03/2024

Magazín pro všechny příznivce Zoo Hluboká – dozvíte se v něm podrobnosti o dění v zoo, informace o zajímavých zvířatech i ochraně přírody. Původní verze Zoo novin vycházela od roku 2007 jako příloha Robinsona a byla určena především k šíření v tištěné formě.

• Titulka

  Zoo noviny

  magazín Zoo Hluboká

  3/2024

• Editorial

  Jsou druhy zvířat, která naše zoo chová už opravdu dlouho. Jiné druhy jsme zařadili do kolekce teprve s významným rozšiřováním areálu v posledních dvou desetiletích. K tradičním patří zejména středoevropské druhy savců a ptáků, na které je zoo od svého prvopočátku specializována. Některé z takových druhů v době počátků zoo bývaly běžnou „lovnou zvěří“, některé byly v naší přírodě považovány za škůdce, nebo dokonce v té době již u nás byly dokonce vyhubené.

  Editorial

  "V dnešním čísle magazínu si můžete přečíst třeba něco o téměř čtyřicetileté historii našeho chovu kočky divoké, která se na naše území opět pomalu šíří z okolních zemí. Je kriticky ohrožená, ale zatím pro ni nebyl připraven žádný záchranný program a i když to nemá v naší přírodě jednoduché, možná ho ani nebude potřebovat."

  J

  sou druhy zvířat, která naše zoo chová už opravdu dlouho. Jiné druhy jsme zařadili do kolekce teprve s významným rozšiřováním areálu v posledních dvou desetiletích. K tradičním patří zejména středoevropské druhy savců a ptáků, na které je zoo od svého prvopočátku specializována. Některé z takových druhů v době počátků zoo bývaly běžnou „lovnou zvěří“, některé byly v naší přírodě považovány za škůdce, nebo dokonce v té době již u nás byly dokonce vyhubené. Řada z nich je dnes řazena mezi ohrožené druhy. Jsme rádi, když vám některé z těchto druhů můžeme blíže představit, nebo dokonce napomáhat jejich návratu do přírody. V dnešním čísle magazínu si můžete přečíst třeba něco o téměř čtyřicetileté historii našeho chovu kočky divoké, která se na naše území opět pomalu šíří z okolních zemí. Je kriticky ohrožená, ale zatím pro ni nebyl připraven žádný záchranný program a i když to nemá v naší přírodě jednoduché, možná ho ani nebude potřebovat. Naopak chov sysla obecného je v naší zoo zatím poměrně krátký. A také dost úspěšný. I sysel měl v naší přírodě na kahánku. Letošní rok je již devátým, kdy vracíme naše odchovaná mláďata zpátky do přírody. Od roku 2016 jsme na vhodné lokality vypustili již více než 300 mladých syslů.

  Také naše kolekce plazů se za poslední roky silně rozšířila. Dominují v ní především palearktické druhy (tedy druhy mírného pásu Eurasie a severní Afriky), ale se vznikem malých exotických expozic u nás můžete vidět i některé tropické plazy. Chovná sezona pomalu končí a my sčítáme naše úspěchy a neúspěchy. A ta plazí byla poměrně úspěšná, přečtěte si, jak.

  Našli jste ježka a bojíte se, že nepřežije blížící se zimu? Podívejte se, jak v takovém případě postupovat aby nebyly záchranné stanice přeplněné zbytečně „zachraňovanými“ ježky.

  Často připomínáme, že návštěvníci nemají zvířata v zoologických zahradách krmit. Krmení zvířat je totiž věda a zvířata nesmí sníst vše, co se jim dá. Připomínkou toho je i článek naší kolegyně krmivářky ze Zoo Liberec.

  Roman Kössl

  zástupce ředitele

  Zoo noviny - září 2024 (číslo 3/24)

  vychází 4x ročně

  Redakční rada: Roman Kössl, Isabela Okřinová, Markéta Jariabková

  foto koťat kočky divoké na titulní straně: Michaela Jerhotová

• Obsah

  Obsah

  CHOV KOČKY DIVOKÉ MÁ V ZOO HLUBOKÁ TÉMĚŘ ČTYŘICETILETOU TRADICI

  REKORDNÍ SYSLÍ ROK

  PLAZÍ SEZÓNA V ZOO

  14 MLÁĎAT ANAKONDY ŽLUTÉ

  JEŽČÍ SEZÓNA V ZÁCHRANNÉ STANICI JE V PLNÉM PROUDU

  3 PTAČÍ PŘÍBĚHY ZE ZÁCHRANNÉ STANICE

  NOVÉ STAVBY V ZOO

  HRAVÉ ÚKOLY PRO DĚTI

  GEOFÁGIE V ŽIVOTĚ KOPYTNÍKŮ

  FOTOSOUTĚŽ "KRÁSA DETAILU" ZNÁ SVÉ VÍTĚZE

  PROBĚHLÉ AKCE V ZOO...

• Kočka divoká

  Kočka divoká je vzácným obyvatelem naší fauny. Na přelomu 18. a 19. století z české přírody sice zmizela, ale ojedinělé záznamy z fotopastí dávají naději na její návrat, kdy se k nám znovu šíří z okolních zemí. Jedná se především o záznamy ze Šumavy, Českého lesa, Javorníků či Bílých Karpat.

  Chov kočky divoké má v Zoo Hluboká téměř čtyřicetiletou tradici

  Kočka divoká je vzácným obyvatelem naší fauny. Na přelomu 18. a 19. století z české přírody sice zmizela, ale ojedinělé záznamy z fotopastí dávají naději na její návrat, kdy se k nám znovu šíří z okolních zemí. Jedná se především o záznamy ze Šumavy, Českého lesa, Javorníků či Bílých Karpat. Co se týče vhodného prostředí, kočce divoké vyhovují listnaté a smíšené lesy se starými stromy.

  
  

  B

  ohužel v naší krajině se pohybuje velké množství zdivočelých mourovatých domácích koček a tak je pro laickou veřejnost poměrně problematické určit, o jakého „mourka“ se jedná. Zkušené oko ale dokáže podle kvalitní fotografie určit, zda jde o kočku divokou nebo ne. Další možností je sběr chlupů pro genetickou analýzu. Využívají se na to kolíky napuštěné tinkturou z kozlíku lékařského, jehož pach je pro kočky velmi atraktivní. Rády se o kolíky otírají a tím tam zanechají svou chlupovou stopu, ze které lze získat DNA k analýze.

  "Momentálně můžete vidět v naší expoziční voliéře samici a její tři mláďata. Samec je zatím oddělen v zázemí. Není to z důvodu, že by byl agresivní na svá mláďata, ale proto, že kočka samce odháněla a bránila mu i příjmu potravy. Proto jsme ho, pro klid všech, dočasně přemístili."

  Největší ohrožení pro kočku divokou představuje křížení s kočkou domácí, dále úbytek přirozeného prostředí, silniční provoz a záměny s kočkou domácí při zástřelech. Na území České republiky je kočka divoká na seznamu zvláště chráněných živočichů se statusem kriticky ohrožený.

  První záznamy o chovu kočky divoké v Zoo Hluboká pocházejí z roku 1985, kdy sem byl dovezen samec ze Zoo Plzeň. Od té doby zde můžete kočku divokou při svých návštěvách pravidelně pozorovat. V roce 2002 bylo do naší zoo přivezeno několik koček ze zoologických zahrad v Itálii a Nizozemí. První koťata na Hluboké se pak narodila v roce 2004. Koťata se u nás rodila pravidelně a za dobu našeho chovu jsme jich odchovali celkem 39.  Z toho byla tři koťata v roce 2009 převezena na Slovensko, kde byla po pečlivých přípravách vypuštěna do volné přírody. Ostatní odchovy byly předány do jiných institucí k dalšímu chovu či k expozičním účelům.

  Od roku 2018 jsme měli v odchovech krátkou pauzu. Přišli jsme, bohužel, o chovného samce. V roce 2020 se nám pak podařilo získat nového samce z Polska. Mezitím nám ale uhynula i naše chovná samice. Novou jsme získali až v roce 2003 ze Zoo Jihlava. V květnu 2024 jsme se tak opět mohli radovat z přírůstku. Momentálně můžete vidět v naší expoziční voliéře samici a její tři mláďata. Samec je zatím oddělen v zázemí. Není to z důvodu, že by byl agresivní na svá mláďata, ale proto, že kočka samce odháněla a bránila mu i příjmu potravy. Proto jsme ho, pro klid všech, dočasně přemístili.

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  zdroje fotografií: Michaela Jerhotová a archiv webu selmy.cz

• Syslí rok

  V roce 2024 bylo vypuštěno nejvíce syslů od počátku založení chovů pro repatriace a posilování populací.

  Rekordní syslí rok

  Poslední zimní období bylo u nás na Hluboké poněkud netypické, a proto jsme měli strach, zda se naši syslové nebudou zbytečně vysilovat probouzením mimo obvyklé období. Naštěstí se ale začali budit stejně jako v předchozích letech, tedy až koncem února. Udělalo nám radost, že se z pravého zimního spánku vzbudila většina jedinců. Dokonce i v Zoo Na Hrádečku, která v roce 2023 založila svůj chov, se probudila všechna zvířata, která šla na podzim spát.

  V

  obou našich chovných zařízeních pro sysly se to jen hemžilo a kolem poloviny května se počty pozorovaných syslů začaly ještě zvyšovat. Začala totiž postupně vykukovat mláďata. Těch jsme odhadovali nejméně 100. I z ostatních spolupracujících zoologických zahrad zaznívaly samé dobré zprávy o tom, že mláďat je dostatek.

  Horší zprávy jsme však měli ze strakonického letiště, kde jsme v loňském roce syslí populaci posilovali vypuštěním 35 jedinců. Začátkem června zde totiž udeřily silné deště a několik zvířat bylo nalezeno úplně prochladlých a promáčených. Naštěstí živých. Jednalo se o 8 mláďat a jednu dospělou samici. Zvířata jsme přijali do záchranné stanice, kde jsme je usušili, zahřáli a doufali, že přežijí. Všichni syslové naštěstí přežili. Pečovali jsme o ně až do poloviny července, kdy jsme je společně s dalšími 25 zvířaty odchycenými v Zoo Hluboká vypustili zpátky na strakonické letiště. 

  "V roce 2024  bylo vypuštěno nejvíce syslů od počátku založení chovů pro repatriace a posilování populací. Díky dobrým podmínkám v chovech se podařilo navrátit zpět do přírody 116 syslů obecných ze 7 zoologických zahrad."

  Po jarním monitoringu vytipovala Agentura ochrany přírody lokality, které by bylo potřeba posílit sysly ze záložních chovů. Naše zoologická zahrada zajistila zvířata na dvě lokality v Čechách (letiště ve Strakonicích a Odolický vrch v Českém Středohoří) a Zoo Brno na lokalitu na Moravě. Zoo Brno tak vypustila 18 jedinců na nově vzniklou lokalitu Božice, kde se v roce 2023 usídlili první syslové ze Slovenska.

  Zvířata vypouštěná na českých lokalitách pocházela jak z chovů naší zoo, tak ze zahraničních zoologických zahrad, konkrétně ze Švédska, Švýcarska a Německa.  I Zoo Na Hrádečku poskytla první jedince ze svého chovu, kteří byli společně se zahraničními a hlubockými vypuštěni na Odolickém vrchu v Českém Středohoří.

  V roce 2024  bylo vypuštěno nejvíce syslů od počátku založení chovů pro repatriace a posilování populací. Díky dobrým podmínkám v chovech se podařilo navrátit zpět do přírody 116 syslů obecných ze 7 zoologických zahrad.

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Roman Kössl, Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Isabela Okřinová

• Plazí sezóna

  Letošní chovná sezona byla v naší zoo poměrně úspěšná na odchovy mláďat plazů. Mláďata jsme měli celkem od deseti druhů a od dvou dalších máme vajíčka stále ještě v líhních.

  Plazí sezóna v zoo

  Letošní chovná sezona byla v naší zoo poměrně úspěšná na odchovy mláďat plazů. Mláďata jsme měli celkem od deseti druhů a od dvou dalších máme vajíčka stále ještě v líhních. Příznačné přitom bylo, že u několika z nich byla vejce inkubována přirozeně přímo v teráriích. V přírodně zařízených nádržích si samice samy vybraly nejvhodnější místo, nám většinou utajené, a nakladly tam vajíčka. Inkubace pak probíhala takřka v přirozených podmínkách. Se všemi výhodami i riziky. A tady se také posléze vylíhla mláďata. Nad takovým rozmnožováním sice nemáme úplně kontrolu, ale samice samy ví nejlépe, jaké prostředí je pro vývoj jejich vajíček nejlepší. V malém pokojovém teráriu se takové rozmnožení obvykle nevydaří. Vajíčka můžou zvířata zničit svým pohybem, anebo zárodky zahynou přílišným kolísáním teplot nebo vlhkosti. V takovém případě je vždy lepší umělá líheň. V prostoru velkých přírodních terárií se ale stabilita mikroklimatu vhodných míst udržuje daleko lépe.

  J

  edním z velkých a prvních překvapení roku byly tři maličké, asi jako desetikoruna velké želvičky bahenní, které jsme objevili na začátku května ve venkovním jezírku vedle pavilonu plazů zvaném „Terárium“. Vzhledem k době, kdy jsme je v jezírku našli, bylo jasné, že to nemohou být letošní mláďata. Želvičky, které se v přírodě ve středoevropských podmínkách vylíhnou na podzim, neopouští hnízdo, přezimují v něm a vylézají teprve na jaře. Tohle musel být stejný případ. V loňském roce jsme si nevšimli, že jedna ze samic nakladla svá vejce ve výběhu, protože to dělají zpravidla pozdě odpoledne nebo večer. V době kladení totiž obvykle sledujeme chování dospělých samic, od kterých očekáváme snůšku. Když je zřejmé, že jsou připraveny klást, přemístíme je do menšího terária s vrstvou substrátu, do kterého většinou do druhého dne nakladou a zahrabou vajíčka. Ty pak umístíme do umělé líhně. V loňském roce jsme takto získali a vylíhli snůšku od jedné samice. Tu druhou jsme propásli. Ne vždy se to podaří podchytit. Také letos  jsme to nestihli. Ve výběhu se nám ale hned druhý den podařilo najít podle stop hrabání v písku snůšku s osmi vejci. Jedno vajíčko bylo rozbité. Z ostatních se po dvou měsících inkubace vylíhla v polovině srpna čtyři mláďata.

  Dlouhodobě se nám nedaří rozmnožovat agamy stepní ze středoasijských stepí a pouští. I ty nás ale letos překvapily. Při jedné ranní červencové kontrole terárií objevila chovatelka Majka Zigová malé mláďátko této agamy vyhřívající se na písku pouštního terária v pavilonu plazů. Bylo ještě celé olepené jemným pouštním pískem a vedle něj byl v písku otvor, kterým opustilo hnízdo. Stejným otvorem z hnízda během dopoledne vylezly ještě další čtyři malé agamky.

  Evropské agamy hardún jsme ale měly už pod dohledem. Momentálně máme jen jednu dospělou samičku, která nám snesla tři snůšky. Celkem 19 vajec. V květnu a v červnu byla agama z velkého terária před kladením vždy přemístěna do zázemí, kde vykladla v kontrolovaném prostředí menší nádrže. Na konci července se ji chovatelce ale už nedařilo chytit a tak jen sledovala, které místo si v expozičním teráriu ke kladení vybere a vejce pak odebrala. Všechny tři snůšky byly inkubovány v umělé líhni. Zatímco z prvních dvou snůšek se už vylíhlo 11 zdravých agamek, z té poslední se mláďata začínají líhnout právě v této době.

  "Gekon turecký žije volně v celém prostoru pavilonu. Většinou se pohybují skrytě v zázemí a v krytém prostoru nad nádržemi, ale můžete se s nimi potkat i v návštěvnické chodbě. Stejně jako předchozí druh to je drobný noční ještěr, který s pomocí svých přísavných lamel na prstech rychle běhá po stěnách i po stropě. Protože v pavilonu panují příhodné, takřka středomořské podmínky, a v zimních měsících tady mohou gekoni dobře přezimovat, i oni se zde dobře rozmnožují."

  Vodní užovky podplamaté celkem spolehlivě nakladly svá vajíčka ve výstavním teráriu do připraveného úkrytu vyplněného vlhkým mechem. Obě snůšky jsme přemístili do líhně, kde se vylíhlo celkem 6 mláďat. Malé „podplamatky“ v menší nádrži v zázemí pavilonu brzy začaly lovit potravu – malé akvarijní rybky a pulce laboratorně chovaných žab.

  Zato zmije obecné jsme nechali odrodit přímo v jejich teráriu. Letos měla šest mláďat jen jedna z našich samic. Teprve potom jsme je museli v přírodně osázeném teráriu postupně najít a přemístit do přehlednější nádrže v zázemí. Zpočátku odchováváme mláďata zmijí společně. V přiměřeně velkém teráriu zde mají k dispozici vlhčí a sušší místa, stejně jako teplejší a chladnější, také trsy vegetace a úkryty v podobě mechu, kůry a kamenů. Obvykle začnou sama žrát malé myšky. Letos jsme ale byli svědky kanibalizmu – jedno z mláďat pozřelo svého méně vyvinutého sourozence. Bohužel, bylo to pro něj příliš velké sousto a i ono uhynulo.

  S mláďaty ještěrek perlových už počítáme celkem každoročně. Letos se nám vylíhlo ze snůšek několika samic celkem 35 mláďat!

  Stejně tak dlouhodobě udržujeme i chov scinků válcovitých. Jsou vejcoživorodí a mláďata se jim rodí přímo v teráriu, které sdílí s trnorepy. Malé scinky ale také raději odchytáváme a přemisťujeme je do odchovných nádrží v zázemí pavilonu.

  Vajíčka gekonů prstýnkových se nám ani v poměrně malém teráriu nedaří najít nikdy. Tito severoafričtí noční ještěři kladou vajíčka vždy po jednom až dvou v několika snůškách za rok. V jejich teráriu pokaždé objevíme až vylíhlá mláďata, miniatury dospělých. Od rodičů je ale musíme vždy včas oddělit, protože dospělí jedinci mají kanibalistické sklony a s chutí uloví i je. Letos máme celkem osm mladých gekonů.

  A málem bych zapomněl ještě na jednoho obyvatele pavilonu Terárium. Gekon turecký žije volně v celém prostoru pavilonu. Většinou se pohybují skrytě v zázemí a v krytém prostoru nad nádržemi, ale můžete se s nimi potkat i v návštěvnické chodbě. Stejně jako předchozí druh to je drobný noční ještěr, který s pomocí svých přísavných lamel na prstech rychle běhá po stěnách i po stropě. Protože v pavilonu panují příhodné, takřka středomořské podmínky, a v zimních měsících tady mohou gekoni dobře přezimovat, i oni se zde dobře rozmnožují. Svá vajíčka kladou (také nejčastěji po dvou) nejraději v blízkosti různých elektronických přístrojů, které hřejí. Kdo je pozorný, může pak v průběhu léta na stěnách pavilonu zahlédnout nejen dospělé gekony, ale i malá mláďata.

   " V líhni máme ještě vejce od jednoho obyvatele tohoto jihoamerického pavilonu - kajmánka trpasličího. Kajmánci se nám rozmnožují každoročně. Samice si každý rok pečlivě připraví kupu materiálu, sloužícího jako hnízdo. Takový kompost z hlíny a rostlin, do kterého svá vejce naklade a pak po celou dobu inkubace pečlivě hlídá. Vejce jí z hnízda ale každoročně odebíráme a inkubujeme je v umělé líhni. Přesto pak kajmanka pokaždé hnízdo i bez vajec po celou dobu střeží. Zajímalo by nás, co se odehrává v její hlavě, když se nakonec z hnízda žádné mládě nevyklube.

   Také v tropickém pavilonu Matamata se potkáte s několika druhy plazů. Zcela volně se zde pohybuje několik jedinců bazilišků zelených. Před časem jsme je sem vypustili jako odrostlá mláďata. Jednomu samci a pěti samicím se tady opravdu daří. Když jsme na dospělých samičkách začali pozorovat známky gravidity, moc jsme nevěřili tomu, že se nám podaří snůšky najít anebo, že by zde vajíčka mohla přežít. Nechali jsme tomu volný průběh a první mládě se objevilo v dubnu. Během jara pak chovatelé postupně odchytili tři, což nebylo úplně jednoduché. Nyní je odchováváme pod kontrolou v zázemí. I teď je možné nějakého malého baziliška v porostech zahlédnout. Odchytit se ho ale stále nedaří. Je to zde tedy opravdu jako v přírodě – ne ze všech vajíček se vylíhnou mláďata a zdaleka ne všechna přežijí. Hrozbou pro ně jsou také sami rodiče. Pokud se vám v tropické vegetaci nedaří najít ani dospělé bazilišky, podívejte se do terária k dracéně krokodýlovité. Tam máme oddělený jeden pár.

  Posledním plazím druhem, který se v naší zoo v letošním roce zatím úspěšně rozmnožil, je anakonda žlutá. Přečtěte si článek o tomto odchovu od chovatelky Lenky Janochové, která se o plazy, ale také o obojživelníky a ryby v pavilonu Matamata stará.

   V líhni máme ještě vejce od jednoho obyvatele tohoto jihoamerického pavilonu - kajmánka trpasličího. Kajmánci se nám rozmnožují každoročně. Samice si každý rok pečlivě připraví kupu materiálu, sloužícího jako hnízdo. Takový kompost z hlíny a rostlin, do kterého svá vejce naklade a pak po celou dobu inkubace pečlivě hlídá. Vejce jí z hnízda ale každoročně odebíráme a inkubujeme je v umělé líhni. Přesto pak kajmanka pokaždé hnízdo i bez vajec po celou dobu střeží. Zajímalo by nás, co se odehrává v její hlavě, když se nakonec z hnízda žádné mládě nevyklube. Letos vyšlo kladení vajec na plnou návštěvnickou sezonu. Samice byla rozrušená a vejce nakonec v hnízdě ani pořádně nezahrabala. Tentokrát jsme odebrali a do líhně umístili jen část snůšky, 12 vajec. Devět jsme jí poprvé nechali v hnízdě, jen jsme je místo ní pořádně zahrnuli hnízdním materiálem. Samice sedí opodál a svojí kupu stále střeží.

  V líhni máme také 16 vajec od želv pardálích. Letos poprvé nám je nakladla ve dvou snůškách jedna ze samic ve venkovním výběhu.  Odpolední služba k večeru vždy pozorovala, jak je želva pečlivě zahrabávala do písku. Ve venkovním výběhu by se zcela jistě tato mláďata nevylíhla, proto je chovatelé hned druhý den ráno vyhrabali a přenesli do líhně. I když věděli, kde želva vejce kladla, nebylo tak jednoduché se k nim pod pískem a ve štěrku v hluboko uloženém hnízdě dostat.

  Fotogalerie

     Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
  

• Anakonda žlutá

  14 mláďat anakondy žluté

  Naše samice anakondy žluté měla poprvé mláďata v roce 2019. Když jsem anakondy tehdy viděla pářit se poprvé, nikdo moc nevěřil, že z toho něco bude. Moc velké  nebyly, tak si nikdo ani nepřipouštěl, že už by na to měly „svůj věk“. Nicméně podle dokumentace na to byly už staré dost. A když samice začala být více a více oplácaná, už jsme jen čekali, kdy porodí mláďata. Nakonec se tak stalo. V prvním vrhu jsme měli 5 mláďat anakondy žluté.

  O

  d té doby již nebyla každoroční otázka, jestli bude mít mláďata, ale kolik jich bude. Počet mláďat se totiž zvyšoval. Pokaždé tomu ale předcházel téměř stejný scénář.

  Samec zhruba v listopadu vždy přestal žrát a to mu vydrželo až do dubna. Během této doby se projevoval v teráriu více aktivně, stále jakoby něco hledal. Nabídnutou potravu přitom pokaždé odmítl. Pomalu mi to přišlo, jako kdyby se snažil najít další samice. V teráriu je s ním jenom jedna, vzal tedy zavděk aspoň tou a několikrát se s ní spářil. Někdy během dubna ho sexuální apetit přešel a s velkou chutí sežral nabídnutou potravu. Kdo by taky neměl po dobrovolném  šestiměsíčním půstu hlad! Samice pak vždy začala pěkně nabírat na váze a kolem srpna porodila mláďata. Blížící se porod jsme kromě jiného poznali i podle toho, že pro změnu apetit k jídlu zmizel jí. 

   "Mláďata jsou prozatím ubytována v zázemí ve společném teráriu. Na krmení je vyndávám každé zvlášť do plastového boxu. Při tom si ti baculatí prckové neodpustí několikrát po mně vystartovat. Jejich kousanec sice není nebezpečný, ale úplně příjemný také není."

  
  

  Zatímco napoprvé porodila jen 5 mláďat, v letošním roce se jí už narodilo mláďat hned 14 (nejvíce jich měla v roce 2022, kdy jich bylo celkem 15, dvě z nich ale byla mrtvá). Z letošních 14 mláďat bylo 11 zcela zdravých a silných a 3 sice živá, ale špatně vyvinutá. Ta musela být, bohužel, utracena, protože vzhledem k poškození nebyla životaschopná. Zbylá mláďata se ale mají k světu a po prvním svleku se krásně rozežrala. Jsou to takové malé vztekliny, které při první možné příležitosti koušou. 

  Poznámka: Anakondy jsou vejcoživorodé, to znamená, že zárodky se vyvíjí uvnitř vajíček, která ale zůstávají v těle matky. Zárodky tak získávají výživu výhradně z vaječného žloutku. Mláďata se z vajíček líhnou těsně před opuštěním matčina těla nebo během něj a zdánlivě to vypadá, že se jedná o klasický porod.

  
  

  Porod byl pro samici, vzhledem k počtu a velikosti mláďat, velmi náročný. Vyhřezla jí při něm kloaka. Veterinář jí opatrně kloaku zatlačil zpět, přidal pár stehů a zajistil tak, aby znovu nedošlo k výhřezu. Chovatelé pak sledovali, jestli může kálet, či zda se jí nedělá otok. Samice se z toho naštěstí velmi dobře vzpamatovala a neměla žádné další komplikace. Do podané potravy za pár dní se pustila s velkou žravostí. Kromě toho, že je po porodu pořádně vyhublá (a proto taky pěkně hladová), není na ní nic poznat.

  Poznámka: Kloaka u plazů je rozšířenou částí konečníku, do které ústí trávicí, vylučovací a také rozmnožovací soustava. Kloaku mají kromě plazů také  obojživelníci, ptáci, žraloci a dvojdyšní.

  Mláďata jsou prozatím ubytována v zázemí ve společném teráriu. Na krmení je vyndávám každé zvlášť do plastového boxu. Při tom si ti baculatí prckové neodpustí několikrát po mně vystartovat. Jejich kousanec sice není nebezpečný, ale úplně příjemný také není. Ještě, že existují háky na manipulaci s hady. Díky přechodné samotce v plastovém boxu při krmení mám přehled, že skutečně všechna mláďata žerou. Navíc mezi nimi nedochází k potyčkám o potravu. Některá mláďata již zamířila do nového domova, zbylá na nový domov ještě čekají.

  
  

  
  

  Fotogalerie

     Autorka článku: Lenka Janochová

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová, Roman Kössl a Markéta Jariabková

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová
  

• Ježci

  S ježky se v záchranné stanici setkáváme po celý rok. V období jara a léta se jedná převážně o různé druhy úrazů: ježek pokousaný psem, zranění způsobené dopravními prostředky, oslabené zvíře po hibernaci, úrazy při sečení, úklidu zahrad a pálení listí a mnoho dalších. Nicméně od srpna se přinášení ježků stává prakticky sportem.

  Ježčí sezóna v záchranné stanici je v plném proudu 

  Na území České republiky se vyskytují dva druhy ježků: ježek západní, který je hojnější a ježek východní, který je dle záznamů méně početnější. Mezi hlavní rozlišovací znaky těchto dvou druhů patří bodliny. U ježka západního jsou uhlazené a stejnoměrně pruhované. Počet bodlin se pohybuje okolo 8,5 tisíce. U východního jsou rozcuchané a nepravidelně zbarvené. Odhadem mívá tento druh méně bodlin přibližně 6 až 7 tisíc. Bohužel na některých lokalitách, kde se oba druhy potkávají, můžete nalézt ježky, kteří nesou znaky obou druhů a velmi těžko se určují.

  J

  ežci patří mezi hmyzožravce. Jejich denní spotřeba potravy se pohybuje kolem 70 gramů. Základem jsou drobní živočichové, zvláště žížaly, brouci, housenky, slimáci, ale dokáží ulovit i žáby, ještěrky, hraboše a nedělá jim problém ani vybrat hnízda na zemi hnízdících ptáků. Loví i hady včetně jedovatých. Disponují totiž zvýšenou odolností vůči hadímu jedu. V obcích se přiživují na odpadcích či na krmivu pro toulavé kočky.

  Období páření probíhá u ježků od konce dubna. Samice po zhruba 35 denní březosti rodí nejčastěji 4 až 6 mláďat. Obvykle mívají jeden vrh do roka. Výjimečně se u nich objevují i dva vrhy, s tím, že u druhého vrhu se výrazně snižuje šance na přežití v období zimního spánku. Těsně po porodu jsou na růžové kůži mláďat patrné hrbolky, z nichž do 24 hodin vyrostou první světlé bodliny. Tyto prvotní bodliny jsou pak rychle nahrazeny tmavšími. Zhruba 14 dní po porodu získají bodliny typické pruhování. V této době otevírají mláďata oči a začínají opouštět noru. Přibližně ve věku 7 týdnů opouštějí samici a začínají se osamostatňovat. 

   "Ježek, který opravdu potřebuje naši pomoc, není pohyblivý, nedokáže se stočit, má nějaké zranění nebo silnou invazi parazitů. Dále jsou to pak opravdu malá mláďata, která přišla o samici, nebo jim byl zničený úkryt a samice se již pro ně nevrátila."

  S ježky se v záchranné stanici setkáváme po celý rok. V období jara a léta se jedná převážně o různé druhy úrazů: ježek pokousaný psem, zranění způsobené dopravními prostředky, oslabené zvíře po hibernaci, úrazy při sečení, úklidu zahrad a pálení listí a mnoho dalších. Nicméně od srpna se přinášení ježků stává prakticky sportem. 

  V období srpna a září výrazně vzrostou počty ježků v záchranných stanicích, protože velká většina lidí si myslí, že ježek nepřežije zimu, protože to četli na internetu. V 60 až 70 % případů se ale jedná o zbytečně zachraňované ježky. Než tedy ježka seberete a donesete do stanice, raději nám zavolejte a situaci zkonzultujte. Ježek, který se chová normálně, dokáže se stočit do klubíčka, frká na vás při manipulaci, pomoc opravdu nepotřebuje a v klidu si odejde hledat potravu a úkryt. Lze uvést několik příkladů, kdy k nám lidé v září donesli ježka, který vážil téměř 800 gramů, a divili se, že ho nechceme přijmout, protože ježek byl ve velice dobré kondici. Naštěstí to nálezci rychle pochopili a dovezli ježka zpět na místo.

   "Vzhledem k nastalému podzimnímu „ježčímu“ období důrazně prosíme, abyste nevěřili všemu, co se píše na internetu. A než začnete horečně zachraňovat, raději se zeptejte ve své záchranné stanici."

  Ježek, který opravdu potřebuje naši pomoc, není pohyblivý, nedokáže se stočit, má nějaké zranění nebo silnou invazi parazitů. Dále jsou to pak opravdu malá mláďata, která přišla o samici, nebo jim byl zničený úkryt a samice se již pro ně nevrátila. Pokud naleznete ježčí hnízdo, rozhodně ho neničte, na malé ježky nesahejte a nechte je v klidu a od místa odejděte. Vzniklou situaci je lepší konzultovat s pracovníky záchranných stanic. Ti vám poradí nebo se společně domluvíte na postupu, co dělat a jak se zachovat. Nelze to napsat paušálně, protože každá situace je jiná. V dnešní době chytrých telefonů lze hnízdo vyfotit či natočit a odeslat do záchranné stanice, aby se vzniklá situace dala lépe posoudit. 

  Pokud je ježčí hnízdo při nálezu zničené, není na co čekat a rozhodně je nutné volat do záchranné stanice. U takového hnízda je velmi malá šance, že se tam samice pro mláďata vrátí. Péče o opravdu malá mláďata je velmi náročná a vyžaduje spoustu času. Ošetřovatelé musí malé ježky krmit několikrát denně speciálním mlékem, otírat a masírovat jim bříška a zajistit v pelíšku dostatečnou teplotu. Jak ježci rostou, začínají přijímat potravu z mističek a postupně se jim přidává i pevná strava. Samozřejmě je důležité jim měnit podestýlku či plenkové podložky. Jsou to tak trošku „prasátka“ :-) Velice důležité je také vážení mláďat. To nám ukáže, zda přibývají na váze nebo ne, a zda se tedy zlepšuje jejich kondice.

  Vzhledem k nastalému podzimnímu „ježčímu“ období důrazně prosíme, abyste nevěřili všemu, co se píše na internetu. A než začnete horečně zachraňovat, raději se zeptejte ve své záchranné stanici.

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

  Zdroje fotografií: Michaela Jerhotová a archiv záchranné stanice Bartošovice

• Záchranná stanice

  3 ptačí příběhy ze záchranné stanice

  Do záchranné stanice přijímáme každý rok stovky zvířat. Jsou ale případy, které se vám nesmazatelně vryjí do paměti. Důvody jsou různé. Buď je to tím, že se jednalo o zajímavý a vzácný druh, nebo se k nám zvíře dostalo nějakou zajímavou cestou, anebo šlo o neobvyklý způsob zranění. Tři takové příběhy vám teď představíme. 

  S

  etkání orlů mořských v rozletové voliéře

   Po jedné jarní bouři se k nám do stanice dostalo mládě orla mořského, které spadlo i s hnízdem na zem. Přivezli nám ho sami nálezci. Bohužel neuvedli přesné místo nálezu, takže jsme nemohli vyrobit náhradní podložku a vyšplhat s ní zpátky do koruny původního stromu a vrátit tam mládě. Umělé hnízdo by samozřejmě bylo nutné hlídat a sledovat, zda rodiče k mláděti létají či ne. Pokud by se tak nestalo, teprve pak by se muselo mládě odebrat. Tento prcek ale zůstal rovnou u nás ve stanici. Ze začátku nechtěl přijímat potravu, bál se všech a všeho. Trvalo mu to dlouho, ale záhy pochopil, že nejsme ti zlí, ale jsme ti, co mu nosí potravu. Nebyl vůbec vybíravý a žral všechno, co jsme mu přinesli. Jak rostl, začal pomalu rozcvičovat křídla a vyskakovat na bidla. Proto jsme se rozhodli přemístit ho do velké rozletové voliéry. Pár dní mu trvalo, než pořádně přišel na to, k čemu ta křídla má. Nicméně velmi brzy krásně létal.

  Po pár týdnech jsme k němu do velké voliéry přidali orlí kamarádku. Třeboňská záchranná stanice Ekocentrum Vydra totiž potřebovala rozlétat mladou orlici, kterou přijala velmi vysílenou. Dvě velké voliéry bohužel nemáme, ale po konzultaci jsme se rozhodli přidat ji k našemu malému. Orli se několik dní ignorovali a každý seděl v jiném koutě voliéry. Po pár společných přeletech už ale seděli spolu na bidlech a létali. Již nebylo potřeba držet je ve voliéře, proto jsme se domluvili s kamarádem ochráncem dravců a sov, že je oba vypustíme. Odvezli jsme je k Lomnici nad Lužnicí na jednu louku mezi rybníky. Před vypuštěním oba orli dostali ornitologické kroužky a my jsme je vrátili zpět do volné přírody, kam patří. 

  Kolpík bílý v železech

  Ne vždy bohužel můžeme zvíře navrátit do přírody. Občas zůstane trvale postižené, takže musí zůstat v lidské péči, nebo ho musíme dokonce usmrtit z toho důvodu, že jeho zranění jsou neslučitelná se životem. To byl i případ mladého kolpíka bílého, kterého jsme byli odchytit na okraji přírodní rezervace Vrbenské rybníky u Českých Budějovic. Dle telefonického hovoru kolpík prý „nemůže vzlétnout a má něco s nohou“. Po příjezdu na místo nám oznamovatelka ukázala, kde kolpík je. Bohužel jsme spatřili hrůznou situace. Měl zlomené obě nohy, z nichž trčely krvavé kosti. Okamžitě po odchytu jsme ho odvezli k veterinárnímu lékaři, kde bylo rozhodnuto o jeho usmrcení. Vzhledem k tomu, jaká měl zranění, jsme kontaktovali Policii ČR. Toto si kolpík nezpůsobil o žádnou přirozenou překážku, ale vše nasvědčovalo tomu, že se chytil do nalíčených želez na kunu! Tento způsob odchytu je v našem státě nelegální, a proto jsme vše řešili s policií.

  Záchrana mláďat sovy pálené

  Šťastnější příběh zažila mláďata sov pálených. Volal k nám do stanice nálezce malého mláděte sovy pálené s tím, že prý vyskočilo z budky, která je ve výšce zhruba 4 metrů. Kolega na místo vyrazil, sovičku vrátili do budky a nálezce budku dál průběžně sledoval. Druhý den bohužel vyskočilo další, ještě menší mládě. Celou věc jsme konzultovali s  odborníky, kteří se ochranou sov pálených zabývají. Po domluvě jsme vyjeli k budce, otevřeli jsme ji a provedli její obhlídku. Podle všech indicií to vypadlo, že jeden z rodičů mladých sov je po smrti. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli 5 mláďat ze šesti odebrat a jedno zde nechat s velkou zásobou myší, aby ho zbývající rodič stíhal dokrmit a mládě mohlo být přirozeně odchováno. Zbylých 5 mláďat jsme odvezli do záchranné stanice. To nejmenší bohužel uhynulo. Zbylá mláďata ale krásně prosperovala a rostla. Postupně jsme je začali krmit živou potravou, aby si trénovala lov. Rozlétala se, naučila se lovit a tak jsme je vypustili zpět do přírody v blízkosti jejich rodné budky. 

  
  

  Fotogalerie

  Autorka článku: Markéta Jariabková

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

  Autorka fotografií a videa: Michaela Jerhotová

• Nove stavby

  Nové stavby v zoo

  V Zoonovinách jsme vám dosud blíže představovali vždy jednu z fungujících expozic se zvířaty. Samozřejmě, že v tom budeme pokračovat. Stále ještě máme zásobu. V jednom z minulých vydání jsme ale naznačili, že plánujeme výstavbu nových zařízení jak pro zvířata, tak i pro naše návštěvníky a že vám o nich sdělíme více.

  S

  tavba některých z nich už začala. A kdo k nám zavítal o prázdninách, zjistil, že návštěvníky celé léto v tomto ohledu čekalo i malé omezení. Z tohoto důvodu se letos například také nekonaly naše tradiční Dětské divadelní dny. Za to se opožděně omlouváme, ale můžu vám už teď říct, že to, co zde teď vzniká, bude stát za to. 

  Výběhy, které dlouhá léta obývali domácí osli a poníci, a také domácí ovce a kozy, jsme se totiž rozhodli využít pro chov koní Převalského. Nebude to žádné velké stádo, počítáme maximálně se třemi dospělými jedinci.

   "Současně se stavbou výběhu a stájí pro koně, buduje stavební firma i nový objekt v blízkosti břehu rybníka. I ten stojí namísto staré dřevěné stáje, dříve využívané srnci. A tentokrát bude sloužit především pelikánům. "

  Stávající, už roky přesluhující dřevěné stáje pro poníky a osly v sousedství našeho divadla byly již zbourány a na jejich místě stavební firma v uplynulých týdnech vybudovala základy a stěny budoucího objektu. Ten bude mít nepravidelný půdorys s organickými liniemi.  V něm budou umístěny tři boxy pro jednotlivá zvířata, manipulační plocha a seník. Součástí objektu bude také zčásti zastřešený venkovní oddělovací dvorek, kam bude možné  koně v případě potřeby dočasně zavřít. Dvorek bude mít ale směrem do výběhu relativně nízké oplocení, takže na zvířata zde bude vidět i v tomto případě.

  Stěny stáje jsou budovány z takzvaného pohledového betonu s obtiskem prken. Směrem do výběhu, to znamená ze strany pohledu návštěvníků, bude do oblouku vybudovaná stěna stájí částečně zakrytá valem s navrstvenými balvany a s výsadbou dřevin. Mírně ukloněná střecha bude vegetační, tak, jak už je to u nás zvykem. Bude porostlá suchomilnými bylinami a nízkými travinami. Nové bude samozřejmě i oplocení výběhu. Vzhledem k umístění a vymezenému prostoru to mohou být z velké části pouze klasické kovové plotové dílce s nízkou betonovou podezdívkou. Celková plocha výběhu bude přibližně 980 metrů čtverečních. 

  Těsně k výběhu koní Převalského bude u vstupu do divadla vybudováno nové sociální zařízení pro návštěvníky. V současné době je WC přístupné u vchodu do zoo a pak až vzadu u restaurace. Nové sociální zařízení tedy uleví především malým návštěvníkům divadla, kteří to budou mít v případě náhlé potřeby jen, co by kamenem dohodil.

  Současně se stavbou výběhu a stájí pro koně, buduje stavební firma i nový objekt v blízkosti břehu rybníka. I ten stojí namísto staré dřevěné stáje, dříve využívané srnci. A tentokrát bude sloužit především pelikánům. Má půdorysný tvar čtvrtkruhu a oblouková stěna ze strany od návštěvníků bude opět částečně skrytá za zemním svahem s balvany, osázeným dřevinami a další vegetací. I tento objekt bude mít extenzivní vegetační střechu. Bude sloužit jako sklad krmiva a také jako zimoviště pro pelikány bílé. To znamená, že pelikány už nebudeme muset na zimu přenášet z jejich výběhu do zázemí. V případě mírné zimy a slunečného počasí budou moci i v této době využívat svůj výběh na břehu Munického rybníka celoročně, včetně jeho vodní plochy. Do nového zimoviště se ukryjí jen v případě větších mrazů či jiné nepohody.

   "A nakonec, s koncem prázdnin začalo bourání původních stánků s občerstvením a suvenýry na břehu rybníka v blízkosti východu ze zoo. Zajímavostí je, že na stejném místě už stávalo občerstvení, které nechal vybudovat František Janovský v době založení zoo."

  O další stavby se nám neplánovaně postarala sněhová kalamita ze začátku prosince minulého roku, kdy nám spadlo několik síťových voliér. Nejenže z nich těžký sníh strhal silonové sítě, ale polámal také dřevěné kůly tvořící jejich konstrukci. Kdo k nám od jara už zavítal, jistě si všiml, že postupně voliéry obnovujeme. Už zase stojí celé voliéry pro supy mrchožravé a jeřáby panenské. Oba druhy jsou již zpátky. Dnes už stojí i nová konstrukce voliéry pro kolpíky a kvakoše. Chvíli jsme jen čekali na novou síť. Několik v zimě ulétlých kvakošů se mezitím vracelo na své rodné místo a vyčkávalo ve větvích stromů mezi nezasíťovanými sloupy. I sem se v průběhu léta některé druhy vrátily.

  Nejhůře dopadla největší voliéra na břehu Munického rybníka, ve které byly především kachny, husy, labutě a také pelikáni a plameňáci. Plameňáci dokonce kvůli tomu letos odchovali jen minimum mláďat. V průběhu léta byly rybníčky pro vodní ptáky návštěvníkům zpřístupněné jen částečně a návštěvnická trasa v této části zoo není průchozí. Celá voliéra teprve čeká na nové projektové řešení. Chceme se vyhnout možným komplikacím při některé z následujících sněhových kalamit a tomu se snažíme přizpůsobit technické řešení. Mezitím probíhá oprava mostu kolem výběhu plameňáků. Opravu jsme stejně měli v blízké budoucnosti v plánu. Sněhová kalamita tak celý proces urychlila.

  A nakonec, s koncem prázdnin začalo bourání původních stánků s občerstvením a suvenýry na břehu rybníka v blízkosti východu ze zoo. Zajímavostí je, že na stejném místě už stávalo občerstvení, které nechal vybudovat František Janovský v době založení zoo. Tenkrát a ještě dlouho poté již bylo mimo areál zoo, než se na začátku 80. let minulého století zoo trochu rozšířila. Původní stánek se samozřejmě nezachoval a připomenout si ho můžeme už jen z projektů. Nově budovaný objekt bistra a suvenýrů je vzhledově pojatý jako stylizovaná veliká rybářská loď kotvící v přístavu nebo brázdící vody Nilu do nitra Afriky. Na horní „palubě“ nad prodejnou suvenýrů bude umístěna krytá terasa s možností posezení a s výhledem do africké expozice Mpala. Ve zbývající části „paluby“ bude umístěn námořní lodní kontejner, který bude sloužit jako skladovací prostor nejen zahradního nábytku. 

  
  

  
  

  Fotogalerie

  Autor článku: Roman Kössl

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová

  Autoři fotografií: Michaela Jerhotová a Roman Kössl

• Dětská sekce 1

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  1

  
  

  
  

  
  

  Jak vypadá kolpík bílý?

  Obrázek plný vodních ptáků, ale jen jeden z nich je kolpík bílý. Pořádně si prohlédněte ptačí obrázek a zakroužkujte kolpíka bílého.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 2

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  2

  Jak nejlépe pomoci syslovi?

  Z následujících činností vyberte ty, které POPISUJÍ vhodné ochranářské aktivity, které přímo pomáhají syslům obecným v české krajině.

  a) bezzásahovost - nechat krajinu zarůst křovinami

  
  

  b) pastva hospodářských zvířat

  
  

  c) obnova přirozeného toku řek

  
  

  d) kosení luk

  
  

  e) výsadba ovocných stromů na vhodných lokalitách

  
  

  f) odchyt volně žijících syslů pro chov v lidské péči

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  b), d), e)

• Dětská sekce 3

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  3

  Co uděláš, když...

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Dětská sekce 4

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  4

  (Ne)pravdy o anakondě žluté

  Která tvrzení o anakondě žluté jsou správně a která ne?

  a) Anakonda žlutá se vyskytuje v Africe.

  
  

  b) Anakonda žlutá patří mezi hroznýšovité hady.

  
  

  c) Anakonda žlutá je nejdelší had na světě.

  
  

  d) Anakonda žlutá se vyskytuje v tropických deštných lesích.

  
  

  e) Anakonda žlutá je vejcoživorodá.

  
  

  f) Anakonda žlutá patří mezi velmi jedovaté hady.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  a) ne, b) ano, c) ne, d) ano, e) ano, f) ne

• Dětská sekce 5

  Hravé úkoly se zvířátky

  Úkoly si buď stáhni (pdf) a vytiskni nebo si lámej hlavu u obrazovky :-)

  5

  
  

  
  

  Která je divoká?

  Na první pohled vypadají téměř stejně. Když se ale podíváme lépe, uvidíme rozdíly. Rozhodněte, která z koček na obrázku je kočka divoká a napište alespoň 2 rozdíly, kterými se od sebe kočka domácí a kočka divoká liší.

  Pro řešení klikni.

  Řešení

  
  

• Geofágie

  Geofágie v životě kopytníků

  Geofágie je definována jako záměrná a pravidelná konzumace zemitých látek, jako jsou půdy, jíly a příbuzné minerální látky. Hlavní význam geofágie u živočichů je její „ozdravný“ efekt. Požíraná zemina totiž většinou obsahuje velké množství jílu, jemného bahna a drobného písku včetně minerálů, ale i bakterií a hub.

  H

   lavními hypotézami, proč zvířata provozují geofágii jsou tedy tyto: detoxikace škodlivých nebo nepohodlných látek přítomných v potravě, zmírnění gastrointestinálních poruch, jako je průjem, doplnění minerálních živin a jako prostředek k řešení nadměrné kyselosti v zažívacím traktu. Druhy, které jsou známé jako geofágní, zahrnují například šimpanze, gorily, vřešťany a jiné primáty. Ze savců dále konzumují půdní materiály veverky, kapybary, tapíři, jeleni, prasata a další druhy, a to zejména kopytníci. Geofágie je hojně rozšířená i u ptáků jako jsou papoušci, krocani, bažanti, holubi, vrány a jiní. Záznamy o geofágii zvířat pochází téměř ze všech kontinentů, především ale ze Severní Ameriky a Afriky a u ptáků z Nové Guiney a Amazonské pánve.

  Geofágie u kopytníků a její vliv na zdravotní stav

   "Dalším příkladem je chování holštýnského skotu chovaného v severních Andách ve Venezuele, kde se nachází hrubě písčitá půda s obsahem jílu více než 20 %. Tato půda obsahuje zvýšené množství kaolinitu a halloysitu. Skotu konzumace této půdy pomáhala zmírnit příznaky průjmu a vstřebat toxické nebo nestravitelné sloučeniny."

  V 19. století bylo poprvé podrobněji zdokumentováno, že zvířata opakovaně navštěvují konkrétní místa, kde olizovali sůl z půdy, tzv. slaniska. Většinou se jedná o africké savany a některá místa v Severní Americe. V Evropě byla geofágie popsána pouze v Alpách.

  U severoamerických kopytníků toto chování můžeme pozorovat od začátku května až června a končí na konci září. Podobně je tomu i v evropských Alpách. Toto chování je spojeno se změnou dostupné potravy v jarním období, která může být chudá na obsah sodíku. 

  Geofágie ovlivňuje detoxikaci škodlivých látek v potravě, zmírňuje trávicí potíže a nadměrnou kyselost žaludku. Půda bohatá na hlínu reguluje účinek toxinů, jako jsou třísloviny a alkaloidy, které zvířatům mohou ve vyšší míře škodit. Obecně spotřeba hlinitých půd a půd bohatých na živiny může zmírnit fyziologický stres a zvýšit životaschopnost savců žijících v ekologicky nekvalitních stanovištích. 

  V Tanzánii například byly zkoumány tři lokality s odlišným složením půdy. Výsledky ukázaly, že zvířata půdu spotřebovávají za účelem zmírnění gastrointestinálních potíží, doplnění sodíku či odstranění acidózy. K acidóze (okyselení žaludku) mohou vést i sezónní změny potravy. Acidóza je důsledkem náhlého nedostatku vlákniny a zvýšení hladiny bílkovin a cukrů v jarní nebo vlhké vegetaci.

  Dalším příkladem je chování holštýnského skotu chovaného v severních Andách ve Venezuele, kde se nachází hrubě písčitá půda s obsahem jílu více než 20 %. Tato půda obsahuje zvýšené množství kaolinitu a halloysitu. Skotu konzumace této půdy pomáhala zmírnit příznaky průjmu a vstřebat toxické nebo nestravitelné sloučeniny. Konzumací jílu si zvířata nejen doplňují sodík v těle, ale také udržují jeho stálou hladinu. Jíl má schopnost zastavit průjem, který je u zvířat rozšířen zejména na jaře a v létě. Jarní vegetace vykazuje extrémně zvýšené koncentrace draslíku. 

  Minerální výživa a geofágie

  U většiny kopytníků v chovech je minerální výživa řešena formou minerálních bloků. Tyto bloky obsahují především sůl (chlorid sodný), jejíž příjem zvířata potřebují a vyžadují, ale obsahují i ostatní potřebné minerály.

  U kopytníků v zoologických zahradách ale někdy můžeme pozorovat stereotypní chování jako je olizování předmětů a ohrad či požírání země. Toto chování může být následkem nedostatku minerálů a dalších komponentů v denní krmné dávce. Minerální bloky mohou tak být důležité, ale je potřeba znát „normu“ pro daný druh, jinak v případě překročení hranice toxicity bude efekt opačný. Proto je vždy nezbytné znát živinové nároky daného druhu a znát i živinové složení podávaného krmiva, především objemného, neboť záleží jaké, že to „seno“ je aneb, na jaké půdě vyrostlo. Pak se můžeme správně rozhodnout jakým způsobem geofágii či doplnění minerálů zvířatům zajistíme, nejen ze zdravotního hlediska, ale i z hlediska podpory jejich přirozeného potravního chování.

  Fotogalerie

  Autorka článku: Ing. Petra Bolechová, Ph. D., pracuje jako kurátorka chovu primátů v Zoo Liberec a jako vedoucí úseku výživy. Kromě toho učí na Katedře etologie a zájmových zvířat na České zemědělské univerzitě, je garantem předmětů „Potravní ekologie živočichů a její aplikace do praxe“ a „Chov exotických savců“.

  Redakční úpravy: Isabela Okřinová a Roman Kössl

  Autorka fotografií: Michaela Jerhotová

• Fotosoutez

  Fotosoutěž "Krása detailu" zná své vítěze.

  I letos jsme pro nadšené fotografy zvířat a přírody připravili fotosoutěž. Tentokrát jsme zvolili umělecké avšak poměrně nelehké téma „Krása detailu“. Vyzvali jsme v ní soutěžící k tomu, aby si všímali zvířecích detailů a odhalovali jejich utajovanou krásu. Pokud se na zvíře zadíváme opravdu zblízka, můžeme zachytit zajímavý lesk v oku, neobvyklou kresbu plazích šupin, hru barev ptačího peří, zvláštně tvarované zobáky a další struktury. Soutěžící tedy měli zvíře z naší zoo vyfotografovat tak, aby byl zachycen jeho skutečný detail (oko, srst, peří, šupina, zobák, noha, dráp atd.). Snímky, které takové detaily zachycují, jsou mnohdy opravdovými uměleckými výtvory.

  S

  outěž trvala více než 3 měsíce a sešlo se nám celkem 19 fotografií, při čemž soutěžící mohli vybírat i ze svých archivů. Nemuselo nutně jít o aktuální snímky.  Ne vždy se podařilo zcela vystihnout téma soutěže, nicméně mnoho snímků bylo opravdu povedených. Ze zaslaných fotografií vybrala porota složená ze zaměstnanců vzdělávacího oddělení Zoo Hluboká a profesionálního fotografa Václava Křížka 14 nejlepších fotografií a také 3 vítěze v kategorii Hlasování poroty. 14 vybraných snímků jsme poté uveřejnili na Facebooku a o vítězi druhé kategorie rozhodovala svými hlasy veřejnost. Rozhodování nebylo vůbec jednoduché, nicméně vítězové jsou jasní. Všechny vítězné fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Výběr nejlepších 14 snímků pak budete moci brzy spatřit v rámci výstavy ve Vzdělávacím centru Zoo Hluboká. Na závěr bychom chtěli poděkovat firmě FotoŠkoda, která do soutěže poskytla zajímavé ceny.    

  
  

  6 nejlepších fotografií

  Autorka textu: Isabela Okřinová

  Redakční úpravy: Roman Kössl

  Autoři fotografií: viz. popisky ve fotogalerii

• Proběhlé akce

  Proběhlé akce v zoo...

  Přinášíme vám krátký přehled akcí, které v zoo proběhly v minulém čtvrtletí...

  Den zvířat

  Den zvířat připadá každoročně na svátek sv. Františka, tedy 4. října. My jsme ale slavili už o týden dříve, 28. září. Program celého dne byl zaměřen především na zábavu a hračky pro zvířata. V rámci soutěžních stanovišť si tak děti mohly vyzkoušet hlavolam s potravou (používaný především pro primáty), válení boomer ballu (odolné míče pro šelmy), lov myši v kočičím labyrintu nebo poznávačku skořápkových plodů. Součástí programu byly také dvě tvořivé dílny, kde si mohli návštěvníci vyrobit hračku pro papouška nebo mávátko pro kočky. Nechybělo ani oblíbené malování na obličej a samozřejmě komentovaná setkání se zvířaty.

  Všem návštěvníkům děkujeme, že si k nám, i přes nejisté počasí, našli cestu a strávili s námi příjemný den.

  Autorka textu: Isabela Okřinová

  Autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Orli soutěž

• Ježci

  kuňka východní

  Ošetřovatelé musí malé ježky krmit několikrát denně speciálním mlékem

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Popálený ježek v záchranné stanici

  zdroj fotografie: archiv záchranné stanice v Bartošovicích

  Photo 7

  V období srpna a září výrazně vzrostou počty ježků v záchranných stanicích, protože velká většina lidí si myslí, že ježek nepřežije zimu, protože to četli na internetu. V 60 až 70 % případů se ale jedná o zbytečně zachraňované ježky.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Pár dní staré ježčí mládě

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Při péči o malé ježky je důležité jim zajistit v pelíšku dostatečnou teplotu

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Syslí rok

  kuňka východní

  V obou našich chovných zařízeních pro sysly se to jen hemžilo a kolem poloviny května se počty pozorovaných syslů začaly ještě zvyšovat.

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Odchyt syslů v Zoo Na Hrádečku

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  Photo 7

  Vypouštění syslů na Odolickém vrchu v Českém středohoří

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Dočasné ohrádky pro sysly na Odolickém vrchu

  autorka fotografie: Isabela Okřinová

• Kočka divoká

  kuňka východní

  Kočka divoká se od kočky domácí liší například mohutnou a širokou hlavou.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Jak rozlišit kočku divokou od kočky domácí?

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Dvě ze tří letošních koťat kočky divoké v Zoo Hluboká

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Fotosoutěž

  kuňka východní

  1. místo v kategorii Hlasování poroty 

  autor fotografie: Miroslav Vovesný

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  2. místo v kategorii Hlasování poroty

  autorka fotografie: Kateřina Bartošíková

  Photo 7

  3. místo v kategorii Hlasování poroty

  autor fotografie: Milan Novotný

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  1. místo v kategorii Hlasování veřejnosti

  autor fotografie: Matúš Lacko

  skokan štíhlý

  2. místo v kategorii Hlasování veřejnosti

  autor fotografie: Jaroslav Škorpil

  Photo 63

  3. místo v kategorii Hlasování veřejnosti

  autor fotografie: Miroslav Pecka

• Plazi

  kuňka východní

  Mládě ještěrky perlové

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mláďata agamy hardún

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Čerstvě vylíhlá mláďata agam stepních

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Mládě zmije obecné

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Moment líhnutí u užovek podplamatých

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 6

  Mláďata scinků válcovitých

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Mladý gekon prstýnkový

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 8

  Malý bazilišek zelený

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 9

  Samice kajmánka trpasličího a její "inkubační hromada"

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Anakonda žlutá

  kuňka východní

  Mláďata anakondy žluté z roku 2019

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mláďata anakondy žluté narozená v roce 2022

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  "Nadělení u anakond žlutých"

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Záchranná stanice

  kuňka východní

  Jedno ze zachráněných mláďat sovy pálené

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Mladý kolpík s přeraženými nohami. Zranění mu způsobila nalíčená železa (v ČR je tento způsob odchytu zvířat nelegální).

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  Zachráněná mláďata sovy pálené rostla jako z vody

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Geofágie

  kuňka východní

  Hlavní význam geofágie u živočichů je její „ozdravný“ efekt. Požíraná zemina totiž většinou obsahuje velké množství jílu, jemného bahna a drobného písku včetně minerálů, ale i bakterií a hub.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Geofágie je hojně rozšířená i u ptáků jako jsou papoušci, krocani, bažanti, holubi, vrány a jiní.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  Photo 7

  U většiny kopytníků v chovech je minerální výživa řešena formou minerálních bloků. Tyto bloky obsahují především sůl (chlorid sodný), jejíž příjem zvířata potřebují a vyžadují, ale obsahují i ostatní potřebné minerály. 

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

• Nové stavby

  kuňka východní

  Výstavba stáje pro koně Převalské

  autor fotografie: Roman Kössl

  mlok skvrnitý v našem Terárium

  Na břehu Munického rybníka vzniká i zimoviště pro pelikány.

  Autor fotografie: Roman Kössl

  Photo 7

  Před samotnou výstavbou nových expozic proběhly ještě nutné úpravy terénu.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  mlok skvrnitý na svou jedovatost upozorňuje svým výrazným zbarvením.

  Velká voliéra pro plameňáky a další vodní ptáky stále čeká na svůj projekt.

  autorka fotografie: Michaela Jerhotová

  skokan štíhlý

  Vizualizace vzhledu nového stánku s občerstvením a obchodu se suvenýry.