Zoo noviny

Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou

JDEME DO ZOO!

Přírůstky v ptačích voliérách ve znamení souboje s počasím

V naší zoologické zahradě chováme celkem 127 druhů ptáků. Většinu z nich najdete v návštěvnických expozicích, ale mnohdy musíte pořádně nastražit svůj zrak a být velmi trpěliví. Hnízdění ptáků je často velmi skrytý proces. Některé druhy ptáků svá hnízda ale neskrývají a vy, návštěvníci, je můžete pozorovat při hnízdění v přímém přenose.

Sněhobílé ptáče se mělo čile k světu. Jeho rodiče se poučili z loňské nepřízně počasí a vytvořili mu úkryt, který odolal jak velkému dešti, tak i velkému vedru.

edním z těchto ptáků jsou i kolpíci bílí. Ty můžete najít v expozici s malým rybníčkem, jak už ke konci února přebírají a opravují stará hnízda, a chystají se na další hnízdní sezonu. Kolpík bílý je prvním, kterého můžete v naší zoologické zahradě vidět hnízdit. Již začátkem března se v jejich proutěných hnízdech objevuje několik kropenatých vajec, která kolpíci chrání proti nepřízni počasí svým tělem. Hned za nimi druhé místo drží kvakoši noční hnízdící na protějším břehu rybníčku. Se stavbou hnízda začnou zpravidla v okamžiku, kdy se kolpíci přestanou zajímat o hnízdní materiál. Kolpíky však v tomto roce zaskočilo mrazivé počasí a tak z pěti hnízd vzešla jen dvě mláďata. Těm se podařilo odolat na nejvyšším hnízdě. Byla také první, která se vylíhla a tak měla proti ostatním trochu výhodu. Pro kolpíky ovšem není všem dnům konec, a když je mráz připravil o vejce a mláďata, znovu zasedli na svá hnízda, a s novou dávkou trpělivosti máme nakonec další dva mladé kolpíky, kteří využívají zbylá prázdná hnízda jako svá hřiště. Kvakoši noční opět investovali do počtu a v prvních čtyřech hnízdech zvládli vyprodukovat 12 mladých.

Ne všechna hnízda jsou ovšem takto snadno dostupná. Takže když nám v březnu začal náš pár orlů skalních nosit materiál na hnízdo, mohli jsme jen doufat. Hnízdo orlů ve vysokém stromě pro nás bylo po celý měsíc záhadou. Podařilo se postavit hnízdo správně, aby se vajíčka udržela v teple? Podařilo se vůbec oplodnit vejce? Kdy snesla samice první, a má třeba i druhé? Většina těchto otázek našla svojí odpověď v polovině května, kdy se podařilo na hnízdě potvrdit jedno mládě. Sněhobílé ptáče se mělo čile k světu. Jeho rodiče se poučili z loňské nepřízně počasí a vytvořili mu úkryt, který odolal jak velkému dešti, tak i velkému vedru. Až v druhé polovině června jsme pak mohli zodpovědět poslední otázku. Tou byl počet vajec. Rodiče totiž v rámci úklidu vyhodili neoplozené vejce z hnízda.

Zatímco jsme se snažili zjistit, jak úspěšní jsou naši orli, v expozici rybníků začali snášet vejce další ptáci. Jedni z prvních byli, jako každý rok, plameňáci. Tito ptáci jsou velmi odolní proti okolním vlivům počasí a tak sotva rozmrzla půda, začali pracovat na svých hliněných hnízdech. Na jejich vrchol pak jednotlivé páry snesly po jednom vejci, o které se měsíc staraly. Plameňáci růžoví to vlastně ani jinak neumí - jen jedno vejce. V případě, že o něj vlivem okolí přijdou, mohou se pokusit vybojovat další nové území, kde by svoji hliněnou kupičku mohli navršit. Výsledek je pak malé bílé ochmýřené mládě, které je schopno po několika málo dnech bez problémů následovat své rodiče. Období hnízdění je u nás poměrně dlouhé a poslední mláďata se líhnou v první polovině července.

Vedle hnízdiště plameňáků můžeme vidět hnízda pelikánů. Každoročně naše dva páry postaví prostorná hnízda z travin a slámy hned vedle svých růžových sousedů. Pelikán bílý mívá jen dvě vejce a již dlouho se u nás nepodařilo, že by byla odchována 4 mláďata. Letos si deštivé počasí vybralo svojí daň a tak nám zůstalo jen jedno mládě. Ale stejně jako u kolpíků si příroda umí poradit a tak se druhý pár rozhodl, že to zkusí znovu a v červnu vytvořili opět hnízdo a zasedli na nová vejce. Svoji snahu pak korunovali novým mládětem, které se vylíhlo v první polovině července.

Když mluvíme o dominantních ptácích, nesmíme zapomenout na jeřáby popelavé a labutě malé. Naši jeřábi mají pověst velice důkladných, pečlivých a často velmi agresivních rodičů, kteří jsou ochotni nasadit váš život :-) při ochraně hnízda s vejci a následně mláďat. Stejně jako v jiných letech, i letos snesli dvě vejce, a k radosti naší i našich návštěvníků z nich vyseděli mladé. Těm se podařilo se vyklubat těsně před znovuotevřením naší zoo a tak několik týdnů mohli naši návštěvníci obdivovat tato rezavá kuřátka, jak se prodírají podrostem za patami svých rodičů. Bohužel ani péče rodičů, a ani snaha ošetřovatelů nezabránila jejich úhynu na nepříjemnou plicní nemoc. Takže tento rok zůstali naši jeřábi bez potomstva.

Na druhé straně plotu ovšem máme velké množství vodního ptactva, kterým doslova kralují labutě malé. Ty také kralují spolu s orly letošnímu ptačímu odchovu. Když těsně po otevření zoo začaly labutě stavět hnízdo z okolní vegetace, moc jsme jim nevěřili. Samec měl příliš mnoho práce s odháněním kolemjdoucích návštěvníků od svého teritoria, že jsme jeden čas i pochybovali, zda splnil své otcovské povinnosti, a zda samice nestaví hnízdo jen hnána přirozeným instinktem. Nepomohlo ani to, když hned v začátku hnízdění jedno vejce rozšlapaly. O to větší bylo naše překvapení, když jsme o několik týdnů později udělali kontrolu vajec a zjistili jsme, že ve dvou ze čtyř to kypí životem. Oplozená vejce jsme vrátili rodičům a snažili se odhadnout, kdy vlastně máme čekat přírůstek. Přírůstek ale rozhodně příliš nevyčkával. Při plánování další kontroly, jsme totiž zjistili, že už vlastně není co kontrolovat a hrdá matka pod sebou zahřívá dvě čerstvá šedivá mláďata.

Pro ošetřovatele hnízdění začíná o něco dříve než pro ptactvo. Jako první se musí nastříhat větvičky. Každý druh preferuje jiný druh stromu. Zatímco orlům udělal radost velký pytel jedlových a smrkových větví, kolpíkům s kvakoši vyhovuje směs vrby a břízy. Břízu ocení i naši největší stavitelé papoušci mniší. Pro některé ptáky se také musí nasbírat mech a nepohrdnou ani trávou od rybníka.

Ne všechny naše opeřené svěřence uspokojíte větvičkami. Sotva rozmrzne půda, musí se překopat a srovnat hnízdiště u plameňáků. Ti staví každý rok nová hnízda. Stará je tedy potřeba srovnat a snížit i výšku břehu, aby se nemusela mláďata plameňáků vrhat střemhlav do vody. Pokud je zeminy málo, musí se navozit nová, s kterou se pak dělá rekonstrukce celého břehu. Z bahnité půdy na břehu rybníka si pak plameňáci staví svá miskovitá hnízda.

Sotva sleze sníh a teploty se začnou pohybovat kolem nuly, putují z půdy ptačí boudy a budky, kde trávily zimní sezonu. Ty se musí vymést a nastlat novým hnízdním materiálem. Nejen andulky ocení budku. Tradičně v nich hnízdí sovy, ale také kachny. Ve velmi vysokých budkách hnízdí papoušci královští a červenokřídlí. Vůbec největší budku, to znamená celý svůj přístřešek, pak mají k dispozici naši orli, kteří ji ale nevyužívají.

Letošní počasí připravilo našim ptákům poměrně tvrdou zkoušku. Museli se vyrovnávat s dlouhou zimou, velkým deštěm a nakonec i horkem. Proto jsme rádi za každou malou andulku, holuba hřivnáče, chocholatého či bronzovokřídlého anebo lžičáky, kteří se v naší zoo vylíhli po dlouhé době. Nesmíme zapomenout ani na krasky rudozobé, které mohli lidi pozorovat v expozici naproti vydrám, dokud se rodiče nerozhodli mláďata vyhnat do světa a ta musela jít do zázemí. Těšit se můžeme na mladé od jihoamerických a australských papoušků, a pokud nám bude přát štěstí, budou moci v africké expozici M’pala sledovat i hnízdění čápů simbilů. Ti už chystají hnízda a mladé bychom mohli vidět v polovině prázdnin.

■

Fotogalerie

Autor článku: Ondřej Srb

Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

Autorka fotografií: Michaela Jerhotová