkovitých šelem. Jejich tygří expozice jsou opravdu naprosto úžasné (a nejen ty). Proto jsme do Lipska v době projektování zavítali s architektem, a ne jen jednou. Samozřejmě, šlo nám především o technické řešení, ale protože si zakládáme na tom, aby výběhy a voliéry pro zvířata vypadaly co nejpřírodněji, chtěli jsme i náš výběh pojmout podobně.
O
plocení výběhu tvoří téměř ze tří čtvrtin betonové stěny, pokryté umělými skalami. Jen malá část oplocení je z pevného ocelového pletiva a to ještě jen na nepohledové straně. Z přední části je výběh ohrazený vodním příkopem, přes který je možné tygry pozorovat. Dívat se na tygry ale můžete na dvou místech také přes 4 centimetry silné vrstvené bezpečnostní sklo. Největší zážitek určitě je, když se na jednom z těchto míst, mezi skalami, tygři přiblíží až k němu. Druhé okno do výběhu je ze stylizované jeskyně s pohledem přes vodní hladinu. Kovový plot, skla i stěny s umělými skalami jsou vysoké 4 metry a v horní části jsou navíc (kromě skla) s převisem. Celý obvod výběhu je v místě převisu obehnaný několika řadami elektrického ohradníku. To vše dohromady dělá zabezpečení, které tygři nemohou za běžných okolností překonat.
"V jednom místě padá ze skály vodopád dotvářející zvukovou kulisu celé expozice. Voda z něj pokračuje malým klikatícím se potůčkem do bazénu. Tygři tudy rádi brouzdají a dokonce ho rádi používají jako jakýsi "splachovací záchod". Svou potřebu totiž často udělají tady a voda jejich bobečky odnese."
Rozloha výběhu je 515 m2 a dalších 136 m2 tvoří vodní plocha bazénu, který tygři rádi využívají ke koupání v metr hluboké mělčině při břehu, ale i k plavání. Bazén svým umístěním tvoří vodní příkop, důležitý bezpečnostní prvek oddělující návštěvníky od zvířat. Příkop je v nejužším místě 7 a půl metru široký, což je dostatečná šířka, aby ho tygři nepřeskočili. Jako pojistka je v tomto místě ze strany návštěvníků ještě vysoká bariéra v podobě skaliska. Z vody na straně cesty pro návštěvníky tygři vylézt nemohou – nad vodou je totiž ještě více než metr vysoká zídka, chráněná od vodní hladiny kovovými hroty a elektrickým ohradníkem. Navíc, plavající tygr nemá schopnost z volné vodní hladiny vyskočit. Nemá se totiž od čeho odrazit. Z tohoto důvodu je bazén téměř 3 metry hluboký, aby tygři nedosáhli na dno. Možná si říkáte, ale co v zimě, když voda v příkopu zamrzne? I tady pomůže jeho hloubka. Jak známo, u dna je voda vždy teplejší než u hladiny. Na zimu se proto vždy zapíná čerpadlo vnitřní cirkulace. Teplejší voda ode dna je čerpána k hladině, která pak zamrzá pomaleji. A když ani to nestačí, doplní se do příkopu voda z hlubokého vrtu, která má stálou teplotu kolem 16°C. Nakonec, i kdyby příkop musel zůstat vypuštěný, jeho suché hladké stěny tvoří potřebnou a bezpečnou výšku 4 metrů, odkud tygři nevyskočí.
"Tygři se mohou ukrýt ve vnitřní ubikaci. Tu tvoří 3 boxy o celkové ploše 31 m2. Zvířata do nich vchází přes vstupy v zadní skalní stěně. I když jsou tygři ussurijští velmi otužilá zvířata, v zimních měsících zvyklá na silné mrazy, mají zde podlahové vytápění. Mráz jim nevadí, ale mokro ano."
Uprostřed výběhu je malé návrší. Zde je zbudovaná pevná palanda z kmenů stromů a silných fošen. Tygři ji rádi využívají k odpočinku (nebo se pod ní ukrývají v poledním horku), ale mají odtud i přehled, co se děje v jejich výběhu i jeho okolí. Výběh je vybavený velkými balvany a několika „kočičími“ škrabadly - ve správném měřítku v podobě dubových kmenů, zapuštěných do země. Vysadili jsme zde různé stromy, keře a další rostliny. Především břízy, různé vrby, trnky nebo hlohy a hlavně jilmy sibiřské, zázračné to stromy pro živé ploty. Zatímco břízy, které by asi nejlépe dokreslovaly naši představu o amurské tajze, pod tlakem tygrů nevydržely, sibiřské jilmy dostály svého věhlasu – tedy, že čím víc se stříhají, tím více živý plot z nich roste. Tygři totiž stromy často olamují, zkouší na nich své drápy i sílu. A jilmy neustále ukazují svou nezdolnou regenerační schopnost. Aby se tygři mohli ukrývat ve vysoké trávě, vysadili jsme do výběhu i několik skupin bambusů. V naději, že jeho pevná pružná stébla a prakticky nezničitelné trsy tygrům odolají. To by ovšem nesměla ve výběhu vyrůstat se svými rodiči i hravá tygří koťata. Jaká to rozkoš, skočit všemi čtyřmi přímo doprostřed trsu bambusů a trochu se v nich poválet než doběhne sourozenec. Výsledkem je, že bambusy nedorůstají své finální výšky. Díky péči ošetřovatele tygrů ale svou roli zeleně ve výběhu plní docela dobře. I celý výběh je orámovaný zelení. Na vršku umělých skal rostou různé keře a především borovice. Ty dokreslují představu lesa rostoucího nad skalní stěnou.
V jednom místě padá ze skály vodopád dotvářející zvukovou kulisu celé expozice. Voda z něj pokračuje malým klikatícím se potůčkem do bazénu. Tygři tudy rádi brouzdají a dokonce ho rádi využívají jako jakýsi „splachovací záchod“. Svou potřebu totiž často udělají právě tady a voda jejich bobečky odnese.
Tygři se mohou ukrýt ve vnitřní ubikaci. Tu tvoří 3 boxy o celkové ploše 31 m2. Zvířata do nich vchází přes vstupy v zadní skalní stěně. I když jsou tygři ussurijští velmi otužilá zvířata, v zimních měsících zvyklá na silné mrazy, mají zde podlahové vytápění. Mráz jim sice nevadí, ale mokro ano. Proto je zapotřebí, aby podlahy rychle oschly. Do jednoho z boxů můžete nahlédnout prostřednictvím kamery. Obrazovka je umístěná v pozorovací jeskyni. V zázemí je také svrchu krytá venkovní klec o ploše 29 m2. V zázemí můžeme tygry v případě potřeby zavřít, třeba v případě každodenního úklidu výběhu, nebo v situaci, kdy potřebujeme zvířata oddělit od sebe. Jsou tady napáječky, dřevěné palandy na ležení, v kleci je i váha, kde můžeme tygry zvážit. Prostor slouží také pro porod mláďat a jako klidné místo pro tygřici a koťata v prvních týdnech jejich života. V zázemí je samozřejmě také prostor pro chovatele – obslužná chodba s přístupem do vnitřních ubikací, odkud se obsluhuje uzavírání vstupů. Tento prostor slouží chovateli také jako malá přípravna krmiva. Veškeré vnitřní zázemí je ukryté pod vyvýšenou cestou pro návštěvníky.
Ne vždy tygra ve výběhu najdete. Může se ukrývat mezi vegetací (nebo třeba pod palandou), kde ho jeho pruhované zbarvení dobře chrání před vašimi zraky. Tygři totiž jako všechny kočky většinu dne prospí, v tomto případě až 16 hodin. V případě, že ho nenajdete, vraťte se k jeho výběhu později, nebo si zatím přečtěte informace o ohrožení tygrů na panelu vedle výběhu. Také na dotykové obrazovce v jeskyni najdete mnoho zajímavostí – fotografie, videa tygrů ve volné přírodě, údaje o rozšíření. Nebo si můžete prohlédnout tygří lebku – i té se můžete dotknout.
Fotogalerie
Autor článku: Roman Kössl
Redakční úpravy: Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Tygří nádrž
Fascinující vodní mikrosvět aneb v čem se koupou tygři
Tisíckrát se zmenšete a ponořte se s námi do vodního příkopu ve výběhu tygrů ussurijských. Nyní se kolem sebe rozhlédněte… Zaručuji ohromení krásou, velikostní i tvarovou různorodostí tohoto běžně neviditelného světa.
N
ejvětší a nejnápadnější jsou perloočky, typické svou dvouchlopňovou schránkou, která ukrývá a chrání jejich tělo. Osloví Vás jistě svým tmavě pigmentovaným složeným okem, na jehož povrchu je množství lesklých částic, které připomínají perly. Svou velikostí a lososovou barvou (karotenoidy jako u mrkve :-)) Vás zcela jistě zaujmou majestátní hrotnatka velká (Daphnia magna) nebo o něco menší hrotnatka obecná (D. pulex). Pozornosti neujde ani několikrát menší nosatička obecná (Bosmina longirostris), jejíž zahnutý “nosíček” tvoří v poměru k tělu relativně dlouhá tykadla. Pokud se zaměříte na ještě menší perloočky, objevíte běžného zástupce rodu Chydorus, který má tvar podobný čočce. Také se mu česky říká čočkovec. A pak tu máme samičky i samce buchanek, jejichž rodové názvy jsou odvozeny od bájných jednookých obrů Kyklopů – Acanthocyclops americanus či Macrocyclops albidus. Nezapomeňte i na další živočichy, jimž dal jméno systém vířivých brv kolem ústního otvoru, a těmi jsou vířníci. Jeden z nejběžnějších druhů hrotenka (Keratella) žije v poměrně hojném počtu v tygřím příkopu též. Hrotenka Vás zcela jistě osloví krásou struktur na svém ostnitém krunýři. A nikdo z nich Vám neublíží! ……Tedy pokud nejste řasa. Ani pro většinově všežravé buchanky nejsme zajímavá kořist. A že jste netušili o existenci tohoto mikrosvěta? Tak teď už víte, že fascinující a inspirativní je svět nejen pouhým okem viditelný.
Fotogalerie
Autoři článku: Irena Šetlíková, Michal Berec a Martin Bláha
Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Irena Šetlíková
Altaica
Jak se spolek Altaica bije za záchranu posledních tygrů na planetě
V tomto čísle bychom vám rádi představili další zajímavý ochranářský počin, který mají na svědomí naši kolegové z jiných zoologických zahrad. Tentokrát půjde o spolek Altaica, v kterém mají prsty především kolegové ze Zoo Hodonín.
A
ltaica je dobročinný spolek/nezisková organizace, jehož hlavním cílem je podpora záchrany populací tygrů napříč poddruhy ve volné přírodě. Název Altaica je odvozen od latinského pojmenování amurského tygra (Panthera tigris altaica), který je známý také jako ussurijský nebo sibiřský. Předmětem hlavní činnosti tohoto spolku je pomoc organizacím a zařízením zabývajícím se záchranou těchto impozantních zvířat ve volné přírodě. Mezi další aktivity patří pořádání akcí pro veřejnost, které mají za úkol především zvyšovat povědomí o ochraně přírody a pomoci jí, jak v České republice, tak v zahraničí.
"Členové spolku Altaica však nadále cítí naléhavost a volání přírody o pomoc a nechtějí jen tak sedět se založenýma rukama. Nyní hledají cesty jak pomoci tygru sumaterskému. Prozatím společně s agenturou Aurora a Jary Tauberem uspořádali v Hard rock café Praha benefiční koncert."
Zakladatel spolku Jura Hlásenský strávil v roce 2018 2 týdny na Dálném východě na stáži v Přímoří, kde se nachází záchranná stanice pro tygry. Když na vlastní oči poznal význam této instituce a zároveň nelehké podmínky jejího fungování, rozhodl se začít věnovat podpoře místních ochranářů a ochraně amurského tygra jako poddruhu. Politická situace a válka na Ukrajině však znemožnily v současné době na Dálném východě jakoukoliv další činnost. Do doby, než byla spolupráce takto přerušena, poslal spolek Altaica svým ruským kolegům více než 30 tisíc dolarů a podílel se tak přímo na návratu některých tygrů do volné přírody, či přispěl na chod záchranné stanice.
Členové spolku Altaica však nadále cítí naléhavost a volání přírody o pomoc a nechtějí jen tak sedět se založenýma rukama. Nyní hledají cesty jak pomoci tygru sumaterskému. Prozatím společně s agenturou Aurora a Jary Tauberem uspořádali v Hard rock café Praha benefiční koncert. Výtěžek poslali anglické organizaci WildCats, která pracuje pod londýnskou zoologickou zahradou, a věnuje se ochraně amurských tygrů a levhartů. Této instituci v nejbližších dnech odešlou také zisk z letošních akcí „Mezinárodní den tygrů“ a „Běh pro tygry“ a také dalších doprovodných aktivit, včetně podpory Zoo Hodonín ze vstupného v rámci projektu Zoo 2Nature.
Zoo 2Nature = finanční sbírka Zoo Hodonín, díky které může každý jednotlivý návštěvník podpořit záchranu ohrožených druhů zvířat a rostlin přímo ve volné přírodě. Z každé prodané vstupenky totiž putují 2 Kč na podporu záchranných programů, do kterých je Zoo Hodonín zapojena.
Především se ale intenzivně snaží získat zařízení přímo v Indonésii, tedy v místě kde tygr sumaterský stále ještě žije tzv. in situ. Rádi by navázali přímou spolupráci s některou z místních záchranných stanic, která má tygry v péči, či se věnuje jejich repatriacím. Na jaře 2024 by pak měli za tímto účelem podniknout cestu přímo na Sumatru.
Fotogalerie
Autor článku: Jura Hlásenský, spolek Altaica, Zoo Hodonín
Redakční úpravy: Roman Kössl a Isabela Okřinová
Autoři fotografií: Jura Hlásenský a Veronika Šejstalová
Fotosoutez
Fotosoutěž "Divoká zoo" zná své vítěze.
I letos jsme pro nadšené fotografy přírody uspořádali fotosoutěž. Tentokrát jsme zvolili nelehké téma „Divoká zoo“. Soutěžící měli zasílat fotografie zvířat, která nejsou součástí žádné expozice, ale vyskytují se ve volné přírodě areálu naší zoo. Šlo tedy především o snímky různých druhů hmyzu nebo vodních ptáků žijících na přilehlém Munickém rybníce. Smyslem tohoto tematického zaměření bylo především představit návštěvníkům takzvanou divokou biodiverzitu, která se dá pozorovat po celém areálu naší zoologické zahrady. Druhová pestrost totiž není jen ta ve výbězích a voliérách, ale číhá v trávě, záhonku, v louži, i na stromě.
S
outěž trvala 3 měsíce a sešlo se nám celkem 36 fotografií, při čemž soutěžící mohli vybírat i ze svých archivů. Nemuselo nutně jít o aktuální snímky. Ze zaslaných fotografií vybrala porota složená ze zaměstnanců vzdělávacího oddělení Zoo Hluboká a profesionálního fotografa Václava Křížka 15 nejlepších fotografií a také 3 vítěze v kategorii Hlasování poroty. 15 vybraných snímků jsme poté uveřejnili na Facebooku a o vítězi druhé kategorie rozhodovala svými hlasy veřejnost. Rozhodování nebylo vůbec jednoduché, nicméně vítězové jsou jasní. Všechny vítězné fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Výběr nejlepších 15 snímků pak můžete od 1. do 31. října vidět na výstavě ve Vzdělávacím centru Zoo Hluboká. Na závěr bychom chtěli poděkovat firmě FotoŠkoda, která do soutěže poskytla zajímavé ceny.
6 nejlepších fotografií
Autorka textu: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl
Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii
Přehled akcí
Proběhlé akce v zoo...
Přinášíme Vám krátký přehled akcí, které v zoo proběhly v minulém čtvrtletí...
Mezinárodní den tygrů
Na 29. července každoročně připadá Mezinárodní den tygrů. Oslavit jste ho mohli i u nás v zoo. Pro děti byla připravena různá soutěžní stanoviště, na kterých se o tygrech dozvěděly spoustu zajímavých informací. Zjistily, proč je tygr oranžový a má pruhy, rozeznávaly zvířecí stopy nebo si vyzkoušely, jak chodí prstochodci, mezi které patří právě i tygři. Nechyběla ani kreativní dílnička a komentovaná setkání u zvířat. Součástí programu byla i odborná přednáška zooložky ze Zoo Plzeň Lenky Václavové. O chovu tygrů v zoologických zahradách pak vyprávěla naše zooložka Markéta Jariabková. Do zoo v tento den dorazilo 2270 návštěvníků.
Večerní pohádková zoo
Ve čtvrtek 17. 8. po zavírací době v zoo proběhla Večerní pohádková zoo. Zoologická zahrada se proměnila v pohádkovou. V tento kouzelný večer, který se koná jednou za rok, byla zoologická zahrada plná různých pohádkových postav. Návštěvníci mohli potkat mnoho pohádkových postav, která měla připravená soutěžní stanoviště s odměnami např. u lesních bludiček děti probouzely zakletou lesní vílu u kováře zatloukaly hřebíky a u vodníka si děti zkusily nachytat rybky z Munického rybníka. Nechyběl ani hudební doprovod v podání kapely Josefa Pepy Maxy. Počasí nám přálo a Pohádkovou zoo navštívilo 1 164 návštěvníků.
Netopýří noc
První záříjovou sobotu letošního roku proběhla u nás v zoo tzv. Netopýří noc. Odpolední program pro děti zahrnoval soutěžní stanoviště, kde se například dozvěděly, čím se netopýři živí, jaké využívají úkryty nebo, co mají dělat, když najdou doma netopýra. Děti si také mohly vyrobit papírovou masku netopýra a nechyběla ani komentovaná setkání u zvířat. Po zavírací době se ve Vzdělávacím centru zoo konala přednáška o netopýrech se zoologem NP Šumava Luďkem Bufkou s ukázkou živého hendikepovaného netopýra. Poté následovala procházka po areálu zoo s detektorem netopýrů. Během této výpravy byly určeny minimálně 4 různé druhy netopýrů.
Autorky textu: Michaela Jerhotová a Lucie Pejšová
Redakční úpravy: Isabela Okřinová
Den zvířat
Tenkozobci
kuňka východní
Jedno z letošních tenkozobčích mláďat se svým rodičem
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý v našem Terárium
Tenkozobci rádi žijí ve skupinách. V naší voliéře cupitá kolem vody hejno čítající v této chvíli kolem 60 ptáků.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Tenkozobci a jejich minimalistické hnízdečko
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Photo 4
Dvojice letošních přirozeně odchovaných tenkozobců
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Kočka pouštní
kuňka východní
Hrdá matka Makeda se svým kotětem.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý v našem Terárium
Poměrně drsná, tmavá srst pokrývá polštářky tlapek. Tato adaptace chrání chodidla před horkými povrchy, po kterých se kočka pouštní často pohybuje, a zároveň jí to usnadňuje pohyb po písku.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
U této kočky jsou nejvíce nápadné uši. Boltce jsou velké a na vnitřní straně jsou pokryté světlými dlouhými chlupy, které zabraňují navátí písku do uší.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Photo 4
Náš "pouštní junior"
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Prezentace knihy
kuňka východní
mlok skvrnitý v našem Terárium
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Photo 4
Fotosoutěž
kuňka východní
1. místo v kategorii Hlasování poroty
autorka fotografie: Hana Hrušková
mlok skvrnitý v našem Terárium
2. místo v kategorii Hlasování poroty
autor fotografie: Jakub Macilis
Photo 7
3. místo v kategorii Hlasování poroty
autorka fotografie: Jindřiška Jiráková
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
1. místo v kategorii Hlasování veřejnosti
autorka fotografie: Zuzana Lhotáková
skokan štíhlý
2. místo v kategorii Hlasování veřejnosti
autorka fotografie: Blanka Satranová
Photo 63
3. místo v kategorii Hlasování veřejnosti
autor fotografie: Miloslav Kusbach
Tygří výběh
kuňka východní
Náš tygří výběh, který je inspirován tygří expozicí v Zoo Lipsko
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý v našem Terárium
Hledejte tygra :-)
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Bazén tygři hojně využívají k plavání a ochlazování
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Mladí likvidátoři vegetace v tygřím výběhu
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Photo 63
Vnitřní ubikace tygrů. V pozadí je vidět malá přípravna krmiv.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Sysli na letišti
kuňka východní
Sysli se převáží ve speciální syslí bedně, kde má každý z nich svůj vlastní cestovní "pokojík".
autorka fotografie: Ing. Lenka Čolobentičová, AOPK
mlok skvrnitý v našem Terárium
Dvoumužné vrtání syslí nory.
autorka fotografie: Ing. Lenka Čolobentičová, AOPK
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Naše zooložka Markéta Jariabková vypouští sysla do jeho nového domova.
autorka fotografie: Ing. Lenka Čolobentičová, AOPK
Photo 4
Vypouštění sysli byli velkými televizními hvězdami :-)
autorka fotografie: Ing. Lenka Čolobentičová, AOPK
Altaica
kuňka východní
Jura Hlásenský u tygra vytvořeného ve Vladivostoku z podpisů na mezinárodní den tygrů.
mlok skvrnitý v našem Terárium
veterinární prohlídka tygřice Kazačky v záchranné stanici
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Imobilizovaná tygřice Kazačka
skokan štíhlý
Tygr ussurijský v přímořském safari parku
Photo 63
Levhart mandžuský v přímořském safari parku
Tygří nádrž
kuňka východní
Společenstvo zooplanktonu ve vodním příkopu ve výběhu tygra ussurijského. Poznáš dle popisu v textu jednotlivé druhy? (Uprostřed největší dva jedinci perloočky Daphnia magna, dále vlevo a vlevo uprostřed Bosmina, vpravo uprostřed samec buchanky Acanthocyclops americanus s typicky zahnutými tykadly (po fixaci v lihu) a nejmenší ostnité schránky vířníků rodu Keratella jsou rozmístěny rovnoměrně v celé fotografii).
autorka fotografie: Irena Šetlíková
mlok skvrnitý v našem Terárium
Ošetřovatel tygrů ussurijských s planktonní sítí v akci.
autorka fotografie: Irena Šetlíková
- 1051413.png
- 1051415.png
- 1051416.png
- 1051419.png
- 1051420.jpg
- 1051421.png
- 1051423.png
- 1051424.png
- 1051427.png
- 1051428.jpg
- 1051429.png
- 1051432.png
- 1051436.jpg
- 1051437.png
- 1051438.png
- 1051439.png
- 1051440.png
- 1051441.png
- 1051442.png
- 1051446.png
- 1051447.png
- 1051448.png
- 1051450.png
- 1051451.png
- 1051453.png
- 1051461.jpg
- 1051462.jpg
- 1051463.jpg
- 1051464.jpg
- 1051465.jpg
- 1051466.jpg
- 1051467.jpg
- 1051468.jpg
- 1052214.jpg
- 1052215.jpg
- 1052216.jpg
- 1052217.jpg
- 1052222.jpg
- 1052223.jpg
- 1052224.jpg
- 1052225.jpg
- 1052228.jpg
- 1052234.jpg
- 1052235.jpg
- 1052583.jpg
- 1052586.jpg
- 1052593.jpg
- 1052594.jpg
- 1052596.jpg
- 1052597.jpg
- 1052598.jpg
- 1052604.png
- 1052818.jpg
- 1053075.jpg
- 1053076.jpg
- 1053077.jpg
- 1053078.jpg
- 1055243.jpg
- 1055245.jpg
- 1055410.jpg
- 1055411.jpg
- 1055412.jpg
- 1055413.jpg
- 1055414.jpg
- 1055420.jpg
- 1055421.jpg
- 1055422.jpg
- 1055423.jpg
- 1055424.jpg
- 1055428.png
- 1055429.jpg
- 1055434.png
- 1055435.jpg
- 1055436.png
- 1055437.jpg
- 1055707.jpg
- 1055708.jpg
- 1055709.jpg
- 1055710.jpg
- 1055723.jpg
- 1055724.jpg
- 1055725.jpg
- 1055726.jpg
- 1055728.jpg
- 1055824.jpg
- 1055825.jpg
- 1055826.jpg
- 1055827.jpg
- 1055845.jpg
- 1055846.jpg
- 1055847.jpg
- 1055848.jpg
- 1055857.jpg
- 1055858.jpg
- 1055859.jpg
- 1055860.png
- 1055861.jpg
- 1055862.jpg
- 1055863.jpg
- 1055864.jpg
- 1055866.jpg
■
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
-
Issue title
Issue title
Issue date
Issue description
Search results
Item title
Item description
Item product details
Editorial
Jsou druhy zvířat, která naše zoo chová už opravdu dlouho. Jiné druhy jsme zařadili do kolekce teprve s významným rozšiřováním areálu v posledních dvou desetiletích. K tradičním patří zejména středoevropské druhy savců a ptáků, na které je zoo od svého prvopočátku specializována. Některé z takových druhů v době počátků zoo bývaly běžnou „lovnou zvěří“, některé byly v naší přírodě považovány za škůdce, nebo dokonce v té době již u nás byly dokonce vyhubené.
Kočka divoká
Kočka divoká je vzácným obyvatelem naší fauny. Na přelomu 18. a 19. století z české přírody sice zmizela, ale ojedinělé záznamy z fotopastí dávají naději na její návrat, kdy se k nám znovu šíří z okolních zemí. Jedná se především o záznamy ze Šumavy, Českého lesa, Javorníků či Bílých Karpat.
Syslí rok
V roce 2024 bylo vypuštěno nejvíce syslů od počátku založení chovů pro repatriace a posilování populací.
Plazí sezóna
Letošní chovná sezona byla v naší zoo poměrně úspěšná na odchovy mláďat plazů. Mláďata jsme měli celkem od deseti druhů a od dvou dalších máme vajíčka stále ještě v líhních.
Ježci
S ježky se v záchranné stanici setkáváme po celý rok. V období jara a léta se jedná převážně o různé druhy úrazů: ježek pokousaný psem, zranění způsobené dopravními prostředky, oslabené zvíře po hibernaci, úrazy při sečení, úklidu zahrad a pálení listí a mnoho dalších. Nicméně od srpna se přinášení ježků stává prakticky sportem.
03/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2020
01/2020
05/2019
04/2019
03/2019