-
Zoo noviny
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody.
02/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
Titulka
Zoo noviny
magazín Zoo Hluboká
2/2021
Editorial
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Editorial
J
V tomto čísle začínáme také s prvním dílem seriálu, ve kterém se dozvíte, jak vznikaly, nebo jak fungují konkrétní expozice, představující výseky životního prostředí zvířat.
aro a začátek léta jsou obdobím mláďat. Co se týká zoo, tak v té naší obzvlášť. To píšu hlavně proto, že většina u nás chovaných druhů patří k těm z naší přírody nebo alespoň k evropským či euroasijským. Zatímco exotické druhy z teplých oblastí naše roční období často nerespektují, ty evropské jsou na ně striktně vázané. Při prázdninové návštěvě Zoo Hluboká proto můžete vidět v leckterém výběhu a voliéře mnoho různě odrostlých mláďat. Že nejvíce jich bývá u ptáků, je nasnadě. Úspěch odchovů mláďat především v ptačích voliérách ale často úzce souvisí se změnami počasí pro toto období typické. Když se přidají extrémy, které s sebou přináší změna klimatu, je to často boj o život. A když se to povede, čeká mláďata ještě příprava na život. I zvířecí děti se musí učit!
Zajímá vás, jaké je to pracovat v zoo? V minulém čísle jste se dozvěděli, co má u nás na starosti zoolog. Tentokrát se dozvíte, co se dělá ve zvířecí kuchyni. V tomto čísle začínáme také s prvním dílem seriálu, ve kterém se dozvíte, jak vznikaly, nebo jak fungují konkrétní expozice, představující výseky životního prostředí zvířat. Expozice musí vyhovovat zvířatům, ale i jejich pozorovatelům, kteří také vyžadují jisté pohodlí.
Tak krásné léto, příjemné čtení, a až budete přemýšlet o nějakém výletě, nezapomeňte naplánovat návštěvu naší, nebo i kterékoliv jiné zoologické zahrady. A pokud by vás něco zajímalo, napište nám.
Roman Kössl
zástupce ředitele
Zoo noviny - červenec 2021 (číslo 2/21)
vychází 4x ročně
Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Michaela Hartlová, Markéta Jariabková
Autorka fotografie orla skalního na titulní straně: Michaela Jerhotová
Obsah
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Obsah
JAK SE UČÍ (NEJEN) ZVÍŘATA
PŘÍRŮSTKY V PTAČÍCH VOLIÉRÁCH VE ZNAMENÍ SOUBOJE S POČASÍM
PESTRÉ OBDOBÍ MLÁĎAT
ROZHOVOR S PŘÍPRAVÁŘKOU KRMIV KATEŘINOU ŠMÍDMAJEROVOU
HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI
MALÉ DRAMA U LEMURŮ
PŘÍBĚH JEDNÉ VOLIÉRY ANEB JAK SE STAVÍ SEN V ZOO
Jak se učí (nejen) zvířata
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Jak se učí (nejen) zvířata
Aktuální číslo našeho časopisu se věnuje především mláďatům, která se u nás během posledního půl roku narodila. Dozvíte se, za jakých okolností přišla na svět, jak probíhaly námluvy jejich rodičů, jak prospívají, jak se o ně rodiče starají, a co všechno už umí. Právě na proces učení u zvířat se podíváme v tomto článku. Jak se vlastně mláďata učí? Co všechno potřebují umět, aby se mohla od rodičů osamostatnit?
K
dybychom měli obsáhnout celou výbavu toho, co má mládě umět, aby přestalo být závislé na svých rodičích a mohlo se samo pustit do světa, vydalo by to asi na několik čísel časopisu. Omezíme se tedy spíše na pár typických příkladů. Nejdříve ale trochu zabrousíme do tajů etologie, tedy do oboru, který se zabývá chováním zvířat, a pokusíme se zmapovat různé druhy učení.
Prostě si zvykne…
Nejjednodušším způsobem, jak se zvířata něco učí, je, že si zkrátka zvyknou na to, co se často opakuje. Postupem času na takový stále opakovaný podnět téměř zapomenou a přestanou na něj reagovat. Jak jistě uznáte, není to úplně pozitivní způsob učení. Nicméně zní to lákavě - učit se zapomínáním. Tahle strategie se ale často nemusí úplně vyplatit. Když si například mláďata v hnízdě zvyknou na to, že nad nimi často přelétává nějaký dravec, přestanou být ostražitá, a může se jim to docela vymstít. Na druhou stranu, tato ignorace běžných podnětů šetří energii. Když se zvíře naučí na ně nereagovat, může se věnovat aktivitám, které jsou opravdu důležité.
Sbíhání slin na zvoneček
Aneb podmíněné reflexy a slavné Pavlovovy pokusy. Podmiňování ve stručnosti znamená, že se původně neutrální podnět ve spojení s nějakým zážitkem stane spouštěčem konkrétního chování. Když ruský vědec Ivan Petrovič Pavlov podával svým psům potravu, vždycky začali slintat, což není nic divného a světoborného. Následně jim ale při podávání potravy rozsvítil nebo zazvonil zvonečkem. Když tento sled událostí opakoval několikrát po sobě, začali pak psi slinit i při pouhém rozsvícení nebo zazvonění. Tímhle způsobem se v podstatě nenaučíte žádný nový světoborný typ chování, ale může vám to často zachránit život. Jako například mladým hmyzožravým ptákům, kteří se učí poznávat jedovatou potravu. Ti například zjistí, že když sežerou něco žluto-červeného, je jim špatně. A tak se pak raději vyhýbají všemu, co má podobnou kombinaci barev.
Pokus - omyl
To je učení, které je velmi blízké i člověku. Poměrně často se něco učíme tak, že to neustále zkoušíme a postupně se učíme ze svých chyb a omylů. I u zvířat je to velmi časté. Většinou je vždy předem daný konkrétní cíl. Například, pokud se bude chtít mládě naučit vylézt na strom, bude to postupně zkoušet, občas spadne, ale nakonec najde ten správný způsob. Tento způsob učení má vlastně takové dvě roviny: negativní a pozitivní podmiňování. V praxi to v podstatě znamená to, že pokud jejich počínání vede k nějakému negativnímu výsledku, například vyhnání z teritoria, přestanou se raději takto chovat. Pokud ale jejich počínání vede k úspěchu, začnou ho využívat stále víc.
On se po mě opičí…
Je to tak. Tohle spojení tak zlidovělo, že máme tendenci si myslet, že napodobováním se učí jenom opice. Rozhodně tomu ale tak není. Napodobování chování jiných zvířat můžeme v živočišné říši vidět velmi často. Je to vlastně docela výhodné a šetří to energii. Když vidím, že něco někomu funguje, budu to tak prostě dělat taky, a nemusím vymýšlet žádné nevyzkoušené novinky. Jak už je ale obecně spojeno s pojmem opičení, nehýří tento způsob přílišnou kreativitou. Když ale potřebujete ulovit kořist a přežít, jde kreativita stranou. Učení napodobováním je velice časté u ptáků. Schopnost papoušků napodobovat různé zvuky asi netřeba představovat. Velmi dobří v napodobování zvuků jsou ale také krkavci. My v zoo máme například krkavce, který v dobrém rozmaru zdraví kolemjdoucí zvesela „Ahoj“. Pěvci táhnoucí z Evropy do Afriky se velmi často naučí hlasový repertoár právě různých druhů afrických ptáků. Tento způsob učení je u mláďat asi vůbec nejčastějším. Zkrátka okoukávají, jak to dělají dospělí.
Zvířecí vynalézavost
Učení vhledem je docela pokročilá strategie učení a ne všichni živočichové ji zvládají. V podstatě to znamená mít schopnost pochopit nějakou konkrétní situaci (vhlédnout do ní) a najít pro ni řešení. A to bez nějaké předchozí zkušenosti. Ve většině případů to od nikoho neokoukali, ani se s podobnou situací dříve nesetkali a nepokoušeli se jí řešit. Typickým příkladem jsou šimpanzi, kteří se dokázali dostat k vysoko zavěšeným trsům banánů pomocí dlouhé tyče nebo postavením několika krabic na sebe. Je to vlastně taková schopnost vynalézavosti. Její příklady najdeme především mezi primáty, ale velmi vynalézaví a prohnaní jsou také zástupci různých skupin ptáků (např. krkavcovití). U mláďat se využití vhledu na počátku jejich vývoje objevuje minimálně. Ta spíše okoukávají nebo se učí metodou pokus - omyl.
A co se tedy mláďata učí a odkoukávají?
Nejdůležitější v životě každého tvora je samozřejmě přežít a to se neobejde bez potravy. Ať už jste masožravec nebo býložravec, musíte se naučit, jak si svou obživu sehnat. Například mladá vlčata se nejdříve učí lovit na svých sourozencích. Ne, že by se navzájem lovila, ale hrají si spolu, škádlí se a „pronásledují“. Zkouší také lovit tzv. hračky, jako třeba různé kosti nebo mrtvá zvířata. Všechny tyhle dovednosti se jim později hodí při prvním samostatném lovu menší kořisti, třeba zajíců. Zhruba půl roční vlčata už se pak vydávají se svou smečkou na lov větších zvířat. U rysů se mláďata vše naučí od své matky, se kterou zůstávají více než rok. Samostatného lovu jsou mladí rysové zhruba v jednom roce života, kdy mají i kompletně vyvinuté zuby. Mezi šelmami existuje i jeden fascinující příklad „zvířecí školy“. Mláďata surikat se totiž společně učí lovit jedovaté štíry tak, že jim dospělé surikaty nejprve předkládají usmrceného štíra, potom živého štíra, kterému ale ukousnou zadeček s jedovou žlázou. A teprve až nakonec jim podají „plnohodnotného“ štíra. Podobně se učí lovit i ostatní druhy kořisti. Mláďata býložravců se zase musí naučit mít přehled o tom, kde je dobrá pastva. Okoukávají od svých rodičů trasy, kterými se vydávají, a tvoří si tak svoji vlastní mapu s místy s nejchutnější potravou.
Mláďata ptáků se samozřejmě potřebují naučit létat, zpívat a získat si potravu. Ve chvíli, kdy jsou mláďata plně opeřená, začínají se svými prvními pokusy o let. Většinou poskakují někde po zemi nebo na větvi a zkouší, co jejich křídla dokáží. Až po několika dnech (někdy i týdnech) jsou pak schopni vzlétnout a samostatně létat. Lidé mají mláďata v tomto období tendenci zachraňovat, nosit je domů a vykrmovat. Není to ale vůbec nutné, jejich rodiče jsou s velkou pravděpodobností někde opodál a dohlíží na ně. Pokud tedy někde v přírodě najdete opeřené mládě tzv. vypadlé z hnízda, nikam ho neodnášejte, jeho rodiče se o něj postarají. A jak se učí ptáci zpívat? Podobně jako se děti učí mluvit. Pokoušejí se zkrátka správnou píseň svého ptačího druhu odposlouchat. Zpočátku to vše zní spíše jako pištění a pípání, ale postupem času se k té správné skladbě dopracují.
Fotogalerie
Autorka článku: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl
Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii
Hnízdění
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Přírůstky v ptačích voliérách ve znamení souboje s počasím
V naší zoologické zahradě chováme celkem 127 druhů ptáků. Většinu z nich najdete v návštěvnických expozicích, ale mnohdy musíte pořádně nastražit svůj zrak a být velmi trpěliví. Hnízdění ptáků je často velmi skrytý proces. Některé druhy ptáků svá hnízda ale neskrývají a vy, návštěvníci, je můžete pozorovat při hnízdění v přímém přenose.
Sněhobílé ptáče se mělo čile k světu. Jeho rodiče se poučili z loňské nepřízně počasí a vytvořili mu úkryt, který odolal jak velkému dešti, tak i velkému vedru.
J
edním z těchto ptáků jsou i kolpíci bílí. Ty můžete najít v expozici s malým rybníčkem, jak už ke konci února přebírají a opravují stará hnízda, a chystají se na další hnízdní sezonu. Kolpík bílý je prvním, kterého můžete v naší zoologické zahradě vidět hnízdit. Již začátkem března se v jejich proutěných hnízdech objevuje několik kropenatých vajec, která kolpíci chrání proti nepřízni počasí svým tělem. Hned za nimi druhé místo drží kvakoši noční hnízdící na protějším břehu rybníčku. Se stavbou hnízda začnou zpravidla v okamžiku, kdy se kolpíci přestanou zajímat o hnízdní materiál. Kolpíky však v tomto roce zaskočilo mrazivé počasí a tak z pěti hnízd vzešla jen dvě mláďata. Těm se podařilo odolat na nejvyšším hnízdě. Byla také první, která se vylíhla a tak měla proti ostatním trochu výhodu. Pro kolpíky ovšem není všem dnům konec, a když je mráz připravil o vejce a mláďata, znovu zasedli na svá hnízda, a s novou dávkou trpělivosti máme nakonec další dva mladé kolpíky, kteří využívají zbylá prázdná hnízda jako svá hřiště. Kvakoši noční opět investovali do počtu a v prvních čtyřech hnízdech zvládli vyprodukovat 12 mladých.
Ne všechna hnízda jsou ovšem takto snadno dostupná. Takže když nám v březnu začal náš pár orlů skalních nosit materiál na hnízdo, mohli jsme jen doufat. Hnízdo orlů ve vysokém stromě pro nás bylo po celý měsíc záhadou. Podařilo se postavit hnízdo správně, aby se vajíčka udržela v teple? Podařilo se vůbec oplodnit vejce? Kdy snesla samice první, a má třeba i druhé? Většina těchto otázek našla svojí odpověď v polovině května, kdy se podařilo na hnízdě potvrdit jedno mládě. Sněhobílé ptáče se mělo čile k světu. Jeho rodiče se poučili z loňské nepřízně počasí a vytvořili mu úkryt, který odolal jak velkému dešti, tak i velkému vedru. Až v druhé polovině června jsme pak mohli zodpovědět poslední otázku. Tou byl počet vajec. Rodiče totiž v rámci úklidu vyhodili neoplozené vejce z hnízda.
Zatímco jsme se snažili zjistit, jak úspěšní jsou naši orli, v expozici rybníků začali snášet vejce další ptáci. Jedni z prvních byli, jako každý rok, plameňáci. Tito ptáci jsou velmi odolní proti okolním vlivům počasí a tak sotva rozmrzla půda, začali pracovat na svých hliněných hnízdech. Na jejich vrchol pak jednotlivé páry snesly po jednom vejci, o které se měsíc staraly. Plameňáci růžoví to vlastně ani jinak neumí - jen jedno vejce. V případě, že o něj vlivem okolí přijdou, mohou se pokusit vybojovat další nové území, kde by svoji hliněnou kupičku mohli navršit. Výsledek je pak malé bílé ochmýřené mládě, které je schopno po několika málo dnech bez problémů následovat své rodiče. Období hnízdění je u nás poměrně dlouhé a poslední mláďata se líhnou v první polovině července.
Vedle hnízdiště plameňáků můžeme vidět hnízda pelikánů. Každoročně naše dva páry postaví prostorná hnízda z travin a slámy hned vedle svých růžových sousedů. Pelikán bílý mívá jen dvě vejce a již dlouho se u nás nepodařilo, že by byla odchována 4 mláďata. Letos si deštivé počasí vybralo svojí daň a tak nám zůstalo jen jedno mládě. Ale stejně jako u kolpíků si příroda umí poradit a tak se druhý pár rozhodl, že to zkusí znovu a v červnu vytvořili opět hnízdo a zasedli na nová vejce. Svoji snahu pak korunovali novým mládětem, které se vylíhlo v první polovině července.
Když mluvíme o dominantních ptácích, nesmíme zapomenout na jeřáby popelavé a labutě malé. Naši jeřábi mají pověst velice důkladných, pečlivých a často velmi agresivních rodičů, kteří jsou ochotni nasadit váš život :-) při ochraně hnízda s vejci a následně mláďat. Stejně jako v jiných letech, i letos snesli dvě vejce, a k radosti naší i našich návštěvníků z nich vyseděli mladé. Těm se podařilo se vyklubat těsně před znovuotevřením naší zoo a tak několik týdnů mohli naši návštěvníci obdivovat tato rezavá kuřátka, jak se prodírají podrostem za patami svých rodičů. Bohužel ani péče rodičů, a ani snaha ošetřovatelů nezabránila jejich úhynu na nepříjemnou plicní nemoc. Takže tento rok zůstali naši jeřábi bez potomstva.
Na druhé straně plotu ovšem máme velké množství vodního ptactva, kterým doslova kralují labutě malé. Ty také kralují spolu s orly letošnímu ptačímu odchovu. Když těsně po otevření zoo začaly labutě stavět hnízdo z okolní vegetace, moc jsme jim nevěřili. Samec měl příliš mnoho práce s odháněním kolemjdoucích návštěvníků od svého teritoria, že jsme jeden čas i pochybovali, zda splnil své otcovské povinnosti, a zda samice nestaví hnízdo jen hnána přirozeným instinktem. Nepomohlo ani to, když hned v začátku hnízdění jedno vejce rozšlapaly. O to větší bylo naše překvapení, když jsme o několik týdnů později udělali kontrolu vajec a zjistili jsme, že ve dvou ze čtyř to kypí životem. Oplozená vejce jsme vrátili rodičům a snažili se odhadnout, kdy vlastně máme čekat přírůstek. Přírůstek ale rozhodně příliš nevyčkával. Při plánování další kontroly, jsme totiž zjistili, že už vlastně není co kontrolovat a hrdá matka pod sebou zahřívá dvě čerstvá šedivá mláďata.
Letošní počasí připravilo našim ptákům poměrně tvrdou zkoušku. Museli se vyrovnávat s dlouhou zimou, velkým deštěm a nakonec i horkem. Proto jsme rádi za každou malou andulku, holuba hřivnáče, chocholatého či bronzovokřídlého anebo lžičáky, kteří se v naší zoo vylíhli po dlouhé době.
Pro ošetřovatele hnízdění začíná o něco dříve než pro ptactvo. Jako první se musí nastříhat větvičky. Každý druh preferuje jiný druh stromu. Zatímco orlům udělal radost velký pytel jedlových a smrkových větví, kolpíkům s kvakoši vyhovuje směs vrby a břízy. Břízu ocení i naši největší stavitelé papoušci mniší. Pro některé ptáky se také musí nasbírat mech a nepohrdnou ani trávou od rybníka.
Ne všechny naše opeřené svěřence uspokojíte větvičkami. Sotva rozmrzne půda, musí se překopat a srovnat hnízdiště u plameňáků. Ti staví každý rok nová hnízda. Stará je tedy potřeba srovnat a snížit i výšku břehu, aby se nemusela mláďata plameňáků vrhat střemhlav do vody. Pokud je zeminy málo, musí se navozit nová, s kterou se pak dělá rekonstrukce celého břehu. Z bahnité půdy na břehu rybníka si pak plameňáci staví svá miskovitá hnízda.
Sotva sleze sníh a teploty se začnou pohybovat kolem nuly, putují z půdy ptačí boudy a budky, kde trávily zimní sezonu. Ty se musí vymést a nastlat novým hnízdním materiálem. Nejen andulky ocení budku. Tradičně v nich hnízdí sovy, ale také kachny. Ve velmi vysokých budkách hnízdí papoušci královští a červenokřídlí. Vůbec největší budku, to znamená celý svůj přístřešek, pak mají k dispozici naši orli, kteří ji ale nevyužívají.
Letošní počasí připravilo našim ptákům poměrně tvrdou zkoušku. Museli se vyrovnávat s dlouhou zimou, velkým deštěm a nakonec i horkem. Proto jsme rádi za každou malou andulku, holuba hřivnáče, chocholatého či bronzovokřídlého anebo lžičáky, kteří se v naší zoo vylíhli po dlouhé době. Nesmíme zapomenout ani na krasky rudozobé, které mohli lidi pozorovat v expozici naproti vydrám, dokud se rodiče nerozhodli mláďata vyhnat do světa a ta musela jít do zázemí. Těšit se můžeme na mladé od jihoamerických a australských papoušků, a pokud nám bude přát štěstí, budou moci v africké expozici M’pala sledovat i hnízdění čápů simbilů. Ti už chystají hnízda a mladé bychom mohli vidět v polovině prázdnin.
■
■
Fotogalerie
Autor článku: Ondřej Srb
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Mláďata
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Pestré období mláďat
Každým rokem odchováváme v Zoo Hluboká několik stovek mláďat, ať už savců, plazů či ptáků. Tento rok je pro nás méně úspěšný, přesto máme několik velice zajímavých odchovů a prvoodchovů. Tradičně míváme nejvíce odchovů u ptáků, jelikož naše zoo jich chová 127 druhů. Tento rok není výjimkou, ale kvůli chladnému květnu nemáme takové počty.
I když návštěvníci v letošním roce sovy vidět nemohou z důvodu rekonstrukce, v zázemí některé druhy také nezahálely. Například se těšíme z mláďat sýčka obecného, sýce rousného a sovice sněžné. Sovy pálené mají rovněž mláďata, a tak doufáme, že všechny vyrostou a budeme je moci navrátit do přírody.
V
letošním roce nás nejvíce potěšili orli skalní. Mládě se vylíhlo 8. května a od samého počátku se o něj samice pečlivě starala a květnové deště a chlad spolu zvládly. Malý orel prosperuje a roste. Jedná se o první odchov v naší zoo. Návštěvníci ho mohou vidět na hnízdě v koruně stromu v orlí voliéře. Samozřejmě to chce trpělivost a štěstí na pozorování.
Mláďaty se to hemží i ve voliéře u kolpíků. Tam můžeme vidět mladé kvakoše noční a kolpíky bílé. Na rybnících se nám vylíhly labutě malé. Dvě mláďata jsou pečlivě hlídána rodiči. Samec se nebojí zaútočit i na člověka, proto na sebe musí ošetřovatelé dávat pozor, aby jim samec neublížil. Samec chodí i kolem plotu. Spousta návštěvníků ho provokuje a pak se diví, že je třeba štípne nebo praští křídlem. V letošním roce nemáme takové úspěšné chovy vodního ptactva jako jiné roky. Důvodem byl zřejmě velmi chladný a deštivý květen.
Nepřízeň počasí však vůbec nebránila plameňákům ve stavbě hnízd a následnému hnízdění. Ještě pár samic nám na hnízdě sedí, ale už teď víme, že máme minimálně 20 mláďat. I když návštěvníci v letošním roce sovy vidět nemohou z důvodu rekonstrukce, v zázemí některé druhy také nezahálely. Například se těšíme z mláďat sýčka obecného, sýce rousného a sovice sněžné. Sovy pálené mají rovněž mláďata, a tak doufáme, že všechny vyrostou a budeme je moci navrátit do přírody. Poprvé se u nás v zoo vylíhla mláďata slípek zelenonohých a téměř po 15 letech se nám povedlo odchovat lžičáky pestré.
Prvním mládětem letošního roku byl kočkodan husarský. Narodil se 23. února samici Báře. Letos si Bára mládě od počátku velmi dobře chrání a hlídá před ,,tetou“ Žofií, protože Žofka jí prvního potomka dva týdny po porodu ukradla a už jí ho nevrátila.
V australské expozici již vylétávají mladí papoušci vlnkovaní z budek. V budce máme i papouška královského. V expozicích věnovaných americké fauně zatím na mláďata čekáme, ale i tam lze očekávat několik mláďat od papoušků mniších. Čápi simbilové pomalu začínají upravovat svá hnízda a tak doufáme, že by se v druhé polovině prázdnin mohla vylíhnout mláďata.
Zatím máme jediná plazí mláďata a to u želv pelusií hnědých. Nejvíce mláďat očekáváme v srpnu a v září, kdy by se nám měli rodit či líhnout hadi, ještěrky a želvy. Samice kajmánka trpasličího si postavila pořádné hnízdo a už nakladla 19 vajec, která jsme pro jistotu odebrali a dali do umělé líhně. Pulce a skoro přeměněné dospělce pak máme u žab pralesniček.
Prvním mládětem letošního roku byl kočkodan husarský. Narodil se 23. února samici Báře. Letos si Bára mládě od počátku velmi dobře chrání a hlídá před ,,tetou“ Žofií, protože Žofka jí prvního potomka dva týdny po porodu ukradla a už jí ho nevrátila. V tu dobu, kdy se kočkodan narodil, už bylo živo i v jednom vaku u klokanů. Jelikož se mláďata klokanů rodí opravdu malinkatá (asi 2cm), tak na mládě přicházíme, až když povyrostou a samici se začne zvětšovat vak. U klokanů rudokrkých můžete vidět dvě mláďata. Jedno už se chodí do vaku pouze napít mateřského mléka a druhé začíná objevovat svět vykukováním z matčina vaku ven.
Velké překvapení nám připravily vydry říční. Odchovy u vyder říčních nejsou v zajetí moc časté. V roce 2020 jsme měli v zoo vůbec první odchov od roku 1951, kdy se v zoo poprvé objevily vydry. Letos se samici Jaruš 17. května narodila dvě mláďata.
U lemurů už dovádějí 3 mláďata. Chovný samec od tamarínů pinčích se pořádně pronese, protože teď nosí na zádech svoje dvojčata. Od doby, kdy chováme antilopy jelení, nám každý rok dělají mláďata radost. I tento rok není výjimkou a ve výběhu se prohánějí rovnou tři. Na začátku května začalo vylézat z nor syslí potomstvo. U syslů počty mláďat můžeme pouze odhadovat, jelikož je velmi těžké spočítat přesný počet. Náš odhad je 40 mláďat. V době psaní tohoto článku jsme začali sysly odchytávat a připravovat na vypouštění do volné přírody.
U vlků je také hodně živo. Výběh začínají prozkoumávat čtyři štěňata, která se narodila koncem května. Rodičům pomáhá s výchovou fena z loňského vrhu. Velké překvapení nám připravily vydry říční. Odchovy u vyder říčních nejsou v zajetí moc časté. V roce 2020 jsme měli v zoo vůbec první odchov od roku 1951, kdy se v zoo poprvé objevily vydry. Letos se samici Jaruš 17. května narodila dvě mláďata. Z počátku bylo možné nahlédnout do nory přes sklo, ale samice si hezky vystlala noru podestýlkou, a tak už do ní vidět není. Kontrolu mláďat provedeme, až jim budou dva měsíce.
Asi největší radost a překvapení jsme zaznamenali u kamzíků. Mládě jsme od nich opravdu nečekali. 14. června se narodil vůbec první kamzík v Zoo Hluboká. Od počátku prosperuje, samice se o něj vzorně stará. I přes svůj nízký věk dokáže zdolávat všechny velké kameny ve výběhu. Samozřejmě přírůstky máme i u domácích zvířat. Nejvíce ve výběhu řádí Ema. To je skoro 3 měsíce stará oslí klisna. V červnu se narodil sameček lamy krotké.
Protože se nám pářili tygři, tak očekáváme mláďata. Samice Altaica úspěšně před pár lety odchovala už čtyři koťata. Věříme, že porodí a vše bude v pořádku. Tak nám držte palce.
■
Fotogalerie
Autorka článku: Markéta Jariabková
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Rozhovor s Káťou
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
„Jelena zbourám raz, dva, tři…“
Rozhovor s přípravářkou krmení Kateřinou Šmídmajerovou
Pracovala u koní i v kravíně. Pak ale objevila v novinách inzerát na práci v zoo na pozici přípraváře krmiv. A protože měla se zvířaty hodně zkušeností a má je ráda, ani na chvíli neváhala. A tak nakonec naše velmi energická Káťa pracuje v Zoo Hluboká už celých 16 let.
P
racovala si tady v zoo i na jiných pozicích než jenom v zoo kuchyni?
Ne, celou dobu vlastně dělám jen na přípravně krmiv.
Přípravářka krmení si tedy po šestnácti letech více než zkušená. Co si má čtenář pod touhle prací představit? Co všechno děláš? Co to obnáší?
Všechno :-) Ráno přijdu, všechno vyndám z lednice - zeleninu, ovoce, maso, myši, ryby. A pak jedu. Pak krájím, krájím, krájím… Mezitím se ale ještě přiváží zelenina. Takže tu zas musím naskládat do lednice. Maso se pak bourá a musí se dát zase do mrazáku. Samozřejmě pak taky musím umývat všechno to nádobí, všechny ty mističky… To se všechno dělá ručně. „Ručando grando“. :-) Myčku máme vlastně jenom na dezinfikování.
Máš tedy na starosti jednak tu přípravu jednotlivých krmných dávek, ale i příjem potravin? I bourání masa zvládáš?
Taky… To, když se naštvu, tak to pak lítá… (smích) Já zbourám jelena raz, dva, tři… Visí to tam zbytečně, tak to zbourám, a je to… :-)
Pro které z našich zvířat je ta příprava krmení vůbec nejsložitější?
Asi pro opičky - kosmánky (kosman zakrslý), vousáče (tamarín vousatý), pinčáky (tamarín pinčí). Pro ty větší zvířata už je to pak takové snadnější. U těch malých to musím hlavně krájet na hodně malé kousky, protože mají malé ručičky. A taky to mají hodně pestré. Kromě ovoce a zeleniny dostávají třeba kašičky přímo určené pro tyhle malé drápkaté opičky nebo různé „hmyzožravé“ granule. Ty si v kuchyni taky musíme předpřipravit. Smíchá se sypká granulová směs s vodou a ze vzniklého těsta se pak vytváří kostičky. Takže tyhle malé opičky jsou asi nejnáročnější a nejvíc zdržují. :-) Jinak je to celkem rychlé. Nosálovi hodím kus kuřete, tygrovi kus flákoty… :-)
Je ta příprava krmení každý den stejná nebo se to nějak mění?
Je to víceméně pořád stejné (u těch drápkatých opic). Ošetřovatelé si jenom například změní druh hmyzu, který dostanou v krmné dávce. Ty druhy hmyzu se prostě různě střídají. Ale některá zvířata mají například pravidelné hladovky. Kromě období, kdy mají mláďata. To vlastně jí pořád. U šelem se podávaná potrava často střídá. Točí se maso, kuře, potkan, myš, holub, křepelka, králík… Když to jde, tak je zkrátka každý den něco jiného. No, vlci, ti se krmí většinou 3 krát týdně. Tam je to jednoduché. Na jednoho vlka jeden králík a nazdar. Tygři se krmí podle toho, jaká mají břicha. :-) Jak jsou zkrátka zrovna nažraní. Vychází to většinou tak na 2 krát týdně. Rysi jedí každý den kromě neděle. Rosomáci se krmí různě podle situace. Oni si to ošetřovatelé zkrátka hlídají a upravují si ty dávky sami.
Tyhle malé opičky jsou asi nejnáročnější a nejvíc zdržují. :-) Jinak je to celkem rychlé. Nosálovi hodím kus kuřete, tygrovi kus flákoty… :-)
Máš představu, kolik toho třeba za den nakrájíš? :-)
Ty jo, kolik bych tak mohla nakrájet? Jako úplně celkově i třeba s papoušky a tak, jo? Hmmm, že bych si to někdy zvážila? To by mně fakt zajímalo. Hele já myslím, že tak nejmíň 10 kilo ovoce a zeleniny za den.
Ty ale vlastně nepracuješ jenom v kuchyni. Máš na starosti ještě i zvířata na ošetřovně, je to tak?
Jojo, je to tak. Starám se tady i o naše zraněná a nemocná zvířata.
Ráno přijdu, všechno vyndám z lednice - zeleninu, ovoce, maso, myši, ryby. A pak jedu. Pak krájím, krájím, krájím…
Co všechno obnáší péče o ně?
Tak na začátku je samozřejmě prohlédne pan doktor a naordinuje jim léčbu, případně provede potřebný zákrok. No a já se pak o ně starám. Dávám jim předepsané léky, nosím krmení, nebo třeba vyměňuji obvazy.
Vrátím se ještě k té kuchyni. Máš v tom připravování krmiv už zajetý nějaký systém? Čím třeba začínáš?
No, ráno si v kuchyni všechno připravím. Pak jdu na ošetřovnu, kde nakrmím všechna ta nemocná zvířata. Přinesu jim krmení a ty, co nezvládají jíst samy, tak nakrmím. Pak jdu zpátky a prostě jedu… Beru mističky a krájím, krájím, sypu zrní… A pořád dokola. Misky pro opice si většinou dělám den předem. Začínám většinou bažantnicí, odchovnou, pak Český les, až dojedu až nakonec. Ošetřovatelé si pak do misek dávají ještě různé přídavky, protože přesně ví, kolik mají třeba nových mláďat a tak. Takže si to ještě hodně přizpůsobují.
Dostávají některá naše zvířata i něco opravdu speciálního?
Tak drápkatým opičkám se třeba dává arabská guma. A teď se jim bude po novu dávat i nektar, jednou týdně. Ten jsme jim zatím nikdy nedávali. Nevím teda, jestli úplně všem, ale asi hlavně těm malinkým. Ony jsou jako fakt docela dost náročné. A začneme jim taky zase dávat křepelčí vajíčka.
A děláš v zoo ještě něco dalšího? Máš nějaké další povinnosti?
Já pomáhám všem, když můžu. Například teď když se dělala nová voliéra pro bahňáky. To jsou prostě takové ty hromadné akce, kdy se zapojí všichni ošetřovatelé. Rozumíš, aby si lidi nemysleli, že teda jenom krájím. :-)
Je něco, co na téhle práci nemáš ráda nebo něco, co bys radši vůbec nedělala?
Mě je asi jedno, co dělám. Já jsem takový všestranný člověk. Asi není nic, co by mi nějak výrazně vadilo. Mně fakt nevadí, když budu támhle někde vozit písek do klece.
A co tě na tom nejvíc baví?
Asi všechno :-)
A teď poslední obligátní otázka. Kdyby sis měla vybrat jedno zvíře, které by se mohlo nově chovat u nás v zoo, které by to bylo? :-)
Ty jo. Mě by se asi nejvíc líbila puma, a nebo irbis.
■
Fotogalerie
S Káťou si povídala: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Dětská sekce 1
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
1
Zvířecí sudoku
Dokresli nebo dopiš do prázdných políček chybějící zvířata tak, aby byla v řadě a sloupci vždy jen jednou.
Víš, které z uvedených zvířat je symbolem naší zoo?
Pro řešení klikni.
Řešení
Dětská sekce 2
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
2
Pravda nebo lež?
a) mravenec má osm nohou
b) mládě jelena a laně je kolouch
c) rosomák je pták
d) užovka je jedovatý had
e) lemur se živí bambusem
f) sumec je dravá ryba
g) los má parohy
h) plazi žijící v ČR patří mezi ohrožené druhy
i) veverka si staví nory
j) pulec je larvální stádium žab
Pro řešení klikni.
Řešení
a) ne - 6, b) ano, c) ne - lasicovitá šelma, d) ne - zmije, e) ne - převažuje ovoce, listy a jiné části rostlin, výjimečně hmyz,
f) ano, g) ano, h) ano, i) ne - hnízda z větviček, dutiny stromů, j) ano
Dětská sekce 3
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
3
Dvojice
Spoj k sobě správně vždy dvojici obrázků. Víš, co všechno mají společného?
Pro řešení klikni.
Řešení
los, srnec - samci mají parohy
želva, ještěrka - plazi
okoun, štika - dravé ryby
žluna, datel - šplhavci, doktoři lesa
kočkodan, lemur - opice žijící v Africe
Dětská sekce 4
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
4
Lesní zvířata
Kolik zvířátek se ukrylo v lese? Která tam nepatří?
Pro řešení klikni.
Řešení
v lese se ukryli: sova, srnec, tygr, rys, liška, jezevec, ještěrka, klokan, papoušek, králík, lama, lemur
do lesa nepatří: tygr, klokan, papoušek, lama, lemur
Dětská sekce 5
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
5
Rohy a parohy
Jaký je rozdíl mezi rohy a parohy? K obrázku přiřaď správnou odpověď.
...tvoří je rohovina, která přirůstá od hlavy, je dutá a zvíře ji má celý život.
... jsou to kostní výrůstky, které zvíře každoročně shazuje.
Která zvířata mají rohy a která parohy?
Pro řešení klikni.
Řešení
Rohy tvoří rohovina, která přirůstá od hlavy, je dutá a zvíře ji má celý život - muflon, kamzík
Parohy jsou kostní výrůstky, které zvíře každoročně shazuje - srnec, daněk, jelen, los
Drama u lemurů
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Malé drama v lemuřím výběhu
V Zoo Hluboká nad Vltavou pracuji už téměř 30 let. Prožila jsem zde hodně hezkých chvil. Starala jsem se o různé druhy zvířat a mám je všechny stejně ráda. Ale stejně, vždycky jsem chtěla pracovat hlavně u opic, poloopic nebo malých drápkatých opiček. Proč? Vlastně nevím. Možná proto, že svým chováním nám jsou dost podobní. A když někdy slýchám (hlavně od dětí) různé „hlášky.“ Např.: „Ten opičák vypadá jako náš dědeček.“ Mám co dělat, abych se nesmála nahlas.
M
y si teď chvíli budeme povídat o naší skupině lemurů kata. Všichni je určitě znáte. Mají bílo šedivou srst a pruhovaný ocas, který při běhu a chůzi drží vzpřímeně. Asi proto, aby se v pralese a ve vysoké trávě dobře viděli. Jejich aktivita je hlavně v ranních hodinách a v podvečer. Rádi se vyhřívají na sluníčku, ale velké horko rádi nemají.
Celou skupinu vždy vede nejchytřejší a nejsilnější samička. Jednou do roka rodí 1 - 2 mláďata. Prvních asi 14 dní se mládě drží matky na břiše, aby lépe a častěji mohlo pohodlně sát mateřské mléko. Později už se vozí mámě za krkem. Po několika měsících dostávají mladí odvahu prozkoumávat své okolí. Takže se občas může stát i nějaká nehoda.
Čekala jsem, že začne plavat ke břehu a já mu pomůžu z vody ven. Ale nestalo se tak. Malý lemur se při pádu uhodil, byl v bezvědomí a já přestala přemýšlet. Skočila jsem za ním do vody tak, jak jsem byla - v holínkách, kalhotách a v pracovní mikině. Mládě jsem vylovila a s pomocí návštěvníků oživila.
Například když se nejodvážnější mládě protáhne škvírou a dostane se na tunel vedoucí z vnitřní ubikace na venkovní ostrov, kolem kterého teče voda, aby nám lemuři neodešli ven. Z tunelu se ale malý lemur nemůže dostat zpět k ostatním. Naříká, máma ho zoufale volá a návštěvníci volají ošetřovatele. Přiběhla jsem, jak nejrychleji to šlo. Řekla jsem si: Vezmu si holínky, proběhnu po našem podvodním můstku na ostrov, tunel o trošku posunu a mládě se vrátí zpět do domečku. Ale ne, skutečnost byla jiná. Matka vyběhla směrem ke mně, mládě za ní a přitom spadlo do vody. Čekala jsem, že začne plavat ke břehu a já mu pomůžu z vody ven. Ale nestalo se tak. Malý lemur se při pádu uhodil, byl v bezvědomí a já přestala přemýšlet. Skočila jsem za ním do vody tak, jak jsem byla - v holínkách, kalhotách a v pracovní mikině. Mládě jsem vylovila a s pomocí návštěvníků oživila.
Sice se mi dostalo uznání potleskem, ale když jsem pak chtěla z vody ven, nemohla jsem se vůbec zvednout, protože mikina nasákla vodou a ztěžkla. Mikinu jsem ze sebe tedy svlékla a konečně se vydrápala z vody na břeh. Až pak mi došlo, že jsme sice zachráněni, mládě i já, ale utopené zůstaly mé brýle, klíče, hodinky i můj mobilní telefon. Ale ať, hlavně, že to malé je v pořádku u mámy. Nezřídka se o nás ošetřovatelích říká, že jsme někdy trochu a někdy hodně velcí blázni.
Nechceme zvířata v zoo nijak „polidšťovat“ a zasahovat do jejich fungování. Necháváme je žít ve svých skupinách, svým vlastním životem, ale někdy se k nim přiblížit zkrátka musíme. Ať už proto, abychom jim pomohli nebo při ošetření poranění, při běžném očkování nebo čipování. A zrovna lemuři nám to chytání (třeba) do sítí nakonec vždycky odpustí, hlavně, když dostanou na udobření pár pamlsků.
■
Fotogalerie
Autorka článku: Jana Chrtová
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Voliéra bahňáků
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Příběh jedné voliéry aneb jak se staví sen v zoo
V Zoo Hluboká je několik voliér, kde můžete vstoupit do prostředí zvířat, aniž by vás od nich oddělovalo pletivo nebo sklo. Od zvířat, vesměs ptáků, vás odděluje jen nízký plůtek nebo zábradlí. To je ale překážkou především pro lidi. Ptáci se často mohou ve voliéře pohybovat zcela svobodně.Voliéra pro vodní ptáky, kachnami a husami počínaje a čápy, volavkami a plameňáky konče, je tak velká, že si za chvíli ani neuvědomíte, že jste stále ještě uvnitř. Voliéra nazvaná Český les opravdu přirozené české lesy připomíná a vy zde můžete v parném slunečném dni zažít třeba i příjemný déšť. Tentokrát ale bude řeč o voliéře pro bahňáky.
Kdo jsou to bahňáci? Bahňáci jsou velmi rozmanitou skupinou ptáků, kteří, jak název napovídá, jsou svým životem vázáni zpravidla na okolí vod. Jednotlivé druhy se liší velikostí, délkou nohou i tvarem zobáku, podle konkrétního místa, kde hledají svou potravu. Někteří se brodí v mělké vodě, jiní běhají po plážích či bahnitém dně vypuštěných rybníků nebo pobřeží moří po odlivu. Jsou příbuzní rackům, rybákům a také alkám, i když se jim většinou vůbec nepodobají.
U
ž když jsme začali v roce 2005 připravovat projekt této voliéry, věděli jsme, že ji chceme vybavit zařízením pro tvorbu drobných vln, které by imitovaly přirozený příboj. Nechtěli jsme zůstávat jen u tekoucí vody, která je v podobných zařízeních často využívaná. Problémem byla ovšem technologie, která by dokázala vyhovět našim požadavkům. Různá zařízení nabízená pro vlny v koupacích bazénech se nakonec vždy ukázala jako nepoužitelná. Ať už to bylo z důvodu jejich umístění v bazénu, a tedy ohrožování ptáků pohybujícím se mechanizmem, nebo jejich abnormálně vysoké ceny.
V době konání konference Evropské asociace zoo a akvárií v anglickém Bristolu jsme s nadšením zjistili, že jejich bazény pro lachtany a tučňáky jsou vybaveny zařízením, produkujícím vlny na principu kývající se desky. Vznikající příboj by byl pro naše účely rozhodně použitelný. O několik dní později jsme viděli prakticky stejné zařízení také ve voliéře Living Coast v Torbay. Jedna část této voliéry byla navíc věnována právě bahňákům. Britští kolegové byli nesmírně ochotní ukázat nám i „vnitřnosti“ stroje a jeho fungování.
Po návratu domů následovalo několik dní přemýšlení a pokusů s prkénkem ve vaně. Až poté byli konečně přípravou pověřeni projektanti. Ti pouze s pomocí několika fotografií, konzultací a krátkého videa z Anglie vyřešili celou věc ve spolupráci s odborníky na jezy z Povodí Vltavy v Českých Budějovicích k naší i ptačí spokojenosti.
Deska rozhýbe masu vody, která se pak pohybuje jezírkem jako malá tsunami směrem k jeho břehům. Výsledkem je drobný příboj opakovaně odhalující a zase zaplavující pobřežní mělčiny.
Celé zařízení na tvorbu vln je umístěno pod dřevěnou lávkou pro návštěvníky v betonovém loži, které je otevřené ve směru do jezírka. Zde se na otočných čepech kýve pevná deska poháněná klikovým mechanizmem, jak jej známe například ze spalovacích motorů. Pohon kliky obstarává elektromotor, převodovaný do vhodných, velmi pomalých otáček. Lávka celé zařízení skrývá před zraky návštěvníků. A protože je jeho chod poměrně tichý, většina lidí, stojících na lávce, si ho ani nevšimne. Deska rozhýbe masu vody, která se pak pohybuje jezírkem jako malá tsunami směrem k jeho břehům. Výsledkem je drobný příboj opakovaně odhalující a zase zaplavující pobřežní mělčiny.
Okolí jezírka je zařízeno po vzoru pobřeží moří nebo velkých jezer do podoby písečných dun, občas porostlých trsy trav. Rostou tady i stromy, které využívají ke hnízdění ibisové hnědí. Dříve zde s bahňáky žily a na stromech hnízdily i volavky. Bahňáci jsou ale ve voliéře nejpočetnější skupinou ptáků. Můžeme tady vidět třeba větší hejno tenkozobců opačných, ústřičníky, jespáky, nebo čejky chocholaté. Tenkozobce se nám daří již několik let opakovaně rozmnožovat. Kromě nich ale voliéru obývá i několik dalších druhů vodních ptáků – například slípky zelenonohé, rackové nebo čírky.
Voliéra je postavena z dřevěných sloupů, na kterých je na lankách napnutá nylonová síť. Na konci letošní zimy nám těžký mokrý sníh několik sloupů po patnácti letech jejich dobré služby zlomil, takže se část voliéry zřítila. Žádnému ptákovi se nic nestalo a ulétla jen jedna volavka rusohlavá. Ta se však po několika týdnech sama vrátila a snažila se dostat ke svým příbuzným, kteří se mezitím přestěhovali do voliéry ke kolpíkům. A tak byla chycena a nyní už zase žije spolu s ostatními v zoo.
Dnes už voliéra bahňáků znovu stojí. Pro jistotu jsme celou sloupovou konstrukci i síť vybudovali novou a vy se můžete přijít obdivovat krásným ptákům s podivným názvem bahňáci.
Fotogalerie
Autor článku: Roman Kössl
Redakční úpravy: Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Zpráva o tygrech
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Co se nevešlo aneb "Po redakční uzávěrce."
Dvě mláďata tygrů ussurijských se narodila 5. 7. 2021 v odpoledních hodinách. Samice Altaica se o mláďata pečlivě stará.
Zpočátku je měla zaskládané podestýlkou z dřevité vlny, takže koťata nebylo dobře vidět a chovatelé nedokázali ani odhadnout, kolik jich je. Samice po několika dnech podestýlku v porodním boxu přemístila a na kameře už bylo zřetelně vidět, že jsou dvě. Koťata prosperují, začínají se více pohybovat a už mají pootevřené oči. Pohlaví mláďat ještě není možné rozpoznat, protože chovatelé zatím nechtějí matku zbytečně rušit. Mláďata mohou sledovat pouze prostřednictvím kamery umístěné v porodním boxu.
Návštěvníci tygřata ani jejich matku ještě minimálně dva měsíce nebudou moci vidět. Ukázat je nemůžeme ani fotografům, aby nebyla rušena. Altaica i s koťaty budou prozatím trávit čas v zázemí expozice. Kdy budou vpuštěni do výběhu, bude veřejnosti včas oznámeno.
Autorka zprávy: Markéta Jariabková
Redakční úpravy: Roman Kössl
zdroj fotografie: kamera z porodního boxu
Fotosoutěž
Mláďata
kuňka východní
Při první zběžné kontrole a focení se ukázaly vlčata tři. Až po několika dnech jsme zjistili, že se nám ještě jedno schovávalo. Celkem jsou tedy skutečně čtyři :-)
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
První mládě letošní roku se svou mámou Bárou.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Velká radost v orlí voliéra. Vůbec první mládě orla skalního v Zoo Hluboká.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Mláďata plameňáků jsou po narození nevýrazně šedivá a nemají zahnutý zobák jako jejich rodiče.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Mládě klokana rudokrkého začíná objevovat svět z kapsy své mámy.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Malí lemuři se nejdříve drží u mámy na hrudníku, aby mohli snadno sát mateřské mléko. Až později se začnou vozit na hřbetě.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Mláďat syslů máme doslova nepočítaně.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Dalším velkým úspěchem je narození kamzíka horského. V naší zoo se tak stalo vůbec poprvé.
autor fotografie: Michaela Jerhotová
Nenápadné barevné drahokamy, to jsou mláďata slípky zelenonohé.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Hnízdění
kuňka východní
Velmi legračně vyhlížející mládě kvakoše.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Rodinka kolpíků s odrostlými mláďaty.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Velká radost v orlí voliéra. Vůbec první mládě orla skalního v Zoo Hluboká.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Mláďata plameňáků jsou po narození nevýrazně šedivá a nemají zahnutý zobák jako jejich rodiče.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
2 mláďata jeřábů popelavých, která bohužel nakonec uhynula na plicní onemocnění.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
A ještě o něco legračnější a odrostlejší mladý kvakoš.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
2 malé naděje labutí malých.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Nenápadné barevné drahokamy, to jsou mláďata slípky zelenonohé.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Lemuři
kuňka východní
Mláďata lemurů se po narození drží na břiše, aby měli co nejlepší přístup k mateřskému mléku. Až později se vozí na hřbetě.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Lemuří samice se svými dvěma mláďaty.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Lemuří rodinka se vyhřívá na sluníčku.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Učení
kuňka východní
Mládě medvěda plavého narozené v roce 2018 při škádlení se svou mámou. I to je mnohdy forma učení.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Ptáčata v hnízdě musí být stále ostražitá.
autor fotografie: Tony Alter, obrázek podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/deed.en
Názorné schéma Pavlovových pokusů na psech.
autor schématu: Maxxl, schéma podléhá této licenci: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/
skokan štíhlý
Mladý nosál červený prozkoumává výběh.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Krkavcovití ptáci jsou často velmi dobří imitátoři hlasů a také dokáží používat nástroje.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Šimpanzi jsou obecně velmi vynálezaví a jsou schopni se učit tzv. vhledem. Zde vidíme, jak se poměrně snadno dostal k jablku pomocí jednoduchého nástroje.
autor fotografie: Daniel J. Povelli
Mláďata surikat objevují svět.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Vlčata se zpočátku učí lovit především společnou hrou.
autor fotografie: Michaela Jerhotová
Voliéra
kuňka východní
Oprava spadlé voliéry - zavěšování nových sítí.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Deska pod lávkou pro návštěvníky, která vytváří ve voliéře umělý příboj.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Staré dřevěné sloupy, které tvořily konstrukci voliéry pro bahňáky, neunesly nebývalé nánosy sněhu.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Odbahňování jezírka ve voliéře.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Tenkozobec opačný
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Ibis hnědý
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Ústřičník velký
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Rozhovor
kuňka východní
Káťa servíruje kašičky.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Káťa je velká milovnice koní.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Bourání masa není žádný problém!
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Sranda musí být i u přebírání zeleniny.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
skokan štíhlý
Káťa na ošetřovně.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Hudební číslo před odlovem.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Celé dny tráví krájením.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Ale občas je potřeba vypomoct i jinde.
autor fotografie: Michaela Jerhotová
- 201000.jpg
- 201002.jpg
- 201004.jpg
- 201005.png
- 201006.jpg
- 201007.jpg
- 201009.jpg
- 201010.jpg
- 201011.jpg
- 201012.jpg
- 201013.jpg
- 201014.jpg
- 201015.jpg
- 201017.jpg
- 201018.jpg
- 201019.jpg
- 201020.jpg
- 201021.jpg
- 201022.jpg
- 201023.jpg
- 201024.png
- 201031.jpg
- 201215.jpg
- 201216.jpg
- 201217.jpg
- 201218.jpg
- 201219.jpg
- 201220.jpg
- 201221.jpg
- 201222.jpg
- 201223.jpg
- 201224.jpg
- 201225.jpg
- 201226.jpg
- 201413.jpg
- 201414.jpg
- 201415.jpg
- 201416.jpg
- 201417.jpg
- 201761.jpg
- 201771.jpg
- 201773.jpg
- 201775.jpg
- 201781.jpg
- 201782.jpg
- 201786.jpg
- 201787.jpg
- 201791.jpg
- 201793.png
- 201794.png
- 201795.png
- 201796.png
- 201798.png
- 201799.png
- 201800.jpg
- 201802.png
- 201803.png
- 201804.png
- 201805.png
- 201807.jpg
- 201808.png
- 201809.jpg
- 201812.png
- 201814.png
- 201822.png
- 201923.jpg
- 201936.png
- 202102.jpg
- 202411.jpg
■
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
-
Issue title
Issue title
Issue date
Issue description
Search results
Item title
Item description
Item product details
Editorial
Na stránkách našeho magazínu už jsme několikrát psali o tom, že moderní zoologické zahrady hrají významnou roli v ochraně přírody a vzdělávání veřejnosti. Svou činností napomáhají propojení lidí s přírodou, což je v době současných environmentálních výzev velmi důležité. Zoo ale také poskytují jedinečné příležitosti pro výzkum biologie, chování a potřeb zvířat. Tyto poznatky jsou často aplikovány při ochraně druhů ve volné přírodě.
Želvy pardálí
Želvy pardálí (Stigmochelys pardalis, dříve Geochelone pardalis) můžete v Zoo Hluboká pozorovat v africké expozici M´pala. Svůj druhový název dostaly po pardálech, kočkovitých šelmách. Nezasloužily si ho proto, že by byly stejně jako pardál rychlé či obratné, ale protože jejich krunýř má na sobě podobnou kresbu jako pardálí srst. A na vylíhlých mláďatech to bylo extra dobře vidět, až mi to připomnělo kraslice.První mládě se z vejce vylíhlo v inkubátoru 27. ledna 2025 při teplotě 30°C po dlouhých 201 dnech. Další ho následovaly během pár dní.
Genetika syslů
Mnoho živočišných druhů musí čelit změnám prostředí určovaných člověkem a týká se to i druhů jako jsou hlodavci, tradičně považovaných za druhy velmi flexibilní a oportunistické. Ztráta vhodného biotopu, cílené pronásledování a hubení zapříčinilo, že dříve hojný hlodavec sysel obecný se stává vzácným v celém areálu svého rozšíření a v České republice byl dokonce zařazen mezi kriticky ohrožené druhy.
Zelené střechy
Městská krajina se neustále rozrůstá a s ní mizí přirozená stanoviště pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Asfalt, beton a sklo dominují městskému prostředí a zvyšují problémy jako je přehřívání měst, znečištění ovzduší a rychlý odtok dešťové vody. Jedním ze způsobů, jak přírodě vrátit alespoň část ztraceného prostoru, jsou zelené střechy.
Rozhovor Zamenis
Karel Janoušek je restaurátor, pochází z Karlových Varů a jeho velkou celoživotní vášní jsou hadi. Mimo jiné je členem České herpetologické společnosti. Radka Musilová je pedagožka, pochází z Prahy a své studium na vysoké škole zasvětila užovkám stromovým. Bydlí spolu v malé podkrušnohorské vesničce Osvinov a už téměř 20 let se s obrovským nadšením a nasazením věnují ochraně užovky stromové, která má právě v Poohří zvláštní izolovanou populaci. Přímo v Osvinově založili Institut Srdce Poohří, kde se věnují osvětě, a v nádherné okolní krajině pečují o lokality výskytu tohoto velmi ohroženého hada české přírody. Jak založili spolek Zamenis? Co všechno jejich práce obnáší? Jaké pozorují úspěchy? To vše se dozvíte v našem časopise v rámci dvoudílného rozhovoru, který proběhl během jedné říjnové brigády přímo v Osvinově.
Sulawesi rozhovor
Odjakživa obdivovala přírodu a od sedmi let měla své vlastní akvárium, resp. akvária. Vystudovala ochranu životního prostředí, ale začala pracovat v IT oboru a dalších deset let byla akvaristika jen jejím koníčkem. Ovšem velkým, s partou kamarádů pořádali výstavy a začali vydávat zdarma e-časopis, který i po 19 letech pořád vychází a je už bohužel jediným akvaristickým periodikem v naší zemi. Tenhle koníček jí prorůstal do života tak moc, že se rozhodla mu věnovat naplno a nastoupila do Zoo Ostrava jako chovatelka - akvaristka. Dnes jako zoolog tráví zase více času u počítače a méně s mokrýma rukama, ale, jak sama říká, nelituje toho. Přinášíme vám rozhovor s nadšenou akvaristkou a ochranářkou, která se s velkým zápalem a úsilím už několik let věnuje ochraně velmi křehkých ekosystémů sulaweských jezer.
01/2025
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2020
01/2020
05/2019
Aa
Aa
Aa
Aa
Aa
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Přírůstky v ptačích voliérách ve znamení souboje s počasím
V naší zoologické zahradě chováme celkem 127 druhů ptáků. Většinu z nich najdete v návštěvnických expozicích, ale mnohdy musíte pořádně nastražit svůj zrak a být velmi trpěliví. Hnízdění ptáků je často velmi skrytý proces. Některé druhy ptáků svá hnízda ale neskrývají a vy, návštěvníci, je můžete pozorovat při hnízdění v přímém přenose.
Sněhobílé ptáče se mělo čile k světu. Jeho rodiče se poučili z loňské nepřízně počasí a vytvořili mu úkryt, který odolal jak velkému dešti, tak i velkému vedru.
J
edním z těchto ptáků jsou i kolpíci bílí. Ty můžete najít v expozici s malým rybníčkem, jak už ke konci února přebírají a opravují stará hnízda, a chystají se na další hnízdní sezonu. Kolpík bílý je prvním, kterého můžete v naší zoologické zahradě vidět hnízdit. Již začátkem března se v jejich proutěných hnízdech objevuje několik kropenatých vajec, která kolpíci chrání proti nepřízni počasí svým tělem. Hned za nimi druhé místo drží kvakoši noční hnízdící na protějším břehu rybníčku. Se stavbou hnízda začnou zpravidla v okamžiku, kdy se kolpíci přestanou zajímat o hnízdní materiál. Kolpíky však v tomto roce zaskočilo mrazivé počasí a tak z pěti hnízd vzešla jen dvě mláďata. Těm se podařilo odolat na nejvyšším hnízdě. Byla také první, která se vylíhla a tak měla proti ostatním trochu výhodu. Pro kolpíky ovšem není všem dnům konec, a když je mráz připravil o vejce a mláďata, znovu zasedli na svá hnízda, a s novou dávkou trpělivosti máme nakonec další dva mladé kolpíky, kteří využívají zbylá prázdná hnízda jako svá hřiště. Kvakoši noční opět investovali do počtu a v prvních čtyřech hnízdech zvládli vyprodukovat 12 mladých.
Ne všechna hnízda jsou ovšem takto snadno dostupná. Takže když nám v březnu začal náš pár orlů skalních nosit materiál na hnízdo, mohli jsme jen doufat. Hnízdo orlů ve vysokém stromě pro nás bylo po celý měsíc záhadou. Podařilo se postavit hnízdo správně, aby se vajíčka udržela v teple? Podařilo se vůbec oplodnit vejce? Kdy snesla samice první, a má třeba i druhé? Většina těchto otázek našla svojí odpověď v polovině května, kdy se podařilo na hnízdě potvrdit jedno mládě. Sněhobílé ptáče se mělo čile k světu. Jeho rodiče se poučili z loňské nepřízně počasí a vytvořili mu úkryt, který odolal jak velkému dešti, tak i velkému vedru. Až v druhé polovině června jsme pak mohli zodpovědět poslední otázku. Tou byl počet vajec. Rodiče totiž v rámci úklidu vyhodili neoplozené vejce z hnízda.
Zatímco jsme se snažili zjistit, jak úspěšní jsou naši orli, v expozici rybníků začali snášet vejce další ptáci. Jedni z prvních byli, jako každý rok, plameňáci. Tito ptáci jsou velmi odolní proti okolním vlivům počasí a tak sotva rozmrzla půda, začali pracovat na svých hliněných hnízdech. Na jejich vrchol pak jednotlivé páry snesly po jednom vejci, o které se měsíc staraly. Plameňáci růžoví to vlastně ani jinak neumí - jen jedno vejce. V případě, že o něj vlivem okolí přijdou, mohou se pokusit vybojovat další nové území, kde by svoji hliněnou kupičku mohli navršit. Výsledek je pak malé bílé ochmýřené mládě, které je schopno po několika málo dnech bez problémů následovat své rodiče. Období hnízdění je u nás poměrně dlouhé a poslední mláďata se líhnou v první polovině července.
Vedle hnízdiště plameňáků můžeme vidět hnízda pelikánů. Každoročně naše dva páry postaví prostorná hnízda z travin a slámy hned vedle svých růžových sousedů. Pelikán bílý mívá jen dvě vejce a již dlouho se u nás nepodařilo, že by byla odchována 4 mláďata. Letos si deštivé počasí vybralo svojí daň a tak nám zůstalo jen jedno mládě. Ale stejně jako u kolpíků si příroda umí poradit a tak se druhý pár rozhodl, že to zkusí znovu a v červnu vytvořili opět hnízdo a zasedli na nová vejce. Svoji snahu pak korunovali novým mládětem, které se vylíhlo v první polovině července.
Když mluvíme o dominantních ptácích, nesmíme zapomenout na jeřáby popelavé a labutě malé. Naši jeřábi mají pověst velice důkladných, pečlivých a často velmi agresivních rodičů, kteří jsou ochotni nasadit váš život :-) při ochraně hnízda s vejci a následně mláďat. Stejně jako v jiných letech, i letos snesli dvě vejce, a k radosti naší i našich návštěvníků z nich vyseděli mladé. Těm se podařilo se vyklubat těsně před znovuotevřením naší zoo a tak několik týdnů mohli naši návštěvníci obdivovat tato rezavá kuřátka, jak se prodírají podrostem za patami svých rodičů. Bohužel ani péče rodičů, a ani snaha ošetřovatelů nezabránila jejich úhynu na nepříjemnou plicní nemoc. Takže tento rok zůstali naši jeřábi bez potomstva.
Na druhé straně plotu ovšem máme velké množství vodního ptactva, kterým doslova kralují labutě malé. Ty také kralují spolu s orly letošnímu ptačímu odchovu. Když těsně po otevření zoo začaly labutě stavět hnízdo z okolní vegetace, moc jsme jim nevěřili. Samec měl příliš mnoho práce s odháněním kolemjdoucích návštěvníků od svého teritoria, že jsme jeden čas i pochybovali, zda splnil své otcovské povinnosti, a zda samice nestaví hnízdo jen hnána přirozeným instinktem. Nepomohlo ani to, když hned v začátku hnízdění jedno vejce rozšlapaly. O to větší bylo naše překvapení, když jsme o několik týdnů později udělali kontrolu vajec a zjistili jsme, že ve dvou ze čtyř to kypí životem. Oplozená vejce jsme vrátili rodičům a snažili se odhadnout, kdy vlastně máme čekat přírůstek. Přírůstek ale rozhodně příliš nevyčkával. Při plánování další kontroly, jsme totiž zjistili, že už vlastně není co kontrolovat a hrdá matka pod sebou zahřívá dvě čerstvá šedivá mláďata.
Letošní počasí připravilo našim ptákům poměrně tvrdou zkoušku. Museli se vyrovnávat s dlouhou zimou, velkým deštěm a nakonec i horkem. Proto jsme rádi za každou malou andulku, holuba hřivnáče, chocholatého či bronzovokřídlého anebo lžičáky, kteří se v naší zoo vylíhli po dlouhé době.
Pro ošetřovatele hnízdění začíná o něco dříve než pro ptactvo. Jako první se musí nastříhat větvičky. Každý druh preferuje jiný druh stromu. Zatímco orlům udělal radost velký pytel jedlových a smrkových větví, kolpíkům s kvakoši vyhovuje směs vrby a břízy. Břízu ocení i naši největší stavitelé papoušci mniší. Pro některé ptáky se také musí nasbírat mech a nepohrdnou ani trávou od rybníka.
Ne všechny naše opeřené svěřence uspokojíte větvičkami. Sotva rozmrzne půda, musí se překopat a srovnat hnízdiště u plameňáků. Ti staví každý rok nová hnízda. Stará je tedy potřeba srovnat a snížit i výšku břehu, aby se nemusela mláďata plameňáků vrhat střemhlav do vody. Pokud je zeminy málo, musí se navozit nová, s kterou se pak dělá rekonstrukce celého břehu. Z bahnité půdy na břehu rybníka si pak plameňáci staví svá miskovitá hnízda.
Sotva sleze sníh a teploty se začnou pohybovat kolem nuly, putují z půdy ptačí boudy a budky, kde trávily zimní sezonu. Ty se musí vymést a nastlat novým hnízdním materiálem. Nejen andulky ocení budku. Tradičně v nich hnízdí sovy, ale také kachny. Ve velmi vysokých budkách hnízdí papoušci královští a červenokřídlí. Vůbec největší budku, to znamená celý svůj přístřešek, pak mají k dispozici naši orli, kteří ji ale nevyužívají.
Letošní počasí připravilo našim ptákům poměrně tvrdou zkoušku. Museli se vyrovnávat s dlouhou zimou, velkým deštěm a nakonec i horkem. Proto jsme rádi za každou malou andulku, holuba hřivnáče, chocholatého či bronzovokřídlého anebo lžičáky, kteří se v naší zoo vylíhli po dlouhé době. Nesmíme zapomenout ani na krasky rudozobé, které mohli lidi pozorovat v expozici naproti vydrám, dokud se rodiče nerozhodli mláďata vyhnat do světa a ta musela jít do zázemí. Těšit se můžeme na mladé od jihoamerických a australských papoušků, a pokud nám bude přát štěstí, budou moci v africké expozici M’pala sledovat i hnízdění čápů simbilů. Ti už chystají hnízda a mladé bychom mohli vidět v polovině prázdnin.
■
■
Fotogalerie
Autor článku: Ondřej Srb
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
Pestré období mláďat
Každým rokem odchováváme v Zoo Hluboká několik stovek mláďat, ať už savců, plazů či ptáků. Tento rok je pro nás méně úspěšný, přesto máme několik velice zajímavých odchovů a prvoodchovů. Tradičně míváme nejvíce odchovů u ptáků, jelikož naše zoo jich chová 127 druhů. Tento rok není výjimkou, ale kvůli chladnému květnu nemáme takové počty.
I když návštěvníci v letošním roce sovy vidět nemohou z důvodu rekonstrukce, v zázemí některé druhy také nezahálely. Například se těšíme z mláďat sýčka obecného, sýce rousného a sovice sněžné. Sovy pálené mají rovněž mláďata, a tak doufáme, že všechny vyrostou a budeme je moci navrátit do přírody.
V
letošním roce nás nejvíce potěšili orli skalní. Mládě se vylíhlo 8. května a od samého počátku se o něj samice pečlivě starala a květnové deště a chlad spolu zvládly. Malý orel prosperuje a roste. Jedná se o první odchov v naší zoo. Návštěvníci ho mohou vidět na hnízdě v koruně stromu v orlí voliéře. Samozřejmě to chce trpělivost a štěstí na pozorování.
Mláďaty se to hemží i ve voliéře u kolpíků. Tam můžeme vidět mladé kvakoše noční a kolpíky bílé. Na rybnících se nám vylíhly labutě malé. Dvě mláďata jsou pečlivě hlídána rodiči. Samec se nebojí zaútočit i na člověka, proto na sebe musí ošetřovatelé dávat pozor, aby jim samec neublížil. Samec chodí i kolem plotu. Spousta návštěvníků ho provokuje a pak se diví, že je třeba štípne nebo praští křídlem. V letošním roce nemáme takové úspěšné chovy vodního ptactva jako jiné roky. Důvodem byl zřejmě velmi chladný a deštivý květen.
Nepřízeň počasí však vůbec nebránila plameňákům ve stavbě hnízd a následnému hnízdění. Ještě pár samic nám na hnízdě sedí, ale už teď víme, že máme minimálně 20 mláďat. I když návštěvníci v letošním roce sovy vidět nemohou z důvodu rekonstrukce, v zázemí některé druhy také nezahálely. Například se těšíme z mláďat sýčka obecného, sýce rousného a sovice sněžné. Sovy pálené mají rovněž mláďata, a tak doufáme, že všechny vyrostou a budeme je moci navrátit do přírody. Poprvé se u nás v zoo vylíhla mláďata slípek zelenonohých a téměř po 15 letech se nám povedlo odchovat lžičáky pestré.
Prvním mládětem letošního roku byl kočkodan husarský. Narodil se 23. února samici Báře. Letos si Bára mládě od počátku velmi dobře chrání a hlídá před ,,tetou“ Žofií, protože Žofka jí prvního potomka dva týdny po porodu ukradla a už jí ho nevrátila.
V australské expozici již vylétávají mladí papoušci vlnkovaní z budek. V budce máme i papouška královského. V expozicích věnovaných americké fauně zatím na mláďata čekáme, ale i tam lze očekávat několik mláďat od papoušků mniších. Čápi simbilové pomalu začínají upravovat svá hnízda a tak doufáme, že by se v druhé polovině prázdnin mohla vylíhnout mláďata.
Zatím máme jediná plazí mláďata a to u želv pelusií hnědých. Nejvíce mláďat očekáváme v srpnu a v září, kdy by se nám měli rodit či líhnout hadi, ještěrky a želvy. Samice kajmánka trpasličího si postavila pořádné hnízdo a už nakladla 19 vajec, která jsme pro jistotu odebrali a dali do umělé líhně. Pulce a skoro přeměněné dospělce pak máme u žab pralesniček.
Prvním mládětem letošního roku byl kočkodan husarský. Narodil se 23. února samici Báře. Letos si Bára mládě od počátku velmi dobře chrání a hlídá před ,,tetou“ Žofií, protože Žofka jí prvního potomka dva týdny po porodu ukradla a už jí ho nevrátila. V tu dobu, kdy se kočkodan narodil, už bylo živo i v jednom vaku u klokanů. Jelikož se mláďata klokanů rodí opravdu malinkatá (asi 2cm), tak na mládě přicházíme, až když povyrostou a samici se začne zvětšovat vak. U klokanů rudokrkých můžete vidět dvě mláďata. Jedno už se chodí do vaku pouze napít mateřského mléka a druhé začíná objevovat svět vykukováním z matčina vaku ven.
Velké překvapení nám připravily vydry říční. Odchovy u vyder říčních nejsou v zajetí moc časté. V roce 2020 jsme měli v zoo vůbec první odchov od roku 1951, kdy se v zoo poprvé objevily vydry. Letos se samici Jaruš 17. května narodila dvě mláďata.
U lemurů už dovádějí 3 mláďata. Chovný samec od tamarínů pinčích se pořádně pronese, protože teď nosí na zádech svoje dvojčata. Od doby, kdy chováme antilopy jelení, nám každý rok dělají mláďata radost. I tento rok není výjimkou a ve výběhu se prohánějí rovnou tři. Na začátku května začalo vylézat z nor syslí potomstvo. U syslů počty mláďat můžeme pouze odhadovat, jelikož je velmi těžké spočítat přesný počet. Náš odhad je 40 mláďat. V době psaní tohoto článku jsme začali sysly odchytávat a připravovat na vypouštění do volné přírody.
U vlků je také hodně živo. Výběh začínají prozkoumávat čtyři štěňata, která se narodila koncem května. Rodičům pomáhá s výchovou fena z loňského vrhu. Velké překvapení nám připravily vydry říční. Odchovy u vyder říčních nejsou v zajetí moc časté. V roce 2020 jsme měli v zoo vůbec první odchov od roku 1951, kdy se v zoo poprvé objevily vydry. Letos se samici Jaruš 17. května narodila dvě mláďata. Z počátku bylo možné nahlédnout do nory přes sklo, ale samice si hezky vystlala noru podestýlkou, a tak už do ní vidět není. Kontrolu mláďat provedeme, až jim budou dva měsíce.
Asi největší radost a překvapení jsme zaznamenali u kamzíků. Mládě jsme od nich opravdu nečekali. 14. června se narodil vůbec první kamzík v Zoo Hluboká. Od počátku prosperuje, samice se o něj vzorně stará. I přes svůj nízký věk dokáže zdolávat všechny velké kameny ve výběhu. Samozřejmě přírůstky máme i u domácích zvířat. Nejvíce ve výběhu řádí Ema. To je skoro 3 měsíce stará oslí klisna. V červnu se narodil sameček lamy krotké.
Protože se nám pářili tygři, tak očekáváme mláďata. Samice Altaica úspěšně před pár lety odchovala už čtyři koťata. Věříme, že porodí a vše bude v pořádku. Tak nám držte palce.
■
Fotogalerie
Autorka článku: Markéta Jariabková
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
„Jelena zbourám raz, dva, tři…“
Rozhovor s přípravářkou krmení Kateřinou Šmídmajerovou
Pracovala u koní i v kravíně. Pak ale objevila v novinách inzerát na práci v zoo na pozici přípraváře krmiv. A protože měla se zvířaty hodně zkušeností a má je ráda, ani na chvíli neváhala. A tak nakonec naše velmi energická Káťa pracuje v Zoo Hluboká už celých 16 let.
P
racovala si tady v zoo i na jiných pozicích než jenom v zoo kuchyni?
Ne, celou dobu vlastně dělám jen na přípravně krmiv.
Přípravářka krmení si tedy po šestnácti letech více než zkušená. Co si má čtenář pod touhle prací představit? Co všechno děláš? Co to obnáší?
Všechno :-) Ráno přijdu, všechno vyndám z lednice - zeleninu, ovoce, maso, myši, ryby. A pak jedu. Pak krájím, krájím, krájím… Mezitím se ale ještě přiváží zelenina. Takže tu zas musím naskládat do lednice. Maso se pak bourá a musí se dát zase do mrazáku. Samozřejmě pak taky musím umývat všechno to nádobí, všechny ty mističky… To se všechno dělá ručně. „Ručando grando“. :-) Myčku máme vlastně jenom na dezinfikování.
Máš tedy na starosti jednak tu přípravu jednotlivých krmných dávek, ale i příjem potravin? I bourání masa zvládáš?
Taky… To, když se naštvu, tak to pak lítá… (smích) Já zbourám jelena raz, dva, tři… Visí to tam zbytečně, tak to zbourám, a je to… :-)
Pro které z našich zvířat je ta příprava krmení vůbec nejsložitější?
Asi pro opičky - kosmánky (kosman zakrslý), vousáče (tamarín vousatý), pinčáky (tamarín pinčí). Pro ty větší zvířata už je to pak takové snadnější. U těch malých to musím hlavně krájet na hodně malé kousky, protože mají malé ručičky. A taky to mají hodně pestré. Kromě ovoce a zeleniny dostávají třeba kašičky přímo určené pro tyhle malé drápkaté opičky nebo různé „hmyzožravé“ granule. Ty si v kuchyni taky musíme předpřipravit. Smíchá se sypká granulová směs s vodou a ze vzniklého těsta se pak vytváří kostičky. Takže tyhle malé opičky jsou asi nejnáročnější a nejvíc zdržují. :-) Jinak je to celkem rychlé. Nosálovi hodím kus kuřete, tygrovi kus flákoty… :-)
Je ta příprava krmení každý den stejná nebo se to nějak mění?
Je to víceméně pořád stejné (u těch drápkatých opic). Ošetřovatelé si jenom například změní druh hmyzu, který dostanou v krmné dávce. Ty druhy hmyzu se prostě různě střídají. Ale některá zvířata mají například pravidelné hladovky. Kromě období, kdy mají mláďata. To vlastně jí pořád. U šelem se podávaná potrava často střídá. Točí se maso, kuře, potkan, myš, holub, křepelka, králík… Když to jde, tak je zkrátka každý den něco jiného. No, vlci, ti se krmí většinou 3 krát týdně. Tam je to jednoduché. Na jednoho vlka jeden králík a nazdar. Tygři se krmí podle toho, jaká mají břicha. :-) Jak jsou zkrátka zrovna nažraní. Vychází to většinou tak na 2 krát týdně. Rysi jedí každý den kromě neděle. Rosomáci se krmí různě podle situace. Oni si to ošetřovatelé zkrátka hlídají a upravují si ty dávky sami.
Tyhle malé opičky jsou asi nejnáročnější a nejvíc zdržují. :-) Jinak je to celkem rychlé. Nosálovi hodím kus kuřete, tygrovi kus flákoty… :-)
Máš představu, kolik toho třeba za den nakrájíš? :-)
Ty jo, kolik bych tak mohla nakrájet? Jako úplně celkově i třeba s papoušky a tak, jo? Hmmm, že bych si to někdy zvážila? To by mně fakt zajímalo. Hele já myslím, že tak nejmíň 10 kilo ovoce a zeleniny za den.
Ty ale vlastně nepracuješ jenom v kuchyni. Máš na starosti ještě i zvířata na ošetřovně, je to tak?
Jojo, je to tak. Starám se tady i o naše zraněná a nemocná zvířata.
Ráno přijdu, všechno vyndám z lednice - zeleninu, ovoce, maso, myši, ryby. A pak jedu. Pak krájím, krájím, krájím…
Co všechno obnáší péče o ně?
Tak na začátku je samozřejmě prohlédne pan doktor a naordinuje jim léčbu, případně provede potřebný zákrok. No a já se pak o ně starám. Dávám jim předepsané léky, nosím krmení, nebo třeba vyměňuji obvazy.
Vrátím se ještě k té kuchyni. Máš v tom připravování krmiv už zajetý nějaký systém? Čím třeba začínáš?
No, ráno si v kuchyni všechno připravím. Pak jdu na ošetřovnu, kde nakrmím všechna ta nemocná zvířata. Přinesu jim krmení a ty, co nezvládají jíst samy, tak nakrmím. Pak jdu zpátky a prostě jedu… Beru mističky a krájím, krájím, sypu zrní… A pořád dokola. Misky pro opice si většinou dělám den předem. Začínám většinou bažantnicí, odchovnou, pak Český les, až dojedu až nakonec. Ošetřovatelé si pak do misek dávají ještě různé přídavky, protože přesně ví, kolik mají třeba nových mláďat a tak. Takže si to ještě hodně přizpůsobují.
Dostávají některá naše zvířata i něco opravdu speciálního?
Tak drápkatým opičkám se třeba dává arabská guma. A teď se jim bude po novu dávat i nektar, jednou týdně. Ten jsme jim zatím nikdy nedávali. Nevím teda, jestli úplně všem, ale asi hlavně těm malinkým. Ony jsou jako fakt docela dost náročné. A začneme jim taky zase dávat křepelčí vajíčka.
A děláš v zoo ještě něco dalšího? Máš nějaké další povinnosti?
Já pomáhám všem, když můžu. Například teď když se dělala nová voliéra pro bahňáky. To jsou prostě takové ty hromadné akce, kdy se zapojí všichni ošetřovatelé. Rozumíš, aby si lidi nemysleli, že teda jenom krájím. :-)
Je něco, co na téhle práci nemáš ráda nebo něco, co bys radši vůbec nedělala?
Mě je asi jedno, co dělám. Já jsem takový všestranný člověk. Asi není nic, co by mi nějak výrazně vadilo. Mně fakt nevadí, když budu támhle někde vozit písek do klece.
A co tě na tom nejvíc baví?
Asi všechno :-)
A teď poslední obligátní otázka. Kdyby sis měla vybrat jedno zvíře, které by se mohlo nově chovat u nás v zoo, které by to bylo? :-)
Ty jo. Mě by se asi nejvíc líbila puma, a nebo irbis.
■
Fotogalerie
S Káťou si povídala: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl, Markéta Jariabková
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Obsah
Titulka
Editorial
Obsah
Jak se učí (nejen) zvířata
Hnízdění
Mláďata
Rozhovor s Káťou
Dětská sekce 1
Dětská sekce 2
Dětská sekce 3
Dětská sekce 4
Dětská sekce 5
Drama u lemurů
Voliéra bahňáků
Zpráva o tygrech
Fotosoutěž