Přirozený odchov tenkozobců opačných

Letošní rok byl v bahňáčí voliéře, jak jí pracovně říkáme, jiný než ty předchozí. Zkusili jsme totiž nechat naše tenkozobce opačné vysedět a odchovat své potomky přirozeně. A povedlo se!

T

enkozobci jsou jeden z několika druhů skupiny bahňáci (řád dlouhokřídlí), které ve voliéře chováme. Slovo „bahňáci“ krásně vystihuje, jak tito ptáci žijí. Vyskytují se převážně u vody nebo v její blízkosti. Brodí se v bahnitých mělkých březích a hledají potravu pomocí tenkých zobáků různé délky a tvaru. Hnízdí většinou na zemi, mívají nejčastěji 2 - 4 vajíčka a jejich mláďata jsou nekrmivá.

Tenkozobci jsou krásní elegantní černobílí ptáci s dlouhýma nohama a dlouhým tenkým nahoru ohnutým zobákem. Tím loví kývavými pohyby ze strany na stranu vodní živočichy pod hladinou mělké vody. V České republice jsou kriticky ohrožení a vyskytují se zde jen na několika místech. Rádi žijí ve skupinách. V naší voliéře cupitá kolem vody hejno čítající v této chvíli kolem 60 ptáků. Návštěvníci mohou obdivovat, jak se společně vyhřívají na sluníčku nebo se brodí vodou a hledají, co by sebrali do zobáčku…

 "Bylo napínavé sledovat, jak vajíčka v hnízdech přibývají, ale také bohužel i mizí. V tuto dobu se do výběhu chodilo maximálně jedenkrát denně rychle zkontrolovat z dálky stav hnízd, aby nebyli ptáci při hnízdění rušeni."

Každý rok uměle odchováváme něco mezi 15 - 30 ptáčaty těchto krásných ptáků. V dubnu a květnu sbíráme vajíčka, která snáší do mělkého důlku na zemi střídmě vystlaného krátkými stébly suché trávy a kousky jemných větviček. Vajíčka umisťujeme do inkubátoru a po vylíhnutí se o mláďata staráme do doby, než jsou vypuštěna mezi ostatní dospělé ptáky.

Hlavním důvodem sběru vajíček je zvýšení pravděpodobnosti vylíhnutí alespoň některých mláďat. Kdykoliv byla totiž vajíčka ponechána rodičům ve výběhu, byla většina z nich rozbita, rozklována nebo sežrána Na vině byly nejspíš především volavky, které tu byly v minulých letech chovány, ale i slípky nebo ostatní druhy bahňáků, částečně i šarvátky mezi samotnými tenkozobci, ke kterým dochází v době hnízdění. Tenkozobci rádi hnízdí v menších koloniích, ale přesto si každý pár urputně brání své hnízdečko a jeho okolí. Nevyhnutelně tak některá vajíčka vezmou za své. 

 "Při zářijovém odchytu a sčítání všech našich tenkozobců jsme celí napnutí zjistili, že se dospělosti dožilo šest z devíti přirozeně odchovaných tenkozobečků."

V minulém roce jsme se rozhodli přesunout volavky jinam a po nasbírání dostatečného množství vajec k umělé inkubaci jsme se rozhodli, ponechat tenkozobčí páry, aby si zkusily vyvést mladé přirozeně. Neměli jsme velká očekávání, ale povedlo se. Na začátku června si postavilo 6 párů hnízdečka nedaleko potůčku protékajícího voliérou. Bylo napínavé sledovat, jak vajíčka v hnízdech přibývají, ale také bohužel i mizí. V tuto dobu se do výběhu chodilo maximálně jedenkrát denně rychle zkontrolovat z dálky stav hnízd, aby nebyli ptáci při hnízdění rušeni. Rodiče, ale i ostatní ptáci, bránili svá hnízda velice hlasitě a nebáli se útočit na každého, kdo se v okolí hnízda vyskytl. Při posledním sčítání vajíček se ukázalo, že 4 páry si uchránily 3 vajíčka, 1 pár 1 a 1 pár dokonce všechna 4 vejce. Začátkem července jsme všichni netrpělivě čekali, zda se alespoň nějaké ptáčátko vylíhne. A povedlo se. 5. července se začala líhnout první mláďata a o týden později vodil každý rodičovský pár alespoň 1 ptáče. 13. července jsme zjistili, že 4 páry mají 1 mládě, 5. pár 2 a 6. pár dokonce 3 mláďata. Celkově se tedy vylíhlo 6 párům 9 mláďat. Ačkoliv se může zdát, že je to málo, podle mne je to velký úspěch.

Každý rodičovský pár si zabral část úseku protékajícího potůčku, u kterého vyhnízdil a ten si urputně bránil před ostatními tenkozobci. Museli jsme vymyslet, jak zajistit, aby se k mláďatům dostala potrava. Běžně krmíme ptáky do vnitřních prostor ubikace, ale to s ptáčaty nešlo. Házeli jsme proto potravu (speciální granule a sušené korýše) několikrát denně na vodu, z které si ji mláďata sbírala. Navíc jsme rozmístili několik misek s potravou i kolem potůčku. Tato metoda se osvědčila. Zhruba po týdnu se začala mláďata mezi sebou mísit a pobíhat kolem celého potůčku a do 3 týdnů stáří se naučila chodit s rodiči pro potravu do domečku jako ostatní dospělí ptáci. V srpnu bohužel několik mláďat uhynulo, což se stává i v přírodě, ale většině se dařilo dobře a časem byla k nerozeznání od ptáčat, která jsme odchovali uměle.

Při zářijovém odchytu a sčítání všech našich tenkozobců jsme celí napnutí zjistili, že se dospělosti dožilo šest z devíti přirozeně odchovaných tenkozobečků. S našimi 19 uměle odchovanými to dává krásné číslo 25 mláďátek vylíhnutých v letošním roce.    

Fotogalerie

Autorka článku: Monika Tesařová

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová a Markéta Jariabková

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová