-
Zoo noviny
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody.
02/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
Titulka
Zoo noviny
magazín Zoo Hluboká
2/2024
Editorial
Zkuste se zamyslet, co sami můžete udělat pro záchranu ohrožených druhů v exotických zemích jako je právě Vietnam, nebo třeba Borneo, a jak je náš život spojený s tím, co se tam v přírodě odehrává.
Editorial
"Zkuste se zamyslet, co sami můžete udělat pro záchranu ohrožených druhů v exotických zemích jako je právě Vietnam, nebo třeba Borneo, a jak je náš život spojený s tím, co se tam v přírodě odehrává. Ale i u nás doma je mnoho druhů, které potřebují naši pomoc nebo alespoň respekt k jejich prostředí."
A
máme tady zase léto! Z tohoto pohledu jsou zoologické zahrady veřejností vnímány jako zajímavý turistický cíl a jejich návštěvnost se v době letních prázdnin rapidně zvyšuje. Zoologické zahrady na tuto dobu obvykle nabízejí svým návštěvníkům i něco navíc. My třeba návštěvu večerní zoo s průvodcem. Pokud se chystáte právě k nám, máme pro vás navíc na začátek prázdnin také nové číslo našeho e-magazínu.
Tentokrát jsme pro vás připravili opravdu bohaté čtení. Kdo neměl příležitost se k nám vypravit už v průběhu předcházejících měsíců, může se v něm dozvědět teď, co všechno jsme za tu dobu stihli připravit. Tak například - další vzdělávací video. Po videu o sovách a výzvě Karla Rodena k nekrmení zvířat v zoo (informovali jsme o něm v minulém čísle) je to téma nadmíru aktuální. Věnuje se šelmám, které se vrací do naší krajiny. Tvorba těchto krátkých filmů nás baví a považujeme je za důležitou součást osvěty veřejnosti k ochraně přírody. Proto jsme také letos iniciovali a následně uspořádali první ročník filmového festivalu přírodovědných filmů pro žáky základních škol v jižních Čechách, jehož předobraz se uskutečnil v Národním muzeu v Praze. Tato videa ovšem nejsou jen pro děti ve školách, jsou veřejně přístupná pro kohokoliv.
V letním vydání Zoonovin se dále dozvíte, proč v naší zoo pečujeme o malé stádo samců jednoho vzácného asijského jelena a jak to souvisí s kampaní Evropské asociace zoo a akvárií podporující ochranu přírody dalekého, ale přitom nám tak blízkého Vietnamu. Zkuste se zamyslet, co sami můžete udělat pro záchranu ohrožených druhů v exotických zemích jako je právě Vietnam, nebo třeba Borneo, a jak je náš život spojený s tím, co se tam v přírodě odehrává. Ale i u nás doma je mnoho druhů, které potřebují naši pomoc nebo alespoň respekt k jejich prostředí. Nabízíme vám proto další informace o ochranářských a zoologických projektech, do kterých se pracovníci naší zoo aktivně zapojují.
Tak tedy příjemné počtení a klidné léto. Nebo divoké a třeba někde v divočině, to záleží na vás.
Roman Kössl
zástupce ředitele
Zoo noviny - červen 2024 (číslo 2/24)
vychází 4x ročně
Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková
foto siky vietnamského na titulní straně: Michaela Jerhotová
Obsah
Obsah
ÚSPĚŠNÝ SOVÍ ROK
KDYŽ SE "UČÍ" UČITELÉ
AUDIOVIZUÁLNÍ OSVĚTA POMÁHÁ ČESKÝM ŠELMÁM
FILMOVÝ FESTIVAL "NECHME SE PŘEKVAPOVAT" VZDĚLÁVAL NAPŘÍČ JIHOČESKÝM KRAJEM
VIETNAM JE JEDINEČNÝ ANEB "VIETNAMAZING"
SIKA VIETNAMSKÝ - PAROHÁČ, KTERÉHO VE VOLNÉ PŘÍRODĚ UŽ NEPOTKÁTE
DROBEK MEZI SOVAMI
HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI
ZE ŽIVOTA HUSY VELKÉ
NA STOPĚ UTAJENÉHO KLENOTU NAŠÍ PŘÍRODY - ŽELVY BAHENNÍ
PROBĚHLÉ AKCE V ZOO...
Odchovy sov
Letošní rok bychom opravdu mohli nazvat „sovím rokem“. Po loňském, na mláďata sov chudém, roce se letos našim sovám zadařilo.
Úspěšný soví rok
Letošní rok bychom opravdu mohli nazvat „sovím rokem“. Po loňském, na mláďata sov chudém, roce se letos našim sovám zadařilo. Více jak polovina z třinácti námi chovaných druhů se k naší radosti rozmnožila, a to nejen v zázemí zahrady, ale i v expozicích nového „Sovince“. Nejvíce chovatelských úspěchů jsme měli u všech malých druhů sov (sýčci, sýci, kulíšci, výrečci), také u dvou druhů střední velikosti (sova pálená, sovice krahujová) a jednoho druhu velké sovy (puštík bělavý).
R
ozmnožovací sezónu započala jako obvykle naše druhá největší česká sova - puštík bělavý. Tokají velice brzy (leden, únor). Na hnízda zasedli během března a koncem dubna už vyvedli malé puštíky. Ty sice v „Sovinci“ neuvidíte (jen dospělého), ale snad vás potěší, že každému ze dvou našich párů v zázemí se povedlo odchovat jednoho „puštíčího“ jedináčka. Jsme za to velice rádi, protože v loňském roce se jim nepovedlo vysedět ani jedno mládě.
Dalším druhem, který začal hnízdit už v březnu, byla sova pálená. Koncem března snesla vajíčka samice v zázemí a z celkem šesti vajíček vyseděla koncem dubna čtyři krásné „pálenky“. Mláďata sovy pálené jsou velice bázlivá a nerudná stvoření, která při kontrole budky chrčí, syčí a kývají se hrůzostrašně ze strany na stranu ve snaze nás zastrašit. :-) Vypadá to legračně, ale věřím, že v přírodě tento obranný postoj rozhodně funguje. Rodičům v „Sovinci“ se letos bohužel nedařilo. Interval od počátku snůšky do jejího konce (od 18. dubna do 7. května) byl dlouhý a budil od počátku podezření, že nebude všechno v pořádku. Když se dlouho nic nedělo, vajíčka jsme samici odebrali (10. června) a prohlédli. Všechna byla „čistá“ = neoplozená, nejspíš z důvodu vysokého věku obou partnerů.
"Nejohroženější česká sova - sýček obecný se u nás dobře množí a pravidelně je odchováváme stejně jako v letošním roce. Všechny tři páry, které máme, zasedly na vajíčka začátkem dubna a nanesly v průměru 4 - 5 vajíček v každém hnízdě. Začátkem května jsme napočítali v budkách 2x po čtyřech a 1x po třech malých sýčcích."
Druhou středně velkou sovou, které se letos povedlo vyvést mláďata, byla severská sovice krahujová. Zoo Hluboká chová dva páry těchto krásných, a jak už samotný jejich název napovídá, svým zbarvením krahujci podobných sov. Rodičům v „Sovinci“ se sice ani po trpělivém a obětavém sezení na sedmi vajíčkách mláďata vyvést nepovedlo, ale pár v zázemí nás odměnil v první polovině května čtyřmi mláďaty. Při další kontrole hnízda jsme zjistili, že nejmladší mládě z nějakého důvodu zmizelo (stalo se pravděpodobně potravou pro rodiče nebo pro ostatní rychle rostoucí mláďata, což se občas stává), avšak i tři malé „krahujky“ jsou velký chovatelský úspěch.
Další ptáčata, která posílila naše „soví řady“, byla z malých druhů sov. Všechny malé druhy sov vyskytující se v České republice se povedlo rozmnožit. Největší radost jsme měli z kulíšků nejmenších. Je to nejmenší evropská sova a v naší zoo už delší dobu chyběla. V loňském roce se nám povedlo získat do chovu dva páry, z nichž jeden byl umístěn do expozice pro návštěvníky a druhý zůstal v zázemí. Vše vypadalo dobře. 29. února se však mezi párem v zázemí událo velké drama, které bohužel skončilo zabitím samečka samicí. Co stálo za touto smutnou událostí, že se samec samici znelíbil, nevíme, ale nedostatkem potravy to nebylo. Soví samci bývají většinou menší, a pokud se mezi párem něco stane, odnese to na životě s větší pravděpodobností samec. Tato nešťastná událost nás velice zarmoutila a byla důvodem pečlivého sledování druhého páru. Naštěstí v sobě našel druhý pár zalíbení a zahnízdil časně z jara (koncem března), hned po puštících bělavých. „Kulíšková“ snesla tolik vajíček (7), že je sotva obsedla. Seděla vytrvale a koncem dubna jsme se mohli potěšit objevem čtyř maličkatých kulíšků. Taťka kulíšek vytrvale zásoboval samici do budky potravou. Samice byla na samečka velice přísná. Byla jsem svědkem toho, jak ho partnerka nevybíravě prohnala po voliéře, když se opozdil s přísunem myší. O to větší obavy jsme po předchozí zkušenosti o samečka měli. Vše ale dobře dopadlo. Malými kulíšky se můžete potěšit hned v první voliéře našeho „Sovince.“
Nejohroženější česká sova - sýček obecný se u nás dobře množí a pravidelně je odchováváme stejně jako v letošním roce. Všechny tři páry, které máme, zasedly na vajíčka začátkem dubna a nanesly v průměru 4 - 5 vajíček v každém hnízdě. Začátkem května jsme napočítali v budkách 2x po čtyřech a 1x po třech malých sýčcích. Malé sýčky máte také šanci vidět v „Sovinci“. Musíte mít ale velké štěstí, jelikož jsou to velmi plachá a nervózní stvoření, když jsou mimo úkryt, a mnoho času stráví přes den v budce. Spatříte ho většinou, jak mizí v otvoru budky, nebo jak někde sedí a střídavě se rytmicky natahuje a krčí a obezřetně vás při tom sleduje.
Sýci rousní jsou úplným opakem sýčků. Ve voliéře sedí klidně a rozvážně, a když si dáte tu práci, určitě alespoň jednoho spatříte. Sýci totiž lezou do budek jen v době rozmnožování. Především samice jejich úkryt jinak příliš nevyužívají. V současné době máme v zoo jen jeden pár, a to v „Sovinci“. Letos si dali trošku na čas a samička zalezla do boudy až na konci dubna. Snesla čtyři vajíčka, z kterých se koncem května vylíhli dva malí sýci, které právě můžete vidět sedět ve voliéře společně s rodiči. Hledejte dva tmavé „bubáčky“.
Posledním druhem, kterému se letos podařilo rozmnožit, je výreček malý. Ti s množením nechvátají a jako správné teplomilné sovy čekají na příznivé počasí. Jeden pár ze dvou se nám již pochlubil čtyřmi ptáčaty. Přesně v půlce května snesla samice první vajíčko a v 1. polovině června se vyklubali čtyři výrečci, kteří zatím zdárně prospívají. Druhý pár si dal na čas ještě déle a samička sedla až začátkem června. Nyní netrpělivě čekáme, zda se její úsilí vyplatí. Malé výrečky v expozici „Sovince“ bohužel neuvidíte, ale dospělce ano. Musíte být však pečliví v jeho hledání. Tato maličká sovička je tak nenápadná, že ji téměř každý přehlédne se slovy: „tady nic není.“ Opak je pravdou. Sedí většinou tiše a nenápadně ve stromě a sleduje vás. Je téměř k nerozeznání od stromu, na kterém sedí a její mimikry na návštěvníky fungují. Často mi to nedá a sama návštěvníky na výrečka ve stromě upozorním.
Fotogalerie
Autorka článku: Monika Tesařová
Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl
Autorka fotografií: Klára Součková
Seminář pro pedagogy
Když se "učí" učitelé
Protože si uvědomujeme, že vzdělávání a edukaci je potřeba směřovat nejen k dětem, ale také k jejich učitelům, kteří sami často i naši pomoc v některých tématech vyhledávají, uspořádali jsme i letos pod záštitou primátorky města České Budějovice seminář pro pedagogy všech typů a stupňů škol s podtitulem „Podíl zoologických zahrad při environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě“. Zájem o akci byl opět veliký a tak jsme se v úterý 9. dubna sešli u nás ve Vzdělávacím centru s téměř 50 pedagogy z různých koutů především Jihočeského kraje.
V
rámci programu semináře jsme se pověnovali různým aktuálním tématům a vyzvali učitele i ke spolupráci na dlouhodobějších projektech. Mezi přednesenými tématy byla například problematika invazních druhů v České republice nebo posilování populaci sysla obecného na lokalitách v ČR, kterému se naše zoo dlouhodobě věnuje. Hlavním tématem pak byl návrat vlků do české krajiny. O vlcích přijel pohovořit Ing. Jan Mokrý z Národního parku Šumava. Představili jsme i naše nová výuková videa a nové vzdělávací programy, kterými mohou pedagogové zpestřovat svou výuku nebo výlety do naší zoo. Dále jsme se také seznámili s novou kampaní Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií, která se tentokrát věnuje biodiverzitě Vietnamu.
Jak už bylo řečeno, učitele jsme také vyzvali ke spolupráci na dlouhodobější projektové výuce, kterou bychom rádi spustili od příštího roku. S několika zájemci, kteří se k projektu přihlásili, se pokusíme navázat intenzivnější spolupráci, která by měla vést k novému a zajímavému způsobu vzdělávání a osvojování nových dovedností, jak pro žáky, tak pro jejich učitele. Celý seminář jsme potom zakončili komentovanou prohlídkou naší zoo, která byla zaměřena především na vzdělávací prvky v areálu. Během prohlídky bylo také více času dále probrat témata, která jsme v průběhu semináře nastínili.
Autorka článku: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Šelmy v české krajině
Letos v dubnu mělo na filmovém festivalu „Nechme se překvapovat“ v Národním muzeu v Praze premiéru naše nové vzdělávací video, které se tentokrát věnuje šelmám a jejich návratu do české krajiny.
Audiovizuální osvěta pomáhá českým šelmám
Letos v dubnu mělo na filmovém festivalu „Nechme se překvapovat“ v Národním muzeu v Praze premiéru naše nové vzdělávací video, které se tentokrát věnuje šelmám a jejich návratu do české krajiny. Video vzniklo ve spolupráci s Českou koalicí pro ochranu biodiverzity (CCBC) a za podpory Ministerstva životního prostředí. Je to v pořadí již druhý počin v rámci tzv. audiovizuální osvěty, který vznikl právě ze spolupráce naší zoo a CCBC.
J
de o téměř desetiminutové video, které představuje čtyři ikonické šelmy, které se objevují na území České republiky - vlka obecného, rysa ostrovida, kočku divokou a také medvěda hnědého. Kromě základních informací o těchto druzích diváci také zjistí, proč jsou šelmy v přírodě důležité, jaké jsou jejich role v ekosystému a jak docílit bezproblémového soužití šelem a člověka v naší krajině. Ve videu také najdou návod, jak se správně chovat při setkání s šelmou. Krátkým filmem provází Josefa Krausová Volfová z organizace Ochrana velkých šelem a komentář k videu čte herec Jan Hájek.
Toto téma jsme pro další edukační video vybrali především proto, abychom v době, kdy je mezi českou veřejností velice aktuální právě obava z návratu velkých šelem, uklidnili vznikající zbytečnou paniku a předávali relevantní a nezkreslené informace. Jde totiž o zvířata, která se na našem území dlouhou dobu nevyskytovaly, a lidé na jejich přítomnost v českých lesích nejsou zvyklí. Na návrat šelem do naší krajiny neexistuje u české veřejnosti jednotný názor a šelmy se tak stávají velmi kontroverzním tématem. Tímto projektem chceme šelmy ukázat v lepším světle a především poukázat na jejich nepostradatelnost v české krajině.
Film je součástí online knihovny videí organizace CCBC. To znamená, že je dostupný pedagogům z celé republiky, kteří ho mohou libovolně zařazovat do programů svých vyučovacích hodin. Video lze také shlédnout přímo na Youtube kanále CCBC. Film tedy může vidět opravdu každý.
Doufáme, že tato popularizace přítomnosti šelem v české krajině padne na úrodnou půdu, a lidé pochopí, že se těchto zvířat nemusí bát, a že existují způsoby, jak je možné dosáhnout bezproblémového soužití právě šelem a lidí.
Autorka článku: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl
Autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Filmový festival
Filmový festival "Nechme se překvapovat" vzdělával napříč Jihočeským krajem
Ve dnech 15. a 16. května jsme společně s Českou koalicí pro ochranu biodiverzity a za podpory Jihočeského kraje uspořádali v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích filmový festival přírodovědných filmů pro žáky základních škol. Navázali jsme tak na úspěšný první ročník tohoto festivalu, který se konal v loňském roce v Praze v Národním muzeu. Tento pražský pilotní ročník vydláždil cestu hned 4 festivalům „Nechme se překvapovat“, které se uskutečnily v letošním roce. Kromě Českých Budějovic a Prahy mohli děti shlédnout přírodovědné filmy také v Pardubicích a Opavě.
V
Českých Budějovicích proběhlo ve dvou dnech celkem 12 projekcí, které byly doplněny besedami s odborníky na daná témata. Žáci a jejich pedagogové se tak mohli dozvědět například něco o šelmách v naší krajině, českých druzích sov, ohrožených supech, užovkách, mlocích či zubrech nebo opylovatelích a invazních druzích v České republice. Součástí festivalu byla také interaktivní venkovní expozice od organizace H2ospodař! zaměřenou na cestu vody v krajině. Žáci zahrnovali během besed přednášející různými všetečnými dotazy a o jednotlivá témata projevovali velmi živý zájem. Celkově byla atmosféra obou velmi příjemná a nabitá zájmem dětí i pedagogů. Nejatraktivnějšími tématy byly „Šelmy v krajině“, „Invazní druhy“ a „Supi“. Těchto projekcí se zúčastnil největší počet účastníků. Mezi zúčastněnými přednášejícími byli například Josefa Krausová Volfová z organice Ochrana velkých šelem, Tomáš Bodnár z AOPK ČR, Jan Hanel ze Zoo Liberec nebo Dalibor Dostál z organizace Česká krajina. Kromě programu festivalu „Nechme se překvapovat“ měli žáci se svými učiteli možnost navštívit i veškeré expozice, které v současné době nabízí Jihočeské muzeum. Mohli zde tedy strávit příjemné vzdělávací dopoledne.
Festivalu se zúčastnilo celkem 1160 žáků a pedagogů z 18 různých škol Jihočeského kraje. Máme tedy vekou radost, že měl náš první ročník takovou úspěšnost, a doufáme, že se nám podobnou akci povede v Jihočeském kraji znovu zorganizovat i příští rok.
Autorka článku: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl
Autorka fotografií: Romana Kremláčková
Vietnamazing
Vietnam je jedinečný aneb "Vietnamazing"
Každé 2 roky vyhlašuje Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) kampaň, která vždy poukazuje na nějaký aktuálně palčivý problém na poli ochrany přírody. Tentokrát se kampaň zaměřuje na jedinečnost a křehkost přírody Vietnamu, která je v současné době ve velkém ohrožení, a tvůrci kampaně ji trefně pojmenovali Vietnamazing.
U
nikátnost Vietnamu dokládá hned několik faktů. Například zde žije více než 530 druhů endemických obratlovců. To znamená, že tyto druhy zvířat nenajdeme nikde jinde na světě. Zároveň jde o území, kde stále nacházíme nově objevené druhy organismů. Za poslední 2 roky to bylo 150 druhů! Příroda Vietnamu se ale potýká s řadou problémů, díky kterým se řada druhů živočichů i rostlin ocitá často na pokraji vyhubení. Vlivem rozsáhlé těžby dřeva přicházejí o své přirozené prostředí. Velkým problémem je také nelegální lov a obchod s ohroženými organismy. V neposlední řadě Vietnam také velice trpí nezodpovědným a masivním turismem.
"Důkazem úspěšných ochranářských aktivit je repatriace dalšího vlajkového druhu kampaně - trnočolka. Ten byl úspěšně odchován v lidské péči v rámci spolupráce mezi vietnamským Ústavem ekologie a biologických zdrojů, Zoo Kolín nad Rýnem a dalšími zoologickými zahradami. Po úspěšné repatriaci ve Vietnamu už není tento druh řazen v rámci Červeného seznamu IUCN mezi ohrožené, ale patří pouze do kategorie zranitelný."
Kampaň Vietnamazing chce právě na tato fakta poukázat a také vybídnout k aktivní ochraně unikátní vietnamské přírody. Klade si za cíl propojit jednotlivé ochranářské instituce a jejich partnery a podpořit je tak v jejich snaze chránit křehkost vietnamské biodiverzity prostřednictvím kvalitního strategického plánování, výzkumu, vzdělávání a získávání finančních prostředků.
Vlajkovými druhy této kampaně se stalo hned několik ikonických druhů živočichů vietnamské přírody. Těmi nejznámějšími jsou určitě giboni bělolící - nádherní, ale zároveň kriticky ohrožení primáti, kteří trpí především obrovskou ztrátou původních lesů, tedy jejich přirozeného prostředí. Dále je tu také například zajímavý druh plaza - krokodýlovec čínský, tedy konkrétně jeho vietnamský poddruh. Byl objeven poměrně nedávno, ale v důsledku odlesňování a masivní těžby jeho populace rychle klesá. Z ptáků se mezi vlajkové druhy této kampaně dostal bažant Edwardsův. O tomto druhu nemáme od roku 2000 z volné přírody žádné záznamy. Je tedy možné, že je již zcela vyhuben. V lidské péči ale životaschopné populace přežívají. Teď je tedy nutné vytipovat ve Vietnamu vhodné lokality k případné repatriaci.
Důkazem úspěšných ochranářských aktivit je repatriace dalšího vlajkového druhu kampaně - trnočolka. Ten byl úspěšně odchován v lidské péči v rámci spolupráce mezi vietnamským Ústavem ekologie a biologických zdrojů, Zoo Kolín nad Rýnem a dalšími zoologickými zahradami. Po úspěšné repatriaci ve Vietnamu už není tento druh řazen v rámci Červeného seznamu IUCN mezi ohrožené, ale patří pouze do kategorie zranitelný.
Zoo Hluboká bohužel nechová žádný vlajkový druh této kampaně. Nicméně jeden vietnamský druh tu přece jenom máme. Jedná se o velmi vzácný poddruh jelena siky - siku vietnamského, který je ve volné přírodě zcela vyhubený, a jeho populace jsou udržovány pouze v lidské péči. Více se o tomto krásném jelenovitém kopytníkovi dočtete v následujícím článku.
Jak můžeme vietnamské přírodě pomoci my?
Cest je hned několik. Vzhledem k tomu, že je Vietnam velmi oblíbeným turistickým cílem, je nasnadě především zodpovědné chování při našich cestách. Nepodporovat atrakce s divokými zvířaty (např. jízdy na slonech), nekupovat suvenýry vyrobené z divokých zvířat (želvovina, slonovina, kožené výrobky…), při pohybu v přírodě se chovat s respektem. Vietnamské biodiverzitě můžeme také pomoci při běžném nákupu oblečení nebo elektroniky. Vietnam je totiž opravdovou velmocí textilního průmyslu a výroby elektroniky. „Made in Vietnam“ čteme na levných výrobcích velice často. Zkusme se tedy zaměřit spíše na výrobky lokální výroby a s delší životností. Podporu lze samozřejmě vyjádřit i finančně. Stačí si jen vybrat nějaký vhodný ochranářský projekt či instituci.
Novinky a zajímavosti o kampani Vietnamazing můžete sledovat na FB profilu kampaně a také na webových stránkách.
Fotogalerie
Autorka článku: Isabela Okřinová
Redakční úpravy: Roman Kössl
Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii
Sika vietnamský
Sika vietnamský - paroháč, kterého ve volné přírodě už nepotkáte
Sika vietnamský je jelenovitý kopytník, který se vyskytoval na území Vietnamu a částečně zasahoval také do Číny. Jedná se o nejjižnější poddruh jelena siky. Slovo „sika“ pochází z japonštiny a znamená právě „jelen.“ Samci těchto kopytníků mají na rozdíl od samic paroží, které pravidelně shazují. Své teritorium si značí vyhrabanými dírami, které mohou být hluboké až 30 centimetrů a široké 1,5 metru. Do těchto děr často močí. Pokud se blíží nebezpečí, upozorňují sikové členy svého stáda bez vydání hlásku, a to napřímením výrazných bílých chlupů na zadních nohách. Sikové jsou zajímaví také svým zbarvením. Zatímco v zimě jsou tmavě hnědí, v letním období mají jasně rezavou barvu s bílými tečkami. Podobné zbarvení mají i čerstvě narozená mláďata. Samice s mláďaty tvoří po většinu roku samostatná stáda. Samci se připojují jen v období říje. Samice většinou rodí jedno mládě, které dospívá kolem druhého roku života.
T
ento druh již ve volné přírodě nežije. Naposledy zde byl spatřen v roce 1990. Příčinou vyhubení byla ztráta prostředí, lov pro maso, ale i lov kvůli paroží, které se využívalo v tradiční čínské medicíně. Díky farmovým chovům a zoologickým zahradám byl ale vietnamský sika zachráněn. Dnes se v evropských chovech nachází téměř 500 jedinců. Chov siků vietnamských v evropských zoologických zahradách řídí Zoo Ostrava. Vede také celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu a zároveň doporučuje přesuny jednotlivých zvířat mezi zoologickými zahradami tak, aby byla populace co nejživotaschopnější.
"V rámci celoevropského programu se řeší i otázka navracení jedinců zpět do přírody. Zatím je ale vše na počátku. Vytipovanou lokalitou by se mohly stát lesy v jižní Číně."
V naší zoo chováme siku vietnamského od roku 2020, kdy jsme založili samčí stádo z jedinců geneticky vhodných pro další chov. Ve volné přírodě sikové žijí ve stádech, která jsou složená z jednoho samce a několika samic. Přirozeně může v chovném stádě tedy být pouze jeden dospělý samec a zbytek samců je po dosažení dospělosti vyhnán. Proto vznikají v chovech tzv. bakalářské skupiny, kde jsou drženi pouze samci, a podle potřeby se postupně umisťují do chovných stád.
Od nás do chovu odešli již dva mladí samci. Samotný přesun se ale musí velmi dobře načasovat, jelikož jeleny je nejlepší odesílat v době, kdy mají shozené paroží. Nové jim roste relativně rychle, takže se vše řeší velmi operativně. Je možné je transportovat i s parožím, ale má to svá úskalí. Transportované zvíře totiž musí mít tzv. oloupané lýčí (samci z mladého parohu oloupou jemnou kůži, která paroh nejprve vyživuje a následně postupně odumírá). Paroh se musí zvířatům uříznout, aby nedošlo k vylomení a poranění čelní kosti. V roce 2022 odcestoval první z našich samců a stal se chovným samcem ve Schwarzwaldzoo Waldkirch v Německu. Druhý odjel teprve v letošním roce a to do zoo ve slovinské Lublani. Nicméně z České republiky neodjel sám, ale rovnou se čtyřmi mladými samicemi ze Zoo Olomouc. Zoo Lublaň se tak stala novým chovatelem tohoto v přírodě zcela vyhubeného druhu. V rámci celoevropského programu se řeší i otázka navracení jedinců zpět do přírody. Zatím je ale vše na počátku. Vytipovanou lokalitou by se mohly stát lesy v jižní Číně.
Fotogalerie
Autorka článku: Markéta Jariabková
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Kulíšek nejmenší
Kulíšek nejmenší není jen nejmenší českou sovou ale i tou evropskou. Rozměry dospělých zvířat se pohybují opravdu v malých číslech. Výškově se pohybuje mezi 15 -19 centimetry s váhou do 83 gramů a rozpětím křídel do 40 centimetrů.
Drobek mezi sovami
Kulíšek nejmenší není jen nejmenší českou sovou ale i tou evropskou. Rozměry dospělých zvířat se pohybují opravdu v malých číslech. Výškově se pohybuje mezi 15 -19 centimetry s váhou do 83 gramů a rozpětím křídel do 40 centimetrů. Samec bývá o něco menší než samice. Samec se od samice barevně nijak neliší. Shora je kulíšek zemitě tmavohnědý s bělavými skvrnami, naspodu šedobílý s podélnými tmavými skvrnami. Mladá zvířata jsou svrchu tmavší a nemají tolik skvrn. Zajímavostí je, že kulíšek má tzv. falešnou tvář na zadní straně hlavy, která je podobná zbarvením obličejové části. Vzhledem ke své velikosti mají poměrně velkou plochou hlavu.
K
ulíšek nejmenší je stálým druhem naší krajiny, který neodlétá na zimu, ale potuluje se v okolí svého hnízdiště. Tím jsou hlavně staré jehličnaté a smíšené lesy. Využívá i intenzivně obhospodařované lesy se světlinami. Hnízdí ve stromových dutinách. Používá i otvory vytvořené strakapoudy, datly, ale i uměle vytvořené budky. Populace kulíška je v Evropě nejsilnější ve Skandinávii. V centrální a jižní Evropě je jeho výskyt poměrně roztroušen a nevytváří souvislou populaci. Prakticky je hojně rozšířen v celé asijské části Palearktické oblasti až po ruský ostrov Sachalin daleko na východě.
"Zoo Hluboká chová kulíšky nejmenší od roku 1997, kdy jsme získali do chovu první samici ze Zoo Dvůr Králové. Od té doby jsme započali úspěšný chov. První kulíšek se zde vylíhl v roce 2006. "
Kulíšci jsou obvykle monogamní. Na jaře začíná tok, kdy se samec melodickým pískáním ozývá a láká k sobě samičku. Samice snáší až 8 vajec, na kterých samice sedí 28 až 30 dní, zatímco samec ji zásobuje potravou. Velikost snůšky záleží na množství potravy v daný rok. Samotná inkubace vajec začíná až když je snůška kompletní, tím pádem se vejce líhnou přibližně ve stejnou dobu. Mláďata se líhnou v bělavém prachovém peří. Samice pečlivě čistí hnízdní dutinu a pod hnízdem lze nalézt typickou hromádku zbytků – zbytky potravy, trus, vývržky. V prvních dvou týdnech samice zahřívá vylíhlá mláďata a slézá z nich jen, když samec přinese potravu. Samice převezme u vstupu do hnízdní dutiny kořist a vrací se zpět k mláďatům. Když jsou mláďata větší, oba rodiče vyhledávají potravu a nosí ji mladým. Mláďata vylétávají z hnízda zhruba ve 30 dnech od vylíhnutí. Rodiče je po vylétnutí ještě několik týdnů krmí. Pohlavně dospělá jsou v následujícím roce.
Na svou velikost má kulíšek silně vyvinuté spáry, takže dokáže ulovit i kořist větší než je on sám. Mezi jeho hlavní kořist patří drobní savci (různé druhy hlodavců), ptáci, ale i ještěrky a hmyz. Nadbytečnou kořist si ukládá do dutin. Loví nejčastěji večer nebo brzy ráno. V době krmení mláďat dokáže lovit po celý den.
Mimo hnízdění jsou kulíšci nejmenší samotářští. Od svého hnízdiště se nevzdalují. Migrují pouze při nedostatku potravy, hnízdních možností či nepřízni počasí. Mezi hlavní ohrožení patří nedostatek hnízdních dutin, ztráta přirozeného prostředí a odlesňování. Bohužel díky své roztomilosti je ohrožen i zájmovým chovem.
Zoo Hluboká chová kulíšky nejmenší od roku 1997, kdy jsme získali do chovu první samici ze Zoo Dvůr Králové. Od té doby jsme započali úspěšný chov. První kulíšek se zde vylíhl v roce 2006. Pravidelně jsme je odchovávali až do roku 2012. Poté jsme měli v zoo pouze jednotlivá zvířata a nedařilo se nám sestavit chovný pár. To se nám opět povedlo až ke konci léta 2023, kdy jsme získali od soukromého chovatele 2 páry kulíšků.
Fotogalerie
Autorka článku: Markéta Jariabková
Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Dětská sekce 1
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
1
Zajímavosti o sikovi vietnamském
Do textu o sikách vietnamských doplňte některá z následujících slov a čísel:
Nejsevernější, 1000, jelenovitý, kůži, 500, nejjižnější, koňovitý, paroží
Sika vietnamský je ……………………… kopytník, který se vyskytoval na území Vietnamu a částečně zasahoval také do Číny. Jedná se o ………………………. poddruh jelena siky. Tento druh již ve volné přírodě nežije. Naposledy zde byl spatřen v roce 1990. Příčinou vyhubení byla ztráta prostředí, lov pro maso, ale i lov kvůli …………………….. pro využití v tradiční čínské medicíně. Díky farmovým chovům a zoologickým zahradám byl ale sika zachráněn. Dnes se v evropských chovech nachází téměř ……………….. jedinců.
Pro řešení klikni.
Sika vietnamský je jelenovitý kopytník, který se vyskytoval na území Vietnamu a částečně zasahoval také do Číny. Jedná se o nejjižnější poddruh jelena siky. Tento druh již ve volné přírodě nežije. Naposledy zde byl spatřen v roce 1990. Příčinou vyhubení byla ztráta prostředí, lov pro maso, ale i lov kvůli paroží pro využití v tradiční čínské medicíně. Díky farmovým chovům a zoologickým zahradám byl ale sika zachráněn. Dnes se v evropských chovech nachází téměř 500 jedinců.
Dětská sekce 2
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
2
Husí kvíz
Dobře si přečtěte článek o huse velké a správně odpovězte na otázky.
1) Kdy většinou začíná hnízdit husa velká?
a) na přelomu července a srpna
b) na konci října
c) od první poloviny března
2) Kolik snáší husa velká nejčastěji vajíček?
a) 1
b) 2 - 6
c) 10 - 15
3) Jak dlouho sedí husa velká na vejcích (inkubuje)?
a) 14 dní
b) 28 dní
c) 42 dní
4) Kde husy velké hnízdí
a) v lese
b) na poli s obilím
c) v rákosí u nějaké vodní plochy
5) Jak často vyměňují husy velké své letky (pera v křídlech)?
a) 1 krát za rok
b) 2 krát za rok
c) 3 krát za rok
6) V jakém věku začínají housata husy velké létat?
a) v 10 měsících
b) v 6 měsících
c) ve 2 měsících
Pro řešení klikni.
Řešení
1) c, 2) b, 3) b, 4) c, 5) a, 6) c
Dětská sekce 3
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
3
Luštění se šelmami
Vyluštěte správně celou křížovku o šelmách a doplňte do textu chybějící slovo.
............................................. velkých šelem v přírodě se není nutné obávat. V přírodě funguje jednoduchá zpětná vazba. V lese, kde je pro šelmy dostatek potravy, se šelmám dobře daří a rozmnožují se. Kořist, kterou loví, ale postupně ubývá. S ubývající kořistí se následně například snižují počty odchovaných mláďat. Důležitou roli zde také hraje teritorialita, která je silná zejména u vlků a rysů. Tyto šelmy si území do určité míry hájí. Pokud se zvýší počet jedinců vlků nebo rysů, dojde k rozšíření jimi obývaného území, nikoliv vylovení populací zvěře.
1. Jak se říká nelegálnímu lovu zvířat?
2. O rysí koťata se stará jenom samice. Rys ostrovid totiž žije ..............................
3. Skupina vlků je ..........................................
4. Šelmy si velmi dobře chrání své ................................................
5. Na Šumavě rys nejčastěji loví srnce ..............................................
6. Největší kočkovitou šelmou naší přírody je rys ................................. Doplňte jeho druhé jméno, které je odvozeno od jeho skvělého zraku.
7. Vydra říční byla v minulosti hojně lovena pro svou hustou ...............................
8. Jak se jedním cizím slovem nazývá druhová bohatost?
9. Při setkání s šelmou se doporučuje ................................ zpříma do očí.
10. Majitelé dobytka by měli pro ochranu svých stád použít elektrický ..................................
Pro řešení klikni.
Dětská sekce 4
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
4
Šelmy naší krajiny
Obrázek plný šelem, ale jen některé z nich se vyskytují v naší přírodě. Pořádně si šelmy prohlédněte a ty, které žijí v České republice ve volné přírodě, zakroužkujte.
Pro řešení klikni.
Řešení
Dětská sekce 5
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
5
Jak vypadá kulíšek nejmenší?
Obrázek plný sov, ale jen jeden z nich je kulíšek nejmenší. Pořádně si prohlédněte ptačí obrázek a zakroužkujte kulíška nejmenšího.
Pro řešení klikni.
Řešení
Dětská sekce 6
Hravé úkoly se zvířátky
Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)
6
Na jakém žijí kontinentu?
Na obrázcích máme několik zvířat, která chováme v Zoo Hluboká. Ve volné přírodě se ale vyskytují na různých kontinentech. Pořádně si zvířata prohlédněte a poté: zvířata z Afriky zakroužkujte, z Jižní Ameriky podtrhněte, z Austrálie dejte do rámečku a zvířata z Eurasie přeškrtněte.
Pro řešení klikni.
Řešení
Husa velká
Ze života husy velké
Během zimování se husy zdržují v hejnech, nicméně při pozornějším pozorování (pokud se naučíte v hejně číst a orientovat) zjistíte, že některé husy chodí stále spolu. Jedná se o páry, které navíc ještě mohou mít u sebe svá mláďata z loňského roku. Mláďata se však brzy od svých rodičů oddělí a můžeme je potom na jaře vidět v různě velkých hejnech s mladými husami nebo i dospělými páry hus, ale toho roku nehnízdícími. Je velmi zajímavé pozorovat, jak spolu husy mezi sebou, ať už v páru či v celém hejnu, komunikují pomocí postojů těla a náklonem hlavy a krku.
B
ěhem měsíce února jsou na polích a rybnících čím dál viditelnější oddělující se dvojice hus. Jsou to páry, kde houseři začínají být vůči ostatním samcům, kteří se k nim přiblíží, agresivní. Je to způsobeno vzrůstající hladinou hormonů.
Jak takový pár poznáme?
Samice je menší, nechodí s nataženým krkem, ale spíše s esovitě prohnutým. Jejím hlavním úkolem je pastva a odpočinek. Větší houser ji neustále doprovází a se vzpřímeným krkem velmi pozorně sleduje, co se děje v jejich okolí. Vždy je připraven svého soka odehnat nebo ho alespoň zastrašit. Husa velká žije v trvalých párech, které začíná vytvářet okolo druhého až třetího roku svého života. Není však pravdou, že při ztrátě partnera se již nespáruje. Nejdůležitějším úkolem každého páru je na vhodném rybníce postavit a obhájit, i za cenu nejedné potyčky, své hnízdo. Husa velká hnízdí už od konce února, většinou však od 1. poloviny března.
"Husy patří mezi ptáky, kteří vymění své letky (pera v křídlech) najednou, jednou ročně. Než jim dorostou letky nové, nemohou létat. Příroda to zařídila tak, že než dorostou housata do vzletnosti, které dosahují ve věku okolo dvou měsíců, tak dospělí přepelichají."
Jak takové vhodné hnízdiště vypadá?
Nejčastěji je to vodní plocha nebo ostrovy s rozsáhlými rákosinami, ideálně pak kombinace obojího. Na takových vhodných lokalitách mohou být i desítky obsazených hnízd. Hnízdo postaví husa sama z větviček, listí, rákosí a podobného materiálu, který se nachází v těsném okolí. Uvnitř je hnízdo potom vystlané jemnějším materiálem a prachovým peřím. Husa vejce snáší během několika dní postupně a na hnízdě sedí jenom samice. Snesená vejce začne svým sezením zahřívat až po posledním vejci, aby se housata líhla ve stejnou dobu. Houser se většinou zdržuje někde poblíž a sedící husu na hnízdě hlídá. Při prohlížení rybníka nám takový houser může prozradit přítomnost hnízda. Samotné hnízdo je pečlivě schováno v rákosí nebo na ostrově v nějakém hustém porostu trav a křovin. I během sezení na hnízdě husa odlétá na pastvu, předtím však své hnízdo pečlivě zakryje. Na pastvu odlétá společně s houserem, který ji opět po celou dobu doprovází a hlídá. Pastva v tomto období je rychlá a trvá jen nezbytně dlouhou dobu s rychlým návratem zpět na své hnízdo. Housata se líhnou v prachovém šatě po 28 dnech inkubace. Housat bývá v jedné rodině obvykle mezi dvěma až šesti. Po vylíhnutí umí sama chodit a plavat a také samostatně přijímají potravu. Nemají plně vyvinutou termoregulaci, proto zalézají samici pod křídla, kde se ohřívají a jsou zároveň i v bezpečí před případnými predátory. Následně se během několika málo dnů husí rodiny z hnízdišť přesouvají na tradiční pohnízdní shromaždiště.
Co je to pohnízdní shromaždiště?
Jedná se o místo, kde se schází husí rodiny, které sem přicházejí z okolních rybníků i ze vzdálenosti až několika kilometrů. Takových shromaždišť není mnoho, a proto se na nich mohou nacházet až desítky husích rodin.
Jak takové místo vypadá?
Je to lokalita s minimem rušivých vlivů z okolí. Bývá to ideálně rybník s přechodem rovnou do pastviny, louky nebo pole s obilím, kde se potom husy intenzivně pasou. Taková místa využívají v době od poloviny května do poloviny června i další dospělé husy při pelichání. Některé nehnízdící, nebo ty, kterým se nepodařilo úspěšně vyhnízdit, odletí na hromadná pelichaniště do Německa, jiné zůstávají u nás. Pelichání je období, při kterém ptáci vymění své opotřebené peří za nové. Husy patří mezi ptáky, kteří vymění své letky (pera v křídlech) najednou, jednou ročně. Než jim dorostou letky nové, nemohou létat. Příroda to zařídila tak, že než dorostou housata do vzletnosti, které dosahují ve věku okolo dvou měsíců, tak dospělí přepelichají. Po tomto období mohou pak začít létat společně na okolní rybníky, posečené louky a posečená obilná pole (strniště), na kterých sbírají potravu. A tak můžeme znovu opět pozorovat početná hejna hus s novými letošními přírůstky.
Naše zoo několik let spolupracuje se Safari Parkem Dvůr Králové na projektu Sledování migrace husy velké. Kromě kroužkování a značení límci provádíme společně s veterinárním týmem rentgenologická vyšetření dospělých jedinců, kdy zjišťujeme přítomnost broků v těle. V loňském roce jsme v jižních Čechách odchytávali na dvou rybnících – Starý Houženský a Kvítkovický. Podařilo se nám označit 29 jedinců s tím, že jedna samice byla označena límcem se zabudovanou vysílačkou GPS. Letos se na začátku června nachytalo 48 hus, z nichž 4 jedinci dostali vysílačky.
Fotogalerie
Autor článku: Pavel Albert
Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl
Autoři fotografií: Pavel Albert
Želva bahenní
Na stopě utajeného klenotu naší přírody - želvy bahenní
Žijí v naší přírodě želvy? Nemyslím ty zatoulané kusy suchozemských želv, které tu a tam utečou někomu ze zahrádky, ani vodní želvy nádherné, které se stále častěji objevují v rybnících a jiných vodních nádržích. I ty jsou u nás nepůvodní. Pochází ze Severní Ameriky a většinou se jedná o jedince vypuštěné nezodpovědnými pseudo-chovateli, které po čase velká, dravá a agresivní želva už omrzela. I když do naší přírody nepatří, ukázalo se, že želva nádherná je velmi odolným tvorem a bez problému dokáže přečkat i naší evropskou zimu. V jižní Evropě, kde je tepleji než u nás, se dokonce dokáže rozmnožovat. U nás to zatím není zcela prokázáno, ale občas už se také objevují informace o pozorování mláďat. S probíhající změnou klimatu se to může stát pravidlem. V Evropě je považována za invazní druh, který může narušovat rovnováhu našich vodních ekosystémů.
N
epůjdeme-li zpátky až do třetihor, kdy na našem území panovaly subtropické podmínky, rostly tady palmy, magnolie a vavříny a želvy se zde vyskytovaly stejně tak, jako krokodýli, pak za jedinou naši původní želvu musíme považovat želvu bahenní.
Želva bahenní je semiakvatický druh želvy (což znamená, že je úzce vázaná na vodu, kde také tráví většinu času, a zároveň se často také pohybuje po souši, ať už za účelem slunění nebo vyhledávání místa ke kladení vajec). Její většinou hladce zaoblený krunýř dorůstá až do 25 cm. Zbarvena je tmavě, většinou až černě, s drobnými žlutými skvrnkami. Samci mají duhovku oka dohněda, samice a mláďata ji mají sírově žlutou. Živí se hmyzem nebo jeho larvami, plži, mlži, obojživelníky a menšími rybkami. Z části nepohrdne ale ani rostlinnou stravou. Její český název „bahenní“ je trochu zavádějící.
Areál želvy bahenní dnes zahrnuje jižní Evropu od Španělska a Portugalska, přes jižní a střední Francii, Itálii, státy bývalé Jugoslávie až po Řecko včetně ostrovů Středozemního moře, dále střední a východní Evropu od Německa po Lotyšsko a Litvu a přes Ukrajinu až po řeku Ural a východní pobřeží Kaspického moře. Na východ zasahuje do Asie přes Turecko, Irák a Írán až do Pákistánu a v severozápadní Africe od Maroka po Alžír a Tunis. Dřívější rozsah areálu byl ještě větší – pozůstatky výskytu z teplejšího období po poslední době ledové v podobě kosterních nálezů, nebo alespoň úlomků krunýře, se nacházejí i ve Švédsku, Dánsku nebo Velké Británii. Přes současný rozsáhlý areál je dnes rozšíření želvy bahenní především v oblasti střední Evropy již jen ostrůvkovité a počet ojedinělých lokalit se neustále zmenšuje. Značný úbytek želv nastal především působením člověka od středověku až do současnosti. Zde hlavně vlivem dlouhodobého a rozsáhlého vysušování mokřadů, zasypávání slepých ramen, regulací řek a přeměny okolí na pole nebo lesy. A v neposlední řadě také lovem pro maso. Želva bahenní sloužila už od středověku jako postní jídlo a byla k nám tehdy za tímto účelem také dovážena z jižnějších zemí.
"V průběhu roku 2022 jsme získali povolení k odchytu a odběru vzorků od želv volně žijících v přírodě. Monitoring a odchyt želv na jihomoravských lokalitách následně probíhal ve dvou jarních sezónách v letech 2023 a 2024. A želvy bahenní jsme opravdu viděli a také chytali! A to i přesto, že místní obyvatelé o jejich existenci v blízkosti jejich obcí vůbec nevěděli."
V dobách dobách společného státu se Slovenskem žily želvy bahenní u nás oficiálně právě jen tam a z toho důvodu se dostaly na federální seznam chráněných druhů. Po rozdělení Československa nebyla želva z českých seznamů vyškrtnuta, i když v té době se mezi laickou i odbornou veřejností šířily názory, že původní želvy se už v České republice nevyskytují a tudíž není třeba se jejich ochranou zabývat.
Zejména v 70. a 80. letech minulého století sice občas docházelo k neoficiálním dovozům a vysazování želv některými jednotlivci ve snaze zachovat tento druh pro českou přírodu, ale ve většině případů se jednalo spíše o malý počet jedinců na nevhodných lokalitách bez možnosti najít vhodná místa ke kladení vajec. Dlouhověké želvy zde mohly relativně spokojeně přežívat desítky let, aniž by se vytvořila prospívající populace. V současné době je známa pouze jedna silná a prosperující nepůvodní populace, kde se želvy prokazatelně pravidelně rozmnožují. Ta ale pochází z Rumunska a geneticky se neshoduje se želvami, které by u nás měly žít původně.
Když jsme se před dvaceti lety seznámili s projektem na ochranu želv bahenních v Polsku, který realizuje varšavská zoo, začali jsme věřit, že původní želvy by u nás stále někde mohly žít. Vhodné a málo prozkoumané lokality v málo navštěvovaných místech především na jižní Moravě se jen nabízely. Vždyť, jak nám řekli polští kolegové: to, že želvu v přírodě nevidíme, ještě neznamená, že tam není. Želvy bahenní jsou velmi plaché a při jakémkoliv vyrušení okamžitě nepozorovaně sklouznou do vody, kde se na dlouho ukryjí. Populace v Polsku při řece Zwoleňce západně od Radomi zůstávala dokonce asi 50 let nepovšimnuta. Pravděpodobnost zachování zcela původních želv v přírodě snižují již od středověku až po moderní dobu dovozy a vysazování jedinců z jižnějších států. Ale dokud se původ volně žijících jedinců na různých lokalitách nebo alespoň příslušnost ke správné genetické linii (pokud pocházely vysazení jedinci například z území Rakouska nebo Maďarska) nezjistí, nelze možnost přežívání původních želv vyvrátit. Z tohoto důvodu jsme ve spolupráci s Českou asociací pro ochranu a výzkum obojživelníků a plazů Herpeta a dalšími partnery, včetně několika šikovných soukromých chovatelů, založili projekt „Želva bahenní v ČR“. Uskutečnili jsme několik seminářů a minikonferencí na toto téma, kam jsme přizvali i zástupce Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a zahraniční hosty se zkušenostmi z obdobných projektů. Před několika lety se k nám přidal zásadní partner – Safaripark Dvůr Králové, který má s obdobnými projekty velké zkušenosti. Mezitím byly prozkoumávány různé lokality, ať už pro možnost výskytu želv nebo pro jejich potenciální budoucí návrat. Pomocí dataloggerů se měřila teplota na místech potenciálně vhodných pro kladení vajec. A Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) také nedávno vyhlásila pro želvu bahenní evropský záchovný program (označovaný jako EEP – EAZA Ex-situ Programme), samozřejmě, nezávisle na našem projektu, ale se stejnými cíli. Také jsme provedli genetickou analýzu více než 80 vzorků od želv chovaných v několika českých zoo i u některých soukromých chovatelů, abychom zjistili, jak jsou želvy bahenní v chovech nevhodně namíchané z různých genetických linií, patřících do různých geograficky odlišných přírodních populací, a zdali je možné jejich využití k založení záchranných chovů a produkci jedinců vhodných pro následnou repatriaci.
V průběhu roku 2022 jsme získali povolení k odchytu a odběru vzorků od želv volně žijících v přírodě. Monitoring a odchyt želv na jihomoravských lokalitách následně probíhal ve dvou jarních sezónách v letech 2023 a 2024. A želvy bahenní jsme opravdu viděli a také chytali! A to i přesto, že místní obyvatelé o jejich existenci v blízkosti jejich obcí vůbec nevěděli. Odebrané vzorky DNA byly předány k analýze a my s napětím očekáváme výsledky.
Nejpodstatnějším dosavadním výsledkem našeho projektu je zjištění, že želva bahenní je stále součástí fauny České republiky. Důvodů, proč ji chránit a snažit se o její udržení v ekosystému či její návrat na vhodné lokality, je určitě několik. V každém případě je krásná a proto ji můžeme považovat za vlajkový druh. Zároveň je ale i druhem deštníkovým, protože jejich ochranou či péčí o jejich biotopy můžeme pomoci i mnoha dalším, možná méně charismatickým druhům žijícím ve stejném prostředí. Ve všech sousedních zemích již praktické kroky a programy k její záchraně probíhají a většinou právě s podporou zoologických zahrad.
Vlajkové druhy jsou charismatické, populární a veřejností oblíbené druhy rostlin nebo živočichů, které jsou často spojovány s důležitou kulturní hodnotou. S jejich pomocí lze propagovat ochranu přírody nebo konkrétních biologicky hodnotných území.
Fotogalerie
Autor článku: Roman Kössl
Redakční úpravy: Isabela Okřinová
Autoři fotografií: Roman Kössl a Michaela Jerhotová
Proběhlé akce
Proběhlé akce v zoo...
Přinášíme vám krátký přehled akcí, které v zoo proběhly v minulém čtvrtletí...
May Day
První májový den patří v naší zoo již tradičně ohroženým druhům zvířat, které volají o pomoc. Letos jsme si také připomněli 85. výročí otevření Zoo Hluboká, které na tento den připadlo. Kromě soutěže, kreativní dílničky a komentovaných setkání u zvířat si návštěvníci zoo mohli užít i přednášku našeho dvorního veterináře MVDr. Emanuela Krejcara o jeho 40 letech práce v zoo.
Za celý den přišlo do zoo 1909 návštěvníků.
Zachraň karase!
Karas obecný – dříve běžná ryba našich tůní, dolních toků řek či návesních rybníčků je dnes na pokraji vyhynutí. Zoo Hluboká se ve spolupráci s Biologickým centrem AV ČR zapojila do projektu na jeho záchranu a chtěli jsme zapojit i veřejnost. Pro děti byla připravená soutěž a také kreativní dílna, jejichž ústředním tématem byl karas. RNDr. Marek Šmejkal z Biologického centra AV ČR měl o karasovi přednášku a poté společně s rybími nadšenci zkontroloval náš chov karase obecného v rybníčku kolem ostrova lemurů. Celkem v tento den přišlo do zoo 1487 návštěvníků.
Autorka textů: Michaela Jerhotová
Redakční úpravy: Isabela Okřinová
Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
Fotosoutěž
Husa velká
kuňka východní
Husí rodinka
autor fotografie: Pavel Albert
mlok skvrnitý v našem Terárium
Samice je menší, nechodí s nataženým krkem, ale spíše s esovitě prohnutým. Jejím hlavním úkolem je pastva a odpočinek. Větší houser ji neustále doprovází a se vzpřímeným krkem velmi pozorně sleduje, co se děje v jejich okolí.
autor fotografie: Pavel Albert
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Houser hlídá samici na hnízdě
autor fotografie: Pavel Albert
Photo 4autork
Pasoucí se husy
autorka fotografie: Pavel Albert
Photo 5Pohhhh
Husa, která byla označena límcem se zabudovanou GPS vysílačkou v rámci projektu "Sledování migrace husy velké".
autor fotografie: Pavel Albert
Vietnamazing
kuňka východní
Tentokrát se EAZA kampaň zaměřuje na jedinečnost a křehkost přírody Vietnamu, která je v současné době ve velkém ohrožení, a tvůrci kampaně ji trefně pojmenovali Vietnamazing.
autor fotografie: T. Ziegler
mlok skvrnitý v našem Terárium
Jednou z největších hrozeb pro vietnamskou přírodu je masivní těžba dřeva.
autor fotografie: Hue Truong
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Jedním z vlajkových druhů kampaně Vietnamazing je kriticky ohrožený gibon bělolící
autor fotografie: Claude Thouvenin
Photo 4autork
Trnočolek Tylotriton vietnamensis
autork fotografie: T. Ziegler
Photo 5Pohhhh
Trnočolek byl úspěšně odchován v lidské péči v rámci spolupráce mezi vietnamským Ústavem ekologie a biologických zdrojů, Zoo Kolín nad Rýnem a dalšími zoologickými zahradami.
autor fotografie: T. Ziegler
Photo 6
Z ptáků se mezi vlajkové druhy této kampaně dostal bažant Edwardsův. O tomto druhu nemáme od roku 2000 z volné přírody žádné záznamy. Je tedy možné, že je již zcela vyhuben.
autor fotografie: Ariel Jacken
Photo 7
Krokodýlovec čínský (vietnamský poddruh)
autor fotografie: T. Ziegler
Želva bahenní
kuňka východní
Její většinou hladce zaoblený krunýř dorůstá až do 25 cm. Zbarvena je tmavě, většinou až černě, s drobnými žlutými skvrnkami. Samci mají duhovku oka dohněda, samice a mláďata ji mají sírově žlutou.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý v našem Terárium
Želva bahenní na jedné z jihomoravských lokalit
autor fotografie: Roman Kössl
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Typický biotop želvy bahenní
autor fotografie: Roman Kössl
Photo 4autork
Mládě želvy bahenní vylíhlé v Zoo Hluboká
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Photo 5Pohhhh
Želva bahenní ve svém přirozeném prostředí
autor fotografie: Roman Kössl
Sika vietnamský
kuňka východní
V letním období mají sikové vietnamští jasně rezavou barvu s bílými tečkami...
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý v našem Terárium
...zatímco v zimě je jejich hustá srst krásně čokoládově hnědá...
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Sika vietnamský již ve volné přírodě nežije. Naposledy zde byl spatřen v roce 1990.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
Odchovy sov
kuňka východní
Mláďata kulíška nejmenšího
autorka fotografie: Klára Součková
mlok skvrnitý v našem Terárium
Mladý puštík bělavý
autorka fotografie: Klára Součková
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Odrostlé mládě sovy pálené
autorka fotografie: Klára Součková
Photo 4autork
Mláďata sýčka obecného
autorka fotografie: Klára Součková
Photo 5Pohhhh
Mladí sýcové rousní
autorka fotografie: Klára Součková
Photo 6
Mláďata sovice krahujové
autorka fotografie: Klára Součková
Kulíšek nejmenší
kuňka východní
Nejmenší evropská sova - kulíšek nejmenší
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý v našem Terárium
Kulíšek nejmenší je stálým druhem naší krajiny, který neodlétá na zimu, ale potuluje se v okolí svého hnízdiště. Tím jsou hlavně staré jehličnaté a smíšené lesy.
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.
Mladý kulíšek nejmenší
autorka fotografie: Michaela Jerhotová
- 1125262.png
- 1125264.png
- 1125265.png
- 1125267.png
- 1125268.png
- 1125269.png
- 1125271.png
- 1125272.png
- 1125275.png
- 1125276.png
- 1125277.png
- 1125279.png
- 1125280.png
- 1125283.png
- 1125284.png
- 1125855.png
- 1125857.png
- 1126675.png
- 1126678.png
- 1126680.png
- 1126681.png
- 1126685.png
- 1126689.png
- 1126692.png
- 1126694.png
- 1126738.png
- 1126739.png
- 1126740.png
- 1127080.jpg
- 1127081.jpg
- 1127082.jpg
- 1127806.jpg
- 1127807.jpg
- 1127808.jpg
- 1127921.jpg
- 1127922.jpg
- 1127923.jpg
- 1127925.jpg
- 1127931.jpg
- 1127932.jpg
- 1127933.jpg
- 1127934.jpg
- 1127936.jpg
- 1127937.jpg
- 1127953.jpg
- 1127957.jpg
- 1127958.jpg
- 1127964.jpg
- 1128802.jpg
- 1128803.jpg
- 1128809.jpg
- 1128810.jpg
- 1128811.jpg
- 1128889.png
- 1128944.jpg
- 1129304.jpg
- 1129305.jpg
- 1129306.jpg
- 1129308.jpg
- 1129309.jpg
- 1129316.jpg
- 1129317.jpg
- 1129318.jpg
- 1129319.jpg
- 1129320.jpg
- 1129321.jpg
- 1129322.jpg
- 1129782.jpg
- 1129833.jpg
- 1129834.jpg
- 1129835.jpg
- 1129836.jpg
- 1129842.jpg
- 1129843.jpg
- 1129844.jpg
- 1129845.jpg
- 1129846.jpg
- 1129855.jpg
- 1129857.jpg
- 1129860.jpg
- 1129861.jpg
- 1129871.jpg
- 1129872.jpg
- 1129873.jpg
- 1129874.jpg
- 1129875.jpg
- 1129876.jpg
- 1129882.jpg
- 1129883.jpg
- 1129884.jpg
- 1129888.jpg
- 1129889.jpg
- 1129890.jpg
- 1129893.jpg
- 1129900.jpg
- 1129901.jpg
- 1129902.jpg
- 1129903.jpg
- 1129904.jpg
- 1129905.jpg
- 1129906.jpg
■
Zoo noviny - magazín Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou
JDEME DO ZOO!
-
Issue title
Issue title
Issue date
Issue description
Search results
Item title
Item description
Item product details
Editorial
Jsou druhy zvířat, která naše zoo chová už opravdu dlouho. Jiné druhy jsme zařadili do kolekce teprve s významným rozšiřováním areálu v posledních dvou desetiletích. K tradičním patří zejména středoevropské druhy savců a ptáků, na které je zoo od svého prvopočátku specializována. Některé z takových druhů v době počátků zoo bývaly běžnou „lovnou zvěří“, některé byly v naší přírodě považovány za škůdce, nebo dokonce v té době již u nás byly dokonce vyhubené.
Kočka divoká
Kočka divoká je vzácným obyvatelem naší fauny. Na přelomu 18. a 19. století z české přírody sice zmizela, ale ojedinělé záznamy z fotopastí dávají naději na její návrat, kdy se k nám znovu šíří z okolních zemí. Jedná se především o záznamy ze Šumavy, Českého lesa, Javorníků či Bílých Karpat.
Syslí rok
V roce 2024 bylo vypuštěno nejvíce syslů od počátku založení chovů pro repatriace a posilování populací.
Plazí sezóna
Letošní chovná sezona byla v naší zoo poměrně úspěšná na odchovy mláďat plazů. Mláďata jsme měli celkem od deseti druhů a od dvou dalších máme vajíčka stále ještě v líhních.
Ježci
S ježky se v záchranné stanici setkáváme po celý rok. V období jara a léta se jedná převážně o různé druhy úrazů: ježek pokousaný psem, zranění způsobené dopravními prostředky, oslabené zvíře po hibernaci, úrazy při sečení, úklidu zahrad a pálení listí a mnoho dalších. Nicméně od srpna se přinášení ježků stává prakticky sportem.
03/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2024
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2023
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2022
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
04/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
03/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
01/2021
Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.
02/2020
01/2020
05/2019
04/2019
03/2019